Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats

■ '

...

••

HARVARD UNIVERSITY.

LIBRARY

OF THE

MUSEUM OF COMPARATIVE ZOOLOGY.

mí

jdUuaAjLf^lí^O.

^TS--~

- v— t6<.

'& S3/t

íeEa^^\

tfSTOJ

"SR?

Sitzungsberichte

Mis)

der konigl. bóhmischen

i BLLMFT 1 ISI1MN.

>
i

MATHEIATBCH - NATURfISSENSCHAFTLICHE CLASSE.

"1880.
i.

VĚSTNÍK

královské

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

.£

.$£

O-8-^^

— -j.^,

VĚSTNÍK

KRÁLOVSKÉ

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

TŘlDA MATHEMAT1CK0 - PŘÍRODOVĚDECKÁ.

ROČNÍK 1889
I. SVAZEK.

S 9 tabulkami a 7 dřevoryty.

-<&$>-

V Praze.

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK,
1889.

SITZUNGSBERICHTE

DER KONIGL. BOHMISCHEN

GESELLSCHAIT DEK WISSENSGHAFTEN.

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,

JAHRGANG 1889
I. BAND.

Miť9 Tafeln und 7 Holzschnitten.

-<*§i>-

P R A G.

VERLAG DER KONIGL. BÓHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
1889.

Seznam přednášek
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1889.

I. půlletí.

Dne 11. ledna.

čelakovský, prof. dr. L. : O brasilském rodu trav Streptochaeta.
Feistmantel, prof. dr. O.: O ložiskách minerálů a užitečných

hornin ve Východní Indii Britské.
Preis, prof. K.: Zprávy z analytické laboratoře c. k. č. vys. školy

technické.
Vrba, prof. dr. K. : O kalonielu ze Srbska a realgaru z Bosny.
Zahálka, prof. Č. : O Carnerospongia Monostoma Roni. sp.

Dne 25. ledna.
Čelakovský, prof. dr. L. : O květenstvích ostřicovitých rostlin.
Raýrnan dr. B. & Chodounský, dr. K.: O nových dusíkatých

sloučeninách z uhlohy drátů.
Palacký dr. J. : O floře jižního Marokka na základě nevydané Mar-

duchaeovy a Ibrahimovy sbírky rostlin.
Kup per, prof. K.: O křivkách CJ-

Gomes Teixeira T. : Sur 1' integrále / e~n2dx.

Dne 8. února.

Hansgirg, prof. dr. A.: O výzkumu řas sladkovodních a saprofy-
tických bakterií v Čechách rozšířených během r. 1888.

Yerzeichniss der Vortráge,

welche in den Sitzungen Ér matheíTiatisGh-naturwIssenschaftliclien Classs

ira Jahre 1889 abgehalten wurden.
I. Ha-lToja-lir.

Den 11. Januar.

Čelakovský, Prof. Dr. L. : Uber die brasilianiscke Grasgattung

Streptochaeta.
Feistinantel, Prof. Dr. O.: Uber die Fundorte der Mineralien und

nutzbaren Gesteine in Briti sch Ostindien.
Preis, Prof. K. : Beri clíte aus dein analyt. Laboratorium der k. k.

bohin. techn. Hochsckule.
Vrba, Prof. Dr. K. : Uber Calomel aus Serbien und Realgar aus

Bosnien.
Zahálka, Prof. V.: Uber Cainerospongia Monostoma. Roni. sp.

Den 25. Januar.

Čelakovský, Prof. Dr. L. : Uber die Bluthenstánde der Cariceen.
Raýman, Dr. B. & Chodounský, Dr. K. : Uber neue stickstoff-

haltige Kohlenhydratabkonimlinge.
Palacký, Dr. J. : Uber die súdniarokkanische Flora auf Grund der

inedirten Pflanzensamnilung von Marduchaeus und Ibrahim.
Kiipper, Prof. K.: Uber Curven CJ.

dx.

Gomes Teixeira T.: Sur 1' integrále I e~n'

Den 8. Februar.

Hansgirgj Prof. Dr. A.: Uber die Durckforschung der Siisswasser-
algen und der saprophytisclien Bakterien in Bóhmen im Jahre

1888.

VI Seznam přednášek.

Vejdovský, prof. dr. Fr. : Poznámky vývojepisné.
Lerch M. : O rovnicích diferenciálních.

Palacký, prof. dr. J. : O floře Sokotorské p. Balfoura s ohledem
na otázku o Lemurii.

Dne 22. února.

Š t o 1 c A. : O pohlavních organech rodu Aeolosoma.

Dne 8. března.
Palacký, prof. dr. J. : O polyfyletických názorech prof. Drude.
Kafka J. : O diluvialních svištích v Čechách.
Vyrazil, prof. J. : O minete a rule Kutnohorské.

Dne 22. března.

Studnička, prof. dr. F. J.: Příspěvek k nauce o rovnicích pře-
vratných.

Stecker K. : Krit. příspěvky k některým sporným otázkám vědy
hudební.

Dne 12. dubna.

Feistmantel, prof. dr. O.: O dvouděložných rostlinách útvaru Po-

tomac v Severní Americe.
Wald F. : Příspěvky ku theorii krystalisace.
StoklasaJ. : O monokalciumfosfatu.

Šulc O.: Molekulární váha některých látek dle methody Raoultovy.
Vrba, prof. dr. K. : O srostlicích bertranditu.
Zahálka, prof. Č. : O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Dne 10. května.

Čelakovský, prof. dr. L. : O fylogenetickém vývoji Amentacei.
Štolba, prof. F. : Nové práce z laboratoře c. k. č. vys. školy technické.
Faktor F.: Bakteriologické zkoumání sněhu Pražského, ledu Vltav-
ského a vzduchu města Prahy ze dvora české techniky.

Verzeichniss der Vortráge. yjj

Vejdovský, Prof. Dr. F. : Entwickelungsgeschichtliche Beiner-

kungen.
Lerch M. : Uber Diíferentialgleichungen.
Palacký, Prof. Dr. J.: Uber die Flora von Sokotora von Herm

Balfour mit Riicksicht auf die Lemurienfrage.

Den 22. Februar.

Štole A.: Uber die Geschlechtsorgane von Aeolosoina.

Den 8. Márz.

Palacký, Prof. Dr. J.: Uber die polyphyletischen Ansichten des

Prof. Drude.
Kafka J. : Uber diluviale Murmelthiere in Bohmen.
Vyrazil, Prof. J. : Uber die Minette imd den Gneis von Kutten-

berg.

Den 22. Márz.

Studnička, Prof. Dr. F. J.: Beitrag der Theorie der reciproken

Gleichungen.
Stecker K.: Erit. Beitráge zu einigen Streitfragen in der Musik-

wissenschaft.

Den 12. April.

Feistmantel, Prof. Dr. O.: Uber dikotyledone Pflanzen aus der

Potom ac-Formation in Nordamerika.
Wald F. : Beitráge zur Krystallisationstheorie.
Stoklasa J. : Uber Monocalciumphosphat.
Šulc O.: Molekulargewichte einiger Substanzen ermittelt nach der

Methode von Raoult.
Vrba, Prof. Dr. K. : Uber Bertrandit-Zwillinge.
Zahálka, Prof. V. : Uber einen Fund von Kantengeróllen in Bohmen.

Den 10. Mai.

Čelakovský, Prof. Dr. L. : Uber die phylogenetische Entwickelung

der Amentaceen.
Štolba, Prof. F. : Neue Arbeiten aus dem Laboratorním der k. k.

bohm. technischen Hochschule.
Faktor F. : Bakteriologische Untersuchung des Prager Schnees, des

Moldaueises und der Luft der Stadt Prag auf dem Hofe der

bohm. Technik.

VIII Seznam přednášek.

Kovář F. : O diadochitu a delvauxitu z Vysočan, Vinoře a Ouval.
Palacký, dr. J. : O rybách na ostrovech Azorských.
Matzka, prof. dr. V.: Příspěvek ku sférické trigonometrii.

Dne 24. května.

Feistmantel, prof. dr. O.: O fossilních rostlinách z vrstev Storm-

bergských v Jižní Africe.
Klapálek F. : Revise druhů obsažených v Kolenatého sbírce Tri-

chopter.

Verzeichniss der Vortrage. JX

Kovář F. : Uber den Diadochit und Delvauxit von Wysočan, Winoř

und Auwal.
Palacký, Dr. J. : Uber die Fische der Azoren.
Matzka, Prof. Dr. W. : Beitrag zur sphárischen Trigonometrie.

Den 24 Mai.
Feistmantel, Prof. Dr. O.: Uber Pflanzenpetrefakte aus den Storm-

bergschichten Sudafrikas.
Klapálek F. : Revision der in Kolenatťs Trichopteren-Samrnlung

enthaltenen Arten.

PŘEDNÁŠKY

"V SEZENÍCH T^Ž3D-2-

MiTHEMATICKO- PŘÍRODOVĚDECKÉ.

VORTRAGE

I3ST 3D ZE 3*T S I T Z U K G E 1T

DER

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTL1CHEN GLASSE.

Nákladem král. české spol. nauk, — Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1889.

Kalomel ze Srbska.

Sděluje prof. K. Vrba, dne 11. ledna 1889.
(Stab. I. obr. 1—5.)

Během posledních roků získal jsem bohatou suitu pěkných rud
rtuťnatých, zvláště pak výborné, mnohoploché krystaly kalomelu ze
„Suplja sztena" v pohoří Avalském poblíž Bělehradu v Srbsku. Hor-
nina, na níž se rudy zmíněné naskytují, jest, jak již Groddeck, l)
kterýž ložisko Avalské důkladně byl popsal, vytknul, modravě a čer-
venavě šedý, popukaný křemen, rohovci podobný, místem porosní,
buňkovitý neb sekaný, dutiny pak v rohovci obsažené jsou buď úplně,
buď z části naplněné zemitým, okrovitým hnědelem. Hmota tato jest
slabšími neb i tlustšími žílami bílého, kry Stalini ckého křemene pro-
rostlá, kterýž v dutinách drůzy těsně srostlých krystalů tvoří. V pevné,
skoro celistvé, rohovcovité hmotě jsou místem hojně dosti veliké,
tabulkovité krystaly barytu zarostlé, v porosním křemenu jsou tyto
drůzovitým křemenem okorané a jen zřídka volně vyvinuté, jeví spojku :
b (010) oo PdS; m(101)Pao;d(021)2Pcs&; to(011)P». Dosti hojně
jest též kusovitý, zrnitě tabulko vitý baryt v křemenné hmotě ve větších
kusech zarostlý.

Porosní povahu křemene vysvětluje Groddek vyloužením bohatého
dolomitu na železo, jehož zbytky s křemenem v směs zrnitou srostlé,
pozoroval. Proměnou zmíněného uhličitanu přirozeně by se vysvětlo-
valo dosti velké již zmíněné množství 'hnědele. Traube, 2) kterýž lo-
žisko Avalské též ohledal, nepostihl žádných neporušených uhličitanů
více, i má za to, že velká čásť dutin v rohovci se naskytujících,
vznikla zrušením krystalů barytu, kterýž- původně byl mnohem hoj-
něji zastoupen a jehož tabulkový tvar z části zachovaly. Toliko jen
šesterečně omezené dutiny připisuje vápenci. Na četných kusech,

') Zeitschr. f. Berg-, Hútten- und Salinenwesen 1885. 33. 112.
2) Zeitschr. f. Krystallog. u. Mineralog 14. 564.

4 K. Vrba

které po ruce ínáru, jsou dutiny v křemenu tvaru dosti neurčitého,
tak že nelze na původně obsažený minerál s jakousi pravděpodob-
ností souditi. Že však skutečně nevznikly veškeré dutiny toliko vy-
toužením dolomitu neb jiného karbonátu, nýbrž že též zrušením ta-
bulek barytu povstaly, tomu nasvědčují dosti četné, z části zrušené a
mnohdy až na malý zbytek corrodované baryty, připomínající na tak
zvané starší baryty Příbramské, z nichž Často jen malé zbytky v dolo-
mitovém obalu pozorujeme.

Záhadným ovšem je, že se často vedle dutin, které vyloužením
barytu by asi byly vznikly, menší i větší baryty neporušené na-
skytují.

Celistvý, porosní i krystalinický křemen jakož i baryt jsou na
puklinách pokryté nádechem rumělky jakož i zhusta menší mezery
mezi krystally a zrny i křemene i barytu vyplněné bývají jemně
zrnitým cinnabaritem. Křemen i baryt jsou někdy úplně tenkou
blankou rumělky pokryté a tím červeně zbarvené. S rumělkou bývá
zhusta v různém množství jemně zrnitý neb celistvý pyrit vtroušen
v hmotu základní, kteráž též, zvláště podél puklin, štěrbin a trhlin
prorostlá jest zeleným, šupinatým minerálem, avalit zvaným.

Dutiny tvořené buď krystaly křemene neb i barytu jsou buď
pokryté jemnou blankou hydroxydu železitého, na němž pak, zřídka
bezprostředně na křemenu a barytu narostlé jsou překrásné krystaly
rumělky, které zhusta opět tenká vrstva práškovitého hnědele po-
krývá. Drobné krystaly cinnabaritu bývají též zhusta spojené v drů-
zovité kůry, dutinu potahující.

Jakožto nejmladší usazenina v dutinách rohovce vyloučena ve
větším množství rtuť ryzí a kalomel, kterýž v podobě tenkých po-
vlaků krystaly rumělky, křemene a barytu pokrývá. Obyčejně jsou
drobné krystalky kalomelu těsně srostlé a toliko nepatrné části jich
volně jsou vytvořené, jen zřídka pozoruje se též větší krystalek vý-
voje volnějšího. Kalomelem porostlé krystaly rumělky náleží k typu
druhému, jejž Traube byl pozoroval; jsou to krátké sloupce na obou
pólech zakončené plochou basickou a negativní rhomboedry toliko
jakožto úzké facety jsou vytvořené; mnohdy tyto krystaly jeví roz-
měry na rumělce neobvyklé. !)

Největší z krystalů vypraeparo váných jest 12 mm široký a 8 mm vysoký,
druhý 5 mm široký, 3 mm vysoký. Na jednom menším krystalku rumělky
jsem zjistil goniometricky následovní tvary: c (0001) oR; M (1010) co B-
h' (0223) — 2/3iž; a' (0111) — B;n' (0221) — 2B;n' (0772) — 7/2iž. Sklon theo-
retický a úhly měřením obdržené, jsou následující:

Kalomel ze Srbska. 5

Na jednom kusu pozoroval jsem vedle kalomelu na rumělce
malou drůzu drobných, bezbarvých tabulek, kteréž jsou barytem
patrně generace druhé 1).

Dle uvedeného lze postup tvoření se jednotlivých minerálů na
ložisku Avalském takto sestaviti:

1. Baryt (I); hmota rohovcová; zemitý hnědel;

2. bílý, krystalinický křemen ; hnědel ;

3. rumělka; pyrit; avalit; hnědel;

4. kalomel; rtuť; baryt (II).

Krystalky kalomelu jsou vždy jen drobné a jak již podotknuto,
těsně srostlé, jen výjimkou dosahují velkosti až 3 «; volně vyvinuté
krystalky jsou vzácností.

Traube 2) uvádí toliko dle c (001) oP jedince tabulkovitě vytvo-
řené; já jsem pozoroval podle plochy spodové tabulky tenké i tlusté
jakož i krystaly sloupkovité, na nichž hranol řady druhé převládá a
basis vyvinuta není. Z jedenácti, Traubem pozorovaných ploch, zjistil
jsem na svých krystalech toliko 6, mimo tyto ale pozoroval jsem ještě
deset tvarů, kterých Traube neuvádí a z nichž 3 na kalomelu dosud
nebyly zjištěny. Celkem tudíž poznáno na kalomelu Avalském 21

počtem

měřením

c (0001) : h' (0223)

U^24?

41° 17'

h' (022"3) : a' (Olll)

11 30

11 33

a' (0111) : rí (0221)

16 23

16 25

n' (0221) : tť (0772)

8 31

8 28

iť (0772) : M'_ (0010)

12 11%

12 17

M (1010) : M' (0110)

60 0

60 0V3

l) Na malém, sotva 1 mm širokém a 73 mm tlustém krystalku, jehož plochy
velmi dobře reflektovaly, poznal jsem měřením tvary tyto: b (010) co Pčó;
m(101)Poó; a(102) 72Poo; o (100) co Pčč; Z(301) 3Pč»; z (111) P; /(131) 3P3;
o (110) co P; c (001) oP. Úhly vypočítané a měřené jsou tuto sestavené:

2) 1-

X (102)

počtem :
17° 0'

měřením :

m (101)

17° 0'

X (301)

28 35

28 39

a (100)

50 50

50 51

b (010)

/(131)

34 43

34 54 app

2(111)

64 18

64 7 „

:wi(101)

90 0

89 57

o(110)

52 42

52 55 app

a (100)

90 0

89 54 „

a (100) :

c (001)

90 0

89 56 „

571.

6 K. Vrba

různých tvarů a řada krystalová tohoto minerálu zaujímá dosud
38 ploch.

Tvary, které jsem měřením konstatoval, jsou tyto : c (001) oP
7»(114)74P; «(113)73P; i (112) 73P; r (111) P; o (221) 2P
p(331)3P; m(110)oo P; *g (105) 75Poo; 7(104) 74Poo 5 z(103) V3^<*>
*í (102) x/2Poo ; s (201) 2P 00 ; a (100) 00 Poo ; *g (610) 00 P6
v (513) 5/3P5.

Plocha spodová (c) a hranol druhořadý (a) bývají rozsahu nej-
většího; prvá plocha je buď úplně hladká neb jeví rýhování dle
středních hran i jehlanů řady prvé i řady mezní, rýhování toto bývá
někdy tak hrubé, že se více podobá stupínkovitým odstavcům, tvo-
řeným plochou spodovou a jehlany tupými. Plochy tvaru a (100) go Poo
jsou vždy více neb méně convexní a nerovné. Jehlany řady prvé a
druhé jakož i hranol prvořadý jsou vždy dosti rovné a hladké, re-
flexy na plochách těchto vznikající, dosti dobré, jen, jsou-li plochy
příliš úzké, bývají též reflexy mdlé neb značně protáhlé a neostré.
Na jednom krystalku postihl jsem v pásmech [ad] a [r s] oblou
plochu, kteráž reflexů neposkytla, z pásem uvedených lze ji ale
identifikovati s v (513) 5/3-F5.

Na 11 krystalcích a úlomcích krystalů stanovil jsem měřením
následovní úhly, k nimž připojuji sklon, ze Schraufovy hodnoty
c — 1.7229 vypočítaný.

počtem : měřením :

c (001) : h (114) 31° 21' Hd^TUT app.

:a (113) 39 5 39 9

: i (112) 50 37 l) 50 34

: r (111) 67 41 ») 67 51

: o (221) 78 24 78 3

w(110):p (331) 7 47 V, 7 2672 app.

: o (221) 11 36 11 16 app.

c(001):gr (105) 19 1 19 7

:> (104) 23 18 23 13'/2

: z (103) 29 52 29 , 50

:a (100) 90 0 90. 078

a (100):* (201) 16 11 16 2 app.

: t (102) 49 1572 49 18

:g (610) 9 27 1/2 9 40 app.

x) Traube uvádí 1. c. 571 a 572 theoretický úhel ^:i = 19°55'4'
= 16°25'14", kdežto skutečně obnáší 7í:í=z19°161/3' i:»-=17°4'.

Kalomel ze Srbska.

r (104)

f' (014)

počtem :
32^^29%'

měřením :

:« (113)

41 39

41 56 app

« (113)

«' (113)

52 57

52 48 V,

z (103)

26 28 72

26 31

a (100

a (113)

63 31V2

63 33

:r (111)

49 8%

49 10

:o (221)

46 9%

46 4

:a'"(010) 90 0 90 1%

Spojky na kalornelu Avalskéin pozorované, jsou na tab. I. obr.
1—5 znázorněny. Připojuji tuto k dotčeným obrazcům krátký popis
krystalku měřeného a uvádím úhly měřené i vypočítané.

Tab. I. obr. 1. Skoro úplně bezbarvá 1V3 mm široká a 72 mm
tlustá tabulka : c (001) oP; a(100)ooPoo; fi(114)74P; 2 (105) %P<»;

(103) %Poo.

Plocha spodová jest rovnoběžně ku hraně h : c rýh

\h (114)

počtem :
31° 21

měřením:

c(001)

30° 58 app

q (105)

19 1

19 26 „

q (105)

z (103)

10 517,

10 29 „

z (103)

a (100)

60 8

60 32 „

a (100):

a'" (010)

90 0

89 52 „

Tab. I. obr. 2. Tabulkovitý , 2 mm široký , 73 mm vys°ký
krystal. Na ploše spodové jeví se hrubé rýhování rovnoběžně ku hraně
střední jehlanu základního. Dle přibližného určení sklonu ploch, rýhy
tvořících, podmíněno jest rýhování oscillační kombinací (001) oP a
(115) Vs-P; počtem totiž pro úklon těchto tvarů plyne úhel (001) : (1 15) =
= 25° 29', pozorován pak jest = 25° 20'.

c (001) oP; a (100) 00 Poo ; i (112) %P; q (221) 2P; q (105) 75P;

2(103) 73P 00.

i (112)

počtem :
'50° 18%'

měřením :

c (001) :

50° 20'

i (112) :

0 (221)

27 572

27 3

0 (221)

g_ (221)

23 11%

22 527,

c (001) :

q (105)

19 1

18 48-

q (105)

z (103)

10 51%

11 2

a (100) :

2 (103)

60 8

58 49

a'" (010)

90 0

90 5

app.

K. Vrba

Tab. I. obr. 3. Přední polovina l3/4 mm širokého a 1 mm vy-
sokého krystalu jest vyvinuta; plochy reflektují uspokojivě.

c(001)oP; 7 (104) x / 4Poo; z(103) %Po> ; t (102) %Poo ; a (lOO)aoPoo
«(113)%P; t-(lll)P.

poct

sm :

nieremm :

c (001) : a (113)

"39°

~5'

"39°

«(113):r (111)

38%

r(lll):r (111)

372/3

6 ap/?

c (001) : 7 (104)

7 (104): z (103)

29%

z (103) : t (102)

í (102) : a (100)

15%

16%

o (100): o'" (010)

a (113): z (103)

28%

:«' (113)

49% app

Tab. I. obr. 4. Skoro 3 mm vysoký a toliktéž široký sloupcovitý
krystal bez plochy spodové, v zadu nepravidelně srostlý s jedincem
druhým. Barvy jest špinavě zeleně šedé a toliko málo průsvitný.

7(104)%Pcx>; z (103) %Pcx> ; t (102) 72Poo; s (201) 2P<x> ;

a(100)ooPoo; a (11 3) 73P; i (112) %P; r(lll) P; i?(331)3P;

m(110)ooP; #(610)aoP6.

počtem :

a (113) : i (112)
i (112);: r (111)
r(lll):p (331)
p(331):ro (110)
m (110) : p (331)
£(331): £(111)
r (111) : a (113)
7 (104) : z (103)
s (103) : t (102)
í (102) : 8 (201)
* (201) : a (100)
7 (104) : /"(014)
a (100) : ^ (610)
w(110): g (610)
: a (100)

11°

32'

31 V*

31%

52%

29%

27%

32%

měřením :

11°

47'

36%

20 app.

2 „

17 app.

2 „

41 „

40 „

30%

Kalomel ze Srbska. 9

počteni: měřením:

« (113): «' (113) ~5Šf~57' b2~lw~*

: a (100) 63 31 »/, 63 35 %

: 7 (104) 41 39 41 56 app.

Tab. I. obr. 5. Úlomek 2 mm vysokého krystalu s dosti dobře
reflektujícími plochami v oktantech pravých předních.

a (113)^; r(lll)P; o (221) 2P; m(110)ooP; a(100)ooPoo.

r(lll)

poc

tem:

merenira :

a (113)

28°

IhF

28° 40'

r(lll)

o(221)

10 42

o (221)

wi(110)

11 16*/,

o (221)

22 42

a (113):

a'(113)

52 58

a (100)

31V,

63 30

o (221) :

a (100)

9V«

46 4

r(lll):

a (100)

8*/2

49 10

a (100) :

a'"(010)

89 57

m(110)

45 l>/2

«/>p.

2.
Realgar z Bosny.

Sděluje K. Vrba, dne 11. ledna 1889.
(S tah. I. obr. 6—8.)

Již před delší dobou dostal jsem několik minerálů a hornin ku
prozkoumání, mezi nimiž též dva malé kusy šedě zelenavého, slídna-
tého, poněkud zrušeného phyllitu, prostoupeného žilkami a peckami
světle šedého, krystalinického křemene z okolí Křeševa v Bosně. Na
phyllitu nacházejí se dílem dosti silné kůry lupenatého auripigmentu,
jenž na povrchu svém tvoří drůzy nedokonalých, těsně srostlých a
dosti velkých krystalů, podobajících se oněm z Tajovy v Uhrách.

Auripigment jest prostoupen realgarem, který současně s ním
byv utvořen, též vedle něho se naskytuje co tenký povlak na phyllitu
a křemeni, neb tvoří též drůzy malých 1 — 4 mm vysokých, velmi
dobře vyvinutých krystalů barvy hrásně červené a lesku intensivního.

Dutiny ve phyllitu bývají drobně krystalovaným křemenem po-
kryté, na kterém pak zhusta malé, pěkné krystalky realgaru sedí-
Na jednom větším realgaru pozoroval jsem též malý krystalek kře-
mene, asi do poloviny v realgar zarostlý, což svědčí k tomu, že
je křemen jednak starší, jinak stáří s realgarem stejného.

V době poslední opětně obdržel jsem velmi pěkné krystalky
realgaru, jichžto naleziště Hrůza udána byla; jelikož se ale úplně
shodují s krystalky již dříve měřenými, není pochyby, že obě udání
jsou identická.

Typus krystalků realgaru Bosenského jest vždy sloupkovitý;
jsouť více neb méně protáhlé dle vertikálního hranolu, jehož pásmo
následkem četných ploch se vyskytujících, bývá rýhováno. Plochy
sloupce ukončující jsou úplně hladké a intensivně lesklé, tak že i při
velice skrovném rozsahu svém vždy ještě zřejmé, často velmi dobré
reflexy poskytují.

Měření moje na krystalech Bosenských již před delší dobou
ukončená, shodují se s úhly Millerem, Hessenbergem, Scacchim, Grothem,

Realgar z Bosny. \\

Krennerem a j. udanými i bylo by snad zby tečno, o nich zde šířiti
slov, pováží-li se, že již prof. J. Krenner o realgaru z Bosny ze-
vrubnou zprávu podal i důkladná svá pozorování uveřejnil *), kdyby
pozorování má udání Krennerova nedoplňovala a z části neopravovala.

Na několika krystalech , které jsem goniometricky zkoumal,
nalezl jsem celkem 17 různých tvarů jednoduchých, z nichž 12 sho-
duje se s tvary Krennerem pozorovanými; dále zjistil jsem 5 tvarů,
mezi nimiž dva jsou nové, kterých Krenner neuvádí, ale sám jsem
8 tvarů Krennerových nepostihl.

Mezi posledními sluší vytknouti hranol iv (430) coP4/3, jehož
sklon ku a (100) oofoo Krenner pozoroval =: 40°42\

Z elementů Millerových plyne pro sklon w (430) : a (100) úhel =:
44°38' (Krenner uvádí omylem úhel- tento = 40°20'), jeví se tudíž mezi
úhlem pozorovaným a vypočteným difference 3°58\ pročež hranol
uvedený, na realgaru nalezišť jiných se vyskytující, jest na realgaru
Bosenském velmi pochybným. Z úhlu, Krennerem měřeného, odvésti
se dá počtem hranol vicinální == (49-32-0) ooí>49/32, kterýž vyžaduje
(49-32-0) : (100) = 40°41'25". Tvar tento velmi se blíží hranolu /3 (320)
co:Ps/2, který jsem na dvou krystalech pozoroval a který vyžaduje
/? (320) : a (100) = 41°17', Shodek mezi úhlem tímto a od Krennera
uvedeným úhlem pozorovaným obnáší sice 35', ale uváží-li se, že
pásmo hranolové hrubě bývá rýhováno, plochy pak že bývají úzké
a reflexy nejasné, jest velmi pravděpodobno, že Krennerem pozoro-
vaný hranol jest /5 (320) oo:P3/2.

Sečteme-li veškeré, Krennerem i mnou pozorované tvary na re-
algaru Bosenském, činí součet ten 24, nečítajíc v to problematický
/? (320) co f 3/2, zajisté značné číslo, uváží-li se, že na realgaru vůbec
42 tvary jednoduché byly zjištěny.

Co do rozvoje ploch bez odporu vyniká realgar z Bosny nad
realgary nalezišť jiných, co do zajímavosti svých kombinac podléhá
krystalům z údolí Binnského ve Švýcarsku a ze Solfatary u Neapole,
co do velikosti krystalům lokalit sedmihradských a uherských.

Za tvar základní přijal jsem jako Fletcher, Krenner a j. základní
tvar Millerův. Tvary] pozorované (nové vyznačeny jsou *, jen Kren-
nerem pozorované písmenem (Z), jen ode mne zjištěné (V)), jsou ná-
sledující :

a (100) oořoo; h (610) oo ř6 (K)- l (210) aoP2; § (320)
06 ^ (V)\ [to (430) ooř4/3 (K)?J; m (110) ooP; p (120) oo £2 ;

*) Fóldtani Kózlony 1883 13. 381 a 1884 14. 1Q7.

K. Vrba

8 (250) ooP5/2 (K); h (010) ccPco- c (001) oP; r (012) V^ {K)\
q (011) Poo (K); y (032) 3/2Poo fZ) ; f (052) 5/2Poo (F); a? (201)
Poo; z (201) 2Poo; (7 (214) — V2P2 f^í / (212) —P2 (Z); m (212)
P2; H (211) 2P2 (T,); E 434) *»&; A; (232) 7„P8/2 ; P (121) 2P2;

<p (Ml)) 4P4 (F); e (111) p fz;.

V následujícím popíšu některé spojky, které buď tvary novými
neb vzácnými vynikají.

Tab. I. obr. 6*). Sloupcovitý krystal, lx/2 nim vysoký, 1 mm
široký, v právo v zadu repeticí ploch Z'" (210) a to'"(I10) hrubě rý-
hovaný; po straně levé jsou plochy četněji vyvinuté.

I (210) ooP2; m (110) ooP; p (120) co P2; b (010) coPoo;
c (001) oP; £ (052) 5/2Poo; n (212) P2; k 232) 3/2P3/2, P(I21) 2P2.

1 (210)

počtem

"l9°"~25'

měřením

m (110)

19°

ř* (120)

16 25

b (010)

37 13

b (010) :

ř* (120)

20 48

P (121)

28 11

k (232)

35 33

n (212)

64 59

3V2

c (001) :

n (212)

46 20

1 (052)

65 47

1 (052) :

w (212)

47 56

. I. obr.

7. Malý,

1 mm. tlustý

sloupeček

s výt

Tab.
plochami :

l (210) ooP2; m (110) ooP; b (010) ooPoo; /? (320) aoP3/2;
c (001) oP- G (214) — 72P2; n (212) P2- H (211) 2P2; F (121)
k (232) 3/2P3/2; E (434) P4/3 ; z (201) 2P oo.

2P2

poct

meremm

b (010)

: «» (110)

37°

13'

37° 8'

/? (320)

48 37

Z (210)

56 34

P (121)

28 18

& (232)

35 35

P (434)

55 10

n (212)

55 l*/2

*■) Obrazce jsou kreslené v postavě o 180° kolem vertikální osy otočené, úbel
jff je tedy v předu nahoře.

K.Vrba, kalomel a realgar.

Tab. 1.

Fotokth. Farský v Praze.

Věstník král. české společnosti nauk. Trida mathemat- přírodověd. 1889.

ealgar z Bosny.

c (001) : 0 (214)

počtem
TéP~30

měřením
TF^32~

: n (212)

46 20

46 17

:H (211)

73 27

73 32

: z (201)

69 53

69 49

Tab. I. obr. 8. Jeden a půl mm. dlouhý, tři čtvrtě mm. široký
sloupeček dobře reflektující; klinopinakoicl je po straně pravé značně
rozsáhlý.

b (010) ooPoo; m (110) ooP; l (210) ooř2; /? (320) <x>P*lt;
o (001) oP- <p (141) 4P4- F (121) 2P2; k (232) 3/8:P% ; n (212)
P2; # (211) 2P2; a? (101) řoo; z (201) 2:Pa>.

(010)

c (001)

i počtem

m (110)

37°

13'

/? (320)

l (210)

a (100)

<p (141)

F (121)

& (232)

?i (212)

a (101)

l (210)

n (212)

i? (211)

x (101)

z (201)

merenim

37°

10'

32 app

31 „

39 „

ťíber den Áhrchenbau der brasilianischen Grasgattung
Streptochaeta Schrader.

Von Dr. Lad. Čelakovský.

Vorgelegt den 11. Januar 1889.
(Mit Taf. II.)

Eines der interessantesten Gráser ist die brasilianische Strep-
tochaeta spicata Se hrad. Bau und Zusammensetzung der Áhrchen
dieser Gattung weichen so sehr von dem normalen Schéma der Gráser
ab, dass man berechtigt und genothigt ist, sich die Frage vorzulegen,
ob sich in diesem Bau eine spátere Abweichung vom normalen Bau
der Gramineen ausspricht, oder ob nicht vielmehr die monotypische
Gattung Streptochaeta eine sehr alte, dem urspriinglichen Typus noch
nahé stehende und darům so isolirte Sippe darstellt. Ich gedenke
den Nachweis zu fůhren, dass das Letztere der Fall ist und dass
die genannte Gattung darům auch im Stande ist, manche zweifel-
hafte und strittige Punkte des normalen Baues der Grasbluthe in
ein helleres und besseres Licht zu setzen. Dazu ist freilich eine ge-
naue Kenntniss des Baues der Áhrchen von Streptochaeta nothwendig.

Diese Kenntniss lásst jedoch noch manches zu wunschen ubrig,
um so mehr, da die Darstellungen der botanischen Schriftsteller und
ihre Diagramme der) Streptochaeta - Áhrchen noch wesentlich von
einander abweichen. Durch die liebenswůrdige Freundlichkeit Herrn
Prof. HackeTs, der mir ein Exemplár dieses seltenen Grases zunv
Geschenke gemacht hat, wurde mir die Untersuchung der Áhrchen
ermoglicht und ich glaube, angesichts des eben erwáhnten Umstandes
das Ergebniss meiner Untersuchung mittheilen zu sollen, wiewohl
ich mir dessen sehr wohl bewusst bin, dass ein Abschluss unserer
Kenntniss dieses Grases nur von einer entwickelungsgeschichtlichen
Untersuchung der lebenden Pflanze erwartet werden kann.

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 25

Der Bliithenstand von Streptochaeta ist eine Traube aus ziern-
lich kurz gestielten Áhrchen: diese sind einbliithig, mit anschei-
nend terminaler Bliithe, und bestehen aus 5 kleinen áusseren Húll-
spelzen, aus einer etwa zolllangen begrannten Blitthenspelze (die
ich, was noch spáter begrundet werden soli, die Deckspelze nennen
will), nacMolgend aus 2 kleinereu, etwas ungleichen, mit ihren starren
Spitzen etwas nach aussen gebogenen Spelzen (Vorspelzen) und aus
3 innersten, innerhalb der letzgenannten 3 Spelzen eingeschlossenen
Bliithenspelzen. Taf. II. Fig. 7 stellt das ganze Áhrchen mit nach
hinten gelegener Deckspelze, deren Granne rankenartig gewunden
ist, dar.

Die Anordnung dieser 11 Spelzen wird aus dem Diagramm Taf. II.
Fig. 1. ersichtlich. Des Vergleiches wegen hábe ich die Diagramme von
Do 11 und von Hackel Taf. II. Fig. 2 und Fig. 3 daneben gesetzt.
Im DolTschen Diagramm hábe ich jedoch die Richtung der gene-
tischen Reihenfolge umgekehrt (rechts gewunden) gezeichnet, um den
Vergleich mit clen beiden anderen Diagrammen, in welchen die Spi-
ralrichtung nach meiner Auffassung ebenfalls rechts gedreht ist, zu
erleichtern. Die Richtung ist námlich variabel, die Spirále in den
Áhrchen bald rechts, bald links gewunden.

Dass aber die Anordnung der Spelzen, wenigstens bis zu den
3 innersten Bliithenspelzen eine spiralige ist, zeigt ihre gegenseitige
Deckungsweise. Ůbereinstimmend sagt Hackel (in Engleťs Naturl.
Pflanzenfamilien II. 2. S. 42) : Streptochaeta sei von allen Grásern un-
terschieden durch spiralige Richtung seiner zahlreichen Spelzen.
Damit scheint es aber nicht recht zu stimmen, wenn Eichler sagt
(Bluthendiagramme I. pag. 123): „Das Áhrchen oder richtiger der
Bliithenspross setzt mit 2 seitlichen Vorbláttern ein und trágt darauf
3 alternirende dreizahlige S p e 1 z e n q u i r 1 e , an welche die Staubge-
fásse mit ungestorter Alternation anschliessen."

Beide Angaben sind aber, wenn man statt Spelzenquirlen rich-
tiger Spelzencyklen setzt, mit einander vertráglich ; denn die Spelzen
haben allerdings bis zu den 3 innersten Bliithenspelzen spiralige Stellung,
aber die 3zahligen Cyklen dieser Spirále sind einander nicht super-
ponirt, sondern alterniren gleichwie vollkommene Quirle unter ein-
ander. Dies ist nicht beispiellos, denn es sind namentlich in der
Entwickelungsgeschichte der Bliithe áhnliche Fálle bekannt, z. B.
die beiden 3záhligen Perigoncyklen (nicht Quirle) mancher Liliaceen,
die beiden 5zahligen Perigoncyklen (Kelch und Krone) bei manchen
Ternstroerniaceen (P a y e r's Orgenogénie de la fleur tab. 135 u. 154).

16 Lad. Čelakovský

Die kleiDbláttrige Hulle, welche die grosse Deckspelze und die,
von ihr eingeschlossene Bliithe am Grunde umgiebt (Taf. II. Fig. 7)
besteht nun, so wie ich es an meinem Exemplár stets gefunden hábe,
aus 5 kleinen, breiten, am oberen Rande zackig-gezáhnten und oft
auch 21appigen, parallelnervigen Hiillspelzen. Was deren Anordnung
betrifft, so beginnt der Áhrchenspross mit 2 lateral und etwas nach
ruckwárts stehenden Vorbláttern, die sich vor den nachfolgenden
3 Hiillspelzen durch ihre geringere Grosse (insbesondere Breite) und
besonders durch einen stark vorspringenden und sich vom Schuppen-
theil der Spelze mehr oder weniger hoch als kurze rauhe Grannen-
spreite abtrennenden Mittelnerv oder Kiel auszeichnen (Taf. II. Fig. 4).
So vollkommen lateral, wie sie D611 zeichnet, sind*sie nicht, dagegen
giebt HackeTs Diagramm ihre Lage in A C entsprechend wieder.
Auf diese Vorblátter (1, 2) folgt ein 3záhliger Cyklus (3, 4, 5),
von welchem Blatt 3 seitlich nach vorn gegen 1 , Blatt 4 genau
nach hinten und Blatt 5 rechts nach vorn, gegen Vorblatt 2 hin fállt.
Die Gesammtstellung der 5 Hiillspelzen von Streptochaeta stimmt
also, um auf etwas Bekanntes hinzuweisen (abgesehen vom Ver-
háltniss zum Tragblatt), mit dem Stellungsverháltniss des Kelches von
Helianihemum iiberein, der ebenfalls mit 2 kleineren Blattern beginnt
und dann einen Cyklus nach '% von drei grósseren Kelchbláttern
in relativ gleicher Lage bildet.

Dass in meinem Diagramm Taf. II. Fig. 1 die Reihenfolge der
Hiillspelzen richtig wiedergegeben ist, bezeugt ausser den Divergenzen
und Deckungsverháltnissen auch noch der Gang der Phyllomorphose
dieser Bláttchen, der aus Taf. II. Fig. 4, in welcher die Hiillspelzen
in eine Ebene ausgebreitet gezeichnet und nach der Reihenfolge be-
ziífert sind, ersichtlich wird. Die Spelzen 1 und 2 sind, wie schon
bemerkt, nicht nur die kleinsten, sondern auch die mit dem stárksten
und in eine freie dorsale Grannenspitze ausgehenden Mittelnerven
versehenen Blátter. Spelze 3 ist bereits viel breiter, und ihr Mittel-
nerv, obzwar noch deutlich gebildet, ist doch schon schwácher und
lauft in einen Endzahn der Spelze aus, nicht aber in eine dorsale
Grannenspitze mehr ; endlich die Hiillspelzen 4 und 5, die breitesten
und máchtigsten von allen, haben íiberhaupt keinen besonderen, ir-"
gendwie ausgezeichneten Mittelnerv mehr. Der Phyllomorphose nach
erkennt man also bereits die Spelze 3 als die dritte, namlich als jene,
welche ihrer Bildung nach zwischen den beiden Vorbláttern und den
zwei innersten Hiillspelzen steht. Auch lásst sich aus der Phyllomor-
phose allein schon erkennen, welches der beiden Vorblátter, die ein-

ÍJber den Áhrchenbau der Streptocbaeta Sch. X7

ander allerdings nicht decken, das erste und welches das zweite sei.
Die Granne der ersten Spelze isí nánilich am meisten individualisirt,
sie trennt sich schon etwa in halber Hohe der Spelze, wohingegen
bei der zweiten Spelze die nur kurze Grannenspitze nahé am oberen
Rande des Schuppentheils sich absondert.

Da nim schon durch die Phyllomorphose die Keihenfolge der
drei ersten Blátter unzweifelhaft gegeben ist, so ergiebt sich dann
schon von selbst, dass das hintere Blatt das vierte und das im Dia-
gramm Taf. II. Fig. 1 nach rechts vorn fallende Blatt das funíte sein
miisse. Dies wird denn noch dadurch bestátigt, dass in der That das
Blatt 5 manchmal vom Blatte 4 am Grunde etwas gedeckt wird, wie
Fig. 6 es zeigt, wobei der deckende Theil dem gedeckten zugleich
anwáchst. Allerdings ist diese Deckung nicht immer deutlich, weil
manchmal beide Blátter am Grunde nur einfach zusammenstossen,
ohne zu decken, immerhin ist aber jener erstere Fall neben der Phyl-
lomorphose fur die Stelle, die den Bláttern 4 und 5 in der gene-
tischen Reihenfolge gebiihrt, vollig beweisend.

Unter der vorláufig noch gemachten Voraussetzung, dass die
Bliithe zur Áhrchenaxe echt terminál ist (wonach freilich das Áhrchen
vielmehr nur ein Scheinahrchen wáre), folgt auf das Blatt 5 der alter-
nirende 3gliedrige Cyklus dvv\ bestehend aus dem in die ranken-
artig gewundene Spitze ausgehenden Deckblatt d und den zwei klei-
neren unbegrannten Vorspelzen vv, deren steife, stechende, etwas
abstehende Spitzen zur Einbohrung des Áhrchens in die Wolle oder
Haare voriiberstreifender Thiere dienen. Das Deckblatt d fállt der
letzten Hullspelze 5 diametral gegenúber, ungefáhr liber Spelze 1, mit
Bezug auf die Mediáne des ganzen Áhrchens also seitlich nach riick-
wárts ; es umhiillt mit seinen Flanken theilweise die beiden als
Vorspelzen bezeichneten Spelzen.

Das Deckblatt d ist in jedem Falle das erste Blatt eines zweiten
3gliedrigen Cyklus, zu dem auch die Blátter vv' zu gehoren scheinen,
und dass dieses Blatt dem letzten Blatte des mit ihm alternirenden
vorausgehenden Cyklus, 5, gegenliber fállt, entspricht ganz wohl der
phyllotaktischen Regel. So ist auch im Perigon der Liliaceen (Aloe,
Lilium nach Payer) das zuerst auftretende Glied des inneren
Cyklus dem dritten Gliede des áusseren Cyklus opponirt.*)

*) Wenn zwei 2/5 Cyklen mit einander alterniren, so folgt, wie bekannt, das
erste Blatt des zweiten Cyklus auf das funfte des ersten mit einer Diver-
genz, die um 7l0 kleiner ist als 2/s> also mit der Divergenz 2/a — 1/l0=:3ll0,
wobei die sogen. Prosenthese Vio negativ ist. Scbimper und A. Braun

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 2

18 Lad. Čelakovský

Auffallender Weise ist aber die Richtung, in welclier die Spelzen
dvp' aufeinander folgen, wie Taf. II. Fig. 1 zeigt, entgegengesetzt der
Richtung jenes Theils der genetischen Spirále, welche durch die
Blátter 1 bis d geht, erstere ist im obigen Diagramm links, letztere
rechts verlaufend.

nahmen fůr zwei alternirende 73 Cyklen die Prosenthese 76 ebenfalls nega-
tiv (oder was dasselbe ist, in beiden Fallen auf dem langen Wege der
Spirále positiv), also die Ůbergangs-Divergenz Vs — Ve = Ve> so dass Blatt
4 zwischen Blatt 1 und 3 fállt. Dies ist aber irrig, denn in diesem Falle
fállt Blatt 4 thatsáchlich zwiscben 1 und 2, dem Blatte 3 gerade gegenůber,
folgt also mít positiver Prosenthese, mit Divergenz % -\- 1/6 — %. Man
vergleiche z. B. in P a y e r' s Organogenie fúr 3záhlige Cyklen die Lilia-
ceen, fůr 5záhlige die Ternstroemiaceen.

Der Grund, wessbalb in dem einen Falle (2/5) die Prosenthese negativ,
im anderen (V3) aber positiv sein muss, liegt in Folgendem. Die zwei alter-
nirenden Cyklen bilden zusammen (weil erst der dritte dem ersten super-
ponirt auftritt) einen complexen Cyklus, welcher sich sowohl in der Žahl
der Glieder und Umláufe, als auch im Divergenzwinkel dem Cyklus, der
durch die náchst folgenden hoheren Náherungsbriiche ausgedrůckt wird,
am meisten náhert. Diese náchst hoheren Náherungsbruch e der bekannten
arithmetischen Reihe sind aber bald grosser, bald kleiner als der Divergenz-
bruch der Glieder jedeš Theilcyclus im dem complexen Cyklus; dieser
Unterschied muss daher, um eine annahernd gleiche Lage aller Glieder im.
complexen Cyklus wie in dem verglichenen Cyklus mit náchst hóherem Di-
vergenzwinkel zu erhalten, dadurch ausgeglicaen werden, dass im ersteren
Falle (wo námlich dieser Divergenzwinkel grosser ist, als der Divergenz-
winkel in dem complexen Cyklus) der Ůbergangsschritt grosser, also die
Prosenthese positiv wird, im letzteren Falle der Ůbergangswinkel kleiner,
d. h. die Prosenthese negativ werden muss.

Z. B. der aus 2 alternirenden 73 Cyklen gebildete complexe Cyklus ist
Ve (6 Blátter in 2 Umgángen, Divergenz der Blátter, mit Ausnahme des
Ůbergangswinkels 2/e = V3)- Diesem Bruche zunáchst steht der hóhere
Náherungsbruch z/s , welcher um V15 grosser ist als 2/6 ; folglich muss der
Ůbergangswinkel zwischen Blatt 3 und 4 in dem comjdexen Cyklus eine
positive Prosenthese erhalten, wird also = '/3 + 76 = V2 ? s0 dass Blatt 4
des complexen Cyklus zwischen 1 und 2, Blatt 5 zwischen 2 und 3 fállt,
welche Lage auch die gleichziffrigen Glieder im 2/s Cyklus haben. Noch
besser eignet sich zum Vergleiche der folgende Náherungsbruch 3/8 > auch
dieser ist grosser als 2/e und ^e 6 Blátter des complexen Cyklus haben
bei positiver Prosenthese dieselbe Lage, wie die 6 ersten Blátter des 3/«
Cyklus.

Der complexe Cyklus aus 2 alternirenden 2/5 Cyklen ist auszudrůcken
mit 7io> diesem Bruche zunáchst steht der hóhere Náherungsbruch 3/g,
welcher um 73 0 kleiner ist als jener. Um die Differenz im 4/io Cyklus auszu-
gleichen, muss der Ůbergangswinkel zz 2/5 — 7io =z 3/io werden. Dann fallen
die Glieder 6, 7, 8 des complexen Cyklus zwischen dieselben frůheren

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 2 1

Dlese Thatsache ist den Forschern , welche sich bisher mit
den Áhrchen von Streptochaeta bescháftigt haben, entgangen. Die
beiden Diagramme von Do 11 und Hackel stimmen bei mehreren
sonstigen Verschiedenheiten doch darin iiberein, dass in beiden sáinmt-
liche Spelzen durch eine im selben Sinne fortlaufende Spirále ver-
bunden werden, so dass also in beiden die durch die Hiillspelzen
verlaufende Spiralrichtung, bei wesentlich gleicher Lage der Blátter,
unigekehrt ist als wie in meineni Diagramme.

D ó 1 1 lásst die Spelzen 3, 4, 5 meines Diagramms in der Rei-
henfolge 3, 5, 4 (als ABC bezeichnet) folgen und zeichnet sie so,
dass bei ihm Blatt 4 (— C) nicht nur von 3 (== A), sondern auch
von 5 (=r B) gedeckt wird. Letzteres ist aber nach dem, was ich
oben mitgetheilt, nicht richtig, da, wenn uberhaupt eine Deckung
stattfindet, Blatt 5 von 4 gedeckt wird.

Die Spirále oder genetische Reihenfolge ABC konnte D o 1 1 auch
nur dann erhalten, nachdem er den Anschluss von A an die beiden
Vorblátter vernachlássigt hat. Welches der beiden Vorblátter das
erste, welches das zweite ist, giebt Do lis Diagramm (wenigstens
nach der Copie bei E i ch 1 e r) nicht an. Da wir nun aber wissen, dass
das links stehende, schon der Phyllomorphose nach, das erste ist
und da die beiden Vorspelzen nach hinten convergiren (was freilich
D o 1 1 s Diagramm nicht zeigt), so kann auf A unmóglich B, sondern
muss C folgen ; aber auch wenn wir die Vorblátter vollkommen seit-
lich setzen und den Spross vornumláufig beginnen wollten, so wiirde
die Divergenz zwischen 2 und 3 hinten herum mehr als % betragen,
was gegen die Stellungsregeln wáre. Schliesslich beachte man noch

Glieder wie im Cyklus 3/g; und alle seine Glieder fallen ebenso wie die
zehn ersten Glieder im 5/i3 Cyklus.

Weil ferner der Náherungsbruch 5/l3 wiederum grósser ist (um Vioá) als
%, so muss, wenn zwei 3/8 Cyklen alterniren sollen, die Prosenthese l/ie
der Ausgleichung wegen wiederum positiv werden, also der Ůbergangs-

winkel = :'/8 + V16 = 7/1s-

Allgemein mussen also folgen : zwei V3 Cyklen mit -f- Prosenthese

n 18 » n ~T~ )>

» 5/l3 » » » USW'

Wovon also der Grund im Allgemeinen der ist, dass die Glieder des
complexen Cyklus relativ gleiche Lagen zu erhalten streben wie im einfa-
chen Cyklus von nahezu gleich vielen Gliedern, was dadurch erreicht wird,
wenn die Prosenthese -{- oder — wird, je nachdem die Divergenzen im zu-
náchst stehenden einfachen Cyklus grósser oder kleiner sind als im complexen.

20 Lad. Čelakovský

die Divergenz zwischen C unci clem Deckblatt d!, als clem ersten Blatt
cles zweiten clreizáhligen Cyklus, welche im Sinne der irrigen S ch i m-
per-Braun'schen Annahme nur yj6 betragen wúrde, was ebenfalls,
wie oben gezeigt worden, gegen die Phyllotaxie verstosst. Aus diesem
Allen ergiebt sich zur Geniige, dass die Reihenfolge und Bezeichnung
der Spelzen ABC nicbt richtig sein kann.

In anderer Weise erhielt Hackel in seinem Diagramm die
námliche Reihenfolge der Spelzen ABC D o 11 's wie dieser. Er schaltete
námlieh in seinem Diagramm Taf. II. Fig. 3 zwischen die beiden
Vorspelzen meines Diagramms noch eine dritte nach vorn gegen das
(unterdruckte) Deckblatt des Ahrchens fallende Spelze ein, die er als
die zweite Spelze B betrachtet, so dass meine zweite Spelze in Ha-
ckel's Diagramm zur dritten Spelze C geworden ist, wodurch die
Richtung der Spirále gegen jene in meinem Diagramm ebenfalls um-
gekehrt wurde. Statt mit 2 lateral-hinteren Vorbláttern beginnt also
der Áhrchenspross im Ha ckeTschen Diagramm gleich mit einem '/*
Cyklus, dessen zweites Blatt nach vorn fállt. Nach Hackel 1. c.
S. 42 besteht also das Áhrchen von Streptochaeta aus 12 Spelzen,
von denen 6 die kleinbláttrige basale Hůlle bilden, wáhrend ich nur
5 solcher Hullspelzen gefunden hábe und auch Doll's Diagramm
ihrer nur 5 besitzt.

Nachdem ich von dieser Differenz meinem verehrten Freunde
Hackel Mittheilung gemacht hatte, schrieb mir derselbe zuriick:
„Die Anzahl der kleinen Glumae ist variabel, ich fand in einem
Falle 4, in 3 Fállen 5, in 4 Fállen 6 derselben." In einem spáteren
Briefe aber bemerkte er nach wiederholter Untersuchung seines Ma-
terials: „Die 5záhligen Glumae sind, wie ich auch heute fand, ent-
schieden in der Majoři tát." Dann machte er mich noch darauf
aufmerksam, dass die Unbestándigkeit der Žahl der Glumae schon
von Trinius beobachtet wurde, in dessen Spec. Gramin. Strepto-
chaeta tab. 296 und 297 mit 6 Glumae abgebildet ist; in seiner
ausfuhrlichen Beschreibung heisst es : involucri squamae 4 — 6 subim-
bricatae. Da ferner D o 1 1 in Flor. Brasil. sagt : glumae plerumque5,
so scheine auch er Abweichungen von der Fůnfzahl beobachtet zu
haben. An anderer Stelle seines Briefes áusserte sich Hackel in
folgenden Worten: „Es ist moglich, dass Ihre Darstellung die nor-
mále Stellung wiedergiebt und dass gelegentlich Verwachsungen oder
Spaltungen einzelner Spelzen vorkommen und die Beobachtung truben."

Es wáre nun allerdings moglich, dass die Anzahl der Hullspelzen
variabel wáre und dass das Áhrchen statt mit 2 Vorbláttern, gleich

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 21

rnit eineni dreizáhligen Cyklus beginnen wiirde; allein dann mtisste
dock aller Wahrscheinlicbkeit nach erwartet werden, dass der hint-
umláufige Anfang der Spirále, der fur 5 Hullblátter constatirt ist,
also die Blattstellung des Zweiganfangs sich gleicli bleibe; wenn A
in Fig. 3 das erste Blatt ist, so íniisste C als zweites und B als
drittes folgen, allein dann wáre die Spiralrichtung doch unigekebrt
und ebenso wie in meineni Diagramme. Ferner ist gegen das Dia-
gramm Fig. 3 einzuwenden, dass in demselben D als erstes Glied
des zweiten Cyklus ganz richtig dem letzten Blatt C des ersten Cyklus
gegeniiber fállt, aber d als erstes Glied des dritten Cyklus der so
eben vom Áhrchen befolgten Stellungsregel entgegen in die Lucké
zwischen D und F fállt, also mít derselben kleinen Divergenz, die ich
schon an dem DolTschen Diagramni ausgesetzt hábe. Ein weiterer
Einwand ist, dass B in Taf. II. Fig. 3 offenbar grósser war als C,
was dem bereits besprochenen Gang der Phylloniorphose nicht ent-
spricht, so dass auch hiernach die Beihenfolge der drei ersten Spelzen
ACB sein solíte, worauf aber dann D wieder niit einer viel zu kleinen
Divergenz folgen wiirde und iiberdiess die Spiralrichtung, die das
Diagramm einhalten soli, umgekehrt wiirde.

Dies Alles erwogen, zweifle ich an der Existenz von B als eines
selbstándigen Blattes und glaube nicht zu irren, wenn ich im Sinne
der oben mitgetheilten Áusserung HackeTs annehme, dass die
Spelzen B und D, die sich nicht decken und der Darstellung nach
augenscheinlich auf demselben Kreisbogen neben einander liegen, nur
getrennte Theile eines einzigen Blattes sind, namlich der Spelze 3
meines Diagramms, welche ihrer Lage und Breite nach in der That
ungefáhr den Spelzen B und D zusammengenommen entspricht. Unter
dieser Voraussetzung besteht dann wesentliche Ůbereinstimmung zwi-
schen den Diagrammen Taf. II. Fig. 1 und Fig. 3, und gerade diese
Ůbereinstimmung macht mir meine Annahme so sehr wahrscheinlich.
Ob aber die Spaltung der dritten Húllspelze in zwei scheinbare
Spelzen schon fruhzeitig entwickelungsgeschichtlich oder erst spáter
durch mechanische Zerreissung stattíindet, getraue ich mir allerdings
nicht fur alle Fálle zu entscheiden ; doch hábe ich wenigstens an einem
mir von H. Hackel besonders mitgetheilten Áhrchen eine mecha-
nische Spaltung der dritten Spelze gesehen, welche in der diinn-
háutigeren Bucht zwischen den beiden grósseren Lappen, an der
Stelle des geringsten Widerstandes erfolgt war (wie Taf. II. Fig. 5
es zeigt), offenbar in Folge der Spannung, welche die gerade dort
zur Zeit des Reifens stark wulstig anschwellende Basis der Deck-
spelze auf die Húllspelze 3 ausgeiibt hatte.

4£&2JL Lad- čelakovský

Die Thatsache, dass die zwischen den Húllspelzen aufsteigende
Spirále ihrer Eichtung nach jener durch Deckspelze und Vorspelzen ge-
henden Spirále entgegengesetzt ist, steht also fest und frágt es sich
nur, wie sie zu erkláren sei. Meiner Ansicht nach riihrt dieselbe daher,
dass die Bliithe zu der begrannten grossen Spelze urspriinglich axillár
ist und nur zufolge des Abortus der Axenspitze der Áhrchenaxe zu die-
ser terminále Stellung erhalten hat, wie diess ja bei so vielen Grásern
mit lbluthigen Áhrchen der Fall ist. Ob urspriinglich neben der
Bliithenaxe noch ein Rest der Áhrchenaxe existirt, der dann von
ersterer zur Seite gedriickt und zuletzt unkenntlich wird (wie z. B.
Goebel fůr Setaria in Pringsh. Jahrb. XIV. 1884 nachgewiesen),
oder ob die Bluthe schon iin ersten Anfang terminál erscheint, konnte
natiirlich nur durch die Entwickelungsgeschichte entschieden werden.
Aber selbst wenn das Letztere der Fall sein solíte, so steht doch
nichts entgegen, die Bluthe im phylogenetischen Sinne als axillár und
erst nachtráglich durch volligen Abort der Áhrchenaxe ařs terminál
geworden, d. h. als einen aus dem ganzen Reste der Áhrchenaxe
oberhalb der Deckspelze gebildeten Axillárspross zu betrachten. D 6 1 1
und Eichler fúhren allerdings Streptochaeta neben Anthoxanťhum
als Beispiel von Grásern mit echten Terminalbliithen an; allein, ob-
gleich auch bei Anthoxanťhum die Deek- und Vorspelze an derselben
Axe zu stehen scheinen, welche auch die Húllspelzen des Áhrchens
und die beiden leeren begrannten Deckspelzen zweier vóllig geschwun-
dener Seitenbluthen*) trágt : so muss doch auch diese Terminalbliithe
trotz der Entwickelungsgeschichte fur wesentlich axillár gelten, námlich
axillár zur funften Spelze des Áhrchens, ihrer Deckspelze. Diess er-
giebt sich aus dem Vergleiche mit der náchst verwandten Gattung
Hierochloa, bei welcher nicht nur die 3. und 4. Spelze Bliithen in
ihren Achseln tragen, sondern auch die scheinbare Endbliithe, die
der einzigen Bluthe von Anthoxanthum homolog ist, nach D o 1 1 und
Eichler, welche neben ihr noch ein Axenrudiment gefunden haben,
ebenfalls zu ihrer Deckspelze axillár ist.

Es finden sich eben bei clen Grásern, wie auch Góbel 1. c. p. 13
bemerkt, „alle Ůbergánge von seitlicher bis zu terminaler Bluthenan-,
lage und zwar in Fállen, wo Niemand an der morphologischen Bedeutung
der Spelzen zweifelt, damit fállt fur mich (Góbel) der Grund weg,
bei Anthoxanthum die beiden obersten Schuppen nicht als Deek- und

*) Nach Góbel 1. c. findet man in den Achseln dieser Spelzen in friihester
Jugend „nicht selten einen Hócker, der als Rudiment einer verkiimmerten
Bluthenanlage aufgefasst werden kann."

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 23

Vorspelze gelten zu lassen. Im phylogenetischen Sinne sincl sie diess
jedenfalls."

Dasselbe gilt nun auch fůr Streptochaeta, wesshalb ich trotz
der Terininalstellung ihrer Bluthe die grosse begrannte Spelze als
Deckspelze und die auf sie folgenden kleineren Spelzen als Vorspelzen
der Bliitlie bezeichnet hábe. Dass dann der axilláre Bliithenspross
dem Áhrchensprosse antidrom ist, begreift sich ohne Weiters, wáhrend
ein Wechsel der Spiralrichtung auf derselben Axe paradox blei-
ben wiirde.

Der Unterschied in der Grosse und Ausbildung der Deckspelze
und der beiden Vorspelzen erklárt sich so auch viel besser, als wenn alle
drei als in eineni Cyklus stehende Hullspelzen der Bluthe betrachtet
werden, wie Eichler und auch Hackel es thun. Streptochaeta
weicht hiernach, was die Spelzen betrifft, von anderen Grásern nur
dadurcli ab, dass die Žahl der sterilen Hullspelzen grosser ist als 2,
und dass statt einer hinteren Vorspelze zwei seitlich-hintere Vor-
spelzen existiren. Vermehrung der Hullspelzen kommt, abgesehen
von Anthoxanthum, auch sonst noch vor, z. B. bei Oryza, welche
4 Hullspelzen besitzt, von clenen die 2 untersten auch die kleinsten
sind, allerdings in zweizeiliger Anordnung. Der Vergleich mit Oryza
liegt um so náher , als Hackel Streptochaeta der Frucht nach
zu den Oryzeen rechnet, was mir auch sonst gerechtfertigt erscheint.
Auch die 2 Vorspelzen der Streptochaeta sind nicht beispiellos.
So ist bei Diachyrum Hochst. und Triachyrium Gris. (zu Sporobolus
R. Br. gehórig) nach Eichler's „Bluthendiagranimen" die Vor-
Vorspelze durch 2 einkielige Spelzenbláttchen vertreten, welche auch
„unzweifelhaft in Form getrennter Priroordien entstehen."*) Eichler,
an der Simplicitát der Vorspelze festhaltend, nieint freilich, dass wir
hier ein vollstándiges und congenitales Dedoublenient vor uns haben.
Allein die einzige Vorspelze verdankt doch keinem unverbruchlichen
Gesetze ihr Dasein; bei Streptochaeta sind gewiss 2 Vorblatter vor-
handen, waruni wáren sie nicht auch bei den anderen genannten
Gattungen nioglich ? Ůbrigens kehre ich zu dieser Frage noch eininal
zuriick.

Es sei noch darauf aufmerksani gemacht, dass nach meiner
Auffassung bei Streptochaeta die axilláre aber terminál gewordene
Bliithenaxe ebenso mit 2 seitlich nach hinten fallenden Vorbláttern

*) Dem steht freilich Hackel's Angabe entgegen, nacb welcher die Trennung
der 2 Hullspelzen mecbanisch wáhrend der Fruchtreife entstehen soli.

24 Lad. Čelakovský

beginnt, wie die Ákrchenaxe , uud dass auch die folgenden drei
Bluthenspelzen zu den Vorspelzen die gleiche Stellung haben, wie
der dreigliedrige Húllspelzencyklus zu den zwei áussersten Hiill-
spelzen. Von den erwáhnten drei Bluthenspelzen liegt eine der
Deckspelze gegentiber, die beiden anderen seitlich nach vorn ge-
gen die Deckspelze zu, sie alterniren in Folge dessen mit den Vor-
spelzen und der Deckspelze, ebenso wie die 3 inneren Hiillspelzen
mit den 2 áusseren und dem (unterdriickten) Ábrchendeckblatt alter-
niren. Sie sind scmnal lanzettlich, decken sich wechselseitig, aber
nicht nach der Regel einer fortlaufenden Spirále, so dass eines, das
áusserste, beiderseits decken wiirde, wáhrend das dritte, innerste,
beiderseits gedeckt wiirde (wie es allerdings HackeFs Diagramin
Taf. II. Fig. 3 darstellt), sondern convolutiv: alle drei decken sich
mit einer Seite und werden auf der anderen vom benachbarten Blátt-
chen gedeckt, und zwar ist die Deckungsrichtung entgegengesetzt jener
der beiden Vorblátter, wie dies alles auch in D 6 11 's Diagramm ganz
richtig dargestellt ist. In meinem Diagramm ist es ebenso, nur fand
ich die 3 Bláttchen viel mehr in einander gedreht, also viel breiter
deckend, was wohl, z. Th. wenigstens, dem zuzuschreiben sein diirfte,
dass die Áhrchen meines Exemplars bereits lángst abgebliiht und dem
Fruchtstadium náher waren. Die 3 Spelzen bilden durch diese Zu-
sammenrollung eine schmal kegelfórmige Húlle uber der reifenden
Frucht.

Wofiir soli man nun die 3 innersten Spelzen erkláren ? E i ch 1 e r
betrachtet sie als Perigon, Hackel, der den Grásern ein Perigon
ůberhaupt aberkennt, hált sie fůr weitere Vorblátter (und da er die
Bliithe als echt terminál nimmt, also zugleich Hullblátter).

Um diese Frage stricte zu lósen, muss man sich zunáchst ver-
gegenwártigen, worin der Unterschied zwischen Perigon und Vor-
bláttern oder Hochbláttern besteht? Nicht immer weicht das Perigon
von clen Hochbláttern durch Gestalt oder Consistenz ab (Spelzenpe-
rigon der Juncaceen) ; es kommt im extremen Falle, wo Perigon-
und Hochblátter stofflich nicht oder kaum differiren, nur darauf an,
ob die Blátter zerstreut (spiralig) und von den eigentlichen Bluthen-
theilen mehr getrennt stehen, oder ob sie den geschlechtlichen Blůthen-'
bláttern dicht anliegend und in Kreise oder gedrungene Cyklen zu-
sammengefasst als ein zur Bliithe gehoriges Ganzes sich darstellen.
Im letzteren Falle ist eben ein Perigon, im ersteren eine Anzahl von
Hochbláttern (Vorbláttern) vorhanden. Doch hat die Frage noch eine
comparativ-phylogenetische Seite, da wir fragen miissen, ob ein frag-

Uber clen Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 25

licher Blátterconiplex einein anerkannten Perigone verwandter Pflan-
zengruppen homolog ist oder nicht.

Was die formell logische Seite dieser Frage betriíft, so ist nicht
einzusehen, wesshalb man den 3 Bláttchen, welche auf die 2 Vor-
blátter folgend, die Bliithentheile direkt einhúllen, ihnen dicht an-
liegen, in einem 3záhligen Quirl oder wenigstens quirlartigen Cyklus
gestellt sind, die Bezeichnung „Perigon" versagen solíte. Auch die
convolutive Deckung spricht zu Gunsten des Perigons, denn eine solehe
finden wir auch sonst wohl bei Kelchen, Corollen oder Perigonkreisen
iiberhaupt, nicht aber bei den zerstreuteren Hochbláttern. Und aucli
die der Deckungsrichtung der Vorblátter entgegengesetzte Deckungs-
richtung der 3 innersten Bliithenspelzen findet bei den Monocotylen
ihre Vorbilder. So decken sich bei Galanthus nach Eichler (Blii-
thendiagr. I. pag. 157) die áusseren Perigonbláttchen nach der ge-
netischen Reihenfolge, die drei inneren aber convolutiv und zugleich
in entgegengesetzter Richtung. Bei den Bromeliaceen sind beide
Perigonkreise gewóhnlich convolutiv {Bilbergia in Eichleťs Diagr.
pg. 166) und zwar beide Kreise wiederum in entgegengesetzter Rich-
tung gewickelt.

Fragen wir weiter nach der phylogenetischen Homologie, so
finden wir sie bei dem aus spelzenartigen, nach x/3 gestellten Blátt-
chen gebildeten Perigon einiger Cyperaceen (Oreobolus) und der
Juncaceen. Allerdings ist das Perigon von Streptochaeta im Ver-
gleiche mit den Juncaceen, Oreobolus etc. auf einen einzigen Kreis
reducirt. Die Reduction ist aber nicht durch Abortus eines
Kreises verursacht, denn fůr einen solchen ist hier kein Platz, son-
dern es ist eine phyllotaktische Reduction. Der Grund dieser Re-
duction ist wohl der, dass die Deckspelze und die Vorspelzen die
Stelle von Hullorganen ůbernommen haben und so gleichsam den
áusseren Perigonkreis ersetzen, und ferner der, dass die 3 Perigon-
spelzen, in der besprochenen Weise an die 2 Vorspelzen anschlies-
send, zur Deckspelze dieselbe Orientirung besitzen, wie sonst bei den
Monocotylen (auch bei Cyperaceen) der zweite Perigonkreis, indem
das unpaare Blatt nach hinten fállt, wáhrend sonst das unpaare
Blatt des ersten Perigonkreises nach vorn gegen das Deckblatt zu
fallen pflegt. Es wird somit der zweite Bliithenkreis von Strepto-
chaeta nicht wiederum als Perigonkreis, sondern gleich als erster
Staminalkreis ausgebildet. Streptochaeta beweist, dass Eichler im
Rechte ist, wenn er das Perigon der Gráser als typisch 3záhlig
auffasst und einen áusseren Schwindekreis zuruckweist.

26 Lad. Čelakovský

Hier sind wir nun bei einem morphologisch wichtigen Punkte
angelangt, námlich bei der Frage nach dem Homologon des 3záhligen
Perigons von Streptochaeta bei den iibrigen Grasern. Diesen fehlt
bekanntlich ein Spelzenperigon, dafur aber finden sich an dessen
Stelle zwei oder selten auch 3 kleine Schúppchen, die Lodiculae.
Wenn drei Lodicular-Sclmppchen entwickelt sind, wie bei Stipa und
Lasiagrostis, so haben sie dieselbe Stellung, wie die 3 Perigon-
spelzen von Streptochaeta , zwei nach voru gegen das Deckblatt,
eines nach hinten, und es lásst sich vom comparativ-phylogenetischen
Standpunkte aus gar nicht bezweifeln, dass die drei Lodiculae den
3 Perigonspelzen von Streptochaeta homolog sind. Ebenso gewiss
ist es, dass das Perigon von Streptochaeta, mit welcher Gattung
die Gráser in diesem Punkte an die Juncaceen sich anschliessen,
der ursprúnglichere áltere Typus ist, aus welchem sich die Lodiculae
ebenso umgebildet haben, wie die Perigonborsten der Cyperaceen
aus einem Spelzenperigon , wie es noch heute Oreobolus besitzt.
Nachdem bei den Glumaceen in Folge der Adaptation der Deck-
und Vorspelzen zu Surrogaten der Bliithenhulle das ursprungliche
Spelzenperigon iiberflussig wurde, hat letzteres eine rudimentare Ge-
stalt angenonnnen, in welcher es anderen Lebenszwecken dienstbar
wurde. Bei den Cyperaceen sind aus dem Gzáhlig gebliebenen Pe-
rigon (a la Oreobolus) zunáchst 6 Borsten geworden, die z. Th. als
Flug- und Verbreitungsapparat bei der Aussaat der Achenen dienen,
oder es sind auch diese z. Th. oder alle gánzlich verschwunden. Bei
den Gramineen wird das Perigon, welches schon bei Streptochaeta
3záhlig geworden, ebenfalls rudimentár, aber in anderer Form, als
Lodiculae, in welcher es (nachHackel) als Hilfsapparat beim Ófíhen
der Spelzen fungirt; durch weitere Reduction schwindet meist auch
die hintere, bisweilen alle Lodiculae, und die Bliithe wird dann, wie
bei manchen Cyperaceen, vóllig perigonlos. Diese Auífassung ist nicht
neu, im Gegentheil ist es die álteste morphologische Deutung, die
auch vonEichler und Nágeli*) acceptirt worden; nur glaube ich
sie durch die Feststellung der 3 innersten Spelzen von Strepto-
chaeta als Perigon besser begriindet zu haben. Ihr entgegen steht
aber eine neuere, namentlich von Hackel inEngler's Jahrbiichern"
Jahrg. I. (Untersuchungen iiber die Lodiculae der Gráser) mit der
Entwickelungsgeschichte gestiitzte Auífassung der Lodiculae als wei-

*) Nágeli spricht in Mech. phys. Theorie d. Abstammgsl. von dem aufs
áusserste reducirten Perigon, von der rudimentáren Beschaffenheit des Pe-
rigons bei den Grasern, womit offenbar die Lodiculae gemeint sind.

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 27

tere Vorspelzen, welche clie Distichie der Spelzen fortsetzen. Die
2 vorderen Lodiculae betrachtet Hackel als Seitenhálften eines der
Vorspelze opponirten Blattes. Hackel giebt indessen zu, dass sich
daruber in Ermangelung sicherer Kriterien noch discutiren lasse, ob
man sie bereits als Perigonblátter betrachten oder noch der Hoch-
blattregion zuweisen will; er ziehe jedoch das letztere vor. Auch
Pax hált die Gráser fur Pflanzen, „die es noch nicht bis zur Bildung
eines Perigons gebracht haben".

Hackel hat sich in seiner Arbeit das grosse Verdienst er-
worben, die fatalen sogen. Stipular-Lodiculae , mit welchen durch
S ch e n c k und D 6 1 1 das Gráserdiagraram in einer sehr imklaren und
fraglichen Weise complicirt worden war, und die auch Eichler
oífenbar viel Verdruss bereitet haben, durch seine grundlichen Unter-
suchungen total beseitigt zu haben. Was aber seine eigene Auffas-
sung betrifft, so wáre gegen sie nichts einzuwenden, wenn die Ent-
wickelungsgeschichte allein entscheidend wáre. Allein wir haben es
hier mit rudimentár gewordenen nietamorphen Gebilden zu thun,
deren Entwickelung gewóhnlich von der norrnalen Entwickelung der-
selben Theile in ihrer vollkommenen Ausbildung niehr oder weniger
abzuweichen pflegt, ohne dass aus einer solchen Abweichung sichere
Schlíisse fur die morphologische Deutung gezogen werden diirften.
Wir bemerken schon darin eine abnorme Abweichung, dass die Lodi-
culae erst spáter als die Staubblátter angelegt werden, woraus fruher
(Payer etc.) geschlossen wurde, dass sie ůberhaupt keine selbstán-
digen Blátter seien, sondern Discusgebilde (Payer) oder Stipulae
(W i g a n d).

Die Ansicht, dass die beiden vorderen Lodiculae keine ganzen
Blátter, sondern nur Theilstticke eines Blattes seien, beweist Hackel
damit, dass sie aus einer einheitlichen Anlage in Form eines schwa-
chen, an den Rándern verdickten Wulstes hervorgehen, ferner damit,
dass bei Melica und Glyceria der ursprůngliche Wulst auch weiterhin
einheitlich emporwáchst und so eine einzige ungetheilte vordere
Lodicula darstellt.

Gegen diesen Beweis lásst sich wie gegen alle derartige Beweise
einwenden, dass es keineswegs nothwendig ist, die (ohnehin seltene)
ungetheilte vordere Lodicula fůr die ursprunglichere Bildung anzu-
sehen, aus welcher durch Theilung die gewóhnlichen 2 vorderen Lo-
diculae hervorgegangen sein mussten, sondern dass ebenso gut das
Umgekehrte nioglich ist. Die 2 vorderen Lodiculae kónnen ursprung-
lich selbstándige Blattanlagen sein, die jedoch, weil sie sich von allem

28 Lad. Čelakovský

Anfang an lúckenlos beriihren, zu einem schwachen Primordium ver-
schmolzen auftreten, um sich im weiteren Verlauf der Entwickelung,
gewóhnlich selir frtihzeitig, wiederum frei zu entwickeln. Wenn aber nur
eine vordere Lodicula sich bildet, so kann diese ganz wohl als aus
den 2 urspriinglichen total verschinolzen gedeutet werden. Wenn
Hackel 1. c. pg. 347 sagt: „soviel ist aber klar, dass man bei die-
ser Gattung (Melicá) nicht von 2 verwachsenen Lodiculis sprechen
kann", so uberschátzt er die einzelne Ontogenie zum Nachtheile der
comparativen und phylogenetischen Methode. Fálle von totaler oder
von urspriinglicher, weiterhin aber wáhrend der Entwicklung aufho-
render Verschmelzung sind ja in der Morphologie, zumal in der
Bluthenmorphologie constatirt. Ich will nur ein einziges, gerade
hieher sehr passendes Beispiel anfiihren, namlich die Bluthe von
Veronica. Diese ist urspriinglich durch Kelch und Corolle 5záhlig,
allein im Kelche bildet sich das hintere Glied entweder viel kleiner
aus oder es schwindet vóllig, wodurch der Kelch 4záhlig wird. Die
Corolle wird aber dadurch vierzáhlig, dass die beiden oberen (hinte-
ren) Blumenblátter total zu einem einzigen, manchmal noch deutlich
breiteren und auch ausgerandeten oder 2spaltigen, bisweilen aber
schon ganz einfachen und von den ubrigen Kronlappen kaum mehr
verschiedenen Blatte verschmolzen auftreten. (Man sehe darůber auch
Eichleťs Diagr. I. pg. 210.) Man kann allerdings mit Recht sagen,
die Corolle der Veronica sei vierzáhlig, aber man wird nicht leug-
nen konnen, dass sie aus einer urspriinglich funfzáhligen Corolle
durch Verschmelzung zweier oberen Blumenblátter, freilich nicht ent-
wicklungsgeschichtlich, aber doch phylogenetisch entstanden sei.

Wenn aber der obere Kronzipfel der Veronica fur ein Áqui-
valent zweier verschmolzener Blumenblátter gilt, warum kónnte nicht
ebenso auch die ungetheilte vordere Lodicula von Melica zwei in
Eines verschmolzene Lodiculae reprásentiren, wenn wir sonst Grtinde
dafur haben? Dass wir aber Grund zur Annahme solcher Verschmel-
zung haben, durfte aus dem Vorausgeschickten klar geworden sein.
Den phylogenetisch ursprunglichsten Ausgangspunkt liefert Strepto-
chaeta mit seinen 3 unzweifelhaft selbstándigen spelzenartigen Pe-.
rigonbláttern, sodann folgt als am náchsten stehend Stipa und áhn-
liche mit 3 getrennten Schuppenbláttchen, dann die grosse Mehrzahl
der Gráser mit nur 2 vorderen Lodiculae, die zunáchst mit Ausnahme
des ersten Primordialstadiums noch ganz frei sind, dann mehr oder
weniger am Grunde verwachsen, zuletzt wie bei Melica in Eins
vollig verschmolzen erscheinen.

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 29

Was verursacht aber die Verschmelzung der zwei vorderen
Bláttchen wenigstens in der ersten Anlage?

. Der Umstand , dass bei Stipa oder Lasiagrostis die hintere
Lodicula etwas spáter auftritt als die beiden vorderen, widerlegt
noch nicht die Auífassung, dass alle 3 Bláttchen einem Kreise oder
Cyklus angehoren, denn die Vorderseite der Bliithenaxe ist offenbar
die geforderte, die Hinterseite die gehemnite, daher die hintere Lo-
dicula ein im Schwinden begriffenes Glied, welches sich als solches
zunáchst (bei Stipa) verspátet, dann aber, bei den meisten Grásern,
gar nicht mehr gebildet wird. In Folge dieses Vorwiegens der Vor-
derseite erscheinen auch die 3 Staubblátter mehr nach vorn zusam-
mengeschoben, so dass sie anfangs nach hinten eine grossere Lúcke
zwischen sich lassen, wie jedeš entwickelungsgeschichtliche Bild es
zeigt. Auch die vordern Lodiculae sind mehr nach vorn bis zur in-
nigsten Beriihrung zusammengeschoben und dies kann zunáchst als
Grund fiir ihre wenigstens anfángliche Verschmelzung gelten.

Ich kann aber, unbeschadet meiner hier begrúndeten Ansicht,
dass die Lodiculae ein Kudiment oder Kelict (wenn man diesen Aus-
druck vorzieht) eines 3záhligen Perigons sind, der HackeTschen
Auífassung der Lodiculae eine gewisse Concession machen. Ich bin
námlich in letzter Zeit zur Erkenntniss gelangt, dass Spaltung und
Verschmelzung zwei reciproké Vorgánge sind, die zur Vermehrung
oder Verminderung selbstándiger Glieder (Phyllome) eines Wirtels
oder Cyklus hinfuhren. Nach allgemeinem Begriřfe scheint ein unver-
einbarer Gegensatz darin zu bestehen, wenn wir die 3 Lodiculae
(von Stipa, Bambusa) fiir einen 3gliedrigen Cyklus oder wenn wir
sie fiir 2 alternirende Blátter ansehen, deren vorderes in 2 Hálften
gespalten ist, und ich wiirde bis vor Kurzem diesen Gegensatz auch
fůr unvereinbar gehalten haben. Ich hábe aber gefunden, dass beide
Auífassungen sich in gewissem Sinne nicht nur vertragen, sondern
sogar in befriedigender Weise ergánzen.

Ich hábe námlich in den letzten Jahren wiederholt an Jahres-
trieben von Lonicera periclymenum sehr interessante Ubergánge von
der opponirten Blattstellung in Quirlstellung aus drei- und 4záhligen
Wirteln beobachtet. Man solíte erwarten, dass der Ůbergang aus
opponirter Blattstellung zu Viererquirlen z. B. darin bestehen wird,
dass zwei 2záhlige Quirle durch geringere Entwickelung des sie
trennenden Stengeltheils sich einander náhern und schliesslich in
einen Quirl zusammenfallen werden; der Ůbergang zu Dreierquirlen
aber darin, dass ein Blatt eines hóheren Zweierquirls zuriickbleiben

30 Lad. Čelakovský

und dem unteren Zweierquirl sich einordnen wird. Dies findet aber
niclit statt, sondern der Ůbergang geschieht in der Weise, dass zu-
náchst die urspriinglich einfachen opponirten Blátter, entweder beide
oder eines derselben, in verschiedenein Grade gleichmássig getheilt
oder gespalten erscheinen, zuerst ini geringsten Grade nur an der
Spitze, dann bis zur halben Hóhe, endlich bis zum Grunde; im letz-
teren Falle hángen die beiden Theilblátter, die bereits gánzlich ihrer
Form nach zwei selbstándigen Bláttern gleichen, an der Basis noch
durch eine Zwischenmembran zusammen, erscheinen weiterhin ganz
frei und riicken in einem folgenden Quirle so auseinander, dass sie
mít dein ungetheilt gebliebenen Blatte einen normalen dreizáhligen
Quirl bilden. Wenn beide Blátter in dieser Weise gradweise mehr
und mehr in 2 Theile getheilt werden, so endigt die Reihe der Ůber-
gánge mit einem normalen vierzáhligen Quirle. Was die Achselknos-
pen betrifft, so besassen die zweitheiligen Blátter zunáchst nur eine
Achselknospe, andere hatten bereits unter jedem Theilblatt eine Ach-
selknospe gebildet, so dass diese Theilblátter obzwar am Grunde noch
zusammenhángend schon wie selbstándige Blátter sich verhielten.
Auch zwischen einer und zwei Achselknospen des getheilten Blattes
gab es Ůbergangsformen ganz merkwtirdiger Art, bestehend in einer
áusserlich noch einfachen, innerlich aber mehr oder weniger frůh
(analog dem Tragblatt) gabelig getheilten Achselknospe. Ich werde
die betreffenden Beobachtungen nebst zugehorigen Abbildungen ander-
wárts mittheilen, muss mich aber hier auf das zum Zwecke gegen-
wártiger Arbeit Vorgebrachte beschránken.

Ůbergangsformen aus einem minderzáhligen in einen mehrzáh-
ligen Quirl oder Cyklus (die Glieder desselben waren ofter spiralig
auseinander gezogen) entstehen also durch Theilung der Blátter eines
minderzáhligen, und umgekehrt aus dem mehrzáhligen in den min-
derzáhligen durch erst am Grunde beginnende, dann immer weiter
hinauf reichende, endlich vollstándige Verschmelzung zweier urspriing-
lichen Glieder in ein einfaches Ganze. Denn zwischen einem getheil-
ten oder gespaltenen Blatt und zwischen zwei mehr oder minder in
eins verschmolzenen Bláttern besteht nicht der geringste objektive
Unterschied. Ob wir von Theilung oder Verschmelzung zu sprechen
haben, hángt einzig und allein davon ab, ob der minderzáhlige oder
der mehrzáhlige Quirl der urspriinglichere ist. Weil bei Lonicera
die opponirten Blattpaare ursprunglicher sind, die Dreier- oder Vie-
rerquirle aber neue, abnormale, hie und da vereinzelt auftretende
Variationen bedeuten, so sagen wir: die Ůbergánge von Zweier- zu

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 31

den abgeleiteten Dreier- und Viererquirlen geschehen durch Spaltung
der ursprunglichen 2 Blátter der Quirle. Wůrde aber umgekehrt
eine Pflanze mit normál 3- oder vierzáhligen Bláttern hie und da in
eine jiingere Variation mit decussirten Bláttern ůbergehen, so wůrden
wir von Yerschmelzung der Blátter des urspriinglicheren mehrzájiligen
Wirtels reden.

Ich will damit nicht etwa behaupten, dass iiberhaupt der mehr-
záhlige Quirl als durch Spaltung des minderzáhligen und der min-
derzáhlige durch Verwachsungen innerhalb des mehrzáhligen entste-
hend anzusehen wáre. Vielmehr fasse ich die Ůbergangsformen so
auf, dass ich sage, es streiten bei der Bildung derselben zwei ungleich
alte Strebungen oder Bildungskráfte, námlich das Streben zwei Blátter
und das Streben drei Blátter an gleicher Stelle in demselben Quirl
oder Cyklus zu bilden. Die Durchdringung und theilweise Einschránkung
beider verschiedenen Strebungen giebt die intermecliáre Form.

Wáhrend der Bildung der Grasblúthe befinden sich auch zu-
meist zwei solche Strebungen oder Kráfte ira Kampfe mit einander,
námlich das atavistische Bestreben , 3záhlige Quirle , auch einen
3záhligen Perigonquirl (wie noch bei Streptochaeta) zu [bilden, und
eine neuere, den Grásern im Gegensatze zu den Cyperaceen eigen-
thumliehe Strebung, die in den Laub- und Hochbláttern herrschende
Distichie auch in die Bltithe hinein noch fortzusetzen. Es besteht
also das neuere Bestreben, den alten 3záhligen Perigonquirl auf einen
2záhligen oder sogar auf 2 alternirende Blátter zu reduciren. Das
kann nun nicht durch Unterdriickung eines Gliedes geschehen, sondern,
da an Stelle zweier Glieder, dem Vorblatt gegeniiber, ein Blatt treten
soli, durch mehr oder minder weit gehende Verschmelzung jener zwei
Glieder (so wie in der Corolle von Veronica). Die jiingere Strebung
behauptet zunáchst den Vorrang, es entsteht ein einziger primordialer
Wall, aber gewohnlich erhált die áltere atavistische Bildungsrichtung
im Verlaufe der Entwickelung den Sieg; die im Primordium ver-
schmolzenen zwei Blátter trennen sich wieder als zwei Lodiculae. Bei
Melica und dergl. behauptet die neuere Bildungskraft dauernd ihr
Ůbergewicht, das Primordium theilt sich nicht mehr, sondern wáchst
in ein einfaches Blatt aus, die Distichie ist vollstándig durchgeftihrt.

Wenn also Hackel sagt, dass die Lodiculae die Distichie der
Spelzen fortsetzen, so ist dies richtig, insofern es sich um das jiingere,
die Entwickelungsgeschichte beeinflussende Bildungsstreben handelt;
aber auch die álteren comparativen Morphologen, welche die 3 Lodi-
culae als einen dreizáhligen Quirl oder Cyklus ansehen, sind im Eechte,

32 Lad. Čelakovský

insofern sie, mehr oder weniger sich dessen bewusst, die atavistische
Bildungskraft, den Ursprung, die Phylogenie der Lodiculae im Auge
haben.

Nachdem aber der 3záhlige Quirl die ursprunglichere, die mit-
angestrebte Distichie aber die jungere Bildung ist, so werden wir
allerdings im phylogenetischen Sinne nicht von einer Spaltung einer
vorderen Lodicula sprechen, trotzdem die von der neueren Richtung
bekerrschte Entwickelungsgeschichte eine solche sehen lásst, sondern
richtiger von einer geringen anfánglichen Verschmelzung der beiden
vorderen Lodiculae. Fůr Melica allerdings ist zuzugeben, dass die
Lodiculae durch ein einziges Blatt ersetzt sind, ebenso wie bei Ve-
ronica die beiden hinteren Blumenblátter durch ein einziges Blumen-
blatt, und da auch die hintere Lodicula wie gewóhnlich unterdrůckt
ist, dass wir ein auf ein einziges Blatt reducirtes und rudimentáres
Perigon vor uns haben. Ein Perigon aber ist es seiner Herkunft
nach trotz des spáter eingetretenen Strebens nach Distichie und
gleichzeitiger Reduction.

Das Pistill der Gramineen ist nach dem hier eróffneten Ge-
sichtspunkte analog zu erkláren. Bekanntlich existiren auch uber
das Pistill zwei Ansichten, eine áltere, nach welcher das Pistill aus
ebensoviel Carpellen besteht, als es Narben besitzt (also 2, selten 3
oder 1), und die Zusamensetzung aus 3 Carpellen die urspriingliche
ist, aus welcher durch Reduction (resp. Abort) jene aus 2 oder einem
Carpell abgeleitet ist*); dann eine neuere, auf die Entwickelungsge-
schichte basirte und zur Zeit fast allgemein angenommene Ansicht, wo-
nach das Pistill iiberhaupt nur aus einem Carpell besteht, welches jedoch,
um 2 oder 3 Narben zu bilden, in 2 bis 3 Spitzen zertheilt wird. Es
liegt nun aber entschieden etwas Unbefriedigendes darin, dass die
2 — 3 Narben der Gráser zufolge der entwickelungsgeschichtlichen
Auffassung so ganz verschieden von den 2 — 3 Narben der Cyperaceen
sein sollen, obwohl sie genau dieselbe Stellung im Bluthendiagramm
wie die letzteren einnehmen, dass mithin diese gleiche Stellung nur
zufállig gleich und in so ganz verschiedener Weise hervorgebracht
sein soli. Anderseits aber kostet es einigen Zwang, das einfache ein-
seitige Primordium, mit dem das Pistill in die Erscheinung tritt, als

*) Nágeli 1. c. sagt, das Gynaeceum sei auf 1, vielleicht auf 2 Carpelle reducirt.
„ Jedeufalls aber ist das Ovarium, auch wenn es lkarpellig ist, phylogentisch
aus mehreren klappig verwachsenen Carpellen enstanden, wie aus den yer-
wandten Cyperaceen zu er sehen ist."

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 33

aus 2 oder 3 Bláttern congenital verschmolzen sich vorzustellen, uud
darům haben, abgesehen von den einseitigen Genetikem, selbst mehr
oder weniger consequent comparative Botaniker, wie E i c h 1 e r, lieber
die entwickelungsgeschichtliche Deutung acceptirt.

Die Sache verhált sich indess áhnlich wie mit den Lodiculis.
Die áltere vergleichende Morphologie hat Recht, indeni sie als ur-
spriinglich und typisch , wie bei den Cyperaceen und Juncaceen,
ein 3záhliges Pistill statuirt; allein es ist in der Grasbluthe, das
Pistill betreffend, das Streben nach Reduction auf 1 Carpid einge-
treten, ohne jedoch in den meisten Fállen vollstándigen Erfolg zu
erreichen, indem die atavistische Kraft entgegenwirkt. Wenn, wie so
selten (bei Nardus), wirklich nur ein Griífel oder Narbe gebildet
wird, so ist die Reduction auf 1 Carpid vollstándig geworden, wenn
aber wie gewohnlich 2 seitliche Narben gebildet werden, so gelangt
im spáteren Verlauf der Entwickelung die atavistische Kraft wieder
zur Geltung, sie fiihrt zur Spaltung des Carpids d. h. zur nachtrá-
glichen Sonderung zweier Carpiden wenigstens an den Griffeltheilen ;
das dritte vordere Carpid ist zwischen den beiclen seitlichen unter-
driickt; koninit aber auch dieses zur Geltung, so wird wieder der
3záhlige, im unteren Theile verschmolzene Carpidenkreis hergestellt
Die Spaltung des urspriinglichen Primordiums in 2 oder 3 Theile
bedeutet eine Riickkehr zur Setzung zweier oder dreier Carpiden an
Stelle eines einzigen, was an sich paradox klingt, aber verstándlich
wird, wenn man bedenkt, dass im Organischen jene merkwiirdige
Homologie vorkommt, wornach die Theile eines Ganzen diesem
Ganzen wieder homolog sind, und wenn man sich wieder an jene
Ůbergangsformen zwischen mehr- und minderzahligen Cyklen oder
Quirlen erinnert, welche wie ein gespaltenes Blatt aussehen und auch
ein solches sind, anderseits aber mit ihren 2 Theilen zwei ganzen
Bláttern homolog sind.

Die Reduction des Pistills von 3 auf 1 Carpell geschieht also
nicht so, dass die zwei hinteren Carpelle vollig unterdruckt werden,
sondern so, dass sie mit dem vorderen mehr oder minder vollstándig
und mehr oder minder andauernd in Eins zusammenschmelzeu. Wenn
sich dann entwickelungsgeschichtlich das Carpell wieder theilt, um
2, wohl auch 3 Narbentheile zu bilden, so sind diese Theile phylo-
genetisch ganz identisch mit den urspríiuglich freien 2 — 3 Carpellen
der Vorfahren, also auch mit den 2 bis 3 Narben der Cyperaceen,
die mit ihnen von gleichen Vorfahren abstammen, und das trotz der
abweichenden Entwickelungsgeschichte des Gramineenpistills.

Tř. mathematlcko-přírodoyědecká. •*

34 Lad. Čelakovský

Die gewóhnlicke entwickelungsgeschichtliche Auffassung des
Graspistills laborirt dagegen an einem Widersinn. Man niuss denn
doch auch nothgedrungen annehmen, dass das einzige Carpell, welches
die Entwickelungsgeschichte sehen lásst, durch Entfall zweier Glieder
aus einem 3záhligen Fruchtknoten entstanden ist. Das setzt doch
voraus, dass fůr die Oeconomie der Pflanze 2 Carpelle und insbe-
sondere die Narben derselben uberfliissig geworden sind; nun aber
wird durch Theilung des einen Carpells sogleich wieder ein Ersatz
fíir clas Verlorene geschaffen. Warum wáre dann uberhaupt die Redu-
ction eingetreten? Wohl aber wird der entwickelungsgeschichtliche
Vorgang verstándlich, wenn die Reduction nur durch Verschnielzung
der 3 alten Carpelle in Folge des Strebens nach Distichie eingetreten
ist, welche Reduction jedoch in Folge der atavistischen Kraft, die
zuletzt den Ausschlag giebt, wieder reparirt wird.

Zur weiteren Bekráftigung dieser Darstellung inag noch Folgen-
des dienen. Nicht immer entsteht das Pistill der Gráser mít einem
nach vorn stehenden, auf dieser Seite hoheren, also dort die Mediáne be-
sitzenden Primordium ; bei Panicům aduncumij) beginnt es nach Pay er
mit einem gleich hohen Kreiswall, auf welchem dann rechts und links
die beiden Griffel und Narben hervorwachsen. Hier halten sich also
die beiden den Ringwall constituirenden Carpiden das Gleichgewicht ;
hier haben wir gar keinen Grund, diesen Ringwall fíir ein Blatt an-
zusehen; auch bei Eriophorum entsteht nach demselben Forscher
das Pistill als Ringwall und wáchst dann in 3 Ecken in die Narben-
theile aus. Wenn hier das Pistill fiir 3záhlig gilt, so ist kein Grund
beim Panicům aduncum nicht ein 2záhliges Pistill anzuerkennen. Es
ist eben hier die Reduction auf ein, die 2 oder 3 Carpelle ersetzen-
des Carpid noch nicht deutlich eingetreten.

Ferner erscheint es nicht ohne Bedeutung, dass bei Strepto-
chaeta, bei der wir die vollstándigste, am typischesten entwickelte
Bluthe kennen gelernt haben,. mit entwickeltem 3záhligem Perigon,
mit zwei 3záhligen Staminalkreisen, auch 3 den áusseren Staubge-
fássen superponirte Narben ausgebildet sind, und dass auch die
Bambuseen, die ein Perigon aus 3 Lodiculen besitzen, 3 Narben
aufweisen. Gewiss ist auch das Pistill von Streptochaeta noch am
meisten typisch, daher 3gliedrig. " Sehr interessant wáre es, die Ent-
wickelungsgeschichte dieser Bluthe zu kennen, vielleicht wird hier
das Pistill noch mit 3 Primordien oder wenigstens mit einem Kreis-
wall angelegt; wenn es aber wie bei anderen Grásern mit einem
erst spáter 3theilig werdenden Primordium beginnen solíte, so wiirde

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 35

das nur beweisen, dass die entwickekingsgeschichtliche Reduction des
Pistills sehr fruhzeitig, schon bei den áltesten Typen und noch friiher
als die Reduction des Perigons begonnen hat.

Sodann kann noch darauf hingewiesen werden, dass normál
2narbige Gráser ausnahmsweise auch 3narbige Fruchtknoten bilden
kónnen. Als solche werden genannt Phleum Michelii All. (Ph.
trigynum Host) , Bríza media , Festuca elatior ; ich selbst fand
vor Jahren einmal bei Rierochloa australís mehrfach 3narbige Zwit-
terbliithen. Nun ist dieser Umstand zwar kein strikter Beweis,
doch aber ist es nichts Ungewohnliches, dass die Žahl der Carpelle
variirt; und da wir die dritte Narbe ohnehin fur normál unterdriickt
ansehen, so ist es um so weniger auffállig, dass sie dann und wann
doch als drittes Carpell zur Entwickelung kommt; dies ist gewiss
wahrscheinlicher, als dass ein normál 2theiliges Carpell auf einmal
3theilig werden solíte.

Freilich gibt es auch seltene Fálle, in welchen die 3 Narben
mit den (áusseren oder einzigen) Staubbláttern alterniren, so dass
also 2 Narben nach vorn, eine medián nach hinten fallen. Dies
kommt nach S c h e n c k bei Brizopyrum siculum vor , und nach
Eichler findet sich bei Phragmites, Lamarckia, nach Hackel bei
Bríza an Stelle der Narbe ein Spitzchenrudiment. Eichler und
Hackel erkláren die hintere Narbe oder ihr Rudiment fůr eine Com-
missuralnarbe, eine Verlangerung der Naht des einzigen Carpells. Nach
meiner hier dargelegten und begrůndeten Auffassung miissten hier
entweder die 3 Carpelle eine mit der normalen alternirende Stellung
angenommen haben (sowie bei Dicotylen episepale und epipetale Car-
pelle in einer Familie abzuwechseln pflegen), oder es miissten die
normál gestellten Narbentheile eine nachtrágliche Drehung erfahren
haben. Gegen die erstere Annahme spricht einiges, namentlich wenn
auch dann das Eichen auf der Ruckseite unter der hinteren Narbe
emporrůckt. Nach Pax kommt aber eine entwickelungsgeschichtliche
Drehung oder Verschiebung der Narben, wie sie hier postulirt ist,
thatsáchlich bei manchen Irideen vor; sie wáre also auch bei man-
chen Gramineen wohl moglich.

Vom gleichen Gesichtspunkte wie die Lodiculae und das Pi-
still der Gráser fasse ich schliesslich auch die 2kielige Vorspelze
derselben auf. Bei Streptochaeta haben wir noch 2 unzweifelhaft selb-
stándige, einander deckende, nach hinten convergirende Vorspelzen;
auch bei Triachyrium und Díachyrum sind vielleicht 2 einkielige
Vorspelzen vorhanden, welche jedoch, wohl ohne sich zu decken,

36 Lad. Celakovský

neben einander stehen, da sie Eichler durch Dedoublement einer
Vorspelze entstanden denkt, sonst aber werden sie durch eine 2kie-
lige, oft auch 2spaltige Vorspelze ersetzt; zuletzt tritt letztere auch
noch als einfach lkieliges Blatt auf. Zwischen dieser und den zwei
freien Vorspelzen ist die 2kielige Vorspelze wiederum die interme-
diáre Bildung.

Dieselbe Reihe der Erscheinungen wie an den Vorspelzen der
Grasblúthe beobachtet man auch, betreffend die Vorspelzen des gan-
zen Áhrchens. Lolium besitzt éine adossirte Vorspelze. Dieselbe ist
ebenfalls 2kielig, erscheint aber bisweilen in 2 neben einander ste-
hende Vorspelzen zertheilt, also in gleicher Weise wie die Bluthen-
vorspelze von Diachyrium und Triachyrum. Es ist das wieder eine
Mittelbildung zwischen einer adossirten und 2 lateralen Vorspelzen des
Áhrchens, wie sie sonst bei den Gramineen gewóhnlich gebildet wer-
den. Auch unsere Streptochaeta bildet noch 2 nach hinten genáherte
Áhrchenvorspelzen (Hiillspelzen), was ganz naturlich mit ihrer nicht
distichen, sondern spiralig niehrzeiligen Spelzenstellung zusammenhángt.

Die eben besprochene Auífassung des 2kieligen Vorblattes (und
iiberhaupt des 2kieligen Hochblattes) kann sich aber nicht auf die
Gráser allein beschránken, sondern sie gilt von den 2kieligen Hoch-
bláttern der Monocotylen iiberhaupt. Das 2kielige Hochblatt fin-
det sich auch bei den; Cyperaceen und anderen monocotylen Fa-
milien. Auch bei den Cyperaceen kommen dann und wann statt
eines zweikieligen hinteren Vorblattes 2 laterale Vorblátter vor, so
bei Hypolytrum, wo sie nach Pax bald unter sich frei, bald hin-
ten mehr oder weniger verwachsen auftreten. Bei Ascolepis findet
sich sonderbarer Weise ein medianes vor dereš Vor blatt, wel-
ches Pax als aus 2 nach vorn zusammengeschobenen und verschmol-
zenen Vorblattern entstanden zu betrachten sich genóthigt sah ,
obwohl es ganz einfach erscheint und zweifelsohne auch aus einem
Primordium entstanden sein wird. Wenn aber hier eine Verschmel-
zung, d. h. ein phylogenetischer Ursprung des einen Blattes aus zwei
ursprunglicheren Bláttern angenommen werden muss, warum solíte
ein ebensolcher Ursprung nicht noch weit eher fiir das 2kielige hintere
Vorblatt der Cyperaceen, wie auch der Gramineen moglich und wahr-
scheinlich sein?

Von solchen 2kieligen Hochbláttern will Eichler die 2kie-
ligen Hochblátter der Amaryllideen (und von Alisma) streng unter-
schieden wissen. Bei den Amaryllideen ist námlich das 2kielige
Hochblatt (Spatha) schon deutlicher aus 2 hinten verschmolzenen

Uber den Ahrchenbau der Streptochaeta Sch. 37

lateralen Vorbláttern zusammengesetzt, denn es kann, wie bei Leu-
cojum aestivum, in der Achsel jeder seiner Hálften einen Seiten-
spross erzeugen, und in der Gattimg Haemanthus sind bereits die
beiden Spathablátter vollig getrennt. Bei den Amaryllideen , sagt
Eichler, ist also das 2kielige, 2spaltige Hochblatt aus 2 Bláttern
verschmolzen, bei anderen Monocotylen, wie bei den Grásern, ist es
wirklich ein einzelnes Blatt.

Dieser Unterschied ist aber nach děni, was bereits iiber die
Gramineen und Cyperaceen vorgebracht worden, und nach den an
Lonicera periclymenum gemachten Beobachtungen dennoch nur ein
gradweiser. Wie das 2kielige Hochblatt erscheint auch das sich
zu theilen beginnende also ausgerandete oder kurz zweispaltige
Laubblatt der Lonicera oft schon von der Basis an von zwei gleich
starken Nerven durchzogen und bildet zunáchst ebenfalls nur eine
Achselknospe ; dann aber erscheinen die beiden Theile des Blattes,
obwohl noch wenigstens ani Grunde oder auch hoher hinauf vereinigt,
doch schon so selbstándig, dass ein jeder eine eigene Achselknospe
erzeugt (wie bei Leucojum die 2 Vorblátter); zuletzt sind die selb-
stándigen Theile vollig getrennt (analog Haemanihusy

Man hat die Entstehung des 2kieligen Vorblattes und die Spal-
tung in 2 Vorblátter mit Vorliebe mittelst der Annahme eines von
der Axe des Muttersprosses ausgehenden niechanischen Druckes er-
kláren wollen, wahrend jene Erscheinungen nach der hier gegebenen
Darlegung einen phylogenetischen resp. atavistichen, also der Pflanze
innewohnenden (inneren) Grund haben. Nanientlich war die Druck-
hypothese ein Lieblingsgedanke Eichleťs, womit er nicht nur die
2kieligen und 2spaltigen Vorblátter der Monocotylen, sondern spá-
ter auch die an den abnormen Fruchtschuppen der Abietineen auf-
tretenden Spaltungen und Kielbildungen erkláren zu kónnen ver-
meinte. Beziiglich der letzteren verweise ich einfach auf meine hier-
iiber handelnde Schrift in den Abhandlungen der k. bohm. Gesellsch.
d. Wissensch. (Zur Kritik der Ansichten von der Fruchtschuppe der
Abietineen) und bemerke nur kurz , dass sich die gánzliche Un-
zulánglichkeit und Verfehltheit dieses Erklárungsgrundes nirgends so
deutlich bewáhrt hat, wie auf diesem Gebiete. Aber auch die Erklá-
rung der 2kieligen oder auch zertheilten Vorblátter ist nicht viel
glůcklicher. Nach Hackel ist die Vorspelze 2kielig, so lange noch
eine Axe oder auch nur ein Rudiment derselben, wenigstens in der
Anlage, iiber der Vorspelze sichtbar ist; nur wo jede Spur einer Axe
fehlt, wird die Vorspelze lnervig bis vielnervig (mit Mittelnerv) oder

38 Lad. Čelakovský

nervenlos. Es wáre docli lácherlich, dem Axenrudiment in der ersten
Anlage die Kraft beizumessen, mit seinem imagináren Drucke die
zweikielige Bildung zu verursachen. Die Sache erklárt sich einfach
so, dass so lange die Bluthe noch lateral angelegt wird, die zweikielige
Ůbergangsform zu 2 Vorblattern auftritt, sobald sie aber vollkommen
terminál wird, die Vorspelze den Deek- und Hiillspelzen gleich situirt
auftritt, und deren Distichie vollkommener fortsetzend, ihnen áhnlich
unci so auch einfach lnervig wird.

Ich bin von meinem eigentlichen Thema, dem Baue des Áhr-
chens der Streptochaeta spicata ziemlich weit abgekommen, zu Erór-
terungen, zu welchen jedoch der Vergleich der jedenfalls sehr alten
und urspriinglichen Gattung mit den ubrigen Grásern und das Be-
streben, den Bliithenbau der letzteren in manchen zweifelhaften Punk-
ten aufzukláren, dringend aufforderte.

Zum Schlusse mógen noch die Resultate, zu denen die Unter-
suchung und Vergleichung von Streptochaeta gefuhrt hat, in folgender
allgemeinen Schilderung der Gráser zusammengefasst werden.

Die Áhrchen der Gráser sind wohl ursprůnglich mehrzeilig
spiralig gewesen (Streptochaeta), wie die Áhren und Kópfchen der
Juncaceen und die Áhrchen der meisten Cyperaceen. Wáhrend aber
bei den letzteren die Distichie nur in einem geringeren Theil der
Gattungen (Cypereen) eintrat , ist dieselbe bei den Grammeen
allgemein herrschend geworden*). Die lblůthigen Áhrchen mit mehr
oder weniger vollkommen terminaler Bluthe sind zum grossen Theile
gewiss, und móglicher Weise iiberhaupt**) aus mehrblůthigen durch
Reduction und Terminalstellung der einzigen ubriggebliebenen Blii-
the hervorgegangen. Der Blůthenspross beginnt selten mit 2 mehr
nach riickwárts stehenden Vorspelzen, gewohnlich mit einer hinteren
Vorspelze, die noch durch ihre Zweikieligkeit und Zweispaltigkeit auf ■
ihren Ursprung aus 2 Vorblattern hindeutet, seltener (in lblůthigen
Áhrchen) einfach lkielig erscheint. Das Perigon, bei den Juncaceen
und einigen Cyperaceen noch doppelt 3záhlig, ist bei den Grásern
zunáchst (nicht durch Abortus, sondern durch phyllotaktische Varia-
tion) einfach 3záhlig geworden, blieb aber nicht lange spelzenartig.

*) Die Verháltnisse in der Section Spirachne H a c k e 1 von Vulpia sind aber jeden-
falls eine neuere Umwandlung der distichen Anordnung. (S. Hackel Spi-
rachne, ein neues Subgenus der Gattung Vulpia. Flora 1880 N. 30.)
**) Ich móchte aus gewissen Wahrscheinlichkeitsgrundeu das Letztere glauben,
ohne es jedoch bestinimt beweisen oder das Gegentheil widerlegen zu
kónnen.

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Scb. 39

(Streptochaeta) , sondern wurde rudimentár , zu Schiippchen (Lotli-
culae) reducirt, deren hinteres rneist noch schwand, wáhrend die 2
vorderen entweder nur im Anfang ihrer Entwicklung oder ferner auch
spáterhin mehr oder weniger vollstándig, zuletzt in ein Blatt ver-
schnielzen, wodurch die Distichie des Áhrchens bis ins Bluthenperi-
gon durchgefiihrt wird. Staubgefásse urspríinglich in zwei 3záhligen
Kreisen, doch scliwindet meist der innere Kreis, der áussere ist im
Jugendstadium mehr nach aussen zusammengerůckt, manchinal auf

2 oder 1 Staubgefáss reducirt. Das Pistill besteht urspríinglich aus
drei verwachsenen Carpellen, welche die drei Narben bilden, jedoch
verschmolzen phylogenetisch diese 3 Carpelle meist zu einem einzigen
ungetheilten nach vorn stehenden Blatt, wie es zumeist entwickelungs-
geschichtlich anfangs auftritt ; jedoch wird dasselbe bald 2spaltig und
kehrt so zum bicarpelláren Zustand zuríick, wahrend das dritte vor-
dere Carpell in dem Ganzen unterdríickt bleibt; selten kommt auch
dieses zur Geltung und bildet dann die dritte Narbe; nur selteu
bleibt die Reduction auf 1 durch Verschmelzung der urspriinglicheu

3 Carpelle entstandenes Blatt im Laufe der Entwickelung dauernd,
und wird dann nur einé Narbe gebildet.

Sei es mir noch erlaubt, in Kurze die phylogenetische Stel-
lung der Gramineen zu den Cyperaceen zu beríihren, ein Thema,
welches auch Pax in Engler's Jahrbíichern VII. 1868 in seinen
Beitrágen zur Morphol. u. Syst. d. Cyperac. in Erwágung gezogen,
aber mit einem Resultate, dem ich nach allem hier vorgebrachten
nicht beipflichten kann , dass námlich die Cyperaceen phylogene-
tisch hoher stehen oder mehr vorgeschritten seien, als die Grami-
neen. Er sagt, dieses Ergebniss wurde zwar erschlossen mit ganz-
licher Ausserachtlassung der HackeTschen Ansicht von der Gras-
bliithe, allein letztere befinde sich in befriedigender Ůbereinstimmung
mit jenem Resultat, da sie voraussetzt, dass die Gramineen noch
nicht zur Bildung eines Perigons vorgeschritten sind, wahrend die
Cyperaceen, welchen das Perigon fehlt, dasselbe erst im Laufe der
phylogenetischen Entwickelung verloren haben. Diese Voraussetzung ist
aber unhaltbar, wie ich im Fríiheren einleuchtend genug nachgewie-
sen zu haben glaubte. Ůbrigens spricht gegen sie auch noch das
verwandtschaftliche Verháltniss der Gramineen zu den Cyperaceen
selber, in Folge dessen sie ja auch gegenwártig ohne Widerspruch
in einer hóheren Gruppe, den Glumaceen oder Glumijloren, einander
beigesellt vereinigt werden. Wáre es bei den Gramineen noch nicht
zur Bildung eines Perigons gekommen, so wíirden sie von den

40 Lad. Čelakovský

Cyperaceen sehr weit, námlich durch die Liliifloren, speciell die
Juncaceen, getrennt abstehen; denn die natiirliche phylogenetische
Reihenfolge wáre diese : 1. Hochblátter nocb nicht zum Perigon ver-
einigt , resp. auch nicht metamorphosirt (Gramineen). 2. Perigon
durch Zusammentreten und Metamorphose der Hochblátter entstanden
(Juncaceeri). 3. Perigon rudimentár geworden oder geschwuuden
(Cyperaceen). Dann aber wáren die Glumijioren keine natúrliehe
Gruppe, was wohl nieniand behaupten wird.

Nachdem also dieser Punkt, in welchem die Gramineen so
viel tiefer stehen wiirden als die Cyperaceen, hinfállig geworden,
sehe ich mich vergeblich nach den Eigenschaften um, durch welche
die Cyperaceen phylogenetisch vorgeschrittener wáren. Zwar ist es
unbedingt zugegeben, dass die Verwandtschaft nicht derartig ist, dass
die eine Familie von der anderen direkt abgeleitet werden konnte ; es
sind das zwei Parallelreihen, die sich erst im Gebiete der Juncaceen
nach riickwárts vereinigen, von diesen aus aber neben einander fort-
geschritten sind. Hiebei haben sich allerdings bemerkenswerthe Unter-
schiede] herausgebildet, doch haben sich gerade in diesen die Gra-
mineen von dem gewóhnlichen monocotylen Typus und von ihren
den Juncaceen náher stehenden Stammformen weiter entfernt, als die
Cyperaceen, sind mithin weiter als diese vorgeschritten.

Die Reduction der Ovula auf ein einziges und die Entstehung
desselben aus dem Grunde des Fruchtknotens, aus dem bisherigen
Axenscheitel, statt aus der Wand des Fruchtknotens ist ein phylo-
genetischer Fortschritt, der beiden Familien gemeinsam ist; das spá-
tere entwickelungsgeschichtliche Hinaufriicken desselben auf die Sutur
bei den Gramineen ist allerdings eine Riickkehr zu dem phylogene-
tisch friiheren Zustand, aber die gewóhnlich stattfindende Verwach-
sung des Eichens mit der Fruchtknotenwand ist ein Fortschritt, der
bei den Cyperaceen nicht stattfindet, ebenso die Bildung des den
Grásern eigenthiimlichen Scutellum am Cotyledon. Die vom Endo-
sperm umgebene .Lage des Embryo der Cyperaceen ist ebenfalls
urspriinglicher als die zum Endosperm laterale Lage bei den Grá-
sern. Sodann ist die Entwickelung des Pistills aus 2—3 gleichen
Carpellen bei den Cyperaceen typischer, urspriinglicher, álter als
wie die Art, wie der Fruchtknoten der Gráser sich entwickelt, gleich
viel, ob man letzteren dabei fůr lkarpellig oder fůr 2karpellig an-
sieht. Nicht minder weicht auch das Perigon der Gráser durch seine
urspriingliche Dreizáhligkeit vom typischen 6záhligen Perigon der
Cyperaceen, besonders auch durch den in der Verschmelzung der

Uber den Áhrchenbau der Streptochaeta Sch. 41

vorderen Perigonschiippchen ausgesprochenen Ůbergang zur Distichie
ab, und zwar ini Sinne eines weiteren Fortschritts.

Was die Inflorescenzen anbelangt, so finden sich bei einem Theil
der Cyperaceen noch terminále Einzelbliitheu und cymose Partial-
bliithenstánde (Scheináhrchen), síe sind also z. Th. noch haplokaulisch
(laxig), wáhrend die Gráser zumeist diplokaulisch (2axig) sind, weil
sie unbegránzte Áhrchen besitzen und die lbliithigen Áhrchen niei-
stens (vielleicht iiberall) durch Reduction aus niehrbluthigen entstan-
den sind. Die zweizeilige Anordnung der Áhrchen scheint inir auch
jiingeren Datunis zu sein als die mehrzeilig spiralige; erstere ist
nun bei den Cyperaceen seltener (nur bei den Cypereen), wahrend
sie bei den Grásern (mit Ausnahme der alten Gattung Streptochaeta)
durchwegs herrschend geworden ist. lni vegetativen Bereich bedeutet
die schárfere Gliederung des Stengels eine schárfere Differenzirung,
also ebenfalls einen Fortschritt gegeniiber den Cyperaceen und Jun-
caceen. Auch durch den Besitz der Ligula (die den Cyperaceen mit
Ausnahme von Carex fehlt), erscheinen die Gráser weiter vorge-
schritten.

Kurz fast in allen Punkten, in denen die Gráser von den Cy-
peraceen abweichen, haben sie sich von den álteren Typen — so
den Juncaceen — mehr als die Cyperaceen entfernt. Desshalb rech-
net auch Na gel i in seiner „Abstammungslehre" die Gráser zu
den in ihrer Richtung am weitesten fortgeschrittenen Monocotylen
und zieht sie sogar in Betracht, wo es sich ihm um die Eruirung
des phylogenetisch am hochsten stehenden Pflanzentypus handelt.

Erklárung der Tafel II.

Fig. 1. Diagramm des Áhrchens von Streptochaeta, nach dem Verfas-
ser. 1, 2 die beiden Áhrchen- Vorblátter, 3, 4, 5 die drei
iibrigen Hiillblátter; d Deckspelze, w' Blúthen-Vorblátter.

„ 2. Diagramm desselben Áhrchens nach Dóll. 1 — 5, d, vvr wie
in Fig. 1. ABC, I, II, III Aufeinanderfolge derselben Spelzen
nach Doll.

„ 3. Diagramm desselben Áhrchens nach Hackel. 1 — 5, d, w'
wie in Fig. 1. ABCDEF, abc Aufeinanderfolge der Spelzen
nach Hackel. B und D zusammen der Hiillspelze 3 in
Fig. 1 gleichwerthig.

42 Lad. Čel akovský Uber den Ahrchenbau der Streptochaeta.

Fig. 4. Húllspelzen 1 — 5 in eine Fláche ausgebreitet, hinter 5 die

Basis der Deek- und Vorspelzen, vergrossert.
„ 5. Hiillspelze 3 in der Bucht bis gegen die Basis hinab zer-

sprengt.
„ 6. Hiillspelzen 4 und 5, nach Entfernung der sie deckenden

Hůllspelze 2 (in Fig. 4). Man sieht die Spelze 5 von Spelze

4 etwas gedeckt.
„ 7. Áhrchen der Streptochaeta ini Ganzen, wenig vergrossert.

L. Celakovsky; Streptochaeta spicata

Taf.II.

Kg. 5.

Fig. 4-.

Autor del. LiihTaT-skyPrag.

Sitzber. d.komqi bóhm Gesellsck iWissenschaft Mathemal naturwií

4.
Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Podává Prof. Dr. Otakar Feistmantel, dne 11. ledna 1889.

I. Iřerosty.

Východní Indie jest všeobecně známa jakožto země velice bo-
hatá na drahokamy a jiné cenné nerosty. Avšak ta pověst pochází
dle všeho z dob minulých, neboť dnešního dne jest výtěžek skutečných
drahokamů dosti skrovný. Nicméně ale poskytuje Indie dosti značné
množství užitečných a jinak zajímavých nerostů a hornin, které však
hlavně u nás posud všeobecné známosti nedošly, takže nebude zajisté
bezúčelné, když tuto podám co možná úplný soustavný jich přehled.
Co se literatury týče, tu poukazuji jen k takové, jež v Indii
vyšla a sice:

1859—1887. Memoirs of the Geological Survey of India. Vols. I— XXIV.
— Tyto obsahují geologické monografie, ve kterých oby-
čejně také nerosty a užitečné horniny v té neb oné
krajině se vyskytující, uvedeny jsou.
1868—1888. Records of the Geological Survey of India. Vols.
I — XXI. Menší geologická pojednání a pak na mnoze
také taková, jež o nerostech jednají.
1857. — Catalogue of the Geological Museum in connexion
with the Geological Survey of India, Calcutta. Part. I:
Minerals. —

1879. Popular Guide to the Geological Collections in the
Indián Museum Calcutta. — No. 2. Minerals, by F. R.
Mallet F. G. S. — Geological Survey of India.

1880. Dto. — No. 3. Meteorites, by F. Fedden A. R. S. M.
F. G. S. — Geological Survey of India.

1883. — Dto. — No. 5. Economic Minerál Products by F. R.
Mallet, F. G. S., Deputy Superintendent, Geological
Survey of India.

44 Otokar Feistmantel

1883. — A Descriptive Catalogue of the Collection of Minerals
in the Geological Museum, Calcutta, by F. R. Mallet,
F. G. S. etc. —
1879—1887. — A Manuál of the Geology of India. —

Vol. I. and II. Geology. - (H. B. Medlicott und W. T.
Blanford).

Vol. III. Economic Geology. — (V. Balí).
Vol. IV. Mineralogy (niainly non-econornic). — (F. R.
Mallet).
1832—1884. Journal of the Asiatic Society of Bengál. Vol. 1— LVII.
Obsahuje též různé články mineralogického obsahu. Po-
dobně v Proceedings As. Soc. Bengál 1865 — 1888.
Z těchto děl jsou ony nerosty a horniny, jež z Indie pocházejí,
vyňaty a sestaveny; v pořádku sestavení držel jsem se mineralogie
Naumannovy, vydané Zirklem (12. vydání r. 1885). — Jméno Indie
zahrnuje vedle Východní Indie vlastní také Cejlon, Barmu a ostatní
nejbližší pohraniční krajiny.

Prvky
1. Démant.

Z Indie byly démanty nejprve známy, také největší známé dé-
manty tam odtud pocházejí a tak se stalo, že Indie posud se pova-
žuje za zemi, v které démanty v hojnosti se vyskytují.

Nejspolehlivější ze starších zpráv jsou ony cestovatele Tavemiera,
jenž cestoval v Indii v 17. století a některé doly na démanty na-
vštívil. Tenkráte, jak se zdá, se dosti čile na démanty dolovalo —
ale dnešního dne dolování značně ochablo, a výroba démantů jest jen
nepatrná.

Co se uložení démantů týče, tu nalézají se z větší části v štěr-
kovém nánosu; ale zdá se, že pocházejí z pískovců starého útvaru
(palaeozoického) zvaného Vindhija, jenž na archaických horninách
(rule a svoru) uložen jest.

Jediné v provincii Bandelkande, v státě Panna se dnešního dne
děje dolování na démanty v pravidelném způsobu.

Panna leží asi 110 angl. mil (176*99 kilom.) na jihozápad od
Allahábádu, avšak jednotlivé doly aneb místa, kde se démanty nalé-
zají, leží částečně západně a severně, hlavně ale východně a severo-
východně, a to i do větší vzdálenosti od místa Panna.

Vrstvy, v nichž démanty v této části se nalézají, pozůstávají hlavně
ze slepence, jenž náleží k svrchnímu oddělení útvaru Vindhija. K účelu

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 45

dolování vyhloubí šachty asi 25 stop (7-6 m.) široké a 30 stop (9*1 m.)
hlnboké — do nichž ale dělníci sestupují jinou postranní chodbou.
Pracují tam skoro zcela nazí — a štěrk vyvážejí pomocí rumpálů
v koších na povrch a tam se pak přebírá. Doly patří domorodým
knížatům, avšak výroba není nyní příliš značná ; udává se v posledním
desítiletí na 100.000 až 120.000 zl. ročnč. Velké démanty nebyly na-
lezeny nikdy — ale jakost jich jest výtečná. Roztřiďují je na čtyři
odrůdy: Motičal čiré, maník zelenavé, 'panna začervenalé, banspat
tmavé. Jsou ale také v náplavu.

Jiná místa, kde se též démanty vyskytovaly, jsou v Centrálních
Provinciích, hlavně v okresu Sambálpuru (21°30' s. š. a 84° v. d.)
a sice nejčastěji v řece Mahánadi. Avšak dnešního dne se tam pra-
videlně více nehledá. Poslední značnější démant odtamtud uvádí se
z roku 1818, který prý vážil 84 granů (asi 26*3 kar.) — a měl cenu
5000 zl.

Podobně jest místo Vajragarh, asi 80 angl. mil (128"72 kilom.)
jihovýchodně od Nágpuru.

Nejrozsáhlejší krajina, kde se dříve démanty nalézaly, jest v Jižní
Indii v Madrassku, a sice to byly hlavně následující okresy: Kadapah
kde se dříve vyskytovaly pěkné démanty — ale dnešního dne skoro nic se
nevyrábí ; dále Karnúl, na řece Tungabádře ; tam stávalo v celém okolí
mnoho dolů, z nichž se dnešního dne ještě na dvou místech (Banagan-
pilly: 15°18'55 — 78°16 v. d., a Ramulkota 15°34' s. š. a 78°3' v. d.)
pracuje, — ale kameny jsou jen nepatrné; pak okres Bellary, kde
ale doly co takové jsou opuštěné, ač jednotlivé kusy se ještě vysky-
tuji; tak nalezen r. 1881 u Wadžra Karur démant vážící 673/8 karátů
nebroušený, po broušení na pěkný brilliant vážil 245/8 karátů.

Velmi důležité byly doly v okresech v poříčí řek Kistny a Go-
dávarie, odkud jsou především známé doly u místa Partiál, na levém
břehu Kistny (u 80°30' v. d. a 16°40' s. š.) a u Kollur, na pravém
břehu Kistny (u 80°5 v. d. a 16°42'30" s. š.), neb z těchto míst
pocházejí největší známé démanty Velký Mogul, Koh-i-nur a Pitt
nebo Regent.

Krajina, v které tato naleziště se nacházejí, známa jest též pod
jménem krajiny Golkondské, podle místa Golkondy, asi 110 angl. mil
(176-99 kilom.) na severozápad položeného. Avšak místo Golkoiida
samo není nalezištěm démantů; neb tam jen se řezaly a leštily —
a tam se také prodávaly, tak že během času Golkonda byla vše-
obecně známé místo, odkud démanty přicházejí. —

(201) oo 02;
(20l)ao02. (111) 0;
(111) 0. (201) oo 02.

46 Otokar Feistmantel

Domorodci indičtí rozdělují démanty vůbec na Čtyry třídy, dle
svých kast, na základě barev — neb dobře vědí, že démanty mohou
býti různě zbarvené.

Co se krystallisace týče, tu jsou na kusech v mineralogickém
Museu v Kalkuttě chovaných známy následující tvary:

(201) co02; s oblými plochami, od Panny v Bandelkandě
(Geology of India, III. p. 39):

(201) oo02. (111) O; od Sambálpuru v C. Provinciích (Ibid.
III. p. 30).

z horského potoka u Šimly v Pandžábu.
(Proč. As. Soc. Bengál 1872 p. 193;
Mallet Descr. Cat. p. 27; Geology of
India IV. p. 8).

(111) O. (110) oo O; 1 zokresuKarnúlského,vMadrassku.(Mal-
(201) oo02. } let Descr. Cat. p. 27; Geol. of India IVp. 8).

2. Tuha.

V polouostrově vyskytuje se nezřídka co příměsek ve svorech
ale obyčejně v nepatrném množství a v nečistém stavu, takže se
málo kdy může s prospěchem používati.

Nejvíce se jí objevuje v státě Travankorském, a byla přirovnávána
grafitu cejlonskému, avšak jest jakosti špatnější než tento.

Taktéž u větší míře objevuje se v státě Vizagapatamu, kde se
ji užívá k natírání hrnčířských výrobků. Cent jí tam stojí asi 4 zl.
Mimo to vyskytuje se v severozáp. Provinciích a v Himálaji.

Největší množství tuhy ale vyskytuje se na Cejloně, odkud nej-
větší množství do obchodu, hlavně anglického přichází. Objevuje se
v krystallinických horninách v jižním pohoří, v okolí Nambepani,
v Morva-Korle. Dolování jest v rukou Singhalanů (Singhalů); doly
(šachty) jsou 100 — 300 stop (30*5— 91*5 m.) hluboké; způsob dolo-
vání jest jen primitivní. Jest to nejlepší tuha na kelímky. Výroba
vzrostla v posledních letech ve značné míře, dováží se hlavně do
Anglie ale jest i na kontinentu všeobecně k dostání.

3. Síra.

Vyskytuje se v několika místech, ale nemá posud velké důle-
žitosti, jelikož nejvydatnější místa nalézají se v odlehlých krajích,
takže skoro všecka potřebná síra se dováží.

Dovoz obnášel v poslední době asi 13319 ctů v ceně 81290 Rup.
(asi tolik zlatých).

Místa kde v Indii neb poblíže síra známa jest, jsou :

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 47

V MadrassJcu blíže ústí řeky Godávarie ; v Sindhu blíže Karáčie ;
v BaluČistáně.

V Afghánistáne, a sice v pohoří v Sulajmáně vyrábí se síra po-
blíže horkého pramene (Pir Zinda v průsmyku Šorí). Surovina jest
beztvarný sádrovec protkaný žilkami síry, jež se pak pálením dobývá.

V Pandžábu, v okolí Kohátském vyrábí se z jistých lupků, bo-
hatých na pyrity (nejspíše eocenní).

V Kašmíru, v údolí Puga v Ladáku jsou doly na síru obsaženou
ve vrstvách křemenné břidlice; patří Mahárádžovi, a vyrábějí z nich
500 — 600 maundů (= 480 ctů.). Síra přichází v hornině na puklinách
v stavu celistvém neb co krystallinický povlak, částečně vyskytuje se
pospolně se sádrovcem.

Dále vyrábí se síra hojně v neodvislé Barmě; z jistého druhu
pyritů. Také na ostrově Barren (v zálivu Bengálském), který jest
sopkou činnou, nalézají se lože síry na puklinách, avšak zásoba není
značná.

Analysa, kterou pan Mallet uvádí (Geol. of India Vol. IV. p. 7),
vztahuje se ke kusu z ostrova Barren a poskytla následující:

síry 88-92

vody 2*44

zbytek (CaS04, popel atd.) 8-64

100-00
Tam nalezeny také krystally, jednoduché pyramidy:

(111) P.

4. Med.
Ryzí měď vyskytuje se v Indii samé dosti zřídka; tak ku př.

na jednom místě v Rádžputáně (v dole na měděné rudy u Singhány),
dále v Singhbhúmu (také v dolech měděných), pak v provincii Kulu
v Himálaji.

Ve velkých kusech uvádí se z Kašmíru a sice z řečiště ř. Záns-
karu. (Rec. Geol. S. of India XIII. p. 40., Men. Geol. S. of India
XXII p. 334).

5. Olovo.

Vyskytlo se v ryzím stavu v malých dutinkách v galenitu blíže
Maulmainu v Barmě.

6. Stříbro.

Vyskytuje se jen porůznu, co ryzí kov, pospolně se zlatem
v Madrassku, ale jen v nepatrném množství. Mimo to se uvádí dobý-
vání stříbra z olověných rud v státech Šanských, v Barmě.

48 Otokar Feistmantel

7. Zlato.

Nalézá se na mnohých místech po celé Indii, taktéž v různých
horninách a to na křemenných žilách v metamorfických a subnieta-
morfických horninách, na starých břidlích a také v některých pís-
kovcích mladšího stáří.

Mimo to ale také v náplavech, z kterých se vypírá.

Výroba ale okamžitě není ještě velmi značná.

Zlato jest známo z rýží u Švegajengu v Tenasserimu v Zadní
In?"v' a z Jinýcn míst odtamtud; v Assamu se zlato posud vypírá
v řečištích řek ; také v jednotlivých částech provincie Čutia-Nágpur
(Mánbhúm, Singhbúm, Gangpur, Džašpur a Udaipur). Také mnohé
řeky v Pandžábu obsahují zlatonosný písek a zlato se na mnohých
místech vypírá, avšak dobývá se částečně i pomocí rtuti. V Bom-
bajsku vyskytuje se zlato na žílách křemenných v okresu Dhdrvár,
ale též v náplavu.

V novější době nabyla v tom ohledu značnější důležitosti
Jižní Indie, kde, jak se má za to, i v dávných dobách zlato ve
velkém množství se vyskytovalo. Na mnohých místech se podnes
rýžuje.

Před několika lety ale (1879) vstoupily mimo to zlatonosné
žíly Jižní Indie do popředí. — Utvořily se společnosti k výrobě zlata
z nich; první vznikla r. 1879, a koncem 1881 jich bylo 41, s kapi-
tálem 44,000.000 zl. (ve zl.) Avšak mnohé brzo opět zanikly a nebo
pracují jen bez užitku. Hlavní tyto zlatonosné žíly jsou v okresech
Vajnádu (v Madrassku) a Koláru (v MajsúruJ.

Nejvýnosnější jest tak zvaná „Majsur gold-mining Company"
v Koláru, která pracuje s úspěchem dobrým; tam obnášela výroba
3 až 4 unce zlata z tůny materiálu. Za rok 1886—87 udává se
výroba na 2000 uncí měsíčně.

Nedávno nalezeno zlato také v měděných dolech u Khetri
v Rádžputáně, a sice na kalcitu pospolně 3 malachitem. (Mallet 1. c.
1887 p. 2).

8. Platina.

Vyskytuje se v malém množství sem tam pospolně se zlatem
v náplavech a sice v Majsúru v okresu Koláru, v Pandžábu v údolí
řeky Indu, v Assamu v ř. Noa-Dihing a nejčastěji v Barmě.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 49

Sirníky.

9. Pyrit nebo kyz železný.

Nalézá se na mnohých místech vtroušen v horninách krystal -
linických, metamorfických a jiných; avšak neposkytuje žádné zvláštní
upotřebení a také nevyznačuje se žádnými mineralogickými zvláštnostmi.

Co krystally uvádějí se jen z Horní Barmy severovýchodně ocl
údolí Hothy a ze Sindu, poblíže Karáčie, a sice z obou míst:

(100) ooOco.

10. Arsenopyrit.

V okresu Dárdžílingu, na západním svahu hory Samptharu vy-
skytuje se arsenopyrit ve zvláštní vrstvě v křemeníte břidlici.

Také Danait se uvádí z tmavošedé břidlice poblíže Khétri
v Rádžputáně, v malých krystallcích. Eec. Geol. Survey of India
XIV p. 195; Geol. of India IV p. 28.

(110) oo P (011) Poo (012) J/,Pa> a někdy ještě k tomu
(101) Pcx>

11. Kobaltin.

Malé krystallky vyskytují se v tmavošedé břidlici u Babai a Ba-
goru, blíže Khetri v Rádžputáně, jsou skoro vesměs:

(100) oo O oo *r(201) oo 02 (111) O.

Analysa poskytla (Rec. Geolog. Survey Vol. XIV. p. 190 (F. R.
Mallet). Geology of India IV p. 27 (F. R. Mallet) :

síry . 19'46

arseniku 43*87

antimonu sledy

kobaltu 28-30

niklu sledy

železa 7-83

zbytku • 0-80

100-26

12. Pyrrhotin.

Byl nalezen, pospolně s Chalkopyritem v talkové břidlici u Pokri
v Prov. Garhválu, v šedé břidlici u Daribo v Alvaru (27°9'30" s. š.
a 76°26'20" v. d.) ; v chloritické břidlici asi 60 km. jihovýchodně od
Udaipuru v Rádžputáně. Také v dolech na měděné rudy u Khetri
v Rádžputáně v státě Džájpuru (u 28° s. š. 75°50' v. d.).

Tř. mathematleko-přírodorědecká. *

50 Otakar Feistmantel

13. Galenit.

Nalézá se v Indii v horninách metaniorfických (ve svoru a rule),
v břidlicích krystallinických a v některých jiných břidlicích, které
jsou stáří palaeozického.

Mimo Indii ale, blíže hranicím jejím, známo naleziště, kde vy-
skytuje se v hornině mladší, totiž v útvaru křídovém v Balučistáně.

Není možno a také ne nutno, abych vypočítal všecka naleziště,
zmíním se jen o některých.

V Madrassku vyskytuje se galenit hlavně v okresech Kadapah
a Karnúlu na několika místech a vykazuje onen od Kadapah násle-
dující poměry stříbra a olova:

a) 66* 6°/0 olova — 10 uncí stříbra na tůnu rudy.

b) 7012% olova — 9 uncí stříbra na tůnu rudy.

Roku 1879 byly kusy rudy z okolí Kadapah analyso vány na
geologickém ústavě v Kalkuttě a vykázaly následující poměry:

78°/0 olova — a 22 uncí 7 skruplí stříbra na tůnu olova.

Z míst v okolí Karnúlu (severně od Kadapah) vykázaly rudy
asi 70% olova 12 — 14 uncí stříbra na tůnu olova.

V Bengálu vyskytuje se Galenit na několika místech, a sice
nejprve v okresech Bhágálpur a Hazáribágh, kde obsahuje 60—80%
olova a velmi mnoho stříbra — ale posud nebyly učiněny žádné
opravdové pokusy dolování.

Dále vyskytuje se provinciích Cutia Nágpur, Lohárdagga; pak
v středních Provinciích, v Řeve (Revah), v Bandelkandě, v Rádžputáně,
v Bombajsku (v provincii Guzerátu), pak v Pandždbu a sice v okresech
pohoří Himalájského a na ještě jiných místech.

Novější doby byly zkoumány vzorky z okolí Abbotábádu v se-
verní Indii (pohoří Thandiani) a z Káíiristánu, a prvé vykázaly 15
uncí a druhé 28 uncí: stříbra," na tůnu rudy. Také jest v Šanských
státech, v Horní Barmě, kde se z něho dost rozsáhle stříbro vyrábí.

14. Ckalkosin neb Chalkocit.

Blíže Garimanipenta v okresu Nelloru v Jižní Indii, pospolně
s malachitem; dále u Birmanghátu, v okresu Narsinghpuru v Cen-
trálních Provinciích; v Singhbhumu v dolech na měděné rudy velmi
obyčejný; dále znám od Soraie v okresu Lalitpuru v severozáp.
Provinciích; od Bairuki blíže Deogharu v Santálistánu ; od Baxy
v Bhutánských Duarech ve Vých. Himálaji; ze Solného Pohoří
a z jiných míst. (Mallet, Geology of India IV str. 19—20.

15. Sfalerit.

Znám jest jen z několika míst a jen v malém množství, a sice

Nerosty a užitné horniny Východní Indie Britské. 51

od Bairuki v Santálistáně (v Bengálu); z měděného dolu Belaru
v Garhválu (v Himálaji) z galenitového dolu u Sabáthu blíže Siinly
(v Himálaji), u Šigri, v Lahúlu (v Pandžábu v Himálaji) a v státě
Sirmuru, také v Himálaji, kde se vyskytuje pospolu s galenitem, py-
ritem a křemenem.

16. Cinnabarit.

V Indii nepřichází. Uvádí se ale Tibetu, kde prý obsahuje dosti
značné množství rtuti. (Dr. K. Saunders v Cpt. S. Turneťs Embassy
to Tibet, 1800 p. 405). Má se za to, že jest z krajiny mezi vých-
Bhutánem a řekou Sanpu (Bráhmputra).

17. Molybdenit.

Na několika místech v záp. Bengálu, v okresu Hazáribághu
a sice : u Mahábághu pospolně G galenitem, chalkopyritem a bornitem
v matiční hornině z kokkolitu a granátu; v měděných dolech u Bá-
ragandy v chloritické a slidnaté břidlici ; také v metamorfických hor-
ninách v Mánbhumu (v Bengálu).

18. Realgar a auripigment.

Vyskytují se pospolu, blíže Munsiari v Kumáunu, v Himálaji,
také v Citrálu, severozápadně od Kašmíru, kde auripigment převládá,
tak že se odtamtud do prodeje přináší. Obou používá se v mediciné
k připravování barev; k otravování papíru na důležité listiny. Mimo
to ale k připravování směsi ku holení a sice:

á) Vápno z pálených skořápek lasturových, smočené stavou
stromu banánového (Musa paradisiaca) a auripigment v stejných
dílech — přiloži se na části, které se mají holiti.

b) Vápna, jako svrchu, 2 díly, auripigmentu 1 díl, realgáru
V2 dílu, uhličitanu sodnatého 1 díl — smíchá se s vodou a jest
k potřebě hotovo.

19. Antimonit.

Vyskytuje se dosti hojně, a sice v okolí ledovce Šigri, v La-
húlu (v severozáp. Himálaji) ; dále v okresech Bellari, Majsúru a Hai-
darábádu v Provincii Madrasské; v okresu Hazáribághu v Bengálu;
v okresu Amherstu v provincii Tenasserimu.

Domorodci nazývají prášek z tohoto a antimonu surmá a uží-
vají ho k natírání okrajů víček očí (avšak surmou nazývají též prášek
z galenitu).

20 Chalkopyrit (kyz měděný).
Jest dosti rozšířený v Indii. Uvedu jen taková místa, kde ve
větší hojnosti se vyskytuje-

52 Otakar Feistmantel

Nejhojněji vyskytuje se v předhořích Himaláje, ze Sikkimu až
do Kumáunu, kde se na mnohých místech měď z něho vyrábí. Vyra-
bitelé jsou z většího dílu Nepálané. Průměrný obsah mědi jest 4°/0.
Dolování jest dosti primitivní a doly podobají se králičím doupatům.
Ruda, jak se dobude, se hned na místě roztluče, vypere a taví.
K tlučení rudy používají kamenná kladiva (z křemene) upevněná v roz-
štěpenou, násadu. Tavení děje se v malých pecích hliněných, asi 8 lb.
mědi vytaví se v době asi 9 hodin, a měď ta prodává se libra asi
za 50 kr.

Rozsáhlé doly na měděnou rudu byly dříve v Radžputáně u míst
Singhána a Khetri v státě Džájpurském; ruda byla též chalkopyrit,
a měď se vyráběla v dosti značném množství. Dnešního dne pracuje
se jen v několika málo dolech — a vyrábí se na těch místech modrá
skalice (chalkanthit), kamenec a jiné z odpadků dřívějších závodů.

Podobně vyskytuje se chalkopyrit u Daribo, v státě Alváru,
v Radžputáně a také se měď vyrábí.

V centrálních Provinciích znám jest chalkopyrit, v údolí řeky
Narbady na malém ostrůvku v okresu Narsingpuru.

V západním Bengálu jsou známá naleziště v Singhbhúmu, kde
r. 1857 a r. 1862 se utvořily společnosti k vyrábění mědi z chalko-
pyritu a jiných rud; avšak neprospívaly.

Podobně nalézají se staré doly u Báragandy, v okresu Hazári-
baghu; tam vyskytuje se chalkopyrit v čočkovitých peckách v chlori-
tické a slidnaté břidlici. Doly ty, po dlouhou dobu opuštěné, byly
před krátkou dobou opět znova otevřeny; také v okresu Deogharu,
v Bengálu ; pak Pandžábu v himalájských provinciích Sirmuru a Kulu
vyskytuje se jen chalkopyrit v značnějším množství. —

21. Bornit.

Nalezen byl na několika místech, a to v Bairuki, 14"4 km. se-
verozápadně od Deogharu, v Santálistáně v Bengálu; vyskytuje se
v rule, pospolně s jinými rudami. Také v Kumáunu a Garhválu, pak
v severním Afghánistáne na několika místech.

22. Tetraedrit.

Uvádí se z následujících míst: na křemenných žilách v severní
části okresu Tričinopolie v Jižní Indii; dále blíže Slímanábádu
v okresu Džabálpurském v matičné hornině barytové; v značném
množství vyskytuje se, dle udání, v Nepálu poblíže Khatmandu v me-
tamorfickém křemenci. Analysa tohoto, kterou provedl r. 1885 pan
F. R. Mallet v Kalkuttě (Rec Geol. Survey of India XVIII. pt. 4.
1885, p. 235—237) měla následující výsledek:

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 53

Síry 21-12 Železa 5-33

Antimonu 25*17 Zinku 2*44

Arsenu 1-32 Uhličit. váp 1*07

Mědi 38-69 „ hořečn 0*13

Stříbra sledy Nerozpustné 0-68

Olova 0-30 Kyslíky, kys. uhlič., voda etc. 3*75

100*00
Kysličníky.

23. Cuprit.

S jinými rudami měděnými v Singhbhúmu (v křemité hornině
matičné); u Deogharu v Santálistáně v Bengálu; v okresu Narsingh-
puru v C. Provinciích; v řečišti řeky Zanskaru v Kašmíru pospolně
s ryzí mědí a na některých jiných místech.

24. Korund (různé odrůdy).

Vyskytuje se v Indii ve všech známých odrůdách:

a) Smirek nalézá se v značném uložení v jižní Révě mezi ve-
snicemi Pipra a Kadopáni, poblíže řeky Réru a také v okresu Mir-
zápurském, asi 22 km. jihozáp. od města Singrauli. Lože to jest
známo v rozsáhlosti 0-8 km., lavice jeho příkře zapadají a dosahuje
mocnosti až 21 m., leží v rule, amfibolové hornině a křemenné břidlici.

b) Obecný korund vyskytuje se na některých místech v Jižní
Indii a sice v okresu Salemu v rule, kde pozorovány byly krystally:

(1120) od P2 (0001) o R,

mimo to v Majsúru, v talkové břidlici a v rule, také u Koimbaturu
nalezeny byly krystally: (Jih 2h i) <mP2.

c) Rubín (červený korund). V Indii samé jest rubín dosti
vzácný a sice udává se z několik míst v okresu Salemském, v Pro-
vincii Madrasské, kde také obecný korund, v rule, nalezen byl.

V Afghánistáne nacházejí se u Džagdaláku, 51 km. vých. od
Kábulu; tam byly pozorovány krystally a to:

(1120) oo P2 (0001) oR sř(10Il) R;

(1120) ccP2 (0001) oR jr(lOll) R 7C (1011) — R.

V Kašmíru, v pohoří Zanskaru, kde safíry se vyskytují, také
pozorovány byly rubíny, a sice popisují se kusy, kde se nalézal safír
na jedné, a rubín na druhé straně.

Hojněji vyskytují se na Cejloně a sice v těchže místech, kde také
safíry se vyskytují, totiž hlavně v okresu Saffragam (jižně od Ada-
mova Píku) ; jsou prý poněkud světlejší nežli Barmsské ; ale tvrdí se,

54 Otakar Feistmantel

že obchodníci (múři) znají způsob, jak pálením dodati jim temnější
barvy.

V Barmě vyskytují se rubíny nejhojněji; středisko dolování
jest Mogok (Mogont) u 22°55' s. š. a 96°30' v. d. a nalézají se mimo
to u Kapjunu (Kjat-pjenu) a Kathe, asi 110 km. severovýchodně od
Mandalaje, jakož i u Sagjinu, asi 25*6 km. severně od téhož města.
Některé krystally měly následující tvary:

(1120) oo P2 (0001) oR jt(10ll) R;
»(1011) R (0001) oR (1120) oo P2;
(1120) coP2 n (1011) R (0001) oR (2253) *I3P2.

Roku 1888 byly doly v Barmě ohledány znalcem, jejž vyslal
státní sekretář (Secretary of State) a zpráva o nich zněla velmi pří-
znivě.. Dobývají se ze štěrku a zemi pod povrchem a také z trhlin
v dolomitickém vápenci, jenž jest matiční horninou rubínů. Doly pa-
tří nyni vládě anglické. Poslední král barmský míval až 150.000 zl.
důchodů z těch dolů : nynější důchod není ještě značný ale doufá se,
že se značně zlepší. Udává se, že za 12 měsíců (1887 — 88) bylo ode-
sláno z Mandalaje do Kalkutty rubínů v ceně 1,100.000 zl. —

Rubíny ale, jak se praví, nedosahují značné velikosti; největší
zaručená váha jednoho udává se na 47 kar.

d) Safír (modrý korund). Hlavním nalezištěm jest Cejlon, kde
se vyskytuje pospolně s rubínem v náplavu na úpatí středních hor,
hlavně v okolí města Ratnápury, severně od Pt. de Galiu. Safíry jsou
tam poněkud větší než rubíny, a také hojnější.

Také v okresu Sálemském v Jižní Indii vyskytují se safíry po-
spolně s rubíny a korundem obecným, podobně jest to v Barmě.

Roku 1882 objevily se pojednou v pohoří Zanskaru, v Kašmíru
jisté modré kameny, jež z prvu co modrý křemen považovány byly
a jen za laciný peníz se prodávaly. Později ale se ukázalo, že jsou
to pravé safíry ; pak arci stoupaly v ceně ; o pravém nalezišti se
nikdo nedozvěděl. Pan Mallet mineralog při geolog, ústavu v Kal-
kuttě zkoumal četné kusy ; bylo mnoho krystallů mezi nimi, a to hlavně :

(2221) 4P2 (0001) oP;
(1121) 2P2 (0001) oP;
(4483) 8/3P2 (0001) oP.

Některé z nich byly značné velikosti; tak byl ku př. jeden 3"
vysoký a l3/4" a l1//' široký; nebyl ale v celé délce stejně modrý
nýbrž částečně též mléčný.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 55

Také z provincie Kulu, v severozáp. Himálaji udávají se safíry,
a sice z ruly a ze svoru.

Mimo tyto modré a červené odrůdy korundu, vyskytují se ještě
jiné a sice:

Žlutý sqfir nebo orientálský topas uvádí se z dolů na rubíny
v Barmě — také z výše uvedeného naleziště v pohoří Zanskaru, kde
na mnoze na témže kusu jest část modrá, a druhá žlutá jako víno;

zelené a fialové (orientálský smaragd a orient, amethyst) také
byly pozorovány v dolech na rubíny v Barmě.

25. Haematit (krevel) nalézá se na mnohých místech v hor-
ninách různého stáří a to v celých ložích a shlucích, ku př. v okresech
Čánda a Džabálpur v centr. Provinciích, v okresech Nimáru, Bidžá-
varu a Gvalioru v Centrální Indii; tato uložení jsou velmi bohatá;
podobně u Rádžgarhu v státě Alváru, v Rádžputáně. Také v Jižní
Indii, v okresu Ballary, v pohoří Sandur, bylo nedávno zjištěno bo-
haté lože haematitu. (Rec. Geol. S. India XIX).

Martit, t. j. pseudomorfosy hematitu po magnetitu byly nalezeny
v eocenních vrstvách severozáp. od Kotri v Sindu a v pohoří Lai-
nijan (v Sindu); krystally byly: (111) O a (111) O (100) oo O.

26. Ilmenit — nalézá se v podobě písku v jednotlivých řekách
a sice v Haidarábádě, v okresu Belgaumu, v Jižní Indii, jakož
i v okresu Horního Godávarie. V Mánbhúmu (v Bengálu) nalézá se
v horninách metamorfických.

27. Braimit.

Vyskytuje se v značném množství u Vizianagramu a Bimlipa-
tamu na vých. pobřeží Indie (severně od Vizagapatamu) ; dále v hoře
Munsuru, asi 32 km. severových. od Nág^uru v C. Provinciích —
a na jiných místech v metamorfických horninách.

28. Křemen.

Jest po Indii v různých horninách značně rozšířen, a vyskytuje
se ve velkém množství odrůd.

a) Křišťál (křemen průhledný a kry stallo váný), v sádře v Solném
pohoří v Máři, na ř. Indu, vyskytují se pěkné krystally křemenné,
úplně vyvinuté; podobně i na jiných místech v témže pohoří; jsou
různě zbarvené, bílé, růžové, červené, šedé atd. ; poloprůhledné a prů-
svitné, tvary krystalografické jsou jen jednoduché:
(10T0) oo P (1011) P (- (1010) oo R <10I0) R ír(iOIl) —R) ; nebo
(1011) P (1010) ooP (=3r(1011) R Jř(lOU) — R) (1010) oo P); také
mnohdy pouhé : (1011) P. (= jr(10ll) R »(10ll) — P) s plochami
stejnoměrně vyvinutými; jindy zase:

56 Otakar Feistmantel

(1011) P (=sr(10Il) R *(10I1) —R)

při čemž jedny plochy rhomboedrové nad druhé značněji vyvinuty
jsou, k čemu ještě přistupuje: (1010) coPco tvar pobočné hrany
otupující.

V Pandžábu vyskytují se krystally u vesnice Aurangpuru, 15 mil
jižně od Delhie; v Rádžputáně jest křšitál v pohoří západně od
Udaipuru velmi hojný a slouží k výrobě ozdobných předmětů.

V Centrálních Provinciích u Bidžkomáru, jižně od Bolangiru
v okresu Sambálpuru, nalézá se krystall. křemen dosti hojně:

(1010) ooi? jr(10Il) R sr(lOll) -R.

krystally 8" až 9" délky a 2" až 3" v průměru,

Větší krystally jsou známy z Jižní Indie, z okresu Koimbáturu,
kde nalezeny kusy 2'31/2" délky a 1'3" průměru.

V okresu Tandžoru (blíže Vellum) vyskytují se valouny průhle-
dného křemene, jichž se používá k broušení skel do brejlí.

Také v dutinách čedičové horniny v Dekkanu a Rádžmahálském
pohoří vyskytují se krystally křemenné.

b) Citrin, žlutý křemen, nalezen u Vellum v okresu Tandžoru,
jakož i v okresu Nellorském.

c) Amethyst na několika místech: jako u Kangiamu v okresu
Koimbáturu v Jižní Indii; na různých místech v čediči Dekkanu
a Eádžmahálských hor] (obyčejně (1010) *> R. 3t(10ll) R. ?r(0111)
— R) zpodní část obyčejně mléčná, a teprve svršek jest amethyst.
V Provincii Hajdarábádu vyskytuje se amethyst v křemenných žilách
žuly a používá se ho různým ozdobným předmětům. Též na Cejloně
se vyskytuje.

ď) Záhněda, vyskytuje se v Jižní Indii u Vellum v okresu Tand-
žoru a používá se jí k výrobě ozdobných předmětů; také u Bolan-
giru, v okresu Sambálpuru, v C. Provinciích se vyskytuje; jsou
z části krystallované: (1010) oo R ?r(10ll) R Jř(OlIl) —R.

e) Mléčný křemen jest velmi obyčejný v žilách.

/) Růženín — křemen růžový, vyskytuje se v horninách kry-
stallinických v okresu Bankurském (jižně od Ránigandže) a Hazári-
bághském v Bengálu; v posledním vyskytuje se v průvodu Lepidolithu.

g) Kočičí oko, známo z Jižní Indie z několik míst, ale nemá
žádné důležitosti; nejlepší kameny toho druhu přicházejí z Cejlonu,
kde nalézají se v náplavu okolí Ratnápury.

h) Prasem — pohoří Nílgiri; poblíže Hajdarábádu; v Tenas-
šerimu ; také v démantových dolech u Panny v Bandelkandě.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 57

i) Zelený avanturin — velmi pěkný kámen; pochází z okresu
Bellary, v Jižní Indii, ale pravé naleziště není známo.

k) Chalcedon a achát nalézá se v Indii ve velkém množství,
a sice hlavně v podobě pecek, shluků, mandlí atd. v čedičové hornině
v celém Dekkanu a v Rádžmahálských horách; podobně vyskytují se
karneóly, onyxy, mechové acháty, jaspisy, heliotropy, sardonyx a jiné
odrůdy, hlavně v zmíněné čedičové hornině (trappu) v Dekkanu
a Rádžmahálských horách. Tato hornina lehce zvětrává, a vody zmí-
něné pecky vymílají, a tu je nacházíme velmi hojně na povrchu oněch
krajin, jakož i v řečištích řek jimi protékajících. Jsou na některých
místech, kde se hojněji a v pěkných odrůdách vyskytují, předmětem
průmyslu. Hlavní místa jsou Radžpipla u Ratánpury v Reva-Kantě
v Bombajsku a Rádžkot v Káthiáváru; tam odtud se svážejí hlavně
do Kambaje (severně od Bombaje), když ale byly na místech uve-
dených napřed páleny, čímž se původní jich barvy stávají ve všech
stínech temnější. — V Kambaji pak z nich vyrábějí různý šperk
a ozdobné předměty, jež pak Bombajští obchodníci (Borové-muham-
medání) skupují a dále rozvážejí. V Kambaji živí se touto prací asi
600 rodin a mimo to 500—600 dělníků — výroba obnášela asi
80.000 zl.

V menším rozměru vyrábějí se podobné předměty v okolí Dža-
bálpuru. Předměty jsou různé a ceny také; vyrábějí ku př. kameny
do prstenů, prsteny samy, knoflíky ke košilím, misky, šachové figurky,
držátka k nožům, nože na papír (až 34 cm. dlouhé), držátka na
péra, náramky, nákrčníky a jiné.

Achátů a jaspisů používali také prabydlitelé indičtí k výrobě
kamených zbraní a nástrojů — jak je z okolí Bandy (v Bandelkandě
záp. od Allahábádu) a na dekkanské vysočině vůbec hojně nalézáme.

1) Pazourek, nalézá se ve svrchní části útvaru křídového v se-
verovýchodní části okresu Tričinopolie. — - Dále v třetihorních vrstvách
v Sindu, a sice v pohoří poblíže Sukkuru a Rohri, na ř. Indu; po-
dobá se pazourku z evropské křídy; používalo se ho dříve co křesa-
cího kamene k puškám a také k výrobě pazourkových nástrojů, jež
se v Sindu posud na různých místech nalézají.

m) Rohovec se nalézá v metamorfických horninách v Indii
v Bandelkandě, podél Narbady, v Rádžputáně a v Bombajsku.

n) Zkřemenélé dřevo vyškytá se na mnohých místech v Indii,
tak ve svrchním tertiéru v Kačáru; ve vrstvách vložených v trapp
v Rádžmahálských horách a v Dekkanu.

58 Otakar Feistmantel

29. Zirkon.

Nalezen byl v Orisse blíže Rasulu, asi 57 km. na západosevero-
západ. od Katáku v žíle žuly; podobně u Hindolu, 128 km. západně
od Rasulu; tyto byly krystallovány :

(100) oo Pod (110) ooP (lil) P hkl (mPn) snad (311) 3P3.

Vyskytuje se také v dolech rubínových v Barmě a na Cejloně,
odkud také známy jsou krystally:

(110) ooP (111) P (331) 3P (311) 3P3.

30. Kassiterit (ruda cínová).

V Indii samé vyskytuje se jen zřídka: ku př. jest vtroušen
v malém množství v Lepidolitu, jenž vyskytuje se v okresu Hazári-
bághu, v Bengálu.

Za to ale jest velmi hojný v Zadní Indii, a sice hlavně v pro-
vincii Tenasserim a na ostrovech Mergui, a sice v žule; a pokračuje
odsud clo poloostrova malajského a dále na ostrovy Banku a Billiton.
Tam z něho vyrábějí cín. Ze zvětralé horniny vyplachují vody cí-
novec, a utvořily se takto bohaté a rozsáhlé lože naplaveného cínovce
v údolích řek a potoků jmenovaných krajin.

31. Rutil.

V malých kry stali cích na křemenné žile ve svoru v Kulu (Hi-
málaji), pak jižně od Alváru v Rádžputáně, též na žilách křemenných
v křemenci.

32. Pyrolusit.

Nalézá se, dle udání, v značném množství v provincii Bom-
bajské, mezi Bágalkotem a Kaládgim; u Gosalpuru v okresu Džabál-
purském tvoří lože v tak zvaném lateritu, zvláštní to odrůdě li-
monitu.

33. Limo nit.

Jest v Indii velmi hojný; a sice velmi často povstal přeměnou
hamatitu na neb blíže povrchu, a tvoří pak celé lože; náleží sem také
zvláštní vrstva v soustavě Gondvánské, kde limonit povstal přeměnou
hlinitého ocelku.

Hlavní uložení ale jest v podobě tak zvaného lateritu, který
stojí s Čedičovou horninou (trappem) v Dekkanu v úzkém spojení
a takto značné rozšíření má; jest to jakýsi druh bahenní rudy, po-
vstalé vyluhováním železa z železitých hornin, jako právě trapp
(čedič) dekkanský jest, a opětným usazením v hlinité a písčité hor-
nině matičně.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 59

34. Opal.

Vyskytuje se jen na několika místech jako opal obecný, a sice
na dekkanské vysočině, v čedičové hornině (v trappu), jest barvy mo-
dravě bílé, jindy začervenalé. Podobně vyskytuje se v Rádžmahálském
pohoří.

35. Psilomelan.

Obyčejně pospolu s pyrolusitem; tak asi 9 kra. severně od Vi-
zianagramu (na vých. pobřeží Indie); mezi Bágalkotem a Kaládgim
v Bombajsku ; u Gosálpuru v okresu Džájpurském ; také na ostrovech
Mergui a na jiných místech.

36. Wád.

U Vizianagramu, pospolně s psilomelanem.

Soli halové.

37. Sůl kamenná.

Zásoba soli jest v Indii velmi značná. Vyskytuje se v různých
způsobech.

Nejprve co sůl kamenná; tvoří mocné uložení v tak zvaném
„Solném Pohoří* (Salt Range) v severním Pandžábu, po obou stra-
nách ř. Indu, kde jest pět velkých loží, celkové mocnosti 275 stop
(83-8 m.), jednotlivá lože dosahují až 100 stop (30 5 m.). Solná lože
nalézají se ve zvláštních vrstvách, v tak zvaném „Červeném slinu
a pískovci solnonosném", stáří silurského; střídají se s loži nečisté
soli a nad tím pak jest červený slin a sádrovec.

Na mnoze vyskytují se pěkné bezbarvé a průhledné krystallky
buď jednoduché (100) co O oo, anebo (100) co O co, (201) co O 2. Jinak
jest to hmota krystallinicko-zrnitá. Dobývá se částečně pomocí lomů
(povrchových), mimo to se ale na ni pravidelně doluje.

Pan F. K. Mallet ve svém díle z r. 1883: „Economic minerál
Products" str. 46 uvádí analysy soli ze Solného pohoří:

Chlorid sodnatý 94-60 93-00

„ horečnatý 0*71 1-25

„ vápenatý — 0*50

Siran vápenatý 0-77 0'75

Zemité látky sledy sledy

Voda a ztráta 3-92 _M?0_

100-00 100-00

(30 Otakar Feistmantel

Podobné mocné uložení nalézá se dále na sever v okresu Ko-
hátském; tam ale jest sůl ve vrstvách třetihorníck (jak se zdá eo-
cenních), tam dosahuje uložení až 1000 stop (304-8 m.). Také v do-
mácím státě Mándi, v severozáp. Himálaji (severně od Šimly), jest
uložení kamenné soli.

Dále dobývá se sůl odpařováním vody v jezerech a sice nejprve
v jezeře Sámbharu, na západ od Džájpuru; jest to jezero s největší
délkou 32-18 km. a průměrnou šířkou 8 km., voda nepřesahuje 3'
(0-91 m.) hloubky. Obvodí obnáší 2200 čtv. angl. mil (5695-8 km.2);
sůl, odpařováním vody na pokrajích vykrystalluje ; mimo to ale se
umělým způsobem odpařování napomáhá; v květnu a červnu jest
skoro celé jezero vyschlé a jest pak kůrou solnou celé pokryté.

Jiné jezero jest Didvána, západně od Sámbharu, asi 6-43 km.
dlouhé a 2*41 km. široké ; jest velmi ploché, v horkém čase úplně
suché; pak hloubí studně ve dně jezera, vyvážejí slanou vodu do
plochých pánví, 18 m. širokých a dlouhých, kde se odpařuje.

Konečně dobývá se sůl odpařováním mořské vody, a to podél
pobřeží od Bombaje až k Orisse, hlavně ale v Guzerátě a na pobřeží
Koromandel. Výroba z tohoto pramene jest dosti značná, páčí se na
10,000.000 ctů a užívají jí hlavně v Bombajsku a v jižní Indii.

38. Sylvin.

Vyskytl se jen jednou, ve vrstvě nečisté soli, na hlavním dole
v Solném Pohoří — ale nebyl to sylvin úplně čistý, neb měl vedle
chloridu draselnatého (61'43), také chlorid sodnatý (29*32), síran ho-
rečnatý (7-78) a pak vodu (2*10.) — (F. K. Mallet: Geology of India
IV, p. 33).*)

39. Fluorit.

V Indii vzácný; vyskytuje se jen na několika místech; tak
v okresu Eáipuru v C. Provinciích na žile galenitové, barvy zelené
a fialové; také ve vápenci u Révy; dále v severozápadní Himálaji
(v žule) a ve vápenci v okresu Amherstu.

Soli kyslíkaté.

40. Chrysoberyl.

Uvádí se jen z několika málo míst; a sice od vesnice Rámidi
v okresu Katáku v Orisse, kde nalezen byl v žile žulové; dále od

") Mineralogische Mittheilungen Wien 1873 p. 135; V. Balí: Geology of India
ni, p. 437.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 61

Kádžmahálu (v Džájpursku) v Kádžputáně, což však jest poněkud
pochybno.

Na Cejloně také přichází pospolně s kočičím okem atd.

41. Spinell.

Dosti hojně v dolech na rubíny v Barmě; jsou barvy velmi
různé a zdá se, že pocházejí z krystallinického vápence; jsou na
mnoze kry stallo vány, a sice: (111) O, pak (111) O, (110) ooO; také
srostlice dotyčné dvou O dosti hojné, ba i trojčata. Dále byly na-
lezeny v krystall. vápenci u Ambasamúdramu v okresu Tinnevelli
(a 8°40' s. š. a 77°30' v. d.). Také pospolu s korundem v okresu
Salemu, v údolí ř. Káverie.

42. Chromit.

Nalézá se v dosti značném množství v údolí Hánle, okresu
Rupšu, v Kašmíru; dále v okresu Salem, v Madrassku; pak poblíže
Port Blairu na Andamanech; a na ostrově Rutlandě (jižně od Port
Blairu), kde pochází, jak se zdá, ze serpentinu.

43. Magnetit.

Vyskytuje se na mnohých místech a tvoří mocná lože; tak
v okolí Salemu (na úpatí hor Ševaroy) v J. Indii jest mocné lože
v krystallinických horninách; nacházejí se také krystallky: (111) O;
dále v provincii Haidarábádu (Nizama) poblíže uhelného lože Sin-
gareni; také tvoří hojnou součást vyvřelých hornin (trappu) v Dek-
kanu, z kterých jej vody vymílají a v podobě magnetitového písku
nahromacřují.

44. Borax.

V Indii samé nepřichází, ačkoliv Indům dávno znám byl a ač
se z Indie, hlavně z Bombaje, vyváží. Přichází z provincie Hundesu,
v záp. Tibete a ze zahimálajských krajin Kašmíru, jakož i z některých
jiných jezer v Tibetu, kde vyskytuje se co škraloup na pobřeží neb
co usazenina na dně solných jezer; jinde jako v Ladáku, stojí ve
spojení s horkými prameny, jež mají 135° až 178° F. (rr 57*2° až
81'1° C), ku př. v údolí Puga, kde se nalézají uprostřed krajiny,
obsahující dotyčnou vrstvu boraxovou ; vrstva ta pozůstává ale ze
směsi boraxu, síranu a uhličitanu sodnatého, obyčejné soli a jiných
látek. Po dešti a pak po nastalém odpaření objeví se na povrchu
výkvět, pozůstávající ze solí neborových — pod tímto výkvětem ale
nalézá se vrstvička 2" — 3" (5 — 8 cm.) mocná sestávající hlavně z bo-
raxu, který obchodníci sesbírají a to se po každém dešti opakuje.
Surový tento borax přenášejí pak v pytlech na ovcích neb kozách
přes Himálaj do Indie, kde jej v jednotlivých místech dále čistí,

62 Otakar Feistmantel

Namnoze nalézají se u jezer tibetských krystally, následujících
tvarů :

(110) oo P(100) oo Poo (001) OP;

(110)ooP(100)ooPoo(010)ooPoo (001) OP;

(110) oo P(001) OP (041) 4Poo (010) oo Poo (100) oo Poo (221) 2P(I11 j P.

Vývoz z Indie za rok 1886 — 87 obnášel: 15.395 ctů. v ceně
226.969 rup. (=z stejně zlatých).

45. Salnytr obecný (draselnatý).

Vyskytuje se jako přirozený výtvor v mnohých Částech Bengálu,
severozáp. Provincií, v Madrassku, Pandžábu atd. ; objevuje se, po-
míchán jinými solnými látkami co výkvět na povrchu a v nejsvrch-
nější vrstvě půdy, hlavně v okolí vesnic, kde zvířecí výkaly a odpadky
v rozkladu se nalézají. Jistí lidé (šoravala) se výhradně s výrobou
jeho zabývají — seškrabou výkvět a nejhořejší vrstvičku — vyluhují
z toho soli a nechají pak roztok v plochých pánvích odpařovati, ná-
sledkem čehož salnytr vykrystalluje a pak se opětným překrystallo-
váním čistí.

Největší část vyvezeného salnytru přichází z Beháru, pak ze
severozáp. Provincií — z ostatních méně. Roku 1886 — 87 vyvezlo se
z Indie salnytru 386.396 ctů. v ceně 3,640.161 rup. (tolik zlatých).

46. Salnytr sodnatý a nitrocalcit,

také vyskytuje se na několika místech ve výše uvedených krajinách,
kde salnytr obecný jest hojný.

47. Kalcit (vápenec).

Jest v Indii velmi hojný ; ale kry stallo váný vyskytuje se dosti
zřídka — hlavně jen v čedičové hornině (v trappu) v Dekkanu; vy-
skytují se jen rhomboedry : n (1011) R; n (1012) R % (0112) — l/2P;
a skalenoedry; a sice vyplňuje namnoze křemenné geody, anebo na-
chází se pospolně s zeolity.

Jinak vyskytuje se co vláknitý kalcit v sedimentárních vrstvách
vložených v dekkanském trappu : Vápenný tuf nalézá se na mnohých
místech, hlavně při vodopádech horských potoků v severozáp. Hima-
lájí a v tak zvaných Záp. Duárech; také v pohoří Kajmúru. — Stála-
Ittity a stalagmity nalézají se v jeskyních v Karnúlu (u Billa Surgamu)
a v Tenasserimu; hrachovec znám z Tibetu; křída z Afghán-Turki-
stánu, ve svrchní části křídového útvaru; zvláštní vápenné konkrece
(Kankar) vyskytují se zhusta v náplavech, hlavně starších. Mimo to
vyskytuje se hojně vápenec obecný, co hornina, o Čemž pojednám ještě
dále (mezi horninami).

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 63

4$. Dolomit.

Pseudouiorfní krystally dolomitu po soli nalézají se v Solném
Pohoří v dolomitských vrstvách v sádrovém loži.

Co hornina vyskytuje se na mnohých místech v metamorfických
horninách; ku př. blíže Goy (56*4 uhl. váp. 34*8 uhl. hoř.); u Nág-
puru v centr. Prov. (61-80 uhl. váp., 38.20 uhl. hoř.); u Dhelvy
severně od Gávanu v okresu Hazáribághu (53*85 uhl. váp., 45*18 uh.
hoř.), a v jižní části okresu Mirzápuru (64 68 uhl. váp., 34*14 uhl.
hoř.), velmi hojný jest též v mramorových skalách u Džabálpuru
(55.48 uhl. váp., 43*55 uhl. hoř.) : také v severozáp. Himálaji, v okolí
Náini Tálu a Masúrie atd.

49. Magnesit.

V žilkách, v talkové chloritické a amfibolové hornině v okresu
Salem, v Madrassku; v serpentinu v Arakanském pohoří v Barmě;
a v dolomitickém vápenci u Masúrie v s. z. Himálaji (69*1 uhl. hoř.,
135 uhl. váp.).

50. Siderit.

Co hlinitý ocelek tvoří celé vrstvy v uhelných ložiskách sou-
stavy Gondvánské, hlavně v uhelné pánvi Ránigandžské (v Bengálu),
a v některých jiných na západ odtud, ač ne v také mocnosti ; vy-
skytuje se v těchto pánvích v stupni nejzpodnějším, zvaném Tálčirský,
a pak výše tvoří zvláštní vrstvu, zvanou „vrstva železných lupků." —
Slouží k těžení železa. Také v třetihorních vrstvách v Assamu se
vyskytuje.

51. Aragonit.

Vyskytuje se v trappu dekkanském, jakož i v podobné hornině
v Káthiaváru.

52. Cerussit.

Pospolně s galenitem na několika místech; ve větším množství
ku př. v Adžmíru.

53. Soda (natron).

Vyskytuje se co součást zvláštního solného výkvětu, zvaného
reh, jenž v severní Indii a v Bengálsku na povrchu sa tvoří a ještě
jiné soli obsahuje a sice také částečně tronu.

Uhličitan sodnatý obsažen jest také ve vodě jistých jezer, a sice
v okresu Bikaníru (v Rádžputáně) a v jezeře Lonáru v Beráru, jenž
chová sodu a tronu.

54. Malackit.

Jest velmi hojný, tam kde jiné rudy měděné se nalézají ; pak
obyčejně poblíže povrchu. Hojně vyškytá se v okresu Nelloru, Bellary

64 Otakar Feistmantel

v Jižní Indii, a v údolí Narbady v okresu Nársingpuru ; také v mědě-
ných dolech v Singhbhúrau, a u Báragandy, v okresu Hazáribághu.

55. Azurit.

Méně hojný, na některých výše uvedených místech.

56. Thenardit.

Tvoří se z vod jezera Sámbharu, při dobývání soli, vedle vod-
natého siranu sodnatého (mirabilitu), jak se zdá při větší temperatuře
roztoku.

57. Glauberit.

Nalézá se v puklinách kamenné soli, v Solném Pohoří (na důlu
Mayova). Vyskytuje se v krystallech i uváděií se tyto tvary:

(001) OP (111) -P(110) oo P (100) oo Poo ;

(001) OP (112) — V2-P(H1) -P (110) oo P (100) oo Poo (021) 2 Poo (012)

58. Anhydrit.

Celistvý, pospolně se sádrovcem v údolí Spiti, v Himalájí ; také
v sádrovci v Solném Pohoří.

59. Baryt.

Vyskytuje se v okresech Karnúlu, Džabálpuru, Adžmíru a Šimle,
a v provincii Révě, na žilách rudních — krystally nebyly posud udány.

60. Coelestin.

Krystallovaný nalezen v Sindu na povrchu vápenců tertiérních
a to: (011) Poo, (110) oo P, (001) OP; dále v červených jílech třeti-
horních, v Solném Pohoří.

61. Anglesit.

V malém množství, pospolně s galenitem, v dole na hoře Tárag-
haru, u Adžmíru.

62. Mirabilit (sůl Glauberova).

V jistých krajích Indo-ganžské pláně v severozáp. Provinciích,
v Pandžábu a v Rádžputaně, vykvetá na povrchu uvedená již zvláštní
solná látka, známa jménem rek, jež hlavně pozůstává z vodnatého
siranu sodnatého, vedle chloridu sodnatého; v těch krajinách pak
vyrábí se sůl Glauberova a také soda.

Také ve vodách jezera Sámbharu (záp. od Džájpuru) jest obsažen
mirabilit (vedle dříve již uvedeného thenarditu).

Zajímavo jest, že na výchozí jistých vrstev uhlonosné soustavy
(Gondvána), totiž na výchozí stupně Tálčiru a Damuda, vykvetá tato
sůl, a na takových místech pak různá zvířata tu horninu olizují. Také

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 65

na úpatí hor Himalájských v Sikkimu nalézá se takové výchozí a při-
cházejí tam sloni, nosorožci, jeleni a jiná zvířata, k lízání.

63. Sádrovec.

Nejhojněji vyskytuje se v Solném Pohoří v průvodu loží solných,
ve vrstvách, jež nejsou mladší než silur; poskytuje dobrou sádru.

V Sindu, v Kači a Kathiaváru vyskytuje se v útvarech třeti-
horních. V jižní Indii objevuje se v útvaru křídovém v okresu Triči-
nopoli v Madrasské Provincii.

64. Epsomit.

Na několika místech, a sice nejprve " v zmíněném již výkvětu
solném, známém co rek; pak v Solném Pohoří, v jistém slinu, asi
7 stop mocném, z něhož vykvetá; dále v dolní části údolí Spitie
v Himálaji co výkvět na pyritonosné břidlici ; za podobných okolností
také na Nikobarech.

65. Melanterit.

Tvoří se dosti často rozkladem pyritů — jako blíže Khetri
v Kádžputáně ; v Afghánistáne (v okresu Kakur) ; v Kumáunu ; a na
vysočině Kajmúrské, jakož i na některých jiných místech. Na některých
se sbírá, čistí a do prodeje se přináší.

66. Chalkanthit.

Vyskytuje se také v dosti značném množství v měděných dolech
u Khetri v Rádžputáně, kde se tvoří z kyzů měděných.

67. Bloedit.

V Solném Pohoří (v dole Varča) na puklinách v kamenné soli,
a sice v krystallech, z nichž některé mají dosti hojné plochy; tak
jeden následovně:*)

(110) ooP. (210) ooP2. (310) ooP3. (100) ooPoo. (120) ooP2. (010) ooPoo .
(111)— P (001) OP. (011) Poo. (111) P. (211)2 P 2. (201)2Poo.

(121) — 2 P2.

68. Vivianit.

V modrošedém jílu v Nepálu dosti hojný; také v Assamu.

69. Libethenit.

Na starých haldách u měděných dolů v Singhbhúmu, a sice
v krystallech: (110) ooP. (011) ^oo; (110) ooP. (011) Poo. (111) P.

70. Lazulith.

Nalezen byl v Kašmíru, v okresu Pádar, na křemenu.

*) F. R. Mallet : Geology of India IV. p. 144 fig. 39 ; Schimper : Zeitschr. f.
Minerál, u. Krystallogr. I. p. 70.

Tř. mathematicko-přírodovédeeká. 5

qq Otakar Feistmantel

71. Chalkophyllit.

Byl, jak se udává, pozorován na starých haldách u měděných
dolů v Sinnghbhúmu.

72. Apatit.

Vyskytuje se jen zřídka krystallovaný v žule u Raniidi blíže
Katáku (provincie Orissa, v Bengálu), a v severním Hazáribághu
(v Bengálu), také v dolech na slídu v Beháru.

Zemitý apatit (fosforit) nalezen byl v podobě vrstvy, dosti značné
rozsáhlosti, u Masúrie, v severozáp. Himálaji (v útvaru vápenců, jichž
stáří není docela zjištěno).

Fosforitové konkrece vyskytují se mimo to v třetihorních (eocen-
ních) vrstvách v Solném Pohoří. Koprolity, pospolně s kostmi, na-
cházejí se dosti hojně v křídových vrstvách ve vých. Beráru.

73. Mimetesit.

Ve vápenci, v pohoří asi 144 km. s. vých. od Maulmainu,
v Barmě.

Křemičitany.

74. Andalusii

V metamorfických horninách v Mánbhúmu a v jižním Mirzápuru ;
také v pohoří Arávallii (v břidlicích) v Rádžputáně. Chiastolitová břid-
lice nachází se v Pohoří Tušáni, asi 128 km. záp. záp. sev. od města
Delhie.

75. Kyanit.

Dosti hojný v krystallinických horninách v Indii ; a sice v severo-
záp. Himálaji (modrý a po straně zelenavý) v rule a ve svoru ; v Sik-
kimu v rule, a v Čutia Nágpuru (v záp. Bengálu) v krystall. hornině.
V jižní Indii v okresu Nelloru ve svoru, pospolně se staurolitem;
podobně v rule v okresu Majsúru. Odrůda rhaticit známa z břidlic
v Singhbhúmu, a z ruly na Satledži, v s. záp. Himálaji.

76. Staurolit.

Velmi hojný ve svoru v pohoří Čundi (nebo Sundi), v okresu
Nelloru v jižní Indii. Krystally jsou jednoduché, ale tvoří také pro-
stupné srostlice v podobě kříže. Byly pozorovány:*)

(110) oo P (010) co Poo (001) oP

(110) co P (010) co Poo (001) oP (101) Pex>

(110) co P (010) co Poo (001) oP{032}{3/2Poo}

*) F. R. Mallet: Descriptive Catalogue of the collect. of Minerals etc. 1883,
str. 238—239.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 67

(110) oo P(010) oo Pod (001) oP(101) Pod {032} {3/2Pod}
(110) oo P (010) oo i5 oo (001) oP {232} {3/2P3/2}

Vyskytuje se také v břidlicích v pohoří Arávallii v Rádžputáně
ve svoru v okresu Hazáribághu ; také znám jest od Gandamaku v po-
hoří Safedkoh, v Afghánistáne, v krystallech:

(110)ooP(010)ooPoo.

77. Turinalin.

Vyskytuje se v různých odrůdách v Indii. Černá odrůda (šorl)
nalézá se hojně v žulách a jiných krystallinických horninách; tak
ku př. v dolech na slídu v okresu Hazáribághu, kde se nalézají kry-
stally, dosahují až 16 cm. v průměru. Nejobyčejnější tvary jsou hemi-
morfní *) :

(1120) ooP2(10IO) ooP, mající jr(10Il)P na jednom a at(10ll)iř
3r(022l)2P na druhém pólu. Mimo to vyskytuje se:

(1120) oo P2 (1010) ^-, mající x (1011) R na jednom a n (0221) — 2P

3t(10Il)P na druhém pólu; dále krystall jako předešlý z dolů na
slídu u Gumdži v S. Hazáribághu:

(1120) co P2 (1010) oo R(klho) oo Pn, mající % (1011) R na jednom a
n (0221)— 2Rit (1011) R 7t (k Ih i) mEn na druhém pólu.

Podobně jsou známy krystally z Beháru:
(1120) oo P2 (1010) ooP it (10T1)P n (0221) — 2P, se slídou a apatitem
v křemenné žíle. Také u Rámidi blíže Katáku v okrese Tálčiru (Orissa) :
(1120) oo P2 (1010) ooR »(10I0) R 7ř(0221) — 2P.

Mimo to nalézá se v žule v pohoří Arávallii ; v Pandžábu ; v Sik-
kimu ; v okresu Nelloru ; v jižní Révě, pospolně s korundem ; v Maj-
súru a na jiných místech.

Červený turmalin (rubellit), nalezen byl v Horní Barmě, v okolí
Avy (1120) oo P2. n (1011) R.

Modrý (indigolith) a zelený turmalin vyskytuje se v žule v okresu
Hazáribághu (v Bengálu); některé kusy jsou modré uvnitř, a zelené
zevně. Zelený nalézá se také v jižní Indii v žulové žile v rule, u Serin-
gapatamu. Modrý nalezen byl také v Zánskaru, pospolně se zmíně-
nými již safíry.

Tamtéž vyskytly se také hnědé turmaliny, a sice uvádí se jeden
z dutiny v krystallu safíru; byl: (1120) coP2. (IOIO)ooP. ar (1011)5

*) F. R. Mallet: ibid. str. 227.

68 Otakar Feistmantel

78. Epidot.
Jest v Indii velmi hojný, a sice co pistazit, v krystallinických

horninách (v rule, žule, v amfibolitických horninách atd.), tak ku př.
v jižní Indii, v okresu Bellary (v rule), v okresu Salemu (v rule)
v okresu Mirzápuru (Bengálu, v rule) ; a v okolí Tonku v Radžputáně,
jižně od Džájpuru) v horninách metainorfických.

79. Vesuvian (Idokras).
V syenitu v pohoří Nílgirí, a v metamorfických horninách v Mán-

bhúnm; podobně v Radžputáně, asi 13 km. severových. od Tonku,
v podobě egeránu.

80. Olivin (Chrysolith).
Objevuje se hlavně co součást vyvřelých hornin v Dekkanu,

v Rádžmahálských horách, v lávách ostrova Barren a v Ladákhu.

81. Chrisokoll.

Vyskytl se několikráte, pospolně s měděnými rudami, v okresu
Nelloru v jižní Indii.

82. Granát.

Jest v Indii velmi hojný, a sice hlavně v horninách metamor-
fických; objevuje se v různých odrůdách.

Cenný granát (almandin), vyskytuje se hojně v Radžputáně, hlavně
v státě v Džájpurském, kde se v rozsáhlé míře dobývá; nalézá se
v hornině, více méně zrušené, ale není pochybnosti, že pochází
původně ze svorů a břidlic pohoří Arávallie. Vyskytuje se v zrnech
oválených, ale také v krystallech různé velikosti; nejhojněji: (321)
30s/2 ; (321) 303/2 (110) <x> O. Používá se těchto granátů velmi hojně
k broušení již v Indii, a také se v značné míře do Evropy vyvážejí.
Také na jiných místech se objevují.

Obecný granát. — Velmi hojný ve svoru a rule. V okresu Hazári-
bághu : (110) oo O. (321) 303/2. (211) 202 ; v okresu Nelloru : (110) ooO:

Hessonitu podobný granát znám jest z pohoří Nílgirí a z okresu
Nelloru (v rule). Také na Ceyloně se objevují. — Také pyropu podobný
granát se uvádí z jižní Indie a z Barmy. Uvarovitu podobný zelený
granát nalezen byl v provincii Rupšu, v Kašmíru; tvar byl: (110) oo O.

83. Axinit.

V žilách v hippuritovém vápenci (poblíže žil čedičových a syeni-
tických) v Afghánistáne, asi 11 km. záp. od Kandaháru.

81. Lapis Laznli.

Byl nalezen v Badakšánu, a udává se též z Afghánistánu a
Balučistánu.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 69

85. Lepidolith (slída lithionová).

Nachází se v žilách žuly v okresu Hazáribágh (v Bengálu),
v okolí Pihiry (24° 38' s. š. 85° 51' v. d), v dosti značném množství
co hornina; někdy obsahuje zrna cínovce. Barvy jest fialově červené
až šedo-íialové. Obě odrůdy byly analysovány; a sice fialově červená
p. Tweenem, a ta poskytla:

kysl. křemič. 50*39

kysl. hlinit 31 '63

„ hořečn sledy

lithia 3-71

drasla 1-40

uhlič. sodn 5*80

fluoru 5.00

ztráta 4-23

102.16~
Šedofialová odrůda byla analysována v laboratoři university ve
Virginii panem M. Page-em, který ustanovil ve 102 gramech:

drasla 8*595

lithia .... 1*754

uhlič. sodn 0*609

kyslič. rubidia 0*070

86. Flogopit.

V dolomitu se serpentinem, blíže Singraulie v jižním Mirzápuru.

87. Muskovit (slída draselnatá).

Jest v Indii velmi značně rozšířena, nejprve co součást krystalli-
nických hornin, žuly, ruly, svoru a pod.; mimo to ale vyskytuje se
na mnohých místech ve velkých kusech a deskách.

Tak se nachází v okresu Hazáribághu (v Bengálu) na žilách
hrubozrné žuly (pegmatitu); tam vyskytují se kusy, z nichž dají se
řezati desky 53 cm. dl. a 45 cm. sir., také 58 cm. dl. a 40 cm. sir.,
dobývá se šachtami, jež se hloubí ve směru zmíněných žil; používá
se jí k různým ozdobným předmětům v Indii, ale také se značně vy-
váží. Podobně vyskj^tuje se slída v deskách v okresu Majsúru, též
v žulových žilách; dále v záp. Ghátech, ve Vainádu (v j. Indii) a v Rádž-
putáně (Tonk, Džájpur) ; všude jest v dostatečné velikosti, že mohou
se desky z ní řezati. — V r. 1886— 87 bylo slídy vyvezeno z Indie
713 ctů. v ceně 154.566 rup. (tolik zlatých).

88. Chlorit.

Dosti hojný, co součást chloritických břidlic a někdy také v rule.

70 Otakar Feistmantel

89. Steatit a talek.

Talek vyskytuje se co hornina v podobě mastkové břidlice na
několika místech v Indii a sice v okresu Salemu, Majsúru a Hajdar-
ábádu (v Madrassku); v Orise, v okresu Midnápuru a v okolí Gájy
(v Bengálu) ; také v Čutia Nágpuru, v Mánbhúmu, v Singhbhúmu ; této
horniny používá se k výrobě různých nádob (talířů, misek, koflíků atd.) ;
a jest barvy šedé, červenošedé a pod.

Steatit vyskytuje se v Rádžputáně v státě Džájpurském (u místa
Mora), kde uložen jest v prahorních břidlicích a tvoří vrstvu asi
2 st. (63 cm.) mocnou (v tak zvané Arávalli series). Dováží se do
Agry, kde se z ní vyřezávají různé ozdobné předměty. Steatit vysky-
tuje se také v Afghánistáne a v Barmě, kde se ho používá jako tužek
k psaní na břidlici.

90. Serpentin.

Vyskytuje se místy dosti hojně v metamorfických horninách
v Mánbhúmu, v jižním Mirzápuru, jakož i v podobě žil v mladších
horninách v Arakan-Jomě (v triasu) a na ostrovech Andamanských
a Nikobarských (v eocénu).

Pěkný, cenný serpentin, světle žlutozelený a průsvitný nachází
se v Kašmíru u místa Iskardo (v Baltistáně), kde z něho vyrábějí
ozdobné předměty, mezi jinými misky a koflíky, zvané zahr-muhra,
jimž se připisuje ta vlastnost, že prasknou, jakmile se do nich nápoj,
který by byl otrávený, naleje.

Chrysotil vyskytuje se v serpentině v Arakan-Jomě, v Barmě
a v jižním Mirzápuru, v Bengálu.

91. Seladoni!

V amygdaloidickém čediči (trappu) v Dekkanu, kde tvoří po-
vlak dutin, anebo menší dutinky zcela vyplňuje.

92. Bronzit.

V gabbru v Arakan-Jomě a na Nikobarských ostrovech.

93. Wollastonit.

Vyskytuje se v jižní Révě, v centrální Indii, u vesnice Raondi
(23° 56' s. š. a 82° 32' v. d.), kde se objevuje ve vápenci, vloženém
v rule. Také v jižní Indii, v okresu Tinevelly, objevuje se v krystalli-
nickém vápenci.

94. Pyroxen (Augit).

Objevuje se jen co součást čedičů, ale nebyl ve větších kry-
stallech pozorován. Některé odrůdy jsou známy : šálit v pohoří Nílgirí,

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 71

kokkoliih pospolně s granátem v Čutia Nágpuru v j. Indii, v nieta-
morfických horninách; také ve vápencích, ku př. s výše uvedeným
wollastonitem.

95. Rhodonit.

Nalezen byl v jižním Mirzápuru, jakož i poblíže Nágpuru v cen-
trálních Provinciích.

96. Amfibol.

Obecný amfibol vyskytuje se hojně co součást metamorfických
hornin, ku př. syenitických žul, syenitických rul atd. Také co hlavní
součást amfibolových hornin.

Tremolit velmi obyčejný v dolomitech metamorfických hornin
na mnohých místech, jež není zapotřebí zde zvláště uváděti; podobně
se to má s aktinolitem, který dosti hojně v metamorfických horninách
se objevuje, buď co břidlice aktinolitová, neb v jednotlivých krystallech
v talkové břidlici, ve vápenci atd.

Asbest nalezen byl v jižní Indii (v Madrasské Provincii), v Čutia
Nágpuru, v Afghánistáne, v Pandžábu a v Garhválu.

Jade (džéd) neboli nefrit klade se k amfibolu ; v Indii vlastní se
nenachází, ale vyskytuje se dosti často v Turkistáně, v údolí Kara-
kášu ; jest barvy světle modravě zelené, průsvitný. Džéd (z Karakášu)
byl v novější době zkoumán a analysován v laboratoři university ve
Virginii panem C. L. Allenem*) jenž ustanovil tvrdost: 6-5; speci-
fickou váhu 2*98 — dále:

Kysl. křemič 57'35

„ hlinit 1-03

„ železit 1*22

„ horečnatý . . . .22*73
uhlič. vápen 13'40

„ sodnat 0#25

drasla 0*23

vody 2-69

98-90

Od jadu (džédu) rozlišuje se jadeit (džadeit), který jest ona
část nefritů, jež obsahují více kysl. hlinit. a sodnat., a spíše spodumenu
se přidružují. Tento jadeit (džadeit) vyskytuje se dosti hojně v okresu
Mogungu, v Horní Barmě, kde se na něj doluje; vyskytuje se v po-
době valounů. Jadeit je poněkud tvrdší než jade, má 6*9 — 7 a vyka-

*) F. K. Mallet: Geology of India IV. p. 85.

72 Otakar Feistmantel

zuje 3*24— 3*34 specif. váhy. Větší kusy mají dosti značnou cenu, neb
se jich v Barmě a hlavně čině používá k výrobě ozdobných předmětů.

97. Beryll a aquamarin.

Beryll vyskytuje se dosti často v Rádžputáně, a sice v žulových
žilách, jež prostupují tamnější metamorfické horniny. Podobně nalezen
byl beryll v žulové žile v Orisse, v okresu Tálčiru (v Bengálu) ; tam se
vyskytly krystally : (1010) oo P. (0001) oP- (1010) <x> P. (1120) ooP2.
(0001) oP; (1010) oo P. (1120) <x> P2. (1121) 2P2. (1011) P. Jsou
barvy zažloutlé a neprůhledné; také v okresu Hazáribághu vyskytuje
se beryll. Z jižní Indie, v okresu Koimbáturu znám jest aquamarin.

98. Orthoklas.

Hojný co součást hornin, hlavně žuly a ruly; velké kusy or-
thoklasu jsou především hojné v žilách hrubozrné, pegmatitické žuly,
jako v Bengálu, C. Indii, J. Indii a p. Dosti často vyskytují se žíly
písmenkové žuly, která pozůstává z čistého živce, prostoupeného po-
délnými jedinci křemene ku př. na mnohých místech v Bengálu. Kry-
stallovaný živec uveden byl z hornin metamorf. u Camatu v Cutia
Nágpuru, byl: (110) oo P. (130) ooP3. (010) ooPoo. (001) oP. (101)
Poo. (111) P. Praví se o něm, že to byla srostliee, ale není udáno
dle kterého zákona: Z odrůd jsou známy: Adular v žilách ve svoru
neb rule v okresu Nelloru, také v okr. Bangalúru; z žule v okresu
Katáku a na jiných místech. Na Cejloně okazuje odrůda aduláru hru
barev, a poskytuje šperkovní kámen (měsíček).

99. Mikroklin.

Mikroklin pozorován byl co drobnohledná součást různých gra-
nitických hornin v s. z. Himálaji; také v čedičové hornině tamtéž.
Co kámen amazonský nachází se v Bengálu, v okresu Tričinopolii
a pohoří Nílgirí v j. Indii (v žule a rule).

100. Albit.

Uvádí se z porfyrové horniny v Kašmíru. Také z jižní Indie,
ale to není zaručené.

101. Anorthit.

Byl popsán pod jménem indianit z jižní Indie, z okresu Sa-
lemu (Karnatik).

102. Oligoklas.

Tvoří součást žul himalájských, jež tvoří střední osu tohoto po-
hoří hlavně v jednotlivých vysokých vrcholech.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 73

103. Apophyllit.

Jest velmi hojný nerost v trrappu dekkanskéni; hlavně v záp.
Ghátech, kde při stavbě železnic v Bhor-*) a Thulghátu byly nale-
zeny znamenité kusy, s překrásnými krystally. (Bhorghát jest jiho-
vých. od Bombaje, na dráze do Púny a Madrasu ; Thulghát jest sev.-vých.
od Bombaje, na dráze do Džabálpuru a do Kalkutty); také u Púny
objevily se pěkné kusy při zakládání studnic. Barvy jsou obyčejně
bílé, někdy červenavé a zelené ; často jsou úplně čiré. Prismatická po-
doba převládá; tvary pozorované na kusech ve sbírkách v Kalkuttě
jsou:

(100) ooPoo (111) P (001) oP; (často jako krychle (ooOoo), s O,)
(100) ooPoo (111) P (001) oP (110) oo P;
(100) ooPoo (001) oP (111) P (210) oo P2;
(100) ooPoo (001) oP (111) P (113) lj3P.

Jindy zase převládají tvary jehlancové, jako:
(111) P (100) ooPoo;
(111) P (100) ooPoo (001) oP.

Opět jindy jsou oba druhy tvarů stejnoměrně vyvinuty :
(100) ooPoo (111) P (210) oo P2 (001) oP.

104. Analcim.

Uvádí se z trappů dekkanských v záp. Ghátech, u Púny a v po-
hoří Gavilgarhském v C. Provinciích ; také v Rádžmahálských horách
se uvádí, jest nerost vzácný.

105. Chabasit.

Nerost dosti vzácný v dekkanském trappu v okresu Púně a Ma-
zagonu v Bombaj sku.

106. Laumontit.

Jeden z hojnějších puchavců v trappu dekkanském u Púny,
a záp. Ghátech (Bhor- a Thulghát) ; také v okresu Mazagonu v Bom-
bajsku, pak také v Kathiaváru.

107. Epistilbit.

Uvádí se z trappu dekkanského u Púny.

108. Stilbit (heulandit).

Jest velmi hojný v dekkanském trappu, a sice na Bhor a Thul-
ghátu, na ostrově Elefante, v údolí Narbady a na jiných místech,
krystally jsou hojné; hlavní tvary:**)

*) Toto jest v Evropě všeobecně známé naleziště ; tam odtud pocházejí pěkné

kusy v dvorním Museu ve Vídni.
**) F. R. Mallet v: Geology of India IV p. 127.

74 Otakar Feistmantel

(010) co Poo (201) 2P oo (201) — 2Poo (001) oP;

(010) ooPoo (201) 2P oo (201) — 2P oo (001) oP (110) coP;

(010) ooPoo (201) 2P oo (201) — 2Poo (001) oP (110) co P

(111) -P;

(010) coPoo (201) 2P oo (201) — 2Poo (001) oP (110) oo P

(111) — P(011) Poo;

(010) coPoo (201) 2P oo (201) —2P oo (110) ooP (001) oP

(111) — P (101) Poo.

U všech těchto tvarů převládá (010) co Poo, (201) — 2P oo
a (201) 2P oo.

109. Desmin (Stilbit).

Nejhojnější z zeolitů v trappech indických, hlavně na Bhor
a Thulghátu, dále u Púny, na ostr. Elefante, v pohoří Ga-
vilgarh, v údolí Narbady, v okresu Džabálpuru atd. Velmi často na-
cházejí se pěkné krystally a jsou různé barvy; krystally jsou jed-
notlivé, sloupovité neb deskovité, anebo jsou snopkovitě a vějířovitě
urovnány. V indických publikacích jsou krystally uvedeny, jakoby
náležely k soustavě rhombické; avšak všeobecně považuje se desmin
za nerost jednoklonný, a zdánlivě jednoduché rhombické krystally jsou
srostlice (prorostlice) a musejí se tedy značky rhombické, pod nimiž
tento nerost uveden jest, převésti na odpovídající v jednoklonné sou-
stavě. Pozorované krystally uvádí pan Mallet v díle citovaném podle
rhombických známek a znějí takto:

(100) co Poo (010) co Poo (111) P;

(100) co Poo (010) co Poo (110) co P (111) P;

(100) coPoo (110) ooP (010) co Poo (111) P (252) 5/2P5/2.

(100) ooPoo (110) ooP (010) co Poo (111) P (252) 5/2P5/2

(001) oP.

Postavíme ale ty krystally do takové polohy, aby vyhovovaly
soustavě jednoklonné, shledáme, že se máji plochy následovně:

(100) co Pec = (001) oP- (111) P=(110) co P; (010) oo^oo

= (010) co Poo;

(110) coP=(011) Poo; (252) 5/2P5/2 = (250) ooP5/2, a (001)

oP— (101) Poo; dosazením těchto symbolů obdržíme pak for-
mule pro dotyčné jednoklonné tvary.

110. Natrolit.

Uvádí se z trappu dekkanského, z několika míst (Gavilgarh,
Ahmadnagar), a také z trappu v Kádžmahálském pohoří.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 75

111. Skolecit.

Vyskytuje se v trappu dekkanském dosti hojně, a sice by tyto
indické skolecity (dle Luedecke v Naumann: Elem. d. Minerál. 12.
vyd. str. 723, naleziště v Khandalla) z Bhorghátu náležely clo jed-
noklonné soustavy; mimo to nalézá se na jiných místech v záp*
Ghátech a také na severním svahu dekkanské vysočiny, poblíže
jeskyň Ellúrských.

Od skolecitu odděluje se tak zv. Poonáhliťh (Púnalit), který jak
se zdá od skolecitu se liší hlavně lučebním sloučením, má totiž méně
kysl. vápenatého (skolecit průměrně 13*95, a púnalit jen 10-318 ve
sto dílech látky).

112. Mesolit.

V trappu na Bhorghátu v záp. Ghátech.

113. Thomsonit.

Poněkud vzácnější puchavec v dekkanském trappu; a sice uvádí
se z okolí Bidžápuru, Šolápuru (jihových. od Bombaje) a z údolí
Narbady; a také z okresu Ahmednagaru (vých. od Bombaje) byly
kusy nalezeny.

114. Prehnit.

Velmi vzácný nerost v dekkanském trappu ; nalezen u Mazagonu
v Bombajsku. Jinak se vyskytuje prehnit také v Rádžputáně, poblíže
Adžmíru, a sice v hornině amfibolové.

115. Kaolin.

Na několika místech co výtvor větrání krystallinických živ-
cových hornin.

116. Titanit (Sfen).

Co mikroskopická součást v trappech, dioritech a amfibolových
horninách v údolí Satledže, v dioritu v Hundesu (v Tibete); ve fel-
situ v Rádžputáně atd.

Nerosty organogenní.

117. Uhlí.

Jest ve vých. Indii dosti značně rozšířené a tvoří dosti mocná
uložení. Přichází co uhlí různého stáří, a sice třetihorní, křídové,
jurské a triaso-permské.

Toto poslední, alespoň větší část jeho, jest nejdůležitější; vy-
skytuje se v rozsáhlé soustavě vrstev sladko vodních, v „soustavě gond-
vánské (Gondwána - System) , jež se dělí na oddíl zpodní, střední
a svrchní.

Oddělení zpodní a střední obsahuje nejvýnosnější flece uhelné, jež
uloženy jsou v jednotlivých, menších neb větších pánvích ; rozprostírají

76 Otakar Feistmantel

se mezi Kalkuttou a Bombají, a nalézají se v údolí řeky Damudy,
pak v záp. Bengálu, v provincii Révě a v pohoří Satpáře: pak táhne
jeden pruh do Orissy, a druhý podél ř. Godávarie. Vyskytuje se
v těch vrstvách také značné množství otisků, ale jiných než v ev-
ropském uhelném útvaru; jsou takové, jaké tu nalézáme v j. Africe
a ve vých. Austrálii; tyto jakož i ostatní poměry poukazují k tomu
že uhlí jest mladší a nejlépe budiž považováno za permo-triasové.

Velká část těchto uhelných pánví není posud všeobecnému ob-
chodu přístupna a to pro nepříznivou polohu svou ; také nedošlo uhlí
ještě všeobecného upotřebení. —

Uhlí dobývá se posud hlavně v pěti pánvích a sice v pánvi
Ránígandž-Bardvanské a u Giridi-Karharbári v Bengálu, u Mohpáni
(jihoz. od Džabálpuru), u Varúry (jižně od Nágpuru) v stř. Pro-
vinciích a u Umerie v j. Révě (východně od Džabálpuru). Uhlí do-
bývá se pomocí šachet, chodeb, a při výchozích pomocí lomů. Hor-
níci tamnější jsou domorodci, správu vedou Evropané. —

Severně od tohoto všeobecného uložení zmíněných vrstev na-
lézá se v Sikkimu, na úpatí hor himalájských, pruh vrstev uhlonosných
téhož stáří, jako výše uvedené — ale nemají posud žádné důležitosti
uhlí jest značně pomačkáno a rozdrceno.

Uhlí toto z některých pánví, jako v Karharbári (Giridi) a v Rá-
nígandži poskytuje dobrý koks.

Ve vrstvách svrchního oddělení (jurského) gondvánské soustavy
vyskytuje se uhlí jen v údolí řek Soňu a Narbady — ale v množství
nepatrném.

V útvaru křídovém nalézá se uhlí v pohořích Gáro, Khási a Džaintia
(v Assamu). Užívá se ho jen lokálně k zásobování sanitária Šillongu
v pohoří Khásii. Také v Barmě jest uhlí křídové.

Třetihomi uhlí jest dosti značně rozšířené a dosti důležité ; pře-
devším je nalézáme v Assamu, východně a jižně od Dibrugarhu;
některé flece tam jsou 20, 40 až 70 stop (6 až 21 m.) mocné. Te-
prve v poslední době výroba poněkud stoupla. Třetihorní uhlí jest
také v Arakanu, Pegu, v Himálaji, v Solném Pohoří a v Pohoří Su-
laj manském. —

Výroba všeho uhlí obnášela v r. 1886/7: 1,388487 tun
(27,769740 ctů.), z čehož největší část na Bengál připadá; Střední
Provincie vykazuje 119.116 tun (2,382.320 ctů.); Uměna 7698 tun
(153.960 ctů) a Assam 43707 tun (874.140 ctů.). Mimo to dovezlo se
uhlí z Austrálie a z Evropy 765668 tun (15,313,360 ctů.).

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 77

118. Jantar.

Vyskytuje se jedině v Horní Barmě, v údolí Hukungu, pospolně
s lignitem.

119. Petrolej.

Vyskytuje se na různých místech, a sice v Pandžábu, v Assamu
a v Barmě. V prvních dvou provinciích, kde se vyskytuje ve vrstvách
třetihorních, nedosáhla výroba posud žádné zvláštní důležitosti. Hlavní
výroba posud děje se na pobřeží Arakanu, na ostrovech Čedúba
a Borongo (jižně Akjábu) a pak v Horní Barmě, na vých. pobřeží ř.
Iravadie u Jenang-gajungu (Je-nan-čaung), asi 96 km. nad Thajet-
majem; v první krajině udává se výroba (1885) na: 1,450.423 gallon
(5,801.692 litrů), v druhé na 1,000.000 gallon (4,000.000 litrů). Pe-
trolej tento vyváží se do Indie pod jménem „Rangúnského oleje" —
avšak daleko nestačí posud k zásobě celé Indie, tak, že se ještě do-
váží značné množství amerického petroleje.*) V poslední době zmáhá
se dovoz z Ruska.

Mimo to uvedeny jsou jednotlivé fossilní smoly, které ale nejsou
ve všech případech úplně zjištěny, takže je zde neuvádím.

Podobně neuvedl jsem jisté nerosty, které buď dle svého slo-
žení aneb dle naleziště nebyly zcela zjištěny.

II. Horniny.

Hornin vyskytují se v Indii mnohé druhy. Především poskytují
archaické vrstvy pěkné odrůdy.

1. Zuly a ruly vyskytují se na četných místech v Bengálu, v C.
Provinciích, v jižní Indii, v pohoří Aravallii a v Himálaji.

Z větší části jsou to žuly obyčejné ; v Himálaji obsahují oli-
goklas. Všude kde se dobré odrůdy objevují upotřebuje se jich
k stavbám různého druhu, jako mostů, tunelů, vodovodů, velkých
budov atd.

Také mnohé staré stavby, jako chrámy atd. jsou z nich vysta-
věny; velmi zajímavé jsou v tom ohledu chrámky u Mahávellipuru
v jižní Indii, v okresu Činglepatu, jež jsou z velkých balvanů žuly
in šitu vytesány (tedy stavby monolithické) a překrásnými ozdobami
opatřené.

Přehled petrolejových krajin podal nedávno: H. B. Medlicott: Notě on the
occurence ot petroleum in India — Rec. of the Geologl. Survey of India
1886. Vol. XIX pt. 4.

78 Otakar Feistmantel

V okresu Nellore-Kistna, v jihovýchodní Indii, vyrábějí z gra-
nitické ruly kola k polním kárám.

Na mnohých místech v Himálaji jest rula tence zvrstvena, ob-
sahuje mnoho malých granátků, a používá se jí k stavbě domů, a také
ku krytí střech.

Odrůdy žuly se vyskytují tyto: 'písmenková žula — živec barvy
růžové, žluté neb šedobílé ; nalézá se Bengálu, v C. Provinciích a na
jiných místech.

Také pegmatit (hrubá směs křemene, živce a slídy) se vysky-
tujn a jest ku př. matiční horninou slídy v Bengálu.

Zajímavý jest itakolumit neboli elastický pískovec, který nalézá
se 96 km. záp. od Delhi u místa Kaliány. Náleží do oboru hornin
metamorfických a jest vložen do vrstvy prahorního křemene. Není
v Indii znám co matiční hornina démantů*).

2. Krystallinická břidlice, jež se také k různým účelům používá,
vyskytuje se v j. Indii v okresech Majsúru, Karnúlu a Kadapáh;
dále v Bengálu v okresu Monghyrském ; v Rádžputáně v státě Alváru,
v Pandžábu a v s. záp. Provinciích.

3. Velmi rozsáhle vyskytuje se Čedič, nebo, jak v indické geo-
logii se nazývá trapp\ jest to hornina vyvřelá, kteráž větší části po-
krývá tak zv. dekkanskou vysočinu, pročež hlavně pod jménem dek-
kanského trappu známa jest; pokrývá plochu 12.500D mil geogr.
(688.286-25 km2); doba vyvření spadá mezi dobu křídovou a třeti-
horní. V dosti značném množství vystupuje čedič také v pohoří Rádž-
mahálském, kde jest stáří jurského ; mimo to nalézá se v podobě žil
ještě v jiných útvarech.

Vyskytuje se v odrůdách různých, co pevný Čedič, barvy tma-
vošedé, černé, zelenavé atd., jemnozrný až skoro hustý; vedle toho
ale jako hornina mandlovcovitá dutino vitá, obsahující různé minerály,
jako různé odrůdy křemene (acháty, jaspisy, chalcedony atd., ame-
thyst, křemen atd.) pak hojné puchavce (apophyllit, desmín, stil-
bit a p.).

Čediče používá se na místech, kde se v dobré jakosti objevuje,
jakožto dobrého stavebního kamene, ku př. v okolí Bombaje, a na
jiných místech; slouží k stavbám mostů, používá se ho při stavbách
železničních, silnic atd. V Kalkuttě používá se Rádžmahálského če-

") Nedávno uveřejnil R. D. Oldham článek o této hornině v Rec. Geolog.
Surv. of India, XXII. 1. 1889. str. 51 a násl., kde se téz zmiňuje o jiném
elastickém pískovci (mladšího uložení) v Beráru, blíže Cárli.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 79

diče do základů a co štěrkovního kamene při stavbě ulic. Již v dobách
dávných užívalo se ho k různým účelům ; nalézají se z něho mlaty
zhotovené, obyčejně hlazené. Světoznámé jeskyňové chrámy u Ellúry,
Adžanty, u Karli a na ostrově Elefante, z nichž některé pocházejí
z 200 — 150 r. př. Kr. jsou též v tomto dekkanském čediči vytesány.

4. Do té skupiny náležejí také ještě staré pískovce, jež skládají
velkou část pohoří Vindhije a Kajmúru, jsou známy pod jménem
vindhijského pískovce (Vindhyan sandstone). Vyskytují se pískovce
v oddělení zpodním tohoto útvaru, v tak zvaných vrstvách kajmúrských
a v oddělení svrchním, v tak zvaných vrstvách bhanrérských. V prvém
oddělení nalézají se rozsáhlé lomy u Cunáru, na řece Ganze, blíže
Benaresu, a kámen odtud také znám co „čunárský kámen" ; v druhém
oddělení nalézají se důležité lomy v hřbetech jižně od Agry, u Fa-
téhpur Sikri a u Gvalioru.

Hornina jest pískovec jemnozrný, zrna velmi stejného, tuhý a dá
se dobře spracovati. Pískovec čunárský jest obyčejně barvy červenavě-
žluté nebo zasedlé; onen z vyšších pásem jest obyčejně masově čer-
vený, a pak žlutě skvrnitý neb tak pruhovaný, aneb jest někdy
v celku tak světle zbarvený.

Tvoří velmi užitečný a důležitý stavební kámen; čunárského po-
užívá se v okolí Benaresu, a dováží se až do Kalkutty ; velké stavby
v Allahábádě, v Agře, Fatéhpur Sikri, v Delhi atd. pozůstávají z čer-
vených pískovců vrstev bhanrérských ; pískovce obou oddělení po-
skytují sloupy až 5 m. vysoké, jichž se s dobrým prospěchem po-
užívá co sloupů telegrafních (na místě dřevěných tyčí), jež velmi dobře
vzdorují klimatu a řádění termitů. V střední Indii, hlavně v okolí
Ságaru, nalézají se také mlaty rázu palaeolitického, hotovené z těchto
pískovců.

5. Mimo tyto staré pískovce stávají ještě jiné pískovce mladší,
které také dosti často dobrý stavební kámen poskytují; jsou to pí-
skovce soustavy gondvánské, hlavně v Bengálu a Středních Provin-
ciích (stáří od permu až do Jury); pak jurské pískovce v Kači
(v Bombajsku) a třetihorní pískovce v předhořích himalájských. Na
některých místech tvoří pískovce soustavy gondvánské, hlavně svrch-
ního oddělení celé pohoří, jako jsou ku př. pohoří Mahádeo a vysočina
PaČmarhi v C. Provinciích.

6. Dále vyskytují se na mnohých místech ku př. v střední
a jižní Indii křemence metamorfické a submetamorfické, jichž také
k hrubé stavbě se používá. V jižní Indii, záp. od Madrasu, nalézá se
množství mlatů polaeolitického rázu, jež jsou z křemence.

80 Otakar Feistmantel

7. Vápenec co nerost byl již uveden; ale velmi hojně objevuje
se co hornina, především v podobě mramorů, jichž se různě používá.

Velmi rozsáhle jest mramor, Částečně dolomitisovaný, vyvinut
v údolí řeky Narbady, jihozápadně od Džabálpuru, kde řeka protéká
v délce asi 3-2 km. úzkým průsmykem ve skalách vápenných nad
míru malebně rozložených; strmé břehy tam mají 24—30 m. výšky.

Místo to jest známo pod jménem ^mramorových skal11 (marble
rocks); mramor jest uložen v metamorfických horninách souvrství zva-
ného Vindhija; bylo ho použito v okolí k různým stavbám; vadí mu
však ta okolnost, že jest hlavně následkem vyvření čedičů, jež jej na
několika místech prorážejí, velmi značně popraskán.

Nejpěknější mramor, jehož se hojně co ozdobného stavebního
kamene používalo a ještě používá, nachází se v Rádžputáně a sice
hlavně v státech Alváru, Džájpuru a Džhódpuru.

V státě Alváru dobývá se hlavně u místa Džhirri, a pocházejí
tam odtud veškeré monolithické sloupy v paláci alvárském — jinak
ale jest výroba nyní dosti nepatrná.

V státě Džájpuru jsou doly hlavně u místa Rajalo ; hlavně jest
to mramor bílý, jehož se používá k stavbám a k výrobě sošek a jiných
ozdobných předmětů; také vyskytuje se mramor růžový, jehož se upo-
třebuje k pracím řezbářským a ozdobným.

Nejrozsáhlejší zdají se býti lomy na mramor u Makrány v státě
Džhódpurském, odkudž pochází nejlepší bílý mramor; lomy jsou dosti
staré a poskytovaly mramor k velké části věhlasných, po Sev. Indii
roztroušených staveb, jako v Agře (Tádž-Mahál a jiné) ve Fatéhpur
Sikri, v Delhi, Lahoru, v Džájpuru, v Džhódpuru a j. ; dá se výtečně
leštit, vyrábějí se nyní z něho mříže k oknům (zvané džalí), sošky
zvířat, bohů a j., vykládají se mosaikou z polodrahokamů, po způ-
sobu, jakým byla mosaika v mausoleu, Tádž-Mahálu (v Agře) pro-
vedena. Vzhledem k mramorovým mřížím uvésti dlužno mausoleum
světce Salima Cišti ve Fatéhpuru Sikri.

Uvedené vápence uloženy jsou v metamorfických vrstvách sou-
stavy pohoří^Arávallie.

Také v jižní Indii, v Madrassku vyskytují se vápence, a sice
částečně v horninách krystallinických, částečně ve vrstvách křídových.

Zvláštní mramory lasturnaté a korallové, jichž se také co ozdob-
ných kamenů používá, vyskytují se v jurských vrstvách v Kači
a u Džesalmiru v Rádžputáně, a v křídových vrstvách u Bághu
v centrální Indii.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské. 81

Lokálně arci používá se jednotlivých uvedených vápenců také
k pálení vápna; z velké části slouží k tomu účelu tak zvaný kaňkat
(t. j. vápenné konkrece v náplavních vrstvách), o němž jsem se již
při kalcitu zmínil.

Mimo to ale připravuje se jemný druh vápna, pálením skořápek
měkkýšů, jež na některých místech velmi hojně nahromaděny se na-
lézají ; toho vápna používá se hlavně v přípravě smíšeniny k žvýkání
(Pan-supárí).

8. Zde také uvésti dlužno různé hlíny, jichž se k různým účelům,
jako v hrnčířství, k výrobě ohněvzdorných a obyčejných cihel užívá.

Hrnčířský průmysl jest velmi rozšířený, a vyrábějí se nejprve
obyčejné druhy nádob ve velkém množství. Na některých místech
vyrábějí se druhy lepší, ba i velmi pěkné a umělecké, tak ku př.
v Travankoru a Hajdarábádě, v Dinápuru (v Bengálu), v Azimgarhu
(v s. záp. Provinciích), v Surádžgarhu v Bengálu, v Patně (v Bengálu),
v Suratu, v Guzeratu, v Kotě v Kádžputáně, pak v Sindhu, v Pand-
žábu atd.

Jisté druhy hlíny (měkké a mastné =: valchovka) slouží též

k jídlu, říká se, že hlavně těhotné ženy ji požívají, ale není pochyby,

že zvyk ten jest všeobecnější, než se obyčejně za to má. V bazarech

; (v Kalkuttě) prodávají se jisté tenké, miskovité koláčky, asi 5 cm.

v průměru, z polopálené hlíny, jichž se k tomu účelu užívá.

Výroba cihel (z cihlářské hlíny — náplavové) jest také dosti
značně rozsáhlá.

Hlíny ohněvzdorné nacházejí se u Eánígandže a Karharbári, kde
přicházejí v oboru vrstev uhelných.

9. Konečně můžeme zde také uvésti rašelmu, která se v Indii
na příhodných místech také tvoří ; objevuje se v pohoří Nílgirí v jižní
Indii, avšak nikde níže než 6000 st. (1829-3 m.).

Dále nalézají se v okolí Kalkutty jisté vrstvy vegetabilních látek,
které se musejí co obdoba rašeliny považovati, a sice nalézá se vrstva
taková v alluviu delty řek Gangy-i Brahmputru, a pak tvoří se po-
dobná usazenina, nyní na dně rozsáhlých mělkých močálů zvaných
džhíl, z rozličných rostlinných odpadků.

Na pohoří Nílgirí tvoří se rašeliny většího dílu z těchže rostlin
jako v Evropě, totiž z rodů: Scirjpus, Carex, Parnassia, Utricularia
a hlavně Sphagnum; k pálení používá se jen lokálně, a sice v městě
Utakamandě v Nílgirí.

Dále přichází pravá rašelina v Kašmíru a v jiných částech Hima-
láje; ale není tak pěkná jako v Nílgirí.

Tř. mathematicko-přirodovědecká, 6

Otakar Feistmantel

Analysa kašmírské rašeliny poskytla následující výsledek:*)

uhlíku 37-15

vodíku 4-08

kyslíku 23-48

dusíku 202

popele . 33*27

ÍOO7^

Podávám soustavný přehled nerostů a hornin.
Přehled nerostů (I).

(Str. 43-77.)

Prvky. (Str. 44

—49.)

Démant.

Olovo.

Tuha.

Stříbro.

Síra.

Zlato.

Měď.

Platina.

Sirníky. (Str. 49—53.)

Pyrit.

Cinnabarit.

Arsenopyrit

Molybdenit.

Kobaltin.

Realgar a auripigment

Pyrrhotin.

Antimonit.

Galenit.

Chalkopyrit.

Chalkosin.

Bornit.

Sfalerit.

Tetraedrit.

Kysličníky. (Str.

53-59.)

Kuprit.

Kassiterit.

Korund (a

odrůdy).

Rutil.

Haematit.

Pyrolusit.

Ilmenit.

Limonit.

Braunit.

Opal.

Křemen (a

odrůdy).

Psilomelan.

Zirkon.

Vad.

*) Srovnej: V. Balí, 1. c. p. 123. Podobně i ohledně ostatních hornin k to-
muto dílu budiž poukázáno.

Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Soli halové. (Str. 59—60.)

Sůl kamenná.

Sylvin.

Fluorit.

Soli kyslíkaté. (Str. 60—66.)

Chrysoberyl.

Glauberit.

Spinell.

Anhydrit.

Chromit.

Baryt.

Magnetit.

Coelestin.

Borax.

Anglesit.

Salnytr obecný.

Sádrovec.

Salnytr sodnatý.

Mirabilit.

Kalcit.

Epsomit.

Dolomit.

Melanterit.

Magnesit.

Chalkanthit.

Siderit.

Bloedit.

Aragonit.

Vivianit.

Cerussit.

Libethenit.

Soda (a Trona)

Lazulith.

Malachit.

Chalkophyllit.

Azurit.

Apatit.

Thenardit.

Mimetesit.

Křemičitany. (Stí

'. 66-75.)

Andalusit.

Serpentin (Chrysotil)

Kyanit.

Seladonit.

Staurolit.

Bronzit.

Turmalin.

Wollastonit.

Epidot.

Pyroxen.

Vesuvian (Idokras).

Rhodonit.

Olivin (Chrysolith).

Amfibol.

Chry sokoli.

Beryll (aquamarin).

Granát.

Orthoklas.

Axinit.

Mikroklin.

Lapis Lazuli.

Albit.

Lepidolith.

Anorthit.

Flogopit.

Oligoklas.

Muskovit.

Apophyllit.

Chlorit.

Analcim.

Steatit (a talek).

Chabasit.

84 Otakar Feistmantel Nerosty a užitečné horniny Východní Indie Britské.

Laumontit.

Mesolit.

Epistilbit.

Thomsonit.

Stilbit.

Prehnit.

Desmin.

Kaolin.

Natrolit.

Titanit.

Skolecit.

Nerosty organogenní. (Str. 75—77.)

Uhlí.

Jantar.
Petrolej.

Přehled hornin (II).

(Str. 77—82.)

Žuly a ruly.

4. Pískovce metamorfické,

Granitická rula.

5. Pískovce sedimentární.

Písmenková žula.

6. Křemenec.

Pegmatit.

7. Vápenec (mramor).

Itakolumit.

8. Hlíny.

Krystalinické břidlice. 9. Rašelina.

čedič (čili trapp).

Poznámka. Statiské udeje jsou dle posledních mi přístupných offii-
cielních výkazů.

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vysoké
školy technické.

Předložil prof. K. Preis dne 11. ledna 1889.
(S 2 dřevorytinami.)

Hexagonalný fluorokřeman draselnatý.

Z jedné kyseliny fosforečné, z Latinských fosforitů v chemické
továrně v Peckách připravené a ve 20° B zahuštěné, usadila se v ná-
drži u dna předem vrstva sádry a na té shluky zvláštních krystalků,
které mi inspektor jmenovaného závodu, p. Stoklasa laskavě k pro-
zkoumání daroval.

Krystalky ty, ve studené vodě nerozpustné, rozpouštěly se, ač
zvolna, ve vodě horké. Plamen Bunsenova kahanu barvily fialově
a při vyšetřování spektroskopem shledáno karakteristické vidmo dra-
slíka, vedle něho však také čáry vápníka. Konc. kyselina sírová
způsobila prudké šumění; unikající plyn vodou se rozkládal a vylu-
čovaly se klčky kyseliny křemičité. Nechá-li se kapka za horka při-
praveného roztoku na sklíčku odpařiti, lze mikroskopem pozorovati
karakteristické pro fluorokřeman draselnatý teseralné krystalky. Na
základě těchto kvalitativných reakcí nebylo lze pochybovati, že po-
znamenané krystalky jsou fluorokřemanem draselnatým, arci ne úplně
čistým, nýbrž prostoupeným a srostlým s drobounkými hlatěmi sou-
časně vyloučené sádry.

Již způsob tvoření se a neobyčejné rozměry krystalů tohoto
fluorokřemanu jsou zajímavý, ještě zajímavějším se stává však nález
ten, jelikož jím jest dokázán dimorfismus fluorokřemanu draselna-
tého, známý již dříve při obdobném fluorokřemanu amonatém, o němž
se ví, že krystaluje buď v krychlové, bud v hexagonalné soustavě.
Krystaly fluorokřemanu draselnatého, připravené dosud pouze v roz-
měrech takřka mikroskopických, byly výhradně tesseralné. Kry stalo-

86 K. Preis

grafickým vyšetřováním krystalů výše poznamenaných, shledáno, že
K2SiF6 může krystalovati též v soustavě šesterečné.

Kousky darovaného mi, bledě růžového nebo nažloutlého prepa-
rátu (zbarvení způsobeno jest malým množstvím sloučenin železitých)
pokryty jsou průsvitným povlakem, tvořeným z těsně srostlých, drob-
ných krychlí K2SiF6. Na vrstvě této drůzovitě sedí jednak jednotlivé
krychlové krystalky téže sloučeniny v množství sporém, jinak pokryta
jest drůzami šestibokých až 5 mm vysokých jehlanců vývoje hemi-
morfního, ježto toliko spodní polovice jest vyvinuta ; na hoření straně

Obr. 2.
Obr. l.

krystaly rozsáhlou plochou spodovou jsou ukončeny, kdežto na straně
dolení jest tato plocha jen nepatrně vyvinuta (obr. 1). Vzácné jsou
krystalky tabulkovité, na okrajích plochami jehlanu ohraničené (obr. 2).
Obyčejně jsou krystalky tohoto šestereČného fluorokřemanu draselna-
tého kostrovitě vyvinuty a dle střední hrany jehlanu hrubě rýhovány,
následkem čehož sklon ploch jen přibližně mohl býti stanoven. Ze
sklonu c(0001)oP :p(202T)2F = 115°57 plyne poměr a: c = 1 : 0-8898,
i jest tedy hexagonalná modifikace fluorokřemanu draselnatého sou-
tvarná se šesterečným fluorokřemanem amonatým.

Úhly, p. prof. Vrbou laskavě vyšetřené, a theoretické úklony,
vypočtené z výše uvedené hodnoty osy hlavní, jsou sestaveny v ná-
sledujícím přehledu:

Pozorováno Vypočteno
p(202T) : c(0001) . . . . 115°57 —

: c(00OI) .... 63°30' 64°3'

:p'(022I) . . . 53°41 53°26.

Spodumen z Nových Mlýnů u Vápenného Podola.

V loni mi odevzdal Dr. Nevole nerost, který nalezl u Nových
Mlýnů poblíž Vápenného Podola u Chrudimi. Již při kvalitativném
vyšetření bylo nápadné poměrně značné množství lithia; dalším pak
výzkumem shledáno, že dotyčný nerost jest spodumen, nový to pro
Čechy minerál.

Zprávy z analytické laboratoře c. k. české vys. školy techn.

Novomlýnský spodumen tvoří lnpenatě stébelnaté aggregaty, barvy
světle zelenavě šedé a jen v tenčích deskách průsvitné, na plochách
štěpných nedokonale perleťově až skorém mastně lesklé. Často v sobě
tají zrna skoro úplně bezbarvého vápence*).

Kvantitativný rozbor provedl stipendista p. Kubricht:

Si02 . . .
Al203(Fe203)

CaO . .

MgO . .

Na^O . .

Li20 .

H20 . .

56-77%
30-10 „
3-32 „
sledy „
2-62 „
2-42 „
3-35 „

98-58°/0
Dle habitusu i dle chemického složení nelze o tom pochybo-
vati, že dotyčný minerál jest spodumen; odchylky od složení analy-
sovaných spodumenů jiných nalezišť se vysvětlují tím, že analysovaný
Novomlýnský nerost jest již silně porušen, zvětrán.

*) Spodumen nalezen v jednom výmolu vedle kusů čistého vápence a byl pa-
trně splaven z nedalekého, poněkud výše uloženého, nyní ne více odkry-
tého lomu vápenného.

Camerospongia monostoma, Rom. sp. z českého útvaru

křídového.

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil dne 11. ledna 1889 K. Vrba.
(S tah. Úl).

1341. Manon monostoma, F. A. Rómer. Die Versteinerangen des
norddeutschen Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8.

1864. Camerospongia fungiformis, F. A. Rómer. Die Spongitarien
des norddeutschen Kreidegebirges. S. 5. Non Scyphia {Ca-
merospongia) fungiformis, Goldf. Petrefacta Germaniae. 1826.
1833. I. P. 218. T. 65. F. 4.

1878. Cephalites monostoma, Quenstedt. Petrefaktenkunde Deutsch-
lands. Bd. 5. T. 139. F. 2. — 7. S. 497.— 503.

1883. Camerospongia monostoma, Hinde. Catalogue of the fossil
sponges. P. 141.

V českém útvaru křídovém nebyla posud nalezena mořská houba
Camerospongia monostoma, Róm. sp. Podařilo se mi nalézti ji na
dvou místech v okolí roudnickém, a sice na výšině rohatecké u Ži-
dovic, ve stráni, jež slově „Na vinici" a pak na výšině brozanské,
v lomu u Čížkovic. Na obou místech vyskytla se v modravém měkkém
slinu, jenž náleží podle stáří do oboru vyššího pásma turonského —
pásmo teplické — v českém útvaru křídovém. Obě tato naleziště
podrobně jsem již popsal na jiném místě l) a sluší jen připojiti, že
obzor slinu, v němž mořská houba tato nalezena, jest v lomu Čížko-
vickém modravá drobivá opuka 2 m mocná, kdežto „Na vinici" u
Židovic jest to vrstva 9. *).

x) První zpráva o geologických poměrech výš. Brozanské. Zprávy král. čes.
spol. nauk. 1884.

Geologie výš. Rohatecké. Tamtéž. 1885.

Camerospongia monostoma, Róm. sp. 89

F. A. Komer píše *), že se vyskytuje tento druh často v pásmu
Quadraten-Kreide u Usenburku, Eikhorstu, Vordorfu, Peine a Oppeln.
Quenstedt 2) pak uvádí totéž naleziště Oppeln a kromě toho
Quedlinburg a Salzgitter.

Úhledný hruškovitý tvar naší české Camerospongie monostomy
(Tab. III., obr. 1.) má zvláště význačné zvláštnosti. Spodní část jest
obráceně kuželovitá, vrchní polokulovitá. Spodní část opatřena je
oblými vypuklinami i jamkami, které bývají často klikatě zprohýbané.
Vrchní polokulovitá část je pokryta tenkou blanou hladkou, mírně
zprohýbanou. Na vrcholu je kruhové ústí hlavní chodby s vysedlým
okrajem. Tato hlavní chodba procházejíc prostředkem celé houby,
zužuje se od vrcholu nálevkovitě s hora dolů a končí malým otvorem
v nejhlubší a nejužší části houby. Tělo houby skládá se z tenko-
stěnných klikatě zkroucených chodeb, jichž tvar dodává spodní části
houby onen zvraštělý povrch. Spodní okraj polokulovité části houby
jest vlnitě vykrojen, přesahuje nad kuželovitou spodní čásť, a pod
vysedlou hranou touto nalézají se hlubší, obyčejně polokulovité jamky.
Camerospongia monostoma ve slínech okolí roudnického se vyskytující,
bývá obyčejně stlačená se strany neb s hora dolů. Se strany smáčklo
exempláry (takovým jest i kus na obr. 1. znázorněný) mají pak ovšem
ústí hlavní chodby ovální.

Ze čtyř kusů u Židovic nalezených je nejpěknější ten, jejž jsem
na Tab. III. obr. 1. vyobrazil; má výšku 6 cm, délku 6*5 cm, šířku
3 cm. Druhý podobně stlačený má výšku 4 cm, délku 6 cm. Třetí,
též se strany stlačený má výšku 3*5 cm, délku 4*5 cm a šířku 3 cm.
Čtvrtý kus, zlomek s hora dolů smáčkly má délku 6-5 cm. Jediný
exemplár od Čížkovic, shora dolů smáčkly, je 2*5 cm vysoký, 4 cm
dlouhý a široký.

Stěny chodeb a povrch dolní části houby sestává z šestibokkých
jehlic, které mají uzly opatřené otvory v osmistěnné poloze (Tab. III.
obr. 4.). Tenká blána hořejší části houby poseta je velmi malými
otvory kruhovými neb podlouhlými (Tab. III. obr. 3.). Vysedlý okraj
při ústí hlavní chodby má otvory protaženější (Tab. III. obr. 2.).
Veškerá kostra pozbyla původní křemičitou hmotu svou, zaměnivši ji
bud" ve vápenec neb ve hnědel Místy je kostra v hnědel proměněná
dosti pěkně zachována a lze dle ní o stavbě celé kostry správný po-
jem si učiniti. Zřídka nalezneme na povrchu houby pěkně zacho-
vanou vápenitou kostru.

1) Die Spongitarien d. nordd. Kreidegeb. 1864. Bd. 13. S. 5.

2) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. S. 497.— 503.

90 Oeněk Zahálka Camerospongia monostoma, Rom. sp.

Naše Camerospongia monostoma srovnává se úplně s rodovými
znaky Camerospongií, jak je udává ďOrbigny l) i Zittel 2), a co
se týče druhových znaků souhlasí tyto s druhem Manon monostoma
u F. A. E, 6 m e r a 3) a s Camerospongií fungiformis u téhož 4), nikoliv
se Scyphií (Camerospongií) fungiformis u Goldfussa5). Rovněž
souhlasí náš druh sQuenstedtovým 6) Cephalites monostoma, jehož
kusy Fig. 3. a 4. na Tab. 139. upomínají na náš exemplár na Tab.
III. obr. 1.

Vysvětlení obrazců na tab. III.

Obr. 1. Camerospongia monostoma, Rom. sp. ze slinu Turonského u
Židovic na výšině rohatecké. Přirozená velikost.

Obr. 2. Povrch vysedlého okraje Camerospongie monostomy při ústí
hlavní chodby, kreslený dle 60násobného zvětšení.

Obr. 3. Povrch horní tenké blány při 60násobném zvětšení Camero-
spongie monostomy.

Obr. 4. Kostra Camerospongie monostomy z dolní části při GOnásobném
zvětšení.

') Traité élém. de Paléont. II. S. 212. 1847.

2) Studien uber fossile Spongien, I. Abh. d. M.-Ph. Cl. d. k. bayer. Ak. d. W.
Bd. 13. S. 56.

3) Die Versteinerungen des nordd. Kreidegebirges. S. 2. T. 1. F. 8.

4) Die Spongitarien des nordd. Kreidegebirges. S. 5.

5) Petrefacta Germaniae. 1826.-1833. 1. P. 218. T. 65. F. 4.

e) Petrefaktenkunde Deutschlands. Bd. 5. T. 139. F. 2.-7. S. 497.— 503.

Č. Zahálka: Camerospongia monostoma

Tab. III.

<#4> íF Ti

ip****^

KreslU C Zahálka.

L ithJaxeký v Praze.

Věstník král. české společnosti nauk. Třída mathematrprírodovšd.

7.
Uber die Bluthenstánde der Cariceen.

Vorgelegt von Dr. Lad. Celakovský den 25. Janner 1889.
Mit Tafel IV.

In Engler und Prantl Natiirl. Pflanzenfamilien (IL 2. Abth.)
und friiher schon in Engler's Jahrbiichern Bd. VII. theilt Pax die
Cyperaceen in zwei grosse Hauptgruppen, námlich 1. Scirpoideen mit
echten oder „racemósen" Áhrchen, und 2. Caricoideen mit „cymos
verzweigten" Áhrchen oder Scheináhrchen. Unter ersteren sind Áhrchen
ohne Endbliithe (unbegránzte Áhrchen) gemeint, unter letzteren aber
verschiedenartige Partialinflorescenzen (Áhrchen und Cymen), die das
eine mit einander gemeinsam haben, dass ihre erste Axe mit einer
Bluthe abschliesst. Zu den Caricoideen gehoren natiirlich vor Allem
auch die Cariceen selbst.

Wenn man die Cariceen, z. B. Carex, ganz objektiv betrachtet,
so findet man allerdings keine Partialinflorescenzen mit Terminalblu-
then, denn die mannlichen Áhrchen sind ja unbegránzt, und auch die
weiblichen Bluthenstánde einfachster Art sind lbliithige Áhrchen mit
unbegránzter, meist abortirender Axe und in ebenfalls unbegránzte
zusammengesetzte Áhrchen geordnet. Die Bluthenstánde von Carex,
auch von Hemicarex, Uncinia, Kobresia, Schoenoxyphium wurden also
niemals auf den Gedanken gebracht haben, dass in ihren Bluthen-
stánden einfachste Partialinflorescenzen mit Endbliithe enthalten sein
konnten. Dieser Gedanke wurde aber bei Pax dadurch veranlasst,
dass bei den meisten Cariceen die weiblichen Bluthen auf einer um
eine Sprossgeneration hóheren Verzweigungsstufe erscheinen als die
mannlichen, was allerdings eine phylogenetische Erklárung verlangt.
Diese glaubt nun Pax in der Gattung Elyna gefunden zu haben.
Deren Áhrchen sind 2spelzig und 2bliithig, die untere Bluthe weib-
lich, die obere mánnlich. Dass die untere Bluthe lateral und zur
unteren Spelze axillár ist, wird allgemein anerkannt, aber zweifelhaft

92 Lad. Čelakovský

kónnte ihrer Stellung nach die obere mánnliche Bluthe sein, ob sie
námlich ebenfalls und zwar zuř oberen Spelze axillár ist, oder ob sie
terminál und die obere Spelze dann leer ist ; denn die Entwickelungs-
geschichte des Áhrchens ist bisher unbekannt. Pax ninimt nun an,
die mánnliche Bluthe sei terminál und findet dann bei Elyna den
Schltissel zur Erklárung dessen, warum die weibliche Bluthe von Carex
usw. einem hóheren Verzweigungsgrad angehórt, als die mánnliche.
Indem námlich die terminále mánnliche Bluthe ablastirt, so entsteht
nach Pax das lbluthige weibliche Cariceenáhrchen, wenn aber die
seitliche weibliche Bluthe sammt denSpelzen reducirt wird, so bleibt
die nackte mánnliche Bluthe ubrig, "und daraus folgt ganz einfach,
dass die weibliche Bluthe in hóherem Verzweigungsgrade sich befinden
muss. Pax findet also die Annahme, dass die mánnliche Bluthe
von Elyna terminál sein miisse, nothwendig, um die auffallende That-
sache, dass mánnliche und weibliche Blíithen in den Blůthenstánden
der Gattung Carex und der meisten Cariceen iiberhaupt nicht coordi-
nirt sind, aufzukláren. So sagt er (Engler's Jahrb. 1. c. S. 6): „Die
oben vertretene Ansicht iiber die Stellung der beiden Bluthen in dem
Partialáhrchen von Elyna ist bisher noch nicht geáussert worden ; es
ist dies um so auffallender, als sie doch bloss als eine nothwen-
dige Consequenz der allgemein angenommenen Theorie K u n t h's
von dem Careaj-Schlauch erscheint." (Die Theorie Kunth's besteht
eben darin, dass die weibliche Bluthe nicht zu der den Schlauch
bildenden Axe terminál, sondern zum Utriculus als ihrem Deckblatt
axillár ist.)*)

*) Nebenbei beruft sich Pax (1. c pag. 8.) auch auf eine von Urb an beobachtete
Abnormitát von Carex acuta (C. gracilis Curt.), welche darin bestand, dass
im Utriculus statt eines Frucbtknotens eine mánnliche Bluthe aus 3 Staub-
bláttern gebildet worden war. Pax fasst diese Abnormitát so auf, dass
sich in diesem Falle die im weiblichen Áhrchen sonst seiner Theorie nach
abortirte mánnliche Terminalbliíthe atavistisch entwickelt hábe, die weib-
liche zum Utriculus axilláre Bluthe aber ablastirt war, betrachtet also den
Utriculus nicht als Deckblatt, sondern als leeres Vorblatt der mánnlichen
Bluthe. Dieser Auffassung kann ich aus Grůnden, die im Verlaufe dieser
Mittheilung entwickelt werden, nicht beistimmen; die 3 Staubblátter haben
sich dort aller Wahrscheinlichkeit nach einfach an Stelle des Fruchtknotens
selber gebildet, die mánnliche Bluthe muss also zum Utriculus axillár ge-
wesen sein. So hat es auch Ur lan selbst aufgefasst, denn er sagt (Abhandl.
d. bot. Ver. d. Pro v. Brandenburg. 1880. Flora von Lichterfelde pag. 52.),
dass die Abnormitát fůr die verschiedene Metamorphose der námlichen
(homologen) Glieder in den diklinen Ca?-ex-Bluthen spricht, indem das un-
paare Staubblatt in dem Schlauche dieselbe Orientirung hat, wie die unpaare

Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 93

Gegen diese allerdings von Scharfsinn zeugende Auffassung der
Cariceenáhrchen hat sich schon A. Schultz in Ber. d. deutsch. bot.
Gesellsch. 1887 vernehmen lassen, und ich muss gestehen, dass ich
in diesem Punkte der gleichen Meinung bin, wie Schultz, und es
gleich nach Erscheinen der ersten Abhandlung von P a x in E n g 1 e r's
Jahrbíichern war, was ich bereits in den Berichten d. deutsch. Ge-
sellsch. 1887 S. 149 angedeutet hábe. Da jedoch Pax auch spáter
in den „Pflanzenfainilien" seine Auffassung aufrecht hált, so scheint
es mir nicht ůberůussig zu sein, noch einmal auf dieses Thema zu-
ruckzukommen.

Zunáchst muss es schon etwas fremdartig beruhren, dass auf
die gesammten Cariceen eine Deutung ubertragen wird, die der ein-
zigen Gattung Mlýna nur unter der Voraussetzung, dass deren niánn-
liche Bliithe terminál ist, entlehnt wurde, unci die den anderen Gat-
tungen in so fern fremd gegenůbersteht, als bei diesen die Axe der
mánnlichen Bliithe niemals (etwa in einem atavistischen Ruckschlag)
eine Vorspelze und eine weibliche Seitenbliithe entwickelt. Ůberhaupt
widerstrebt es der naturlichen Auffassung, die so einfache mannliche
Blůthe fiir ein durch Abort der Spelzen und einer weiblichen Seiten-
bliithe reducirtes 2bliithiges Áhrchen anzusehen.

Dennoch miisste man sich diesen Zwang schliesslich gefallen
lassen, wenn wirklich kein anderer Ausweg bliebe, um die Verlegung
der weiblichen Bluthen in eine hóhere Sprossgeneration zu erkláren,
und wenn die zur Erklárung dienende Pax 'sche Auffassung nur sonst
vorwurfsfrei wáre. Allein schon die letztere Bedingung trifft nicht
zu. Wáre námlich die Ursache des mehrmals erwáhnten Verháltnisses
der mánnlichen zu den weiblichen Bluthen der Cariceen die, dass bei
der Stammform, wie angeblich auch bei Elyna, eine terminále mann-
liche Bliithe mit einer lateralen weiblichen in demselben zweibluthigen
Áhrchen vereinigt gewesen sind, und wáre der gegenwártige Zustand
durch Ablast theils der terminalen mánnlichen, theils der axilláren
weiblichen Bliithe herbeigefuhrt, so miissten die weiblichen Bluthen
iiberall einen hoheren Verzweigungsgrad einnehmen, als die mánn-
lichen, so diirften beiderlei Bluthen bei den Cariceen niemals im
gleichen Verzweigungsgrade coordinirt gefunden werden. Solche Fálle,
in welchen mannliche und weibliche Bluthen der Cariceen coordinirt

Narbe des Frucbtknotens bei den meisten 3narbigen Oareaj-Arten. Die direkte
Metamorphose der weiblichen Bliithe in eine mannliche Bliithe findet, wie
wir weiter sehen werden, auch sonst háufig statt (vergl. z. B. das mánnlicbe
Terminaláhrchen in Fig. 5 mit dem androgynen in Fig. l),

94 Lad. Čelakovský

vorkommen, giebt es aber mehrere und sie sind natiirlich auch Pax
nicht unbekannt geblieben, aber von ihrn nicht als triftiges Gegen-
argument seiner Auffassung erkannt worden.

Solche Fálle sind: 1. Iin oberen Theile der Gesamnitinflorescenz
von Schoenoxyphium tragen die Seitenáhrchen zunáchst eine zuni Deck-
blatt axilláre weibliche Blúthe (ohne Vorblatt und Axenrudiment)
und darůber mehrere zu nachíblgenden Deckbláttern axilláre mánnliche
Bliithen; so dass hier mánnliche und weibliche Bluthen Axen gleich
hoher Ordnung abschliessen. 2. Bei manchen Arten von Carex findet
dann und wann der Fall statt, dass am Grunde des mánnlichen Áhrchens
eine einzelne direkt axilláre, also wiederum den mánnlichen Bluthen
coordinirte weibliche Blúthe sich bildet. 3. Auch am Grunde der
(zusammengesetzten) weiblichen Áhrchen entsteht ófter in der Achsel
des allerersten Schuppenblattes (Vorblattes) eines solchen Áhrchens
direkt eine weibliche Blúthe, welche mithin den iibrigen weiblichen
Bluthen nicht, wohl aber etwaigen, am Ende des weiblichen Áhr-
chens befindlichen mánnlichen Bluthen (Homostachyae acrarrhenae)
wieder coordinirt ist, welche Erscheinung A. Schultz ausfuhrlich
bei einer langen Reihe von Arten verfolgt hat.

Pax bemerkte zu den beiden ersten Fállen: Es erkláren sich
eben solche Beispiele dadurch, dass die Hauptaxe, nach An-
lage der lateralen weiblichen Bliithe, nicht abortirt oder als seta-
fórmiges Gebilde in die Erscheinung tritt, sondern noch zur Pro-
duktion eines terminalen mánnlichen Árchens schreitet: sie
stellen im Vergleich zu dem normalen Verhalten der Cariceen einen
weniger reducirten Typus dar."

Das ist vollkommen richtig, aber die Consequenz davon wider-
spricht durchaus der Annahme einer Terminalbliithe im Áhrchen der
Stammform und der Gattung Elyna. Ein terminales mánnliches
Áhrchen und nicht eine terminále mánnliche Bliithe muss dann
bei dem weniger reducirten, also urspriinglichen Typus vor-
ausgesetzt werden. Die Pax'sche Hypothese entbált etwas voll-
kommen Wahres, námlich den ganz richtigen Gedanken, dass uber
der weiblichen Blúthe ein mánnlicher Theil des Áhr-
chens ablastirt sein muss; sie irrt aber darin, dass sie diesen
Theil fůr eine Terminalblúthe nimmt anstatt fúr einen unbegránzten
Theil der Áhrchenaxe mit mánnlichen Seitenblúthen, worauf Schoe-
noxiphium und die zwei anderen Fálle so deutlich hinweisen. Von
Reduktionen vielblúthiger unbegránzter Trauben und Áhren zu ein-
blúthigen giebt es ja viele Beispiele, z. B. unter den Leguminosen

Uber die Bluthenstánde der Cariceen. 95

und Gramineen. Die Beriicksichtigung der minder reducirten, also
álteren, urspriinglicheren Typen der Cariceen verlangt also keineswegs
die Annahnie, dass bei Elyna die mánnliche Bliithe terminál sein
rniisse, sondern iin Gegentheil erheischt sie die Lateralitát dieser
Bliithe., Schoenoxyphium, Elyna, Carex (Hemicarex etc.) bilden die
drei noch deutlichen Stadien des Reduktionsvorgangs , durch den
ein Theil der Áhrchen zuletzt lblíithig und rein weiblich geworden
und zugleich, wie ich zeigen werde, die Erhebung der weiblichen
Bliithe in einen hoheren Sprossrang bewirkt worden ist. Bei Schoe-
noxyphium besteht uber der weiblichen Bliithe (ini oberen Theil der
Inflorescenz) noch ein Áhrchentheil aus niehreren mánnlichen Seiten-
blúthen, bei Elyna nur mehr eine einzige mánnliche Seitenblůthe ;
bei Carex ist auch diese reducirt und so das einbliithige rein wei-
bliche Áhrchen hergestellt. Es versteht sich, dass die letzte totale Re-
duktion des mánnlichen Áhrchentheils nicht an allen Áhrchen statt-
finden durfte, weil sonst lauter weibliche Áhrchen ůbrig blieben,
sondern dass ein Theil der urspriinglich doppelgeschlech-
tigen Áhrchen, natiirlich nach einer bestimmten Regel, wiederum
die einzelne grundstándige weibliche Bliithe reducirt hat und so
vollkommen mánnlich wurde. Auch bei Schoenoxyphium ist
nur an einem Theil der androgynen Áhrchen der obere mánnliche
Bestandtheil vol lig reducirt (námlich nur an den Áhrchen im un-
teren Theile der Gesammtinflorescenz).

Im Nachstehenden soli nun noch des Náheren gezeigt werden,
dass die Erklárung der Sprossverháltnisse im Bluthenbereich der
Cariceen, insbesondere der so háufigen hoheren Sprossordnung der
weiblichen Bliithen keineswegs eine zu reducirende Terminalbliithe im
2bliithigen Áhrchen von Elyna verlangt, sondern dass die Annahme
der Reduktion eines mánnlichen Áhrchentheils uber der weiblichen
Bliithe, welche also urspriinglich den mánnlichen Bliithen des Áhrchens
coordinirt ist, alle Verháltnisse bei den Cariceen in allen Punkten
befriedigend erklárt; so dass schliesslich kein Zweifel sein kann,
welche von beiden Erklárungsarten nicht etwa bloss relativ den Vor-
zug verdient, sondern uberhaupt aliein auf Wahrheit Anspruch
machen kann.

Dass die Stammformen der Cariceen wie der Cyperaceen iiber-
haupt Zwitterbliithen besassen, aus denen erst durch Reduktion die
eingeschlechtigen Bliithen der Cariceen entstanden sind, ist unbe-
streitbar. Nach dem phylogenetischen Gesetz der allmáhlichen Diffe-
renzirung sind uberhaupt alle eingeschlechtigen Bliithen (wenigstens

96 Lad. Čelakovský

bei den heutigen Angiospermen) fiir reducirte, aus Zwitterbluthen her-
vorgegangenen Formen zu betrachten. Ich komme darauf noch einmal
zum Schlusse zurůck; fůr jetzt nur einiges wenige, was die Carices
betrifft. Wenn A. Schultz fůr die Cariceen eine Staminform mit
ursprůnglich eingeschlechtigen, ja sogar ursprůnglich zweiháusigen
Blůthen aufstellt, so ist das nach klaren phylogenetischen Priucipien
durchaus unstatthaft; dies wird Jeder zugeben, der z. B. Nágelťs
besonders in der Formulirung und Anwendimg der phylogenetischen
Gesetze (Cap. VII. u. IX.) hochst geistreiche und áusserst beherzi-
genswerthe „Abstammungslehre" gelesen und wohl erwogen hat.

Es giebt nur diese Alternativě: Die Blůthen der Stammfornien
der Cyperaceen waren entweder zwitterig und mit Perigon versehen,
und aus ihnen sind durch Reduktion und Diíferenzirung die perigon-
losen und eingeschlechtigen Blůthen z. B. der Cariceen hervorgegangen,
oder die Blůthen waren ursprůnglich eingeschlechtig und perigonlos
und sind dann z. Th. zwitterig und perigonbegabt geworden. Das
letztere ist aber phylogenetisch undenkbar. Ganz richtig sagt daher
Pax: Wir haben die Erscheinungen der Reduktion schrittweise ver-
folgen kónnen ; ein blosser Ůberblick uber dieselben zeigt, dass diese
Entwickelungsreihen nicht růckwárts durchlaufen sein konnen. Es
widerstrebt vollig unseren Anschauungen, aus den nackten, eingeschlech-
tigen Blůthen der Cariceen z. B. die hermaphroditen, mit 6 Perigon-
blattern begabten Blůthen von Oreobolus hervorgehen zu lassen; es
wůrde auch fůr diese Ansicht keinerlei Stůtze beigebracht werden
kónnen; zudem spricht auch das Vorkommen von gleichartigen Re-
duktionserscheinungen bei mehreren Tribus fůr eine Reduktion und
nicht fůr eine allmáhliche Entwickelung." Namentlich gilt von den
Perigonborsten mancher Cyperaceen, dass sie wohl als Umbildungen
wirklicher Perigonblátter begreiflich sind, nicht aber als erster Ansatz
zu solchen gelten konnen.

Die Zwitterbluthen sind nun bei den Cariceen durch Diíferen-
zirung und Reduktion eingeschlechtig geworden, und zwar blieben
zunáchst in jedem Áhrchen beiderlei Blůthen als coordinirte Sprosse
vereinigt; die Ahrchen waren noch doppelgeschlechtig , oberwarts
mánnlich, unterwárts weiblich (mit nur einer weiblichen Blůthe).
In diesem phylogenetischen Stadium befindet sich z. Th. noch Schoeno-
xyphium (was die oberen Ahrchen der Inflorescenz betrifft) und Elyna.
Bei den ůbrigen Cariceen ist die Diíferenzirung noch weiter vorge-
schritten, auch die Áhrchen sind eingeschlechtig geworden, indem bei
einem Theil derselben die unterste weibliche Blůthe schwand (resp.

Uber die Bluthenstánde der Cariceen. 97

durch eine mannliche ersetzt wurde), so dass diese Áhrchen rein
mánnlich wurden, bei einein anderen Theile aber der schon bei Elyna
auf eine einzige Staubbliithe reducirte obere mannliche Theil des
Áhrchens gánzlich abortirte, woniit die fůr die meisten Cariceen cha-
rakteristischen Iblůthigen weiblichen Áhrchen geschaffen wurden.

Dass dabei die weiblichen Bliithen iminer in einer hoheren Spross-
generation bestehen blieben, als die niánnlichen, kam aber dadurch zu
Stande, dass in den Áhrchen der niederen Sprossgenera-
tion die weibliche Bluthe, in denen der folgenden
nachsthóheren Sprossgeneration der mannliche Áhr-
chentheil in Wegfall kam.

Die Art und Weise, wie die Bluthenstánde der Cariceen aus einem
ziemlich einfachen originaren Bluthenstánde hervorgegangen sind,
werden die auf Taf. IV. beigegebenen 7 schematischen Figuren ver-
anschaulichen.

Taf. IV. Fig. 1. stellt eine sehr regelmássige einfache Rispe dar,
eine aus Áhrchen und zwar aus einem endstándigen und mehreren
seitlichen zusammengesetzte Áhre oder Traube. Jedeš Áhrchen be-
steht aus mehreren mánnlichen und einer basalen weiblichen Bluthe.
Dies ist der Urtypus, der gegenwártig nirgends mehr unter den Cariceen
existirt, aus dem aber alle existirenden Bluthenstánde derselben ab-
zuleiten sind.

Wenn die Áhrchen alle auf die weibliche Bluthe und eine mann-
liche Bluthe reducirt werden, so erhalten wir den Blúthenstand von
Elyna*) Fig. 2.

Wenn aber an den Seitenahrchen der ganze mannliche Gripfeltheil
reducirt wird, das endstándige Áhrchen dagegen rein mánnlich wird,
so entsteht der Blúthenstand der einháusigen Arten der Section Psyl-
lophora von Carex mit oben mánnlichen, unten weiblichen endstándigen
„Áhrchen" und der Gattung Uncinia. Fig. 3.

Es ist nicht zu bezweifeln, dass die zweiháusigen Psyllophoren
durch weitere Differenzirung, d. i. durch Vertheilung des mánnlichen
und des weiblichen Theils der Inflorescenz der monocischen Pflanze
auf zwei Individuen zu Stande gekommen sind. Die mánnlichen Indi-
viduen bilden námlich nur den oberen Theil, das Terminaláhrchen der

*) leh hábe mích uberzeugt, dass der Blúthenstand von Elyna auch ein andro-
gynes Terminaláhrchen besitzt, was ebenfalls fiir die Richtigkeit meiner
Auffassung und, wie leicht zu begreifen (da die mánnlichen Áhrchen der
Cariceen ohne Terminalblůthe sind), gegen die Pax'scheHypothese spricht.

Tř. mathematlcko-přírodoYědecká. 7

98 Lad. Čelakovský

Inflorescenz, die weiblichen nur den unteren aus den reducirten Seiten
áhrchen bestehenden Theil, unter Ablast des Terminaláhrchens.

Nun kann aber die Inflorescenz Fig. 1. durch reichlichere Ver-
zweigung nach demselben Typus zu einer zusammengesetzten Rispe
werden, welche Fig. 4. darstellt. Aus einer solchen Rispe sind die
zusanimengesetzteren Bliithenstánde von Schoenoxyphium, Kobresia,
Carex Séct. Vignea und Eucarex usw. leicht und naturgemáss zufolge
des námlichen Reductionsprinzips abzuleiten. Die unteren Seiten-
áhrchen sind in Fig. 4. zusainmengesetzt geworden, indem auf die
unterste weibliche Bliithe nicht gleich die mannlichen Bliithen, son-
dern zuvor noch mannweibige Áhrchen eines hóheren Grades gebildet
wurden. Die erwáhnte unterste weibliche Bliithe braucht sich zwar
nicht nothwendig zu bilden, ich hábe sie jedoch in das Schéma auf-
genommen niit Riicksicht auf jene, nach A. Schul tz ziemlich háufigen
Fálle, in denen unterhalb der weiblichen „Seitenáhrchen" vieler Carex-
Arten das erste Hochblatt dieser zusammengesetzten Áhrchen direkt
eine einzelne weibliche Bliithe bildet.

Aus der zusammengesetzteren Rispe Fig. 4. entsteht mit der ge-
ringsten Reduktion die Inflorescenz von Schoenoxyphium, wenn an den
Áhrchen des dritten Grades a3 der obere mánnliche Theil ablastirt. Der
mannliche Gipfeltheil a2 uber den 1—3 nunmehr einbluthig und rein
weiblich gewordenen Áhrchen (Scheinblúthen) a3 bleibt erhalten und
bildet mit ihnen zusammen ein zusammengesetztes Áhrchen 6; auch
die oberen einfachen Áhrchen a2 ax behalten ihren mannlichen Gi-
pfeltheil.

Etwas weiter geht die Reduktion in der Rispe Fig. 4. bei den
Carices der Section Vignea (= Homostachyae) ; indem auch die
androgynen Áhrchen zweiten Grades a2 ihren mannlichen Gipfeltheil
einbussen, so dass sie mit dem rein mánnlich werdenden endstándigen
Áhrchen zusammen ein endstándiges zusammengesetztes Áhrchen von
der Art wie die seitlichen zusammengesetzten Áhrchen b darstellen.
Diese zusammengesetzten Áhrchen (Áhrchen der beschreibenden Bo-
tanik schlechthin) sind mithin sammtlich am Grunde weiblich, am
Gipfel mánnlich (Acrarrhenae). (Fig. 5.)

Áhnlich wie diese Carices homostachyae acrarrhenae verhált sich
auch die Gattung Kobresia (speziell K. caricina Willd.), doch mit
dem Unterschiede, dass an den untersten zusammengesetzten Áhrchen b
die Áhrchen dritter Ordnung a3 nicht durchweg so vollstándig auf
die eine weibliche Bliithe reducirt erscheinen, wie bei den genannten
Carices, indem an der Áhrchenaxe bisweilen noch eine mánnliche

Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 99

Seitenbliithe in der Achsel einer Spelze (also wie bei Elyna) und uber
ihr sogar noch eine leere Spelze entwickelt wird, oder wenigstens an
děni Axenrudiment neben der weiblichen Blúthe noch ein paar Spel-
zenrudimente sich finden, wie dies Fig. 5. b veranschaulicht. Kobresia
ist also ein álterer Typus als Carex, indem bei ihr der mánnliche
Theil der Áhrchen a3 (Fig. 4.) theilweise noch nicht so vollstándig
reducirt ist, wie bei Carex und selbst bei Schoenoxyphium. Durch
diese 2bluthigen androgynen Áhrchen (von welchen Pax nichts er-
wáhnt, obwohl schon Koch's Synopsis, auch Eichler sie kennt)
náhert sich Kobresia der Elyna, bei welcher allerdings alle Áhrchen,
auch das endstándige, 2bluthig und androgyn sind.

Nun sind aber bei einer grossen Anzahl von Arten der Sektion
Vignea die zusainniengesetzten androgynen Áhrchen in ihrem unteren
Theile niánnlich, im oberen Theile weiblich (Hyparrhenae). Es ist
klar, dass diese Inflorescenzen aus der Rispe Fig. 4. nicht ohne weiters
abgeleitet werden konnen, leichter aber aus der einfachen Rispe Fig. 1.
durch eine eigenthůmliche Weiterverzweigung der einfachen andro-
gynen Áhrchen. Wáhrend die Rispe Fig 4. aus Fig 1. dadurch ent-
stand, dass androgyne Áhrchen dritten Grades a3 am Grunde des
mánnlichen Áhrchens der unteren Rispenzweige neu gebildet wurden,
erhalt man die Rispe der Hyparrhenae aus der Rispe Fig. 1. dadurch,
dass die Áhrchen dritten Grades iiber jedeni mánnlichen Áhrchen in
Mehrzahl hervorsprossten. Die grundstándige weibliche Blůthe (in
Fig. 1.) entfiel dafiir nicht nur im endstándigen, sondern auch in allen
seitlichen Áhrchen.

Es ist keine Frage, dass diese Art, der Verzweigung eine ab-
normale ist und dass nur die Acrarrhenaé einém normalen Rispenbau
(in Fig. 4.) entsprechen. Als ausgesprochene Abnormitát finden wir
denn auch die Verzweigung der Hyparrhenae in den Gruppen der
Psyllophorae (Monostachyae) und der Eucarices oder Heterostachyae,
indem dort das normál mánnliche Áhrchen abnorm im oberen Theile
oder auch in der Mitte sich verzweigend weibliche einbluthige Áhrchen
(Scheinbluthen) erzeugt. So bei Carex acuta, ampullacea u. a. unter
den Heterostachyae, bei C. Davalliana unter den Monostachyae. Die
Abnormitát, welche sich bildet, wenn das Áhrchen der mánnlichen
Pflanze von C. Davalliana an der Spitze oder in der Mitte weibliche
Scheinbluthen erzeugt, hielt Opiz fur eine eigene Art und nannte
sie C. Sieberiana. Bei mehreren Aiten der Heterostachyae, wie C.
Buxbaumii, O. atrata, C. nigra, ist die Bildung weiblicher Scheinbluthen
am Gipfel der mánnlichen Áhre, die urspriinglich wohl auch nur als

100 Lad. Čelakovský

Abnormitát auftrat, sogar normál geworden. In gleicher Weise ist
auch bei den Homostachyae Hyparrhenae die gleiche abnormale Er-
scheinung normál geworden; und zwar ist diese abnormale Verzwei-
gung gewiss erst dann eingetreten, nachdem sich schon die einblii-
thigen weiblichen Áhrchen bei den Stammformen von Carex durch
Ablast aus den urspriinglichen androgynen herausgebildet hatten,
nachdem also die Áhrchen physiologisch und fast auch morphologisch
(durch zeitlichen Abort der Áhrchenaxe und Terminalstellung der
weiblichen Bliithe) Einzelbluthen gleichwerthig geworden waren.

Fiir die theoretische Ableitung der Hyparrhenae genugt es zwar,
das Schéma Taf. IV. Fig. 1. zu Grande zu legen und die mánnlichen
Áhrchen desselben in eine zusammengesetzte weibliche Áhre zu ver-
lángern ; indessen lásst sich leicht ermessen, dass der phylogenetische
Vorgang de facto nicht so einfach war. Denn es mussten ja bereits
die einbluthigen weiblichen Áhrchen durch Reduktion erworben worden
sein und diese konnten den mánnlichen Áhrchen nicht coordinirt sein.
Der áltere Typus, aus welchem die Hyparrhenae hervorgehen konnten,
musste also doch eine zusammengesetztere Inflorescenz sein. Nach-
dem jedoch, wie die fruher erwáhnten Beispiele unter den Mono- und
Heterostachyae zeigten, die hyparrhenen Áhrchen nur aus ursprunglich
mánnlichen Áhrchen entstanden sein kónnen, so musste der Stamm-
typus der Homostachyae hyparrhenae zahlreichere mánnliche Áhrchen
im oberen Inflorescenztheile besitzen, unterhalb deren noch normále
acrarrhene, oder durch Reduktion des mánnlichen Gipfeláhrchens ganz
weibliche zusammengesetzte Áhrchen sich befanden. Ein solcher In-
florescenztypus, wie ihn Fig. 6. in einfachster Form zeigt, íindet sich
noch jetzt bei Carex arenaria\ denn diese Art hat im oberen Theile
des Bluthenstandes lauter mánnliche, in der Mitte oben mánnliche
unten weibliche, am Grande ganz weibliche „Áhrchen". Mit C. are-
naria náchst verwandt, trotz der abweichenden Blůthenordnung, sind
mehrere hyparrhene Arten mit der gleichen Rhizombildung, wie Carex
brizoides und Schreberi, Aus der normalen Inflorescenz der G. are-
naria Taf. IV. Fig. 6. konnte nun die Inflorescenz mit hyparrhenen
Áhrchen in der Weise hervorgehen, dass die mánnlichen Áhrchen^
zunáchst wohl auch nur als Abnormitát, am Gipfel wie bei C. Bux-
baumii etc. weiblich wurden, worauf dann, als sich diese Bildung be-
festigt hatte, die unteren zuř Gánze oder im unteren Theile weib-
lichen Seitenáste (b) der Rispe als uberfliissig total reducirt, d. h.
nicht mehr gebildet wurden, ebenso wie der untere weibliche Theil
der einfacheren Inflorescenz einer monostachischen einháusigen Carex-

Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 101

Form reducirt wurde oder entfiel, wenn daraus die mánnliche Ahre
einer zweiháusig werdenden Form hervorgehen solíte. Wir bemerken
iiberdies beim Verwandtschaftskreise der C. arenaria, zu dem auch
die C. Ugerica und C. disticha gehórt, dass dort die normále Anord-
nung der Bliithenrispe iiberhaupt sehr ins Schwanken gerathen ist
und noch gegenwártig schwankt. Besonders Carex disticha ist in
dieser Hinsicht variabel; ihre unteren „Áhrchen" sind meist weiblich,
die obersten, die urspriinglich gewiss mánnlich waren, sind aber auch
weiblich geworden, nur die mittleren sind mánnlich geblieben ; jedoch
kommen Varianten vor, in denen die obersten am Gipfel wieder
mánnlich werden oder die mittleren am Grunde ebenfalls weiblich
auftreten.

Hier ist nun auch der Ort, der Frage náher zu treten, ob in
der Gattung Carex die einfachere Rispe Taf. IV. Fig. 1. oder die
zusammengesetztere Fig. 4. urspriinglicher ist, ob also die Monasta-
chyae aus gewissen Polystachyen durch Reduktion hervorgegangen sein
mógen oder ob die Monostachyae álter sind und aus ihnen erst die
Homostachyae und Heterostachyae durch reichlichere Verzweigung der
Rispe sich gebildet haben. Es wáre aber auch noch eine dritte Mog-
lichkeit, dass beide Reihen einen getrennten Ursprung gehabt hátten,
wenn námlich die Gattung Carex vielleicht polyphyletisch wáre. Die
Frage ist nicht ganz leicht zu entscheiden, nicht nur in der Gattung
Carex, sondern auch anderwárts, z. B. in der weiteren Gattung Scirpus
(die neuerdings von E. Palla in Engler's Jahrb. X. 1888, und
zwar nach anatomischen Merkmalen, wiederum in eine Anzahl klei-
nerer, auch habituell nattirlicher Gattungen aufgelost worden ist).
Doch spricht bei den Carices ein Umstand dafůr, dass die einfachere
Inflorescenz, also auch die Gruppe der Monostachyae die urspriing-
lichere ist. Es deutet námlich das nicht seltene Vorkommen der
weiblichen Bluthe aus dem Vorblatt der zusammengesetzten Áhrchen b
(in Fig. 4.), welche wohl ebenso wie die weibliche Bluthe am Grunde
des endstándigen mánnlichen Áhrchens atavistische Bedeutung hat,
darauf hin, dass die weiblichen Áhrchen dritter Ordnung a3 erst spáter
zwischen jene weibliche Basalbluthe und das endstán-
dige mánnlicheÁhrchen eingeschoben worden sind, denn
wáre die zusammengesetzte Rispe Fig. 4. urspriinglicher, so wáre die
weibliche Bluthe, ebenso wie sonst an allen Rispensprossen, am
Grunde des mánnlichen Áhrchens ď2 zu erwarten. Dass die Berei-
cherung und Weiterverzweigung der Rispe in hóhere Grade that-
sáchlich in der angegebenen Weise stattfinden kann, das zeigen uns

102 Lad. Čelakovský

ganz evident noch gegenwartig die nicht seltenen abnormen Durch-
wachsimgen der fůr gewohnlich abortirenden Áhrchenaxe aus dem
Fruchtschlauche verschiedener Carex-Arten. Pax erwáhnt (Engleťs
Jahrb. 1. c. pag. 7.) solche teratologische Vorkominnisse, in denen
jene abortirende Axe in verschiedener Weise „verlaubte oder aber
eine mánnliche Blůthe trug". Viel háufiger sind aber solche abnorme
sehr bekannte Prolifikationen, in denen die sonst abortirende Axe in
ein zusammengesetztes weibliches Áhrchen auswáchst, was ich selbst
auch wiederholt bei Arten der Heterostachyae angetroffen hábe, wáh-
rend mir die von Pax erwáhnten Fálle noch nicht vorgekommen sind.
Der Fall, wo die sonst abortirende Axe uber der weiblichen Blůthe
noch eine mánnliche Blůthe trug, hat offenbar atavistischen Charakter
und erinnert an Elyna und Kobresia mit ihren androgynen 2blůthigen
Áhrchen. Wenn aber die Áhrchenaxe auswachsend lauter seitliche
weibliche Áhrchen oder Scheinblůthen erzeugt, so ist das etwas Neues,
eine Bereicherung der Inflorescenz und Bildung von einblůthigen
weiblichen Áhrchen 4ten Grades a4. (Fig. 7. b) Das auf diese Weise
neu gebildete zusamengesetzte Áhrchen ist ein Wiederholungszweig c
des Zweiges b ; an seinem Gipfel ist das natůrlich wegen der bei den
Heterostachyae bereits erreichten áussersten Geschlechtsdifferenzirung
(worůber das Nachfolgende noch zu vergleichen ist) nicht entwickelte
mánnliche Terminaláhrchen theoretisch zu ergánzen, wie an dem
Zweige b zuvor. Ferner sehen wir, wie bei dieser Bereicherung am
Grunde des zusammengesetzten Áhrchens c die Basilarblůthe direkt
in der Achsel des Deckblatts (hier Utriculus) stehen bleibt, ebenso
wie auf der vorhergehenden normalen Axe b háufig eine solche weib-
liche Blůthe sich befindet (Fig. 7. 6), und man ist berechtigt zu sagen,
dass bei der abnormalen Zweigbildung wirklich die neuen lblůthigen
weiblichen Áhrchen a4 zwischen die Grundblůthe und den theoretisch
zu ergánzenden terminalen mánnlichen Áhrchentheil (des Áhrchens a3)
eingeschoben worden sind. Daraus ist es dann auch erlaubt zu
schliessen, dass auch die zusammengesetzten Áhrchen b in Fig. 4. in
gleicher Weise aus den einfachen Áhrchen a2 der Fig. 1. hervorge-
gangen seien; wie ich das soeben als nothwendige Consequenz der
Basilarblůthe am Zweige b bezeichnet hatte.

Wenn also auch im Grossen und Ganzen die polystachischen
Carex-Arten als aus den monostachischen durch Bereicherung der
Rispe entstanden zu denken sind, so ist es doch anderseits auch
moglich, dass daneben auch manchmal eine polystachische Form wieder
zur frůheren einfacheren Inflorescenz zurůckgekehrt ist. Ich hábe

Uber die Blůthenstánde der Cariceen. 103

dabei speciell die Carex obtusata Liljebl. im Auge, die friiher unter
den Monostachyae ihre Stelle hatte, bis man erkannte, dass sie nur
eine monostachische Forra der heterostachischen Carex supina W a h 1.
ist. Es duříte nun sehr schwer zu entscheiden sein, ob die viel
seltenere monostachische Form die im Aussterben begriffene Urform
darstellt, oder ob sie aus der verbreiteteren C. supina nur hie und da
selten als neuere reducirte Variation entstanden ist.

Natiirlich gilt das so eben Gesagte nur fur Carex, nicht fůr alle
Cariceen, denn Schoenoxyphium., welches álter ist als Carex, verlangt
zu seiner Ableitung eine zusammengesetzte Rispe, wie in Fig. 4., es
muss also diese letztere mehr als einmal aus der einfacheren Rispe
durch weitere Verzweigung sich gebildet haben.

Entschieden vorgeschrittener als die Homostachyae sind die
Heterostachyae. Dies beweist die vollkommene geschlechtliche Diffe-
renzirung der Partialinflorescenzen (Áhrchen), welche wieder das Re-
sultat einer weiter vorgeschrittenen Reduktion ist. Die Inflorescenz
der Heterostachyae (Taf. IV. Fig. 7.) entstand namlich aus der Rispe
Fig. 4. durch weitere Reduktion des mannlichen Gipfeltheils der
Zweige b und durch totale Reduktion, gleichsam Ůberspringung der
oberen, in der normalen Rispe das Endáhrchen wiederholender Áhr-
chen a2. Nur in jenen Fállen, wo mehrere mánnliche Áhrchen auf-
treten (C. acuta, paludosa, vesicaria usw.) sind die oberen Áhrchen a2
nicht geschwunden, sondern nur durch Entfall (resp. mánnliche Meta-
morphose) der weiblichen Grundbliithe gleich dem endstándigen Áhrchen
rein mánnlich geworden, so wie in Fig. 6., wenn wir an den mann-
lichen Áhrchen at a2 die nur fur die Hyparrhenae und fur gelegent-
liche Abnormitáten giltigen weiblichen Gipfeltheile F uns weg denken.

Hiermit hábe ich nachgewiessen, dass sich alle Variationen der
Bliithenstánde der Cariceen bis in die einzelnen Details aus einem
gemeinsamen Schéma (Fig. 1.), in welchem unbegránzte androgyne,
im oberen Theile mánnliche, an der Basis, in einer einzigen Bluthe,
weibliche Áhrchen vorkommen, ganz einfach durch Reduktionen ver-
schiedenen Grades ableiten lassen, und dass dieses Schéma alle auf
Geschlechtervertheilung sich beziehenden Thatsachen vollkommen und
ungezwungen erklárt*). Darin liegt auch die Gewáhr der phylogene-

*) Die Erklarung, welche hier fiir die Yertheilung der beiden Geschlecbter
auf verschiedene Sprossrangstufen bei den Cariceen gegeben wurde, hat auch
noch den Vorzug, dass sie auf analoge Verháltnisse bei anderen Pflanzenfa-
milien gleich anwendbar ist. Auch bei den Amentaceen sind zumeist entweder
die mannlichen oder die weiblichen Bluthen von Sprossen eines hóheren

104 Lad. Čelakovský

tischen Wahrheit des zu Grunde gelegten Gedankens. Dessen Durch-
fiihrung leitet nothwendig zu der Annahine, dass die mánnliche Blíithe
von Elyna zu der darunter befindlichen Spelze lateral und nicht
wirklich terminál ist. Mit grosser Wahrscheinlichkeit lasst sich er-
warten, dass dies auch entwickelungsgeschichlich noch nachgewiesen
werden wird. Gewiss vorhersagen kann man es freilich nicht, weil
es immerhin móglich ist, dass die Áhrchenaxe mit der Anlage der
einzigen axillaren mánnlichen Blůthe total ablastirt, in Folge dessen
die letztere entwickelungsgeschichlich terminál, mit Riicksicht auf ihre
phylogenetisch frtihere laterale Stellung aber pseudoterminal werden
miisste. Viele Gráser mit einbliithigen Áhrchen (z. B. Anthoxanthum,
Agrostis etc.) bieten ja dieselbe Erscheinung dar.

Die Áhrchen der Cariceen sind also, und waren schon bei den
Stammformen unbegránzt, und darům konnen die Riedgráser nicht
mit den Ehynchosporeen und Gahnieen zusammen in einer Gruppe
stehen, welche nach ihnen den Namen Caricoideae fůhren konnte,
sondern sie gehoren den unbegránzten Áhrchen nach zu den Scir-
poideen, wenn man sie nicht lieber als besondere Gruppe neben den
Scirpoideen getrennt halten will. Dass iibrigens das System der Cype-
raceen noch nicht endgultig festgestellt ist, und die genaue und sichere
Kenntniss der Anordnung der Áhrchen in verschiedenen Gattungen
noch manches zu wůnschen lásst, geht auch daraus hervor, dass z. B.
Pax die Sclerieen, die den Cariceen nahé zu stehen scheinen, in seiner
ersten Abhandlung zu den Scirpoideen stellte, wáhrend er sie in den
„Pflanzenfamilien" wieder bei seinen Caricoideen einreihte, ohne dass
der Grund dieser so ganz veránderten Beurtheilung klar ersichtlich
wiirde.

Ich hábe an einer Stelle dieser Abhandlung den Satz, dass die
Zwitterbliithen alter seien als eingeschlechtige Blúthen, indem die
letzteren ůberall durch Differenzirung aus jenen entstanden sein miisseD,
nur oberfláchlich berůhrt, um die Darstellung der Inflorescenzver-
háltnisse bei den Cariceen nicht allzu sehr zu unterbrechen ; zum
Schlusse aber nehrne ich dieses Thema wieder auf, weil in Betreff

Ranges gebildet, und der phylogenetische Hergang, durch welchen dieser
Zustand aus urspriinglicher Coordination der Bluthen verschiedenen Ge-
schlechtes bewirkt wurde, war derselbe wie bei den Caticeen, woriiber in
einer kiinftigen Sitzung ber kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften
das Náhere mitgetheilt werden wird.

Uber die Bliithenstánde der Cariceen. 105

desselben die richtige Erkenntniss noch durch manche entgegenste-
hende Ansichten getriibt, ja bisweilen total verkehrt wird.

Es lásst sich im Hinblick auf die Kryptogamen und den schon
auf dieser Stufe klar zu erkennenden Prozess der phylogenetischen
Differenzirung unschwer der Nachweis fuhren, dass der ursrpriing-
lichste Typus einer phanerogamen Bliithe reichblátterig und doppel-
geschlechtig, aus vielblátterigem Androeceum und Gynaeceum, sowie
dessgleichen áusseren Hullbláttern (resp. Perigon) in spiraliger Blatt-
stellung bestehend, gewesen sein muss, und dass aus diesem zunáchst
durch theilweise oder durchgángige Quirlbildung, bestimmte Normi-
rung der Žahl der Quirle und Quirlglieder der monocotyle (und in
gleicher Weise auch der dicotyle) Normaltypus entstanden ist, dass
ferner aus der hermaphroditen Blúthe durch Reduktion und geschlecht-
liche Differenzirung die eingeschlechtigen, erst einháusigen, dann aus
diesen die zweiháusigen Bluthen, endlich durch verschieden weit-
gehende Reduktion in der Žahl der Quirle und Quirlglieder die ver-
armten, dem Normaltypus mehr und mehr entfremdeten Bluthenformen
hervorgegangen sind.

Die ersten Bliithenbildungen finden wir schon unter den Gefáss-
kryptogamen (Equiseten, Lycopodien, Selaginellen), und deren Betrach-
tung lehrt, dass die ersten Bluthen reichblátterig, von unbestimmter
Blattzahl sein niussten. Was die geschlechtliche Differenzirung betrifft,
so begegnen wir zunáchst ungeschlechtlichen, d. h. geschlechtlich noch
undifferenzierten Bluthen und Fruchtbláttern iiberhaupt (Equiseten,
Lycopodien), anderseits vollzog sich die DifferenziruDg noch vor der
Bliithenbildung (námlich vor Begrenzung der Sprossaxe und Metamor-
phose derFruchtblátter), und wir sehen nach vollzogenergeschlechtlicher
Differenzirung der Sporenfrachte zuerst die Blátter alle gleichmássig
doppelgeschlechtig (Rhizocarpeeri) und zwar zuerst selbst die ganzen
fruchtbildenden Abschnitte (Marsiliaceen) doppelgeschlechtig, dann
schon die einzelnen Blattabschnitte geschlechtlich differenziert, rein
mánnlich und rein weiblich (Salviniaceen). Sodann sind bei den Lyco-
podinen (Dichotomen) stets schon die ganzen Fruchtblátter geschlecht-
lich differenziert, aber noch beisammen auf derselben Axe (Bedingung
der Zwitterblůthe), und zwar stehen die weiblichen Blátter unteu,
die mánnlichen oben (Selaginellá), oder unigekehrt die mánnlichen
unten, die weiblichen oben (bei Isoetes in demselben Jahrestriebe).
Letzteres ist schon die Anordnung, wie sie in der hermaphroditen
phanerogamen Blúthe sich fortgeerbt hat. Eingeschlechtige Bluthen
(oder der Bliithenbildung vorhergehende Triebe) finden wir bei den

106 Lad. Čelakovský

gegenwártigen Gefasskryptogamen noch gar nicht;*) nur hin und!
wieder werden bei einzelnen Arten der Selaginellen in manchen
Bluthen (sog. Áhren) keine Macrosporangien entwickelt, so dass hier
also mehr abnormal oder zufállig mánnliche Bluthen gebildet werden,
ohne dass es je zu einer ordentlichen Scheidung in mánnliche und
weibliche Bluthen kommen wurde.

Gegen den phylogenetischen Satz, dass Zwitterblíithen ursprung-
licher sind als getrenntgeschlechtige, kónnte aber eingewendet werden,
dass doch die heutigen Gymnospermen durchgehends dicline Bluthen
besitzen und dass sie trotzdem tiefer stehen als die Angiospermen.
Allerdings, wáren die heutigen Angiospermen Nachkominen der heutigen
Gymnospermeníamilien, so wáren wir mit unsereni obigen Satze ge-
schlagen, allein es darf behauptet werden, dass dies gar nicht der
Fall ist, und dass niedrigere Gruppen sehr háufig in irgend einer
Beziehung fortgeschrittener zu sein pflegen als hoher stehende aber
nicht direkt von jenen ableitbare Typen. So sind also auch die
heutigen Gymnospermen in der Trennung der Geschlechter mehr vor-
geschritten als die Hauptmasse der Angiospermen. Die recenten
Gymnospermen stammen gewiss von Urformen ab, die, sei es noch
auf der Gymnospermenstufe, oder sei es wenigstens auf der krypto-
gomen Stufe, Zwitterblíithen besassen, denn dass die heutigen Gymno-
spermen verháltnissmássig hochstehende Gipfelpunkte der gymno-
spermen Entwickelung reprásentiren, geht schon daraus hervor, dass
ihre mánnlichen und weiblichen Bluthen und Bliithenblátter sehr
abweichend gebaut, also aus mehr gleichartigen Bluthen und Sporen-
bláttern, wie wir solche bei den Gefasskryptogamen sehen, durch
einen, zumal bei den Coniferen, gewiss ziemlich langwierigen Pro.
cess differenzirt sind. Auch ist es von Bedeutung, dass gerade die
alterthiimlichste Gymnosperme, die Genetacee Welwitschia, statt rein
mánnlicher Bluthen weiblich funktionslose (also reducirte) Zwitter-
bluthen besitzt. Eine solche Bliithe lásst sich phylogenetisch nur aus
einer ehemals fungirenden Zwitterbliithe entstanden denken, nicht
aber als aus einer rein mánnlichen weitergebildet, wie ich vor nun
15 Jahren irrthumlich geglaubt hábe.

Von den Angiospermen, deren Hauptmasse noch immer Zwitter-
blíithen besitzt, gilt der Satz, dass dikline Bluthen (mógen sie nun
Spuren des anderen Geschlechts besitzen oder nicht) von Zwitter-

*) Wohl nur durch ein Versehen nennt Nágeli 1. c. p. 498 die Gefasskrypto-
gamen unter jenen niederen Gefásspflanzen, die bloss eingeschlechtige
Bluthen besitzen.

Uber die Bliitbenstande der Cariceen 107

bliithen abstaminen, mit um so grósserer Evidenz. Freilich begegnet

man auch auf diesem Gebiete entgegengesetzten Meinungen. So sagt

| z. B. A. Schultz, wie bereits frůher angedeutet worden, von den

Cariceen, es sei oífenbar, dass sich dieselben „gar nicht aus einem

| hermaphroditen Grundplan entwickelt haben, wie dies nach Analogien

\ mit anderen niedrig stehenden Familien leicht verstándlich ist."

Bleiben wir bei den Monocotylen, so konnen mit solchen ver-

meintlich niedrigstehenden Familien etwa die Najadeen, Aroideen,

Lemnaceen, Centrolopideen und áhnliche gemeint sein. Fin* die gewohn-

liche, phylogenetisch nicht orientirte Anschauung haben diese und

i áhnliche Familien allerdings eine niedrige Stellung ; anders aber ver-

! hált sich die Sache, wenn wir uns zur phylogenetischen Anschauungs-

\ weise erheben. Fůr diese sind solche anscheinend niedrig stehende,

! ármlicher ausgestattete Familien gerade die phylogenetisch fortge-

: schritteneren, welche, wenn sie auch eine geringere Žahl von Organen

und eine in mancher Hinsicht einfachere Organisation zeigen, dennoch

auf einer hóheren Entwickelungsstufe stehen, weil auch Reduktion,

i die fůr scharfe Diíferenzirung unentbehrlich ist, einen Fortschritt

| bedeutet.

Gewohnlich finden sich in solchen Gruppen, die man im Allge-
! meinen fůr die niedriger stehenden betrachtet, Gattungen, welche dem
i completen normalen Blůthentypus noch nahé stehen oder ganz mit
i ihm ůbereinkommen, und dann in fortschreitender Reihe solche Formen,
! die immer weiter vom Typus, z. B. im gegebenen Falle vom ínono-
' cotylen Normaltypus, abweichen, und mehr und mehr reducirt, immer
\ einfachere Verháltnisse zeigen. Man findet dann, dass sich, wie bei
! den Cyperaceen, der Normaltypus nicht růckwárts von den verarmten
! Formen aus construiren lásst, wohl aber umgekehrt diese aus dem
Normaltypus abgeleitet sein můssen. So z. B. finden wir in der
Aroideengruppe den Normaltypus bei den Orontieen, dann stufenweise
allmáhliche Reduktion, die in der zur Gruppe gehórenden Familie der
1 Lemnaceen den áussersten Grád erreicht, und zwar nicht nur im re-
i produktiven, sondern auch im vegetativen Bereiche.*) In der Gruppe
! der Najadeen náhert sich nur noch Potamogeton (etwas weniger auch
i Ruppia) dem Normaltypus (die sogenannten Connectivschuppen muss
; ich abweichend von E i chlor und in Ůbereinstimmung mit Hegel-
! maier trotz der Argumentation Eichlers fůr ein Perigon halten),

*) Die Ableitung der Lemnaceen von den Pistiaceen, so wie sie Engler in
scharfsinniger und treffender Weise gegeben, hat meinen vollen Beifall.

108 Lad. Celakovský

wáhrend die ubrigen Gattungen mit diclinen Bluthen reducirte Formen
darstellen. Die Centrolepideen scheinen sich zwar, besonders nachl
Eichler's Deutung, dera nionocotylen Norinaltypus gánzlich zu ent-
ziehen, doch ist Eiehler's Auffassung der Verháltnisse nicht zwei-
fellos und mochte ich roich in mehreren Punkten eher der von
Hieronymus vertretenen Ansicht anschliessen. Ůberdies sind die
Centrolepideen mit den Eestiaceen und Eriocauloneen náher verwandt
(Enantioblastae !), welche dem Normaltypus folgen oder doch nahé
stehen, so dass auch die Bluthen der Centrolepideen ganz zweifellos
aus dem Normaldiagramm im Wege der Reduktion hervorgegan-
gen sind.

Allerdings hat eine so hervorragende Autoritát in der Blůthen-
morphologie wie Eichler die Zuruckfiihrung solcher reducirten
Formen auf den Normaltypus fur undurchfuhrbar erklárt, weil „der
ganze Bauplan ihrer Bliithe ein anderer ist, und weil bei ihnen eine
von Grund aus verschiedene Bildungsweise Platz greift". Allein solche
Bauplane, die einer jetzt antiquirten idealistischen Anschauungsweise
entstammen, existiren als phylogenetisch gesonderte Typen gar nicht,
sondern sind nur Variationen, zumeist Reduktionsvariationen eines
allgemeineren vollstándigeren Typus, und diese Variationen, diese
Reduktionen haben sich in verschiedenen Verwandtschaftsgruppen un-
abhángig, zwar nicht in gleicher, aber in áhnlicher Weise ófter wie-
derholt.

Dem phylogenetischen Satze, dass alle diclinen Bluthen in fru-
herer oder spáterer Vorzeit aus Zwitterbliithen differenzirt sind, steht
besonders noch eine herrschende Ansicht der Morphologie entgegen,
nach welcher nur ein Theil der eingeschlechtigen Bluthen aus Zwitter-
bliithen sich hervorgebildet hátte, wáhrend ein anderer Theil die Ein-
geschlechtigkeit schon ursprůnglich besessen haben soli. Der erstere
Fall finde dort statt, wo noch Spuren des anderen Geschlechts zu-
nickgeblieben sind oder wenigstens die diclinen Bluthen sonst gleichen
Bau haben, der zweite Fall soli dort anzunehmen sein, wo mánnliche
und weibliche Bluthen weiter differiren oder einem verschiedenen
„Bauplane" folgen. Der erstere Fall lásst sich manchmal auch daran
erkennen, dass in einzelnen Bluthen das andere Geschlecht wieder-
erscheint; es war also abortirt oder ablastirt. Diese Diclinie ist durch
Ablast des anderen Geschlechtes entstanden, und danach richten sich
dann auch die Diagramme. Im Falle der als urspriinglich angenom-
menen Diclinie sind aber mánnliche und weibliche Geschlechtsblátter
einander taxonomisch homolog und diese Homologie áussert sich ab-

Uber díe Blíithenstánde der Cariceen. 109

normer Weise durch das Erscheinen des anderen Geschlechts an d e n-
'Iselben Sexualbláttern ; solche dicline Bliithen sollen durch „un-
gleiche sexuale Metamorphose homologer Glieder" zu Stande ge-
kommen sein.

Da nun die geforderten Kennzeichen nicht imnier gefunden
werden, so ist man natiirlich beziiglich gewisser Familien und Tribus
ini Unklaren oder streitet darůber, ob dieser oder jener Fall vor-
liege. Dies gilt z. B. gleich von den Cariceen. Eichler sagt von
ihren Bliithen, sie seien diclin nicht in Folge von Abort, sondern
durch verschiedene Metamorphose homologer Glieder, weil die Stel-
jlungsverháltnisse zur Annahme von Unterdriickung irgend welcher
;Theile keinen Grund abgeben. Pax hingegen, der von der wohl er-
ikannten Nothwendigkeit, die diclinen CWcc-Bluthen aus hermaphro-
iditem Urtypus abzuleiten, ausgeht, nimmt deshalb Abort an und er-
jklárt die gleiche Orientirung der mánnlichen und weiblichen Ge-
schlechtsblátter damit, dass ja die 3 Staubblátter von Carex den 3
•áusseren Staubbláttern der urspriinglichen Zwitterbliithe entsprechen,
Idenen die Carpelle, wenn in der Dreizahl, superponirt sind.

Dieser ganze Widerstreit der Auífassungen ist aber scheinbar und
junwesentlich, weil die Annahme einer verschiedenen Herkunft der
diclinen Bliithen nach der oben auseinandergesetzten Unterscheidung
zwischen ihnen uberhaupt unbegriindet ist. Davon ůberzeugt man
sich am besten durch die beiden Gattungen der Salicineen, Salix und
Populus. Bei den Weiden kónnen sich die Carpelle in allen Zwi-
schenstufen allmáhlich in Staubgefásse umwandeln, und umgekehrt,
woraus man schloss, dass Carpelle und Staubgefásse taxologisch iden-
tische Blátter sein, und hieraus wieder, dass sie nicht aus einer
hermaphroditen Grundform hervorgegangen sein kónnen. Ganz anders
verhált sich Populus : die Umwandlung der verschiedenen Geschlechts-
blátter in einander kommt hier nicht vor, wohl aber sind hier Zwitter-
bliithen beobachtet, bestehend aus Staubgefássen und einem Pistill
im Centrum der Bluthe ; somit wáren die diclinen Bliithen der Pappeln
durch Abort aus Zwitterbliithen entstanden. Nun ist es aber offenbar
widersinnig, fiir Populus die Abstammung von einem hermaphroditen
Grundtypus zu proklamiren, fiir die so nahé verwandte Gattung Salix
aber nicht. Darům meint denn auch Eichler, jene abnorme Meta-
morphose bei den Weiden sei fůr ursprunglich getrenntes Geschlecht
nicht schlechthin beweisend, weil sich Staubblátter in Carpelle um-
wandeln kónnen, auch ohne taxologisch gleichwerthig zu sein, daher

HO Lad. Čelakovský

scheine ihm die Frage noch offen und wtirde er selbst lieber an einen
hermaphroditen Grundplan glauben.

Warum aber nur hier, bei den Salicineen, warum nicht auch
z. B. bei den Cariceen, da doch auch bei Salix im Diagramm kein
Grund zur Annahme von Abortus vorliegt, indem bei Salix wie bei
Carex die Carpelle in der weiblichen Bliithe dieselbe Stellung haben
wie die Staubblátter in der mánnlichen? Ofíenbar war fůr die ver-
schiedene Beurtheilung von Salix und von Carex nicht das diagra-
matische Verhalten Ausschlag gebend, sondern nur das zufállige Auf-
treten von Zwitterblůthen bei Populus. Bei alledeni bleibt es zu i
erkláren, wesshalb sich Salix, Carex und Populus in Bezug auf den
Ůbergang in die zweigeschlechtige Forin so verschieden verhalten.
Ganz richtig bemerkt diesfalls Pax, der Einwand gegen die Ablei-
tung der Cb-ea>Bliithen aus hermaphroditem Typus, dass námlich
selbst in Vergriinungen oder sonst abnormal niemals eine Andeutung
des hermaphroditen Bliithenbaues sich auffinden lásst, entkráfte sich
damit, dass sich „Ruckschláge nur auf Stadien erstrecken, welche in
der phylogenetischen Entwickelung nicht allzuweit zurůckliegen. "

So ist denn in der Gattung Populus, welche durch die Mehrzahl
der Staubgefásse und das besser entwickelte Perigon*) der herma-
phroditen Grundform noch náher steht, ein atavistischer Ruckfall in.
normále Zwitterbliithen noch móglich; bei Salix, deren Staubblátter
meist auf die Zweizahl und deren Perigon auf 1 — 2 Driisen reducirt
worden, deren Bliithen sich also bedeutend weiter vom normalen
hermaphroditen Urtypus entfernt haben, ist dies nicht mehr moglich ;
der Ůbergang in's andere Geschlecht kann sich nur so áussern, dass
dieselbenBlátter, die z. B. weiblich sein soli ten, mánnlich werden.
Ebenso bei Carex, wenn z. B. im Utriculus statt dem Fruchtknoten
Staubblátter gefunden werden, welchen Fall Urban und friiher nach
M a s t e r s auch Andere beobachtet haben. Die Staubblátter und Car-
pelle sind hier wirklich taxologisch homolog geworden, aber diese
Homologie ist kein Beweis ursprůnglicher Diclinie, sondern lediglich
einer schárferen und ganz befestigten geschlechtlichen Differenzirung.

Es giebt eben verschiedene Stufen der geschlechtlichen Tren-
nung der Bliithen; die geringeren Stufen beruhen ohne Zweifel auf
Abort, die vollkommenste Stufe geschlechtlicher Differenzirung wird
aber erreicht durch ungleiche sexuelle Ausbildung taxologisch-homo-

*) leh hábe gute Grunde, den Bliithenbecher der Pappeln und die Drůsen von
Salix fůr Metamorphosen und Reste eines Perigons zu halten.

Uber die Blíithenstánde der Cariceen. \\]

loger Geschlechtsblátter, auf welcher Stufe ein Abort nicht mehr nach-
weisbar ist. Dass der Grundtypus, aus dem die Cariceen wie die
Cyperaceen iiberhaupt abgeleitet sind, nicht nur zwitterig war, zwei
Staminalkreise und einen Carpellkreis besass, sondern auch zwei drei-
zahlige Perigonkreise, unteiiiegt keinem Zweifel, aber daraus folgt
nicht, dass wir im Diagramm der Cariceenblúthen alle diese Forma-
tionen, alle diese 5 Kreise gewissermassen mitschleppen mussten, ob-
zwar faktisch nur ein Kreis vorhanden ist.

Die Annahme des Ablastes hat nur dort Sinn und Berechtigung,
wo die Taxonomie der Bluthe sie fordert, um theoretisch die Liicken
auszufullen, in welchen auch ófter gelegentlich die supponirten Glieder
wieder zum Vorschein kommen.

Ůberhaupt ist es ein Irrthum zu glauben, dass phylogenetische
Reduktion und Ablast gleichbedeutend seien, oder dass Reduktionen
nur im Ablast bestehen durften. Im Gegentheil finden die Reduk-
tionen viel háufiger ohne Ablast (d. h. Unterdruckung bestimmter
Glieder an bestimmter Stelle), sondern durch Ůberspringen, absolutes
Nichtweiterbilden gewisser Glieder, gewisser Formationen statt. Wenn
z. B. zwischen Laubbláttern und Hochbláttern oder sonst zwischen
zwei Blattformationen fruher Ůbergangformationen bestanden haben,
dann aber bei schárferer Diíferenzirung die Hochblátter im unver-
mittelten Sprunge auf die Laubblátter folgen, so wird doch Niemand
annehmen, dass die Zwischenblátter abortirt oder ablastirt seien. Oder,
da die scharfdifferenzirten Sprossgenerationen, welche die mehraxigen
Pflanzen aufweisen, ohne Zweifel aus ursprunglich gleichartigen, alle
móglichen Blattformationen tragenden Sprossgenerationen durch Re-
duktion (bestimmter Formationen auf bestimmten Axen) entstanden
sind, so kann man sich doch diese Reduktion nicht so vorstellen,
dass die auf dieser oder jener Axe nicht entwickelten Formationen,
z. B. Laubblátter auf reinen Bliithensprossen, dort abortirt (resp.,
was wesentlich dasselbe ist, ablastirt) seien. Wenn wir ferner in dem
endstándigen mánnlichen Áhrchen der Carices die basale weibliche
Bluthe als reducirt betrachten, so meinen wir auch nicht, dass selbe
dort abortirt sei, sondern dass sich die unterste Bluthe statt weib-
lich gleich den folgenden alsbald mánnlich gebildet hat. Wenn in
unserer Taf. IV. Fig. 7., bei den heterostachischen Carices^ die Áhr-
chen a2 des ursprunglichen Rispentypus fehlen, so sind sie auch nicht
abortirt, sondern nur ausgefallen oder ubersprungen worden, indem
auf den obersten Zweig b sofort das mánnliche Terminaláhrchen ge-
bildet wurde.

112 - Lad. Čelakovský

Bei verschiedenen Cyperaceen, z. B. Hoppia, Bequerela, Mapania,
íinden sich axilláre perigonlose eininánnige Bliithen. Kein Zweifel,
dass dieselben aus 6inánnigen Zwitterbliithen reducirt sind, aber doch
nicht so, dass wir Abort aller Glieder bis auf ein Staubblatt an-
nehmen sollten. Wahrscheinlich wáchst hier wie in áhnlichen Fállen
{Centrolepideen, Najas etc.) der axilláre Bliithenhócker unmittelbar
in das einzige Staubblatt aus. Die ganze Bliithe ist hier eben auf
ein einziges Sprossglied verarmt; eine eigentliche (mehrgliedrige)
Blúthenaxe existirt hier gar nicht mehr, daher kann auch vom Abort
oder Ablast von Bláttern auf einer solchen Axe keine Rede sein.

Ebensowenig wie der Umstand, ob die Eingeschlechtigkeit auf
Abort beruht oder nicht, steht der Herkunft dikliner Bliithen aus
zweigeschlechtigen die gróssere niorphologische Diíferenz dieser Bliithen
und ihrer Bluthenstánde entgegen. Bei den Cupuliferen z. B. ist diese
Differenz gewiss sehr bedeutend und doch finden sich bei Castanea
nicht nur Zwitterbliithen, sondern auch, wie Eichler gezeigt hat,
alle Ůbergánge aus weiblichen in Zwitterbliithen, aus den weiblichen
cupulabegabten Partialinflorescenzen in die ínánnlichen der Cupula
entbehrenden Bluthenknáuel.

Erklárung der Tafel IV.

Fig. 1. Typus der einfachen Rispe oder des zusanunengesetzten Áhr-
chens: giltig z. B. fiir Elyna, Carices nionostachyae. a, a2
androgyne Áhrchen erster und zweiter Ordnung.

Fig. 2. Aus Fig. 1. abgeleiteter Bliithenstand von Elyna: androgyne
Áhrchen sámmtlich 2bliithig, die reducirten Axentheile hier
und in den folgenden Figuren auspunktirt.

Fig. 3. Aus Fig. 1. abgeleiteter Bliithenstand der Carices monosta-
chyae und der Gattung Uncinia: Terminaláhrchen ax rein
mánnlich, Seitenáhrchen a2 rein weiblich und lbluthig ge-
worden, alle zusammen eine zusammengesetzte Áhre bildend.

Fig. 4. Typus der zusanunengesetzten Rispe : oben androgyne einfache
Áhrchen ay a2, unten zusammengesetzte 6, bestehend aus
Basalbluthe, androgynen Áhrchen dritten Grades a3 und mánn-
lichem Terminaláhrchen a2. Giltig fůr Schoenoxyphium, Ko-
bresia, Carices homostachyae und heterostachyae.

L. Čelakovský: Cariceae.

Taf.W.

L ith-Farský Praq.

Sitzber. ikomgl bóhm. GesellscL iWissenschaft. Mathemat. neLturwiss. Classe

Uber die Blúthenstánde der Cariceen. 113

Fig. 5. Aus Fig. 4. abgeleiteter Bluthenstand der Carices homosta-
chyae acrarrhenae.

Fig. 5. b. Unterster Seitenzweig b aus der Rispe von Kobresia cari-
cina: dessen Seitenáhrchen az z. Th. 2bliithig androgyn, z. Th.
lbluthig weiblicb.

Fig. 6. Aus Fig. 4. abgeleiteter Bluthenstand der Carex arenaria, ver-
einfacht: die zwei obersten Seitenáhrchen (de facto aber
mehrere) gleich dem Endáhrchen rein mánnlich geworden
(ohne die Endtheile F gedacht) ; mittleres (zusammengesetztes)
Áhrchen b wie in Fig. 5. noch oben mánnlich ; unteres „Áhr-
chen" b durch Reduktion des mánnlichen Gipfeltheils bereits
rein weiblich.

Wenn die mánnlichen Áhrchen in die weiblichen Gipfel-
theile F auswachsen und sich verzweigen, dabei die unteren
Áste b reducirt werden, so geht der Bluthenstand der Homo-
stachyae hyparrhenae daraus hervor.

'ig. 7. Aus Fig. 4. abgeleiteter Bluthenstand der Carices heterosta-
chyae, mit dem mánnlichen Áhrchen au mit den zusammen-
gesetzteu weiblichen Áhrchen 6, deren Axen die mánnlichen
Gipfeltheile vollig reducirt haben.

'ig. 7. b. Weiblicher Seitenzweig einer abnormen Carex heterostachya
mit proliferirenden, neue Seitenáhrchen 4ter Ordnung bildenden
Axen der Áhrchen 3ter Ordnung.

Tř. : Mathematioko-přlrodoTedecká,

8.
Nová řada dusíkatých derivátů glykos.

Předběžné sdělení.
Předložili dr. B. Raýman a dr. K. Chodounský, dne 25. ledna 1889.

Dusíkaté sloučeniny cukrů, uhlohydratů vůbec, jsou látky z mnoha
ohledů interes vzbuzující, především jest to syntheticky získaný ma-
teriál, jenž na cestách chemikům obvyklých, jest nejvhodnějším ku
studiu a ku cviku směrem k bílkovitým rozštěpeninám, ba snad k bíl-
kovinám samým. Tím více nabývá směr ten interesu, co vidíme, že
nejbystřejší experimentátoři nepřivodili z bílkovin na cestě analytické
výsledků, které by ve příznivém poměru stály ku práci hmotné, již
naložili. —

My známe několik dusíkatých sloučenin uhlohydratových, však
látky ty jsou připraveny za hlavní spolučinnosti látek, přirozených
pochodů dalekých (aromatických aminů a hydrazinů) ; látky s amonia-
kem a cukry vznikající posud studovány jsou jen podřízeně a ne
právě příliš šťastně.

V laboratoři naší studujeme již po dlouhou dobu cukr rhamnosu,
jenž v přírodě jeví nemalé funkce, ba staví se po bok glykose, i má
pěkně vyvinutou funkci aldehydickou, a má tu znamenitou přednost
před cukry jinými, že rozpouští se měrou v té řadě neobvyklou v alko-
holech absolutných (ethylnatém i methylnatém), ve prostředích to,
které jsou ku synthesám tak vhodný. Ba právě v těch prostředích
jeví cukr ten nejvyslovenější funkci aldehydickou, neboť má — prostě
chemicky — daleko menší příbuznost ku alkoholům než ku vodě,
s níž tvoří hydrát neobyčejně stálý.

Jeli proti ostatním cukrům s glykosou spřízněným námitek ve pří-
čině jich povahy aldehydické*), není jich u cukru našeho — rhamnosy.

*) Ve zprávách berlínské společnosti chemické ročník XXI. str. 2842 přivedl
jeden z nás doklady, že námitky proti aldehydové povaze glykos (ku kte-
rým samozřejmě počítá rhamnosu) nejsou zcela námitek prosty. I poukázal I

Nová řada dusíkatých derivátů glykos. 115

I z rhamnosy vznikají působením aminů aromatických látky dusíkaté
přechodem ovšem beztvaré, a my je později popíšeme, však jedna
reakce obecná, jak se zdá, uhlohydratům glykosovým, zasluhuje dnes
předběžné zmínky.

Nasytíme-li nejlépe methylalkoholický roztok rhamnosy suchým
amoniakem, a přidáme-li na jednu molekulu cukru dvě molekuly
acetoctanu ethylnatého, tu za vhodné koncentrace počnou po několika
dnech růsti dlouhé, ohebné, jemné jehly v chumáčcích, porostlé kry-
stalky nezměněného cukru. Odsajeme-li tekutinu pomocí pumpy vodné,
překrystalujeme z alkoholu ethylnatého, v němž jsou méně rozpustný,
nyní pak vylisujeme důkladně i zbavíme louhu matečného, a pak kry-
stalisací z horké (vřelé) vody zbavíme snadněji rozpustného cukru,
vypadnou při schladnutí vody krásné, jemné, dlouhé jehly nové látky.
V louhu vodném není ničeho, co by stálo za zkoušení, louh ten hnědne
odpařováním — prostředků k odpařování ve vakuu se nám nedo-
stává. Látka ta se musí dříve překrystalisovati z alkoholu jinak, pakli
hned surový produkt z vřelé vody bychom chtěli krystalovati, nabu-
deme pouze neutěšitelných mazů. Neníť patrně látka posud dodělána.
Aniž podařilo se za tepla vystihnouti poměrů vhodnějších posud, ani
za práce v prostředí ethylalkoholickém, v němž látka sama hotova
jest přece méně rozpustnou.

zejména proti panu Sorokinovi, že nelze bráti některé odchylky reakční
ihned jakožto důvod oproti oprávněnosti panujících formul strukturných.
K tomu může dnes dalších přiložiti důvodů:

Jest sice známo, že terciarný halogen t>, J^>CX . R' (X = halogen)
vyniká zvláštní reaktivností, i podmiňuje výměny, jinde neobvyklé (s vodou
za temperatury obyčejné, s alkoholy při teplotě málo zvýšené), avšak při
ostatních polohách jodu na př. v řadě steatické není zvláštních posud pra-
videl. A přece víme, že atomy jodu v normalném řetězi na druhém uhlíku
od kraje drží pevněji než jinde, že z glycerinu vzniká isopropyljodid půso-
bením jodovodíka, z erythritu sekundárný jodid butylnatý, z manitu sek.
hexyljodid. Na tom místě jediné, ač ku př. v manitu místa ta jsou dvě
i více snad. Reakce ta jest při kyselinách taktéž, avšak zde není to chrá-
něné místo (protegeované) vedle C02H skupiny, nýbrž dále. Z kyseliny
jodooctové vzniká působením jodovodíku za obyčejné teploty kyselina octová,
z kyseliny /S-jodopropionové teprve při 180°. A zde jest příčina proč kyse-

CH2 . CH . C02H
lina glycerová poskytuje působením jodovodíku kyselinu

OH OH
/?-jodopropionovou, kdežto kyselina mléčná při téže reakci vytvořuje kyse-
linu propionovou. A se vším tím souvisí ona snaha, vytvořiti addici halo-
vých kyselin ku dvakráte [vázaným alkylenkarboxylům předem /J-slouče-
niny. Pravidlo známé. Raýman.

116 B. Kaýman a K. Chodounský

Látka opět překrystalovaná z alkoholu jest podrobena analysi
elementárně :

1. 0-2187 gr látky poskytlo 0-1607 gr H20 = 0-01785 gr H2 ,
a 0-4328 gr C02 =01180 gr uhlíka;

2. 0-2246 gr látky poskytlo 0-1623 gr H20 = 0-01803 gr vodíka,
a 0-4402 gr C02 = 0-1204 gr uhlíka ;

3. [0-2329 gr látky poskytlo 0-1713 gr H20 =0-0192 gr vodíka
a 0-4454 gr C02 =0-1215 gr uhlíka;]

4. 0-2613 gr látky poskytlo 0-1940 gr vody = 0-02155 gr vodíka
a 0-5003 gr C02 = 0-1365 gr uhlíka;

5. 0*1560 gr látky poskytlo 9-5 cm3 dusíka při 760-5 mm tlaku
a 24° C ;

6. 0-1638 gr látky spáleno ve 10*2 cm3 dusíka při 737 5 mm
tlaku a 22° C teploty:

II.

III.

IV.

VI.

theor. C9H1604N

uhlíka . 53-9

53-6

[52-17]

[52-24]

—

53-46%

vodíka 8-1

8-02

8-1

8-2

—

7-92 „

dusíka . —

—

6-80

6-81

6-93 „

kyslíka —

31-68 „

Není třeba příliš kombinovati a přiložíme (nepřihlížejíc ku uhlí-
ku analys III. a IVté) látce formulu zdvojenou, majíce v mysli bohat-
ství všech v reakci činných látek kyslíkem.

Látka C18H3208N2 vznikla podle rovnice:

C6H1205 + 2C6H1003 + 2NH3 - 3H20 = C18H3208N2

rhamnosa acetoctan ethyln.

Jsou to jehly velmi jemné, ohebné, které za sucha v chumáčky
hedbávového vidu zrůstají; v rozpustidle krystalujíce, jeví se jako
hmota polopevná, ač patrně pěkně krystalická. Bod tání jest 186°;
látka roztavuje se v tekutinu Červenou, která počíná se záhy rozklá-
dati vypouštějíc páru vodní a zápach karamelový. Zahřívána jsouc
s vápnem natronovým vypouští dýmy, které mimo karamelem páchnou
z dálky jakoby zásadami pyridinovými.

Nejlépe se rozpouští v alkoholu methylovém, méně v ethylovém ;
z obou krystaluje v srostlých chumáčcích jehel přejemných. V acetonu
taktéž rozpouští se hojně. Voda rozpouští je za varu, při chladnutí
vypadne veškerá látka jakožto hustá kaše krystalická, která velmi
těžko se zbavuje vody, jíž jest prosáklá. Chloroform ji též přijímá
za tepla, ač jen v množství malém, v etheru, ligroinu a sírouhlíku

Nová řada dusíkatých derivátů glykos. 117

jest nerozpustná. Nápadně se rozpouští v kyselině ledové octové
z roztoku vznikají tvrdé krystalky velmi pěkně vyvinuté, které nebylo
lze posud vyčistiti ku analyse. Jest to patrně sloučenina slabé zásady
s kyselinou, aneb snad nějaký produkt rozkladu?

Vodný roztok té látky redukuje hojně zkoumadlo Fehlingovo;
roztok dusičnanu stříbrnatého jest po delším varu za přítomnosti
amoniaku jím redukován v málo práškovitého stříbra, v roztoku ne-
utralném utvoří se zrcadlo kovové.

Působením chloridu železitého barví se vodný roztok na červeno,
však mnohem slaběji než roztok antipyrinový. Pomocí dusánu sodna-
tého v prostředí ledové kyseliny octové získána látka hnědočerveně
barvící. Jodmethylem získány látky temné amorfné posud, jakož vůbec
jest značná tendence látky naší vytvořiti produkty beztvaré.

€o vše posud jsme zkoušeli, zdá se nám, to budiž ovšem s nej-
větší reservou řečeno, že máme před sebou novou řadu látek, které
vznikají z cukru vůbec v prostředích více méně alkoholických za
spolupůsobení amoniaku (ne však aminů ani primárných) i acetoctanu
ethylnatého za studena. Avšak nejen z acetoctanu nýbrž i z acetonu
samého vznikají látky podobné a bezpochyby i z látek podobně slo-
žených jiných.

O konstituci látky své nechceme dnes rozhodovati. Rovnice,
která vyjadřuje její vznik, vedla by nás bezpochyby ku látkám, které
nedávno nomenklaturou opatřil pan O. Widman (Journal fůr prakt.
Chemie 38. 185 — 251) i podle všeho bychom je počítali mezi piaziny,
anať jinak uložení dvou dusíků z amoniaku pochodících a tři látky
karbonylem opatřené spojujících se snad ani mysliti nedá. Přímý
řetěz nezdá se nám při látce naší pravdě podobným, vždyť by byl
musil jednou amoniak zasáhnouti o hydroxyl rhamnosy, jelikož o za-
brání skupiny OC2H5 z karboxylu řeči býti nemůže.

Z laboratoře organické chemie c. k. vys. Školy technické.

Sur ťintégrale j e_a;2dx.

o
Pat

M. F. Gomes Teixeira.

(Extrait ďune lettre adressée a M. Ed. Weyr. Lií dans la seance
du 25 janvier 1889.)

Vous connaissez bien la démonstration classique de la formule
/ er^dx— —\fn,

qui est basée sur 1'égalité

co oo co oo

fdxfe-^+^xdy = f dy f e-^+v2)

iX/lJjJU a

On ne trouve pas dans les Ouvrages, que je connais, la dé-
monstration de cette égalité, et je me propose donc de considérer
ici cette question.

Comme la fonction xe—x2^+y2) est continue dans les intervalles
(o . . . a) et (o . . . 6), on a

a b ba

(1) fdx fe-^+Wxdy = idy f e-^+v^xdx.

0 0 0 0

Considérons ďabord le second membre de cette égalité. Nous

avons

jdy fe-^+y^xdx = ~f F 1 — e-«Y-H*2/] y4^

o o o ~^~y

— ^-arctgb — — /V« W-^ _ ^
2 * 2J 1

+ ^2'

Sur Pintégrale/V^dx. 1 1 ^

ou, en vertu du premiér théoreme de la moyenne,

b a

(2) fdy fe-*Wy2) xdx = ~- are tg b — 1_ e-«W-yi2; are tg b,

o o

oú yx représente une quantité coinprise entre zéro et b.
Done

b a

(3) lim idy fe-W+Wxdx = -^- .

a,b = a>*' J 4

o o

Considérons maintenant le premiér membre de 1'égalité (1).
Nous avons

a b a b

j dx j 'e-W+vVxdy = f dx f e-*2V+»*)xdy -f f fa f e—W-W) xdy ,
oo o o a °

oů a représente une quantité comprise entre zéro et a; et par con-
séquent, en vertu du premiér théoreme de la moyenne,

f dx f e-^+v^xdy = fe~^v2xydy X fer*dx +

o o

6 a

I trťWxidy X f e~*dx,

o o

oú a?! représente une quantité comprise entre zéro et a, et x2 une
quantité comprise entre a et a. En posant, dans cette formule, xxy — zx
et x^y — z2, on trouve

a b «ib

(4) fdx fe-^+y^xdy = f e~^ dzy X A-** ^ +

o o o o

x>ib a

fe^dzt xfe-^dx,

ďoii Ton tire

120 M> y. Gomes Teixeira: Sur 1'intégrale fe-^dx.

o
a b « «!&

fora I dx I e~x2(1+^xdy = I e-^dx X Um I er^dx -f-

0 0 o o

oo oo

je-^dxyife-^dx.

o a

Si inaintenant on fait tendre a verš zéro et si on remarque que
1'intégrale íe-x2dx tend verš zéro et que l'intégrale je—x2dx est

o o

finie, on trouve

os 6 oo

(5) lim dx I e-^V+ťlxdy — \ I e~x2dx\ .

— o o

La formule (4) montre que le premiér membre de (1) ap-
proche de la měme limite quelle que soit la facon dont on fasse
croitre a et h a 1'infini, et la formule (2) montre la méme chose
par le second membre de 1'égalité (1); de-lá on conclut, en vue
de (3) et (5),

LA^*»] =-ť<

ce qu'il s'agissait de prouver.

10.

Resultate der vom Verfasser im J. 1888 ausgefiihrten

Durchforschung der Susswasseralgen und der sapro-

phytischen Bacterien Bohmens.

Vorgelegt von Prof. Dr. Anton Hansgirg, den 8. Feber 1889.

Durch die vom Verf. im J. 1888 systematisch fortgesetzte

Durchforschung der Algen und der saprophytischen Bacterien Bohmens

sind, wie aus dem nachfolgenden Verzeichniss ersichtlich wird, neben

einer grósseren Anzahl neuer Arten und Varietáten auch viele sel-

tene Species von Susswasseralgen und saprophytischen Bacterien von

| den im Nachstehenden angefůhrten, bisher gar nicht oder nur un-

j vollstándig algologisch erforschten Localitáten bekannt geworden. Von

den vom Verf. in Bóhmen bisher gesammelten saprophytischen Bac-

: terien sind folgende Formen neu: 1. Cladoťhrix dichotoma var. lepto-

\ chaeteformis, 2. Leptothrix cellaris, 3. Bacillus suhtilis var. cellaris,

4. B. vialis, 5. Beggiatoa alba var. spiralis, 6. B. arachnoidea var.

uncinata, 7. Leuconostoc Lagerheimii var. subterraneum, 8. Ascococcus

\ Billrothii var. thermophilus, 9. Mycoťhece cellaris, 10. Hyalococcus

I cellaris, 11. Bacterium termo var. subterraneum, 12. Leucocystis cellaris

var. cavernarum, 13. Micrococcus thermophilus, 14. M. subterramus,

< 15. M. ochraceus. x)

Zu den vom Verf. im Schlussworte zum ersten Theile seines
i „Prodromus der Algenflora Bohmens" 2) angefůhrten, von ihm im
! Bóhmen entdeckten und in dem soeben erwáhnten Prodromus beschrie-
: benen 138 neuen Gattungen, Arten und Varietáten der Siisswasser-
j algen sind noch folgende vom Verf. im J. 1888 in Bóhmen gesammelte
! neue Algen in Anrechnung zu bringen: von braunen Algen 1. Phaeo-

T) Mehr uber diese neue Bacterien ist in des Verfs in der Oesterr. botan.

Zeitschrift in Wien, 1888, No. 7 und 8 publicirten Abhandlung nachzulesen.
2) Arcbiv der naturwissenschaftl. Landesdurchforschung von Bóhmen, V Band

No. 6. und VI Band, No. 6.

122 Anton Hansgirg

dermatium rivulare nov. gen et sp. ; von chlorophyllgrunen Algen: I
2. Coleocháete soluta var. minor, 3. Chaetopeltis orbicularis var. grandis, |
4. Periplegmatium gracile (Entoclaclia gracilis), 5. Microspora \
amoena var. tenuior und 6. var. crassior, 7. Stichococcus bacillaris var. I
duplex, 8. Pleurococcus miniatus var. viridis, 9. Trochiscia halophila, I
10. Spirogyra insignis var. fállax, 11. Zygnema chalybeospermum, 12.
Mesotaěwium micrococcum var. minus, 13. Cosmarium trilobulatum var.
minus, 14. 6. aphanichondrum var. pusillum, 15. Staurastrum intri-
catum var. wmwws ; von blaugrunen Algen 16. Scytonema obscurum var.
terrestre, 17. Nostoc cuticulare var. mirdbile, 18. Lyngbya (Oscillaria) 1
gracillima var. phormidioides, 19. Z*. řew«w var. phormidioides und li
20. var. symplociformis, 21. Z. rupicola, 22. Z-. O&em var. fallax und 1
var. 23. phormidioides, 24. Z,, m^ra v. phormidioides, 25. Oyanoderma I
(Myxodermajyivulare, 26. Gloeoťhece rwpestris var. cavernarum, 27. J
Aphanothece caldariorum var. cavernarum, 28. A. nidulans var. ífter- 1
malis, 29. Coelosphaerium anomáíum var. minus, 30. Dactylococcopsis
rupestris, 31. Z), rhaphidioides, 32. Aphanocapsa fonticola, 33. .áí
thermalis var. minor, 34. Chrococcus varius var. luteolus, 35. C7ř. /ws-
coviolaceus var. cupreofuscus.

Zur Vervollstándigung des im ersten Theile des oberwáhnten |
„Prodromus der Algenflora von Bóhmen" publicirten Verzeichnisses
derjenigen Localitáten Bóhmens, deren Algenflora voní Verf. im Laufe
der letzten 8 Jahre mehr oder weniger eingehend durchgeforscht
wurde, seien hier noch folgende Oertlichkeiten verzeichnet, an welchen
der Verf. im J. 1888 Algen und Schizomyceten gesammelt hat. Es ;:
sind diess in der weiteren Prager Umgebung Tachlovic, Dušnik, dann i
im Moldauthale die Umgegend von Modřan, Muhlhausen uud Wel-j
trus; im Beraunthale feuchte Felsen, Báche, Quellen, Felsenhohlen 1
etc. bei Solopisky, Roblin, Karlik náchst Dobřichovic, Tetin, Hostin, J
Alt- und Neuhiitten, Zdic und Popovic náchst Beraun; im Elbthalei
Lissa, Unter-Beřkovic, Liboch, dann die Gegenden von Aussig, Schón- I
Priesen, Pomerle, Wesseln, Nestersitz und Maischlowitz, Kostial, Op- j
polau und Schelchowitz náchst Cížkowitz ; Libochowitz an der Eger, 1
Liptiz náchst Dux; am Fusse des Erzgebirges die Umgebungen voíM
Mariaschein, Tellnitz und Biinauburg ; im óstlichen Bohmen Teiche, 1
Sůmpfe etc. bei Kopidlno, Rožďalovic, Prachower-Felsen, dann Báche, I
Quellen etc. in der Umgegend von Jičin; in Sudbóhmen die Gegendl
von Senohrab náchst Mnichovic, Chotovin und Náchod náchst Tábor, I
Ceraz náchst Sobieslau, dann die Umgebung von Počátek und Stein- 1
kirchen náchst Budweis.

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen.

123

Durch die in der folgenden Aufzáhlung mit fetteren Lettern
gedruckten, bisher aus Bohmen nicht bekannten Algenarten hat sich
die Anzahl der voin Verf. im ersten Theiles seines „Prodromus" in der
i vergleichenden Tabelle aufgezáhlten Algenarten Bóhmens, wie aus
der naehstehenden der besseren Ůbersicht wegen beigeschlossenen
Tabelle zu ersehen ist, nicht unbedeutend vermehrt.

Vergleichende Tabelle der aus Bókinen bekannten Algenarten.

Algenarten Bóhmens

Rho do -
phyceen

Phaeo-
phyceen

Chloro-
phyceen

Myxophy-

ceen
(Cyano-
phyceen)

alle

znsam-

men

nach des Verf.'s
Prodromus, I. Theil

« CD pfl
O za Mrtí "

41)

603

414

1033

im Jahre 1889

647

491

1156

Prodromus, I. Theil

CD -£ a 03 ,-.

a t* cd ;2

507

290

813

im Jahre 1889

548

296

862

Was die Žahl der bisher aus Bohmen bekannten Arten der
saprophytischen Bacterien betrifft, so ist diese, wie aus der folgenden
Tabelle ersichtlich, zwar geringer als diejenige der zur Zeit aus
Schlesien bekannten Species der indifferenten Bacterien, aber doch
schon als ziemlich gross anzusehen. Es sind námlich vom Verf.
bisher bloss die in der freien Nátur, in Felsenhóhlen, unterirdischen
Kellern etc. verbreiteten, saprophytischen Bacterien mit Anschluss
der in Krankenháusern, Laboratorien u. a. auf feucht gehaltenen
Náhrsubstanzen, Excrementen u. a. vorkommenden Formen untersucht
worden, von welchen letzteren Schróter unter den aus Schlesien
durch mehrjáhrige Untersuchungen der schlesischen Bacteriologen be-
kannt gewordenen 62 Bacterien-Arten nicht weniger als 16 Species
anfuhrt.

*) Im „Prodromus der Algenflora von Bohmen", I. Theil ist in dieser Rubrik
irrthůmlich 0 statt 4 gesetzt worden.

124

Anton Hansgirg

Vergleichende Tabelle der saprophytischen Bacterienarten Bóhmens

und Schlesiens.

Bacterien

Gattungen

Arten *)

Arten und
Varietáten

Bohmens . .

Schlesiens 2) .

In Betreff der systeinatischen Anordnung ist hier zu erwáhnen,
dass sie mit der vom Verf. in seinein „Prodromus der Algenflora
von Bohmen" náher begrůndeten ubereinstimnit.

I. Klasse. Khodophyceae.

Lemanea fluviatilis (L.) Ag. Im Erzgebirge in Báchen oberhalb
Tellnitz am Wege nach Schonwald mehrfach !

Batrachospermwm moniliforme (L.) Roth. Im Karliker-Thale
náchst Dobřichowic, bei Kopidlno und bei Biinauburg náchst Tetschen !

Chantransia chalybea Fr. In Báchen bei Modřan, Solopisk náchst
Cernošic, im Karliker-Thale náchst Dobřichowic, bei Tetin, Zdic, Po$
powic, Neuhůtten, Hostin, unterhalb Korno náchst Beraun; Senohrab
náchst Mnichowic, Múhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowitz, Libochowitz,
Kostial náchst Čížkowic, ani Wasserfall in der Leynťschen Hohle bei
Schon-Priesen, in Báchen bei Aussig, Poinerle, Biinauburg, Tellnitz,
in Tillisch in eineni offenen Brunnen, bei Mariaschein mehrfach;
bei Počátek, Steinkirchen náchst Budweis, Chotowin náchst Tábor,
Stupšic; bei Jičin, Rozďalowic!

Ch. violacea Ktz. In Báehen oberhalb Tellnitz am Wege nach
Schónwald mit Lemanea!

II. Klasse. Phaeophyeeae.

Syncrypta volvox Ehrb. In Siimpfen bei Wotic!

Chrysomonas fiavicans Stein. Im sog. Libuša-Bade bei
Pankrác náchst Prag, im Radotiner- und Karliker-Thale náchst Do-
břichowic und bei Múhlhausen!

x) Nach des Verf.'s Classihcation.

2) Nach Schróter, Pilze, in Cohn's Kryptogamen-Flora von Schlesien, 1886.

Resultate der Durchforschung der Stisswasseralgen. 125

Phaeoťhamnion confervicola Lagrh. In Sůmpfen an der Bahn bei
Ouřinowes an Cladophora fracta!

JPhaeoderniatium rivulare Hansg.1) In einem Báchlein
im oberen Theile cles Solopisker Thales náchst Černošic, unterhalb
Eorno náchst Berann an Kalksteinen; in einem Bache bei Wesseln
náchst Pomerle auf Basalt!

Liťhoderma Jluviatile Aresch. b) fontánům (Flah.) Hansg. Im
iKačakbache unweit von dessen Miíndung in die Beraun!

III. Klasse. Chlorophyeeae.

Coleochaeta pulvinata A. Br. In Stimpfen bei Steinkirchen náchst
Budweis !

C. divergens Pringsh. var. /5) minor Hansg. In Stimpfen bei
Počátek !

C. orbicularis Pringsh. In Elbetůmpeln bei Lissa, Unter-Beřkowic,
Aussig; in Teichen und Sůmpfen bei Rožďalowic, Liptitz náchst Dux,
Chotowin náchst Tábor, Ceraz bei Sobieslau, Počátek, Steinkirchen
náchst Budweis I

C. soluta Pringsh. var. /?) minor nob. In Stimpfen an der Bahn
bei Ouřinowes!

C. iregularis Pringsh. Bei Počátek und Steinkirchen!

Aphanochaete repens Berth. non A. Br. In Tíimpeln an der Eger
bei Libochowic; bei Kopidlno!

A, globosa Nordst. In Stimpfen an der Bahn zwischen Tell-
nitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen!

Oedogonium crispum (Hass.) Wittr. var. rostellatum (Pringsh.)
Wolle. Zwischen Pankrác und Krč náchst Prag, bei Rožďalowic!

Oe. Vaucherii (Le Cl.) A. Br. Bei Zdic náchst Beraun, Unter-
Beřkowic, Liboch, Aussig; Libochowic, Klappay, Liptitz náchst Dux,
Tellnitz; Rožďalowic, Kopidlno; Počátek!

Oe. undulatwn (Bréb.) A. Br. In Stimpfen zwischen Tellnitz und
Kleinkahn; in Tumpeln an der Lužnic bei Sobieslau, Počátek.

Oe. Borisianum (Le Cl.) Wittr. Bei Liptitz náchst Dux, Tell-
nitz, Libochowitz, Liboch a. E., Lissa a. E., Kopidlno, Chotowin náchst
i Tábor, Sobieslau!

Oe. sexangidare Clev. Bei Libochowitz!

Oe. flavescens (Hass.) Wittr. In Stimpfen bei Počátek !

l) Siehe, Notarisia, 1889, Nro 1.

128 Anton Hansgirg

Oe. cryptopůrum Wittr. Bei Miihlhausen und Libochowitz!

Oe. capillare (L.) Ktz. Bei Michle und bei Modřan náchst Prag ;
Popowic náchst Beraun, Liboch, Klappay, Libochowitz, Liptitz náchst
Dux, Bůnauburg, Rožďalowic, Kopidlno !

Oe. Landsboroughi (Hass.) Wittr. In Sumpfen bei Liptitz náchst
Dux, Počátek!

Oe. rufescens Wittr. /?) saxatile Hansg. In einer feu chtěn Fel-
senschlucht bei Sele náchst Roztok, unterhalb Korno und bei Tetin
náchst Beraun, bei Miihlhausen!

Oe. Pringsheimii Cram. Bei Michle und Modřan náchst Prag,
Zdic náchst Beraun; in Elbetiimpeln bei Liboch, Aussig, gegemiber
Unter-Beřkowic ; bei Čížkowic und Schelchowitz náchst Lobositz, Klap-
pay, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tábor, bei il
Sobieslau mehrfach, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis ; Kopidlno, ,
Rožďalowic !

Oe. fonticola A. Br. Bei Michle und Wršowic náchst Prag ; Mo-
dřan, Solopisk, Karlik, Tachlowic, Hostin, Srbsko, Tetin, Popowic, J
Zdic náchst Beraun; Senohrab náchst Mnichowic; Miihlhausen, Wel-
trus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, J
Schon-Priesen, Pónierle, Wesseln, Maischlowitz, Nestersitz, Bůnau-
burg, Tellnitz, Mariaschein ; Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalowic, Jičin i
mehrfach ; Stupšic, Chotowin und Náchod náchst Tábor, Ceraz náchst
Sobieslau, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis!

Oe. giganteum Ktz. In Elbetiimpeln gegeniiber Unter-Beřkowic ; :
bei Libochowitz; Klappay, Liptitz náchst Dux, Sobieslau, Počátek!

Oe. sterile Hansg. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

Oe. Roťhii (Le Cl.) Pringsh. In Sumpfen an der Bahn zwischen
Tellnitz und Kleinkahn!

Oe. tenuissimum Hansg. In Sumpfen bei Liptitz náchst Dux, .
Tellnitz; Chotowin, Ceraz, Počátek, Steinkirchen!

Bulbochaete setigera (Roth.) Ag. Zwischen Tellnitz und Klein-
kahn, bei Chotowin, Ceraz, Steinkirchen, Počátek!

B. intermedia De By. In Sumpfen bei Steinkirchen náchst
Budweis !

B. pygmaea Pringsh. Bei Rožďalowic, Počátek, Steinkirchen i
náchst Budweis!

B. elatior Pringsh. In Sumpfen an der Bahn zwischen Tellnitz
und Kleinkahn!

B. erassa Pringsh. Bei Počátek und Steinkirchen!

Resultate der Durchforschung der Stisswasseralgen. 127

B. rectangularis Wittr. Bei Chotowin náchst Tábor, in Tiim-
peln an der Lužnic náchst Sobieslau, bei Počátek!

Cylindrocapsa geminella Wolle. In Elbetiiinpeln bei Sadska!

Protoderma viride Ktz. Bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin,
Srbsko, Popowic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Senohrab náchst
Mnichowic, Miihlhausen mehrfach, Oužic náchst Kralup, Lissa a. E.,
Kopidlno, Rožďalowic, Jičin, Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Pomerle,
Wesseln, Biinauburg, Tillisch náchst Tellnitz, Počátek, Steinkirchen
náchst Budweis!

Prasiola crispa (Lightf.) Menegh. Bei Biinauburg mehrfach !

Hormiscia zonata (Web. et Mohr) Aresch. Bei Modřan, Solopisk,
Karlik, unterhalb Korno und Tetin náchst Beraun, in einem Brunnen
oberhalb Krč náchst Prag, bei Senohrab náchst Mnichowic, Libocho-
witz, Aussig, Schon-Priesen !

H. subtilis (Ktz.) Hansg. (Ulothrix subtilis Ktz.) Zwischen Pan-
krác und Krč, bei Hostiwar, Ouřinowes, Gross-Chuchel, Modřan, Solo-
; pisk, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, bei Popowic, Zdic náchst
Beraun; bei Unter-Beřkowitz , Liboch, Schelchowitz, Oppolau und
Kostial náchst Čížkowitz, Aussig, Nestersitz, Biinauburg, Tellnitz
mehrfach, Mariaschein, Geiersburg, Liptitz náchst Dux, Libochowitz,
Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Stupšic, Chotowin náchst Tábor, Ceraz
\ náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek!

H. jlaccida (Ktz.) Lagrh. (Ulothrix flaccida Ktz.) An allen Stand-
orten wie H. subtilis ausserdem noch bei Wršowic, Ober-Měcholup
und Michle náchst Prag ; Alt- und Neuhiitten náchst Beraun ; Tachlo-
wic, Dušnik; Chwatěrub gegeniiber Kralup, Miihlhausen, Hleďseb,
Miřowic, Weltrus, Lissa a. E., Budyň, Klappay, Libochowitz, Tillisch
und Kammitz náchst Tellnitz, Prachow náchst Jičin!

Var. rupicola (Ktz.) nob. (Ulothrix rupicola Ktz.) An Phonolith-
Felsen gegeniiber Aussig und am Ziegenberg bei Pomerle, bei Hlu-
bočep náchst Prag !

H. varia (Ktz.) Hansg. (Ulothrix varia. Ktz.) Fast an allen bei
H. flaccida angefúhrten Localitáten, ausserdem noch bei Ebersdorf
náchst Tellnitz und bei Wolfsschling gegeniiber Aussig!

Hormidium parietinum (Vauch.) Ktz. [Ulothrix parietina (Vauch.)
Ktz.] Bei Michle náchst Prag, Dušnik, Tachlowic, Tetin, Alt- und
Neuhiitten, Popowic und Zdic náchst Beraun; Modřan, Senohrab,
Miihlhausen, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Libochowitz,
Klappay, Oppolau und Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Biinau-
burg auch var. crassa (Kiitz.) Hansg. [Ulothrix crassa Ktz.]), Tellnitz,

128 Anton Hansgirg

Tillisch, Kammitz, Ebersdorf auch var. crassa, Mariaschein, Liptitz
náchst Dux, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis!

Schizogonium murale Ktz. Bei Biinauburg mehrfach, Ebersdorf i
náchst Tellnitz !

Stigeoclonium tenue Ktz. Bei Pankrác, oberhalb Krč, Wolšan
und Modřan náchst Prag, Solopisk, Tetin, Hostin, Popowic, Zdic,
Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Hostiwař, Senohrab, Miihlhausen,
Hleďseb, Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Oppolan, Libochowitz,
Klappay, Aussig, Schon-Priesen, Pomerle, Nestersitz, Bunauburg,
Mariaschein, Tellnitz, Liptitz náchst Dux, Ceraz náchst Sobieslau,
Počátek, Steinkirchen, Stupšic, Chotowin, Kopidlno, Rozďalowic, Jičin
mehrfach, Lissa a E.!

S. longipilus Ktz. Bei Rozďalowic und Chotowin náchst Tábor!

S. falklandicum Ktz. b) longearticulatum Hansg. Bei Chotowin
náchst Tábor, Steinkirchen náchst Budweis !

S. subspinosum Ktz. Bei Chotowin náchst Tábor!

S. farctum Berth. Bei Počátek !

S. flagelliferum Ktz. In Tíimpeln an der Lužnic náchst Sobieslau,
bei Počátek und Steinkirchen!

Chaetophora pisiformis (Roth) Ag. Bei Ounětic náchst Roztok,
Solopisk, Karlik, Neuhiitten náchst Beraun ; Libochowitz, Rozďalowic,
Chotowin, Steinkirchen náchst Budweis !

Ch. elegans (Roth) Ag. Bei Wršowic náchst Prag, in Elbetumpeln
bei Lissa a. E., gegeniiber Unter-Beřkowic, Aussig; bei Oppolau,
Liptitz, Náchod uáchst Tábor, in Tíimpeln an der Lužnic und bei
Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen !

Herposteiron confervicola Nág. [Aphanochaete confervicola
(Nág.) Rbh.] *) In Tiimpeln an der Eger bei Libochowitz, in Elbe-
tiimpeln bei Aussig, in Tiimpeln an der Lužnic náchst Sobieslau ; bei
Počátek, Steinkirchen, Kopidlno, Rozďalowic !

H. polychaete Hansg.2) In den Prager Schanzgráben, ober-
halb Krč, bei Solopisk, Rozďalowic, Libochowitz, Steinkirchen náchst
Bndweis !

Chaetopeltis orbicularis Berth. In einem Moldautumpel bei
Hlubočep náchst Prag! .

JEntocladia gracilis Hansg.3) In einem Teiche bei Wršowic
náchst Prag an Cladophora fracta!

x) Vergl. des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888, Nr. 33.

2) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888. Nr. 14.

3) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Flora, 1888 Nr. 33.

Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 129

Draparnaldia glomerata (Vauch.) Ag. Bei Miihlhausen!

D. jplumosa (Vauch.) Ag. Bei Hostiwař náchst Prag, Chotowin
I náchst Tábor, Počátek!

Conferva tenerrima Ktz. Bei Gross- Chuchel, Modřan, Solopisk,
Srbsko, Hostin, Závodí, Alt- und Neuhutten, Zdic und Popowic náchst
Beraun, Hostivař, Ouřinowes, Senohrab, Miihlhausen, Weltrus, Unter-
Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Kopidlno, Rožďalovic, Budyň, Libo-
chowitz, Schelchowitz náchst Cížkowitz, Aussigy Tellnitz, Mariaschein,
[ Náchod und Chotowin náchst Tábor, Stnpšic, Ceraz náchst Sobieslau,
Počátek, Steinkirchen !

C. bombycina (Ag.) Wille. In Quellen oberhalb Krč, bei Hosti-
wař, Ouřinowes, Senohrab, Gross-Chuchel, im Radotiner Thale, bei
\ Modřan, Solopisk, Zdic, Unter-Beřkowic, Liboch, Lissa a. E., Rožďa-
lowic, Kopidlno, Schelchowitz náchst Cížkowitz, Libochowitz, Aussig,
Tellnitz mehrfach, Mariaschein, Liptitz náchst Dux, Chotowin, Ceraz
, náchst Sobieslau, Počátek, Steinkirchen !

C. globulifera Ktz. Bei Miihlhausen!

Microspora fioccosa (Vauch.) Thr. [Conferva fioccosa (Vauch.) Ag.]
I Bei Solopisk, Modřan, Popowic náchst Beraun, Miihlhausen, Maria-
schein, Tellnitz, Bůnauburg, Bohm. Brod, Pořičan, Rožďalowic, Ko-
\ pidlno, Chotowin, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis !

M. stagnorum (Ktz.) Lagrh. (Conferva stagnorum Ktz.) In Sumpfen
bei Tellnitz!

M. pachyderma (Wille) Lagrh (Conferva pachyderma Wille.)
In Sumpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn !

M. amoena (Ktz.) Rbh. (Conferva amoena Ktz.) In Bergbáchen
unterhalb Korno und vor Hostin náchst Beraun, bei Senohrab, Liboch,
Biinauburg, Tellnitz !

Var. jS) tenuior nob. Fáden hellgrůne fluthende Haarbiischel
oder Ráschen bildend. Veget. Zellen blos 14 bis 15 f* dick, 2 bis 3 nach
der Theilung blos l1/2mal so lang wie breit, niit zienilich (bis 2*5 ft)
dicker Membrán, an den Scheidewánden ófters leicht eingeschnurt ;
var. y) crassior nob. Zellen 25 bis 30 ku breit, */« bis lmal so lang
sonst wie die typische Form. — Var. /3) in einem schnell fliessenden
Báchlein im oberen Theile des Solopisker Thales und unterhalb Korno
náchst Beraun; var. y) in Quellen bei Počátek mit der typischen
Form !

Vronema confervicolum Lagrh. In den Prager Schanz-
gráben an Oedogonien und Claclophora fracta!

Tr. matliematlcko-přírodoTědecká. 9

130 Anton Hansgirg

Rhizoclonium hieroglyphicum (kg.) Ktz. Bei Tetin náchst Beraun,
Liboch, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Libochowitz, Aussig, in Elbe-
tiimpeln gegeniiber Unter-Beřkowic, bei Rožďalowic!

R, fluitans Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik und unter-
halb Korno náchst Beraun!

Cladophora fracta (Vahl.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlík,
Zdic und Popowic náchst Beraun, Muhlhausen, Liboch, Unter-Beřkowic,
Lissa a. E., Aussig, Schelchowitz und Oppolau náchst Čížkowitz, Li-
bochowitz, Klappay, Mariaschein, Liptitz, Ceraz náchst Sobieslau,
Rožďalowic, Kopidlno!

C. insignis (Ag.) Ktz. Bei Tetin, Popowic und Zdic náchst Beraun,
Liboch, Schelchowitz, Klappay náchst Libochowitz!

(7. glomerata (L.) Ktz. Bei Modřan, Solopisk, Karlik, unterhalbl
Korno unci Tetin, vor Koněprus, bei Alt- und Neuhiitten, Zdic und
Popowic náchst Beraun, Senohrab, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Schon-
Priesen, Libochowitz, Bimauburg, Liptitz náchst Dux, Bilin, Rožďa-
lowic, Jičin!

C. canalicularis (Roth.) Ktz. Bei Pankrác náchst Prag, Rožďa-
lowic, Aussig, Tillisch náchst Tellnitz!

C. declinata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik unterhalbl
Korno und bei Hostin náchst Beraun, bei Aussig, Schon-Priesen, Li-
bochowitz, Pómerle, Nestersitz, Bimauburg, Jičin !

Irentepohlia anrea (L.) Mart. An Kalksteinfelsen bei Solopisk,
unterhalb Korno, Tetin, Hostin náchst Beraun, an Sandsteinen bei
Liboch !

T. uncinata (Gobi.) Hansg. In Wáldern oberhalb Tellnitz
spárlich !

T. abietina (Flot.) Wille. In den Prachower-Felsen bei Jičin ,>
Počátek !

T. odorata (Lyngb.) Wittr. Bei Solopisk náchst Černošic!

T. umbrína (Ktz.) Bor. Bei Solopisk, Roblin, Karlik, Hostin,
Alt- und Neuhiitten, Popowic und Zdic náchst Beraun, Senohrab,
Muhlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Budyň, Klappay, Li-
bochowitz, Schelchowitz náchst Čížkowitz, Aussig, Wolfsschling, Schon-j
Priesen, Pómerle, Maischlowitz, Nestersitz, Bimauburg, Tellnitz, Maria-jj
schein, Geiersburg, Liptitz, Steinkirchen náchst Budweis, PočatekJ
Ceraz náchst Sobieslau, Náchod und Chotowin náchst Tábor, Pořičan,i
Hasin náchst Rožďalowic, Kopidlno !

T. de Baryana (Rbh.) Wille. Bei Ounětic náchst Roztok, Lissa
a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Počátek, Steinkirchen !

Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. \%\

Chlorotylium cataractarum Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk,
Karlik, Modřan, Hostin, unterhalb Korno und Tetin, vor Koněprus,
Zdic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Aussig, Wolfsschling, Schon-
Priesen, Wesseln und Nestersitz náchst Pómerle, Libochowitz!

Microihamnion Kiitzingianum Nág. In einem Brunnen in der
Prager Neustadt, bei Stupšic und Rožďalowic!

Vaucheria sessilis (Vauch.) D. C. In Sunipfen am Wolšaner-

i Teiche schon iin April fructificirend, bei Michle, Modřan, Dušnik,

! Tachlowic, Solopisk, Roblin, Karlik, Senohrab, Gross-Chuchel, Srbsko,

Tetin, Hostin, Alt- und Neuhiitten, Popowic und Zdic, Muhlhausen,

Weltrus, Liboch, Unter-Beřkowic, Budyň, Klappay, Libochowitz, Kostial

i und Schelchowitz náchst Cížkowitz, Aussig, Schon-Priesen, Poinerle,

Nestersitz, Biinauburg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz

náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Rožďalowic, Kopidlno, Prachow

! náchst Jičin!

V. de Baryana Wor. In einem Bergbáchlein bei Solopisk náchst
Černošic !

V. geminata (Vauch.) D. C. In Wiesengráben bei Schelchowitz
náchst Cížkowitz ; var. rivularis Hansg. bei Karlik !

Botrydium granulátům (L.) Rostaf. et Wor. Bei Weltrus, Aussig,
Unter-Beřkowic !

Pandořina morům Bory. Bei Lissa a. E., Aussig, gegeniiber
Unter-Beřkowic, bei Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Maria-
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotwin, in Tumpeln au der
Lužnic bei Sobieslau, Počátek !

Chlamydomonas pidvisculús (Miill.) Ehrb. Bei Pankrác, Michle,
Solopisk, Karlik, Beraun, Schelchowitz náchst Cížkowitz, Tellnitz,
Liptitz, Rožďalowic, Počátek !

Ch. tingens A. Br. In einem Wiesentiimpel in Nuslethal
riáchst Prag!

Hydrodictyon reticulatum (L.) Lagrh. Bei Modřan náchst Prag,
bei Unter-Beřkowic!

Pediastrum Boryanum (Turp.) Menegh. In Elbetiimpeln gegen-
iiber Unter-Beřkowic, bei Chotowin, Ceraz, Počátek, Steinkirchen,
Kopidlno, Rožďalowic, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz náchst Dux;
var. granulátům (Ktz.) A. Br. im sog. Libušabade náchst Pankrác;
var. subidiferum Ktz. bei Modřan !

Var. serratum (Reinsch) Asken. (Pediastrum serratum Reinsch).
Bei Počátek und Steinkirchen náchst Budweis!

132 Anton Hansgirg

P. duplex Meyen. Bei Solopisk, in Elbetiimpeln gegeniiber Unter-
Beřkowic und bei Aussig; bei Liptitz, Chotowin, in Tiimpeln an der
Lužnic imd in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Počátek, Stein-
kirchen !

P. tetras (Ehrb.) Ralfs. In Siimpfen bei Počátek!

Coelastrum microporum Nág. In Elbettimpeln gegeniiber Unter-
Beřkowic und bei AusŠíg, bei Liptitz, Sobieslau mehrfach, Steinkirchen
náchst Budweis !

Scenedesmus bijugatus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel, Miihl-
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, in i
Tiimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau, ,
Počátek, Steinkirchen, Rožďalowic !

S. denticidatus Lagrh. Bei Ceraz, Počátek!

8. qtiadricauda (Turp.) Bréb. Bei Michle náchst Prag, Unter
Beřkowic, Aussig, Liptitz, Steinkirchen, Počátek, Sobieslau mehrfach,
Rožďalowic !

S. obliquus (Turp.) Ktz. Bei Gross-Chuchel náchst Prag, Miihl-
hausen, Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Tellnitz, Liptitz, Cho-
towin, Sobieslau, Počátek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno !

Ophiocytium parvulum (Perty) A. Br. In Elbetumpeln gegen-
iiber Unter-Beřkowic und bei Aussig; Libochowitz, Tellnitz, Liptitz,
Muhlhausen, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Sobieslau mehrfach,
Počátek, Steinkirchen !

O. maius Nág. Bei Ouřinowes náchst Prag, Steinkirchen!

Rhaphidium polymorphum Fres. Bei Muhlhausen, Lissa a. E.,
Unter-Beřkowic, Aussig, Oppolau, Libochowitz, Mariaschein, Liptitz,
Tellnitz, Sobieslau, Počátek, Steinkirchen, Kopidlno, Rožďalowic; var.
falcatum (Corcla) Rbh. in Siimpfen bei Liptitz náchst Dux !

Selenastrum Bibraianum Reinsch. Bei Steinkirchen náchst Bud-
weis !

Tetraedron trigonum (Nág.) Hansg. (Polyedrium trigonum Nág.)
In Elbetumpeln gegeniiber Unter-Beřkowic, bei Steinkirchen !

T. caudatum (Corda) Hansg. (Polyedrium caudatum. Corda.) Lagrh.
In Siimpfen bei Počátek !

T. lobidatum (Nág.) Hansg. In torfigen Siimpfen bei Počátek!

T. polymorphum (Asken.) Hansg. (Polyedrium polymorphum
Asken.) In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag, in Elbetumpeln gegen-
iiber Unter-Beřkowic, bei Liptitz náchst Dux, Lomnitz náchst Wit-
tingau !

Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 133

T. minimum (A. Br.) Hansg. (Polyedrium minimuin A. Br.) In
Siimpfen bei Počátek, in Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau !

Characium subulatum A. Br. Bei Aussig, Liptitz náchst Dux,
Kopidlno !

Kentrosphaera Facciolae Bzi. var. irregularis Hansg. Bei Stein-
kirchen náchst Budweis!

Endosphaera biennis Klebs. In Siimpfen bei Ouřinowes náchst
Prag !

Sckizochlamys gelatinosa A. Br. In Siimpfen bei Steinkirchen
náchst Budweis !

Palmodactylon varium Nág. Bei Miihlhausen, Liptitz, Steinkir-
chen, Počátek!

Apiocystis Brauniana Nág. An Cladophora und Oedogonien im
sog. Libuša-Bade náchst Pankrác!

Oeminella interrupta (Turp.) Lagrh. Bei Pankrác náchst Prag, in
Siimpfen bei Tellnitz!

Staurogenia rectangularis (Nág.) A. Br. In Siimpfen bei Stein-
kirchen náchst Budweis!

Dictyosphaerium reniýorme Bulnh. In Siimpfen bei Počátek!

D. pulchellum Wood. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

Nephrocytium Agardhianum Nág. In Siimpfen bei Počátek und
Steinkirchen !

N. Nagělii Grun. Bei Zdic náchst Beraun, Steinkirchen !

Oocystis Nagelii A. Br. In Siimpfen bei Počátek!

O. solitaria Wittr. In Siimpfen bei Tellnitz, Liptitz, Lissa a. E.
Rožďalowic, Počátek; var. rupestris (Krch.) Hansg. [Oocystis rupestris
Krch.] an feuchten Felsen bei Solopisk, Karlik, unterhalb Korno
und bei Hostin náchst Beraun; am Warkotscher Wasserfall náchst
Aussig !

Pleurococcus miniatus (Ktz.) Nág. In einer Felsenhóhle unter-
halb Korno náchst Beraun!

P. angulosus (Corda) Menegh. In Siimpfen bei Počátek und
Tellnitz!

Gloeocystis rupestris (Lyngb.) Rh. Bei Karlik, Hostin, an Pho-
nolith-Felsen am Ufer der Elbe gegeniiber Aussig, bei Tellnitz, Bů-
nauburg, Geiersburg náchst Mariaschein, Počátek, in den Prachower
Felsen náchst Jičin !

Palmella mucosa Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk und Karlik,
bei Schon-Priesen, Oppolau, Libochowitz, Steinkirchen, Počátek!

P. stigeoclonii Ktz. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

134 Anton Hansgirg

P. botryoides Ktz. Bei Karlik, Srbsko, Alt- und NeuMtten náclist
Beraun, Senohrab, Geiersburg, Mariaschein, Tellnitz, Bíinauburg, in
den Prachower-Felsen náchst Jičin !

P. rniniata Leibl. Bei Pankrác und Modřan náchst Prag ; Srbsko,
Záwodí, Popowic, Zdic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Miihl-
hausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Libochowitz, Tellnitz, Bů-
nauburg, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po-
čátek, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin!

Stichococcus bacillaris Nág. Bei Gross-Chuchel, Solopisk, Karlik,
Hostin, Srbsko, Tetin, Althiitten, Zdic und Popowic náchst Beraun,
Senohrab, Chwatěrub, Muhlhausen, Weltrus, Liboch, Křiwenic, Unter-
Beřkowic, Budyů, Klappay, Libochowitz, Aussig, Schón-Priesen, P6-
nierle, Maischlowitz, Nestersitz, Bíinauburg, Tellnitz, Geiersburg, Maria-
schein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Jičin, Chotowin, Ceraz und
Drachow náchst Sobieslau, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis!

Protococcus viridis Ag. var. pulcher (Krch.) Hansg. An feuchten
Felsen bei Solopisk!

P. grumosus Rich. In einer feuchten Felsenhohle unterhalb Korno
náchst Beraun ini Gallertlager einiger Schizophyten !

P. infusionum (Schrank.) Krch. Bei Modřan, Karlik, Lissa a. E.,
Unter-Beřkowic, Aussig, Mariaschein, Liptitz, Chotowin, Sobieslau, ,
Počátek, Steinkirchen, Rožďalowic, Kopidlno!

P, botryoides (Ktz.) Krch. var. nididans Hansg. In Siiinpfen bei
Tellnitz und Steinkirchen!

Urococcus insignis (Hass ) Ktz. Bei Tellnitz, Geiersberg náchst
Mariaschein, Steinkirchen, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Steinkirchen
náchst Budweis!

Troehiscia hatophila Hansg.1) In Salzwassersiimpfen bei
Oužic náchst Kralup !

T. granulata (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus granulatus
Reinsch.) In einein Warnihause des Heine'schen Gartens bei Prag!

T. minor Hansg. (Acanthococcus minor Hansg.) In Súmpfen bei
Počátek !

T. hirta (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus hirtus [Reinsch.] Lagrh.)
Bei Počátek!

T. aciculifera (Lagrh.) Hansg. (Acanthococcus aciculiferus Lagrh.)
var. pulchra Hansg. In den Prachower Felsen náchst Jičin !

*) Mehr tiber diese Alge ist in des Verf.'s Ábhandlung in der Hedwigia, 1888
Heft 5 u. 6 nachzulesen.

Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 135

T. reticularís (Reinsch.) Hansg. (Acanthococcus reticularis
Reinsch.) In Suinpfen bei Oužic náchst Kralup!

T. stagnalis Hansg. (Acanthococcus palustris Hansg.) In Suinpfen
an der Bahn zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst
Budweis !

Dactylococcus caudatus (Reinsch.) Hansg. Bei Munchengrátz und
Steinkirchen !

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Karlik, Lissa a. E., Kopidlno,
Rožďalowic, Liptitz, Tellnitz, Chotowin, Ceraz náchst Sobieslau, Po-
čátek, Steinkirchen náchst Budweis!

Mougestia scalaris Hass. In Suinpfen zwischen Tellnitz und
Kleinkahn ! 0

M. numidoides Hass. Bei Rožďalowic, Sobieslau, Počátek, Stein-
kirchen !

M. parvtda Hass. Bei Sele náchst Roztok, Lissa a. E., Biinau-
burg, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Ceraz, Steinkirchen,
Počátek !

M. genuflexa (Dillw.) Ag. In Siimpfen am Wolšaner Teiche náchst
Prag, bei Modřan, Solopisk, Karlik, Popowic, Zdic, Muhlhausen, Liboch,
in Elbetunipeln gegeniiberUnter-Beřkowic, Aussig, in Siimpfen zwischen
Lissa und Alt-Lissa, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Biinauburg, Tell-
nitz, Mariaschein, Liptitz, Chotowin und Náchod náchst Tábor, Ceraz
náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Rožďalowic, Kopidlno!

M. viridis (Ktz.) Witt. Bei Tellnitz mehrfach, Rožďalowic, Cho-
towin, Počátek, Steinkirchen!

Zygnema efoalybeospermum Hansg.1) In einem Bergbáchlein
iui Engpasse unterhalb Korno náchst Beraun!

Z. rhynchonema Hansg. In Salzwassersúmpfen an der Staats-
bahn zwischen Slatinan und Chotzen!

Z. stellinum (Vauch.) Ag. In Elbetiimpeln und Siimpfen bei Lissa,
gegenůber Unter-Beřkowic, bei Aussig, Oppolau, Libochowitz, Tell-
nitz, Mariaschein, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin und Náchod
náchst Tábor, Stupšic, Ceraz náchst Sobieslau, Počátek, Hostiwař,
Solopisk und Mo dřan náchst Prag, Zdic und Popowic náchst Beraun !

Zygogoiiium ericetorum Ktz. Bei Hostin und ,Neuhutten náchst
Beraun, Senohrab náchst Mnichowic, Libochowitz, Maischlowitz náchst
Pómerle, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Počátek, Stein-

V Mehr uber diese und die nachfolgende neue Z.-Art siehe in der diesbeziig-
lichen Abhandlung des Verfs in der Hedwigia, 1888, Heft 9 u. 10.

136 Anton Hansgirg1

kirchen, Chotowin, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower-Felsen
bei Jičin!

Spirogyra gracilis (Hass.) Ktz. In Elbetiimpeln bei Lissa, gegen-
iiber Unter-Beřkowitz und bei Aussig, Oppolau und Schelchowitz,
náchst Cížkowitz, Libocbowitz, Biinauburg, Liptitz, Náchod und Cho-
towin náchst Tábor, Stupšic, Počátek !

S. communis (Hass.) Ktz. Bei Zdic náchst Beraun, in Elbe-
tiimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Aussig, Miihlhausen, Libocbowitz,
Liptitz, Počátek, Ceraz náchst Sobieslau, Náchod náchst Tábor, Ro-
žďalowic, Kopidlno!

S. porticalis (Můll.) Cleve. Bei Sele náchst Roztok, Solopisk,;
Karlik, in Siimpfen am Wolšaner Teiche náchst Prag, Modřan, Ouně-
tic náchst Roztok, Můhlhausen, Weltrus, in Elbetiimpeln gegeniiber
Unter-Beřkowic, Liboch, Oppolau, Klappay, Libochowitz, Aussig, P6-
merle, Wesseln, Nestersitz, Liptitz; bei Hostin, Srbsko, Zdic, Alt-
und Neuhiitten und in Záwodí náchst Beraun; Chotowin, Stupšic, in
Tumpeln an der Lužnitz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Ro-i
žďalowic, Kopidlno!

S. varians (Hass.) Ktz. In den Prager Schanzgráben im Junii
1888 fructificirend!

S. rivularis Rbh. var. minor Hansg. Bei Dobřichowic, Karlik,
Srbsko an der Beraun, Liboch und Aussig an der Elbe, Libocbowitz,'
Oppolau, Liptitz, Sobieslau!

S. ftaviatilis Hilse. Bei Libochowitz, Steinkirchen náchst Budweis !

S. neglecta (Hass.) Kiitz. Im sog. Libuša-Bade bei Pankrác náchstJ
Prag !

S. dubia Ktz. Bei Kopidlno, Rožďalowic, Ceraz náchst Sobieslau,]
Steinkirchen, Počátek !

S. majuscula Ktz. Bei Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst I
Budweis !

S. nitida (Dillw.) Link. Bei Modřan, Zdic náchst Beraun, Wel-i
trus, Aussig, Libochowitz, Liptitz, Rožďalowic, Kopidlno!

S. erassa Ktz. Bei Kopidlno und Rožďalowic!

S. tenuissima (Hass.) Ktz. An der Smichower Schwimmschule an
Holzbalken mit S. Webeři Ktz., bei Solopisk, Zdic náchst Beraun,
Lissa a. E., in Elbetiimpeln gegeniiber Unter-Beřkowic; bei Liboch,!
Aussig, Oppolau, Libochowitz, Rožďalowic!

8. inflata (Vauch.) Rbh. Bei Oppolau, Tellnitz mehrfach!

S. Webeři Ktz. In den Prager Schanzgráben im Juni 1888 fructi-i.
ficirend, in Quellen zwischen Pankrác und Ober-Krč, bei Modřan, inf

Resultate der DurcMorschung der Siisswasseralgen. 137

Elbettimpeln gegenůber Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Libochowitz,
Oppolau, Biinauburg, Tellnitz, Mariaschein, Chotowin náchst Tábor,
Kopidlno !

JS. insignis (Hass.) Ktz. var. fallax Hansg.1) In einem Prager
Sclianzgraben hinter děni gew. Koruthor!

Sirogonium sticticum (E. B.) Ktz. In Elbetůmpeln gegeníiber
Unter-Beřkowic, bei Kopidlno und Rožďalowic!

Gonatozygon asperum (Bréb.) Nordst. Bei Počátek!

Hyaloiheca dissiliens (Sniith) Breb. In Siimpfen bei Stupšic,
Chotowin, Počátek, Steinkirchen !

H. mucosa (Mert.) Ehrb. Bei Chotowin náchst Tábor, Stupšic,
Sobieslau, Počátek, Steinkirchen!

H. dubia Ktz. In Siimpfen bei Počátek und Steinkirchen náchst
Budweis !

Gymnozyga bambusina (Bréb.) Jacobs. Bei Počátek, Steinkirchen !

Sphaerozosma filiýorme (Ehrb.) Rbh. Bei Počátek!

S. secedens De By. In Siimpfen bei Počátek, Tellnitz!

Desmidium Sicartzii Ag. Bei Tellnitz, Steinkirchen und Počátek !

D. Baylei (Ralfs.) De By. In Siimpfen bei Počátek unter
anderen Desmidiaceen !

D. cylindricum Grev. In torfigen Siimpfen bei Počátek!

Mesotaenium mzcrococcum (Ktz.) Krch. Bei Modřan, Miihlhausen,
Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Wolfsschling, Pómerle, Maischlowitz,
Nestersitz, Biinauburg, Tellnitz, Mariaschein, Libochowitz, Hostin,
Tetin, Neuhutten und Zdic náchst Beraun, Chwatěrub, Steinkirchen,
Počátek, Chotowin, Stupšic, Rožďalowic, Kopidlno, in den Prachower
Felsen bei Jičin!

M. Braunu De By. Bei Biinauburg und in den Prachower Felsen
náchst Jičin!

M. Emdlicherianum Nág. Bei Geiersburg náchst Mariaschein,
Tellnitz !

Cylindr ocystis Brebissonii Menegh. In Siimpfen zwischen Tellnitz
und Kleinkahn, bei Počátek!

C. crassa De By. Bei Solopisk, Tetin, Hostin und unterhalb
Korno náchst Beraun!

Penzum libellula (Focke) Nordst. (P. closteroides Ralfs.) In Siim-
pfen bei Počátek, Steinkirchen!

') Mehr uber diese neue S.-Form siehe in des Verf.'s Abhandlung in der
Hedwigia, 1888, Heft 9. und 10.

138 Anton Hansgirg

P. navicula Bréb. Bei Počátek!

Closierium gracile Bréb. In Sůmpfen zwischen Tellnitz und
Kleinkakn, bei Počátek mehrfach, Steinkirchen náchst Budweis !

C. lunula (Miill.) Nitzsch. Bei Počátek!

C. acerosum (Schrank) Ehrb. Bei Tellnitz, Počátek, Steinkirchen !

C. striolatum Ehrb. Bei Stupšic, Počátek, Steinkirchen !

C. Dianae Ehrb. Bei Steinkirchen, Počátek!

C. parvulum Nag. Bei Hostiwař náchst Prag, in Elbetůmpeln
gegeniiber Unter-Beřkowic, Aussig ; Liptitz náchst Dux, Tellnitz mehr-
fach, in Tiimpeln an der Lužnic und in Teichen bei Ceraz náchst
Sobieslau, bei Počátek, Steinkirchen!

C. moniliferum (Bory) Ehrb. Unterhalb Korno und bei Neu-
hutten náchst Beraun, bei Aussig, Počátek!

Dysphinctium curtum (Bréb.) Reinsch. var. exiguum Hansg. An
feuchten Kalksteinfelsen an der Westbahn bei děni Wáchterhaus Nr. 27,
unterhalb Tetin, vor Hostin náchst Beraun ; auf feuchter Erde an den
Prager Schanzen, im Nuslethal, bei Hostiwař náchst Prag ; an Felsen
im Bahneinschnitte vor der Station Stupšic!

D. cruciferum (D. By.) Hansg. Bei Steinkirchen!

D. connatum (Bréb.) D. By. var. /3) minus Nordst. Bei Počátek!

D. annulatwn Nag. In Sůmpfen bei Počátek!

D. palangula (Bréb.) Hansg. var. de Baryi Rbh. Bei Počátek und
Rožďalowic !

D. cylindrus Nág. Bei Chotowin náchst Tábor!

Docidium baculum Bréb. Bei Steinkirchen náchst Budweis,
Tellnitz !

Tetmemorus laevis (Ktz.) Ralfs. Bei Bunauburg, Počátek!

T. granulatus (Bréb.) Ralfs. Bei Počátek!

T. Brébissonii (Menegh). Ralfs. In Siimpfen bei Počátek!

T. minutus D. By. Bei Počátek und Tellnitz!

Pleurotaeniurn nodulosum (Bréb.) D. By. Bei Steinkirchen, Po-
čátek !

P. truncatum (Bréb.) Nág. Bei Počátek, Sobieslau!

P. coronatum (Bréb.) Rbh Bei Počátek!

Cosmaridium cucumis (Corda) Gay. In Siimpfen bei Modřan
náchst Prag!

C. de Baryi (Arch.) Hansg. var. /3) minus Hansg. Bei Počátek;
var. y) spetsbergense Nordst. Bei Steinkirchen!

Xanihidium antilopaeum (Bréb.) Ktz. In Tiimpeln an der Lužnic
náchst Sobieslau, bei Počátek!

Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 139

Cosmarium granátům Bréb. Bei Tellnitz, Steinkirchen, Ceraz
náclist Sobieslau!

C. monilifovme (Turp.) Ralfs. In Siimpfen bei Počátek!

C. bioculatum Bréb. Bei Rožďalowic, Tellnitz, Stupšic, Ceraz
náchst Sobieslau; bei Steinkircben auch var. fi) parcum Wille!

C. Hammeri Reinsch. Bei Karlik náchst Dobřichowic, Aussig,
Tellnitz, Liptitz náchst Dux!

C. Meneghinii Bréb. Bei Michle unci Modřan náchst Prag;
Karlik; unterhalb Korno náchst Beraun; in Elbetiinipeln bei Aussig,
gegenuber Unter-Beřkowic ; bei Libochowitz, Oppolau, Tellnitz, Liptitz,
Lissa a. E., Chotowin, Stupšic, in Tuinpeln an der Lužnic und in
Teichen bei Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, Rožďalowic,
Kopidlno! — Var. Brauni Reinsch. Bei Pankrác náchst Prag, Po-
čátek !

C. crenatum Ralfs. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Wršowic
náchst Prag!

C. subtumidum Nordst. In Sůmpfen bei Počátek, Ceraz náchst
Sobieslau !

C. pseudobotrytis Gay. Unterhalb Korno und Tetin náchst Be-
raun, bei Stupšic!

C. orbicidatum Ralfs. Bei Počátek!

C. nitidulum De Not. In Siimpfen bei Tellnitz !

C. laeve Rbh. In feuchten Moldaufelsen bei Chwatěrub gegen-
uber Kralup!

C. trilobulatum Reinsch. Bei Počátek! — Var. /5) minus
Hansg. Bei Steinkirchen náchst Budweis, Ceraz náchst Sobieslau,
Rožďalowic !

C. pyramidatum Bréb. Bei Počátek, Steinkirchen!

C. circulare Reinsch. Bei Ceraz, Počátek!

C. obsoletum (Hantzsch) Reinsch. Bei Ceraz náchst Sobieslau !

C. holmiense Lund. An feuchten Felsen unterhalb Korno, Tetin
und vor Hostin an der Beraun, bei Chwatěrub an der Moldau, im
Bahneinschnitte vor der Station Stupšic, bei Tellnitz!

C. margaritiferum Turp. In Elbetůmpeln gegenuber Unter-Beř-
kowic, bei Aussig, Lissa; Rožďalovic, Kopidlno; Ceraz, Steinkirchen,
Počátek !

C. aphanichondrum Nordst. var. pwsillwm Hansg. An
feuchten Felsen vor Hostin náchst Beraun!

C. Brébissonii Menegh. In Siimpfen bei Počátek!

140 Anton Hansgirg

C. botrytis (Bory) Menegh. Bei Sele nachst Roztok, Solopisk,
Karlik, unterhalb Korno nachst Beraun; bei Unter-Beřkowic, Liboch,
Oppolau, Schelchowitz, Aussig, Libochowitz, Tellnitz, Mariaschein,
Liptitz nachst Dux, Lissa a. E., Rožďalowic, Kopidlno, Chotowin, in
Tiimpeln an der Lužnitz nachst Sobieslau, Počátek mehrfach, Stein-
kirchen !

C. cruciatum Bréb. An feuchten Felsen vor der Bahnstation i
Stupšic !

C. suberenatum Hantzsch. Bei Pankrác nachst Prag, Tellnitz,
Geiersburg nachst Mariaschein, Ceraz, Počátek!

C. ornátům Ralfs. In Elbetiimpeln bei Aussig, Počátek!

C. biretum Bréb. var. /3) minus Hansg. In Quellen zwischen Pan-
krác und Ober-Krč nachst Prag!

C, speciosum Lund. Zwischen Tellnitz und Kleinkahn!

C, pseudogranatum Nordst. An feuchten Felsen bei Chwa-
těrub gegenůber Kralup!

C. caelatum Ralfs. An feuchten Felsen vor Hostin nachst Beraun !

Arthrodesmus convergens (Ehrb.) Ralfs. In Tiimpeln an der Lužnic
nachst Sobieslau, bei Počátek!

A. octocomis Ehrb. Bei Steinkirchen nachst Budweis!

Euastrum pectinatum Bréb. Bei Tellnitz !

E. verrucosum (Ehrb.) Ralfs. Bei Ceraz nachst Sobieslau, Po-
čátek mehrfach!

E. oblongum (Grev.) Ralfs. In Sumpfen zwischen Tellnitz und
Kleinkahn, Počátek!

E. ansatum Focke. Bei Počátek, Steinkirchen, in Sumpfen zwi-
schen Tellnitz und Kleinkahn!

E. elegans (Bréb.) Ktz. In Sumpfen bei Kammitz und zwischen
Tellnitz und Kleinkahn, bei Počátek, Steinkirchen nachst Budweis !

JE7. Pokorný anum Grun. In Siimpfen bei Steinkirchen!

E. binale (Turp.) Ralfs. Bei Ceraz nachst Sobieslau, Steinkir-
chen, Počátek, in Sumpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn!

Micrasterias crux melitensis (Ehrb.) Ralfs. Bei Počátek!

M. truncata (Corda) Bréb. In Sumpfen bei Počátek!

M. rotata (Grev.) Ralfs. Bei Chotowin nachst Tábor, Ceraz nachst
Sobieslau, Počátek!

Staurastrum mutictim Bréb. Bei Modřan nachst Prag, Lissa a. E.,
Schelchowitz, Aussig, Tellnitz, Geiersburg nachst Mariaschein, Po-
čátek, Steinkirchen!

S. altemans Bréb. Bei Steinkirchen nachst Budweis!

Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 141

8. brevispina Bréb. In Siimpfen bei Počátek!

8. dejectum Préb. Bei Počátek, Tellnitz!

S. cuspidatum Bréb. Bei Ceraz náchst Sobieslau, Počátek!

8. dilatatum Ehrb. In Siimpfen bei Počátek, Steinkirchen, So-
bieslau mehrfach, Tellnitz !

S. polymorphum Bréb. Bei Sobieslau, Steinkirchen, Počátek!

8, avicula Bréb. In Siimpfen bei Steinkirchen náchst Budweis !

8. echinatum Bréb. Bei Počátek!

8. gracile Ralfs. In Siimpfen bei Steinkirchen, Počátek!

8. vestitum Balfs. In Siimpfen bei Počátek!

8. furcigerum Bréb. Bei Tellnitz, Počátek !

8. Pseudosebaldi Wille. Bei Počátek!

8, intricatum Delp. In Siimpfen bei Počátek!

8, pusillum Wolle. In Siimpfen bei Počátek unter anderen
Desmidiaceen !

IV. Klasse. Myxopliyeeae (Cyanophyceae). ])

Stigonema inýorme Ktz. (incl. Sirosiphon coralloides Ktz.) Am
Aupafall, Mummelfall, am Sudabhange der Schneekoppe, an steinigen
Wasserfállen bei Harrachsdorf!

S. torfaceum, (Engl. Bot.) Cooke (incl. Sirosiphon pulvinatus
Bréb. et S. secundatus Ktz.). Im Riesengebirge am Aupafall!

8. minutum (Ag.) Hass. (incl. S. crustaceum Bzi.). An Felsab-
hángen im Záhgrunde, am Sudabhange der Schneekoppe, bei Har-
rachsdorf im Riesengebirge ; bei Karlík náchst Dobřichowic spárlich !

8. panniforme (Ag.) Bzi. (incl. Sirosiphon alpinus Ktz. et S.
compactus Ktz.). An der Bergschmiede und im unteren Theile des
Aupafalles und unterhalb der Schneekoppe im Riesengebirge!

8. ocellatum (Dillw.) Thr. In torfigen Siimpfen bei Magdalena
und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen náchst Budweis, Tellnitz,
an der Bergschmiede, am Sudabhange der Schneekoppe, im Záhgrunde,
in Siimpfen bei der Wiesenbaude, bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachs-
dorf, am Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfállen im Riesen-
gebirge !

8. hormoides (Ktz.) Hansg. (Sirosiphon hormoides Ktz.). Am
Mummelfall und bei den Steinigen Wasserfállen!

l) Im Nachfolgenden hat der Verfasser auch die selteneren von ihm J. 1887
in Bóhmen gesammelten Arten der blaugrilnen Algen angefuhrt.

142 Anton Hansgirg

Hapalosiphon pumilus (Ktz.) Krch. In Sumpfen bei Rozdalo wic,
Kopidlno, im Riesengebirge am Záhgrundwasser, bei der Wiesenbaude ;
bei Ceraz náchst Sobieslau, Clilumec und Magdalena náchst Wittingau,.
Nen-Bistritz, Grambach, Počátek, Kardaš-Řečic mehrfach, Steinkirchem
náchst Budweis, in Siimpfen zwischen Tellnitz und Kleinkahn!

Capsosira Brébissonii Ktz. Im Riesengebirge am Aupafall
und am Siidabhange der Schneekoppe ; im Bóhmerwalde im Lackasee
náchst Eisenstein!

Nostochopsis lóbatus Wood. var. stagnalis Hansg. Lager
compact, rundlich oder von unregelmássiger Form, meist 2 bis 5 mm
breit. Hauptfáden reichlich verzweigt, oft radiár verlaufend. Ástchen
einzeln oder zu 2 bis 3 neben einander. Veget. Zellen der Hauptfáden
niedergedriickt kugelig oder tonnenformig, seltener lánglich-elliptisch,
meist 4 bis 6 \i dick, 1 bis 2mal so lang, oft fast rosenkranzformig
angeordnet, die der Ástchen meist 2-5 bis 4 (i dick, 2mal so lang.
Grenzzellen elliptisch oder lánglich cylindrisch an den Ástchen meist
15 bis 18 fi lang; sonst wie die typische Form. Bisher (var. stag-
nalis) blos in einem Tiimpel auf der grossen Insel bei Čelakowic
a. E. mit Cylindrocapsa geminella Wolle!

Scytonema myochrous (Dillw.) Ag. An Kalksteinfelsen unterhalb
Korno und Tetin náchst Beraun!

S. figuratum Ag. (S. thermale Ktz.) Bei Chwatěrub gegenuber I
Kralup, Chlumec náchst Wittingau, im Riesengebirge am Aupafall, |
im Aupagrund, Záhgrund, am Siidabhange der Koppe, bei Wurzels-
dorf, Neuwelt, Harrachsdorf, insb. am Mummelfall und bei den Stei-
nigen Wasserfállen, bei Siehdichmr!

S. tolypotJirichoides Ktz. In Sumpfen an der Staatsbahn
bei Ouwal spárlich!

S. involvens (A. Br.) Rbh. Am Spitzberg im Bóhmerwalde!

S. Hofmanni (Ag.) Thr. Bei Roblin, Solopisk, Karlik, Srbsko,
Tetin, Dušnik, Tachlowic, Alt- und Neuhiitten, Zdic, Múhlhausen,
Weltrus, Aussig, Pómerle, Biinauburg, Tellnitz, Bilin, Dux ; im Riesen-
gebirge noch bei Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachsdorf, Marschendorf,
Dunkelthal, Petzer; bei Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen und
Forbes náchst Budweis!

S. ambiguum Ktz. An feuchten Sandsteinen bei Liboch a. E., |
bei Žíč náchst Chlumec bei Wittingau, am Wege von Roztok nach
Ounětic !

S, ocellatum Lyngb. Bei Solopisk náchst Černošic, Biinauburg!

Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 143

S. cincinnatum (Ktz.) Thr. Bei Čelakowic a. E., Biinauburg unter
dem Erzgebirge, Strakonic!

Tolypoťhrix tenuis Ktz. lni Lackasee bei Eisenstein, bei Stein-
kirchen, Lissa a. E., Chotzen !

T. Wartmanniana Rbh. In einem Waldbrunnen bei Plass niichst
Pilsen !

T. lanata (Desv.) Wartm. (incl. T. aegagropila. Ktz.) Bei Čela-
kowic a. E., Lissa, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek,
Chotzen, Přelouč, in Sumpfen bei Bišic, Wšetat und Kojowic, Dachow
náchst Hořic ; bei Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Řečic,
Chlumec náchst Wittingau, Schewetin, Počátek, Neu-Bistritz, Liptitz
náchst Dux, Třtic náchst Neu-Strašic, Čimelic, Putim, Blowic náchst
Pilsen !

T. distorta (Mull.) Ktz. Bei Čelakowic a. E., Chotowin náchst
Tábor, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Schewetin náchst
Weselí a. L., Steinkirchen, Geiersburg náchst Mariaschein, Kammitz
náchst Tellnitz!

Flectonema mirabile (Dilw.) Thr. Bei Eisenbrod u. Kaplitz !

P. phormidioides Hansg. Bei Siehdichfur náchst Neuwelt
mit Hydrocoleum Brébissonii Ktz. var. aerugineum!

P. puteale (Krch.) Hansg. (Glaucothrix putealis Krch.) Bei
Modřan náchst Prag, Stupšic, Počátek, Chrabřic náchst Laun!

P. gracillimum (Zopf) Hansg. (Glaucothrix gracillima Zopf). In
der freien Nátur bei Schewetin náchst Veselí a. L. spárlich; in
Warmháusern in Sichrov náchst Turnau und in Opočno!

JP. nostochorwm Bor. et Th. Im schleimigen Lager einiger
Nostoc-Arten und verschiedener Chroococcaceen von den Felsen bei
Sele, gegenuber Libšic náchst Prag, bei Lomnic náchst Wittingau,
Kuschwarda !

Desmonema Wrangelii (Ag.) Bor. et Flah. Im Riesen-
gebirge am Mummelfall náchst Harrrachsdorf; bei Eisenbrod, Ham-
mern náchst Neuern, Kaplitz!

Hydrocoryne spongiosa Schwabe (Hilsea tenuissima (A.
Br.) Krch.) Bei Stupšic, Nepomuk, Mažic náchst Veselí a. L., Dachow
náchst Hořic, Chlumec a. C, Kammitz náchst Tellnitz!

Gloeoťhrichia pisum (Ag.) Thr. In Elbetiimpeln bei Lissa, Čelá-
kovic, Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek,
Kopidlno, Rožďalowic, Cerhenic náchst Kolin, Přelouč, Dachow náchst
Hořic; Jechnitz, Libochowitz, Třtic náchst Neu-Strašic, Plana und
Chotowin náchst Tábor, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und

144 Anton Hansgirg

Chlumec náchst Wittingau, Nepomuk, Wolšan, Blowic náchst Pilsen,
Wodnian, Strakonic, Putim, Cimelic, Kardaš-Jtečic, Neuhaus, Neu-
Bistritz!

G. natans (Hedw.) Rbh. Bei Kowanic nácht Nimburg, Polabec
náchst Podiebrad, Rožďalowic, in Tůmpeln an der Uslawa bei Blowic !

Rivularia minutula (Ktz.) Bor. et Flah. (R. radianš Thr.) Bei,
Kostomlat, Kowanic náchst Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Rožďalowic,
Kopidlno, Slatinan náchst Chotzen, Bóhm. Brod, Hostiwic, Chotowin
náchst Tábor, Kamenic náchst Eule, Ceraz náchst Sobieslau, Magda-
lena und Chlumec náchst Wittingau, Šewetin náchst Weselí a. L.,
Putim, Cimelic, Strakonic, Wolšan, Nepomuk, Křimic náchst Pilsen,
Pian, Jechnitz, Třtic náchst Neu-Strašic!

H. důra Roth. In Elbetíimpeln bei Neratowic und Celakowic !

Isactis fiuviatílis (Rth.) Krch. An einem vom Wasser be-1
rieselten Felsen bei Sele náchst Roztok, bei Dolanky, gegenůber
Libšic, bei Solopisk náchst Cernošic spárlich.

Caloťhrix parietina (Nág.) Thr. An feuchten Felsen bei Kosoř,
Lochkow, Karlik, Solopisk, unterhalb Korno, Tetin, bei Hostin náchst
Beraun; bei Modřan am Ufer der Moldau an der Můndung des
warmes Wasser aus der Zuckerraffinerie ableitenden Kanals in einer
thermophilen Form1), bei Měchenic, Dawle, Brunšow gegenůber Stě-
chowic, Sazawa-Felsen unterhalb Třepsin, zwischen Žampach und
Kamenný Příwoz náchst Eule, im Bahneinschnitte vor der Station
Stupšic !

C decolorata (Nág.) Hansg. (Schizosiphon decoloratus Nág.)
Bei Liblic náchst Bišic !

C. šalina (Ktz.) Hansg. (Schizosiphon salinus Ktz.) Am Rande
der Salzwassersiimpfe zwischen Slatinan und Chotzen!

C. sabulicola (A. Br.) Krch. An Sandsteinfelsen bei Prachow
náchst Jičin spárlich, bei Liboch, Kopidlno, Podersam, Osseg, Chlum-
čan náchst Laun!

C. stellaris Bor. et Flah. In einem Teiche bei Wotic in Sud-
bóhmen !

C. gypsophila (Ktz.) Thr. (Dichothrix gypsophila Bor. et
Flah.) Bei Stěchowic an der Moldau!

C. Orsiniana (Ktz.) Thr. (Mastichonema Orsinianum Ktz.) Im
Riesengebirge am Aupafall, Mummelfall!

J) Mebr uber diese und einige andere neue thermophile Algen und saprophy-
tische Bacterien ist in des Verf.'s in der Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No.
3 publicirten Abbandlung nachzulesen.

Eesultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 145

Mastigonema pluviale A. Br. Im Riesengebirge in den Sieben-
griinden, am Aupafall, Mummelfall, im Riesengrunde, Olafsgrunde,
im imteren Dunkelthal, bei Harrachsdorf, Wurzelsdorf; bei Opočno,
Chotowin und Náchod náchst Tábor, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau,
Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Březnic náchst Přibram, Holoubkau,
Bistritz náchst Neuern, Deffernik náchst Eisenstein!

M. caespitosum Ktz. Bei Hostiwař, Ouřinowes, Senohrab, Kame-

', ; nic, Eule, Menšic náchst Stránčic, Muhlhausen, Podersam, Jechnitz,

Tellnitz, Poděbrad, Rožďalowic, Kopidlno, Konopišt náchst Beneschau,

Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-ŘeČic, Neuhaus, Počátek, Neu-

Bistritz, Strakonic, Putim bei Pisek, Čimelic, Wolšan, Nepomuk,

; Křimic náchst Pilsen, Steinkirchen !

M. aerugineum (Ktz.) Krch. (Calothrix solitaria Krch.) In Síim-
pfen am Dablicer Berge náchst Prag, bei Sele, Libšic, Ouřinowes,
Bišic, Kojowic, Kamenic náchst Eule, Cerhenic náchst Kolin, Čela-
kowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Rožďa-
lowic, Kopidlno, Chotzen; iTřtic náchst Neu-Strašic, Plass, Blowic,
Nepomuk, Wolšan, Strakonic, Wodnian, Putim, Schewetin, Chlumec
und Magdalena náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, Počátek,
Neu-Bistritz, Ceraz náchst Sobieslau, Sudoměřic, Chotowin, Konopišt
náchst Beneschau, Pičin und Březnic náchst Přibram, Čimelic, Pra-
chatitz, Kuschwarda!

Leptochaete stagnalis Hansg.1) In einem Wiesentumpel bei
Čimelic !

L. nidulans Hansg.3) In einem Teiche bei Bistřic náchst
Beneschau !

L. rivularis Hansg.3) Im Bóhmerwalde amWege von Deífer-
nik zum Fallbaum und bei der Pampferhutte !

Microchaete tenera Thr. In einem Elbetůmpel bei čelakowic,
bei Počátek!

Nostoc hederulae Menegh. Bei Steinkirchen náchst Budweis!

JST. euticulare (Bréb.) Bor. et Flah. var. mirabile Hansg.
In Elbetúmpeln bei Gross-Wossek reichlich, in Sumpfen und Teichen
íbei Ceraz náchst Sobieslau, Liptitz náchst Dux, Steinkirchen náchst
Budweis !

JN, entophytum Bor. et. Flah. In Sumpfen bei Oužic náchst
Kralup, zwischen Tellnitz und Kleinkahn!

x) Siehe „Notarisia", 1888, No. 9, p. 399.

2) Sielie Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 4.

3) Vergl. Oesterr. botan. Ztschr. 1888, No. 5.

Tř. raathematicko-přírodovědecká. 10

146 Anton Hansgirg

N. paludosum Ktz. Bei Kostomlat, Kuschwarda!

N. Linckia (Koth) Bor. Bei Bohm. Brod., Třtic náchst Neu-
Strašic !

N. piscinaie Ktz. Bei Gross- Wossek, Chlumec náchst Wittingau,
Putim, Mažic nachst Weselí a. L.!

N. cameum Ag. Bei Poděbrad, Gross-Wossek, Nepomuk, Wolšan
nachst Horažďowic!

JV. spongiaeforme Ag. Bei Kostomlat, in Sumpfen zwischen
Tellnitz und Kleinkahn!

N. muscorum Ag. An feuchten Felsen bei Sol opisk, Karlik, Tetin,
Hostin náchst Beraun, Libšic, gegenuber Lettek, bei Chwatěrub,
Biinauburg, am Ziegenberg náchst Pómerle, Chotzen, Miinchengrátz,
Liboch !

N. humifusum Carm. Bei Rožďalowic!

N. foliaceum Mong. Im Riesengebirge bei Gross- Aupa, im Petzer,
und im Riesengrunde !

N. commune Vauch. Bei Sliwenec, HodkowiČka, Modřan, Dušnik,
Tachlowic, Karlik, Hostin, Tetin, Neuhiitten náchst Beraun; Miihl-
hausen, Kostomlat, Nimburg, Vlkawa, Gross-Wossek, Poděbrad, Kopi-
dlno, Rožďalowic, Vrutic, Sichrow, Miinchengrátz, Chotzen, Opočno,
Neu-Bydžow, Tetschen, Biinauburg, Tellnitz, Osseg, Moldau, Kloster-
grab, Niclasberg, Schelchowic náchst Čížkowic, Libochowic, Unter-
Beřkowic, Aussig, Schon-Priesen, Pómerle, Třtic náchst Neu-Strašic, j
Zdic, Popowic, Čimelic, Holoubkau, Blowic, Nepomuk, Wolšan,
Wodnian, Steinkirchen und Forbes náchst Budweis, Neu-Bistritz,
Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Rečic, Počátek, Ceraz náchst So-
bieslau, Měšic und Chotowin náchst Tábor, Konopišt náchst Beneschau,
Strakonic, Winterberg, Kuschwarda, Plass náchst Pilsen!

N. sphaericum Vauch. Bei Ouřinowes náchst Prag, Kopidlno,
Rožďalowic, Vsetat und Bišic, Opočno, Neu-Bydžow, Tellnitz, Neu-
Strašic, Žampach und Kamenic náchst Eule, Konopišt, Kardaš-Rečic,
Neu-Bistritz, Počátek, Steinkirchen náchst Budweis, Winterberg,
Putim, Bradkowic náchst Přibram, Nepomuk, Wolšan, Blowic!

? JV. minutum Desmaz. Bei Tellnitz unter dem Erzgebirge !

N. microscopicum Carm. (N. rupestre Ktz.) Auf feuchten Felsen
unterhalb Korno, Tetin bei Hostin náchst Beraun, bei Kosoř, Lochkow,
Solopisk, Měchenic, Wran, Chwatěrub ; im Riesengebirge bei Wurzels-
dorf, Nieder-Rochlitz , Harrachsdorf, Siehdichfiir, im Riesengrunde
mehrfach !

Resultate der Durchforschung der Sússwasseralgen. 147

N. sphaeroides Ktz. Bei Solopisk, Zdic, Popowic, Miihlhausen,
Weltrus, Unter - Berko wic, Liboch, Kostomlat, Nimburg, Poděbrad,
Gross-Wossek, Neu-Strašic, Alt- und Neuhiitten náchst Beraun, Břez-
nic náchst Příbram, Čimelic, Putim, Steinkirchen und Forbes náchst
Budweis, Liptitz náchst Dux, Osseg, Mariaschein, Niclasberg, Tellnitz,
Bůnauburg, Maischlowitz, Nestersitz, Schón-Priesen, Aussig, Kopidlno,
Rožďalowic, Wlkawa, Liblic, Miinchengrátz , Opočno, Neu-Bydžow,
Chotzen, Přelouč, Marschendorf und Petzer im Riesengebirge, Plass,
Holoubkau und Blowic náchst Pilsen, Jechnitz, Nepomuk, Wolšan,
Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Počátek, Kardaš-Ěečic, Neuhaus,
Ceraz náchst Sobieslau, Martinic, Chotowin, Konopišt náchst Bene-
schau, Senohrab !

N. coeruleum Lyngb. Bei Ouřinowes, Všetat, Bišic, Kojowic, in
Siimpfen am Dablicer Berge náchst Prag, im Teiche Markwart náchst
Eule, bei Lissa a. E., Celakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč, Po-
děbrad, Gross-Wossek, Aussig, Unter-Beřkowic, Libochowitz, Liptitz
náchst Dux, Kammitz und bei Tellnitz mehrfach; Kopidlno, Rožďa-
lowic, Chotzen, Opočno, Chotowin, Martinic, Kardaš-Ěečic, Neuhaus,
Počátek, Neu-Bistritz , Chlumec und Magdalena náchst Wittingau,
Steinkirchen, Putim, Čimelic, Nepomuk, Blowic, Křimic náchst Pilsen,
Neuern !

N. verrucosum Vauch. Im Riesengebirge bei Grůnbach und
Petzer spárlich, im Bóhmerwalde bei Neu-Hurkenthal náchst Eisen-
stein, in einem torfigen Wassergraben bei Liblic!

Anabaena jlos aquae (Lyngb.) Bréb. Bei Konopišt náchst Bene-
schau, Martinic und Beztahow náchst Wotic, Magdalena und Chlumec
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Neuhaus, Strakonic, Březnic náchst
Přibram, Kamenic náchst Eule, Dobřiš, Jechnitz!

A. circinalis (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum circinale Ktz.) In
Teichen zwischen Jechnitz und Woratschen, bei Laun!

A, catenula (Ktz.) Bor. et Flah. Bei Solopisk náchst Čer-
nošic, Aussig!

A. oscillarioides Bory. Bei Hodkowička, Solopisk náchst Prag,
Roždalowic, Kopidlno, Unter-Beřkowic, Aussig, Libochowitz, Kosto-
mlat, Kowanic náchst Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzen,
Neu-Bydžow, zwischen Bišic und Kojowic, bei Eule, Konopišt náchst
Beneschau, Beztahow und Janowic náchst Wotic, Chotowin, Heřma-
ničky, Sudoměřic, Ceraz náchst Sobieslau, Magdalena und Chlumec
náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz,
Steinkirchen, Strakonic, Wodnian, Prachatitz, Kuschwarda, Winter-

10*

148 Anton Hansgirg

berg, Nepomuk, Wolšan, Blowic, Plass náchst Pilsen, Neuern, Pam-
pferhiitte, Neuhurkenthal náchst Eisenstein, Putim, Březnic und Brad-
kowic nácht Příbram, Čimelic, Zdic, Třtic náchst Neu-Strašic, Maria-
schein, Osseg, Moldau, Tellnitz!

A. Ralfsii (Thwait.) Hansg. (Cylindrospermum Ralfsii Ktz.) Bei
Jesenic náchst Prag, Cerhenic náchst Kolin, Gross-Wossek, Poděbrad,
Chotzen, bei den Keilbauden im Biesengebirge, Chotowin, Plana
náchst Tábor, Pampferhutte náchst Eisenstein!

A. stagnalis Ktz. (Cylindrospermum stagnale et C. leptocepha-
lum A. Br.) Bei Teptin náchst Eule, Janowic náchst Wotic, Wolšan
náchst Nepomuk, Putim, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau,
Neu-Bistritz !

A, licheniformis Bory. (Cylindrospermum licheniforme Ktz.) Bei
Kostomlat, Nimburg, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotowin und Náchod
náchst Tábor, Chlumec náchst Wittingau!

A. macrosperma (Ktz.) Hansg. (Cylindrospermum macrospermum
Ktz.) Bei Modřan, Roblin, Kosoř, Tachlowic, Hostin, Neuhiitten,
Zdic, Popowic, Lettek, Muhlhausen, Unter-Beřkowic, Liboch, Weltrus,
Budyň, Schelchowitz, Oppolau, Libochowitz, Klappay, Neu-Strašic,
Paseka, Čenkau, Bradkowic, Pičin und Březnic náchst Příbram, Čime-
lice, Putim, Holoubkau, Plass, Jechnitz, Neuern, Blowic, Nepomuk,
Wolšan, Strakonic, Bukowsko, Schewetin, Magdalena und Chlumec
náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Kardaš-Řečic, Lžín, Neuhaus, Počátek,
Ceraz, Beztahow, Martinic, Janowic náchst Wotic, Chotowin, Konopišt,
Stránčic, Božkow, Senohrab, Eule, Stěchowic, Wolešek, Měchenic,
Ouřinowes, Pořican, Poděbrad, Gross-Wossek, Nimburg, Kowanic,
Kostomlat, Celakowic, Wlkawa, Wšetat, Liblic, Bišic, Miinchengrátz,
Opočno, Chotzen, Neu-Bydžow, Rožďalowic, Kopidlno, Aussig, Schon-
Priesen, Btinauburg, Liptitz, Mariaschein, Tellnitz, Osseg, Klostergrab,
Niclasberg, Moldau, Podersam !

Spermosira turicensis Cram. An Pappelbáumen bei Libochowitz
und bei Březnic náchst Přibraní!

Aulosira laxa Krch. In Elbetůmpeln bei Přelouč, Celakowic,
bei Pičin und Březnic náchst Přibram, Schewetin náchst Budweis,
Neu-Bistritz, Bohm. Brod!

Microcoleus lyngbyaceus (Ktz.) Crn. Am Rande der Salz-
wassersiimpfe bei Oužic náchst Kralup spárlich!

M. terrestris (Desm.) Thr. Bei Muhlhausen, Weltrus, Unter-
Beřkowic, Oppolau, Libochowitz, Budyň, Aussig, Schón-Priesen, Mai-
schlowitz, Bůnauburg, Tellnitz, Mariaschein, Niclasberg, Osseg, Lip-

Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 149

titz; Dušnik, Tachlowic, Lochkow, Roblin, Solopisk, Černošic, Tetín,
Neuhutten, Popowic, Zdic, Bradkowic und Breznic náchst Příbram,
Čimelic, Putim, Nepomuk, Blowic, Plass, Holoubkau, Neuern, Wod-
nian, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Neu-Bistritz, Počátek, Neu-
haus, Kardaš-Ěečic, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Ceraz
náchst Sobieslau, Bukowsko, Schewetin, Forbes, Steinkirchen, Bezta-
how, Martinic, Plana, Chotowin, Senohrab, Ouřinowes ; Cerhenic, Pře-
louč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic, Miinchengrátz, Sichrow,
Chotzen, Opočno, Neu-Bydžow; im Riesengebirge an einer kleinen
Baude arn Pantschefall ; bei Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Ko-
stomlat, Čelakowic, Liblic!

M. monticola (Ktz.) Hansg. (Chthonoblastus monticola Ktz.) An
silurischen Felsen bei Solopisk, Karlik, Tetin, Hostin, bei Chwatě-
rub; bei Zampach an der Sazawa, am Aupefall im Riesengebirge!

M. aurantiacus (Ktz.) Hansg. (Schizothrix aurantiaca Ktz.) Bei
Wurzelsdorf im Riesengebirge !

M. chtonoplastes (Fl. dan.) Thr. (M. salinus (Ktz.) Crn.) Am
Rande der Salzwassersumpfe bei Slatinan náchst Chotzen !

Hydrocoleum calcilegum A. Br. An vom Wasser berie-
selten silurischen Kalksteinfelsen gegemiber Srbsko und vor Hostin
náchst Beraun, an Moldaufelsen bei Sele, gegeniiber Lettek und bei
Chwatěrub !

H. heterotrichum Ktz. Im Bache vor Tuchoraz náchst Bóhm.
Brod, bei Harrachsdorf im Riesengebirge!

H. lacustre A. Br. Bei Pičin náchst Přibram!

H. Brebissonii Ktz. var. aerugineum Rbh. Bei Siehdichfiir im
Riesengebirge und bei Geiersburg náchst Mariaschein!

Inactis tomata Ktz. In Bergbáchen bei Solopisk, Karlik, Tetin,
Hostin, Hostiwař, gegenúber Podmoraň, bei Roztok, vor Tuchoraz
náchst Bohm.-Brod ; am Warkotscher-Wasserfall bei Aussig, am Was-
serfall in der Leynťschen Hóhle náchst Schon-Priesen, bei Wesseln
náchst Pomerle, bei Podersam, Eisenbrod, Bakow, Prachatitz !

1. fasciculata (Nág.) Grun. Bei Kosoř, Tetín, Podmoraň, Kosto-
mlat, Opočno, im Dunkelthal im Riesengebirge!

Symploca minuta (Ag.) Rbh. Bei Osseg und Moldau im Erzge-
birge, am Mummelfall und bei Siehdichfiir im Riesengebirge, bei
Sudoměřic!

S. Flotowiana Ktz. Bei Grůnbach im Riesengebirge !

Jjyngbya Martensiana Menegh. (Leibleinia Martensiana
Ktz.) In den Prager Schanzgráben, bei Pankrác, Hlubočep, Wolšan,

250 Anton Hansgirg

Ouřinowes, Hodow náchst Ouwal, Wršowic, Žampach náchst Eule,
Liblic, Kostonilat, Gross-Wossek, Poděbrad, Chotzen!

L. pusilla (Rbh.) Hansg. (Leptothrix pusilla Kbh.) Im sog.
Libuša-Bade bei Pankrác náchst Prag!

L. caespitosa (Ktz.) Hansg. (Leptothrix caespitosa Ktz.) Auf
der Innenwand eines Bassins im k. k. botanischen Garten am Smichow !

L. rigidula (Ktz.) Hansg. (Leptothrix rigidula Ktz.) Bei Hrdlo-
řez, Wršowic, am Dablicer-Berge, Jesenic, Modřan, Ouřinowes, Žam-
pach náchst Eule, Celakowic, Nimburg, Kostomlat, Poděbrad, Gross-
Wossek, Přelouč, Aussig, Budyň, Libochowitz, Liptitz, Mariaschein,
Tellnitz, Wšetat, Bišic, Liblic, Miinchengrátz, Opočno, Chotzen, Neu-
Bydžow, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Neu-Strašic, Senohrab, Kono-
pišt, Chotowin, Janowic und Nezdic náchst Wotic, Sudoměřic, Heř-
maničky, Chlumec und Magdalena náchst Wittingau, Forbes, Neuern,
Deífernik, Křimic und Bolewec náchst Pilsen, Holoubkau, Plass, Ne-
pomuk, Wolšan, Putim, Čimelic, Březnic náchst Příbram, Popowic
náchst Zdic!

L. fontána (Ktz.) Hansg. (Leptothrix fontána Ktz.) Bei Muhl-
hausen und Hleďseb, Paseka náchst Čenkau, Geiersburg náchst Maria-
schein, Tellnitz!

L. lutescens (Menegh.) Hansg. (Leptothrix lutescens Ktz.) Im
Riesengebirge bei Harrachsdorf, am Wege zu den Steinigen Wasser-
fállen, bei Seifenbach!

L. purpurascens (Ktz.?) Hansg. Bei Jinec und Čenkau; im Riesen-
gebirge bei Neuwelt, Seifenbach, Harrachsdorf, Kaltenberg, an den
Steinigen Wasserfállen, bei Granbach, im Záhgrund, Olafsgrund,
Petzer, Rieseugrund ; im Regenbach bei der Pampferhutte, bei Eisen-
stein, in Báchen am Wege von Deífernik zum Lackasee, im Lacka-
seebach, noch bei Hammern, Neuern und Bistritzl

L. tenuissima (Nág.) Hansg. (Leptothrix tenuissima Nág.) Bei
Libochowitz, Aussig, Petersburg náchst Jechnitz, Jičin, Sichrow,
Wurzelsdorf, Neuhaus!

L. foveolarum (Mont.) Hansg. (Leptothrix foveolarum Mont.)
Bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, Libochowitz, Harrachsdorf!

L. subtilissima (Ktz.) Hansg. (Leptothrix subtilissima Ktz.) Bei
Wolšan, Liboc, Neu-Bydžow, Miinchengrátz, Osseg, Aussig, Neuern,
Plana náchst Tábor!

L. gloeophila (Ktz.) Hansg. (Leptothrix gloeophila Ktz.) Bei
Podhoř, gegeniiber Lettek, Chwatěrub, Sliwenec, Lochkow, Solopisk,
Hostin, Tetin, Karlik, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, in den Pra-

Resultate der Durchforschung der Susswasseralgen. 151

chower Felsen bei Jičin, im Kiesengebirge bei Petzer, im Riesen-
grunde, Olafsgrunde bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf!

L. subcyanea Hansg. An Felsen bei Sele náchst Prag!

L. aeruginea (Ktz.) Hansg. (Leptothrix aeruginea Ktz.) Bei
Cerhenic nachst Kolin, Wolšan náchst Nepomuk.

L. inundata (Ktz.) Krch. Bei Michle, Krč, Solopisk, Černošic,
Karlik, Hostin, Alt- und Neuhutten, Zdic, Muhlhausen, Weltrus,
Unter-Beřkowic, Liboch, Aussig, Póraerle, Wesseln, Schelchowitz,
Oppolau, Kostial, Libochowitz, Biinauburg, Niclasberg, Klostergrab,
Osseg, Tellnitz, Liptitz, Podersam, Holleschowitz, Jechnitz, Petersburg,
Plass, Tachlowic, Přelouč, Kopidlno, Rožďalowic, Wlkawa, Wrutic,
Liblic, Bišic, Munchengrátz, Sichrow, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen,
Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Kostomlat, Lissa a. E., Čelako-
wic, Dobřiš, Mnišek, Senohrab, Mnichowic, Eule, Kamenic, Konopišt,
Chotowin und Náchod náchst Tábor, Sudoměřic, Ceraz, Kardaš-Řečic,
Lžín, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Chlumec und Magdalena náchst
Wittingau, Bukowsko, Schewetin, Steinkirchen , Forbes, Bistritz,
Neuern, Hammern, Neu-Hurkenthal, Holoubkau, Blowic, Nepomuk,
Wolšan, Strakonic, Putim, Čimelic, Březnic, Čenkau, Jinec ; im Riesen-
gebirge noch im Olafsgrunde und bei der Wiesenbaude!

Var. jfiuviatilis Hansg. In der Moldau an inundirten Holz-
balken auch in einer neuen Form symplocoides nob. !

L. confervae (Ktz.) Hansg. (Hypheothrix confervae Ktz.) Bei
Wršowic, Satalka náchst Prag, Čelakowic und Přelouč!

L. amoena (Ktz.) Hansg. (Phormidium amoenum Ktz.) Bei Sudo-
měřic, Březnic náchst Přibram, Neu-Bistritz! — var. chlorina (Ktz.)
Hansg. (Oscillaria chlorina Ktz.) bei Jechnitz und Chotzen!

L. halophila Hansg. Am Raude der Salzwassesiimpfe bei Slati-
nan náchst Chotzen in einer neuen Form fuscolutea Hansg!

L. nigrovaginata Hansg. An Felsen unterhalb Tetin und bei
Hostin náchst Beraun, bei Solopisk, gegeniiber Lettek und bei
Chwatěrub !

L. calcicola (Ktz.) Hansg. (Leptothrix calcicola Ktz.) Bei Solo-
pisk, Karlik, Eule, Neuhaus, Kardaš-Rečic, Schewetin, Bistřic náchst
Neuern, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Wodnian, Březnic, unterhalb
Korno, Tetin, bei Hostin náchst Beraun, Aussig, Přelouč, Chotzen,
Opočno, Munchengrátz, Sichrow, Petzer im Riesengebirge !

Var. violacea Hansg. Auf feuchten bemoosten Mauern bei
Heřmaničky, Stupšic und Strakonic!

152 Anton Hansgirg

L. lateritia (Ktz.) Krch. (incl. Hypheothrix calcarea Nág.) Auf
feuchten Felsen bei Chwatěrub, Solopisk, unterhalb Tetin, bei Hostin,
Lochkov, Kosoř, unterhalb Třepsin an der Sazawa, zwisclien Zarnpach
und Kamenný Příwoz, bei Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk !

Var. variegata (Nág.) Krch. (Hypheothrix variegata Nág.) Im
Riesengebirge bei Dunkelthal, Petzer, Gross-Aupa, Riesengrund, Griin-
bach, Riesenbaude, Wiesenbaude, Olafsgrund, Newelt, Harrachsclorf,
Seifenbach, Wurzelsdorf, Siehdichfiir: im Bohmerwalde bei der Pam-
pferhiitte, Defřernik auch in einer neuen Form symplocoides Hansg.,
Neuern, Hammern, Kuschwarda, Winterberg, Prachatitz !

L. dubia (Nág.) Hansg. (Hypheotrix dubia Nág.) An silurischen
Felsen bei Tetin, unterhalb Korno náchst Beraun, bei Žalo.w, Pod-
morán, Dolan, Dolanky, Chwatěrub; im Riesengebirge bei Nieder-
Rochlitz und Wurzelsdorf!

L. sudetica (Navě) Krch. (Hypheothrix sudetica Navě.) Im Rie-
sengebirge am Aupefall und am Sudabhange der Koppe; in einem
Felsenthale gegeniiber Měchenic náchst Dawle an der Moldau!

L. Regeliana (Nág.) Hansg. (Hypheothrix Regeliana Nág.) An
silurischen Felsen bei Sele, Dolan und Dolanky auch in einer neuen
Form calothrichoidea Hansg.!

L. coriacea (Ktz.) Krch. (Leptothrix coriacea Ktz.) Bei Muhl-
hausen, Podersam, Osseg, Niclasberg, Slatinan náchst Chotzen!

L. rufescens (Ktz.) Krch. (Leptothrix rufescens Ktz.) Bei Hostin,
Alt- und Neuhiitten, Hostiwic, Senohrab, Konopišť, Chotowin und
Náchod náchst Tábor, Heřmanic, Ceraz, Steinkirchen, Schewetin,
Kardaš-Rečic, Lžín, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Chlumec und Žíč
náchst Wittingau, Cimelic, Březnic náchst Přibraní, Wodnian, Pra-
chatitz, Strakonitz, Winterberg, Bistritz náchst Neuern, Blowic, Ne-
pomuk, Podersam, Jechnitz, Osseg, Niclasberg, Tellnitz, Tillisch, Klo-
stergrab, Biinauburg, Aussig, Schon - Priesen, Pomerle, Nestersitz,
Miihlhausen, Weltrus, Unter-Beřkowic, Liboch, Libochowitz, Přelouč,
Kostomlat, Loučín, Munchengrátz, Sichrow, Opočno, Chotzen, Kopi-
dlno, Wrutic!

L. vulpina (Ktz.) Krch. Bei Solopisk náchst Černošic!

L. Boryana (Ktz.) Krch. Im Riesengebirge bei Harrachsdorf
am Mummelfall, bei Seifenbach, Dunkelthal!

L. fonticóla (Ktz.) Krch. Bei Podersam!

L. onembranacea (Ktz.) Thr. a) genuina (Ktz.) Krch. Im ganzen
Lande insbesondere in der Ebene und im Hugellande verbreitet; b)
rivularioides Grun. In Báchen des silurischen Hiigelterrains, so bei

Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 153

Slivenec, Lochkow, Kosoř, Karlik, Solopisk, Modřan, unterhalb Třepsin,
bei Dolan, Dolanky; c) Biasolettiana (Ktz.) Rbh. (Phormidium
Biasolettianum Ktz.) Bei Solopisk náchst Černošic!

L. lyngbyacea (Ktz.) Hansg. (Phormidium lyngbyaceum Ktz.) In
Siimpfen bei Čelakowic, Poděbrad, Plana náchst Tábor, Mažic, Neu-
Bistritz, Plass náchst Pilsen!

L. paludinae (Wittr.) Hansg. (Lyngbya Juliana Menegh. /3)
Paludinae Wittr.) In Elbetiimpem bei Kostomlat, Poděbrad, Gross-
Wossek, Rožďalowic, Holoubkau náchst Pilsen!

L. phormidium Ktz. Bei Sele náchst Roztok, Stěchowic, Liboch,
Mažic náchst Weselí, Počátek, Kammitz náchst Tellnitz!

X. subtorulosa (Bréb.) Krch. Bei Modřan náchst Prag!

L. arenaria (Ag.) Hansg. (Phormidium arenarium (Ag.) Rbh.)
Am Rande von Salzwassersiimpfen bei Slatinan náchst Chotzen!

L. Meneghiniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Meneghinianum
Ktz.) Im Riesengebirge bei Petzer, im Olafsgrund, bei Kaltenberg

L. curvata (Ktz.) Rbh. Am Rande von Salzwassersiimpfen
bei Schelchowitz náchst Čížkowitz!

L Kutzingiana Krch. In der Ebene und noch im Hochgebirge
bei den Bauden durch ganz Bóhnien verbreitet; var. symploci-
formis Hansg. bei Plass náchst Pilsen!

L. vulgaris (Ktz.) Krch. In der Ebene und stellenweise noch
im Gebirge im ganzen vom Verf. algologisch durchfors chtěn Lancie
verbreitet ; im Riesengebirge noch bei Wurzelsdorf und Harrachsdorf !

L, livida (Nág.) Hansg. (Phormidium lividum Nág.) An Kalk-
steinfelsen bei St. Prokop und gegenůber Srbsko náchst Beraun!

L. rupestris ''(Ag.) Hansg [Phormidium rupestre (Ag.) Ktz.] An
Felsen bei Chwatěrub, gegeniiber Lettek, bei Sliwenec; im Riesenge-
birge bei Wurzelsdorf, Seifenbach, am Mummelfall!

L. Joanniana (Ktz.) Hansg. (Phormidium Joannianum Ktz.) Bei
Solopisk, Tetin, Hostin náchst Beraun, Chwatěrub, Dolan, Dolanky,
Přelouč, am Ziegenberg náchst Pomerle!

L. tenerrima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria tenerrima Ktz.) Fast im
ganzen vom Verf. algologisch durchforschten Lande gleich verbreitet;
var. Kutzingiana (Nág.) Hansg. (Oscillaria Kutzingiana Nág.) bei
Stupšic !

L. leptothričha (Ktz.) Hansg. (Oscillaria leptothricha Ktz.) Bei
Modřan, Jesenic, Ouřinowes, Čelakowic, Kostomlat, Nimburg, Přelouč,
Gross-Wossek, Poděbrad, Weltrus, Liboch, Aussig, Libochowitz, Pe-
tersburg, Jechnitz, Tellnitz, Munchengrá<z, Neu-Bydžow, Kopidlno,

154 Anton Hansgirg

Rožďalowic, Zdic, Čenkau, Dobříš, Březnic und Pičín náchst Příbram,
Putim, Čimelic, Wodnian, Prachatitz, Nepomuk, Wolšan, Blowic,
Křimic, Plass, Holoubkau, Konopišť, Martinic, Beztahow, Plana, Cho-
towin und Náchod náchst Tábor, Ceraz, Kardaš-Rečic, Magdalena und
Chlumec náchst Wittingau, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Schewetin,
Steinkirchen !

L. leptothrichoides Hansg. (Oscillaria leptothrichoides Hansg.)
An feuchten Felsen bei Stěchowic an Moldau!

L. gracillima (Ktz.) Hansg. (Oscillaria gracillima Ktz.) Bei Če-
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Liboch, Unter-Beřkowic, Libochowitz,
Aussig, Počátek, Sobieslau, Steinkirchen !

L. spissa (Bory) Hansg. (Oscillaria spissa Bory.) Bei Hrdlořez,
Wysočan, Celakowic, Přelouč, Aussig, Chotzen, Liboch, Rynholec
náchst Neu-Strašic, Chotouň náchst Eule, Plana náchst Tábor, Březnic,
Beztahow, Mažic, Strakonic, Schewetin, Počátek, Plas náchst Pilsen!

L. rupicola Hansg. An feuchten Felsen bei Hlubočep, St.
Prokop, Hostin, gegeniiber Srbsko náchst Beraun vor Stupšic!

L. Okeni (Ag.) Hansg. (Oscillaria Okeni Ag) var. fallax
Hansg. x) Im warmen Wasser bei der Zuckerraffinerie bei Modřan
náchst Prag!

L. brevis (Ktz.) Hansg. (Oscillaria brevis Ktz.) Bei Oppolau,
Libochowitz, Jechnitz, Aussig, Tellnitz, Osseg, Mariaschein, Rožďa-
lowic, Kopidlno, Nimburk, Gross- Wossek, Poděbrad, Neu-Bydžow,
Přelouč, Senohrab, Mnichowic, StránČic, Beztahow, Sudoměřic, Cho-
towin, Stupšic, Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Neuhaus,
Počátek, Neu-Bistritz, Schewetin, Putim, Dobřiš, Březnic, Strakonic,
Wolšan, Nepomuk, Prachatitz, Miihlhausen!

L. tenuis (Ag.) Hansg. (Oscillaria tenuis Ag. incl. O. aerugineo-
coerulea Ktz. et O. limosa (Roth. Ag.) Im ganzen vom Verf. algolo-
gisch durchforschten Niederlande Bohmens gleich verbreitet ; var. sym-
plociformis Hansg. bei Jungbunzlau ! var. vivularis Hansg. x) im
Riesengebirge am Wege von Petzer zum Riesengrunde, im Petzer,
Záhgrunde, Olafsgrunde, Griinbach; im Bóhmerwalde bei Neu-Hur-
kenthal, am Wege von Deffernik zum Lackasee, vom Fallbaum nach
Eisenstein, im Lackaseebach, bei der Pampferhiitte ; im Erzgebirge
bei Geiersburg náchst Mariaschein, Tellnitz, Schónwald!

L. subfusca (Ag.) Hansg. (Oscillaria subfusca Ag.) Im Riesen-
gebirge bei Harrachsdorf, am Mummelfall, im Olafsgrund ; im Bóh-

') Mehr uber diese und die nachfolgenden zwei neue Lyngbya-Formen siehe in
des Verf.'s Abnandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 2 und folg.

Resultate der Durchforschung der Slisswasseralgen. 155

nierwalde bei der Pampferhiitte náchst Eisenstein; bei Čenkau und
Paseka !

L. antliaria (Jiirg.) Hansg. (Oscillaria antliaria Jiirg.) Im ganzen
vom Verf. algologisch durchforschten Flachlande Bóhmens ; var. phor-
midioides Ktz. auch im Riesengebirge bei den Bauden sehr verbreitet,
im Bóhmerwalde bei Eiseustein!

L. Cortiana (Ktz.) Hansg. [Oscillaria Cortiana (Poli.) Ktz.] Bei
Modřan náchst Prag!

L. natans (Ltz.) Hansg. (Oscillaria natans Ktz.) Bei Karlík,
Unter-Beřkowic, Libochowitz, Petersburg náchst Jechnitz, Munchen-
grátz, Schewetin!

L. anguina (Bory) Hansg. (Oscillaria anguina Bory.) Bei Če-
lakowic, Přelouč, Poděbrad, Gross-Wossek, Kopidlno, Neu-Bydžow,
Liptitz náchst Dux!

L. chalybea (Mert.) Hansg. (Oscillaria chalybea Mert.) Bei Če-
lakowic, Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Neu-Bydžow,
Bišic und Kojowic, Konopišť, Janowic, Magdalena náchst Wittingau,
Osseg, zwischen Jechnitz und Woratschen, Březnic náchst Přibraní,
Křimic, Nepomuk, Wolšan, Neuhaus, Počátek, Neu-Bistritz, Neuern;
var. torfacea Hansg. bei Weselí a. L., Jesenic náchst Kunratic,
Břeh náchst Přelouč, Gross-Wossek!

L. Schroteri Hansg. (Oscillaria brevis Schrot.) Auf feuchten
Felsen bei Stěchowic an der Moldau!

L. Frolichii (Ktz.) Hansg. (Oscillaria Frólichii Ktz.) Bei Modřan,
Záběhlic, Satalka, Jesenic, Stěchowic, Hradištko, Měchenic, Dawle,
Kosoř, Ounětic, Sliwenec, Karlik, Solopisk, Černošic, Záwodí, Zdic,
Liboch, Aussig, Wesseln, Schon-Priesen, Kostomlat, Nimburg, Po-
děbrad, Gross-Wossek. Pořičan, Přelouč, Neu-Bydžow, Kopidlno, Ro-
žďalowic, Wlkawa, Wšetat, Wrutic, Liblic, Bišic, Munchengrátz, Opočno,
Chotzen, Miihlhausen, Libochowitz, Podersam, Jechnitz, Liptitz, Pe-
cinow, náchst Neu-Strašic, Osseg, Mariaschein, Bunauburg, Tetschen,
Senohrab, Stránčic, Menčic, Božkow, Konopišť, Martinic, Janowic,
Chotowin, Sudoměřic, Ceraz, Bukowsko, Mažic, Chlumec und Magda-
lena náchst Wittingau, Kardaš-Ěečic, Lžín, Neuhaus, Počátek, Neu-
Bistritz, Schewetin, Čimelic, Putim, Březnic, Holoubkau, Plass, Stein-
kirchen, Blowic, Wolšan, Nepomuk, Wodnian, Winterberg, Prachatitz 1
L. maior (Vauch.) Hansg. Bei Chotouň náchst Eule und
Steinkirchen !

L. princeps (Vauch.) Hansg. (Oscillaria princeps Vauch.) Bei
Eule, Březnic náchst Příbram, Mažic náchst Weselí a. L., Počátek,

156 Anton Hansgirg

Wolšan náchst Nepomuk, Adaras náchst Neu-Bistritz, Neuern, Ro-
žďalowic !

Spirulina oscillarioides Turp. Bei Modřan, Dyniokur, Přelouč,
Chotzen !

S. Jenneri (Hass.) Ktz. Bei Celakowic, Počátek, Plass, Křiniic
náchst Pilsen, Jechnitz!

Aphanizomenon Jlos aquae (L.) Allm. Bei Dobříš, Pičin und
Březnic náchst Přibraní, Martinic und Beztahow, Konopišť, Lžín náchst
Kardaš-Rečic, Planina bei Wittingau, zwischen Jechnitz und Wo-
ratschen, bei Osseg!

Chamaesiphon incrustans Grun. Im Biesengebirge bei Petzer,
Grunbach, Wiesenbaude!

Ch. confervicola A. Br. Bei Paseka náchst Jinec, Březnic, Osseg,
Mariaschein, Geiersburg, Tellnitz, Niclasberg, Přelouč, Chotzen, Neu-
welt, Harrachsdorf, Siehdichfiir, Wurzelsdorf, am Mummelfall, bei
Petzer, Kostial náchst Lobositz, Biinauburg !

Ch. gracilis Rbh. Bei Březnic náchst Příbram!
Sphaerogoniwm polonicum Rfski. Am Mummelfall bei Har-
rachsdorf im Riesengebirge !

S. fuscum Rfski Bei Grůnbach im Riesengebirge!

Clastidium setigerum Krch. Bei Pankrác náchst Prag,
Gross-Wossek !

Cyanoderma rivulare Hansg. x) Bei Počátek an der bohm.-
máhrischen Grenze!

Allogonium Wolleanum Hansg. Bei Dolanky, Chwatěrub, gegen-
iiber Lettek, unterhalb Korno, bei Hostin, Žampach náchst Eule!

A. smaragdinum (Reinsch) Hansg. var. pálustre Hansg.
In Elbetiimpel bei Celakowic, Gross-Wossek, in Siimpfen bei Sla-
tinan náchst Chotzen!

A. halophilum Hansg. In Salzwassersíimpfen bei Slatinan náchst
Chotzen ; var. stagnale Hansg. bei Celakowic, Břeh náchst Přelouč !

Oncobyrsa rivularis (Mengh.) Rbh. Im Bohmerwalde am Wege
von Deffernik zum Lackasee, von Fallbaum nach Eisenstein ; im Rie-
sengebirge bei Petzer!

Chroothece Richteriana Hansg. Bei Slatinan náchst Chotzen mas-
senhaft !

Ch. rupestris Hansg. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, gegen-
iiber Lettek und Libšic!

l) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Notarisia, 1889, Nr. 1.

Eesultate der Durchforscbung der Sůsswasseralgen. 157

Gloeothece rupestris (Lyngb.) Bor. Auf feuchten Felsen im Lib-
šicer Thale gegenůber Dawle, bei Žarnpach und Kamenný Příwoz
náchst Eule; var. cavemarum Hansg. In einer kleinen Kalk-
steinhohle unterhalb Korno náchst Beraun !

Aphanoťhece caldariorum Rich. var. cavemarum Hansg.1) In
einer feuchten Kalksteinhóhle unterhalb Korno náchst Beraun, bei
Tannwald !

A. saxicola Nág. An Felsen unterhalb Korno und Tetin náchst
Beraun, bei Podmoraň náchst Roztok!

A. Castagnei (Bréb.) Rbh. In Waldsúmpfen bei Plass náchst
Pilsen, zwischen Tellnitz und Kleinkahn, bei Steinkirchen náchst Bud-
weis, Neuwelt im Riesengebirge !

A. microscopica Nág. Bei Kammitz náchst Tellnitz !

A. pallida (Ktz.) Rbh. Auf feuchten Kalksteinfelsen vor Hostin,
unterhalb Korno náchst Beraun, bei St. Kilián náchst Stěchowic, im
Riesengrunde !

A. microspora (Menegh.) Rbh. Bei Podchlumí náchst Opočno!

Dactylococcopsis rupestris Hansg.2) Auf 'feuchten Kalk-
steinfelsen bei Karlstein!

D. rhaphidioides Hansg. In den Prager Schanzgráben !

Glaucocystis nostochinearum Itzigs. Bei Celakowic, Kopidlno,
Neu-Bistritz náchst Neuhaus, in Tiimpeln an der Lužnic bei Sobie-
slau, Schewetin, im Lackasee bei Eisenstein auch in der neuen Form :
var. minor Hansg.!

Coccochloris stagnina Spreng. Bei Chotowin náchst Tábor, Stra-
konic !

Merismopedium elegans A. Br. In Stimpfen bei Wolšan náchst
Nepomuk, Schewetin, Počátek, im Lackasee náchst Eisenstein!

M. glaucum (Ehrb.) Nág. Bei Slatinan náchst Chotzen, bei Jech-
nitz, Ceraz náchst Sobieslau, Steinkirchen, Počátek, im Lackasee bei
Eisenstein !

M. convolutum Bréb. In Siimpfen bei Slatinan náchst Chotzen!

Coelosphaerium Eutzingianum Nág. Bei Modřan, Kamenic náchst
Eule, Jechnitz, Dobříš, Třtic náchst Neu-Strašic, Martinic und Bezta-
how náchst Wotic, Heřmaničky, Ceraz náchst Sobieslau, Karclaš-Řečic,

Siebe des Verf.'s Abbandlung „Noch einmal uber Bacillus muralis Tom.
und uber einige neue Formen vou Grotten-Scbizopnyten", Botan. Central-
blatt, 1889, Nr. 12.
Siebe des Verf.'s Abbandlung in der Notarisia, 1888, Nro. 12.

158 Anton Hansgirg

in der Náhe der Bahnstation Chlumec-Pilař, bei Neuhaus, Nepomuk,
Strakonic, Březnic und PiČin náchst Příbram !

Gomphosphaeria aponina Ktz. var. cordiformis Wolle. Bei Sla-
tinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic!

G. anomala Bennet var. minor Hansg. In Siimpfen in einer
Sandgrube oberhalb Kuchelbad náchst Prag, bei Tábor und Chlumec
náchst Wittingau!

Polycystis Jlos aguae Wittr. Bei Michle, Konopišt, Martinic,
Beztahow, Chotowin, Planina und Žíč náchst Chlumec, Lžín und Lhota
náchst Kardaš-Ěečic, Neuhaus, bei der Bahnstation Chlumec-Pilař, in
Teichen bei Nepomuk, zwischen Jechnitz und Woratschen!

JP. scripta Rich. Im Čimelicer Schlosspark als Wasserbliithe !

P. elabens (Bréb.) Ktz. In einer Sandgrube oberhalb Kuchel-
bad náchst Prag!

P. ichťhyoblabe Ktz. Bei Kamenic náchst Eule, Nepomuk, Kar-
daš-Rečic und Neuhaus 1

P. marginata (Menegh.) Rich. Bei Třtic náchst Neu-Strašic!
var. minor Hansg. In Sůmpfen bei Oužic náchst Kralup, Slatinan
náchst Chotzen!

JP. pulverea (Wood) Wolle. An feuchten silurischen Kalk-
steinen bei Kuchelbad, Solopisk, Muhlhausen, Sichrow, Opočno, Bo-
lewec náchst Pilsen!

_P. fuscolutea Hansg. Bei Modřan, Karlik, unterhalb Tetin
bei Srbsko, Neuhiitten, Karlstein, Muhlhausen, Kostial náchst Čízko-
witz, Tellnitz, Kopidlno, Stupšic!

P. aeruginosa Ktz. Bei Steinkirchen, Dobříš, Jechnitz, Osseg,
Libochowitz !

Gloeocapsa magma (Bréb.) Ktz. Auf feuchten Felsen bei Solo-
pisk, Senohrab, Muhlhausen, Tábor; im Riesengebirge im Riesen-
grunde, Aupagrunde, am Aupefall mehrfach, bei Harrachsdorf, am
Mummelfall, Seifenbach, Wurzelsdorf , Nieder-Rochlitz ; oberhalb Maria-
schein im Erzgebirge!

Gl. It&igsohnii Bor. Am Mummelfall, bei Prebischthor in
der bohm. Schweiz!

G. rupicola Ktz. An Felsen bei Kosoř, Srbsko, Tetin, Hostin
náchst Beraun!

6ř. microphihalma Ktz. Auf feuchten Felsen bei Sele, gegeniibeř
Lettek, bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub!

G. ianthina Nág, Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst
Roztok !

Resultate der Durchforschung der Siisswasseralgen. 159

G. ambigua (Nág.) Krch. Auf Felsen unterhalb Kosoř, Tetin,
Korno náchst Beraun, bei Sele, Dolan, Dolanky, Chwatěrub, Stěcho-
wic an der Moldau; am Aupefall und iin Olafsgrund im Riesen-
gebirge !

G. nigrescens Nág. Bei Kosoř, Karlík, Hostin, Chwatěrub, gegen-
iiber Lettek, im Bahneinschnitte vor Stupšic, bei Wurzelsdorf im
Riesengebirge !

G. Paroliniana (Menegh.) Bréb. Bei Neu-Bydžow, Lochotin
náchst Pilsen, Wotic !

G. crepidinum Thr. Am Rande der Salzwassersíimpfe zwischen
Slatinan und Chotzen!

G. ocellata Rbh. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele náchst
Roztok, Chwatěrub, gegeniiber Lettek!

G. dermochroa Nág. Wie vorige bei Sele, Dolanky und
gegeniiber Libšic!

G. fuscolutea Krch. Wie vor. bei Dolan, Dolanky, Chwatěrub,
gegeniiber Lettek, unterhalb Kosoř, Lochkow, Tetin, bei Stěchowic
an der Moldau; am Aupefall und im Olafsgrund im Riesengebirge!

G. Kiltzingiana Nág. Am Mummelfall im Riesengebirge!

G. aurata Stiz. Bei Sele, Dolanky, Chwatěrub, Opočno, Bez-
tahow, Bistritz náchst Neuern!

G. montana Ktz. Bei Sele, Stěchowic, Miihlhausen, Liboch,
Čelakowic, Schelchowitz náchst Čížkowic, Libochowitz, Klappay!

G. punctata Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Tetin und
Korno náchst Beraun!

G. coracina Ktz. Wie vor. bei Dolanky, gegeniiber Libšic, bei
Chwatěrub, Miihlhausen, Solopisk, Karlik, unterhalb Korno und
Tetin, bei Stěchowic!

G. livida (Carm.) Ktz. Bei Liboch, Chotzen!

G. atrata Ktz. Auf feuchten Moldaufelsen bei Sele, Dolanky,
Chwatěrub, Stěchowic!

Povphyridium cruentum (Ag.) Nág. In den oberen Weinbergen, mehr-
fach, bei Wršowic, Michle, Nusle, Strašnic, Malešic, Lettek, Miihlhau-
sen, Hledseb, Weltrus, Černošic, Mníšek, Dobříš, Hostiwic, Tachlowic,
Popowic, Zdic, Jinec, Hostiwař, Ouřinowes, Žampach, Eule, Stěchowic,
Pořičan, Liboch, Budyň, Libochowitz, Neu-Strašic, Liptitz, Osseg,
Klostergrab, Mariaschein, Tellnitz, Biiuauburg, Podersam, Jechnitz,
Aussig, Schon-Priesen, Póuterle, Miinchengrátz, Wšetat, Wrutic, Wl-
kawa, Kopidlno, Rožďalowic, Neu-Bydžow, Opočno, Chotzen, Chotowin,

160 Anton Hansgirg

Plana, Kardaš-Řečic, Neuhaus, Počátek, Steinkirchen, Putim, Cimelic,
Wodnian, Nepomuk, Blowic!

Aphanocapsa membranacea Rbh. Bei Putim, Steinkirchen náckst
Budweis !

A. testacea Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Třepsin náchst
Eule!

A. brunnea (A. Br). Nág. Unterhalb Korno náchst Beraun!

A. jlava (Ktz.) Rbh. Bei Wolšan náchst Nepomuk !

A. rufescens Hansg. In Prag an Pumpenrohren und Wasser-
kásten mehrfach, Kralup, Muhlhausen, Lissa a. E., Kopidlno, Jičin,
Opočno, Gross-Wossek, Poděbrad, Nimburg, Unter-Beřkowic, Libo-
chowitz, Tellnitz, Tillisch, Nestersitz, Schon-Priesen, Aussig; bei der
Wiesenbaude im Riesengebirge, bei Srbsko, Hostin, Neuhůtten, Ci-
melic, Počátek, Wolšan náchst Nepomuk, Blowic, Prachatitz, Winter-
berg, Beztahow!

A. montana Cram. An Felsen bei Karlik, unterhalb Korno und
Tetin, bei Sele, Chwatěrub, Stěchowic, im Riesengebirge bei Wurzels-
dorf, Harrachsdorf!

A. fonticola Hansg. In einem Felsenbrunnen bei Sliwenec
oberhalb Kuchelbad, unterhalb Korno, bei Hostin náchst Beraun,
Solopisk, Miihlhausen, bei Wesseln náchst Pómerle, Schon-Priesen,
Libochowitz !

A. pulchra (Ktz.) Rbh. Bei Kammitz náchst Tellnitz!

A, salinarum Hansg. In Salzwassersumpfen bei Oužic náchst
Kralup und zwischen Slatinan und Chotzen!

Chroococcus macrococcus (Ktz.) Rbh. Im Libřicer-Thale gegen-
iiber Dawle, bei Stěchowic, Mnišek, Dobřiš, Tetin, Hostin, Neuhíitten,
Sele, Libšic, Chwatěrub, Slatinan náchst Chotzen, Kopidlno, Rožďa-
lowic, Prachower-Felsen bei Jičin; im Riesengebirge bei Harrachs-
dorf, Seifenbach, an Steinigen Wasserfállen, bei Neuwelt, Wurzelsdorf,
am Aupefall, Aupagrund, Siidabhang der Schneekoppe, im Riesen-
grund, bei Biinauburg, Aussig, Osseg, Niclasberg, Geiersburg náchst
Mariaschein, Tellnitz, Podersam, Jechnitz, Libochowitz, Zdic, Cenkau,
Bradkowic, Cimelic, Wolšan, Blowic, Neuern, Bistritz, Deffernik, am
Lackasee, Prachatitz, Winterberg, Kuschwarda, Schewetin, Steinkirchen,
Forbes, Kardaš-Řečic, Neu-Bistritz, Počátek, Beztahow, Janowic!

Ch. turicensis (Nág.) Hansg. (Ch. rufescens var. turicensis
Nág.) Auf feuchten Moldaufelsen bei Dolanky !

Ch. montcmits Hansg. Bei Kosoř, Lochkow, Solopisk, unter-
halb Korno, Tetin, Hostin, Karlstein, St, Iwan, bei Sele, Žalow, Pod-

Resultate der DurcMorschung der Siisswasseralgen. 1Q\

moraň, gegeniiber Libšic, Chwatěrub, Dolan, Wran, Stěchowic, Mě-
chenic, Kamaik náchst Okoř, Žampach náchst Eule, Jičin, Miinchen-
grátz, Sichrow, Starkeiibach, Podchlumí náchst Opočno, Náchod,
Aussig, Schon-Priesen, Ziegenberg náchst Pómerle, Tillisch náchst
Tellnitz, Podersam, Stupšic, Wolšan náchst Nepomuk, Winterberg,
Prachatitz, Kuschwarda, Eisenstein!

Ch. turgidus (Ktz.) Nág. An feuchten Felsen unterhalb Korno,
bei Tetin náchst Beraun, ini Libřicer-Thale gegeniiber Dawle, bei
Stěchowic, Žampach náchst Eule, Sele, Žalow, Podmoraň, Chwatěrub,
gegeniiber Lettek ; in Súmpfen bei Ouřinowes, Cerhenic náchst Kolin,
Wšetat, Liblic, Bišic unci Kojowic; bei der Wiesenbaude im Riesen-
gebirge, Slatinan náchst Chotzen, Třtic náchst Neu-Strašic, Magdalena
und Chlumec náchst Wittingau, Neu-Bistritz, Počátek ; var. subnu-
dus Hansg. bei Stěchowic und unterhalb Korno!

Ch. minutus (Ktz.) Nág. Bei Ouřinowes, Solopisk, Přelouč, Pra-
chatitz, Winterberg, Kuschwarda, Tellnitz!

Ch. obliteratus Rich. In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag !

Ch. helveticus Nág. Bei Karlik, Kosoř, unterhalb Korno und
Tetin, bei Stěchowic gegeniiber Měchenic, bei Žampach, Sele, Pod-
moraň, Chwatěrub, gegeniiber Lettek, bei Muhlhausen, Stupšic, Bi-
stritz, Neuern, Harrachsdorf, im oberen Marschendorf im Riesengebirge !

Ch. aurantiofuscus (Ktz.) Rbh. Bei Kajetanka, Solopisk, Muhlhau-
sen, Wolfsschling, Plass náchst Pilsen, Sazawa, Prachatitz, Neuern,
Hammern !

Ch. pallidus Nág. Auf feuchten Felsen unterhalb Korno und
Tetin, bei Sele, Podmoráů, Dolanky, Chwatěrub, Jičin, Winterberg!

Ch. cohaerens (Bréb.) Nág. Bei Jičin, Kopidlno, Sichrow, Chotzen,
Osseg, Niclasberg, Klostergrab, Beztahow, Pampferhiitte náchst Eisen-
stein, Bistritz náchst Neuern, Plass, Prachatitz, Winterberg, Kusch-
warda, Sele, Dolanky, gegeniiber Lettek, im Libřicer-Thale, gegeniiber
Dawle, im Riesengrunde !

Ch. minor (Ktz.) Nág. Bei Chwatěrub, Muhlhausen, Hleďseb,
Althutten, Konopišt, Plana, Čenkau, Libochowitz, Jechnitz, Kollescho-
witz, Podersam, Osseg, Klostergrab, Niclasberg, Tellnitz, Biinauburg,
Nestersitz, im unteren Dunkelthal, bei Marschendorf und Petzer im
Riesengebirge !

Ch. fuscoviolaceus Hansg. Im Riesengebirge sehr verbreitet
so bei Krausebauden, Spindelmúhle, am Elbfall, Pantschefall, Mar-
schendorf, Dunkelthal, Olafsgrund, Riesengrund, Grunbach, Harrachs-
dorf, Seifenbach, Kaltenberg; bei Tannwald, Eisenbrod, Biinauburg,

Tř. : Mathematlcko-přírodovědecká. 1 1

|g2 Anton Hansgirg

Wesseln, Tellnitz, Geiersburg náchst Mariaschein, Eisenstein, Pam-
pferhiitte, Fallbaum, Deffernik, im Lackaseebach, noch bei Bistritz
und Neuern, bei čenkau, Jinec und gegeniiber Měcbenic náchst Dawle
spárlich !

Chroomonas Nordstedtii Hansg. Bei Solopisk, Lhotka náchst
Modřan, unterhalb Kosoř náchst Radotin, bei Semechnic náchst Opočno !

Zweifelhafte Algenarten : Asterothrix microscopica Ktz.
Bei Prag, Hohenelbe, im Schwarzen-See náchst Eisenstein!

A, tripus A. Br. In Siimpfen bei Ouřinowes náchst Prag!

V. Klasse. Bacteriaceae (Schizomycetes).

Cladothrix dichotoma Cohn. Bei Pankrác, Michle, Modřan, Po-
děbrad, Nimburg, Gross- Wossek, Osseg, Neuern!

Crenothrix Kuhniana (Rbh.) Žopf. Bei Poděbrad, Nimburg, Mar-
schendorf im Riesengebirge !

Leptothrix parasitica Ktz. Bei Pankrác, Krč, Solopisk, Dobři-
chowic, Modřan, Dawle, Stěchowic, Eule, Ouřinowes, Konopišt, Náchod
und Chotowin náchst Tábor, Stupšic, Ceraz bei Sobieslau, Chlumec
und Magdalena náchst Wittingau, Steinkirchen, Počátek, Neu-Bistritz,
Liptitz náchst Dux, Mariaschein, Tellnitz, Muhlhausen, Libochowitz,
Aussig, Nestersitz, Unter-Beřkowic, Liboch, Jičin, Kopidlno, Rožďa-
lowic, Opočno mehrfach, Chotzen, Neu-Bydžow, Přelouč, Kostomlat,
Čelakowic, Lissa a. E., Nimburg, Poděbrad, Gross- Wossek, Pecek,
Cerhenic, Wšetat, Wrutic, Bišic, Liblic, im Riesengebirge bei Neu-
welt, Harrachsdorf, am Mummelfall, bei der Wiesenbaude, im Mar-
schendorf; bei Jinec, Čenkau, Pičin náchst Přibram, Čimelic, Putim
náchst Pisek, Neuern, Bistritz, Plass, Holoubkau, Blowic, Nepomuk,
Wolšan, Winterberg, Kuschwarda, Prachatitz, Strakonic, Wodnian!

L. cellaris Hansg.1) In einigen Prager Weinkellern, dann in
einer Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun!

L. ochracea (Dillw.) Grev. Bei Hostiwař, Ounětic, Gross-Chuchel,
HodkowiČka, Modřan, Komořan, Wolešek, Stěchowic, Babic und Cho-
touň náchst Eule, Stránčic, Konopišť, Chotowin, Náchod und Měšic
náchst Tábor, Martinic, Janowic, Beztahow, Ceraz, Mažic, Bukowsko,
Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Kardaš-ReČic, Počátek,
Neu-Bistritz, Wodnian, Prachatitz, Wallern, Kuschwarda, Winterberg,
Putim, Březnic, Pičín, Bradkowic, Dobříš, Mníšek, Jinec, Čenkau,

l) Siehe des Verf.'s Abhandlung in der Ósterr. botan. Zeitschr. 1888, Nr. 7 u. 8.

Resultate der Durchforschung der Sůsswasseralgen. 153

Holoubka, Plass, Blowic, Nepomuk, Wolšan, Neuern, Steinkirchen und
Schewetin náchst Budweis; Cerhenic, Pecek náchst Kolin, Čelakowic,
Kostomlat, Nimburg, Poděbrad, Gross-Wossek, Chotzeu, Opočno; im
Riesengebirge bei Neuwelt, Harrachsdorf; bei Kopidlno, Rožďalowic,
Wlkawa, Bišic, Liblic, Mtiblhausen, Libochowitz, Jechnitz, Podersam,
Klostergrab, Osseg, Niclasberg, Moldau, Tellnitz, Mariaschein, Liptitz
náchst Dux, Neu-Strašic, Třtic, Lana!

L. Thuretiana (Bzi) Hansg. (Ophryothrix Thuretiana Bzi). Bei
Ouřinowes, Modřan, Mtiblhausen, Dobřichowic, Popowic, Zdic, Srbsko
náchst Beraun, Neuhtitten, Ceraz náchst Sobieslau, Blowic und Plass
náchst Pilsen, Steinkirchen, Počátek, Neu-Bistritz; Chotzen, Opočno,
Poděbrad, Kostomlat, Jičin, Rožďalowic, Kopidlno, Lissa a. E., Unter-
Beřkowic, Aussig, Nestersitz, Liptitz náchst Dux, Btinauburg, Tellnitz,
Mariaschein, Neu-Strašic !

Beggiatoa leptomitiýormis (Menegh.) Trev. Bei Modřan, Lissa a. E. !

B. alba (Vauch.) Trev. Bei Chotzen, Počátek; var. spiralis
Hansg.1) Bei Prag, Ouřinowes, Rožďalowic, Steinkirchen náchst Bud-
weis !

B. arachnoidea (Ag.) Rbh. var. uncinata Hansg.1) Bei Chotzen!

Spirochaete plicatilis Ehrb. In Stimpfen bei Chotzen!

Spirillum rugula (Mtill.) Wint. Bei Modřan, Sudoměřic

Bacillus subtilis (Ehrb.) Colm. Bei Pankrác, HluboČep! Var.
cellaris Hansg.1) In einigen alten Prager Weinkellern!

Bacillus terrigenus Frank. An Wegen in der náchsten
Prager Umgebung!

B. vialis1) Hansg. Auf der Wolšaner Strasse náchst Prag!

B. sanguineus Schrot. Bei Chlumec und Magdalena náchst
Wittingau, Neu-Bistritz !

Bacterium termo Duj. var. subterraneum Hansg.1) In einigen
alten Prager Weinkellern!

B. lineola (Mtill.) Cohn. Bei Modřan!

Myconostoc gregavium Cohn. Bei Modřan, Tellnitz!

Leuconostoc Lagerheimii Ludw. var. subterraneum Hansg.1)
In zwei alten Weinkellern in Prag, in einer feuchten Felsenhóhle
unterhalb Korno náchst Beraun!

Sarcina hyalina (Ktz.) Wint. Bei Počátek!

S. violacea (Bréb.) Hansg. (Merismopedia violacea [Bréb.] Ktz.)
Bei Steinkirchen náchst Budweis!

l) Siehe des Verf.'s Abhandl. in der Ósterr. botan. Ztsclir. 1888, Nr. 7 u. 8.

11*

1(34 Anton Hansgirg, Eesultate der Durchforschung der Susswasseralgen.

Ascococcus Billrothii Cohn. var. thermophilus Hansg. Bei
Modřan !

Mycothece cellaris Hansg.1) In einem Prager Weinkeller auf
der Neustadt, in zwei alten Lagerkellern auf der Altstadt!

Hyalococcus cellaris Hansg.1) In einigen alten Prager Wein-
kellern, in einer feuchten Felsenhohle unterhalb Korno náchst Beraun !

Leucocystis cellaris Schrót. In einigen alten Weinkellern in
Prag; var. cavemarum Hansg. Veget. Zellen 2 bis 3 jt dick, zu
2 oder 4 von einer gemeinsamen, zieuilich weit abstehenden, deutlich
geschichteten farblosen Gallerthulle umgeben, mit diesen meist 6 /*
breit, sonst wie die typische Form. In einer feuchten Felsenhohle
unterhalb Korno náchst Beraun!

Lamprocystis roseo-persicina (Ktz.) Schrót. Bei Ouřinowes, am
Dablicer-Berge náchst Prag, bei Wšetat, Bišic, Konopišť náchst Be-
neschau, Magdalena und Chlumec náchst Wittingau, Steinkirchen,
Počátek !

Micrococcus subterraneus Hansg.1) In einigen alten Wein-
kellern in Prag!

M. thermophilus Hansg.2) Bei Modřan náchst Prag!

M. ochraceus Hansg. Bei Plass náchst Pilsen, Plana náchst
Tábor!

x) Siehe des Verf.'s Abhandl. in der Ósterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 7 u. 8.
2) Siehe des Verf.'s Abhandl. in der Ósterr. botan. Ztschr. 1888, Nr. 2 u. 3,

11.

Poznámky vývoj episné.

Předložil Fr. Vejdovský dne 8. února 1889.
(S tabulkami V. a VI. a 1 dřevoj-ytem.)

Přítomné pojednání dlužno považovati za částečný doplněk ku
spisu mému „Zrání, oplození a rýhování vajíčka". (Spisů poctěných
jubilejní cenou královské společnosti nauk v Praze 1887). Sledování
vývoje vajíčka Khynchelmis v pozdějších stadiích, než v dotčeném
spise vylíčeno, tudíž rýhování a tvoření se zárodku z pásův záro-
dečných — kteréhožto předmětu dotknul jsem se tam na str. 118 —
jest hlavním předmětem tohoto pojednání; avšak i ještě s jiné strany
snažím se doplniti pozorování svá, totiž ohledně tvoření se vřeténka
v dělícím se vajíčku jakož i procesy, odehrávající se v dceřinných
periplastech. Tudíž rozpadá se práce tato na 2 části, jež obě illustrují
přidané tabulky V. a VI., znázorňující rýhování vajíčka a tvoření
se zárodku, jakož i prvé počátky tvoření se vřeténka.

Ve 4. kapitole svého spisu počínám líčením, jak sblíží se ženský
pronucleus s mužským a pravím následovně: „Avšak, jaký tvar z to-
hoto splynutí vzniká, nemožno mi udati; nalezl jsem postupným po-
krokem času vždy již stadia, kde upravuje se pravé vřeténko rýho-
vací, z čehož soudím, že tento proces velmi rychle po úplném sply-
nutí obou prvojader nastává."

A dále: „Prvou změnu tohoto rýhovacího jádra zjistil jsem ve
vajíčku konservovaném náhodou ve směsi chromové a osmičelé*),
kterážto směs má za následek — patrně to účinek kyseliny osmi-
čelé — že periplasty dceřinné jsou jen nepatrné velikosti a paprsky
v cytoplasmě úplně zmizely. Blána jádra rýhovacího rozplynula se

*) V dotčeném pojednání stojí chybně: „chromové, octové a osmičelé."

166 Fr. Vejdovský

v jakousi rosolovitou, matně se barvící hmotu a rovněž i sítivo ja-
derné jest zcela resorbované."

Toto stadium znázorňuji nyní na obr. 1. tab. VI. a doplňuji
dřívějším textem: „Celé jádro, t. j. rosolovitá hmota resorbované
blány a sítiva změnily se ve tvar soudečkovitý, takový, jako jsme
zprvu shledali prodloužený periplast matečný." V aequatoru tohoto
soudečku upravila se vlákna prvotného sítiva jaderného, jež v kyse-
lině osmičelé intensivně se barví, ve známé pentlice, jež rozstoupily
se ve 2 poloviny, v nichž však nemožno nijak správně udati počet
elementů, jež na právo a na levo se mají rozejíti k úpravě jader
dceřinných.

Avšak místa na pólech vřeténka, kde za normálných poměrů
objevují se veliké periplasty dceřinné, jsou v našem výkrese zcela
nezřetelná, a zaujaty jen zcela neurčitě konturovanou a diffusně
se barvící plasmou. To vše asi jsou následky působení kyseliny
osmičelé.

Následující stadia prvého dělení jádra konservoval jsem veskrze
ve směsi kyseliny chromové, octové a osmičelé a dospěl jsem takto
v několika ohledech ku výsledkům velmi uspokojujícím. Hlavně co se
týče polohy a tvaru prvotného rýhovacího (?) jádra, vedou preparáty,
touto cestou zjednané, ku zcela spolehlivým výsledkům.

Posuďme jen o něco starší, zmíněným způsobem konservované
stadium (tab. VI. obr. 2.) Veliké, z téměř homogenní základní hmoty
složené periplasty (c), jimiž probíhá jemné sítivo plasmatické, nachá-
zejí se na pólech hyaliního, vřetenovitého prostoru, o němž nemožno
říci, zda jakousi tekutinou jest vyplněn, či postrádá této ; prvotné
zdá se mi býti pravdě podobnějším, poněvadž mám za to, že peri-
plasty jakýmsi můstkem plasmatickým ve spojení se musí nacházeti,
a tento můstek byl by právě zmíněný hyaliní prostor.

Uvnitř tohoto hyaliního vřeténka nalézá se pak jiné těleso, jež
ovšem na vajíčkách ne dosti pečlivě preparovaných vůbec se ani ne-
objeví; tak nezřetelně a slabě vystupuje. Myslím totiž již v přede-
šlém stadiu zmíněnou konturu mužského pronucleu, jež na našem
zobrazení (obr. 2. tab. VI. v) ne sice zřetelně vystupuje, avšak přece
po diffusním svém zbarvení karmínem hlavně na pólových plochách
jest znatelné.

Tato soudečkovitá figura povstala patrně resorpcí blány prvot-
ného mužského prvojádra, čili, chceme-li, jádra rýhovacího. Pouze
chromatické pentlice, Čili lépe, tyčinky zbyly, jakž také v dalším
soudečkovitém stadiu se objevují (fe). Pólové, z četných, nijak blíže

Poznámky vývojepisné. \Q"j

určitelných tyčinkovitých tělísek upravené hvězdy dceřinné jsou spo-
jeny přejeninými filanienty; tyto jsou povahy achromatické, avšak
musí se vykládati za přímé pokračování chromatických tyčinek. Tím
způsobem vzniká t. zv. achromatické vřeténko jaderné, jež ovšem
teprve v pozdějších stadiích svého úplného vývoje dosahuje. Avšak
již v tomto stadiu jest vidná slabě naznačená destička buněčná, pro-
bíhající v aequatoru vřeténka cytoplasmatického, jež obaluje soudeček
jádra vý (cp).

V dalším stadiu (tab. VI. obr. 3.) nepodléhají líčené poměry
prodloužené soudečkovité figury chromatinovó (ts), jakož i vřeténka
jádrového (v) a můstku periplasty spojujícího, nijakým proměnám;
pouze destička buněčná zřetelněji vystupuje a sice jakožto 2 řady
zrneček hustě vedle sebe ležících, jež nutno vykládati za ztluštěniny
vlákenek cytoplasmových. Chromatinové elementy vnitřního soudečku
jsou již menší, ježto část jich proměnila se ve filamenty spojné.
Plasma periplastu jest v tomto stadiu hustší i počíná se kolem středu
(ď) upravovati v sítivo, nebot střed sám zaujat jest plasmou homo-
genní.

Ve vajíčku, proříznutém v pásu aequatorialním asi 60 minut
po utvoření druhé buňky pólové — kteréžto řezy snadno lze provésti
stadiem terčovitým parallelně s plochami pólovými — dosahují líčené
pochody v přetváření se elementů popisovaných svého bodu kulmina-
čního a methodou udanou nabýti lze obrazů skvostných a netušených,
z nichž jeden, reprodukuji na obr. 4. tab. VI. při zvětšení Zeiss oc.
II. C. Jinak poznamenati nutno, že celá figura dělícího se jádra jest
tak veliká, že ji možno viděti již při propadajícím světle pouhým
okem.

Kez náš veden byl poněkud šikmo a takž objevují se periplasty
nijak ve stejných dimensích a nijak ve stejné struktuře. Jsoutě objaté
dvůrkem protoplasmovým, tak jako vřeténko samo, jež v rovině
aequatorové zřetelnou destičkou buněčnou ve 2 stejné poloviny jest
rozděleno (tab. VI. obr. 5. cp). Dlouhé, jemnozrné paprsky protoplas-
mové vyzařují radiálně do žloutku a tvoří 2 ozdobná slunce; na
periferii periplastu jest plasma hustší i barví se tudíž intensivněji
pikrokarminem.

Můstek plasmový mezi oběma periplasty barví se jen nádoby čej
slabě, aneb zůstává také zcela bezbarvým. Tím však více vystupuje
vřeténko (as), jehož vlákna jeví se jakožto dosti silné, lesklé čáry.
Zřetelnost, v níž vystupuje vřeténko u porovnání s dřívějšími stadii
(srovnej tab. VI. obr. 2. 3. as), jest vyvolána částečně větším napje-

168 Fr. Vejdovský

tím celé figury, a částečně tím, že se pólová chromatická tělíska
účastnila tvoření se vláken spojných. Jest vidno totiž, že tato po-
slední (obr. 5. ts) lze znamenati jen při nejsilnějších zvětšeních a i tu
se jeví nezřetelně a v podobě tečko vité. Soudečkovitá figura zaujímá
nyní celý ten prostor, který jsme ve obr. 2. a 3. jakožto diffusně se
barvící obrys prvotného mužského prvojádra (v) poznali. Přes meze
těchto obrysů nevystupuje vřeténko a prostory mezi periplasty a do-
tyčnými póly vřeténka (obr. 2., 3., 5. r, r) slouží za lůžka, v nichž
se jádra z chromatických tyčinek upravují. Vidíme to také ve stadiu,
když vřeténko (tab. VI. obr. 6. r) nalézá se v největším napjetí
a jest tudíž daleko štíhlejší než ve stadiích předešlých.

Ostatně dostane se nám příležitosti, že zjistíme prostory mezi
periplasty a póly vřetének také v dalších stadiích rýhování.

Zcela zvláštní změny nastávají v periplastech. (Srovnej tab. VI.
obr. 4. 5. c). Jsou to velmi veliké koule, jejichž základní hmota
představuje plasmu hyaliní; obrysy jejich jsou dosti ostře konturo-
vané, zajisté však ostřeji než ve stadiích dřívějších. V základní
homogení hmotě jest přítomno nadevše ozdobně, intensivně červeně
se barvící sítivo plasmatické, jehož vlákna na periferii jsou jedno-
duchá a nadevše jemná, v dalším však průběhu k centru stávají se
víc a více silnějšími, vysílajíce současně postranní anastomosy. Zcela
hustým jest svítivo v centru periplastů, kde se skupuje kolem nové hya-
liní koule, totiž kolem koule, jež se musí vykládati za základ nového
periplastů (c'). Vidíme tudíž, že se odehrávají ve dceřinném peri-
plastů tytéž procesy, jež jsme seznali již v periplastů matečném;
jen že lze líčené poměry ve stadiu posledně popisovaném daleko
zřetelněji rozpoznati než v periplastů matečném.

Také každý z periplastů dceřinných dělí se v nové „periplasty
vnukové", kteréž však s ohledem na matečné opět dceřinnými peri-
plasty nazývati budeme. Kdežto se však rozdělil prvotný periplast
pouhým oblitím jádra spermového ve 2 dceřinné periplasty; jest
dělení koule, s níž se nyní zabýváme, jiné, totiž endogení; a sice
tvoří se v centru každého periplastů koule homogení, která se po-
sléze pouhým zaškrcením ve 2 nové, stejně se tvářící elementy roz-
dělí. Proces ten manifestuje se také v úpravě vůkolního sítiva plas-
matického, jakž dále podrobněji seznáme. Dělení tedy nového endo-
geního periplastů může tudíž nastati již ve stadiu právě vylíčeném
(tab. VI. obr. 5. d).

Samozřejmo, že jest velmi obtížno nalézti vřeténko v úplném
jeho vývoji na řezech meridiáních, poněvadž možno řezy vésti jen na

Poznámky vývoj episné. JQ9

zdařbůh a nad to třeba i voliti ještě veliký počet terčkovitých vají-
ček k účeli tomuto. Mně se podařilo jen několikrát takovéto meri-
diání, případné řezy provésti a znázornil jsem jeden takový již ve
spisu dříve uveřejněném (1. c. tab. V. obr. 11).

Další osudy endogeních periplastů a vnikání dceřinných jader
mezi ně, vylíčeny rovněž již v dotčeném spise.

II.

Tato část přítomného pojednání doplňuje dřívější mé zprávy
o rýhování vajíčka, jež předchází tvoření gastruly. Hlavně illustrace
těchto procesů jsou nutné k všeobecnému porozumění základu epi-
a hypoblastu, jakož i seznání osudu koulí, jež jsem mesomerami ve
spisu svém označil. Neméně poučné jest vystihnutí průběhu pásů
zárodečných v primitivné dutině rýhovací a ponenáhlé splynutí jich
k tvoření těla embryonálného. Samozřejmá jest důležitost segmentace
těchto pásů zárodečných, hlavně však tvoření se segmentu prvého,
čili hlavy. A za tím účelem podávám zobrazení stadií na tab. V.,
čímž myslím přispěti ku řešení uvedených otázek.

Ve spisu svém dospěl jsem ku líčení osudu prvotných šesti
mesomer, vylíčiv rozdělení prvého jich páru, i pravím dále:

Mesomery středního páru (1. c. tab. VI. obr. 32. ras') dělí se
v příčné ose ve 4 nové koule, jež dosahují téměř tutéž velikost, jako
jejich buňky matečné, jakož i zachovávají totéž uspořádání, jako pr-
votných 6 mesomer. Na to však dělí se v příčné ose prvý pár, čímž
vznikají koule ma a -mo2. Z blastomery ma vznikají menší buňky
m1 a m2 na obr. 1. (tab. V.), z nichž opět mikromery povstanou.
Podobným způsobem dělí se také jediná koule, znázorněná pod ra^2
na obr. 1. (tab. V.)

Následkem tohoto pravidelného, ano zákonitého pochodu dělení
zmnožily se mikromery velmi značně, zakrývajíce v podobě podkovo-
vitého terčku makromery, jež se mezi tím rýhují (tab. V. obr. 2. m).
Zbytek prvotných mesomer středního páru, naznačený v dotyčném
obraze písmenou wo, zachovává ještě tvar a velikost původních koulí.
Brzy však dělí se koule mg zcela týmže způsobem, jako dřívější pro-
dukty prvého páru mesomer a rozpadnou se posléze v mikromery,
jejichž počet se mi nezdařilo přesně stanoviti (tab. V. obr. 3. m).

V době, kdy se děje líčené zmnožení mikromer, zůstává nej-
zazší pár mesomer ve své prvotné poloze, velikosti, jakož i ve tvaru ;
zadní 2 koule se až dosud vůbec nedělí a neúčastní se tudíž nijakým

170 Fr. Vejdovský

způsobem v rozmnožení mikromer. V době však, když dělení prvých
dvou párů mesomer chýlí se ku konci, leží mesomery zadního páru
na zadním okraji terče utvořeného z mikromer a vynikají svou veli-
kostí a vyklenutým tvarem nad povrch dotyčného stadia rýhovacího
(tab. V. obr. 4. ms).

Na uvedených 4 obrazech (tab. V.) vidno, že se současně s mno-
žením mikromer rýhují také makromery, o nichž jsem se ve svém
spise zmínil, že pořad dělení prvotných 4 koulí není u všech vajíček
stejný a zmiňuji se o některých zjevech tohoto nepravidelného rýho-
vání makromer. Na obr. 1. (tab. V.) shledáváme, že se prvotně nej-
větší zadní makromera rozdělila ve 2 nové elementy, z nichž větší
A prvotné místo zaujímá, kdežto menší a působila na polohu levé
a přední makromery, že se tyto z prvotného místa zatlačily. Makro-
mera B jest nezměněná, kdežto D se značně zveličila a C se právě
chystá vydati novou blastomeru c.

Další stadia rýhování makromer jsou znázorněna na obr. 2., 3.
a 4. (tab. V.), jinak však jest nemožno, jednotlivé produkty rýhování
po řadě za sebou vystihnouti. Aspoň by bylo k tomu třeba velikého
množství vajíček. Z nepravidelnosti, jež jest dle uvedených příkladů
zjevná při tvoření se makromer, zjistil jsem, jak zmíněno již v spise
výše citovaném tyto tři všeobecnější zákony:

1. Každá makromera zvětší se před nastoupením dělení.

2. Nově vzniklé a přímo pod mikro- a mesomerami ležící ma-
kromery jsou menší než koule matečné, z nichž vypučily.

3. Větší koule matečné posunují se více k pólu vegetativnému,
následkem Čehož upravují se makromery v týž způsob, že nejmenší
z nich přímo pod a kolem terče mikromerového se nacházejí, kdežto
největší makromery leží zcela na vegetativním pólu (srovnej jmeno-
vitě obr. 4. a 5. na tab. V.). Na basi mikromer následuje vůbec
rychlejší dělení než na pólu vegetativním, čímž vysvětluje se rozdílná
velikost makromer.

Během dělení mesomer byla tendence těchto, aby se upravily
v ose podélné, velmi nápadnou; avšak mezi tím se rýhující makro-
mery působily na mikromery tak, že tyto poslední se nejprve v terček
urovnají, pak ale, když makromery hlavně na basi mikromer u větším
množství vznikly, vyklene se terček mikromerový do výše, tvoře pak
polokouli, jež jako čepička sedí na větší spodní polovině, jež skládá
se z makromer (tab. V. obr. 5.). Jest to vlastně gastrula kreslená
s povrchu a ze zadní strany, gastrula, jejíž průřez a úpravu záro-
dečných vrstev vylíčil jsem již v spise vícekráte citovaném. V tomto

Poznámky vývojepisné. 17|

pojednání nejednalo se mi také o nic více, než o znázornění stadia
gastrulového s povrchu.

Kovněž tak myslím, že přijdou vhod obrazy dalších stadií, jež
s povrchu pozorované označují průběh a úpravu pásů zárodečných,
jež jsem v příčných řezech znázornil již na tab. X. obr. 23. a 24.
(1. c.) a rovněž v histologickém ohlede popsal strukturu blan záro-
dečných.

Stadiu popsanému ve fig. 23. odpovídají celková znázornění
s povrchu na tab. V. obr. 7. a 8. při zvětšení Zeiss C. oc. VI. a dle
vajíček ztvrdlých v l°/0ovém roztoku kyseliny chromové.

Na obr. čís. 7. jest kresleno toto stadium v poloze postraní,
ukazujíc, že více než svrchní polovice koule, poněkud shora sploštělé,
pokryta jest hebkým epibastem, kdežto spodní polokoule ukazuje
zcela obnažené blastomery hypoblastové. Zadní pol koule jest označen
velikými primitivnými mesoblasty ras, od nichž pod epiblastem pokra-
čují pásy zárodečné jakožto nádory aequatoriální ku pólu přednímu.
Zde jeví se jiné, kratičké pásky, téměř kolmo ku pásům zárodečným
stojící a souběžně podél sebe ležící (k).

Totéž stadium se strany vegetativní pozorované (obr. 8. tab. V.)
ukazuje pravou polohu dotčených předních pásek (k), jež na přídě
se blížíce k sobě, na zad se rozbíhají. Pokud lze pozorovati s po-
vrchu, při napadajícím světle a při zvětšení udaném, zdá se, že pásky
tyto složeny jsou z poměrně malého počtu buněk, sestavených ve 2
řadách. Možno však, že tvar jejich podléhá valné změně, neboť u jiných
stadií, téměř téhož stáří, jeví se pásy ty jako plátky mnohobuněčné
(tab. V. obr. 6. k), stojíce před vlastními pásy zárodečnými (ks), jež
se ku přídě valně zužují.

Tyto přední pásky budeme dále označovati jakožto zárodečné
pásy prvého segmentu, čili hlavy. Dle veškerých poměrů polohy
a styku s hlavními pásy zárodečnými nutno za jisté míti, že pásy
předního segmentu vznikly z prve jmenovaných základů a sice jakožto
ztluštěniny, jež se na břišní straně v střední čáře stýkají (tab. V.
obr. 6. k). Hlubšího názoru o histologické struktuře a úpravě záro-
dečných pásů, čili ještě jinak, prvosegmentů čelních nepodařilo se
mi nabýti; četné obtíže staví se zde v cestu ku nabytí příznivých
řezů, jež jediné mohou vysvětliti poměry pásů zárodečných vůbec.
V jednom případě, kdy se mně podařilo učiniti řez prvosegmenty
čelními, neshledal jsem ničeho zvláštního, čím by se lišila povaha

172 Fr. Vejdovský

jejich od prvosegmentů následujících: shledal jsem totiž párovitý,
symmetrický shluk buněk, intensivně se barvících, netvořících nijaké
dutiny; právě tak jeví se základ hlavy již při slabších zvětšeních
a při napadajícím světle na celkových preparátech v kyselině chro-
mové ztvrdlých.

Jak praveno již, prvosegmenty čelní sbližují se na břišní straně
a vzrůstají odtud vzhůru, symmetrický objímajíce nejpřednější část
hypoblastu, v této končině se nacházejícího. Toto stadium znázorněno
na obr. 9. a 10. na tab. V. Epiblast pokrývá již valnou část hypo-
blastu, jehož spodek ještě obnažený vyčnívá na venek. Zárodečné pásy
jsou vůbec pokryty epiblastem, ba celá přední část embrya nalézá se
pod svrchní blanou larvální, tudíž i párovitý základ hlavy (k). Záro-
dečné pásy schylují se na předním konci rovněž ku straně břišní.
Blastopor zarostl tedy na přídě docela, tak že se mi nepodařilo zji-
stiti zbytku jeho, z něhož by se tvořilo stomodaeum.

Stadium toto ze zadu zobrazené (tab. V. obr. 11.) ukazuje ve-
liké mesoblasty (ms), z nichž původ béřou pásy zárodečné (ks).

Založením se segmentu předního č. hlavy vzniká vlastně již
stadium embryonální ; tehdy již posunují se také za ním se nalézající
přední cípy zárodečných pásů ku břišní straně, zachovávajíce ovšem
i na dále svou párovitost, jež se jeví také v mediáni prohlubině čili
rýze břišní. Postup tohoto srůstání v prvých stadiích lze vystihnouti
v rozličných stupních i znázorňuji pouze jediné na obr. 12. tab. V.
se spodu a totéž stadium na výkresu obr. 13. tab. V. se strany hřbetní.
Na prve citovaném obraze vidíme přední segment č. hlavu valně vy-
vinutý a složený ze 2 zřetelných, ne dosud úplně srostlých polovin
(&), rozdělených střední rýhou podélnou, zrovna tak jako rozdělené
od sebe zárodečné pásy t. zv. trupu (ks). Tyto poslední nazad rozbí-
hají se valně od sebe a přecházejí posléze na zadu v prvotné meso-
blasty ms.

Embryo založené na obrovském hypoblastu a zakryté hebkým |
epiblastem a pozorované ze břišní strany, jako na obr. 12. podáno,
neklene se valně do výše, i nelze tu bez řezové methody rozeznati
veškeré poměry blan zárodečných. Nic však méně vidno, že kolem
hlavy táhne se jakási slabá obruba, jež zdá se býti jiného původu,
než vniterné poloviny hlavy. Skutečně také vidíme na obr. 13. (k)
objetí toto, a sice jakožto slabý dvojitý lalůček, objatý širší spodní
obrubou. Tato zevní obruba není nic jiného, než povstavší právě

Poznámky vývojepisný. J73

hypodermis hlavy, jež vznikla z elementů prvotného epiblastu a několika
buněk mesoblastových, jež mezi elementy epiblastové vnikly a daly
podnět k vytvoření epithelu kubického, jak se jeví také v průřezech
příčných.

Stadium znázorněné na obr. 14. a 15. (tab. V.) jest asi nejblíže
následujícím za předešlým, tvaru celkem kulovitého, avšak hlava jest
již dobře vyvinuta a vytýčena nad buňkami žloutkovými; taktéž řada
segmentů následujících jest již v značné míře vyvinuta, v zadní tře-
tině těla jsou pásy zárodečné ještě volné a rozbíhají se na právo
a levo, aby opět přešly v mesoblasty prvotné. Tyto volné pásy záro-
dečné jeví se na praeparátech ztvrdlých v kyselině chromové podélně
pruhované, a sice jeví se zde 4 — 5 řad na každém pásu. Blastopor
již zcela zarostl a není z něho nijakého zbytku, po němž by se mohlo
souditi, že se tvoří otvůrek řitní.

Stadia tato, pozorovaná za živa v kokonech, rotují zvolna sice,
avšak předce zřetelně v tekutině bílečné; zvláště sledovati možno
pohyb ten v oněch kokonech, kde 1 — 3 embrya jsou vyvinuta. Eotace
tato má svou příčinu v brvách, jež umístěny jsou na střední břišní
rýze, tam totiž, kde prvotní pásy zárodečné splynuly. Na každý způsob
jeví stadium toto již organisaci, kterou lze vystihnouti podrobněji jen
na příčných řezech, a kterou vylíčím jinde.

Nápadný jest na našem stadiu přední segment (obr. 14. 15. k),
zcela terminálně se nalézající a co do velikosti nade vše ostatní
segmenty vynikající. Se spodu pozorovaný (obr. 15.) jeví přední
segment zmíněné již 2 lalůčky, avšak zde zřetelněji vystupující. Taktéž
ústa (m) leží terminálně, byť i lalůčky čelní nad nimi se částečně
klenuly.

Po mém soudu jest velmi důležité ukázati neshody, jakéž se
jeví v tomto mém líčení tvoření se embrya z pásů zárodečných
a z popisů Kovalevského, kterýž zajisté pozoroval tatáž stadia, avšak
bezpochyby jen následkem jiných method měl nepříznivě konservo-
vaná embrya i jejich průřezy.

Stadium pak znázorněné na tab. V. obr. 9. 10., kde tvoří se
prvý segment samostatně, zůstalo asi neznámým Kovalevskému ; on
postihl pozdější stadium, jež by asi odpovídalo mému obr. 12. na tab.
V. a praví, že z jeho fig. 15. lze poznati, jak „die Keimstreifen am
vorderen Ende des Embryo zusammenzurůcken beginnen, und noch
weiter sind sie auf der Taf, 17, und 18. zusammengetreten, wo man

174 Fr, Vejdovský

schon deutlich die Anlage des Kopfes unterscheiden kann." Z jeho
obr. 17. jest také vidno, „dass der Embryo an der vorderen Spitze
eine dreilappige Form angenonimen hat, welche auf Kosten des obe-
ren Blattes und des Keimstreifens entstanden ist." Dle všeho viděl
Kovalevský o něco starší stadium, než znázorňuje náš obr. čís. 7. na
tab. VI.; jest to stadium, kde povstává prvý segment ze ztluštění
předních konců zárodečných pásů a střední lalok jakožto tvořící se,
hlavu pokrývající hypodermis.

Stadium obr. 9 — 14. (tab. VI.). Stadia kulovitá a ovoidní, v pře-
dešlém odstavci líčená rostou čím dále tím více do délky, což má
zajisté příčinu svou ve zmnožení se elementů mesoblastových v pásech
zárodečných. Ty působí na prodlužování prvotného epiblastu a tvoření
se hypodermis na spodní straně embrya. Tak vzniká z kulovitého
stadia tvar štíhlejší, jak znázorněn na obr. 9. tab. VI., dle preparátu
v chromové kyselině ztvrdlého. Hlava zde již dobře vyvinuta, prvo-
segmenty ve dvou třetinách délky těla založené, pásy mesoblastové
však ještě v zadní třetině volně se rozbíhající.

Totéž stadium, nepatrně starší, lze již za živa při mírném stla-
čení sklíčka krycího z profilu pozorovati, jak znázorněno na obr. 10.
(tab. VI.). Co zde viděti lze, jest ovšem málo. Epiblast na břišní
straně jest již zatlačený a nahrazený ztlustlejší vrstvou hypodermis
kteráž objímá i svrchní stranu prvého segmentu, vybíhajícího již
v prostomium. V střední čáře břišní viděti řadu brv vířících. Veškerá
dutina prostomia, pokud ji v profilu vystihnouti lze, jest vyplněna ve-
likými již polovinami mozkové zauzliny, jež zvláště na zevních stra-
nách naduřují, do vnitř však se zužují v můstkovitou komissuru. Jinak
ovšem jest mozek úplně neprůsvitný a zdánlivě nepárovitý.

Jiné orgány v dutině hlavy pozorovati nelze, mimo kratičkého
stomodaea, jež představuje kratičkou, poměrně tenkostěnnou trubici,
zaujímající právě jen délku prvého segmentu.

Prvosegmenty jsou oddělené zcela dobře vyvinutými dissepi-
menty v dutinu tělesnou, v níž vynikají objemné nephridie. Prvé
nephridium nalézá se hned v následujícím segmentu za hlavou, trčí
malým lalůčkem do její dutiny, avšak brzy zakrsává. O vlastním
tvaru, průběhu a struktuře nephridií nelze se v této poloze embrya
přesvědčiti, v čemž zabraňuje nad jiné i neprůsvitný hypoblast.

Srovnáním stadia obr. 11. (tab. VI.) poznáváme, že se tvar
embrya poněkud změnil, t. j. více prodloužil, tudíž také prvoseg-
menty se zmnožily, avšak pokroku zřetelnějšího v organisaci embrya

Poznámky vývojepisné, 175

vystihnouti nelze, neboť i nyní ještě možno zárodky tyto pozorovati
pouze z profilu, nijak však se strany hřbetní neb břišní.

Ovšem ale průřezy příčné a podélné ukazují nade vše jasně,
jak pokročila valně organisace těchto embryí. Bez illustrací o pomě-
rech těchto neradno se rozepisovati.

Další pokrok jeví se ve stadiu znázorněném na obr. 12. a 14.
(tab. VI), z nichž prvé dle živého, druhé dle embrya v kyselině chro-
mové ztvrdlého podáno. Rozsah vývoje segmentů lze sice také po-
znati na živých embryích, jež pro vývoj orgánů nutno skoumati, avšak
embrya ztvrdlá a při napadajícím světle pozorovaná nade vše jasně
ukazují, jak obrůstají přední segmenty hřbetní stranu zažívací roury,
přeměňujíce tak primitivní epiblast v hypodermis.

Na vyobrazení 14. (tab. VI.) vidno, že hlava (1) již dokonaleji
vyvinuta, neboť prostomium její valně ku přídě prodlouženo ; segment
druhý (II) rozšířil se se stran těla postupně až ku hřbetní ploše,
kdežto segmenty III., IV., V., VI. atd. na zad jsou méně vyvinuté,
až pak nastává řada normálných prvosegmentův, jak jsme je dříve
již byli poznali. Jest tudíž zjevno, že každý z následujících segmentů
za hlavou tvoří se tímže způsobem, jako tato, t. j. obrůstáním hypo-
blastu se strany břišní ku hřbetní ve 2 polovinách.

Pokrok vývoje orgánů v těchto segmentech lze již na živých
preparátech poměrně dokonale sledovati, neboť tělo těchto embryí
jest poměrně útlejší, hlava a přední segmenty úplně průsvitné a em-
bryo snese již tlaku krycího sklíčka, takže se žloutek neroztéká.
Přída toho embrya znázorněna tedy na obr. 12. (tab. VI.) v optickém
průřezu. Dutina tělesná neobmezuje se pouze na hlavu, nýbrž i na
segment následující se rozšiřuje, kdežto segment třetí ještě neúplně
vyvinut, jak nejlépe ukazuje hřbetní skulinovitá dutina embrya nad
hypoblastem. Tento poslední však svým mohutným naduřením pře-
káží podrobnějšímu poznání ústrojnosti vniterné. Stejná tloušťka hypo-
dermis na hřbetní jako na břišní straně nasvědčuje aspoň tomu, že
se mesoblastové segmenty rozšířily ne-li zcela, aspoň valně ku hřbetní
straně.

Prostomium za živa pozorované jeví již smyslové orgány ve
spůsobě hmatových brv, jakéž jsou v tomto svém tvaru platné pro
nižší vodní oligochaety, hlavně Naidomorphy. V dutině prostomia
vidný četné t. zv, mesenchymatické buňky (meh), jejichž výhonky
mezi sebou mohou anastomosovati. Původ těchto mesenchymatických
buněk hledati dlužno v somatopleuře mesoblastové, jež původně tvoří
epithel, prodlužováním se však prostomia roste i dutina tohoto, při

176

Fr. Vejdovský

Poloschematické znázorněni vývoje embrya na příčných řezech, v nichž
vidno, jak pásy mesoblastové od animalního pólu ku vegetativnému se posunují,
kdež posléze se docela zblíží a splynou ku tvoření definitivně dutiny segmentové.
Všeobecné označení písmen:
ep, epiblast,
h, hypoblast,
m, mesoblastové pásy,
hp, hypodermis,

a, zvětšená buňka ve stavu dělení a vnikání mezi elementy epiblastové.
Obr. I. Stadium gastruly ve středním příčném řezu, kde epiblast pokrývá jen
svrchní úsek hypoblastu. Mezi tímto a epiblastem probíhají pásy meso-
blastové (m).
„ II. Další rozdělení hypoblastových elementů, jež vnikajíce do prostoru epi-
blastem opsaného, zatlačují tak pásy mesoblastové (m) více ku stranám.
Epiblast sestává ještě z buněk kubických.
„ III. Hypoblast ještě více zmnožil své buňky, čímž docela zploštily buňky
epiblastové (ep). Blastopor jest více zavřený, neboť pásy mesoblastové
blíží se již pólu vegetativnému. Jednotlivé elementy těchto posledních
vylučují se dělením ze společného svazku a vnikajíce mezi prvotně
sploštělé elementy epiblastové, přispívají ku tvoření epithelu hypoder-
málného (hp).
„ IV. Úplné zavření blastoporu, rozšíření a nastávající splynutí pásů meso-
blastových (m), tvoření hypodermis (hp), dutiny tělesné, a vznik cen-
trální obrvené rýhy břišní.

Poznámky vývojepisné. I77

čemž rozstupují se elementy epithelové a roztrušují se v neurčitém
pořádku v dutině této.

Zauzlina mozková (g) oddělila se již od hypodermis téměř úplně
a jeví se ve své podobě jako naduřelé těleso, přecházející v široký
pruh ku spodu se ubírající a bezprostředně se spojující se zauzlinou
druhého segmentu, čili s prvým gangliem břišním (1), za nímž násle-
duje naduřelé ganglion segmentu třetího (2). Segmenty ty jsou dis-
sepimentem (ds) od sebe oddělené.

Nové orgány, které se v tomto stadiu již v plném vývoji a funkci
nalézají, jsou exkreční ústroje hlavy (jm), o nichž jsem se ve svém
díle zmínil, jakož vůbec poprvé u oligochaetů objevil a na jejich vý-
znam poukázal. Dle tehdejších názorů a známostí o soustavě exkreční
nebylo možno učiniti si správný poměr těchto obdivuhodných orgánů
k definitivním exkrečním č. segmentálním orgánům a proto jsem je
předběžně označil jménem embryonálních č. provisorních orgánův.

Ve své předběžné práci o vývoji exkrečních ústrojí vůbec však
poznal jsem vzájemnou příbuznost i fylogenetické poměry jednotli-
vých těch orgánů během rozličných fásí vývoje červů a mohl jsem
tedy snadno rozvrhnouti na skupiny, jež také všeobecně již přijaty.
Dle toho představují kanálky v hlavě Rhynchelmis onu kategorii ex-
krečních orgánů, jež jsem označil jménem pronephridie.

Poukazuje k popisu, jejž jsem podal ve svém díle (System und
Morphologie der Oligochaeten 1884) o těchto ústrojích, připomínám,
že morfologický význam jejich vyložil jsem v jiné práci (Vývoj a morfo-
logický význam exkrečních orgánů, ve „Věstníku král. spol. nauk"
1887, jakož i : Das larvale und definitivě Exkretionssystem , Zool.
Anzeiger 1887).

Stadia další, zobrazená na tab. VI. (obr. 13., 15. a 16.) před-
stavují vlastně jen zdokonalené stadium na obr. 12. vyznačené a po-
psané. Prozatím upouštím tedy od dalšího líčení vývoje, zmiňuje se
pouze, že v stadiu obr. 15. a 16. jeví se již prvé základy pohlavních
buněk, nezrůzněných dosud v samčí a samicí elementy. Zobrazil jsem
je na obr. 18. (tab. VI).

Vysvětlení vyobrazení.

Tab. V.

Fig. 1—5. znázorňuje rýhování vajíčka až do stadia gastruly. Obrazy
kresleny podle praeparatů v Kyselině chromové ztvrdlých při
světle napadajícím a při zvětšení Zeiss V. C. oc. II.

Tř. mathematicko-přirodovědecká. 12

•j 7g Fr. Vejdovský

Fig. 1 . Makromery počínají se děliti. Přední 2 páry mesomer zmno-
žily se párovitě, kdežto zadní pár těchto koulí (ms) setrvává
nezměněn.

., 2. Valné zmnožení makromer. Přední a střední mesomery roz-
padly se v mikromery (m), i zbývá jen zbytek středních
mesomer (mg) a zadní mesomery (ms).

„ 3. Pokročilejší stadium, kde rozdělily se veškery přední meso-
mery v mikromery (m) a zbývaií jen zadní mesomery (ms),
představující vlastní mesoblasty.
4. Totéž stadium, o něco pokročilejší, se strany.

„ 5. Gastrula ze zadní strany, dle čerstvého praeparatu kreslena,
při čemž vidno, že jádra hořeních makromer prosvitají,
spodní makromery však jsou značně větší a jádra svá za-
krývají.

„ 6 — 11. znázorňující průběh zárodečných pásů (ks), rozčlenění
jich v prvý segment (k) a východiště jich z mesoblastů (ms).
Kozšiřování epiblastu ku břišní straně (ejp) a zavírání blasto-
poru (hp).

„ 12. Založení embrya s hlavou (k) a splynutí pásů zárodečných
(ks), ze spodu pozorované.

„ 13. Totéž stadium ze hřbetní strany viděné.

„ 14 — 15. Pokročilejší embryo z profilu (14) a z břišní strany
(15) pozorované.

Tato. VI.

Fig. 1 — 6. Postup vývoje vřeténka jádrového a tvoření periplastů ve
vajíčku oplozeném.
„ 1. Vřeténko cytoplasmové z vajíčka oplozeného, na něž půso-
beno kyselinou osmičelou, následkem čehož pólové periplasty
(c) i paprsky jejich zanikly a jeví se pouze jako diffusně se
barvící plasmatická skvrna. Obrysy prvotného mužského pro-
nucleu (v) po spojení s pronucleem ženským jeví se rovněž
diffusně zbarvenými, uvnitř pak nalézají se již rozstouplé
dceřinné hvězdice (ts), složené z pentlic chromatických. Mezi
polárními periplasty a póly vřeténka pronucleového jeví se
hyalinní prostor (r), v němž později se rekonstruuje dceřinné
jádro.
„ 2. a 3. Další postup vývoje vřeténka z vajíček, na něž půso-
beno roztokem chromové, octové a osmičelé kyseliny, ná-
sledkem čehož veškeré součásti amphiastru daleko zřetelněji

n&x

l u k

Fig.l

Fig.W jT\

'IQH

ng.10

Tig.6

Fiq.ll

Fig.ll

fet>-

Fig.2

Fig.3

Fig.5

Fig. 8

stník král. s pol. naxiU

Poznámky vývoj episné. ] 79

vystupují a zvláště periplasty strukturou svou i obrysy jsou
význačné. Vedle písmen, jimiž označeny veškeré součásti
vřetének ze stadia předešlého, nutno uvésti ještě :
cp, jímž znázorněna přehrádka buněčná,
as, vlákna vřeténka (resp. soudečku) chromatického,
c', periplast dceřinný, vzniklý uvnitř matečného (c).
Fig. 4. Aequatorialní průřez vajíčka s dalším vývojem ainphiastru
při zvětšení Zeiss V. C. oc. II.

„ 5. Amphiaster podobného stadia při zvětšení Zeiss V. E. oc.
II. Označení písmen jako v obr. 1—3.

„ 6. Větší prodloužení vřeténka.

„ 7. Stadium splynutí pásů zárodečných z přídy; blastopor ve
spodní polovině zárodku. Epiblast ná dvou místech protr-
žený následkem vnikání hypoblastu do vnitra.

„ 8. Dělení buněk hypodermálných v pozdějších stadiích embryo-
nálných.

„ 9. Embryo z břišní strany kreslené dle praeparátu chromového.

., 10. Totéž z profilu a za živa.

„ 11. Starší stadium z profilu a za živa.

„ 12. Pokročilejší embryo, v přední části, a otvor pronephridií
(pr), st stomodaeum, meh mesenchymové buňky v hlavě,
g mozek, 1, 2, prvé a druhé ganglion břišní, ds dissepiment

„ 13. Starší stadium se štětinami a postranní čárou.

„ 14. Totéž dle praeparátu chromového.

,, 15. a 16. Starší stadia za živa a z profilu.

i-j*

12.

Sur un théorěme fondamental dans la théorie des
équations différentielles.

Par M. Lerch.

(Lu dans la seance du 8 février 1889)
Présenté par M. Ed. Weyr.

L'existence des intégrales des systěmes ďéquations différentielles
a été démontrée par Cauchy et plus tard par Briot et Bouquet*).
Ces auteurs ont aussi démontré 1'impossibilité des solutions non holo •
morphes vérifiantes les équations au voisinage ďun point ordinaire;
mais la méthode employée par les grands géométres semble de faire
trop ďhypothěses sur la nature des intégrales, et la méme objection
peut se faire relativement á la dénionstration trěs elegante et féconde
que M. Camille Jordán vient de donner dans son Cours ď Analyse,
III p. 94.

En vue de 1'iniportance du sujet une nouvelle dénionstration ne
sera pas inutile; je vais la développer en remplacant le théorěme
par une proposition beaucoup plus generále.

Rappelons-nous a cet effet le théorěme de Cauchy, souš la formě
que lui a donnée M. Jordán á la page 88 — 94 de son Cours, en le
préparant pour 1'application qui va souivre.

Considérons le systěme de deux équations différentielles

(*) lL—f^ Ví 2)> -L — ^fa y* 2)>

dx J K ' *' y' dx

en admettant que (x0, y0, z0) soit un point ordinaire pour les fonc-
tions / (a?, ?/, z) et <p (x, y, z) des variables indépendantes a?, y, z.
On pourra tracer dans les plans des x, des y et des z autour des
points x0, y0, z0 des contours fermés K, K', K" tels que les fonc-

Journal de 1' Ecole Polytechnique, Cah. 36,

M. Lercb: La théorie des équations différentielles. 181

tions / et q> restent holomorphes tant que a?, y, z ne sortent pas de
ces contours.

Trac,ons ensuite autour des points a?0, ?/0, z0 des cercles (a?0),
(3/0)1 (zo) placés touš entiers a 1'intérieur des contours K, K\ K" et
choisissons une constante positive r de telle maniěre que la plus
courte distance des points du contour K aux points du cercle (x0)
ainsi que la plus courte distance des points de Ji?, K" aux points de
(2/0)5 (2o) soit plus grande que r.

Soient ensuite zx, yx, zx des quantités affixes des points situés
á 1'intérieur des cercles respectifs (a?0), (y0), (z0). Alors le systéme
ďéquations différentielles (1) adniettra un seul systéme ďintégrales,
holomorphes au point xx, qui se réduisent aux valeurs yx, zx lorsque
x s'approche de a?n de sortě qďelles seront données par les dévolop-
pements

v— 1 1/— 1

qui restent convergents a 1'intérieur du cercle dont 1'équation est

I x — xx I — r (1 — e 3N) ,

oú N représente une constante positive dont la valeur ne dépend
que des fonctions /, <jp et des contours Z, K\ K", et qui donc ne
change pas quand xu y„ zx varient ďune maniére quelconque en
restant toujours á 1'intérieur des cercles (a?0), (yQ), (z0).

Supposons maintenant que les équations (1) admettent un systéme
ďintégrales y — tp (#), zzzzty (x) qui ne soient pas toutes deux holo-
morphes au point x0 mais qui le sont aux points scx, qu^on rencontre
á chaque voisinage du point x0. Alors il y aura un cercle (q) tracé
autour du point x0 tel que jamais les valeurs yx zzz: qp^j), zx =z t/>(cc, )
correspondantes aux points xx a Vintérieur de (q) ne seront contenues
toutes deux á Vintérieur des cercles respectifs (y0), (z0).

Prenons en effet pour le rayon du cercle (?) la quantité

_ií.
p^r(l— e 3N),

qui reste en méme temps moindre que le rayon du cercle (#„), et
supposons que le théoréme était en défaut, de maniěre que les řonc-

1 §2 M. Lerch : La théorie des équations différentielles.

tions qp (ce, ) , tp(xí) tombent á 1'intérieui' des cercles (y0) et (z0) au
nioins pour une valeur particuliěre xx placée a l'intérieur de (q) et
telle que les fonctions <?(#), rlf(x) y soint holomorphes. Les équa-
tions (1) étant alors vérifiées par le systéme ďintégrales

•

y—cp (x) — yx +2 h^ ~~ x* ^' z — ^ — Zi + /% (« — «,)

v— 1 v — \

ces développenients devront rester convergents á 1'intérieur du cercle
C dont 1'équation est

| x — xx | = q' — r (1 — e *N).

Or le point xt étant supposé a 1'intéríeur du cercle (q) la distance
des points x0 a?1 est moindre que q cle sortě que le point x0 se
trouve a 1'intérieur du cercle C ce qui exige qu'il soit uu point ordi-
naire des fonctions <p(x) et $(o?), contre 1'hypothěse. Le théorěme
est donc déniontré.

De la il resulte que les équations (1) ďadmettent pas de Solu-
tions non holomorphes au point x0 tendant verš y0, resp. z0, lorsque
x s'approche de sc0, ce qui est le théorěme de Briot et Bouquet.

13.

O pohlavních organech rodu Aeolosoma a jejich po-
měru ku organům exkrečním.

Předložil Antonín Štole dne 22. února 1889.
(S tah. VIL)

Úvod.

V menší této práci podávám výsledky čtyřletého zkoumání po-
hlavního ústrojí rodu Aeolosoma a jeho vztahu k organům exkrečním.
Nemohl jsem celou látku tak všestranně prostudovati, aby úplně byly
zodpovídány veškeré otázky, jež namanuly se mně průběhem studia.
Proto spokojuji se prozatím zprávou předběžnou, v níž hodlám vylo-
žiti po mém soudě nejdůležitější výsledky studia, úplný a podrobný
referát ponechávám si pak na dobu nejblíže příští, až se mi podaří
rozluštiti i některé zbývající otázky druhotné.

Kod Aeolosoma zaujímá mezi sladkovodními červy štětinatými
postavení nejnižší, jsa nadán ústrojností nejjednodušší a nejprimitiv-
nější, která jak Vej do vský ukázal, jest rázu embryonálního, ne-
soucího znaky, jaké pamětihodně ukazují se v jistých toliko stadiích
vývoje některých vyšších štětinatých červů sladko vodních. Jest tudíž
dvojnásobně zajímavo sledovati pohlavní ústroje rodu Aeolosoma :
jednak proto, že dosud velmi málo byly známy, jednak však i pro
řešení otázky, jak dalece zachovaly jednodušší a primitivní ráz vzhle-
dem k pohlavním ústrojům vyšších červů příbuzných.

Historické poznámky o pohlavním ústrojí.

Neklademe-li přílišnou váhu na poznámku Ehrenbergovu *),
že viděl u A. decorum (A. Ehrenbergii Oersted) párovité vaječníky,

l) Dotyčná poznámka Ehrenbergova zní: „Inter fasciculorum setosorum pária
glandulas duas, saepe magnas, totidem fasciculis alternas vidi, quas ovario
tribuere inductum sum." Viz Ehrenberg. Symbolae phys. seu icones et
deseriptiones animal. evertebr. Decas I. Berolini 1828.

134 Antonín Štole

můžeme říci, že pouze dva pozorovatelé zabývali se podrobněji po-
hlavními poměry rodu Aeolosorna, totiž D'U dekem1) a po něm
Maggi2). Z obou těchto badatelů přísluší hlavní zásluha D'Udekemovi.
Jsa vždy bystrozrakým pozorovatelem, rozpoznal D'Udekem na první
ráz velmi dobře pohlavní organy rodu Aeolosorna a vyložil poměry
jejich náležitě dle tehdejších názorů annulatologických.

Učiníme-li z práce jeho jakési resumé, budou v něm obsažena
následující hlavní pozorování:

Aeolosorna Ehrenbergii Oerst. jest hermafrodit. Žláza samčí tvoří
buněčný shluk upevněný na vnitřní stěně hřbetní strany segmentu
pátého, šestého a sedmého (i s hlavou počítáno). Buňky oddělují se
od žlázy před vývojem chámů, který dokončuje se v dutině tělní,
jež naplněna bývá uvolněnými vlákny chámovými. Vaječník jest jedno-
duchý, objemný; upevněn jest na vnitřní stěně břišní strany pátého
segmentu (i s hlavou počítáno), však vyvinující se v něm vajíčka do-
sahují až do segmentu šestého a sedmého. Opasek nalézá se na seg-
mentu sedmém, jest však toliko polovičatý, tvořící stluštěninu toliko
na straně břišní dotyčného segmentu. Uprostřed téhož segmentu na-
lézá se zvláštní organ složený z věnce žláz obklopujících roztažitelný
otvor, jenž slouží pravděpodobně při východu vajíček na venek a při
jich oplození. U jednoho individua viděl autor v segmentu, jenž
předchází organům pohlavním, pár orgánů váčkovitých, symetricky
uložených a dle všeho na straně břišní se otevírajících, o nichž se
však neodvažuje určitě tvrditi, že jsou to schránky chámové. Chámo-
vodů autor nenalezl, což výslovně konstatuje. Všeobecná karakteristika
pohlavních orgánů, jak ji autor na konec shrnuje, jest : značná jedno-
duchost vzhledem k pohlavním organům jiných oligochaetův a jistá
podobnost s pohlavními organy u rodu Chaetogaster.

Maggi přidal ze svého k pozorování D'Udekemovu velmi málo.
Vlastně opakuje jeho pozorování doslova, neb s malým přemístěním
vět a toliko k schránkám chámovým připojuje něco vlastního. Po-
tvrzuje domněnku D'Udekemovu, neboť nalezl záhadné organy na-
plněny shluky chámů (dle něho spermatofory), jichž východ z orgánů
sledoval ; jsou to tudíž pravé schránky chámové. U jednoho individua

1) D'Udekem, Notice sur les organes génitaux des Aeolosorna et des Chaetoga-
ster. Academie Royale de Belgique (Extr. des Bulletins, 2me série, t. XII.,
n. 11. — 1862.)

2) Maggi, Intomo al genere Aeolosorna. Estratto dal I. volume delle memorie
della Societa Italiana di Scienze Naturali (Milano, 1865).

O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 185

viděl nad oběma schránkami ještě třetí, ku níž pravděpodobně měla
býti symetricky položena také i čtvrtá.

Doba pohlavní dospělosti.

Jak D'Udekem, tak i Maggi nikde neudávají v prácech svých

0 předmětu pojednávajících dobu pohlavní dospělosti. Abych ji vy-
pátral, volil jsem si k celoročnímu pozorování u nás nejobyčejnější
druh rodu Aeolosoma, A. Ehrenhergii Oersted. Jest ve vodě říčné
i v tůních pořičných dosti hojný, zejména pak v známé tůni na Císař-
ské louce u Prahy. Odtud čerpal jsem výhradně materiál po celý čas
svého pozorování. Započal jsem je roku 1885. Sledoval jsem indi-
vidua z tuně vylovená nejprve na jaře, pak po celé léto. Po celý
tento čas dalo se rozmnožování způsobem nepohlavním, dělením,
teprve na počátku podzimku pozoroval jsem úkaz, že počet individuí
počal řídnouti, zároveň však ubývalo i energie v množení se dělením.
Po nastalých prvních mrazících zaopatřil jsem se ještě čerstvým ma-
teriálem, dříve ještě, nežli by voda zamrzla, a tu pak dne 21. října
podařilo se mi poprvé nalézti pohlavně dospělé jednotníky. V násle-
dujících dnech nalezl jsem vždy toliko jednoho neb dva dospělé jednot-
níky, načež jsem ukončil pozorování své koncem října, kdy zároveň
končí se doba pracovní v naší laboratoři. Hlavním výsledkem tohoto
prvního pozorování bylo tudíž zjištění doby pohlavnosti. Pozorování
v následujícím roce (1886) mělo potvrditi výsledky prvního. Skutečně
i v tomto roce nalezl jsem pohlavní jednotníky v měsíci říjnu a sice
poprvé dne 13. října, tedy o něco dříve nežli při prvním pozorování.

1 v roce příštím (1887) potvrzena zjištěná již fakta, první dospělá
individua objevila se 20. října, tudíž skoro v stejnou dobu jako v roce
1885. Roku loňského (1888), jehož počasí bylo značně výstřední,
nalézal jsem v rozvodněné tůni na louce Císařské toliko nepohlavní
jednotníky, v měsíci pak říjnu ve vodě několikráte nabrané nenalezl
jsem již žádných vůbec jednotníků, ani po sebe pilnějším pátrání.

Uvedeným tuto a několikráte opakovaným zkoumáním docílil jsem
toho, že mohl jsem dosti přesně stanoviti dobu pohlavní, kteráž u nás
v Čechách omezuje se na měsíc říjen. Rovněž byl jsem opakovaným
zkoumáním u výhodě, že mohl jsem kontrolovati i výsledky morfolo-
gického zkoumání pohlavního ústrojí.

O obtížích zkoumání dobře praví již D'Udekem: „Dans 1'espěce
qui nous occupe, les difficultés sont encore plus grandes, á cause de
1'extréme petitesse des individus et du petit nombre ďentre eux
qu'on trouve munis ďorganes génitaux."

186 Antonín Stole

O opasku, zevnějším znaku pohlavní dospělosti.
(Tab. VII. Fig. 1., 2., 3., op.)

Poměry opasku karakterisoval v hlavních rysech již D'U dekem.
Pozorování moje podává tyto podrobnější výsledky:

Jako velká většina oligochaetů má i Áeolosoma zevnější znak
pohlavnosti, a tím je~t právě opasek. U tohoto červa panuje však
pozoruhodná odchylka, že opasek jest pouze částečným, totiž zduření,
zvýšení a sežláznatění pokožky, v čem vlastně jeví se podstata opasku,
má místo své toliko na břišní straně pohlavních segmentů, strana
hřbetní zůstává úplně netknuta a jeví poměry normální. Opasek
částečný nesoustřeďuje se, jak D'Udekem udává, pouze na šestém
segmentu štětinovém, nýbrž prostírá se i do polovice segmentu před-
cházejícího (pátého št.) a i téměř do polovice segmentu následujícího
(sedmého št). Největší zduření nalézá se na segmentu šestém kolem
otvoru (Fig. i., 2., 3., oz.), o němž později řeč bude, ubývá pak stejno-
měrně nahoru i dolů. Skládá se pak opasek z buněk hypodermalných,
podlouhle naduřelých a žláznatých, naplněných zrnitým obsahem, jenž
činí je téměř neprůhlednými. Tak zvané žlázy olejné, jež vyskytují
se všude v pokožce u rodu Áeolosoma, z opasku úplně mizejí, na
hřbetní straně segmentů pohlavních nalézají se ovšem v stavu a počtu
normálním. Takové poměry opasku nalezl jsem po opětovném pozo-
rování, k domnělému organu, jenž dle D'Udekema rozkládá se kolem
zmíněného otvoru na segmentu šestém štětinovém, vrátím se ještě
později.

Zevnějším znakem pohlavním bývají ještě, zejména u nižších
oligochaetů, štětiny pohlavní. Spoléhaje na své pozorování ne-
mohu říci, že by stávalo takových štětin u rodu Áeolosoma. Dle
analogie, na jakém místě přicházejí u nejblíže příbuzných oligochaetů,
nutno by bylo hledati je nejspíše na šestém segmentu štětinovém.
Zde však nalézáme toliko oba svazky břišních štětin, jež nalézají se
v poměrech normalných, nepodlehnuvše nijaké proměně. Také v sou-
sedních segmentech, předcházejícím i následujícím, nalézáme jen nor-
mální štětiny břišní.

O obou žlázách pohlavních.
(Tab. VII. Fig. h, 2., 3., v- Fig. 1., »r; Fig. 8. a 9.) •

Áeolosoma jest obojetník, jako vůbec všichni nám dosud známí
oligochaeti. Obě žlázy pohlavní, vaječníky i varlata, společně tu při-

O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 187

cházejí, nicméně však jeví poměry, které odchylují se karakteristicky
vzhledem k pohlavnímu ústrojí ostatních oligochaetů.

Vaječník (Fig. L, 2., 3. v; Fig. 8.) především není párovitý, nýbrž
jednoduchý. Jeví se jako plasmatický shluk, podoby pásovité, umí-
stěný v segmentu pátém štětinovém a sice pod cévou břišní, mezi
touto a břišní stěnou tělní. Strukturní jeho poměry jsou následující:

Na předu, v části nejmladší, nalézá se několik málo jader s ja-
dérky, ponořených v jemně zrnité plasmě a představujících nejmladší
stadia budoucích vajíček (Fig. 8., c). Po této skupině následuje, ni-
koliv však vždycky, obyčejně jedna větší již buňka vaječná, ukazující
zrnitější obsah plasmatický, jemnou blánu žloutkovou a zveličené
jádro s jadérkem (Fig. 8., b). Dolení a převahu mající konec vaječ-
níku tvoří pak veliké a dospívající již vajíčko (Fig. 1., 2., 3., vj, Fig.
8., a), tvaru sploštile vejčitého, dosahující dolení částí svou k otvoru
v segmentu šestém (št.) a i za tento. Jemná blána žloutková, četDá
tělíska žloutková, plnící obsah plasmatický, veliké jádro (Fig. 1., 8.,
9.,/) s jadérkem (Fig. l.,jo), vše to dobře lze pozorovati a ukazuje
strukturu, jaká u vajíčka oligochaetů nejnověji velmi podrobně Vej-
dovským byla vylíčena. Jen na jedno chci upozorniti, totiž že
obvod vajíčka provádí velmi energické pohyby amoeboidní, jaké v tak
značné míře neviděl jsem u vajíček žádného jiného oligochaeta (Fig. 9.).
Celkem vylíčené tuto poměry vaječníku zjistil jsem po opětovném
pozorování, změny daly se jen v znacích nepatrných a v mezích
velmi úzkých.

Varle (Tab. VIL Fig. 1., vr) u Aeolosoma jest rovněž nepárovité.
Představuje opětně jednoduchý pásovitý shluk plasmatický, umístěný
nad vaječníkem a sice v segmentu čtvrtém (št.), opětně pod cévou
břišní, mezi touto a břišní stěnou tělní. Když vaječník uzrává, na-
lézá se varle již v degeneraci. Představeno jest pak zbytky několika
buněk, od nichž mateřské buňky chámové dávno již se odloučily, aby
jako spermogonie prodělaly vývoj chámů. Tento proces vzhledem
k poměrům u ostatních oligochaetů panujícím nemá do sebe nic zvlášt-
ního, leda že děje se to volně v dutině tělní. Dospělé chámy mají
podobu vlásků s nezřetelnou hlavičkou, tudíž podobu u chámů ostat-
ních oligochaetů nijak neobvyklou, vyplňují pak v chomáčích dutinu
tělní pošinujíce se sem tam pohybem roury zažívací. V době, kdy
vajíčka ve vaječníku teprve dozrávají, jsou již chámy úplně vyvinuty
i opouštějí dutinu tělní, aby při páření na tělo druhého jednotníka
dostati se mohly. Panuje tudíž u rodu Aeolosoma toliko částečný
hermafroditismus, žláza samčí dospívá dříve nežli žláza vaječná, kte-

188 Antonín Stole

rýžto poměr obou žláz pozorován ostatně při rozvoji jejich i u ostatních
oligochaetův. V předcházejícím smyslu nutno také opraviti poznámku
CUdekemovu: „J'ai remarqué qu'il existe un rapport inverse
entre la production des deux sécrétions sexuelles: lá oů naissent
beaucoup de sperinatozoides, il se produit peu ďoeufs et récipro-
quement. II est probable que certains individus fonctionnent prin-
cipál ement comme máles et les autres comme femelles." Totiž jistá
individua nefungují hlavně jako samci a jiná jako samice, nýbrž
u všech individuí napřed dospívají a fungují žlázy samci a po nich
teprve žlázy samicí.

Jinak rovněž opravuje mé pozorování údaje D'Udekemovy
v příčině umístění varlete, kteréž umístění vymykalo by se z poměrů
zjištěných u všech ostatních oligochaetů. Rovněž mé pozorování po-
sunuje umístění vaječníku o jeden segment níže, kterýž omyl povstal
u D'Udekema asi tím, že obě žlázy nad sebou umístěné považoval
za jedinou. Takový omyl jest tím snadnější, že v době zralosti do-
růstá varle i do segmentu pátého jako prodlužuje se vaječník i do
segmentu šestého, původní však ložisko jest, jak již pověděno, u var-
lete segment čtvrtý (št.) a u vaječníku segment pátý (št.).

Ještě o jednom záporném výsledku svého pozorování chci se
zmíniti. Nenalezl jsem totiž žádného vaku chámového, ani vaku va-
ječného, v nichž by produkty obou žláz docházely konečného dozrání.
To dalo se ovšem již souditi z domyslu, poněvadž u rodu Aeolosoma
neexistují dissepimenty, z jichž jistých částí oba vaky se vytvořují.
Touto negativní vlastností podobají se poměry pohlavní rodu Aeolo-
soma opětovně oněm u Chaetogastriďů, kde rovněž vaků chámových
i vaječných nenalézáme. Tímto také zdála by se čeleď Chaetogastridae
úzce příbuznou s rodem Aeolosoma, ovšem však důkladnější srovná-
vací studium ústrojnosti obou, zejména pak srovnání soustavy ner-
vové poučí nás, že oba rody Aeolosoma i Chaetogaster jsou od sebe
značně fylogeneticky vzdáleny.

O schránkách chámových.
(Tab. VIL Fig. 1., 3., sch; Fig. 5., 6., 7.)

Jak bylo uvedeno, viděli schránky chámové D'U dekemiMaggi,
neudali však nikde, na kterém segmentu přicházejí, aniž vyšetřili urči-
těji poměry jejich. Proto věnoval jsem jim studium podrobnější. Sle-
dovati je bývá velmi obtížno, to pro značnou nepatrnosf jejich, čímž
oku snadno unikají, zejména nejsou-li ještě naplněny chámy. Umístěny
jsou v segmentu čtvrtém štětinovém, tudíž nalézají se nad opaskem,

O pohlavních organech rodu Aeolosoma. 189

jsou pak přítomny tu toliko v páru jediném. Aspoň nenalezl jsem
jich nikdy ve větším počtu. Ústí jejich na venek nalézá se (Fig. 1.,
3., sch) blízko pod oběma břišními svazky štětinovými, vypadají pak
jako dvě malá kulovitá a průsvitná tělesa, těsně pod pokožkou
k vnitřní stěně břišní přimknutá. Vlastně mladé schránky (Fig. 7.)
jsou přední částí svou do hypodermis zapuštěny, a na vytvoření jejich
účastní se pak jen několik málo buněk hypodermalných. Tvar pravi-
dlem bývá kulovitý (Fig. 1., 3., sch; Fig. 5.), v jednom případě měla
schránka podobu zahnutě hruškovitou (Fig. 6.). Stěna schránky jest
tenká, chitinovitá a průsvitná; na zevnějšku bývá na ní sem tam
pozorovati jádro s obklopující je plasmou.

Hrdlovitě zúženého vývodu, jaký nalézáme u schránek ostatních
oligochaetů, tuto nenacházíme, nýbrž každá ze schránek ústí přímo
na venek malým kruhovitým otvůrkem (Fig. 5., 6., oť).

Na konec zbývá mi vrátiti se k údajům, které ve své práci
publikuje Maggi. Tentýž praví (str. 15.) o schránkách a jejich ob-
sahu: „Le suddette vesicole adunque si devono ritenere per vere
vesicole spermatiche, ed i filamenti che ne sortono per i veri
organi sp ermatof oři". Údaj tento dlužno opraviti vtom smyslu,
že ve schránkách chámových u rodu Aeolosoma nenacházejí se
snad skutečné spermatofory, takové, jaké ku př. nalézáme u T ubi-
ti cidů, nýbrž že jest tu co činiti s obyčejnými shluky či chomáčky
chámů, asi na ten způsob, jak to nalézáme u Naidomorph, kde
také podobné shluky za spermatofory byly vykládány (Lankester
u Nais serpentina), ovšem že neprávem. O těchže schránkách praví
tentýž autor před tím (15. str.): „Le mie osservazioni in ció vengono
ad assicurare 1'idea del signor D'Udekem, pereně io viddi táli vesiole,
le quali in un individuo non erano solamente due, ma se ne scor-
geva una terza alla parte superiore dell'animale, vale a dire un po'al
di sopra della metá del corpo, e probabilmente ve ne doveva essere
una quarta simetricamente posta".

Pozorování třetí schránky chámové, jak tu Maggi udává, k níž
pravděpodobně měla by býti položena ještě čtvrtá, nutno vřaditi mezi
případy abnormální. U nižších oligochaetů takové zdvojení schránek
chámových a někdy i jiných pohlavních částí (chámovodů) nenáleží
k velikým vzácnostem. Nejobyčejněji bývá toto zdvojení neúplné, totiž
že z druhého páru vyvine se toliko jedna část.

XJ Naidomorph (zvláště u rodu Stylaria), pak u Tubifi-
cidů (zvláště u rodu Ilyodrilus) pozoroval jsem několikráte ta-
kové částečné zdvojení buď schránek chámových, buď chámovodů.

190 Antonín Stole

O poměru pohlavních orgánů k exkreěním.

D'Udekem výslovně v práci své uvádí, že nenalezl žádných
chámovodů. Také já po čas svého zkoumání marně jsem po nich
pátral. Jest nyní otázka, jakým že způsobem vycházejí chámy na
venek? Ve směru této otázky zařídil jsem další své zkoumání i snažil
jsem se vystopovati, co děje se s dospělými chámy, volně se hroma-
dícími v dutině tělní. Především upoutal pozornost mou záhadný otvor
(Fig. 1., 2., 3. oz), nalézající se na břišní straně šestého segmentu
štětinového, o němž D'U dekem vykládá, že obklopen jest zvláštním
žláznatým organem. Přesvědčil jsem se, že něco takového tu neexi-
stuje, nýbrž že to, co D'U dekem za zvláštní organ vykládá, jsou
toliko žláznaté buňky opasku, kupící se kolem jmenovaného otvoru.
Zde právě, jak jsem již v dotyčném odstavci pověděl, zduřuje opasek
nejvíce a vystupuje nad své okolí. Neznáme-li jinak význam otvoru,
můžeme snadno pokládati omylem tuto část opasku za nějaký organ,
k čemuž ovšem nejvíce přispívají uvedené právě okolnosti.

Bylo nyní dalším mým úkolem vyšetřiti povahu a účel záhad-
ného otvoru. Seznal jsem především, že jest značně roztažitelný, což
ukazuje na přítomnost mocnější vrstvy svalové. Podoby jest nálev-
kovité, dovnitř se zužující. Po delším pátrání pozoroval jsem, že
uvnitř vede do jakési delší chodby volně do dutiny segmentu zavě-
šené. Na počátku chodby zjistil jsem mocné víření, kteréž sledoval
jsem dále uvnitř celé chodby (Fig. 1., 2., 3., ech), jež učinivši v prů-
běhu svém kličku, končila se nálevkovitou rozšířeninou otevírající se
do dutiny segmentu. K velkému překvapení svému shledal jsem nyní,
že v nálevkovité rozšířenině trčí chomáč chámů. Nebylo tudíž žádné
více pochybnosti, že měl jsem tu co činiti s organem, jehož úkolem
bylo dopravovati chámy na venek. Tvar, povaha i umístění jeho vedly
mne však k domněnce, že to není nějaký novotvar, nýbrž že jest to
organ exkreČní přetrvavší v segmentu pohlavním. Domněnka tato
vedla mne dále přirozeně k tomu, abych ohledal exkreční organy
segmentů sousedních, předcházejícího (pátého št.) a následujícího
(sedmého št.). Skutečně, když se mi to podařilo, seznal jsem, že
i zde v nálevkách orgánů exkrečních trčí chomáčky chámů (Fig. 2.,
ec — o,). Tímto pozorováním zjistil jsem tudíž zajímavé a po mém
soudě důležité faktum, že u rodu Aeolosoma úkol chámovodů
vykonávají organy exkreční.

Ještě něco zbývalo vyšetřiti, totiž jakým způsobem se stalo, že
v šestém segmentu mohl jsem nalézti místo obou toliko jeden organ

O pohlavních, organech rodu Aeolosoma, 191

exkreční. Za tím účelem volil jsem ku zkoumání svému individua
teprve pohlavně dospívající. Přišel jsem pak k výsledkům následujícím :

U individuí teprve pohlavně dospívajících existují v segmentu
šestém (št.) oba organy exkreční, dalším průběhem dospívání dege-
neruje však z nich jeden, zmizí i jeho zevnější otvor, otvor pak dru-
hého se zveličí i posune se zduřením opasku poněkud více ku střední
ose břišní, čímž zdá se, jakoby zaujímal skutečnou polohu centrální.
Však i pozůstalý organ exkreční podroben jest jisté změně. Abych
mohl ji podrobněji vylíčiti, musím předeslati p opis organu exkrečních.

Podrobnější zkoumání orgánů exkrečních provedl poprvé Vej-
dovský. 2) Dovolím si v krátkosti opakovati hlavní výsledky tohoto
zkoumání.

Organy exkreční u rodu Aeolosoma opakují se párovitě v jednot-
livých segmentech, scházejíce toliko v hlavě a pak ve 4 — 6 posled-
ních segmentech. První pár leží u Aeolosoma Ehrenbergii Oerst.
a A. tenebrarum Vejd. v prvním segmentu štětinovém, u A. quatema-
rium Ehbg. teprve ve druhém ; u A. variegatum Vejd. nalézají se toliko
tři páry orgánů exkrečních a to v prvých třech segmentech střevního
žaludku. Představují silně vinuté uvnitř vířící kanálky, upevněné na
stěnách roury zažívací, jichž vířivé nálevky těžko lze nalézti. Zevnější
otvory jejich nalézají se skoro v mediální linii břišní, těsně k oběma
stranám břišní cévy.

Pozorování má, jež připojuji k tuto uvedeným, týkají se hlavně
průběhu orgánů exkrečních (Fig. 4.). Počínám líčení jeho od otvorů
zevnějších. Malý , nepravidelně okrouhlý otvor zevnější (o2) vede
především do malého váčku (sv), vždy však poznatelného, podoby
vejčité , se stěnami tenkými. Odtud z váčku počíná se vyvíjeti
vířivá chodbička a sice ku předu těla, směrem šikmo od centrální
osy břišní ku postranní stěně tělní. Dospěvši asi k polovině svého
oběhu vytvoří chodbička malý oblouk, načež mění svůj směr ubírajíc
se odtud směrem od postranní stěny tělní ku centrální ose břišní
i dostupuje tak až k přednímu konci segmentu, tam asi, kdeby se
nalézati měl přední dissepiment. Tím dosažen jest vrcholový bod
chodby (a), tam se nyní obrací, přimyká se těsně k právě proběhlé
části své i sleduje ji nazpátek souběžně až k uvedenému oblouku.
Opakuje pak rovněž i tento oblouk, načež však se opět ku předu
obrací (6), provede jednu, dvě neb tři kličky v sousedství a v délce

J) Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten (Praha, 1884) pag. 19.
Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek Tcu poznáni nejnižších annulatů.
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk, 1885") pag. 6. a 12.

J92 Antonín Štole

oblouku, načež podruhé se k němu přimyká (c), i zakončuje průběh
svůj malou vířivou nálevkou (w), málo jen širší nežli chodbička
a obrácenou ústím svým (oj směrem k otvoru zevnějšímu.

Nověji popsal Frank E. B e d d a r d l) nový druh rodu Aeolo-
soma, A. Headleyi, úzce příbuzný s naším domácím druhem A. varie-
gatum Vejd. Exkrečním organům téhož druhu věnuje autor přesnější
rozbor. Praví o nich (str. 216) : There are a large number of pairs
of nephridia present, while in A. variegatum there are only three
pairs, oceupying segments 4 — 6. They are very readily visible, and
the terminál apertuře into the coelom is extremely obvious, lying
midway between two successive seta-bundles. The coelomic apertuře
can hardly be termed a „funnel", as it is only just perceptibly wider
than the rest of the tube. The external oriíice of the nephridium is
placed close to the medián ventral line."

Srovnáme-li průběh exkrečních orgánů, jak kreslí jej B e d d a r d
(viz připojená k jeho práci tab., fig. 1., nep), znamenáme patrný rozdíl
vzhledem k vylíčenému právě průběhu exkrečních orgánů u A. Ehren-
bergii. Průběh chodbičky pokračuje zde od zevnějšího otvoru ve
směru opačném, totiž na zad, ku zadnímu konci těla. Rovněž vrcho-
lení, kteréž označujeme na našem obrazci (Fig. 4.) písm. a, nalézá se
nazad, nicméně však poslední čásť chodbičky končící vířivou nálevkou
má tentýž směr a tutéž polohu, jakou nalézáme u našich druhů
domácích.

Po tomto vylíčení průběhu orgánů exkrečních vraťme se ku
změně, kterou prodělává pozůstalý organ etfkreční (Fig. 1., 2., 3., ech)
v segmentu šestém (št.). Ta dosti jest značná a patrná, nikoliv však
taková, aby jí smyt byl ráz organu exkrečního. Možno říci, že pro-
vedena jest hlavně v tom směru, aby usnadněna a uvhodněna byla
funkce, kterou na sebe bere v době pohlavní. Tak především průběh
organu jest skrácen a zjednodušen. Za to přibývá mu však na mohut-
nosti. Zevnější stěna žláznatá jest silnější, vnitřní chodba širší, ná-
levka vířivá zvětšena, zevnější pak otvor rozšířen, jak již nahoře po-
věděno bylo.

O exkrečních organech segmentu pátého (št.) a sedmého (Fig. 1.,
2., 3., ec) nemohu říci, že by podobné změně byly podrobeny. Nanej-
výše jsou poněkud zveličeny, zachovávajíce ostatně ráz i průběh svůj.

Ještě by zbývalo vyšetřiti, jakým způsobem dostávají se na
venek vajíčka. Domněnku o tom, jak uvedl jsem v poznámkách

x) Observations upon an Annelid of the Genus Aeolosoma. (ProceedingS of the
Zoological Society of London, March 20, 1888.

O pohlavních organech rodu Aeolosma. 193

historických, pronesl již D'U dekem. Nepodařilo se rai přímým po-
zorováním otázku položenou rozluštiti. Proto zbývá mi spokojiti se
prozatím domněnkou D'Udekemovou, již shledávám velice pravdě-
podobnou. Domnívám se správně souditi, že jako u rodu Aeolosoma
neexistují zvláštní chámovody, tak také že neexistují i zvláštní vejco-
vody. Ještě u Naidomorph, nejbližší skupině oligochaetů, nenalézáme
pravých vejcovodů, nýbrž toliko páro vité otvory, jimiž se vajíčka na
venek dostávají.

Tudíž z dvojího důvodu netřeba připustiti možnost, že by se
tvořily u rodu Aeolosoma zvláštní vejcovody. Představuji si věc tak,
že organ exkreční šestého segmentu, když funkci chámovodnou vy-
konal, zdegeneruje až na otvor zevnější, jenž pak slouží k východu
vajíček, které mezi tím úplně byly dozrály.

Závěrek.

Na konec jest mi ještě shrnouti výsledky líčeného zde pozoro-
vání v následující přehled.

Pozorováním mým nutno bude opraviti obrazec rozdělení po-
hlavních orgánů, jak je u rodu Aeolosoma uvádí Vejdovský1) na
modifikovaném základě pozorování D'Udekemových a Maggi o-
vých. Dle mého pozorování jest umístění pohlavních orgánů takovéto

1. Jednoduchá, nepárovitá žláza chámová ve 5. segmentu. (Hlava =
1. segment).

2. Jednoduchá, nepárovitá žláza vaječná v 6. segmentu.

3. Pár schránek chámových v 5. segmentu.

Hlavní výsledek mého pozorování jest obsažen ve zjištění těchto
dvou fakt:

1. U rodu Aeolosoma není zvláštních chámovodů.

2. Funkci jejich vykonávají organy exkreční, jen částečně v jistém
smyslu modifikované.

Tudíž i povahou svých ústrojů pohlavních jeví se rod A.eolo-
soma typem primitivním. Kdežto u všech ostatních oligochaetů vyvi-
nují se v době pohlavní zvláštní chámovody, při čemž organy exkreční,
nalézající se v segmentech pohlavníeh, bud degenerují, bud setrvávají,
u rodu Aeolosoma nevyvinují se žádné zvláštní chámovody a funkci
jejich přejímají organy exkreční, které setrvaly v segmentech pohlav-
ních a jen částečné v jistém smyslu se modifikovaly.

') Vejdovský, System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884) pag. 19.
Týž, Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejnižších annulatů
(Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885) pag. 7.

Tř. mathematlcko-pííroclovědecká. 13

194 Antonín Štole: O pohlavních organech rodu Aeolosoma.

Literatura

D'Udekeni: Notice sur les organes génitaux des Aeolosoma et des

Chaetogaster. Academie Koyale de Belgique. (Extr. des Bulletins,

2me série, t. XII., n. 11. — 1862).
Maggi: Intorno al genere Aeolosoma. Estratto dal I. volume delle

memorie della Societa Italiana di Scienze Naturali. (Milano, 1865).
Vejdovský: System u. Morphologie der Oligochaeten. (Praha 1884).
Týž: Aeolosoma variegatum Vejd. Příspěvek ku poznání nejnižších

anmdatů. (Ze zpráv král. čes. spol. nauk 1885).
B e d d a r d : Observations upon an Annelid of ťhe Genus Aeolosoma.

(Proceedings of the Zoological Society of London, 1888).

Vysvětlení k vyobrazením tab. VIL

cv, céva ventralní ; cd, céva dorsalní ; ec, exkreční organ ; ech, exkreční
organ fungující jako ckámovod; j, jádro buňky vaječné; jo, jadérko
buňky vaječné ; n, nálevka exkrečního organu ; ox, otvor vnitřní exkr.
organu ; o2, otvor vnější exkr. organu ; op, opasek ; oř, otvor schránky
chámové; ov, otvor vnitřní organu exkr. fungujícího jako chámovod;
oz, otvor zevnější organu exkr. fungujícího jako chámovod ; sch, schránka
chámová; sv, stažitelný váček organu exkr.; v, vajecník; vj, dospíva-
jící vajíčko; vr, varle; ž, zažívací roura.
(Římské číslice u jednotlivých fig. označují pořadem segmenty ne-
soucí štětiny.)
Fig. 1 . Část těla s pohlavními segmenty ; kresleno se strany.
Fig. 2. Čásť těla s pohlavními segmenty ; kresleno se strany břišní

(roura zažívací nenakreslena, rovněž částečně též segment se

schránkami chámovými).
Fig. 3. čásť těla s pohlavními segmenty ; kresleno se strany břišní.
Fig. 4. Exkreční organ z předního segmentu tělního.
Fig. 5. Schránka chámová tvaru normálního.
Fig. 6. Schránka chámová jiné podoby.
Fig. 7. Mladá, tvořící se schránka chámová.
Fig. 8. Vajecník, kreslen se strany.
Fig. 9. Dospělé vajíčko jevící na obvodu pohyby amoeboidní.

ánech rodu Aeolosoma .

Fiq.l

liql

Fig.3

. i

ech

(O)

///

Til

Fig.8

ig.á

) F i q.C)

Věstník král. spol nau k

14
Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen.

Ein vorláufiger Bericht vorgelegt von J. Kafka den 8. Márz 1889.
Mit zwei Holzschnitten.

In letzterer Zeit bescháftigte ich raich mit dem Studium der
Sáugethiere Bohrnens mit Riicksicht auf die diluvialen und tertiáren
Formen. Auf clen Rath meines hochverehrten Lehrers Prof. Dr. Ant.
Fric stellte ich mir vorerst zur Aufgabe die Bearbeitung der Nager
durchzufiihren, die so weit vorgeschritten ist, dass eine umfangreiche
Arbeit uber diesen Gegenstand in bohmischer Sprache zum Drucke
fast fertig vorliegt. Da jedoch keine Hoffnung ist, dass die genannte
Arbeit bald zur Veróffentlichung gelangt, will ich hiemit nur einen
vorláufigen Bericht uber einen Theil derselben der Óffentlichkeit
iibergeben.

Die Nager bilden in der Anzahl unserer diluvialen Sáugethiere
einen vollen Dritttheil und sind auch in der Richtung interessant,
dass sie eine Reihe von wahren Steppenformen aufweisen, deren Vor-
kommen auch fůr die Bildungsart der betreffenden Lagen des dilu-
vialen Lehms von Wichtigkeit ist.

Die charakteristischen Steppennager Bohmens sind: Arctomys
bobac Schreb., Alactaga jaculus Bodt., Spermophilus rufescens Keys &
Blas, Cricetus (phaeus?), Arvicola ratticeps Keys & Blas (=: Ar v. oeco-
nomus Poli.) und eventuell auch Lagomys pusillus Desm.

Ausser Cricetus und Lagomys liegen mir alle diese Arten aus
den Lossschichten der Umgebung von Prag und einiger anderen Lo-
calitáten in Bohmen vor ; erstere kommen nach Dr. Woldřich in
Gesellschaft mit Alactaga, Spermophilus und Arvicola bei Zudsla-
vitz vor.

Als besonders interessant erweisen sich die zahlreichen Reste
der Murmelthiere, aus welchen von meinem Vorgánger Herrn J.
Gregor auch ein fast vollstandiges Skelet fúr die Museumsammlung

13*

19G J Kafka

zusamniengestellt wurde. Ausserdeni liegt noch eine Reihe von fast
unverletzten Schádeln und Unterkiefern nebst einer Fíille von Bruch-
stiicken derselben , Wirbel und Extremitátenknochen vor. Die
Fundorte, von welchen diese Murmelthierreste stammen, sind in der
Umgebung von Prag bei Podbaba (Juliska, Kotlářka, Šťáhlavka etc.)
Šárka, Vysočan, Báně, Lysolej, dann bei Welwarn, Tiirmitz und
Beraun.

Alle diese Reste gehóren zu ein und derselben Art, welche ich
nach zahlreichen und sorgfáltigen Vergleichungen als Arctomys bobac
Schreb. bestimmt hábe und glaube ich durch eine náhere Schilde-
rung meines Vorganges einen Beitrag zur Kenntniss der diluvialen
Murmelthiere uberhaupt zu liefern.

Zur Vergleichung konnte ich ein ziemlich reiches osteologisches
Materiál verwenden: 1. 2 Schádel und Skelettheile von Are. mar-
motta aus der Museunisammlung. 2. 9 Schádel von Are. marniotta, 2
Schádel von Are. bobac, 1 foss. Schádel von Are. marmotta (Unkel-
stein) und 3 Schádel von A. monax nebst Skelettheilen von denselben
Arten theils aus der Zool. Sammlung der kónigl. landwirtschaftlichen
Hochschule in Berlin*), theils aus der Privatsammlung des Herrn
Prof. Dr. N e h r i n g, welcher mir dieses reiche Materiál mit grósster
Liebenswiirdigkeit zugánglich machte und mir auch mit Rath und
That bei meiner vergleichenden Arbeit beistand, wofiir ich ihm mei-
nen verbindlichsten Dank ausspreche. Nebstdem benutzte ich auch
die zahlreichen, genauen Messungen von H e n s e 1 und Dr. S c h á ff,
so dass die gewonnenen Resultate als gut begriindet angesehen werden
kónnen.

Die Unterscheidung der beiden europáischen Arctomys-Arten
rief eine ganze Literatur hervor ohne jedoch zu einem endgiltigen
Resultate zu gelangen; es wurde eine ganze Reihe von Unterschei-
dungsmerkmalen aufgestellt, die theils schon widerlegt, theils noch
immer aufrecht erhalten werden, In wie ferne dies bei den einzelnen
Arten geltend sein diirfte, mogen meine vergleichenden Untersuchungen
veranschaulichen.

Der friiheren Meinung entgegen wurde zuerst von Hen sel**)
der Nachweis geliefert, dass ein erwachsener, recenter Bobac ein er-
wachsenes, jetzt lebendes Alpenmurmelthier an Grosse iibertriíft.

*) Eine Reise nach Berlin, welche ich zu diesem Zwecke unternommen hatte,
wurde mir durch eine Subvention des Vereines „Svatobor" ermóglicht.
**) Hen sel. Mammalogische Notizen. Archiv f. Naturg. 1879 I.

Die diluvialen Murmelthiere in Bohmen. ] 97

Diese Angabe wurde auch von Dr. S c h á ff bestátigt und auch meine
Untersuchungen, so weit nioglich, fůhrten zu clemselben Resultate.
Dr. Scháff*) hatte jedoch diluviale Scbiidel von Unkelstein und
Aachen richtig als Are. marmotta bestimmt, welche die recenten
Alpenmurmelthiere an Grosse nocb betrácbtlicb ůbertreffen und die
Grosse der recenten Bobacs erreichten. In unserem fossilen Materiále
finden sicb mehrere Scbádel von verschiedener Grosse vor; es un-
terliegt jedoch keinem Zweifel, dass die diluvialen Are. bobac we-
nigstens so stattliche Thiere waren, wie die jetzigen Steppenmur-
melthiere.

Obwohl diese Grossenverháltnisse kein Kriterium fiir die Un-
terscheidung der Arten bilden und iiberhaupt nieht bilden konnen,
so geht aus diesen Vergleichungen eine interessante Folgerung
hervor.

Erstens wáre vielleicht die geringere Grosse der recenten Al-
penmurmelthiere auf eine Veranderung der Lebensverháltnisse zu-
růckzufůhren, zweitens dúrften die gleieben Dimensionen der beiden
Arten im Diluvium fůr áhnliche oder gleiche Lebensverháltnisse
sprechen. leh glaube, sobald die Existenz beicler Arten im Diluvium
sichergestellt wird, aus diesem Grunde annehmen zu konnen, dass
beide zur Diluvialzeit Steppenthiere waren.

Schreiten wir nun zu den specifischen Unterscheidungsmerkmalen
beider Arten.

Dr. Scháíf sieht das Verháltniss der Breite des Hinterhauptes
zur Basilarlánge als charakteristisch an, indem er behauptet, dass
bei einer Basilarlánge von 91*5 resp. 91 mm. die Hinterhauptsbreite
der Marmotten 44 resp. 44-8 mm. betrágt, wogegen dieselbe bei
Bobac diese Žahl schon bei 80 mm. Basilarlánge erreicht.

Ich halte diese Vergleichungsart nicht als genug exakt und
glaube, dass alle solche Grossenverháltnisse mathematisch durch ihre
Exponenten verglichen werden můssen, wenn man fůr die Schluss-
forderungen iiberhaupt eine sichere Basis haben soli.

Auf diese Weise hábe ich die Verháltnisse bei 28 fossilen und
recenten Schádeln theils untersucht, theils nach den Messungen von
Hen sel und Dr. Scháff berechnet und die betreífenden Exponenten
ůbersichtlich zusammengestellt :

*) Dr. E. Scháff, Beitrag zur genauerem Kenntniss der diluvialen Murmel-
thiere.

198

J. Kafka

Exp.

Nro. 2457 (Hensel)

„ 2458 (Hensel)

„ 654 (Hensel)

„ 2459 (Hensel)

„ 2461 (Hensel)

„ 2462 (Hensel)

„ 2383 (Land. Hochsch.)

„ 3773 a (Land. Hochsch.) ..

„ 2 (Juliska b. Prag) ....

„ 2456 (Hensel)

„ 2382 (Landw. Hochsch.) .

„ 2 (Prof. Nehrings Privats.).

„ 184 (Hensel)

„ 5284 (Berl. Univers. Sam.)

„ 7 (Museum boh. rec.) . . .

„ 1 (Prof. Nehrings Privats.)

„ 2157 (Land. Hochsch.) . .

„ 9 (Foss. Turmitz, Bohmen)

„ 25 cf (Land. Hochsch.) . .

„ 3 Šťáhlavka b. Prag) . . .

„ 1 (Kotlářka b. Prag) . . .

„ 22 § (Landw. Hochsch.) .

„ 8 (Museum boh. rec.) . .

„ n. (Dr. Scháíf Aachen) . .

„ 3773 (Land. Hochsch. rec.)

„ I. (Dr. Scháff Aachen) . .
Ex. v. Unkelstein (Dr. Scháff) .

Nro. 6 (Šárka b. Prag) . . . .

1-821

1-857

1-961
1-966
1-97

1-977
1-979

2-005

2-025
2:023
2031

2-033

2-054

Exp.

1-797
1-8

1-816
1-853
1-853

1-911
1-954
1-961

1-974

Arct. bobac
Arct. bobac

Arct. bobac
Arct. bobac
Arct. bobac

Arct. bob. jus,
Arct. bobae
Arct. bobac

Arct. bobac

2- Arct. bobac

2-011
2-021

Arct. bobac
Arct. bobac

2*033

Arct. bobac

2-116

Arct. bobac

Arct. marmotta

Arct. marmotta
Arct. marmotta
Arct. marmotta

Arct. marmotta
Arct. marmotta
Argt. marmotta

Arct. marmotta

Arct. marmotta
Arct. marmotta
Arct. marmotta

Arct. marmotta
Arct. marmotta

Aus dieser Tabelle geht deutlich liervor, dass das Verháltniss
der Hinterhauptsbreite zur Basilarlánge so variirt, dass sich nicht
nur zahlreiche Ůbergánge zwischen beiden Arten geltend inachen,
sondera auch Fálle vorkornmen, wo die Verbáltnisse bei beiden ganz
gleicb sind. (Siebe Nro. 2456 (Hensel), 2382 (Landw. Hochsch.),
3773 (L. Hochsch.) und Nro. I. (Aachen).

Man diirfte daraus nur zwei Folgerungen ziehen: entweder ist
dieses Merkmal fůr die Unterscheidung beider Arten ganz ungenů-
gend, oder man hat es hier uberhaupt nicht mit zwei verschiedenen
Arten zu thun. Wir werden jedoch die Sache noch weiter verfolgen,
ohne uns schon jetzt fůr die oder jene Ansicht zu entscheiden.

Von Dr. S c h a ff wurde weiter auch das Verháltniss der Breite
und Hone des Foramen magnum als stichhaltig angegeben, auf

Die diluvialen Murmelthiere von Bóbmen.

199

welches auch schon Hen sel seine Aufmerksamkeit lenkte; es soli
námlich dieses bei Arct. bobac viel breiter als bei Arct. marmotta
sein. Auch cla ist eine exakte Vergleichung nur auf dem schon an-
gefiihrten Grunde moglich. Fiir den Bobac soli dieses Verháltniss
8 : 12-5 (Exp. = 1-562), fůr die Marmotta 9 : 11-7 (Exp. =z 1-3) sein.
Obwohl es auf clen ersten Blick scheint, dass die Existenz des er-
wáhnten Unterschiedes nicht zu bezweifeln ist, geht doch aus einer
eingehenderen Vergleichung ganz klar hervor, dass auch dieses Ver-
háltniss nicht konstant ist. Die Zusainmenstellung der betreífenden
Exponenten zeigt nicht nur eine allniáhlige Verschmelzung, sondern
auch solche Abweichungen dieser Verháltnisse, dass dieselben als
ein Unterscheidungsmerkmal ganz unbrauchbar sind oder wiederum
nur beweisen kónnen, dass wir es da nicht niit zwei verschiedenen
Arten zu thun haben.

Hier folgt nur eine Ůbersicht der an 25 Schadeln gewonnenen
Exponenten, welche das Gesagte klar darstellt:

Exp. Exp.

Nro. 1. (Prof. Nebrings Privat-

samml.)

„ 8. (Museum bolí. rec.) . .
„ 2157. (Landw. Hochschnle

Berlin)

„ II. (Foss. Aachen. Dr. Scbaff)
„ 1. (Foss. Kotlářka b. Prag)
„ 2382. (Landw. Hochschule)
„ 9. (Foss. Tůnnitz. Bobmen)
„ 22. 9 (Landw. Hocbscb.) .

— (BerL Univ. Samml. Ski.) .
Nro. 2383 (Landw. Hocbscb.) .

„ I. (Foss. Aacben Dr. Scbaff)
„ 7. (Rec. Museum bob.) . .
„ 2. Prof. Nebrings Privats.) .

— (Unkelstein Dr. Scbaff) .
Nro. 25 cf (Landw. Hocbscb.) .

„ 2158 (juv. Landw. Hocbscb.)
„ 3184 (Hensel Mam. Notiz)
„ 5284 (Berl. Univer. Samml.)
„ 3184 (Landw. Hocbsch.) .
„ 3773 b. (Landw. Hocbscb.)
„ 7 (Kotlářka b. Prag) . . .
„ 2 (Juliska b. Prag) . . . .
„ 3773 a. (Landw. Hocbscb.)
„ 3244 (Landw. Hocbscb.) .
„ 3 (Šťáblavka b. Prag) . .

1-06
1-1

1-128
1.136

1-175

1-882

1-19

1-2

1202

1*222

1-222

1-24

1305

1-305

1-322

1-368

1555

1-157
1-181

Arct. bobac.
Arct. bobac.

1-363

Arct. bobac.

1-4375
1-4705
1-4777
1-505

Arct. bobac.
Arct. bobac.
Arct. bobac.
Arct. bobac.

1-5714

Arct. bobac.

Arct. marmotta
Arct. marmotta

Arct. marmotta

Arct.
Arct.
Arct.
Arct.
Arct.
Arct.
Arct.
Arct.
Arct.
Arct.

marmotta
marmotta
marmotta
marmotta
marmotta
marmotta
marmotta
marmotta
marmotta
marmotta

Arct. marmotta

200 J. Kafka

Von den iibrigen Verháltnissen an dem Schádel, welche mir
eben so wenig charakteristisch erscheinen, sei noch der vom Hensel
angefůhrte Verlauf des hinteren Theils des oberen Rancles der Schlá-
fenbeinscbuppen erwáhnt. Von Dr. Scháíf wurden schon bei recenten
Schádeln vollkomniene Ůbergánge fůr dieses Merkmal nachgewiesen,
eín Verháltniss, welches durch die Untersuchung unseres fossilen
Materials nur bestátigt wird. Dergleichen finden sich auch bei un-
seren fossilen Bobac-Schádeln Ůbergánge in dem Verhalten der Schei-
telbeine, welche bei einigen Exemplaren sich nach vorn verjiingen,
bei anderen dagegen, wie bei Marmotta (nach Dr. Scháíf) kurz vor
ihrem Vorderende breiter als in der Mitte werden. In Folge dessen
miissen beide Merkniale als ungeniigend bezeichnet werden.

Nur die Stirngegend mit ihren Fortsátzen und einigermassen
auch die Nasenbeine bieten bessere Anhaltspunkte fur die Unter-
scheidung beider Arten. Was die Lange und Breite der Nasenbeine
betriíft, kann ich wohl der Meinung nicht beistimmen, dass diese
Verháltnisse genug charakteristisch wáren. Wie schon Hensel richtig
benierkt, bieten dieselben keine genau bestimmbaren Punkte zum An-
setzen des Zirkels und es sind deshalb die Maasse nicht gut zu nehmen
und eine exakte Untersuchung nicht móglich; bei den vorhandenen
fossilen Bobac-Schadeln kann man jedoch schon mit blossem Augen-
masse wahrnehmen, dass diese Verháltnisse sehr variiren und des-
halb nicht genug charakteristisch sind ; die Nasenbeine der fossilen Step-
penmurmelthiere sind theils, wie angefůhrt wird, verháltnissmássigkurzer
und breiter, als bei der recenten Marmotta, theils erscheinen sie
wieder lang und schmal, wie bei dieser, und im Gegentheile zur Be-
hauptung ScháfFs an ihrer hinteren Grenze immer schmáler als an
der vorderen. Nur in der Bildung des hinteren Mandes der Na-
salia Jinde ich einen Unterschied, indem derselbe bei A. bobac quer
abgestutzt und ziemlich glatt, bei A. marmotta dagegen stark und
unregelmássig gezackt aussieht.

Ůbereinstimmend mit Dr. Scháíf íinde ich die Stirngegend als
sehr charakteristisch. Bei Are. bobac erscheint diese hinter den Post-
orbitalfortsátzen und ebenso vorne (kurz vor der Mitte des oberen
Augenhóhlenrandes) viel mehr eingeschnurrt als bei Aer. marmotta;
in folge dessen convergiren auch die oberen Kánder der Augenhohlen
bei Are. bobac nach vorn sehr deutlich, wogegen sie bei Are. marmotta
in ihrer vorderen Hálfte fast paralell verlaufen. Infolge dessen er-
scheinen auch die Postorbitalfortsátze verschieden. Bei Are. bobac
sind sie, abgesehen von ihrer bedeutenderen Lange, allmáhlich zuge-

Die diluvialen MurmeltMere in Bohmen.

201

spitzt, wíihrend bei Are. marmotta sie fast winklig von der Stirnseite
iui Vorderrande abgesetzt sind und kleinere Spitzen besitzen. Es sind
zwar auch in dieser Hinsicht einige Ůbergánge wahrnehmbar und ich
hábe mir Miihe gegeben auch dieses Merkraal mit der frůher er-
wáhnten Methode genau zu prufen.

In Fig. 1. sind einige Profile der Stirngegend (von oben ge-
sehen) von beiden Arten nebeneinander gestellt, so dass nicht nur
der Unterschied zwischen Bobac und Marmotte ersichtlich ist, aber
auch die Art und Weise des Ůberganges hervortritt.

Cil »

co £?

2. c~ a

oi .S

■°a

t~ a co

^2 :° L3

\ 1

Mi
fy

■s «

^ -2 .2

-;.<■■.'-':■

.rt t-

202

J. Kafka

Arctomys marmotta

Derselbe wird noch deutlicher durch Exponenten dargestellt,
welche man aus den Verháltnissen der kleinsten Stirnbreite (im
Punkte des Winkels im Augenhohlenrande gemessen) zu der Schei-
tellánge des ganzen Schádels gewinnt.

Solcherweise ist folgende Reihe entstanden:

Arctomys bobac (Nro. 3773. Landw. Hochsch.) 4 651
7 foss. Kotlářka b. Prag) 4-227

1 foss. Kotlářka b. Prag) 3-962

2 foss. Juliska b. Prag) 3-938
, 8 foss. Šárka b. Prag) 3-846

„ 3773 gew. Ldw. Hochsch.) 3-832
Nro. 8 rec. Mus. boh.) 3-607

, 2158 Landw. Hochsch.) 3-443
3184 „ „ ) 3-321

2157 „ „ ) 3-303

2393 „ „ ) 3-298

4173 foss. Unkelstein) 3-166
22 9 Landw. Hochsch.) 3-137
25 S » ) 3-006

Man sieht, dass die Bobacschádel durchaus einen hóheren Ex-
ponenten besitzen als die Marmottaschádel und man diirfte vielleicht
als eine Grenze zwischen beiden Arten den Exponent 3*7 ansehen;
dies musste jedoch durch weitere Vergleichungen, die mir nicht
moglich waren, praecisirt werden. Es scheint, dass eine solche scharfe
Grenze existiren diirfte und dass wir solcherweise sogar ein ma-
thematisches Hilfsmittel zur Bestimmung und Unterscheidung beider
Arten gefunden hátten.

Es eriibrigt mir noch auf ein Kriterium, welches besonders von
Prof. Dr. A. Nehring hervorgehoben wurde, aufmerksam zu machen.
Dieses soli in dem Verhalten des unteren Praemolars bestehen. Im
definitiven Gebiss von Are. marmotta soli derselbe dreiwurzelig , von
Are. bobac hingegen zweiiourzelig sein. Ich bezweifle nicht, dass es
bei den recenten Formen vorkommen kann; hingegen aber bei den
fossilen Bobacs aus bohmischen Lokalitáten hábe ich eine vollstándige
Ubergangsreihe zusammenstellen konnen, welche mit einem typisch
zweiwurzeligen Praemolar beginnt und mit einem typisch dreiwurzer
ligen endigt.

Es kommen in der Reihe auch Exempláre vor, welche ein Ver-
wachsen der beiden hinteren Wurzel der ganze Lange nach zeigen

Die diluvia! en Murmelthiere in Bohmen. 203

— eben dieselben Verháltnisse, welche Dr. Scháff in dieser Bichtung
bei Marniotte anfiihrt.

Us?

■;\ I

f i 1

i. (pW s \r* W 3 4

Fig. 2. Die Praemolaren von 5 Exemplaren der fossilen Arctomys bobac.

Besonders maasgebend ist da das Vorkommen von deutlich drei-
wurzeligem Praemolar, was eigentlich eine Marniotte charakterisiren
soli; und doch gehoren die unseren Murmelthiere nach děni Vorlier-
gehenden ganz entschieden zum Are. bobac. Wenn auch die fossilen
Marmotten (nach Dr. Scháff) dreiwurzelige Praemolaren besitzen, ist
doch ersichtlich, dass dieses Merkmal nicht stichhaltig ist.

Ůbrigens soli noch ein weiterer Unterschied existiren, námlich
der, dass Are. marmotta an dem Praemolare einen kleinen Vorsprung
besitzen soli, der beim Bobac angeblich fehlt. Es ist leicht begreiflich,
dass das Vorhandensein dieses Vorsprunges sehr von dem Maasse
der Abniitzng abhángig ist; ausserdem bemerkt noch Dr. Scháff,
dass sich die Sache selbst bei fast gleichen Zahnverháltnissen bei
Are. marmotta verschieden verhált. Obwohl sich dieser Vorsprung
bei unseren fossilen Bobacs nicht vorfindet, was das Resultat meiner
Bestimmung unterstiitzt, will ich von diesem Merkmal aus den ange-
fiihrten Griinden keinen Gebrauch machen und uberhaupt solíte daselbe
nur sehr vorsichtig beniitzt werden.

Im fossilen Materiále besitzen die Sammlungen des Museums
des Konigr. Bohmen mit kleiner Ausnahme fast alle Knochen des
Skelets. Die Vergleichungen derselben sind jedoch sehr erschwert
durch den Mangel am Vergleichsmateriale von Bobac, welches iiber-
haupt auch in den fremden Sammlungen selten und unwollstándig ist.

Ich beschránke mich deshalb in diesem Berichte nur auf die
Bemerkung, dass auch die Dimensionen der Extremitátenknochen auf
stattliche Thiere hinweisen und class die Knochenbrůcke uber dem
Condylus internus am Humerus bei diesen fossilen Bobacs nirgends
fehlt.

Dieselbe fehlt theilweise bei den fossilen Are. marmotta gánzlich,
theilweise kommt sie jedoch bei einigen vollstándig entwickelt, bei

204 J. Kafka

einigen nur angedeutet vor und erscheint bei den recenten Alpen-
murmelthierem ganz regelmássig wieder. Es wáre sehr wiinschens-
werth diesen Umstand auch bei den recenten Steppenmurraelthieren
eingehender untersuchen zu konnen. Allem Anschein nach war die Er-
haltung der Knochenbriicke, wie es schon Dr. Scháff hervorgehoben
hatte, bei der Marmotta im Diluvium weniger constant als jetzt, was
beini Bobac nicht der Fall ist. Dieser Umstand wáre dann ein neuer
Beweis der Verschiedenheit beider Arten selion im Diluvium.
Aus den vorstehenden Untersuchungen folgt nun:

1. Dass die Unterscheidungsmerkinale beider europaeischen
Arten der Gattung Arctomys beim Schádel im fossilen Materiále sich
nur auf die Stirn- und Nasengegend beschránken, námlich auf die
Gegend, welche ůberhaupt fiir die Typen und Gattungen der Nager
charakteristisch ist.

2. Dass die bohinischen Ůberreste dieser Gattung zur Art Arctomys
bobac Schreb. gestellt werden miissen.

3. Dass die Grosse der diluvialen Arctomys marmotta und
deren Abnalime in der recenten Zeit vermuthen lásst, dass auch diese
Art zur damaligen Zeit ein Steppenthier oder wenigtens ein Thier
des Flachlandes war und dass die Abnahme der Grosse besonders
den veránderten Lebensbedingungen zuzuschreiben ist.

4. Dass schon im Diluvium ein deutlicher Unterschied zwischen
beiden Arten vorhanden war, so dass eine Annahme der Abstammung
von einem gemeinsamen Vorfahren beider Arten im Diluvium nicht
móglich ist und weiter, dass ihre Verschiedenheit von der Zeit durch
Abnahme der Grosse bei dem Alpenmurmelthier nur gesteigert wurde.

Das Vorkommen der Murmelthiere in der Umgebung von Prag
ist von hohem Interesse. Vor einigen Jahren machte mich schon
mein hochgeehrter Lehrer Prof. Dr. Ant. Fric in der Ziegelei Ko-
tlářka bei Podbaba auf die Gánge aufmerksam, welche in den obersten
Partien des Diluviallehins vorkommen. Diese Gánge fiihren von der
oberen Grenze des Lehms schrág in die Tiefe, sind ziemlich breit
und mit einer dunkleren Masse ausgeíullt, wodurch sie von dem
ubrigen gelben Lehme ganz deutlich abstechen. In diesen Gángen
kommen meist an dem unteren Ende zahlreiche Ůberreste von Steppen-
murmelthieren und anderen Steppennagern (besonders Ziesel und
Springmaus) vor; in den hóheren Lagen sind sie oft mit Ůberresten
anderer Nager und kleinerer Thiere formlich uberfullt.

Die Erscheinung, dass ganze Skelete da angeháuft vorkommen,

Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 205

lásst ganz richtig vermuthen, dass die Thiere selbst in diesen Gángen
zu Grunde gegangen sind und man kann sich die Entstehung der-
selben Gánge nicht anders aufkláren, als dass sie von den Murmel-
thieren gegraben wurden. Die hochsten Lehmlagen, in welchen diese
Gánge vorkommen, sind ziemlich máchtig und ungeschichtet, was
auch auf ihren subaerischen Ursprung wáhrend der Steppenzeit hin-
weisen diirfte. Unter denselben befinden sich noch mehrere, deutlich
(auch durch die Farbe) abstechende Lagen, welche theils vom gelben
ungeschichteten, theils voní rothgelben oder rothbraunen, geschichteten
Lehm und dunnen schwarzbraunen huniosen Lagen gebildet sind. Und
in diesen tieferen Lagen kommen erst die Ůberreste der ůbrigen
Diluvialfauna, námlich der sogenannten Weide- und Glacialfauna
vor. Zu den seltenen Erscheinungen in diesen Lossschichten gehoren
die Ůberreste der grosseren Raubthiere und besonders der jiingeren,
sogenannten Waldfauna. Die ersteren liegen in den tieferen Lagen
nahé den Rhinoceros- und Mammuthresten, die letzteren in den hoheren
Lagen nahé der Steppenfauna. Ich will da nicht die Reihenfolge
dieser Befunde weiter erortern und mache nur darauf aufmerksam,
dass diese Erscheinungen, welche fůr die Beurtheilung des Alters
der einzelnen Faunen maassgebend sind, darauf hinweisen, dass die
Steppenfauna unter den diluvialen Faunen Bohmens nebst der Wald-
fauna die jiingste ist und dass die grossen Dickháuter ihr jedenfalls
vorangegangen sind. Fůr dieselbe Auífassung sprechen auch andere
Vorkoramnisse, besonders die, welche mir aus der Umgebung von
Beraun bekannt sind. In den silurischen Kalksteinen dieser Ge-
gend kommen zahlreiche Spalten , Klufte und Schluchten vor,
welche Ůberreste von der Diluvialfauna beherbergen. In den álteren
Bildungen dieser Art, welche durch einen rothgelben, harten, kalk-
reichen Lehm charakterisirt sind, kommen nebst einigen Spuren der
Glacialfauna (Gulo borealis) Ůberreste des Rhinoceros, des Elens und
einiger Raubthiere (Lupus, Ursus, Hyaena) vor.

Von Steppenthieren ist da noch keine Spur zu finden. In den
jůngeren jedoch, welche mit einem weichen, gelben Lehm gefůllt sind
kommt eine jůngere Waldfauna vor, welche besonders durch (Jervus
elaphus, Cervus capreolus, Felis lynx, Lupus vulgaris, Ursus aretos
etc. reprásentirt ist. Und unter dieser Fauna wurde noch ausser
Lutra vulgaris, Canis vulpes, Anas boschas auch Arctomys bobac
sichergestellt *).

*) Diese Fauna wurde durch Herrn S. Neumann, Ingenieur in den Steinbru-
chen des Beraunflussthales entdeckt.

206 J- Kafka

Das steht wohl mit děni Charakter der damaligen mitteleuro-
paeischen Steppendistricte in keinem Widerspruche, da die Existenz
von Fliissen, Seen und Waldungen in den angrenzenden Gebieten der
Steppe nicht ausgeschlossen ist.

Jedenfalls fállt also die Erscheinung der Steppenfauna bei uns
an das Ende der Diluvialepocke und mit der Existenz der jůngeren
Waldfauna zusamraen.

Ich glaube, dass diese Verháltnisse auch mit denen von Zudslavitz
in Sůdbohmen iibereinstimmen, obwohl Dr. W o ldři ch zu anderen Fol-
gerungen gelangt ist. Dr. Woldřich nimmt námlich an, dass die
beiden dortigen Spal ten nach einander gefůllt wurden, námlich so,
dass die von ihm mit I. bezeichnete Spalte zuerst mit den Ůberresten
der Mischfauna der Glacial- und Steppenzeit und dann erst die Spalte
II. mit der Mischfauna der Weide- und Waldzeit gefůllt wurde. Er
sucht dasselbe auch dadurch zu erkláren, dass die Spalte II. sich
erst dann durch eine Senkung der Felsen gegen das Thal gebildet
hat, als die Spalte I. vollstándig gefůllt oder durch eine Verschiebung
der Felsmassen unzugánglich geworden ist. Aus diesen Voraussetzungen
folgert er, dass die Steppenfauna der sogenannten Weidefauna, námlich
den grossen Dickháutern vorangegangen ist, was im vollen Wider-
spruche zu dem unbestreitbaren Faktum, welches uns clie regelmássig
gelagerten Lehmschichten in der Umgebung von Prag darbieten, steht.
Im Gegensatz zu Dr. Woldřich nehrne ich jedoch an, dass die beiden
Spalten zur gleichen Zeit existirten und ganz unregelmássig, theils
wechselweise, theils auch gleichzeitig ausgefůllt werden konnten,
wie es die Art ihrer Fůllung durch die Thátigkeit der Kaubthiere,
des Menschen und durch die subaerischen Bildungen mit sich bringt-

Solcherweise konnte die Einlagerung der Ůberreste der Steppen-
fauna in der Spalte I. erst dann stattfinden, als schon in der Spalte
II. die Ůberreste der Weidefauna eingelagert wurden und die Ůber-
reste der Waldfauna sich ansammelten.

Man kann also fůr Bóhinen aus den hier hervorgehobenen Grůnden
mit voliér Sicherheit schliessen, dass nicht lange nach der sogenannten
Glacialzeit, als unsere Gegenden einen parkáhnlichen Charakter mit
zunehmender Bewaldung und einigen Tundraáhnlichen Distrikten be-
kamen, hier Ehinoceros und Mammuth mit den ůbrigen Reprásen-
tanten der Weidefauna, mit den grossen Raubthieren und auch mit
dem Menschen erschienen sind und class nachher auch die Steppen-
fauna von Osten her eindrang, da sich unterdessen die klimatischen
und Bodenverháltnisse so weit verándert haben, dass inzwischen unter

Die diluvialen Murmelthiere in Bóhmen. 207

den schon grosseren Waldungen wirkliche Steppendistrikte entstanden
sind.

Obwohl die Lagerungsverháltnisse in den Lossschichten der Um-
gebung von Prag keinen Zweifel ůbrig lassen, dass die Steppenfauna
ziemlich spát nach der Weidefauna sich hier eingesiedelt hábe, ist es
nicht ausgeschlossen, dass dieselbe in andere mitteleuropaeische Ge-
genden etwas friiher eindringen konnte als in das fůr sie minder zu
gangliche Bohmen und man kann dadurch auch das erkláren, dass
an einigen Stellen beide Faunen (die Weide- und Steppenfauna)
vermischt vorkommen, so z. Beisp. nach Dr. Nehring bei Thiede.
Es ist an dieser Stelle nur das auffallend, dass in clieser Mischfauna
die Ůberreste von Rhinoceros und Mammuth in den boheren, die Ůber-
reste der Steppenfauna in den unteren Lagen háufiger sein sollen.
Es ist jedoch mogiich, dass diese Erscheinung auch durch die Unregel-
mássigkeit, mit welcher die Ůberreste in die Kliiften der dortigen
Gvpsfelsen gelangten, erklárt werden kanu.

In die Periodě der Existenz der Steppenfauna bei uns fállt
noch die Einbúrgerung und Vermehrung der Waldfauna. Hinsichtlich
der weiteren Details dieser Sache muss ich jedoch auf meine bevor-
stehende, ausfuhrlichere Arbeit verweisen.

15.
Mineta a rula dolů Kutnohorských.

Podává prof. Jan Vyrazil v Brně.
Předložil dne 8. března 1889 K. Vrba.

I. Mineta.

Při dolování na Skalce za vrchem Kankem poblíž Kutné Hory,
narazilo se v rule druhé štoly ve hloubce 120 m. na straně jižní
a v hloubce 180 m. třetí štoly na straně západní na žílu horniny
5'2 m. mocnou. Tato jest v třetí štole na pohled nezvětralá upomí-
najíc vzhledem svým na kersantit ; má poblíž ruly barvu černohnědou,
která přechází směrem ku středu žíly v barvu černozelenou; jest
prorostlá hojnými lesklými lupénky černé slídy, někdy pyritem a kře-
menem.

Na žíle ze štoly druhé jest hornina zvětralá, šedá neb šedo-
zelená s lesklými, bílými neb nažloutlými šupinami slídy; obsahuje
mnoho křemene, pyritu, magnetového kyzu a jest méně tvrdou než
v předešlé žíle. Hustota = 2*80.

Broušené lístky z pokraje horniny (3. štoly) mají jiné vlastnosti
a tvářnost než lístky ze středu žíly. Tam kde se hornina s rulou
stýká, jeví se pod drobnohledem jako temně hnědá i v nejjemnějších
průřezech jen málo průzračná hmota, ze které vynikají šestiúhelníky
čirého apatitu, světlé hnědé lístky biotitu a větší slabě zelené kry-
staly poněkud zrušeného augitu. Teprve v místech vzdálenějších od
ruly a při zvětšení 400 X) Jest yše průzračnějším, orthoklasová zá-
kladní hmota jest patrnější, jsouc naplněna nesčetnými světle zeler
nýini mikrolithy augitovými, jemnými lístky biotitovými a černými
tečkami magnetovce. Jest to kontakt endogenní, hornina pak dle
těchto svých součástek s augitovou minetou se strukturou holokry- ,
stalinickou a s mikrophanerokrystalinickou základní hmotou.*)

*) C. Vrba, die Grúnsteine des Přibramer Erzreviers, Tscherm. Min. Mithei-
lungen 1877, kde popsána podobná mineta z dolů Příbramských.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 209

Augitové krystaly jsou na rozhraní ruly světle zelené, velmi
slabě dichroitické ; v místech od ruly vzdálenějších zaměňují barvu
svou v temnější špinavě zelenou a stávají se jemně vláknitými podél
kolmé osy. Ve středu žíly jsou krystaly augitové barvy jako tráva
zelené, značně dichroitické, na pólech roztřepené, jednotlivá vlákna
leží těsně a rovnoběžně vedle sebe. Pokraje augitových krystalů
jsou posázeny černými tečkami magnetovce a zrnky rudohnědými;
uvnitř obsahují krystaly vrostlice apatitové.

Z toho viděti, že přeměňoval se zde augit v amfibol a nastalo
tak zv. uralitisování, které zvláště uprostřed minety pokročilo tak
daleko, že z původního augitu nezůstalo ani stopy a jen z průřezu
možno souditi na původ augitový.

Vedle těchto velikých krystalů nalézá se ve hmotě základní
hojné množství augitových mikrolithů barvy zelené nebo hnědozelené,
které se též v těch místech přeměnily v amfibolové jehlice, kde ura-
litisování velkých augitových krystalů pokročilo.

Někdy nastupuje jiný spůsob proměny, který záleží v tom, že
železo (mangan?) se vylučují, což prozrazuje se tím, že se pone-
náhle odbarví, trhlinky se množí a často se vylučují černá magnetová
zrnka, neb černé a hnědé tečky kysličníku železitého. Že pak kyse-
lina uhličitá při této proměně nejvíce působí, dosvědčují podobné
průseky augitové, které jsouce na okraji vždy od rozložené slídy
žlutavě sbarveny, někdy pravidelně, jindy nepravidelně omezeny, ky-
selinou solnou šumí.

Ve středu žíly minetové vymizely — rozkladu podlehly — au-
gitové mikrolithy i jemné lístky slídové, zanechavše hnědé sbarvení
základní hmoty.

Biotit tvoří tabulky šesterečné, někdy vyhlodané, laločnaté se
zonální strukturou, barvy kaštanové na pokraji temnější než uprostřed.
Na podélném průřezu jsou barvy světle žluté jako sláma s pokrajem
temnějším, posázeny sporými zrnky magnetovce ; podél ruly bý-
vají více méně rovnoběžně seřaděny, zprohybány, přelámány, jevíce
fluktuační pohyb hmoty základní; někdy leží těchto lístků slídových,
značně pleochroitických více těsně vedle sebe a jsou jen jemnými
proužky hmoty základní odděleny.

Větráním stává se pokraj neurčitým, temnějším a širším, při
čemž vylučuje se mnoho teček limonitových ; na destičkách šeste-
rečných viděti pak zelené jehly, které pravidelně úhel 120° svírají,
přes celou délku plochy sahají, jsouce sestaveny v řadách rovno-
běžně ku okraji biotitu; jsou to jehlice sagenitové. Rozložené lístky

Tř. mathematicko-přírodoyědecká. 14

210 Jan Vyrazil

slídové jsou mimo to na mnohých místech naplněny zelenými a ru-
dými zrnky, které silně lámou světlo a polarisují živými barvami;
zrnka ta patří nejspíše epidotu a rutilu.

Apatit, který se slídou a augitem nejdříve se vyloučil, tvoří
bezbarvé hranoly, zakončené oblými plochami jehlanovými; někdy
jsou sloupky jeho přelámány, kousky pak leží v přímce aneb obloučku
za sebou. Hranolky apatitové mají v sobě vrostlice hnědé neb černé
hmoty původní.

Bezbarvý křemen v minete zarostlý neutrpěl změny, je-li na
pokraji ruly; kusy uvnitř minety jsou korrodovány, okolo nich pak
augitové mikrolithy někdy paprskovitě seřaděny.

Magnetit jest v obyčejných tvarech hojný a to buď ve větších
aneb menších krystalech. Pyrit tvoří světle žlutá kovově lesklá zrna,
zřídka krystaly.

Živcová hmota jest v místech rule blízkých čirá a v ní jsou
uloženy ostatní nerosty, tam však jest hnědá, kde se rozrušily augi-
tové a slídové mikrolithy. V polarisovaném světle jeví modrou barvu
(1. stupně), při čemž naznačuje tvoření se jednotlivých orthoklasových
krystalů, které se seřaďují v paprskovité shluky.

Mineta ze štoly druhé, z jižní strany je úplně zvětralá ; lístky
z ní vybroušené ukazují na orthoklasové, světle hnědé hmotě temnější
hnědé neurčité čáry, naznačující obrysy zrušené slídy. Na tabulkách
šesterečných možno pěkně poznati sagenitové jehlice. Partie špinavě
zelené, vláknité jsou vyplněny chloritickou hmotou, která povstala
z původního augitu přeměněného později v amfibol. Bezbarvá místa
jsou křemen, který jest provázen pyritem a magnetitem. Malá, někdy
zakulacená neb srdcovitá zrnka barvy zelené neb rudé ležící vždy
u zrušené slídy, jsou epidot a rutil. Všude tam, kde jest hornina
více rozložena, jsou druhotně přimíseny vápenee a křemen.

II. Rula.

V dolech Kutnohorských nalézá se všude rula v rozličných od-
růdách. V otevřeném lomu na Kaňku je šedá zrnitě plástevnatá se
silně lesklými lupénky tmavé slídy, stejně roztroušenými zrnky kře-
mene a živce; místy táhnou se v ní bílé pruhy křemenné s vylou-
čenými turmalíny. Granáty a jiné nerosty nejsou pouhým okem
poznatelny; hustota ruly této = 2-65.

Na vrchu Kuklíku, od Kaňku 500 m. vzdáleném, jest rula plá-
stevnatá, patrně páskovaná a šupinatá ; rozeznati lze v ní zprohybané
vrstvy křemene, živce a slídy.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 211

V šachtě na Skalce rozeznati lze různé druhy ruly, z nichž
uvádím :

a) břidličnatou rulu, ve které tmavá slída převládá nad kře-
menem a živcem, jež pouhým okem nesnadno jest poznati. Rula tato
štípe se v tenkých deskách.

h) páskovanou rulu, jež se nachází vedle minety a tvoří pře-
chod od ruly plástevnaté do křemeníte; zrno slídové je mnohem
menší než u prvé.

c) křemenitou, hornicky křemencem zvanou, která tvoří jen žíly
nebo menší vrstvy a složena jest z jemnozrných součástek pouhým
okem nerozeznatelných. Připojiti musím, že tyto jednotlivé odrůdy
jedna v druhou přecházejí, tak že jest nesnadno stanoviti jejich
meze.

Dle množství řadí se nerosty v nezvětralé rule takto :

Křemen, tmavá slída, živec, granát, andalusit, zoisit, velmi málo
muško vitu, rutilu, magnetitu, pyritu, cirkonu a turaialinu.

Křemen převládá ve všech odrůdách ruly. Bezbarvá, Čirá velká
zrna skládající se z více rozličně orientovaných jedinců jsou plná
dutin, které leží hustě v řadách vedle sebe, přecházejíce z jednoho
jedince křemenného do druhého. Dutinky, naplněné tekutinou (někdy
s pohyblivou libelou) jsou velmi malé, bud kulaté, buď protáhlé,
zřídka nepravidelně ohraničené; vedle těchto jsou biotitové a apati-
tové vrostlice dosti hojny.

Na Kaňku jsou zrna křemenná velikosti rozmanité, větší střídají
se s menšími, mezi nimi spořeji nachází se živec zarostlý v množství
různém.

Biotit jest v příčných průřezech žlutohnědý, zřídka pravidelně
omezen, obyčejně laločnatý. Podélné průřezy jsou barvy jako sláma
žluté na koncích rozčleněné, někdy prohnuté, často v pruhy sesta-
vené a značně dichroitické.

Tmavá slída podléhá ze všech součástek ruly nejdříve proměně,
vylučuje se z ní totiž hydroxyd železitý, tvoří se epidot a chlorit,
při čemž slída sama zbělá. Odbarvení hnědé slídy lze takto sledo-
vati: Na počátku rozkladu tmavá slída uvnitř nejdříve sezelená, pak
zbělá, podržuje však na pokraji původní hnědou barvu nebo později
zelenou barvu; konečně i tato barva se ztratí a lístek slídový jest
pak bezbarvý, jen na pokraji temDými tečkami a černými čárkami
vyloučeného kysličníku železitého posázený. V polarisovaném světle

14*

212 Jan Vyravil

chová se jako muskovit Při tomto pochodu tvoří se epidot*), který
se objevuje již v počátcích rozkladu, mnohdy v žlutém na pohled
nezvětralém biotitu, buď jako jemné žlutavé tečky, které jsou ulo-
ženy buď jednotlivě nebo ve skupinkách a řádkách v podélných prů-
řezech slídy, nebo tvoří žluté jehlice**), které se v úhlu asi 60°
protínají. Velikost jejich jest různá, dosahujeť až 0*06 mm. délky
a 0-004 mm. šířky. Na některých místech, jako v křemenci na Skalce,
jsou při 750 X zvětšení sotva průsvitný a v takovém množství na-
kupeny, že se tím stává drobnohledný lístek skoro neprůzračným.

Nejvíce slídy má rula břidličná na Skalce, křemenec poměrně
nejméně a nejmenší kousky. V lomu na Kaňku jest slída uložena ve
větších aneb menších shlucích často i páskách.

Živec draselnatý je čistý, průzračný, bez krystalových ploch,
s úplně vyvinutou štípatelností. Velikost i množství jeho jest měnivé.

V lomu na Kaňku nachází se ve velkých zrnech, kdežto na Skalce toliko
malá zrna tvoří. V rule na Kaňku zdá se to býti vždy mikroperthit
se vřetenovitými vrostlicemi albitovými, který svým zvláštním hed-
bávným leskem i bez polarisovaného světla se snadno poznává. Roz-
kladem se kalí.

Živce sodnato-vápenaté jsou vždy pravidelně ostře omezeny,
majíce podobu krátkých i delších sloupkův ukončených někdy i je-
hlanem; barvou a slabou průzračností neliší se od živce draselnatého.

V polarisovaném světle jeví jemné rýhování, ve středu jeví se tečky
a tenké čárky, což poukazuje na počátek rozkladu v muskovit a ka-
olin. Celkem jsou plagioklasy méně rozšířeny než živec draselnatý.

Jakožto vrostlice pozorovány jsou v mikroperthitu na Kaňku
a Kuklíku: apatit v bezbarvých hranolech s jehlanem, tmavá slída,
křemen a cirkon.

Výše uvedené nerosty, křemen, slída a živec nejsou v určitém
pořádku v rulách uloženy a jen tam, kde rula je vrstevnatá, jsou
více méně od sebe odděleny; tak na Kuklíku střídají se tři pruhy
často sprohybané, totiž první pruh bezbarvých velkých zrn křemenných,
druhý pruh slídový, naplněný slídou, andalusitem, zoisitem a malými
zrnky křemennými a třetí pruh živcový.

Granát barvy růžové neschází žádné rule a jest zřídka ostře
pravidelně ohraničen. Obyčejně jsou zrna zakulacená, někdy prodlou-
žena i siťovitě roztrhána a buď jednotlivě roztroušena aneb ve sku^

*) C. Foullon, Uber die Gesteine u. Min. des Arlberger Tunnels. Jahrbuch

der k. k. geolog. Reichsanstalt 1885.
**) Dr. E. Kalkovský, Elemente der Lithologie 1886.

Mineta a rnla dolů Kutnohorských. 21 3

pinách shloučena; granát tento obsahuje velmi mnoho vrostlic, dutiny
někdy pravidelně omezené a žluté hranolky rutilu.

Čirý zoisit jeví často obrysy ostré, jeho průřezy příčné jsou
šestihranné, někdy poněkud zakulacené, průřezy podélné jsou lišto-
vité na obou pólech zaokrouhlené; někdy tvoří pouze zrna. Štípa-
telnosť bývá přerušena a průmět na ploše řezu jeví se jako čára
trhaná.

Zoisit obsahuje tekuté vrostlice dvojího druhu : Jedny mají tvar
jemných bublinek a jsou uloženy uprostřed krystalů, druhé tvoří je-
hlance (negativné) s libelou uvnitř. Vedle těchto uzavírají krystaly
zoisitové bezbarvé, někdy skalené vrostlice nerostné v podobě válečků.

Andalusitové krystaly tvoří bezbarvé hranoly ostrých přímo-
čarých obrysů s dokonalou štípatelností, která se jeví v četných vedle
sebe ležicích trhlinkách. Na některých místech na Kaňku a Skalce
vyskytují se jako violově červené krystaly se silným pleochroismem ;
a — temně violově, b — červeně, c = slabě zelené až skoro bez-
barvé. Tyto zbarvené krystaly jsou vždy ve skupinách v podobě
tenkých a dlouhých hranolů podélně a příčně štípatelných, jež jsou
pravidelně ukončeny jehlanem; bývají Často až 10 X delší než širší,
kdežto při zoisitových krystalech jest délka 3 X v^ší šířky. Nej-
větší zbarvené krystaly mají délku 08 mm., šířku 0*02 mm. ; největší
bezbarvé jsou 0*7 mm. dlouhé, 0*1 mm. široké.

V křemenci na Skalce objevují se vedle větších krystalů anda-
lusitových i malé krystaly pouze na přič štípatelné, hustě nakupené,
které upomínají svým tvarem na jehly silimanitové.

V každé rule Kutnohorské se naskýtá zoisit vždy v menším
množství než andalusit.

Kutil tvoří hranoly jako ocel šedé, na obou koncích jehlany
ukončené a vyskytuje se někdy i ve vrostlicích; těžko se rozkládá
a proto nalézá se v rulách skoro úplně neporušen; nejvíce se ho
nalézá v nerozložené rule na štole „14 pomocníků" a v rule vedle
minety.

Muskovitu jest velmi pořídku.

Apatit obyčejného tvaru není hojný.

Magnetovec zřídka se objevuje, za to však pyrit jest velmi
rozšířen.

Turmalín nalézá se v křemenitých vrstvách.

Přecházejíce od těchto nezvětralých odrůd ruly ku zvětralým,
jež nalézají se uvnitř dolu v „Ryžském couku" a ve štole „14 pomo-
cníků", shledáváme že makroskopicky nelze je od sebe děliti, ačkoliv

2X4 Jan Vyrazil

povstaly z rozličných odrůd ruly. Jsou obyčejně drobivy, barvy še-
dozelené, na některých místech temně zelené, na omak drsné, proni-
knuty pyritem a galenitem.

V této zvětralé rule pokročil rozklad biotitu mnohem dále než
jak výše bylo uvedeno ; zúplna se odbarvil a nezanechal po sobě bý-
valých obry sův, tak že těžko lze jej bez polariso váného světla na-
lézti; vždy však zůstavil jehlice buď při 60° skoro pravidelně se
promítající, aneb v keříčky seřaděné v množství značném.

Při malém zvětšení jsou to černé jehly, při 750 X zvětš. mají
barvu zelenou a tvar podélně rýhovaných hrotovitých hranolků s je-
hlany; jsou pak 0-08 mm. dlouhé a O004 mm. široké.

Vedle těchto jehel nalézají se vždy zrnka a krystaly rozličného
tvaru, barvy zelené, jež pokládány jsou za epidot.*)

Křemen jest čirý s hojnými vrostlicemi, mnohdy s četnými trhli-
nami, které se táhnou podél řad vrostlic kapalinových.

Živec draselnatý a sodnato-vápenatý jsou v málo zvětralé rule
poprášeny žlutá vohnědými proužky a hromádkami; v rule zúplna
zvětralé jsou přeměněny dílem v hnědý kaolin, dílem v bezbarvý neb
zelený muskovit, který je složen z jemných často paprskovitě neb
i růžencovitě srovnaných lístků.

Oba druhy pseudomorfosy naskýtají se buď pohromadě, nebo
každý zvlášť, tak že příčinou tohoto rozdílu není chemická různost
původní hmoty.

Zoisit zůstává čirým a úplně nezměněn. Též cirkon zůstává
Čistým, někdy však má obal žlutavý. Granátu je málo a jest vždy
proměněn v žlutavo-zelenon hmotu.

Andalusií se rozložil.

Rutil tvoří hranolky ocelové barvy.

Zvláštního povšimnutí zasluhuje rula z míst, kde se objevuje
kronstedtit. Ona jest barvy zelené, naplněna světlými bělavými šu-
pinkami biotitovými, bílým křemenem, který jest obklopen zelenavou
hmotou, jež není na omak mastná, spíše drsná a obsahuje mnoho
pyritu.

Na některých těchto místech zvláště v trhlinách horniny, na-
lézá se zelená, bezbarvá, meká hmota (jako hlinka) podobajíc se
Příbramskému lillitu. Vedle této lze někdy viděti jemný povlak ak-

*) C. F ou Ion, Die Gesteine und Minerále des Arlberger Tunels.

Fr. Becke, Die Gesteine der Halbinsel Chalkidece, Mineralog. Mitthei-
lungen von G. Tschermak 1878.

Mineta a rula dolů Kutnohorských. 215

sarnitový, jindy shluk více niéiiě lesklých a vyvinutých krystalů kron-
stedtitu, vytvořených na pyritu v sousedství ocelku.

Chtěje poznati vlastnosti zelenavé hmoty lillitové, zhotovil jsem
několik průřezů z druhého naleziště, ze štoly „14 pomocníků".

Vybroušený lístek obsahoval:

Křemen, zoisit, bezbarvou, slídě a kaolinu podobnou hmotu,
zvětráním živců povstalou, veliké množství laločnatých, roztrhaných
na pokraji zoubkovitě rozhlodaných zrn pyritových, od kterých se
táhne zelená, buď v hromádkách neb vláscích seřaděná hmota lillitová,
kterouž jsou druhotné nerosty zbarveny.

Ze zelená hmota vytvořila se vyluhováním pyritu a nikoliv bio-
titu, lze souditi snadno z té okolnosti, že vždy vázána jest na pří-
tomnost pyritu, neboť místa bez pyritu jsou bezbarvá. Rozpouští se
v kyselině solné a reaguje na železo.

Ku konci připojuji, že jsem vybrousil shluk jehel kronstedti-
tových, hustě mezi sebou propletených. Tyto tvoří pod drobnohledem
skomolené jehlany*) na sobě nastavené, od společného středu papr-
skovitě se rozcházející, zřídka rovně ohraničené, obyčejně vypuklé.

Při velkém zvětšení jsou velké krystaly uvnitř neprůzračný,
tmavý, neleskly, jen na koncích průsvitný; menší jemnější krystaly
propouštějí světlohnědou barvu se světlejšími a tmavějšími odstíny.
Jsou značně dichroitické, co =: tmavě olivově zelené, až černozelené,
s =z sepiově hnědé barvy. Prostor mezi jednotlivými krystalky kron-
stedtitu vyplněn jest žlutými zrnky sideritu.

Ke konci jest mi milo, že mohu vzdáti srdečné díky p. prof.
K. Vrboví za laskavou radu a p. hornímu správci Aag. Landsingrovi
za laskavé poskytnutí hornin ku této práci.

*) K. Vrba, Cronstedtit v. Kuttenberg, Sitzuugsberichte d. k. bóhm. Gesell-
schaft der Wissenschaften, 1886.

16.

Kritické příspěvky k některým sporným otázkám
vědy hudební.

Předložil Karel Stecker, lektor hudební theorie na c. k. české universitě v Praze,

dne 22. března 1889.

Citované spisy:

H. Helmholtz, Die Lehre von den Tonempfindungen als physiologische Grundlage

fůr die Theorie der Musik. Braunschweig, Fr. Vieweg. 1877.
M. Hauptmann, Die Nátur der Harmonik und der Metrik. Leipzig, Breitkopf &

Haertel. 1853.
Ar. v. Oettingen, Harmoniesystem in dualer Entwickelung. Dorpat und Leipzig,

W. Glaeser. 1866.
H. Riemann, Musikalische Syntaxis. Leipzig, Breitkopf & Haertel. 1877.
ldem, Skizze einer neuen Metbode der Harmonielebre. Leipzig, Breitkopf &

Haertel. 1880.
Idem, Die objective Existenz der Untertóne in der Scballwelle. Cassel, Fr. Luck-

hardt. 1875.
Idem, Musik-Lexikon. Leipzig, Max. Hesse. 1887.
O. Hostinský, Die Lebre von den musikaliscben Klángen. Prag, H. Dominicus.

1879.
Idem, Nové dráhy vědecké nauky o harmonii. (Hud. časopis „Dalibor," 1887,

cis. 1.— 7.) Praha, Urbánek.
H. Bellermann, Die Grosse der musikalischen Intervalle als Grundlage der

Harmonie. Berlin, Jul. Springer. 1873.
E. Grell — H. Bellermann, Aufsátze und Gutachten iiber Musik. Berlin, J.

Springer. 1887.
Th. Lipps, Psychologische Studien. Heidelberg, G. Weiss. 1885.
C. Stumpf, Tonpsychologie. I. Leipzig, S. Hirzel. 1883.
E. Mach, Einleitung in die Helmhotz'sche Musiktheorie. Graz, Leuschner & Lu-

bensky. 1866.
Idem. Beitráge zur Analyse der Empfindungen. Jena, G. Fischer. 1886.
Fr. Studnička, Úvod do fysikální theorie hudby Helmholtzem zbudované. Praha,.

Grégr & Dattel. 1870.
W. Wundt, Grnndzúge der physiologischen Psychologie. Leipzig, W. Engelmann.

1887.
G. Engel, Aesthetik der Tonkunst. Berlin, W. Hertz. 1884.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 217

O. Tiersch, Elementarbuch der musikalischen Harmonie- und Modulationslehre.

Berlin, R. Oppenheim. 1874.
H. Mendel, Musikalisches Conversations-Lexikon. Berlin, L. Heimann. (1., 1870.)
E. Br es laur, Der Klavier-Lehrer. Musik-paedagogisehe Zeitschrift. Berlin, Wolf

Peiser. 1887.
Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft. Leipzig, Breitkopf & Haertel

1885. 1886. 1887. 1888.
Fr. Chry sander, Jahrbiicker fůr musikaliscbe Wissenschaft. Leipzig, Breitkopf

& Haertel. I. 1863.

Dle nejnovějších pozorování nejsou tóny krytých píšťal prosty
svrchních tónů (Helmhotz, Die Lehre v. d. Tonenipfindungen, str. 103.
a 157.); tolikéž ladičky opatřené přístroji resonančními (Vierteljahrs-
schrift f. M., 1886, str. 188.). Každý zvuk je složitý, obsahuje partialní
tóny svrchní, jichž slyšitelnost a síla jevívá se v různých odstínech.

Obsahuje zvuk též tóny spodní čili nic? Myšlénka tato leží na
snadě, poněvadž nepopiratelná jest existence tónů diferenčních.

Nepřekvapí tudíž asi nikoho příliš tvrzení Rieniannovo (Mus.
Syntaxis, str. 3.), že „to, co zoveme tónem, není než střediskem řady
tónů v obou směrech, nahoru i dolů, kteréž vzhledem k jich intensitě
čím dále od středu, tím jeví se býti slabšími posléz úplně mizíce, a
jichž souhrn sluší nám označiti jakožto zvuk". Aby tvrzení toto doložil
co možná nejpádněji, vypravuje Riemann na str. XIII. právě uvede-
ného spisu :

„Podařilo se mi učiniti objev, že struny dusítek prosté, jež od-
povídají spodním tónům jistého udeřeného tónu, činí kmity nejen čá-
stečné nýbrž i totální, čímž spodní tóny stávají se slyšitelnými."

Důležité toto odhalení sdělil Riemann písemně Helmholtzovi,
očekávaje pevně, že Helmholtz souhlas svůj s ním sdělí a odůvod-
něnosť nového výzkumu jen dotvrdí.

Helmholtz však na str. 587. svého spisu „O pocitech hudebních"
prohlašuje, že „s objevem Riemannovým není mu možno vysloviti se
souhlasně a po jeho náhledu Riemann patrně v omyl dal se uvésti
okolností, že na nástrojích silné resonance každým prudkým otřesem,
tudíž i prudkým úhozem na klávesy, některé struny nahodile mohou
se dostati do chvění, arci beze všeho zřetele k jich tónové výšce."

Než nejen Helmholtz vydal Riemannovi svědectví tak málo pří-
znivé, i sám tvůrce dualismu Oettingen jej opouští, — o jiných prapor
zradivších „harmonických dualistech" (Riemann, Lexikon str. 241.)
nemluvě, — a svědčí proti němu. Tak čteme v Riemannově „Musi-

218 Karel Stecker

kalische Syntaxis" na str. 121 : „Professor Oettingen sděluje se mnou,
že jemu ani za nočního ticha nepodařilo se na klavíru postihnouti
spodních tónů." K tomu dokládá dále Riemann: „A byt by i veškery
autority světa povstaly hlásajíce: ,Ničeho neslyšíme,' i tehdáž byl
bych odhodlán dáti jim v odvetu, že tedy já jediný přece něco slyším,
a to něco nad míru jasného a zřetelného!" Ejhle, Galileo Galilei na
obzoru hudebním!

Abychom však nebyli v nejasnu, jakým způsobem pojímá Riemann
tóny spodní, přihlédněme blíže ke stanovisku jeho, jež vyslovil v té
příčině ve své studii „Die objective Existenz der Untertóne in der
Schallwelle. " Tóny spodními, o nichž zde pojednává, nejsou vůbec
míněny spodní tóny jednoho zvuku, nýbrž společné tóny spodní dvou
zvuků současně zaznívajících, tedy vlastně nicjiného než tóny kombinační.
Helmholtz zove je tóny diferenčními, Riemann však přesně tak tvr-
diti nemůže, poněvadž prvý jeho kombinační tón spodní není, jako
u Helmoholtze, diferencí výšek obou tónů, nýbrž rovná se vždy Je-
dničce, ať jsou relativní výšky znějících tónů jakékoliv, jsou-li
jenom navzájem prvočísly. Tím tedy neobjevil Riemann vlastně nic
nového, poněvadž o existenci tónů spodních jako tónů kombinačních
nestává pochybnosti, byť i jeho tóny spodní od Helmholtzových se
lišily. Za to však padá zde na váhu výrok Riemannův (1. c. str. 9):
„Svrchovaně obdivuhodná je snaha pojímání našeho, získati intervalu,
jehož se týče, vždy náležité jednoty zvukové v pevném podkladu jeho
základního tónu. Jakmile tato jednota nalezne ohlasu v prvním spo-
lečném tónu spodním, ustaneme ostatních tónů spodních dále nepojí-
majíce; tyto naopak, jakožto spodní tóny tónu kombinačního, splý-
vají s tímto v jedno, právě tak, jako vesměs splývají tóny spodní
s jediným, o sobě zaznívajícím tónem." Tedy nic více, nežli jeden tón
kombinační dvou současně znějících zvuků: jediný zvuk sám o sobě
nemá žádných tónů spodních, poněvadž s ním splývají v jedno ! Tím
také vysvětluje se, co Riemann dokládá na str. 11: „Spodní tóny
jakožto integrující součástky jistého zvuku vždy zůstávají skryty;
evidentní je zde nutnost, že věčně souzeno nám státi před branou
uzavřenou!"

Tak tedy Riemann sám vlastně nucen je popříti „objektivní
existenci tónů spodních," a pojímáním subjektivním nám arci nemůže
býti poslouženo. Aby všaktheorii své přece v něčem zjednal půdy proti
Helmholtzovým výzkumům, praví na str. 7: „Kdyby při pozorování
(uvědomělém pojímání) tónů spodních skutečně šlo pouze o difference
kmitočtů, musila by výška kombinačního tónu při postupně přibý-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 219

vajícírn rozladění jistého intervalu též postupně stoupati a klesati."
Příkladem uvádí tercii d2~-fis2.

Dle Helrnholtze prý:

d2—fis2 (7:9) dává kombin. tón e,
d*-fis* (4: 5) „ „ „ d,

d2~fis2 (13:16) „ „ „ Cis,

d2-fis2 ( 9 : 11) „
d2-f (5:6),, „ „ B,

v d2-f (6:7),, „ „ G.

Činí tudíž, jak Rieniann tvrdí, postupné snižování tercie d2—fis2
dle poučky Helmholtzovy řadu diferenčních tónů e, d, Cis, c, B, G.
„Nemůže tedy ani Helmholtz tvrditi, že při pojímání spodních tónů
jedná se pouze o diferenci kmitočtů, ana by tu při postupném sni-
žování tercie ďl—fis2 mu sila povstati řada e, d, cis, c, B, G, nýbrž
musí při rozladění tónu fis2 o koníma Jf (f : \f) dle vlastní theorie
přiznati skok kombinačního tónu s á na Cis, což zásadně není ani
lepší ani jasnější, nežli skok s d na Fisríl (Dle Riemanna totiž Fisx
místo Cis.) Než Rieniann tenkráte bezděky přehledl, jaký nemilý při-
hodil se mu zde lapsus; neboť d2—fis2 (13:16) dává skutečně dif-
ferenční tón cis (3), kdežto Cis rovnalo by se 1*5 a celá jeho pracně
vystavěná budova rázem rozpadá se v nivec. Důsledky, jež z toho
Riemann kořistí na prospěch svůj proti Helmholtzovi a jiné nespráv-
nosti nebudeme dále rozváděti, poněvadž po odhalení zmíněné chyby
vážně k nim přihlížeti nelze.

Gustav Engel srovnává „dualisty" ve své „Aesthetice" (str. 316.
a 317.) se staviteli. Na obranu jich neuvádí ničeho podstatného ; na-
opak jeví se býti poznámka o „sklepeních, ornamentech a budově,
jejíž základy leží kdesi uprostřed," poklonou pro dualisty dosti po-
vážlivou a pochybnou.

Nebudiž přehlednuto, že meze pojímání sluchového ve hloubce
přestávají daleko dříve než ve výšce. Berouce za střed ku př. a1
máme k disposici směrem dolů pouze 435 kmitů, kdežto nahoru, jak
Helmholtz (1. c. str. 31.) s určitostí tvrdí, kmitů 40.000.

Preyer a Hensen stoupají ještě výše a Blake v Bostonu udává,
že osoby trpící vadami bubínkovými nejvyšší tóny mnohem snáze po-
jímají než tóny hlubší, jsouce s to až 50.000 kmitů sluchem pojati
(Stumpf, Tonpsychologie, str. 264). Níže vrátíme se k této věci ob-
šírněji.

Prvý přímý podmět k dualismu vychází, jak se zdá, od M. Haupt-
manna. Pozoroval totiž (Die Nátur der Harmonik u. Metrik, str. 34),

220 Karel Stecker

jako již mnozí před ním, že tvrdý trojzvuk skládá se z velké tercie
-(- malé tercie, a trojzvuk měkký naopak z malé tercie -j- velké tercie,
a že tudíž měkký trojzvuk jest pouze převratem trojzvuku tvrdého,
trojzvukem negativním, odvozeným z jistého východiska cestou zpá-
tečnou.

Než hlavním tónem trojzvuku měkkého není, jak Hauptmann
a po něm řada jiných mylně se domnívají, dominanta, nýbrž, jako
při trojzvuku tvrdém, základní tón, tedy ve trojzvuku c—es — g tón c
a nikoli g; c—e—g a c—es — g jsou trojzvuky, mající různou mediantu
(tercii) (Engel, Aesth. str. 16.).

Se vší energií bystrého pozorovatele vrhl se Oettingen před
čtvrtstoletím na předmět tak nesmírně lákavý a zbudoval, jak obecně
známo, na základě tónické a fénické příbuznosti zvuků, kterouž E.
Mach nazývá „interessantní hypothésou" (Mendelův slovník, I., str.
124.), svůj „duální systém harmonie." Odr. 1866., kdy spis Oettingenův
spatřil světlo světa, mnohý učenec již brousil na něm svůj rozum
a důvtip, anižby duchaplný tvůrce sám, pokud nám známo, od těch
dob byl dal sebe menší známky života.

Jmenovitě proti fénické části jeho nauky vystupováno opět
a opět, ano v nejnovější době zúplna zavrhována. Oettingen sám,
jak výše uvedeno, spodních tónů sice neslyší, přes to však počítá
s nimi jako se skutečnými, objektivními zjevy, jakými v pravdě jsou
pouze tóny svrchní. V důslednosti své však sleduje je až do hloubky,
v níž jsou čirou nemožností, přesahujíce daleko meze pojímání slu-
chového; tak na př. na str. 31. zmíněného spisu sestupuje až k tónu
C4, jemuž dle normálního a (a1 = 435) odpovídají 4,04145 kmitů.
Poněvadž však dle novějších výzkumů Preyerových a Ellisových „nej-
hlubší vůbec slyšitelný tón odpovídá 15 kmitům*) za sekundu" (Engel,
Aesthetik, str. 13.), náleží nejen C4, nýbrž i C3, a dle Helmholtze,
jenž stanoví kmitočet nejhlubšího slyšitelného tónu na 20 (1. c. str.

*) W. Wundt ve svém díle „Grundzůge der physiolog. Psychologie" (I., str.
423) vyslovuje se, že meze pojímání sluchového ve hloubce o celou oktávu
níže leží, než obecně se soudí, poněvadž dle jeho pozorování a výzkumů
lze zřetelně postihovati ještě differenční tón 2 retných píšťal při 8 zá-
chvějích. Počet záchvějů při tónech diferenčních rovná se jich kmitočtům,
a slyšel tedy Wundt, uváděje jako tóny prvotní C2 a (?2, jich differenční
tón C3 vznikající 8 kmity za sekundu. Tomu staví se s celou rozhodností
na odpor C. Stumpf, dovolávaje se všech, kdož kdy podobnými pokusy se
zabývali a dovozuje, že jest v tak veliké hloubce jediné možnou záměna
a mýlka s tóny svrchními, jež při hlubokých tónech poměrně dosti silně
vystupují (Vierteljahrsschrift fůr Musikwissenschaft, 1888, str. 542.).

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 221

31.), i tón C2 v říši nemožnosti a tolikéž veškery níže než 62 my-
šlené tóny differenční.

Potřebuj e-li tudíž Oettingen ku provedení svého systému „tó-
nický spodní tón" trojzvuku Et — Gx — Hl (str. 33.) a shledává jej
v tónu C4, nepočítá se zjevy skutečnými, nýbrž s pomysly. Co zna-
mená po té v řadě tónů „C^ C4" ještě ono „etc." (str. 31.),

věru nesnadno pochopiti. Ci snad jediným toho účelem by bylo vésti
celou theorii „ad absurdum," poněvadž bychom musili pak tón C7
mysliti si vzbuzený polovicí jednoho kmitu ?

Jak rozhodně jinak má se věc při tónech svrchních! Nejvyš-
šímu , v hudbě užívanému tónu odpovídá 4138*5 kmitů. Zbývá
tudíž pro svrchní tóny tohoto nejvyššího tónu ještě asi 37'000 kmitů:
svrchní tóny jsou neodmluvně zde, znějí, jsou slyšitelný, jsou posi-
tivní oproti negaci tónů spodních.

Dále praví Oettingen (1. c. str. 32.) : „Nejhlubší všem (t. zvukům,
částkám jistého souzvuku) společně náležejících svrchních tónů zovu
fónický svrchní tón." *) Fónickým svrchním tónem trojzvuku c—e — g

*) Pohříchu neshodují se ani výsledky matematických výpočtů Oettingenových
(1. c. str. 36.) bezvýminečně s pravidly (tamtéž str. 33.), jím stanovenými.
Fónickým svrchním tónem intervalu e:g, t. j. nejhlubším splývajícím („koin-
cidujícím") svrchním tónem, nemůže býti h3, nýbrž h2, tónickým základním
tónem intervalu c : es ne As3, nýbrž As2 : neboť, jsouli dva tóny vyjádřeny
dvěma čísly celými a jsouli tato navzájem prvočísla („relativ prim11), jest
tónickým tónem základním jednička (1) a fónickým svrchním tónem, jak
samozřejmo, tón odpovídající nejmenšímu společnému násobku obou čísel"
(Oettingen, str. 33., též Riemann „Die objective Existenz der Untertone,"
str. 10.)

Jakp součástka trojzvuku c:ě:g (4:5:6) jest ě:g — 5:6, relativní to
prvočísla; fónický svrchní tón tudíž 5 X 6 — 30 t. j. tón h2 a nikoli, jak
na str. 36. uvedeno, h3, čili 15/?. c a ne 15 c. Dále c :es jako součástka
trojzvuku e:es:g (10:12:15) činí poměr 10:12, čísla to, jež, jak zřejmo,
relativními prvočísly býti nemohou, jsouce dělitelná dvěma; nemůže tudíž
dle pravidla Oettingenem vysloveného býti tónickým tónem základním jed-
nička (As3), nýbrž dvojka (As2) čili 2/15 g a ne Vis 9- Následovně by ne-
bylo 1 (As3) tónickým základním tónem intervalu c: es =10: 12, (2/15 g),
nýbrž intervalu O: Esz=.5:Q, (l\15 g) a p. v. Správnost uvedených fakt
nejnázorněji vystoupí a potvrzuje se následující přirozenou řadou svrchních
tónů:

e (5)— e1 (10)— A1 (15)— e2 (20)— gis2 (25)— h2 (30)

g ( 6)-g* (í2)-d2 (18)- g2 (24)-A2 (30) t. j.
fónickým svrchním tónem intervalu ě : g (5:6 jest h2 (30), č. 15/2 c.
As2 (2)—^ (i)— Es (6)— As (8)—c (10)— es (12) t. j. tónickým základním
tónem intervalu c:es (10: 12) jest As2 (2), 5. 2/15 g.

222 Karel Stecker

však není h3 (v textu mylně uvedeno A2), nýbž d3, jak z následující

řady jasně vychází na jevo:

c — cl—gl — c2 — e2 — g2 — b2 — c3 — d3 \

e—e1 — liy — e2 — gis"- h2 d3 \

g—g '— dz—g2- h2 d3 J

Rovněž i „zrcadlové obrazy" obou tónorodů (tónického a féni-
ckého) v basovém klíči nezdají se jaksi Oettingenovi ve všem býti
po vůli, jak v melodii tak v basu. Kdo o věc se zajímáš, neobtěžuj
si učiniti pomocí zrcadélka malý pokus dle Oettingenova návodu.

Věru nelze nám než s odporem odvrátiti se od tak hnusných
hudebních nestvůr, na jichž odhalení vyplýtval Oettingen zbytečně
mnoho důvtipu a jež mají býti reklamou pro celý ten pochybný
systém. Půvabná tato"; hříčka se „zrcadlovými obrazy" vede Oettin-
gena nutně k basovým klausulím v sopránu, sopránovým melodiím
a ozdobám v basu, závěrům na akordu kvartsekstovém bez citlivého
tónu, zkrátka k objevům, jež člověku hudebně vzdělanému jsou s to
vylouditi jen trpký, soustrastný úsměv. Kolik tu absurdních, převrá-
cených názorů! „Praxe hudební vyhýbá se opatrně všem ozdobám
v basu, poněvadž k hlubokým tónům pojí se idea vážnosti, těžkopá-
dnosti a delšího trvání" (Stumpf, Tonpsychologie str. 218.) Z téže
příčiny, píše Stumpf, přiděluje praxe veškery koloratury a pasáže
výhradně sopránu činíc ze pravidla toho výjimku jen ve případech
zvláště odůvodněných. Jestiť to zcela přirozeno, an „relativní citlivosti
rozeznavací" směrem dolů, s výšky do hloubky, značně ubývá; vážné
tóny hlubší vymáhají více času, abychom náležitě je pojali, než le-
houčké tóny oktáv vyšších ; „proto pohybuje se bas z pravidla zvolna,
dlouhým krokem, proto svěřuje hudební praxe prodlevy a noty vy-
držované obyčejně hlasům hlubokým, chody chromatické a p. hlasům
vysokým" (Tonpsychologie, str. 220., též Vierteljahrsschrift 1888, str.
542.). Věru nebylo potřebí autoru v předmluvě teprve čtenáře uji-
šťovati (1. c. str. III.), že „nedostává se mu jak theoretického tak pra-
ktického vzdělání v hudbě." Leč na základě upřimné této výpovědi
aspoň tolik lze uvěřiti, že nechápe Oettingen, pročby závěrečný
akord hudebních skladeb měl v basu končiti právě tónikou a ne
jiným intervalem na př. dominantou (1. c. str. 76.). Aby systému
svému, pro nějž právě jako Riemann nemá z celé hudební literatury
jediného příkladu,*) přece zjednal váhy, reviduje s energií, mírně

*) Riemann praví ve své „Mus. Syntaxis" (str. 54.): „Pro provedení Oettin-
genovy mollharmoniky i ve způsobe nejjednodušší nemohu, pohříchu, z celé
hudební literatury uvésti ani jediného dokladu .'"

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební.

223

řečeno, odvážnou harmonisace našich héroů Bacha, Mozarta, Beetho-
vena a přizpůsobuje je svým fénickým účelům. Jmenovitě v Beetho-
venovi nezdá se míti zvláštní záliby; opravy jeho skladeb (Harmo-
niesystem, str. 100. a násl.) aspoň zřejmě tomu nasvědčují. Jakým
způsobem se mu pokusy jeho daří, posoudiž každý z následující,
Oettingenem „opravené" harmonisace jedné z irských písní ve sbírce
Beethovenově :

The

trees with a - ged

arms were war-nng,

*~é

ř=t

~0- -é -\ — i -V — S N

-0 = m—ti 1 — q , *-

ÍEĚ

cross the swel-ling

drum - lie wave.

Toho druhu „korrektur", hudebních abnormit, nalézti ve spise
Oettingenově slušný výběr.

Tolikéž Helmholtz upozorňuje na nedostatečnost a nepřístojnost
fénického systému Oettingenova, uváděje zřejmě: „Oettingenem se-
strojený tónorod jest rod sekstový (t. j. frýgický církevní), jenž ocl
historického, obecně užívaného měkkého systému podstatně se liší"
(Die Lehre v. d. Tonempf., str. 587.) Engel (Aesthetik, str. 317.)
o tom píše: „Rod měkký není tónorodem samostatným, nýbrž odvo-
zeným z rodu tvrdého. Dur a moll nelze nijak pokládati za souřadné
(„coordinirt"), nýbrž dur musí platiti vždy jako tónorod původní, moll
jako odvozený." Vyvíjíť se ze svrchních tónů zvuku a představuje
se nám jako 10., 12. a 15. svrchní tón.

Patrno, že fénický systém založen je na půdě sypké, jest pod-
vratný, pravdě odporující. Současně s ním však padá všechen dua-
lismus a zbývá pouze systém tvrdý, daný přírodou a náležitě odů-
vodněný. —

224 Karel Stecker

Každý zvuk jest, jak již shora naznačeno, zjevem složitým,
a rozklad jeho v součástky „základem vší theorie hudby." Zvuk F
na př. skládá se z tónů:

:í U-- ■&■ -f*- V *- H-t— +-

•*&■ r, 5 .7 _ ■<*■ H-H1- +- 1— +- +- i—

=3= ^^te=jg=f-r^=-t=n=t=±.-=tr atd.

Ip^it

Kada svrchních tónů jest, jak Helmholtz (1. c. str. 37.) uvádí,
„pro veškery zvuky, jež odpovídají pravidelnému, periodickému po-
hybu vzduchu, vždy táž." Než některé zvuky nechovají v sobě ve-
škery tóny svrchní; tak na př. scházejí klarinetům tóny připadající
v řadě vytčené na čísla sudá (svrchní tóny liché). Tón e klarinetů
skládá se tudíž z následující řady partialních tónů:

íelf

gva-

>- -ftg-r

=f=£:

| =*p== — — — atd.

7^"

V tomto směru sluší tedy rozsah prve zmíněné věty Helmholtzovy
poněkud omeziti. Na základě pak téhož omezení, na základě tohoto
nepopiratelného, zvláštního složení zvuků klarinetových dospějeme
později, pokud nauky o konsonancích se týče, k závěrům dojista po-
všimnutí hodným. Při zvucích však, jež skládají se z prve uvedené
řady úplné, shledáváme, že jména některých tónů se opakují, jiných
po té nikoliv. V řadě svrchních tónů zvuku F obsažen jest tón /
pětkráte, tón c třikráte, a a es dvakráte, tóny g, Ji, d a e pouze
jednou. Malé septimě es přisouzen, jak viděti, týž význam, jako velké
tercii a; čistá kvarta, malá tercie a malá seksta vůbec nejsou za-
stoupeny, velká seksta objevuje se v sousedství intervalů dissonantních
g, h a e. Právě v tomto častějším opakování některých tÓDŮ spatřují
všichni, kdož s theorií Helmholtzovou nedosti zdají se býti spokojeni,
princip nový; z něho Čerpají podnět ku theorii zastupování zvukův,
princip to, jenž v prvé řadě jeví se jim býti povolaným hráti hlavní
úlohu v nauce o konsonanci a dissonanci.

Tóny, z nichž příslušný zvuk se skládá, jej zastupují. Tak, vše-
obecně vzato, měla by logicky zníti jich zásada. Snadno však pocho-
piti, že zastancové principu zastupování zvuků dle možnosti domá-
hají se zásadu tuto zjednodušiti. Meze zde stanoviti není nesnadno,
poněvadž k utvoření stupnice nevyhnutelně potřebují 15. svrchního
tónu (při tónu C tónu h2), získávajíce jím jednak velké septimy na př.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 225

f—e1 (8 : 15), jednak nemohouce bez něho se obejíti při sestrojování
trojzvuku měkkého v poměru 10: 12: 15.

Vedle toho však dlouho nerozpakují se vymýtiti vše, co není
jim dosti pohodlno, a nejraději ovšem by podrželi pouze oktávu,
čistou kvintu a velkou tercii. Tomu však již z toho důvodu co nej-
rozhodněji sluší se opříti, že zvuky různých nástrojů na různé odká-
zány jsou intervaly, a tu zejména na malou septimu, na př. zvuk e
klarinetu na tóny e — h1 — gis2—ds, nebo klavírní zvuky ve velké oktávě,
v nichž intensita 7. partialního tónu až nápadně vystupuje. Existenci
této septimy nižádným způsobem nelze popříti, její důležitost nižádným,
byt i sebe důvtipnějším výkladem odstraniti, snížiti nebo odmítnouti.

Tvrdí-li tedy na př. Hostinský, že „k sedmé součástce (přiro-
zené septimě) nelze nikterak přihlížeti, poněvadž v moderní soustavě
hudební, která stupnice své skládá na základě intervalů trojzvukových,
tedy stupně jejich výhradně kroky kvintovými a terciovými určuje,
pro přirozenou septimu není vůbec místa" (Nové dráhy etc, str. 17.),
čili, že přirozenou septimu 4 : 7 (a tudíž i malou tercii 6:7a další
velkou sekundu 7 : 8) sluší ignorovati, poněvadž „do našeho systému
se nehodí lišíc se i od septimy čtvrté součástky, odvozené z této
kroky kvintovými (při tónu c1 septima b1), i od septimy, povstalé
krokem kvintovým a terciovým (septima b1)" (Die Lehre v. d. mus.
Klángen, str. 13. a 65.), tož jest argumentace podobná ve theorii, bu-
jící vesměs na tónech svrchních, vždy výsledkem povážlivé libovůle,
činíc mimoděk dojem argumentace asi následující: Poněvadž přiro-
zená septima do systému zastupování zvuků se nehodí , opravdu
hrozíc jej podvrátiti, proto třeba stůj co stůj vybájiti nějaký důvod,
jímž bylo by lze tuto překážku odstraniti. Proto také nepochybně
„dospíváme ku přesvědčení, že pátým partialním tónem řada pod-
statných součástek jistého hudebního zvuku jest vyčerpána?" Přes to
však „zdá se, že náš sluch aspoň tam, kde malá septima zcela
samostatně vystupuje, poněkud přece kloní se pojímati ji jako septimu
přirozenou" (Hostinský, Lehre v. d. mus. KL, str. 64. a 65.)

K nepopiratelné, nesmírné důležitosti septimy přirozené přímo
a nejjasněji poukazuje Kiemann v „Mus. Syntaxis." Stůjž zde resultát
jeho úvahy, pokud sem se vztahuje (1. c. str. 33.): „Tato enharmo-
nická identifikace (t. přirozené septimy 7/4 se septimou 9/s5 povstalou
kroky kvintovými, ve čtverozvuku dominantním) jest positivním faktem
našeho pojímání sluchového, významu nekonečně velikého, jež jediné
naši 12půltonovou soustavu činí způsobilou pro veškery možné sledy
akordické." Jest arci pravda, že přirozená septima 7/4 není matema-

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 15

226 Karel Stecker

ticky totožnou se septimou jak naší stupnice měkké 9/5 (rod terciový,
aeolický církevní), tak se septimou y = | X íh povstalou kroky
kvartovými (rod kvartový, sekstový a septimový — Helmholtz, str.
450.), neboť J': l =|f a J: '-/ =|f; může však proto již okolnost
ta býti důvodem postačitelným ve theorii, zakládající se cele na svrch-
ních tónech, v nichž přirozená septima dvakráte a to mohutné jest za-
stoupena ? Tvrdíme s rozhodností, že právě naopak nutno vždy se sep-
timou 7/4 počítati, opíráme-li zásady své vesměs o nauku o tónech
svrchních. Nelze nám krom toho zamlčeti patrný, do očí bijící přehmat
v této příčině. Musí totiž theorie zastupování zvuků, ač chce- li býti
jen poněkud důslednou, nezbytně připustiti, že vedle dissonantních
malých septim 9/s a 16/9 existuje ještě septima konsonantní, zastoupená
jakožto podstatná součástka v každém zvuku, totiž septima přirozená,
interval to dle téže theorie konsonantnější než malá seksta, zastu-
pujíc kterýkoli zvuk jako součástka 4. a 7., kdežto malá sekta jest
součástkou 5. a 8.

Hostinský připomíná opět a opět, že nejhlavnějším činitelem
při pojímání konsonancí jest „zvyk sluchu11 domáhati se přirozeného
složení zvuku dle jeho součástek i při souzvucích umělých. Toť také
jedna ze příčin, proč theorie zastupování zvuků musí se zakládati na
ladění Čistém; v temperovaném ladění nutně padá. Jestif v tomto
pouze jeden druh malé septimy (1, 78), totožný se septimami y (1,
77) a f (1, 80) i se zvětšenou sekstou V¥ (15 73).

Udeříme-li tedy na klavíru septimu c — b, kterak bude si ji dle
„zvyku" vykládati náš sluch? Zdali co septimu 16/9 či 9/5 nebo do-
konce co sekstu \*j ? Připustí zajisté i zastancové zmíněné theorie ,
že na základě zvyku, jenž jest faktorem jediné rozhodujícím, výhradně
jako septimu přirozenou, zastoupenou v každém zvuku, septimu to
zvuku c nejblíže příbuznou, t. j. tedy. septimu „konsonantní." A jak
dále bude vykládati si sluch temperovanou malou tercii? Zdaž jako
tercii I nebo J- ? Zde možno na základě zvyku připustiti výklad dvojí
t. j. malá tercie ladění temperovaného nezastupuje zvuk jeden, nýbrž
zvuky dva\

Toť právě onen kámen nárazu, jemuž nelze se vyhnouti a na
němž rozráží se veškera theorie zastupování zvuků, poněvadž resultát,
k němuž zde nutně dospíváme, příčí se skutečnosti. Zde theorie zastupo-
vání zvuků kapituluje a kapitulovati musí. Jest to tedy pouhým lichým
zastíráním a odvracením zřetele s pravého, vlastního jádra věci, když
zastancové zmíněné theorie nemají v řadě svých konsonancí pro při-
rozenou septimu místa jediné proto, poněvadž „do naší soustavy tó-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 227

nové se nehodí." Což na tom jim může záležeti? Vždyť přes to
hodí se a hoditi se musí do theorie konsonance dle zastupování
zvuků, poněvadž nelze popříti, že každý zvuk jí jest zastoupen. Ne-
jedná se zde tudíž o to, je-li septima 9/5 a ,6/9 dissonancí čili nic,
nýbrž jenom, je-li septima '7/4, zastoupená v každém zvuku, konsonancí,
čili obdržíme-li snížením septimy 16/n o interval 63/64 ze septimy dis-
sonantní septimu konsonantní, kterýžto závěr přece nevyhnutelně vy-
plývá ze zásad theorie zastupování zvuků. Tímto zjevem přichází celá
theorie tak do úzkých, že nezbývá jí než buď septimu přirozenou uznati
za konsonanci {!), nebo přiznati si značnou nedůslednost.

Zastupují tudíž najisto zvuk F(l) v prvé řadě různé jeho ok-
távy, vyznačené čísly 2, 4, 8, 16, dále duodecima (3) se svými ok-
távami (6 a 12), vrchní tercie (5 a 10) a bez odporu též vrchri1
septimy (7 a 14), ze všech uvedených pak hlavně tóny 2. a 4., 3. a 6.,
5. a 7. K zastupování některého zvuku potřebí, jak samozřejmo,
nejméně dvou současně znějících tónů různé výšky. V našem případě
béřeme-li v úvahu pouze prvých 8 tónů svrchních, zastupují zvuk F
kombinace tónů : F—c\ F—a\ F—c2, F-es2, f—c1, f—f\ f—a\
f—c2, f—es2, cl—f\ c1— a\ c1— es2, c1—f2,fí—aí,fl—c2,fl-es2}
a} — c2, a1 — es2, a1—/2, c2 — es2, c2— f2 a es2—/2.

Z toho vyplývá, že k zástupcům zvuku F nutně náležejí též
intervaly F—es2, c1 — es2,/1 — es2, a} — es2, c2 — es2 a es2— f2, t. j. malá
septima, zmenšená kvinta a velká sekunda, tudíž vedle intervalů kon-
sonantních též intervaly dissonantní. Dále vyplývá z toho důsledně
že výše uvedené kombinace nezastupují pouze zvuk F, nýbrž že tytéž
intervaly jsou též součástkami zvuků jiných. Tak jest:

f—fl 3. a 6. partialním tónám zvuku Bl,

C
As

» » » ^s?

)) » » -Dn

„ „ „ Asy atd.

Stopuj eme-li tím způsobem řadu prvých 8 partialních tónů zvuku
Ci, shledáme, že pouze G — B vztahovati lze ku Es2 a že k pod-
statným součástkám zvuku C2 vedle jiných intervalů též malou
septimu, zmenšenou kvintu a velkou sekundu nevyhnutelně sluší po-
čísti. Tof faktum nepopiratelné, neodvolatelné pro svůj fysikální základ,
na němž staví též zastancové theorie zastupování zvuků • náš sluch

15*

c1 — es2

12.

f1-*1

al—c2

c2 — es2

es2 — g2

f-c2

c2-f2

10.

13.

228 Karel Stecker

dojmům z tohoto přirozeného složení zvuků vyplývajícím již uvykl,
„Hlavním činitelem je zde zvyk našeho smyslu; ony intervaly, jimž
uvykli jsme na přirozeném složení jednotlivých zvuků hudebních, žá-
dáme a vyhledáváme i na všech umělých útvarech hudebních, po-
něvadž zdáti se nám musí, že tónové pocity, které právě takové
intervaly tvoří, nezbytně k sobě patří, jsouce podstatnými částkami
téhož celku přirozeného, jinými slovy : že jsou navzájem nejblíže pří-
buzné. A jsouli 2 tóny nejbližšími příbuznými, sluch náš současné
znění jejich snadně přijímá jakožto dojem celistvý a jednotný, har-
monický, t. j. jakožto souzvuk konsonantní" (Hostinský, Nové dráhy
etc, str. 18). Nuže, na základě našich vývodů výše uvedených, a se
zřetelem na výpovědi právě citované, pokud týče se zvyku našeho
sluchu, jsou po té malá septima, zmenšená kvinta a velká sekunda
konsonancemi, a to se zvláštním příhledem ku svrchním tónům kla-
rinetů atd.. konsonancemi téhož významu, jako kvinta čistá a tercie,
ano všecky dohromady nad to jsou konsonantnějšími nežli kterákoli
oktáva základního tónu, po níž v celé řadě svrchních tónů marně
bychom pátrali!

Nelze dále přehlednouti, že v řadě svrchních tónů objevují se
dva druhy malé tercie (5:6 a 6:7) a trojí velká sekunda (7 : 8,
8:9 a 9 : 10), čímž theorie konsonancí na základě zastupování zvuků
opětně kolísá. Jest tudíž velice na pováženou, sluší-li principu zastu-
pování zvuků přiděliti význam jemu přisuzovaný čili nic, poněvadž
v pravdě neodmluvno jest, že konsonance, praktickou hudbou uzná-
vané, s dissonancemi nad míru klidně se snášejí a s nimi též zvuky
zastupují. Než i dle theorie Helmholtzovy nevykazovala by oktáva
klarinetů žádných koincidencí tónových:

e — hl — gis 2 — d 3 — fis 2 — ais 3 — cis * — dis *
e1 — h2 — gis3 — d4,

a kvita pouze jednu:

e — h1 — gis2 — d3 — fis9 — ais3 — cis* — dis*
h—fis2 — dis3 — a3 — cis* — eis*.

Nemohly by tudíž vůbec na dvou klarinetech povstati konso-
nantní souzvuky, což však v živém odporu stojí se zkušeností. Tato
nesrovnalost odpadla by jenom tehdáž, přijali-li bychom za pravdu,
že sudé partialní tóny klarinetů nescházejí zcela, nýbrž jen velmi
slabé jsouce nejsou slyšitelný. —

Oettingenův fénický systém pozbyl znenáhla úplně půdy, a dnes
hájí jej již jen pranepatrný kroužek „harmonických dualistů" s Rie-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 229

mannem v čele, s neústupnou sice zatvrzelostí leč bez výsledku.*)
Přesvědčili jsme se však, že i systém tónický nejednou nalézá se
v úzkých. „Positivní11 živel konsonance a dissonance, odhalený v prin-
cipu zastupování zvuků a na odiv stavěný se vší slávou a nádherou
rozlétá se jako prázdná sněť, poněvadž závěry jeho spočívají na ne-
správných návěstích. — „Dle Helmhoitze nestává vlastně vůbec kon-
sonance, nýbrž jen větší neb menší stupeň dissonance," hlásá Oettingen
(1. c. str. 30.). Dojista tvrdí tak Helmholtz vším právem: nečinit ani
jednotlivý zvuk o sobě, rozložen ve své součástky, dle běžných ná-
zorů celek konsonantní, poněvadž svrchní tóny navzájem vesměs ne-
konsonují. Nelze tedy nikomu nad tím s podivením se pozastavovati,
nevyjímaje ani Oettingena ani Helmhoitze. Ve výrazu Oettingenově
„větší neb menší míra dissonance" obsažena jest výtka, že zde ne-
stává žádných pevných hrází mezi konsonancí a dissonancí, nýbrž
pouze nenáhlý přechod z jednoho rayonu do druhého. Než právě
tento postup vysvětluje mnohem přirozeněji vzájemný poměr obou,
chovaje v sobě analogii pojmů kontrastujících : světla a tmy, dne a noci,
tepla a zimy a t. p. či musí slunce z rána najednou vysvitnouti
plnou, nejjasnější září a na večer okamžitě shasnouti, aby bylo lze
učiniti si a demonstrovati představu světla a temna? Musí býti vždy
jen rozžhavená huť obrazem tepla a obrazem zimy ledovec? Musí
strom jedním okamžikem vypučeti ratolesti a rovněž tak rychle
uschnouti?

Na jiném místě (1. c. str. 45.) uvádí Oettingen, že tvrdý troj-
zvuk c- e — g „chová v sobě jistý konsonantní a dissonantní živel,"
čili že jest „zároveň konsonantní a dissonantní.11 Totéž tvrdí ve svém
„Slovníku" Riemann (Musiklexikon , str. 512.) o kvartsekstovém
akordu g—c — e, a jest to po jeho náhledu především čistá kvarta,
jež chová v sobě tuto dvojakosť. Jsou-li toto výsledky „positivního
živlu" Oettingenova, pak věru není proč měly by míti přednost před

*) Jmenovitě sluší v té příčině uvésti H. Schródera a W. Schella, kteří v nej-
novější době snaží se znovu vzkřísiti zavrženou hypothésu o existenci tónů
spodních (Der Klavierlehrer, 1887, str. 162., 193. a 206.), dovozujíce, že
na violoncellu při prudkém škrtnutí smyčcem povstávají tóny spodní, ač
prý jsou to „tóny prašeredné, zvuku ohyzdného, jejž bylo by teprve potřebí
nějakým způsobem zušlechtiti." Pokusy jejich jsou tak málo přesvědčivý
a tak směle založeny, že nelze k nim přihlížeti vážně, ana spíše blízka
jest otázka, zdali ony prašeredné zvuky, vylouzené násilným trhnutím
smyčce, jež nad to dle Schella nečiní určité řady kolísajíce rozmanitě
ve své výšce, jsou vůbec nějakými tóny neb zvuky hudebními, jimž dle
výpovědí Schellových asi měrou nepatrnou se podobají.

230

Karel Stecker

Helinholtzovou „větší neb menší mírou dissonance." — Tolikéž proti
výpovědím následujícím a jiným podobného obsahu u mladších stou-
penců theorie zastupování zvuků jest nám ve smyslu dřívějších našich
vývodů se ohraditi. Hostinský (Nové dráhy etc, str. 25 , 33. a 42.,
též Die Lehre v. d. mus. Kl., str. 66., 72. a 88.) píše:

a) „Dva tóny, které jsou podstatnými součástkami téhož hudeb-
ního zvuku, nazýváme přímo příbuznými." Jest tudíž dle toho vzhledem
ku zvuku c:c — b, e — b a b — c přímo příbuzno, c — es, c—f, c-a,
c—as nikoliv, na př.

+ +

-gfr^--:

-jst.

iiPI

~2r

atd.

-&z

Tóny f1 a a1 nejsou podstatnými součástkami zvuku c, tedy
nejsou s ním přímo příbuzný.

b) „Současné znění dvou přímo příbuzných tónů jest konsonance"
Následovně jsou c—b, e— b a b—c konsonancemi, nikoliv však c— es,
c — y, c — a a c—es.

A přece, tušíme, nebude nikdo tvrditi, že ve příkladě sub a)
uvedeném kvarta a seksta jsou dissonancemi. Činí-li dojem uspokojivý
čili nic, nepadá zde na váhu: slušíť vždy ostře rozlišovati pojmy
„konsonance" a „libozvuku smyslového."

c) „Každý konsonantní interval zastupuje onen zvuk, jehož
úryvkem jest." Interval el — gl jest úryvkem jak zvuku C, tak zvuku
Ax; který z obou zvuků tedy vlastně zastupuje? Snad přece ne oba
zároveň? Který zvuk zastupuje tercie c2 — eg2 ve příkladě následu-
jícím?

•JBt

s^zgřzz: atd.

=F r

Dle theorie zastupování zvuků jediné tónický zvuk As, dle
„zvyku" pak sluch má volbu mezi zvukem As a F; a přece sluch
„ nepře dp oj atý" bude se zde ihned domáhati toniky c, v čemž jej
také další postup utvrdí. Nepřikloní se tedy, jak přirozeno, ani ke
zvuku As ani F, nýbrž nejspíše ke zvuku c, jejž interval c2— es2 ani
nezastupuje!

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 231

d) „Tvrdý trojzvuk (na př. t— e — g) zastupuje zvuk svého zá-
kladního tónu." Totéž činí též tak zvaný dominantní čtverozvuk
c — e—g — 6, pětizvuk c — e — g — b — d a j.

e) „Měkký trojzvuk (na př. c — es — g) není Čistým, bezúhonným
zástupcem zvuku svého základního tónu, nýbrž předvádí nám zvuk
ten zkalený, zastřený dvěma jinými zvuky (malé vrchní tercie es
a velké tercie spodní as)." Zastupují-li tvrdý trojzvuk (c — e — g),
čtverozvuk (c — e — g — b) a pětizvuk (c — e — g — b — d) zvuk svého zá-
kladního tónu, tož zastupuje jej také čtverozvuk c — e — g—h a ob-
sažený v něm trojzvuk e — g — h jakožto 10., 12. a 15. partialní tón.
A tímto způsobem stává se zbytečným onen věru násilně přivlečený,
těžkopádný výklad „zkalenosti a zastřenosti" měkkého trojzvuku po-
mocí zastupování zvuků. Theorie zastupování zvuků nereflektuje zde
na výklad konsonance měkkého trojzvuku jako 10., 12. a 15. sou-
částky zvuku. Proč? Snad pouze proto, že v praktické hudbě sou-
částky tak daleké se odstraňují, any působí rušivě ? Z tohoto důvodu
asi nikoliv, nýbrž předem proto, že by tato theorie musila logicky
přiznati větší míru konsonance souzvuku na př. e— fis — g (10 : 11 : 12),
nežli souzvuku e — g — h (10 : 12 : 15), skládajícímu se ze součástek
vzdálenějších. Zvyk sluchu, pojímati za dokonalejší konsonanci souzvuk
součástek 10., 11. a 12., ve zvuku mohutněji zastoupených než součástky
10., 12. a 15, přirozeně k tomu nás by vésti musil.

Nad míru závažné jsou však pro naše vývody dvě věty Hostin-
ského (Nové dráhy etc, str. 19.): „K zastupování zvuků není potřebí,
aby zvuk byl úplný, poněvadž sluch náš i zvuky kusé, neúplné přesně
rozeznává; c-zvuk zůstává jím i tehdáž, scházejí-li mu jednotlivé sou-
částky ano i součástka prvá (tón základní)" . . .

„Budiž dále s důrazem podotknuto, že kusé, z konsonantních
intervalů vznikající zvuky doplňují řadu svých součástek do hloubky
svými tóny differenčními (bez rozdílu, jsou-li tyto primární, sekun-
dární atd.) ; ačkoliv tyto tóny jsou jen slabé a pouze na některých
nástrojích zřetelněji vystupují, sluší v nich přece spatřovati důležitou,
poněvadž objektivně danou oporu naší nauky11 (roz. zastupování zvuků).
Tím získáváme pro naši úvahu následujících veledůležitých důsledků:

1. Theorie zastupování zvuků musí opětně, chtíc býti důslednou,
ve svou nauku o konsonanci pojati intervaly, jež vznikají mezi sou-
částkami vzdálenějšími (výše součástky 8.), byt i tyto v praktické
hudbě zřídka se objevovaly, poněvadž sluch náš jednak i zvuky kusé
zcela přesně rozeznává a po druhé součástky vyšší ve přirozeném
složení zvuku, byť i slabě zastoupeny, tož přece objektivně jsou dány.

232 Karel Stecker

2. Pojírná-li Hostinský jednotlivé intervaly jako neúplné zvuky,
jimž po případě součástky spodní scházejí, též vyplývá z toho nutně
pro theorii konsonantních akordů následující:

•J -0- -0- •#- ■»- -0- -0- •*- * -tX v

mm==*=3*3m*m

t. j. srovnáme-li spolu trojzvuk tvrdý a měkký, a béřeme-li zkouma-
jíce jich konsonanci dle zastupování zvuků zřetel též ku primárním,
sekundárním atd. tónům diferenčním, této „důležité, poněvadž objek-
tivně dané opoře" téže theorie, objevují se nám pro zmíněnou theorii,
jak ze příkladu zřejmo, výsledky přímo zdrcující, jež netřeba věru šíře
rozváděti. Budiž jen ještě mimochodem uvedeno, že Hostinský na
jiném místě souhlasně s Oettingenem zastává náhled zcela opačný.
Tytéž tóny kombinační totiž, jež jsou zde „důležitou, objektivně danou
oporou zastupování zvukův", zasluhují na jiném místě povšimnutí ve
příčině nikoli harmonické, nýbrž pouze instrumentální (Oettingen, 1. e.
str. 30., Hostinský, Nové dráhy etc, stí. 12.) — Ostatně podotý-
káme s důrazem, že právě onen výklad zastřenosti zvukové velmi málo
jest na prospěch theorii zastupování zvuků; neboť tvrdí-li někteří její
stoupenci, že na př. měkký trojzvuk c~es — g jest konečně „přece
jenom tónickým c-zvukem, a sice a potióri, totiž převahou zvuku c"
(Hostinský, L. v. d. mus. KL, str. 88.), mají pravdu jen tak dalece, že
zvuk c zde skutečně o něco mohutněji je zastoupen nežli zvuky es
a as. Jiná však nad pomyšlení důležitá a zde jediné rozhodující jest
okolnost, zdali míra zastoupení zvuku c v našem případě je poměrně
tak veliká, žeby oba rušivé zvuky es a as, zastoupené terciemi, při
tom skoro zúplna nepřicházely k platnosti a mizely, jak v pravdě
srovnávati by se mělo se skutečností. Přihlédněme k věci blíže. Zvuk
c zastoupen jest kvintou, jež v řadě svrchních tónů objevuje se jako
součástka 2. a 3., zvuk es velkou tercií a zvuk as tercií malou, jež
objevují se v řadě tónů svrchních jako součástky 4. a 5., a po té 5.
a 6. Bude tedy při stejné jinak intensitě všech tří znějících tónů na
jistém nástroji (na př. na klavíru stejnou silou všech částek udeřený
trojzvuk c1 — es1 — gl) poměrná mohutnost zastupovací zvuků c (za-
stoupeného součástkou 2. a 3., cl — g1), Es (zastoupeného součástkou
4. a 5 , es1 — gl) a Ast (zastoupeného součástkou 5. a 6., cl — es1),

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 233

stavíme-li základní míru zastoupení jistého zvuku v intervalu uni-
sono, na roven jedničce, dle místa, jaké vykázáno příslušným inter-
valům v řadě tónů svrchních, ve případě nejpříznivějším:

c:^S:í1Siz=:V6:V20:1/3o = 10:3:2, t. j.
klademe-li zastupovací mohutnost zvuku c na roven 10, bude zvuk
Es naň působiti mohutností 3 a zvuk Así mohutností menší, 2. Po-
kládáme-li tedy ve theorii zastupování zvuků trojzvuk na př. c — es — g,
zastupující 3 zvuky, přes to za zvuk jeden, totiž za „tónický c-zvuk
zkalený," budou při uvedené zastupovací mohutnosti zvuku c — 10
naň působiti kalicí, rušivé živly es a as společně poměrnou mohut-
ností 5, čímž by arci zvuk c povážlivě byl alterován, zkalen měrou
více než citelnou, zastřen hustou mlhou, zkrátka míra jeho konso-
nance jakožto c-zvuku ve theorii zastupování zvuků srazila by se na
míru nepoměrně malou. Netřeba nám snad opět a opět dokládati
a se zvláštním důrazem znovu k tomu poukazovati, že stanovíce toho
druhu resultáty máme neustále a výhradně na zřeteli důležitou okol-
nost, že theorie zastupování zvuků tímto způsobem, a jediné tímto
způsobem vykládá konsonanci měkkého trojzvuku, nemajíc po té čeho
jiného se přidržeti. Zmiňujeme se o tom z té příčiny, aby snad nebylo
nám náhodou mylně rozuměno; mluvit také Helmholtz o zastřenosti
zvuku c v trojzvuku c—es-g (1. c. str. 478.), anižby však jen z da-
leka v tom chtěl spatřovati nějaký důvod pro konsonanci trojzvuku
měkkého, kterouž u Helmholtze zcela jinde sluší hledati. Při troj-
zvuku tvrdém i měkkém jest u Helmholtze míra konsonance totožná,
pouze tónický význam trojzvuku měkkého poněkud je porušen, kdežto
dle theorie zastupování zvuků je trojzvuk tvrdý úplnou konsonanci,
trojzvuk měkký po té stojí na nejkrajnějších hranicích konsonance
a dissonance : vlastně přísně vzato, jest silně dissonantní právě z toho
důvodu, že nezastupuje zvuk jeden, nýbrž zvuky tři, jsa jen za ně-
kterých výhodných podmínek měrou v celku nepatrnou konsonantním
t. „a potiori." Tu podstatně rozchází se Helmholtz s uvedenou theorii,
a přiznejme hned, že k velikému prospěchu vlastnímu: u něho troj-
zvuk měkký jest za všech okolností naprostou konsonanci, neodvislou
od větší neb menší zastřenosti tónality, konsonance a tónický význam
jsou u něho věci zásadně různé ; ve theorii zastupování zvuků stoupá
a klesá konsonance parallelně s vetší neb menší zastřenosti zvuku tó-
nického, konsonance a tónický význam stojí zde v nerozlučném svazku
příčinném! Jest zde tedy měkký trojzvuk za okolností zvlášť pří-
znivých konsonanci, rušivými živly mírněji zastřenou, za okolností
nepříznivých konsonanci docela zastřenou čili správněji dissonancí,

234 Karel Stecker

začasté až příkrou. Konsonancí však, jakou jeví se býti měkký
trojzvuk u Helmholtze a ve skutečnosti, není ve theorii zastupo-
vání zvuků nikdy, ani za okolností nejpříznivějších. Upozorňujeme
krom toho, že podobnými výklady popřává si theorie zastupování
dosti dalekých licencí vzhledem ke svým základním zásadám. Troj-
zvuk měkký, jak patrno, skládá se ze 3 konsonantních dvojzvu-
kův; Hostinský pak shrnuje vývody své o konsonantních dvojzvucích
v tato slova: „Každý konsonantní dvojzvuk představuje nám jeden
zvuk hudební, jenž od všech ostatních na tomtéž základním tónu
spočívajících liší se pouze kvantitou svých součástek, a má proto na-
nejvýš jinou barvitost, ne však jinou platnost zvukovou" (Nové dráhy
etc, str. 20.). Proto není ani příliš radno ani správno, intervalům troj -
zvuku měkkého jen tak zhola přidělovati jinou zvukovou platnost
„a potiori* než jaká jim náleží, není-li závažnost a odůvodněnosť
podobného jednání okolnostmi zvlášť příznivými doložena a nepopi-
ratelně ověřena.

Choulostivosť výkladu této theorie jeví se býti ještě více do
očí bijící ve případech následujících (čís 2. a 3.):

íJ. 1

3. — -»

■ \?&

ip:&

Případ 1. jest onen, jejž právě jsme vyložili. — Ve 2. pří-
padě jest zvuk c zastoupen součástkou 3. a 4. (g1 — c2), zvuk Es
součástkou 4. a 5. (es1 — gl) a zvuk As posléze 3. a 5. součástkou
(es1 — c2). Který tónický zvuk vlastně a potiori zastupuje e-moll-troj-
zvuk v tomto svém složení? Patrně asi zase c-zvuk, zastoupený
kvartou, leč zvuky Es a As, zastoupenými velkou sekstou a tercií,
skoro k neviditelnosti zastřený. Ještě daleko nápadněji má se věc ve
příkl. 3. >ás-dur-trojzvuk je konsonancí, poněvadž lze jej po případě
redukovati na zvuk jeden, t. tónický zvuk Ast ; jaké zvuky však za-
stupuje předcházející jemu c-moll-trojzvuk ? Zajisté opět zvuk c sou-
částkou 2. a 3. (c1 — gl), zvuk Es součástkami 4. a 5. (es1 — g1), 4.
a 8. (es1— es2), 5. a 8. (g* — es2), zvuk es1 součástkami 1. a 2. (es1 — es2),
1. a 4. (es1— es3), zvuk es2 součástkou 1. a 2. (es8 — es3) a zvuk Asx
součástkami 5. a 6. (c1 — es1), 5. a 12. (c1 — es2) atd. Který tónický
zvuk zastupuje zde c-moll-trojzvuk, při stejné jinak intensitě všech
5 zaznívajících tónů? Není-liž dle theorie zastupování zvuků pra-
vděpodobno a důsledno, že a potiori jediné zvuk Es, různými svými

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 235

oktávami tak nepopiratelně mohutně zastoupený a zvuk c nadobro
zastírající? A kterak lze potom vysvětliti konsonanci akordu, o nějž
jde, pozbývá-li platnosti zásada, dle níž „měkký trojzvuk je konso-
nanci proto, poněvadž a potiori zastupuje zvuk svého základního
tónu a tudíž přece jen jest tónickým zvukem/1 podobně jako trojzvuk
tvrdý? Důsledně vzato, zastupuje trojzvuk měkký ve příkl. 3. „a po-
tiori" jediné zvuk Es; bylo by tedy vlastně pramálo vážné, chtíti
takto složený c-moll-trojzvuk pokládati za konsonanci, an „a potiori"
tónickým c-zvukem není. Toť jsou nutné konsekvence zmíněné theorie,
pravdě ovšem se příčící: neboť i laiku samozřejmo, že akord ten
vzdor všem uvedeným důslednostem jest a zůstane konsonanci bez-
vadnou, s tónikou c. — Eklatantním, sem tolikéž se vztahujícím do-
kladem jest příklad, uvedený výše na str. 230. sub. a), o němž šíře
se rozepisovati bylo by zbytečno, ana věc je zcela jasná.

Obracíme zvláštní pozornost k toho druhu složitějším případům
jakožto k chorým stránkám theorie zastupování zvuků, kde důslednost
zavádí nás až do krajností nejzazších. Jak jednoduchý a jasný u při-
rovnání s tím ve všech případech jeví se býti výklad Helmholtzův.
A připustili-li bychom snad, žeby ani Helmholtzův výklad ve všem
nebyl dokoná postačitelný, tolik aspoň je jisto, že toho druhu názory,
jak je skýtá theorie zastupování zvuků, nemohou ani z daleka jemu se
blížiti, tím méně ovšem jej nahraditi!

f) „Dissonance je současné znění 2 tónů nepřímo příbuzných."
Vrátkosť této definice sama sebou vyplývá ze všeho, co jsme dosud
pověděli . . .

Hostinský mimo to odhaluje novou, „zvláštní a pro hudební
theorii velice důležitou vlastnost našeho sluchu," kterouž zove jeho
„optimismem" (Lehre v. d. mus. Kl., str. 71.), vlastnost to, jejíž po-
mocí tam, kde vzhledem k harmonickému výkladu intervalů různé
vyskytují se možnosti, neomylně s to je stanoviti, zaznívá-li na př.
c — es a ne c — dis. Okolnost tato tím pozoruhodnější nám býti se jeví,
poněvadž týž autor tvrdí, že „sluch hudební netemperuje." Poněvadž
tedy náš „netemperující sluch'' rozdíl mezi dis a es okamžitě musil
by znamenati, byl by dle toho „optimismus" vlastností, jíž příroda
obdařila sluch náš zcela darmo. V tomže smyslu a souhlasně s tím
uvádí Hostinský též na str. 49. spisu posléze citovaného: „Objevuje-li
se ve průběhu skladby malá seksta c — as, poznáváme ji ihned jako
malou sekstu, i byla-li by sebe více rozladěna, a nezaměňujeme ji se
zvětšenou kvintou c — gis, ačkoli tato v temperovaném ladění zní
stejně jako.c — as. Rovněž tak nezaměňujeme dissonantní /— gis s kon-

236

Karel Stecker

sonantním / — as." Tvrzení tato skýtají nám podnět k některým po-
chybnostem. Uveďmež příklady:

Kdož troufal by si ve příkladě tomto rozeznati c1 — as1, když
tamže zcela správně může státi též cl — gis1, jak z následujícího
zřejmo :

F=fc

— -Ji=ss3\*

~%f-

atd.

-M.

a£

3>:

— © —

-T—

Í\Sr

Což není snad příklad tento správný touž měrou jako předešlý ?
Příklady jiné:

*) {

±& —

:j=:zz

—a ^ L =«

atd.

9^=

t=^

:£=&

cdnst

o— g-

:h^:

b) <

i i>.«

^=fcs=s

Jsi

^ «l J

;z?—

Kdo může ve příkladech a i 6 tvrditi cos určitého. Není-liž
zde rozdíl čistě orťhografický a nikterak zvukový? Právě ve příkladě
b) vyhledávala by orthografie gis1 místo as1, a přece sluch po celou
dobu trvání tohoto tónu bude jej pojímati jako as1 se vztahem k tó-
nině f-moll, kdežto skutečně zní zde a jediné správno jest gís\ roz-
vádějící se k tónu á\ Zde by najisto onen „optimismus" sluch náš

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební.

237

zradil; nebo by snad měl zde místa jakýsi sluchový „pessimismus,"
jenž sluchu vnucuje tón as1 na místě gis1?

Sluch náš zde uveden v omyl a nezbývá mu než klidně vyčkati
rozvodu, aby teprve „ex post" (!) s to byl stanoviti, zaznívalo-li gis
nebo as\ Sledujmež ještě jedenkrát příklad posléze uvedený v násle-
dujícím změněném sledu akordů:

3^í

-M

1 01

>* U

W-ibJ

atd.

=í«=f

-^-Jj-i^-r-*-^

Zní ve 2. taktu (v sopránu) gis1 nebo as1, ve 3. taktu (v base)
cis nebo des, ve 4. taktu (v tenoru) gis nebo as? Sluch náš, jenž
v podobných případech, kde jest možný dvojí výklad, dle Hostinského
nikdy není na rozpacích, nevybředl by tentokráte opravdu ze spousty
zmatků. Ve složitých, hlavně modulujících větách pozbývá tedy „opti-
mismus" významu. Než právě tak má se věc i při větách jednoduš-
ších. Či může sluch náš „z vlastního popudu" neomylně něco sta-
noviti ve příkladech následujících?

Y& A ~f atd.

ifegEtjabz: E£g^=fez=g=

atd.

Rozdíl týče se opět jenom pravopisu; tak může v prvém taktu
všech tří příkladů státi i gis1 i as1 ; „optimismus" nemůže zde vy-
ložiti pranic.

Než připusťme, žeby, nehledě k uvedeným příkladům, vzhledem
ku zvětšenému trojzvuku do jisté míry mělo platnosti tvrzení Hostin-
ského; při pouhém intervalu je zcela neodůvodněno. „Optimismus"
při intervalech nevysvětluje pranic; neboť z obou daných tónů malé

238

Karel Stecker

seksty (c — as), pokud se týče zvětšené kvinty (c — gis), bylo by tón
hořejší lze snad pojímati jako gis tehdáž, postupuje-li náhodou na-
horu ; postupuje-li tón dolejší, může býti hořejší týmž právem gis
jako as. A ani při prve zmíněném postupu hořejšího tónu není pra-
vidlo bezvýjimečné, na př :

=1=4

atd.

i r ' i r i

Ve příkladě tomto je ť/is1 úplně rovnoprávno s as1, a výklad je
zcela libovolný. Ci bylo by lze vysvětliti zde něco „ex ante" nebo
„ex post"? Nebo dokonce „přípravou"? A což musilo by gis1 býti
připraveno? Snad tedy „zvukoslovem" ? Co vysvětluje zvukosled a kte-
rak? Přihlédněme jen k následujícím rozmanitým rozvodům zvětšené
sekundy a kvinty (resp. malé tercie a seksty), abychom náležitě se
přesvědčili o vrátkosti názorů Hostinského a úplné totožnosti přísluš-
ných intervalů:

J-

=!-

-m—g-

■»- p

#—»-?-

:=W=Jií

ř» *

*ř

ibi-

0 ■»-

í=t

r t. nrdĎ ' r r

— h#í — i-5 — íH 1 — •-

— *f— • *— tos — t— —

ít

Sd=fei

t=$É=t==S

>u1__fí^t_#_

-f

W" *'

ín^— ■

t r

rffc*

atd. atd.

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 239

Toho druhu dokladů bylo by lze uvésti celou řadu. Kdyby byla
idea „optimismu" možnou v rozsahu, v jakém pojímá ji Hostinský,
musela by věc nutně míti se právě tak také při kvartě a kvintě
čisté jako při zvětšené. Může-liž někomu našeptati jeho sluchový
„optimismus," který tón zaznívá a po případě dissonuje v následují-
cích příkladech?

atd.

Jak po té měla by se teprve věc při větách prudce modulu-
jících ! *)

Přehlížíme-li obor všeho badání sem se vztahujícího, nelze
nám než zaznamenati nápadnou neshodu v náhledech těch kterých
autorů. Svorni jsou všichni uznávajíce váhu výzkumů Helmholtzových,
nevzdávajíce se tím však vší akce offensivní. Právě naopak dávají
místa přesvědčení, že zásady a poučky Helmholtzovy, určeny jsouce
opodstatniti a důvody dotvrditi základy harmoniky, trpí všeho druhu
nepodcenitelnými nedostatky.

Prvým a zajisté ne nejmenším z nich jest E. Mach, jenž záhy
(1866) prohlásil: „Nutně musí zde stávati ještě jiného momentu,
jenž činí nás způsobilými rozeznávati poměr vzdálenosti dvou zvuků
neodvisle od záchvějů a většího či menšího počtu tónů svrchních
Tento moment pokládám za neznámý a nerozřešený." V nejnovější své
publikaci „Beitráge zur Analyse der Empfindungen" snaží se Mach
postoupiti dále, poukazuje k důležitosti otázek : „Proč hudební po-
city činí řadu?" a „dle čeho poznáváme určitý interval?" Rozřešení těchto
otázek shledává Mach v jistých pocitech vedlejších, t. zv. „pocitech
přísadných" analogii to podobných zjevů při barvách, a domnívá se,
že to jest asi ona dráha, jež snad by mohla vésti k cíli; které však
jsou ony „fysiologické živly," označené jím jako pocity přísadné,
toho, dokládá Mach, teprve se dopátrati bylo by dalším úkolem vědy

*) A přece dle Hostinského „sluch hudební netemperuje." Netemperuje
opravdu? V čem jiném konečně spočívá okolnost, že na př. sbor cvičených
routinovaných zpěváků někdy ve vokální skladbě neustále klesá, než pod-
statně v tom, že sluch za jistých okolností přece jen temperuje ? Anebo čím
lze vysvětliti, že žádný zpěvák, byť i sluchu nejvytříbenějšího, není 3 to
v C-dur „čistě" přednésti melodický postup na př. c — a—d — a, nýbrž
vždy vezme d o něco níže, nežli jen tím, že sluch hudební temperuje?

240 Karel Stecker

hudební. Náhledy svoje v tomže směru naznačil Mach ostatně již r.
1866 : „Způsobilost sluchu rozkládati zvuky v tóny stanovena pokusy
a prozkoumána dosti podrobně ; než vlastností jiných, jež jeví se nám
býti fakty nevysvětlenými, na př. smyslu pro výšku tónovou a pro
intervaly, dosud hrubě si nevšímáno. K nim pilné obrátiti zření budiž
předním úkolem budoucnosti" (Einleitung in die Helmholtz'sche Mu-
siktheorie, str. 88.). Jest skutečně s podivením nemalým, že tak
mnohým cenným, povzbuzujícím ideám Machovy m nebyla dosud vě-
nována náležitá pozornosť; kéž aspoň nyní tak se stane, po vydání
studie dříve zmíněné.

Nejnebezpečnějším na nějaký čas odpůrcem Helmholtzovým
zdál se býti Oettingen, jehož „Harmoniesystem in dualer Entwik-
kelung" svojí vábivou hypothésou o systému fénickém vlákal v osidla
svá nejednoho nadšence pro poctivou snahu. Dnes, jak hned shora
jsme podotkli, počítá se systémem fénickým vážně snad již jediný
Riemann. Jeho a Oettingenovým vývodům věnoval Helmholtz (1. c.
str. 498. a 587.) malou jen odmítavou a nevalně lichotivou zmínku.

Další ještě podrobný výčet námitek, vznesených proti nauce
Helmholtzově, byl by do únavy zbytečným, poněvadž v nejhlavnějších
a nejdůležitějších bodech k nim s dostatek jsme poukázali. Pokud
různosti v náhledech odpůrců Helmholtzových se týče, budiž zde
uveden výrok Machův, čelící proti Oettingenovi (Mendel, Mus. Con-
versations-Lex., str. 125.) „Kdybychom měli zvláštní ucho pro výšku
a zvláštní pro hloubku, tehdáž byly by převraty Oettingenovy nezá-
vadný. Než smysl pro tónovou výsku není, bohužel, symetrický.11 Také
Riemann sám, jenž jinak svorně kráčí s Oettingenem, obrací se, což
zdá se býti skoro k víře nepodobno, v jedné věci proti Oettingenovi,
totiž pokud týče se ladění: „Ladění čisté naprosto není nutno, po-
něvadž naše pojímání sluchové snáší se výtečně s poměry tempero-
vanými" (Mus. Syntaxis, str. VIII.)

Lipps brojí proti Wundtově theorii příbuznosti zvuků, „pokud
vztahuje se k výkladu harmonie a disharmonie zvuků a tónů" (Psych.
Studien, str. 112. a násl.) Stumpf opět praví o Lippsově studii „Das
Wesen der musikalischen Harmonie und Disharmonie" (Psychol.
Studien, str. 92. — 161.): „Spisovatel (roz. Lipps) obrací pozornosť
k rhytmu, ležícímu ve kmitových poměrech tónů harmonických, jenž,
anižbychom jej znamenali, musí prý působiti stejným způsobem jako
rhytmus, jejž lze sledovati. Tato idea však setkává se s týmiž obtí-
žemi, jež byly Helmholtzovi podnětem zavrhnouti bezděčné („unbe-
wusst") počítání kmitů. Positivní nauka Lippsova uspokojuje věcně

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 24 \

pramálo." Připoiníná-li po té Stumpf Lippsovi, žeby slušno bylo bý-
valo , aby zpomněl v té záležitosti svých předchůdců Oettingena,
Lotzeho, Macha, Báhra, Engela a j., tož nespočívá ve zmínce té
výtka pouze Lippsovi, nýbrž nepřímo všem toho bádání se účastnivším
vůbec. V podobném smyslu jako Stumpf vyslovuje se o Lippsovi též
Hostinský (Vierteljahrsschrift, 1886, str. 250. a násl.). Na jiném
místě uvádí Stumpf: „Bezděčné počítání kmitů a jiné toho druhu
bezděčné činnosti nikdy nevolejmež ku pomoci; jsoutě to hypothésy,
jimiž všeho, a právě proto také ničeho nelze dovoditi" (Vierteljahrs-
schrift, 1885, str. 347.)

Vedle toho kárají mnozí složitou, nesrozumitelnou terminologii
Oettingenovu, Riemannovu a j., jež jen oněm didaktikům pranic ne-
překáží, kteří z výsledků činnosti své učitelské nemají přímé odpo-
vědnosti. Zkušenost učí, že nejnadanějším hudebníkům úplně postačí
minimum terminologické systematiky a že pro svoji činnost produk-
tivní nepotřebují ani specifikace známých, podnes v učebnách školních
náležitě respektovaných alterovaných akordů. Jednoduchost odpovídá
zde účelu svému nejpříslušněji.

Z celého tohoto chaosu sporných, navzájem se potírajících ná-
hledů nevede spásná cesta. Nevyhovuje-li nauka Helmholtzova úplně,
budiž nahrazena naukou, jež by dokonale a 'přesvědčivě vyčerpala vy-
tčený jí úkol. Ze systémů pozdějších, zbudovaných na základech Hélm-
holtzových, nevyhovuje žádný; názory v nich vyslovené jsou po většině
nejasný, tápají ve tmách, počítají se zjevy imaginárními, zkoušejí
a hledají zde a onde potýkajíce se navzájem, takže věru není valnou
rozkoší je podrobně sledovati. Proto neproviníme se, tuším, příliš
a jen sobě posloužíme, přidržíme-li se prozatím ve vědecké nauce
o harmonii toho, co na ten čas aspoň jest jisto a neklamno, totiž
zase jenom nezvratných, na přírodovědeckém podkladě se zakládajících,
objektivních pravd Helmholtzových. „Teprve výzkumy Helmholtzovy
rozhodly v odvěkém zápasu a to způsobem takovým, že nyní theorie
na vlastní nohy neodvisle jest postavena a tak zdokonalena, že i umění
hudebnímu jest s to sloužiti za pevné zábradlí při jeho odvážném
vystupování do ideálních výší nebetyéných." „Známe-li barvitost roz-
manitých nástrojů hudebních neb množství a poměrnou sílu svrchních
tónů a máme-li zřetel při souzvuku k záchvějům a tónům kombi
načním, které nejenom mezi hlavními tóny, nýbrž i mezi svrchními
povstávají, můžeme a priori, anižbychom sluch brali ku pomoci,
snadno rozhodnouti, kdy obdržíme libozvuk, a takřka vypočítati, jak
velký poměrně bude. Tuto výhodu poskytuje nám nauka Helmholtzova

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 16

242

Karel Stecker

vedle toho, že objasňuje a odůvodňuje mnoho zjevů akustických,
kterých dříve nebylo možná vyložiti" (Studnička, Úvod do Helm-
holtzovy theorie hudby, str. 6. a 53.) Opustíme-li i toto dalekosáhlé
pole vymožeností Helmholtzových, pak jest nám jen konstatovati nevý-
slovné trapné faktum, že nezbývá nám ani jediný moment, na němž
mohli bychom stavěti a jehož s dobrým svědomím mohli bychom se
přidržovati! —

II.
Stopujíce dnes vývoj umění hudebního shledáváme, že až do
pozdního stol. 17. jest živým obrazem ustavičného boje proti inte-
gritě a někdejší nedotknutelnosti modů církevních. Modus lýdický,
mixolýdický, dórický a frýgický ponenáhlu ustupují modům jónickému
a aeolickému, modernímu tónorodu tvrdému i měkkému, posléze
zúplna s nimi splývajíce. Jest na bíledni, že ani jinak býti nemohlo •
musilť každý hudebník jednou do sytá se nabažiti oné věru mrtvé,
nad jisté, vždy stejně jednotvárné niveau nikde se nepovznášející
diatoniky. Jak hudebníkům, řekli bychom, aktivním, skladatelům, tak
i passivním, vnímavému obecenstvu, záhy zatoužilo se nevystihlých
půvabů chromátu, koloritu, světla a stínu na poli hudebním, ducha-
plné hry záměn enharmonických ; všichni záhy zatoužili po volnosti,
vybaviti se jednak z pout úzkoprsé diatoniky a jednak bezstarostně
se přenášeti z těsných mezí určité tóniny po tóninách vzdálenějších.
Tato valem v před se deroucí záplava chromatiky, usilovná snaha
rychle modulovati do tónin vzdálenějšího příbuzenství, nesla arci při-
rozeně s sebou podmínku, sine qua non, t. zříci se „čistoty" akustické
a obrátiti zření k ladění temperovanému. Tak ztotožňuje již Luca
Marenzio (1550 — 1599) v následujícím místě madrigalu „O voi, che
sospirate" as s gis, des s cis, ges s fis:

**-

— 9&-QI9-

G> O*

Př=p

Ť*

Éfc

ÉEEEě

£ee:

iH^Eg;

-|?g> — g>=

£?

-&—W&-

-G>=^y-

tó

*5E=É

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 243

Totéž zříti u Girolama Frescobaldiho (1580—1644) ve Chro-
matické toccatě, v Capricciu chromatickém atd., u G. Muífata, J.
Chr. Bacha (1643) a D. Buxtehudeho. Po úplném nezdaru hojných
pokusů s temperaturou pythagorejskou (o čistých kvintách, terciích
však o komma — Ýo kmitočtu — vyšších: naše ladění nástrojů
smyčcových!), temperaturou „tónů středních" (meantome temperament :
o čistých terciích, leč kvintách o čtvrtinu kommatu — -g!^ kmitočtu
— nižších) a s četnými toho způsobu odrůdami temperatury nerovno-
měrné podařilo se na sklonku stol. 17., jak se všeobecně za to má,
O. Werkmeistrovi*) sestaviti temperaturu rovnoměrnou, jež rychle zdo-
mácněla po všem světě hudebním, ana důležitost její a stránka pra-
ktická ihned všem přátelům umění hudebního jevila se býti samozřejmou.
Mezi prvými, kdož jí energicky se ujali, byl J. Š. Bach svým „Tem-
perovaným klavírem." Nuž, žehnejmež okamžiku, jenž přinesl ovoce
tak vzácné! Pouze zavedením rovnoměrné temperatury umožněno se-
třásti tisíciletá pouta diatoniky; jí rozbřesklo se náhle na obzoru
hudebním a před udivenýma zrakoma našima s rychlostí úžasnou
vyrůstá řada velkolepých, epochálních děl héroů hudebních od Bacha
až k Wagnerovi.

Spokojenost s vymožeností temperatury rovnoměrné na dlouhý
čas byla všeobecná, a ještě dnes s rostoucí zálibou nasloucháme ve-
lebnému souzvuku orgánů hudebních ... Tu náhle zrodí se muž,
jemuž podaří se dopátrati se „onoho vědeckého podkladu, v němž
hledati sluší pravou příčinu konsonance a dissonance zvuků hudebních."
Všechen svět sklání se před ním. Ihned hotoví se hudebníci k činu,
hodlajíce své empirické nauce dodati pevné opory Helmholtzovy.
S úsměvem stopují stoupenci vědy, hudební učenci, tuto naivnosť
umělců, řkouce : „Helmholtz předpokládá zvuky hudební v jich při-
rozené čistotě. Zvuky vaše však nejsou čistý, a musí nutně záchvěje
způsobiti tam kde Helmholtz dovozuje shodu (koincidenci). Jeho
výklad tudíž nelze nijak vztahovati k umění vašemu. Rozvažte jen
bedlivě a k srdci sobě vezměte rady Helmholtzovy, a vraťte se do lůna
soustavy přirozené; tehdáž bude hudba vaše čistá a vaše nauka spo-
čívati bude na základě vědeckém. Jakým způsobem ovšem onen návrat
provésti a uskutečniti, toť již vaše věc." —

*) Budiž zde jen zpomenuto prvého podnětu v tomto směru, totiž rozdělení
oktávy na 6 celých tónů, na př. c, d, e, fis, gis, ais, his — c neb 12 půltónů
Aristoxenem Tarentským (ve 3. stol. po Kr.). Dle Ellisa byla prý asi tem-
peratura známou již o několik století dříve v Číně (Vierteljahrsschrift>
1886, str. 511.).

16*

244

Karel Stecker

V tomže směru jako Helmholtz vyslovuje se M. Hauptraann
ve své studii „Temperatur" (Chrysander, Jahrbůcher etc, I., 1863.)
Horuje pro čistotu zpěvu bez průvodu u školených, vzdělaných zpě-
váků dává výrazu přesvědčení, že i houslisté ba i hudci nástrojů
dechových zcela miinovolně, „nevědomky" vždy uhodí interval čistý,
a že zajisté dovedou zcela správně postihnouti nutné „modifikace"
výšky tónové (1. c. str. 30. a násl.) Totéž odhalil o 10 let později
H. Bellermann (Grosse der mus. Intervalle). „Modifikace" Haupt-
mannovy odpovídají zde „pohyblivým stupňům" Bellermannovým,
jenž tolikéž, pokud „zpěvu bez průvodu" se týče, pojí se těsně k ná-
zorům, jež dávno před ním byl projevil Hauptmann, takže o prioritě
jich ideí tenkráte snad nejlépe rozhodl by letopočet, v našem případě
arci v neprospěch Bellermannův. Dojem jeho kolísavých („pohyblivých")
stupňů nemůže býti než neodolatelně komický. Jakým způsobem ve
praktické hudbě sluší jich užívati, o tom dává Bellermann, příkladem
uváděje následující místo z Mozartova „Ave verum corpus" (motetto
pro smíšený sbor s průvodem orchestru) tenoristům pokyny, by vy-

skytující se tu přechod z A-dur do F-dur Čistě byli s to provésti.
„Místo

:t=^:

sluší ve 2. taktu správně zpívati:

Za tím účelem postoupiž zpěvák prve o prostřední diésis (-íff) na-
horu a po té teprve o limma — jenom nikoliv o apotomé! — dolů
ku tónu c" (1. c. str. 53.). Pozoruhodno jest, že Bellermann v této
příčině ve svém díle „Der Contrapunkt" hájí pravý opak toho, co
tvrdí ve spise „Grosse d. mus. Int." Tak příkré střídání zásad ovšem
nepřispívá valně, získati mnohým Bellermannovým výzkumům zvláštní
úcty. Ve případě prve uvedeném habeat sibi! — tu však maně na-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 245

skytá se nám otázka, jak asi vypadala by, dle předchozího návodu
Bellermannova zřízena, orthografie pěveckých úloh v operách Wa-
gnerových ? Či měl snad R. Wagner tvoře svá epochální díla na zře-
teli zbožná přání Helmholtzova, Hauptmannova a Bellermannova?
A srovnejmež s tím ještě následující výpovědi Stumpfovy: „Vzdor
názorům Aristoxenovým a všech moderních a řeckých pěvců umělců
zůstává ústrojí hlasové daleko za ústrojím sluchovým. ' Aristoxenus
sám pokládá diési, čtvrťtón, za nejvyšší výkon pěvecký, leč pokládá
za nemožné, zazpívati tři po sobě sledující diése. Já (roz. Stumpf)
nejsem s to zřetelně napodobiti dva tóny, jež liší se o méně než
čtvrť tónu, jakkoli jich rozdíl, zaznívají-li ve střední poloze, snadno
znamenám . . . Povšimněmež sobě neobyčejné jemnosti v rozeznávání
tónů, jež z pravidla bývá vlastností cvičených hudebníků, a srovnej-
mež s tím mohutnost rozeznávací pro pocity svalové : disfcrepance
je na bíledniíL (Tonpsychologie , str. 162. a 179.) Zajisté ne-
mýlíme se tvrdíce, že Helmholtzem zastávaný a vřele doporučo-
vaný návrat ku soustavě přirozené nelze v praxi provésti jen tak
snadno a hladce. Theorie a praxe, věda a umění, výsledky matema-
tické přesnosti a staleté empirie jsou zde polárními protivami, dia-
metrálními body kruhu. Angličtí generálové — (Helmholtz zmiňuje
se na str. 664. — 670. svého díla o pilné snaze generála Perroneta
Thompsona a R. H. M. Bosanqueta zjednati půdy ladění čistému;
budiž tu jen mimochodem připomenuto, že „enharmonické varhany"
Thompsonovy mají pro jednu oktávu 65 klávesů, Bosanquetovo har-
monium dokonce 84 klávesů!) — postupují až příliš zvolna, nejsouce
nad to ani s to aspoň koncertní síně své vlasti vydobyti vytrvalým,
nezlomným svým snahám; a nikdež ani stopy nějaké kýžené pomoci.
Bude to asi ještě vymáhati drahně času, než splní se (?) tužby Helm-
holtzovy ; prozatím však, pokud nedozírně daleka je všecka naděje na
jich uskutečnění, nezbývá nám než dobrovolně se zříci onoho dobra,
jehož skýtati nám má soustava čistá f) kéž co nejdříve tak se stane
Nám však, kdož v neblahé této době jsme se zrodili, budiž zatím
útěchou pevné přesvědčení, že svrchní tóny konsonance temperované
dle dosavadních zkušeností nikdy nepůsobí takových záchvějů, jež by
konsonanci činily dissonancí. „Při temperovaných intervalech, tercii,
kvartě, kvintě a sekstě, nesplývají sice tóny svrchní zcela přesně

Uvádí-li Engel (Aesthetik, [str. 18. a 292.), že jedině správnou, ze základ-
ních intervalů odvozenou stupnicí není ani stupnice 12tónová ani 53tónová,
nýbrž stupnice „nekonečná", jest výrok ten sice theoreticky bezvadný ano
jediné správný, ale v praxi — říše bájí!

246 Karel Stecker

s týmiž tóny intervalů čistých, leží však navzájem tak blízko, že po-
měr ten od konsonance čisté velmi ztěžka lze rozeznati" (Mach, Ein-
leitung in die Helmholtzsche Musiktheorie, str. 93.) Rozdíl mezi
kvintou přirozenou a temperovanou činí 0,00166, neboť
čistá kvinta = 1,50000 a
temperovaná kvinta — 1,49834

a rozdíl tudíž 0,00166 t. j. při kvintě na př. a — e1,
Činí-li a1 za sekundu 435 dvojkmitů, vzniká difference jedné třetiny
jednoho kmitu. Činí-li totiž a1 435 kmitů, činí a polovici (217*5). Ve
případě, kdy el jest ku a čistou kvintou, jeví se nám poměr

217*5: x — 2:3 a
x = 326*25.

čistá kvinta činí tudíž kmitů 326*25
kvinta temperovaná 325*889
a rozdíh 0*361

Při kvintě a1 — e2 differují přirozené a temperované e2 o 0*722;
jest tedy temperované e2 o sedm desetin jednoho kmitu nižší než při-
rozené. Rozdíly takové jsou věru až přespříliš nepatrný, než aby
z nich někdo byl na váhách, sluší-li temperovanou kvintu pokládati
za úplnou konsonanci čili nic, ani tehdáž, „byl-li by jeho hudebním
studiím podkladem zpěv bez průvodu" (Bellermann.) To doznává
i sám Hauptmann: „činí-li kvinta 1500 kmitů na 1000 kmitů tónu
základního či pouze 1498, nevadí její jasnosti a srozumitelnosti
pranic a lze ji bez ostychu pojímati jako kvintu Čistou11 (Chrysander,
Jahrbůcher etc. I., str. 37.)

Našemu, t. j. hudebnímu sluchu nepříčí se tudíž naprosto aku-
sticky dokázané záchvěje intervalů temperovaných, a s tímto faktem
nám vždy v prvé řadě jest počítati; náš vlastní, „nepředpojatý"
sluch jest zde výhradným měřítkem. Obrací-li se v tom ohlede proti
Helmholtzově theorii o záchvějích a příbuznosti zvuků mnohonásob
ostří badatelů hudebních a vědecká půda, jedva získaná, tím způsobem
pod nohama nám počíná kolísati a se ztráceti, setrvejmež klidně při
ladění temperovaném ; neboť čím jiní theorii Helmholtzovu snaží a do-
mnívají se nahraditi, přivádí nás zase v týž nepřesný poměr, zde ku
kmitočtům, tam k zjevům zvukovým. Není nám prý činiti s příbu-
zností „zvukovou,", nýbrž s příbuzností pouze „tónovou" (Lipps, Psy-
chol. Studien, str. 158.), a sluší tedy dle toho znovu místa dáti the-
orii, v níž „základem vší harmonie a disharmonie jsou jednodušší
a méně jednoduché poměry kmitů mezi jednoduchými tóny." Námitkám
proti matematické methodě Eulerově často vedeným, jakoby nepatrné

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 247

rozladění oktávy, na př. 264:527*9, jež vůbec ani nelze pozorovati,
jakožto poměr velmi složitý musilo účinkovati nepoměrně hůře, než
na př. poměr 264 : 520 =: 33 : 65, „nejvýš nepříjemný to disso-
nantní interval" (Hostinský, Lehre v. d. mus. Kl., str. 38.), lze odpo-
věděti jediné v ten rozum, že při malé úchylce od matematické pře-
snosti poměrů kmitů nejde vůbec o intervaly dissonantní, nýbrž
předem o intervaly, jež by se zřetelem na vědeckou theorii (nikoli na
obyčejný sluch) slouly intervaly rozladěnými; chybno tudíž zaměňo-
vati nebo stotožňovati pojmy dissonance a rozladěni. *) Dissonancí
oktávě ve směru zpátečném nejbližší jest velká septima ; se základním
tónem činí na př. při 264 kmitech tónu základního poměr 264:495,
poněvadž 294 : x — 8 : 15. Rozladění počíná při 527 kmitech, do-
stoupí vrchole při 511*5 kmitů, načež ponenáhlu klesá až ku 495
kmitům, jimiž dostihne velké septimy. Teprve při těchto 495 kmitech
nastupuje vlastní dissonantní interval velké septimy; vše, co předchá-
zelo, bylo pouhým rozladěním dílem oktávy (527 — 511 -5 kmitů) a dílem
septimy (511'5 — 496 kmitů).

Sluší tedy pilně od sebe různiti pojmy konsonance, libozvuku,
nelibozvuku, dissonance a rozladění jako „věci podstatně různé."
„Míra lahodnosti souzvuku nesplývá, jak již Cartesius jasně vykládá,
v jedno s mírou konsonance" (Stumpf; viz Vierteljahrsschrift, 1885,
str. 347.) Zkušenost učí, že nepatrná míra rozladění působí přibližně,
jako konsonance úplná, a ani sluch sebe bystřejší není s to je ro-
zeznati.

Opravdu závidění hodni jsou oni terque quaterque beati, jichž
citlivý sluch domnívá se jasně rozeznávati t{q půltónu (Vierteljahrs-
schrift, 1886, str. 513.), tedy na př. při a — 6 asi 0*1 kmitu, neboť:

b = 230-434
a — 217-500

12-934 : 120 = 0-107.

Stumpf, Engel, Joachim a j. jsou s to rozeznati při diferenci
0'1 kmitu i relativní výšku obou tónů! E. Luft přibližně jako Preyer
rozeznává ve velké oktávě ještě */, kmitu (asi ^\ půltónu), při c4 až
-3^5 půltónu (asi -| kmitu — Vierteljahrsschrift, 1888, str. 545.) Při všem
respektu před „cvičeným" sluchem uvedených učenců zní výroky toho
druhu přece jen značně hyperbolicky! Či je snad někdo z nich též

*) Že právě Hostinský tyto dva pojmy zaměňuje, tím podivnějším a nepochopi-
telnějším býti se nám jeví, poněvadž týž autor v tomže spise (1. c. str. 47.]
se zvláštním k tomu poukazuje důrazem, že „smyslový libozvuk a harmo-
nický význam intervalu jsou dvě věci podstatně různé."

248 Karel Stecker

s to, při tremolu smyčcových nástrojů udati číslo opětovaného tónu?
Lipps pojednávaje o „bezděčných rhytniech" jednoduchých tónů ( —
„unbewusste Rhytmen," t. j. rhytmy, jež bezděky pojímáme, aniž
bychom si toho byli vědomi — ) výslovně podotýká, že „na nepa-
trném jich přesmyknutí („Verschiebung") pramálo záleží, ana prý
přibližná stejnost rhytmň přibližně tytéž služby musí konati, jako
úplná" (Psych. Studien, str. 100.) Ejhle, přece i z tohoto tábora stín
laskavého pohledu na rovnoměrnou temperaturu!

Příroda skýtá člověku spoustu surovin, jež jest mu ku příslušným
účelům teprve zpracovati. Cín vymáhá přísady olova, jsa jinak velmi
křehký ; stříbro a zlato přísady mědi, any jsou jinak příliš měkké.
Démanty nabývají ceny teprve broušením Bystřiny třeba opatřiti
hrázemi, řečiště regulovati, řeky a moře spojovati průplavy. Tolikéž
hudba nebyla lidstvu s hůry seslána jako dar hotový: člověk musil
teprve spracovati třtinu, roh a p., chtěje z nich zhotoviti hudební
nástroje, umělým způsobem připraviti střevo ovčí, aby mohl sestrojiti
monochord jako pomůcku napomáhající zpěvu, určování partialních
tónů a tónů přirozeného ladění. Sám sebou, zcela beze vzorů v pří-
rodě, zrodil se gregorianský zpěv a styl Palestrinův. Byl však styl
Palestrinův možným a života schopným bez oprav? Pokusy fysikal-
ními stanovil G. Engel, že „lidský hlas vůbec není s to, jistý tón
držeti po delší dobu úplně stejně, s neměnící se, neporušenou čistotou"
(Aesthetik, str. 20). Jak málo asi v této příčině „Čistě" provozovali
staří (ani „božského" Palestrinu nevyjímaje) své skladby, kteří s hlasem
zacházeli jako se surovinou, lze nejlépe souditi z četných vydržova-
ných not, dlouhých not závěrečných, široce rozpředených, oddechu po-
strádajících figur a ozdob atd

Naši moderní spisovatelé odvozují tvrdou stupnici ze troj zvuku
I., V. a IV. Stupně, jichž kmitočty vesměs činí poměr 4:5:6. Jest
tudíž, jak zřejmo, kvinta zde pythagorejská, tercie však nikoliv, an
by v tomto případě poměr nutně obnášel 64 : 81 a ne 4 : 5.

Z tohoto způsobu odvozování stupnic vyplývá nejedná dosti
choulostivá nedůslednost. Je-li na př. kvinta c—g rovna 2/3, měl by
býti týž poměr též při kvintě d — a, a tudíž mělo by 9/8 X % rov-
nati se 5/3 t. j. velké sekstě c — a. Ve skutečnosti však jest 9,8 X %
= 1|. Kde hledati toho příčinu ? Jenom v poměru kvinty ; neboť
5/3 : % = |9, t. j. kvinta d—a nečiní poměr 2:3, nýbrž 27:40. Má
tedy ve tvrdé stupnici tón a se vztahem ku tónice c jinou výšku jako
kvinta 2. stupně než jako seksta stupně prvého. Rovněž tak různým
jeví se býti tón / jako malá tercie a čistá kvarta; neboť c—f— 3/4

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 249

a d—f mělo by se rovnati 6/5. Toho však není, an 4|3 : % činí |f a
nikoli 6/5 ; čitatel musil by v tomto případě obnášeti 32-4 místo 32
Viděti opět, že v C-dur-stupnici jest / jako malá tercie 2. stupně
o něco vyšší než jako čistá kvarta stupně prvého. Difference jak př(
kvintě (d— a, 3/2 : 40/27 =fi), tak při malé tercii (d—f, %:§f=:J-£.
činí vždy poměr 80:81 vzhledem k jich původní čistotě. Z toho plyne,
že i v čisté, jednoduché, diatonické větě přicházejí' tóny č. stupně,
jimž doznati jest dle okolností jisté změny jich přirozené výšky. Vizmež
příklady :

i. 2. 3. 4.

— s>~ ., 1

| I | I | I | I | I

Tón a1 (příkl. 1.) sluší ve 2. kombinanci (dl — a1) vzíti buď
o Ýo kmitočtu výše, nebo tón dl o týž poměr níže, má-li kvinta
dv — a1 býti čistá. Totéž platí o příkladě 2. vzhledem ku dl—fl.
Příklad 3. skýtá oba právě zmíněné připady spojeny : tóny a1 i fl
sluší ve trojzvuku dl—fl — a1 zvýšiti, nebo tón dl snížiti. Odtud tedy
Hauptmanův dissonantní („zmenšený*) trojzvuk na 2. stupni v tóno-
rodu tvrdém (Die Nátur der Harmonik und Metrik, str. 43.) Příklad
4., rozšířený to pouze příklad 3., skýtá následující možnosti:

a) buď sluší tón d1 po obakráte o syntonické komma snížiti,
pak ale nemáme celý tón c1 — dl roven %, nýbrž 9/io> c°ž ovšem není
správno; ladění temperované v tomto případě podává interval c^—dl
čistěji nežli ladění čisté, poněvadž poměr mezi intervalem 9/s (1*125)
a celým tónem temperovaným (1-12246) jest 1 : 0-99774, kdežto
V10/9 = 1:0-98765;

b) aneb lze tón dl vzíti čistě (9/8), pak ale sluší tóny fl i a1,
má-li též trojzvuk dl — •/' — a1 býti čistý, po obakráte zvýšiti, čímž by
v tomto příkladě arci i fl i a1 čtyřikráte měnily výšku, což jest přímo
absurdní;

c) posléze lze oběma tónům fl i a1 nechati neustále touž výšku,
tón dl však vzíti při tom přece čistě (9/8)- Tím bude se jeviti troj-
zvuk dx—fl — a1 dvakráte jako trojzvuk „dissonantní," poněvadž
v tomto případě nečiní d:f:a poměr 10 : 12 : 15 (čili 9/8 : || : f |), nýbrž
27 : 32 : 40 (čili 9/8 : 4/3 : 5/3). V posledním tomto poměru jest i tercie
(f) i kvinta (a) o Vgo kmitočtu nižší, poněvadž ve trojzvuku čistém
musil by poměr ten zníti 9/8 :4/3 XI*: 5/3 XI* (10:12:15).

Dosadíce ve příkladě 3. a 4. místo výšek relativních výšky ab-
solutní ve kmitočtech, obdržíme — vycházíme-li od a — 217-5 — pro

250 Karel Stecker

prvý akord hodnoty cl (261) —f1 (348) — a1 (435) ; pro akord druhý
ve případě a):

dl (290) -f (348) — a1 (435) ;
ve případě b):

dl (293-625) — /* (352*35) — a1 (440*1875) ;
ve případě c):

d1 (293-625) — fl (348) — a } (435) ,
a v ladění temperovaném

c1 (258, 653) — d* (290, 327) —fl (345, 260) - a1 (435).

Srovnáme-li navzájem difference kmitočtů při jednotlivých inter-
valech, dospějeme ku přesvědčení, že zastancové ladění čistého, jichž
citlivosti vadí již rozdíl 0*1 kmitu, bezděky nuceni jsou vzíti za vděk
ve svém velebeném čistém ladění differencemi začasté daleko povážli-
vějšími, na př. ve případě a) differencí 3*625 kmitů při tónu dl, a
ve případě c) differencí 4-35 kmitů při tónu fl a 5*1875 kmitů při
tónu a1 vzhledem k intervalům čistým. Ve případě posledním zněl
by náš temperovaný trojzvuk d1—/1 — a1 skutečně čistěji, než jak nám
jej podává ladění přirozené. Proto naplňuje nás podivem tím větším,
že H. Bellermann při svých bezohledných úsudcích o ladění tempero-
vaném činí v tomto případě, vida nezbytí, výjimečně ústupek věru
až překvapující. Píšef ve „Grosse d. mus. Int." (str. 32.): „Pro
praktickou hudbu, zpěv a nauku o skladbě, onen chybný interval
27:40 neexistuje, nýbrž veškery kvinty, skládající se ze 3 celých
tónů a půltónu, platí za intervaly úplné Čisté." Ovšem, alternativa
je zde na snadě: buďto „pohyblivé" d, anebo „falešnou" kvintu po-
kládati za čistou, — tertium non datur!

G. Engel pojednávaje ve své Aesthetice (str. 304.) o tomže
akordu tvrdí, že lahodí sluchu jeho právě jenom tehdáž, kdy skutečně
je „dissonantním" ; jenom tenkráte, kdy tercie a kvinta nejsou čistý,
„zní akord ten tak, jak žádá si ho hudební cit." Ku podivu, kam až
zavésti může člověka houževnatá jednostrannost. Za takých okolností
nelze se arci diviti, že Engelovi (1. c. str. 32.) na př. akord d—f—
as —e zcela jinak zní v c-moll nežli v Es-dur, tam měkce, zde pádně,
z toho jediného důvodu, poněvadž tón f v obou případech differuje o komma
81/80 : zvýšení tónu / o komma činí z měkkého akordu akord rázný
a naopak! A což, povstává-li různý dojem téhož akordu po případě
i v ladění temperovaném, kde obojí / nedifferuje pranic ?

Nebo si snad (dle Hostinského) sluch náš ono / různým způ-
sobem vykládá, brzy o komma výš brzy níže ? Ráz skladby, celková ná-
lada plynoucí z různosti charakteru tónorodu tvrdého a měkkého ne-

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 251

padá zde na váhu, a rozhoduje zde výhradně matematika, pro kterouž
sluch náš ani přesně není zřízen?

Uveďme ještě některé důsledky, vyplývající pro ladění přirozené
ze příkladů uvedených, a naznačené ve příkladech následujících:

Incidit in Scyllam, kdo v ladění přirozeném navrhuje ve příkl.
1. pro druhý trojzvuk (dl— fl— a1) uchýliti se od přirozeného d (9 8)
a snížiti je na 10/9 (9/g X 8%i); budef z toho trojzvuk třetí (dl — gl~hx)
činiti poměr 9/8 X *0lsi : % : 15/s na místo přirozeného 9/8 : */a : 15/s —
3:4:5. Buď tedy snížením tónu dx o komma docílíme sice trojzvuku
dl—fl — a1 čistého, pak ale obdržíme „dissonantní" trojzvuk dl — gx — h\
jejž by Hauptmann důsledně dle terminologie obecně užívané nazvati
musil trojzvukem „tvrdě zmenšeným" ; anebo vezmeme tón dl roven
9/8, čímž trojzvuk dx — gx — h1 sice bude čistý, za to však d1—/1 — a1
„dissonantní." Chtěli-li bychom při sníženém dl míti trojzvuk d1 — gx — hl
čistý, musili bychom snížiti o komma i gl i hl ; pak by sice byly oba
trojzvuky, i dx—fl — a1 i d1 — g1 — h1, čistý, za to však měli bychom
předně chybný interval c1 — dl (od prvého z obou akordů příkl. 1, ke
druhému — 1 : 9/8 X 8%i)j a P° druhé akord dl — g1 — hl (a následu-
jící e «_ gi— c«) celý o komma níže (d1 :gx:h}~ 9/8 X 80/8i : "/. X 80/8i :
¥Xfi)- Tolikéž nemožnost čistě provésti jednoduchý jónický závěr
ve příkl. 2. leží na bíledni a není tudíž, čeho zvlášť bychom doložili.
Tak vleče jedna nedůslednost za sebou druhou, horší prvé !

S nekonečnými obtížemi, ano nemožno bylo by přednésti s ab-
solutní „čistotou" též následující nepatrnou jónickou větu:

í=±=[::

I jiných ještě nedůsledností budiž zde zpomenuto. Prvá v řadě
svrchníoh tónů se objevující velká sekunda činí poměr 8/7, druhá 9/8
třetí 10/9 atd. atd. Který z těchto poměrů sluší vzíti v úvahu, sesta-
vujeme-li intervaly, není v dotyčných případech lhostejno. Tercie c — e
= 78X1C '/ 9, nikdy však 8/7X78 nebo 9/8X78 atd. Kdo chceš dodě-
lati se poměru čisté kvarty, neber k tomu účelu poměrů 9/8 X els,
neboť výsledek je po té 27/20 a nikoli % 5 ve případě tom lze vzíti

252 Karel Stecker

jen sekundu 10/9, tedy J0/9 X % — fs [ — í- Stejně rozmanitý jsou velké
tercie (5/4, 9/7 atd.) i tercie malé (6/5, T/e atd.); difference podobají
se dřívějším.

Sluší ještě vytknouti, že k odvození kvarty třeba vzíti půltón

16.

'155

nikoli půltón v řadě svrchních tónů dříve se vyskytující ,2/u;
nebof 5/4 X H = U a | X \ I = 73 •

Pozoruhodno krom toho jest, že k utváření trojzvuku měkkého
patrně dobře „se nehodí" prvý v řadě svrchních tónů se objevující
měkký trojzvuk 6:7:9, nýbrž teprve poměry druhého 10:12:15.

Postupujíce od Cx v čistých kvintách nahoru, dospějeme 12.
kvintou k tónu his4, jenž jest o něco vyšší než nežli c5. Neboť staví-
me-li 6j na roven jedničce, bude c5-lX2:= 128 a his11 — 1 X(f)13 —
= *\\%\x ; tudíž c5: Ms* — lšřš.:' BfÍÍ} * = 524288 : 531441 = 1 : 1,01364
— to jest na každý kmit tónu c5 připadá l-}-0'01364 kmitu tónu
his4, tedy o C -0 13 64 kmitu více.

Podobně má se věc při postupech terciových. Měříme-li od tónu
c po velkých terciích nahoru, dospíváme třetí tercií rovněž ku tónu
his, jenž není co do výšky totožný s tónem c1, neboť (f-)3=: l6\5, vyšší
oktáva však tónu c {— 1) rovná se 2 čili *-*-£ . Nemůže tudíž býti ani
kvinta ani tercie trojzvuku tvrdého cista.

Soudili bychom snad právem, že jediné ono ladění může býti
přirozené a pravé, jež odpovídalo by věrně původní výšce svrchních
tónů:

Ve stupnici tvrdé

c d e f g a h c1

1 !t U /3 12 18 16 2

a ve měkké

c d es f g as b c1

i % 75 */, 7. % % 2.

Než jen malý pokus poučil by nás záhy, že tím způsobem ne-
vypředeme se z toho zauzleného pletiva. I toto ladění není, jako
všecka předešlá, čisto a důsledno, a tudíž k našim účelům naprosto
nezpůsobilé.

Bezděky s úzkostlivostí se ohlížíme po nějakém východu z toho
hrůzného bludiště: důmyslem, důvtipem lidským rozťat rázem gotdický
uzel a záře netušeného světla bleskem rozlila se po všem umění hu-
debním !

Nepatrná jenom oprava, zavedení rovnoměrné temper atary, od-
stranila okamžitě veškery v cestě stojící překážky. Instituce to přímo
božská, uvážíme-li celý ten k zoufání spletitý chaos tak zvaného

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 253

čistého ladění. Jak nevystihlý vzlet jeví se ve všem umění hudebním
od dob Bachových až na dobu Wagnerovu ! Největší mistři oněch dob
vytvořili díla nádherná, v pravdě velkolepá, možná jediné v systému
temperovaném — bez „pohyblivých stupňů" Bellermannových. Stati-
sícové obdivovali se jim, kochali se na jich nevystihlých půvabech,
anižby jen ve snu pohřešovali ladění přirozeného. A právě tato arci-
díla jsou to, k nimž neustále a zvláště pilné sluší míti zření. Dojista
nebudeme chtíti celou onu řadu geniů a umělců světových poháněti
k odpovědnosti před tribunál přirozeného ladění , nýbrž poctivou
snahou každého na věci zúčastněného musí býti všechnu píli vynalo-
žiti, aby divotvory umění hudebního v soulad uvedeny byly s princi-
piemi vědy. Třeba tu v prvé řadě pátrati po příčinách a důvodech,
proč smyslový dojem libozvuku, t&mperaturou řekněme „poškozený,"
sluchu našemu nejen nevadí, nýbrž jej nad to v zanícení uvésti s to
jest. Náhledy Hauptmannovy a Lippsovy, pokud sem se vztahují, výše
jsme uvedli. K nim druží se nejen veliká, převážná většina umělců
a učenců, nýbrž veškeren hudebné vzdělaný svět. Jestliže několik málo
jednotlivců činí zde výjimku, což na tom záleží? H. Bellermann na
př. „musí již předem v našem orkestru oželeti veškeru naději na ně-
jaký skutečný libozvuk"; jemu také ovšem zní náš tvrdý trojzvuk
c — e — g nepříjemně, jsa „snesitelný jenom hluchým (!) a individuím
smyslů otupělých" ( — těmito epithety obmyslil Bellermann hlavně
učitele skladby hudební a zpěvu — Grosse d. mus. Int., str. 45 a 63.)
Věru více než důstojným jeví se tu býti Bellermann stoupencem svého
mistra a učitele E. Grella. Grell ve svém posthumním díle, vydaném
Bellermannem, zavrhuje veškeru instrumentální hudbu, rovnoměrnou
temperaturu, a z nástrojů především varhany a klavír, poněvadž „tem-
perované ladění jejich dvanácti stupňů skýtá holý disponující surrogát
skutečné harmonie" ! (Ed. Grell, Aufsátze und Gutachten uber Musik,
str. 3.) V nesčetných toho druhu projevech, začasté až povážlivě cho-
robných, jež veledíla instrumentální hudby, výtvory geniů Beethovena,
Schumanna, Schuberta, Berlioze, Liszta atd. atd. uvádějí v niveč a na-
prosto činí nemožnými, spatřuje Bellermann konečně výpovědi dle
svého vkusu, „bahnbrechende Vorschláge," kterýž výrok vtipnou slovní
hříčkou trefně opravuje B. Chrysander ve „halsbrechende Vorschláge"
(Vierteljahrsschrift, 1888, str. 120.) ; neboť, píše Chrysander, zamýšlí-li
kdo vážně účele svého se dodělati jen násilným bouráním a vyme-
tením všeho, k čemu na poli hudebním celý ostatní svět s neskon-
čenou přilnul láskou, sám vydává „životní schopnosti svých zásad
svědectví nade vše pomyšlení nejhorší" (1. c. str. 121.) Chrysander

254 Karel Stecker

vyslovuje se v té příčině asi v ten rozum, že temperovaná hudba in-
strumentální v nejlepší shodě může obstáti i vedle čisté hudby vo-
kální, i při jich současném vystupování. „Jestiť na jisto postaveno,
že nástrojový průvod pěvcům pranic nebrání zpívati čistě, an by jinak
dnes nebylo lze nalézti zpěváka, jenž by dovedl čistě zpívati. Celý
svět však ví, že tomu právě naopak : dnes zpívají zpěváci Čistěji než
kdy jindy. Svazek, jejž uzavřely spolu zpěv a hudební nástroje, jest
svazkem přirozeným, svazkem srdce."

Pozoruhodný jest v této příčině znamenitý výrok Tierschův:
„Sluch žádá sobě intervalů čistých a nečistotu jich jen potud 'při-
pouští, pokud jí nepozoruje. Bach, Haydn, Mozart, Beethoven a jiní
mistři neshledali na ladění temperovaném závady pražádné jen proto,
poněvadž zde nějaké nečistoty intervalů vůbec neznamenali" (Elementar-
buch d. mus. Harrn.- u. Mod.-Lehre, str. 18.)

E. Mach omlouvaje ku konci svého spisu „Einleitung in die
Helmholtz'sche Musiktheorie" (str. 89.), že veškery své úvahy a zkoušky
zakládá zde na ladění temperovaném, dodává: „V pravdě jsou rozdíly
ladění čistého a rovnoměrně temperovaného tak nepatrný, že pro pře-
vážnou většinu pokusů zcela jich lze nedbáti. Kovněž opravy, jež zde
a onde (t. ve spise Machově) bylo by přičiniti se zřetelem na rozdíly
právě zpomemenuté, byly by pranepatrný."

Helmholtz oproti tomn nevyjímá sebe z nepatrného hloučku je-
dnotlivců, již houževnatě brojí proti ladění temperovanému, uváděje
ve svém díle (1. c. str. 667.), že „odchylky temperovaného ladění
nezkaženému sluchu vždy jsou nepříjemný."

Budiž zde uvedena nápadná okolnosť, že právě Helmholtz na-
vrhuje zjednodušený přirozený systém, kterýž však ani praktického
nemá významu, aniž nad to pro všecky případy jest postačitelný
(Srv. Helmholtz, 1. c. str. 512. a 662.)

Hauptmann ve své studii „Temperatur" (Chrysander, Jahrbůcher,
I. str. 31.) uvádí naopak, jak následuje: „Úchylky od ladění čistého,
jež temperatura nutně s sebou nese, naprosto nejsou tak značný, že
by přivoditi mohly nějaký citelný nedostatek harmonie ; dovedeme
a musíme začasté ve produkcích hudebních snášeti nečistoty daleko
horší oněch, jež bylo by lze vytknouti temperatuře, anižbyčhom tím
nějak byli vyrušeni nebo nemile dojati.11 Téhož dočísti se lze také
u Hostinského, jenž, jak se zdá, opírá se tu o názory Hauptman-
novy. Ve theoretických svých publikacích vždy vychází ze zásady, že
vědecká nauka o harmonii musí míti základem ladění čisté, přirozené,
dokládá však výslovně: „Všechno, co na prospěch temperatury se

Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební. 255

uvádí, dokazuje pouze její netoliko neškodnost, nýbrž i výhodnost, ba
přímo nezbytnost pro hudbu praktickou" (Nové dráhy etc, str. 9.) Sta-
novisko naše vůči „optimismu" sluchu, na nějž Hostinský v této pří-
čině mnoho zakládá, vytkli jsme výše zřejměji. Co se týče náhledu
Hostinského, že ladění čisté „provésti lze dokonale toliko ve zpěvu,"
třeba nám jenom poukázati k výše uvedené ukázce Bellermannově,
vyňaté z Mozartova „Ave verum," a ku příkladům našim na str. 74. ;
ostatně „netemperuje-li sluch hudební" pak nemusili bychom v hudbě
vokální teprve ladění čisté zaváděti, a vzhledem k hudbě instrumen-
tální bylo by jen přítěží zcela zbytečnou a bezvýznamnou. Vyslovuje-li
konečně Hostinský „pevné přesvědčení" (Nové dráhy etc, str. 10.),
že názory jeho, pokud horuje pro ladění přirozené, „časem dostanou
se i do vyučování elementárního," zdá se nám býti přesvědčení toho
druhu touž měrou „optimistické," jak optimistickým jeví se býti Ho-
stinskému přesvědčení Kiemannovo vzhledem k budoucnosti dualismu
(Lehre v. d. mus. Kl., str. IV.)

Nespokojenci rázu Bellermannova nechť jen povznesou umění na
vyšší stupeň dokonalosti, nežli učinili pod vlivem ladění temperova-
ného Bach, Beethoven a Wagner, nebo necht aspoň dovodí toho mož-
nost a praktickou cenu svých ideí, a pak dojista překonání uctivě před
nimi se pokoříme. Dokud však tak se nestane, nelze nám již ve zlé
vykládati, setrváme-li při svém pěstování hudby „nečisté," při svých
pevných (a nikoli „pohyblivých" či „kolísavých") stupních. Podaří-li
se zastancům druhé strany dokázati, že hudba naše, jak Hauptmann
tvrdí (Chrysander, Jahrbucher, L, str. 37-), bez kruhu kvintového dobře
může se obejíti, podaří-li se jim ve skutek uvésti hudbu lepší, cistou,
tehdáž budiž jim útěchou ujištění, že nikdo v jich tábor ochotněji se
nevrhne, než všichni jimi tak příkře kaceřovaní umělci. Pohříchu,
že naděje na toho druhu zlepšení stavu na ten Čas jest nekonečně slabá.
Kmity, kmitočty, svrchní tóny, záchvěje, tóny kombinační, vse to jsou
okolnosti, fakta, jichž existenci lze objektivně dokázati; než že bychom
si jich uvědomovali při reprodukci skladeb hudebních, že bychom byli
jaksi uvykli skládati zvuky, jest Čirou nepravdou. Bylot by v tom pří-
padě naprostou nemožností naslouchati hudbě vícehlasé, ať již čisté
nebo temperované; ano temperovaná hudba byla by skoro ještě strašnější.
Naše praktická hudba stojí stranou, isolována od badání mužů jinak
učených, leč praktického vzdělání hudebního namnoze postrádajících,
výhradně na útvaru, jakého dali jí umělci, se zakládajíc. Výtečná jest
v tom ohlede poznámka Helmholtzova (1. c. str. 588.): „Nelze nám
o tom býti v pochybnostech, že nejen skladba dokonalých uměleckých

256 K- Stecker: Kritické příspěvky k sporným otázkám vědy hudební.

děl hudebních, nýbrž také sama konstrukce našeho systému stupnic
tónin, akordů, zkrátka všeho, co zahrnuto bývá v nauce o general-
bassu, není dáno přírodou, není produktem přirozeného složení na-
šeho sluchového ústrojí nebo přirozené činnosti sluchové, nýbrž jest
dílem umělecké vynalézavosti ;" .... a na jiném místě (str. 386.) : „Sou-
stava stupnic, tónin atd. nespočívá pouze na neproměnných zákonnech
přírody, nýbrž jest Částečně též následkem principu aesihetických, jež
s postupným vývojem člověčenstva podrobeny byly změnám i jim i na
dále ještě budou podrobeny " /

17.

Uber die bis jetzt áltesten dikotyledonen Pflanzen der

Potomac-Formation in N. Amerika, mit brieflichen

Mittheilungen von Prof. Wm. M. Fontaine.

Vorgelegt von Prof. Dr. 0. Feistmantel, den 12. April 1889.

Voriges Jahr wurde ich durch einen Aufsatz des Herrn Prof.
Lester F. Ward auf die fossile Flora der Potomac-Formation in N.
Amerika aufmerksam geniacht, welche dadurch von grossem Interesse
ist, dass sie die bis jetzt geologisch áltesten Dikotyledonen enthált;
die genannte Formation ist aus den Provinzen Maryland, Virginia
und Nord-Karolina bekannt.

Bis zur jiingsten Zeit galt als der Ausgangspunkt der Ent-
wickelung der Dikotyledonen in Europa und in Amerika allgemein
das Cenoman (Niederschona in Sachsen, Perucer Schichten in Bohmen,
Moletein in Máhren, Dakota-Gruppe in N. Amerika u. s. w.) d. li.
die mittUre oder nach anderen die obere Kreideformation;*) denn

*) Ich verweise nur auf einige der neuesten Werke:

Dr. H. Credner: Geologie 1887; Graf zu Solms-Laubach: Einleitung in
die Palaeophytologie 1887; Dr. M. Neumayr: Erdgechichte II. Bd. 1888;
Prof. Dr. A. Schenk: Die fossilen Pflanzenreste 1888; Le Marquis G. de
Saporta: Origine Paléontologique des arbres 1888 p. 137.

Zur Orientierung uber diese Frage will ich nur aus zweien dieser
Werke citieren. Prof Dr. A. Schenk 1. c. p. 207 schreibt uber die Dikotylen:

„Dass wir fur die sámmtlichen Perioden vor der jůngeren Kreide keinen
Nachweis ihrer Existenz haben und alle entgegengesetzten Behauptungen
irrthumlich oder unzureichend begrůndet sind, kann nicht bezweifelt wer-
den. Erst in der jůngeren Kreide treten Blátter der Dikotylen auf, in
Nordamerika wie in Europa und iiberall, wo pflanzliche Reste in dieser
Formation gefunden wurden." (Diess Werk ist zwar ein Sonderdruck aus
einem grosseren Handbuch der Botanik, von Prof. Schenk, trágt aber in
der Vorrede das Datum: Anfang September 1888).

Marquis de Saporta 1. c. 1888, p. 137 schreibt uber denselben Gegenstand:

„Les Angiospermes vraies .... toutes ces plantes ont leur point de
départ dans le cénomanien, sur Phorizon de la craie moyenne. Avant cet

Tř. mathematicko-přírodorědecká. 17

258 O. Feistmantel

obzwar Prof. Heer in seiner „Flora fossilis arctica" Bd. VI, aus den
Korné- Schichten in Grónland, welche dem Urgonien (untere Kreide —
obereš Neocom) entsprechen sollen, eine Populus primaeva Heer, be-
stehend aus Bláttern und Fruchtstánden, beschrieb, wurde diese Ent-
deckung nicht in hinreichendem Maasse berůcksichtigt ; da, wie es
scheint die Angabe nicht als hinreicbend beglaubigt angesehen wurde,
indem es hátte moglich sein kónnen, dass bei dem Einsenden eine
Beimischimg eioer Form aus den hóheren Atane- Schichten (Cenoman)
stattfinden konnte, wo die Gattung Populus viel háufiger vorkommt
und durch vier Arten vertreten ist, nemlich : Populus Berggreni Heer,
Populus hyperbovea Hr., Populus stygia Hr. und Pop. omissa Hr. Doch
auch im Falle der Bestátigung der obigen Angabe betreffend die Pop.
primaeva, ist diess nur ein vereinzelter Fund, was auch zur Geniige
den Umstand erklárt, dass oben genannte Autoren keine besondere
Notiz davon nehmen, und dennoch den Hauptausgangspunkt der Ent-
wickelung der Dikotylen in das Cenoman legen.

Doch seitdem mehren sich die Anzeichen, dass die Dikotyle-
donen des Cenoman und der hoheren Schichten denn doch nur ihre
álteren und einfacheren Vorfahren haben.

Vorerst sind hier zu nennen die dikotyledonen Arten Sterculites
vetustula Daws. und Laurophyllum crassinerve Daws., welche Sir J.
William Dawsow aus der oberen Partie der Kootanie series (Neocom)
in den Rocky Mountains, N. Amerika beschrieben hatte. *)

Die náchsten Notizen uber unterkretaceische Dikotyledonen stam-
men vom Marquis de Saporta, und zwar betreffen sie Vorkommnisse
in Portugal. Die erste darauf bezůgliche Notiz finden wir in Sapor-
tas: „Origine Paléontologique des Arbres", p. 137, die er wáhrend
des Druckes, unter der Linie einschaltete ; selbe heisst:

„Des observations toutes récentes coincidant avec 1'impression
de cet ouvrage, tendent a faire voir, que 1'apparition en Europe de
la catégorie des Dicotylées devra étre reculée jusque dans le weal-
dien. Sur 1'horizont de ce dernier terrain, plusieurs gisements du
Portugal comprennent ďassez nombreux vestiges de Dicotylées asso-

áge, dans le néocomien et 1'urgonien, on n'a pas signále jusqu'ici de ve-
stiges certains de Dicotylées, ni méme ďAngiospermes avérées."

Hier nimmt Saporta also auf Prof. Heer's Populus primaeva keine Kůck-
sicht. Doch fůgt er eine Anmerkung unter der Linie hinzu, die sich auf
eine, wáhrend des Druckes seines Werkes gemachte Entdeckung alterer

- Dikotylen bezieht und die ich weiter wiedergebe.

K) Sir J. William Dawson. Geological History of Plants 1888 p. 192.

Die altesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 259

ciés á des empreintes de Fougěres et de Conifěres caractéristiques
des étages infracrétacés."

Etwas náher werden diese fossilen Dikotyledonen von Saporta
in „Comptes rendus des séances, 28. Mai 1888" besprochen. Darin
kommt Marquis de Saporta zu dem Schlusse (1. c. p. 1502), „dass
nach dem wirklichen Stande unserer gegenwártigen Kenntnisse nnd
mit Růcksicht auf die Funde in Portugal, die Zeit, wo Dikotyledonen
in Europa aufzutreten und sich auszubreiten begannen, in die Albien-
und Aptien-Stufen zu setzen sei." — (Siehe noch weiter seine brief-
liche Mittheilung.)

Viel bemerkenswerther und wichtiger sind dann die Angaben
iiber die Dikotyledonen aus der Potomac-Formation in N. Amerika
(Maryland und Virginia), einestheils wegen des Alters dieser Forma-
tion, anderentheils dadurch, dass die Dikotyledonen ziemlich zahlreich
vorkommen.

Die Potomac-Formation wurde 1840 durch Dr. Eogers ausge-
schieden und als Jurasso-Cretaceous bezeichnet. Im J. 1885 betrach-
tete sie W. J. Mc'Gee auf Grund der damals bekannten Pflanzenpetre-
fakte als „ untere Kreideformation — ein Equivalent des europaeischen
Neokom." (Vrgl. Knowlton, American, Geologist III. 2. 1889 p. 100).

Einige Andeutungen iiber diese Schichten, unter der Bezeichnung
„younger Mesozoic11, finden wir auch in Wm. M. Fontainefs Werke:
„The older Mesozoic Flora of Virginia11 (Monographs, Unit. St. Ge-
ologl. Survey vol. VI). Darin beschreibt der Autor zahlreiche Pflan-
zenreste, die dem Rhát entsprechen; selbe stammen aus den dlteren
mesozoischen Schichten Virginiens („older Mesozoic"), von denen die
„jiingeren mesozoischen Schichten11 wohl zu unterscheiden sind (deren
Pflanzenreste eben Fontaine auch bearbeitet hat). Uber die jiingeren
Schichten sagt er 1. c. p. 2 :

„The younger Mesozoic strata háve very little in common with
those just described, (d. i. mit den álteren mesozoischen), but by
most geologists they háve been grouped with them as forming a por-
tion of the so-called Trias of Virginia."

„This group of younger Mesozoic beds forms an interrupted
and narrow belt that extends north and south on the eastern margin
of the Azoic rocks outcropping between them and the Tertiary for-
mation.. ."

„Numerous plants are to be found in them. These plants pos-
sess many interesting features and show that the flora of this group
is totally different from that of the older Mesozoic."

17*

260 O- Fei8tmantel

Hier ist daher deutlich die Rede von der Potomac-Formation
dieselbe lagert auf azoischen Schichten und unter der tertiaren For-
mation, sie wurde mit der álteren mesozoischen Gruppe classificiert,
ist aber den Pflanzen nach von ihr verschieden. —

Die náheren palaeontologischen Verháltnisse wurden erst neuerer
Zeit bekannt. Vor etwa fiinf Jahren sammelte Prof. Wm. M. Fontaine
gewisse Pflanzenreste bei Fredericksburg in Schichten, die damals als
jurassisch angesehen wurden — welche eine gewisse Áhnlichkeit mit
dikotyledonen Bláttern zu haben schienen.

Herr Prof. Lester F. Ward hatte aber schon damals seine feste
Ůberzeugung ausgesprochen, dass es dikotyledone Blátter seien,
aber von einem archaischen Ty pus, und in einem Aufsatze 1884
uber mesozoische Dikotyledonen*) hatte er schon auch diese bespro-
chen. In diesem Aufsatze hatte er auch eine Ůbersichtstabelle uber
die Vertheilung der Dikotyledonen in der amerikanischen Kreidefor-
mation, mit der Artenzahl in den betreffenden Schichtengruppen
gegeben; naturlich ist gegenwártig die Artenzahl eine viel hóhere.
Die Dikotyledonenfiihrenden Gruppen waren:
Obereš Senon:

Fox hills Gruppe — N. Amerika. (Rocky Mountains).
Unter Senon:

Fort Pierre-Gruppe am oberen Missuri.
Turon :

Mergel von New Jersey; Belly river Gruppe.
Cenoman:

Niobrara- und Dakota-Gruppe (obereš Cenoman) — am Missuri,
in Dakota bis siidl. nach Kansas. Dun vegan - Gruppe in Kanada;
Amboy Thone auf New- Jersey.
Neocom :

Queen Charlotte Gruppe von Kanada und Kootanie-Gruppe der
Rocky Mountains. — Die Arten der Potomac-Formation waren hier
eingeschlossen.

Seit jener Zeit verfolgte Prof. L. Ward mit grossem Interesse
die Arbeiten des Prof. Wm. M. Fontaine, welche in ihrem Verlaufe
die ursprungliche Ansicht L. Warďs vollstándig bestátigten, indem
unter einer grossen Žahl von Pflanzen (370 werden angegeben) Prof.
Fontaine nicht weniger als 76 Arten unzweifelhafter Dikotyledonen
erkannte und als solche bestimmte, sowie in einem zum Drucke vor-

*) American Journal of Science 1884.

Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potoraac-Formation. 261

bereiteten Manuscripte uber diese interessante Flora beschrieb und
abbildete.

In Folge dessen betrachtet Prof. Fontaine diese Formation als
Ůbergangsglied zwischen Jura und Kreide, also als ein Equivalent
des Wealden in Europa.

Lester Ward hat es nun in seinein schon erwáhnten Aufsatze*)
unternornmen, den Allgemeincharakter der Flora der Potom ac-Forma-
tion sowie ihre Verwandtschaftsbeziehungen zu anderen Floren zu
priifen und daraus das geologiscbe Alter so annáhernd als moglich
zu bestimnien.

Unter den 370 Arten sind 354 neu ; sie gehóren zu 80 Gattun-
gen, darunter 31 neu; 16 Arten kommen auch anderorts vor; 98 sind
mit anderen verwandt, 114 kónnen mit anderen verglichen werden
und 256 sind nicht mit anderen zu vergleichen,

Die Verwandtschaftsverháltnisse stellen sich folgendermassen :
Mit Ehát 14 verwandte Arten;

„ Lias 6 verwandte Arten;

„ Oolit 31 verwandte Arten;

„ Corallien 6 verwandte Arten;

„ Kinimeridgien 14 verwandte Arten;

„ Wealden 8 identische und 13 verwandte Arten ;

„ Neocom 4 identische und 7 verwandte;

„ UrgonienQ identische und 16 verwandte;

„ Oault 2 identische und 2 verwandte;

„ Cenomanien 7 identische und 23 verwandte;

„ Ddkota 2 identisch und 11 verwandt;

„ Senon 5 identisch und 9 verwandt, u. s. w.
Daraus ist ersichtlich, dass von den verwandten Arten die meisten
(31) im Mittel-Jura (Oolit) sind; aber identisch ist keine; dagegen
ist der Verwandtschaftsgrad der hóchste mit Bezug auf Wealden
(8 identisch und 13 verwandt), so dass wenn man noch die allge-
meinen verwandtschaftlichen Beziehungen zu Oolit in Beriicksichtigung
zieht, die Potomac- Flora wohl nicht jiinger- als Wealden (oder
Neocom) angesehen werden kann.

Die mit anderen Formationen gemeinschaftlichen Arten sind:**)
Equisetum Lyelli Mant. ; Wealden ;

*) Eridence of the fossil Plants as to the Age of the Potomac Formation.
American Journal of Science Vol. XXXVI August. 1888.
**) Die Anordnung ist in geologisch aufsteigender Ordnung.

262 O- Feistmantel

Pecopteris Browniana Dunk. ; Wealden ;

Dioonites abietinus Miquel ; Wealden ;

Sphenopteris Mantelli Bgt. — Wealden; Neocom;

Pecopteris Dunkeri Schimp. Wealden ; Neocom ;

Sphenolepidium Kurrianum Heer; Wealden; Neocorn; Senon;

Sph enolepidium Sternbergianum

(Dunk.) Hr. ; Wealden; Neocom;

Dioonites Buchianus Schimp.; Wealden; Urgonien; Cenoman;

Sequoia gracilis Heer; Urgonien;

Sequoia ambigua Heer; Urgonien; Cenoman; Senon;

Sequoia rigida Heer ; Urgonien ; Gault ; Cenoman ; Se-

non.
Sequoia Reichěnbachi (Gein.) Heer ; Urgonien; Gault; Cenoman, Da-

kota- Gruppe; Senon; Lara-
mie.*) —
Gleichenia Nordenskioldi Heer; Urgonien; Dakota-Gruppe ;
Pecopteris socialis Heer; Cenomanien;

Aspidium Oesterdi Heer; Cenomanien;

Sequoia subulata Heer; Cenomanien; Senon.

Was die Flora im Ganzen anbelangt, so sind die 370 Arten
folgendermassen vertheilt :

Equiseten = 3 Arten ( 2 neu).
Farren = 139 „ (133 „ ).
Cycadeen =28 „ ( 2Q » )•
Coniferenz^ 112 „ (105 „ ).
Dikotyledonen z± IQ „ (alle neu).
Ungewiss =: 12 „
Diess sind die Zahlenverháltnisse, wie sie momentan bekannt
sind, und wie sie Herr L. Ward den Angaben von Prof. Fontaine**)
und Prof. Knowlton entnommen hat; wenn Prof. Fontaine^s grosses
Werk gedruckt vorliegen wird, werden selbe erst die definitivě
Siclierheit erhalten ; doch sind allem Anscheine nach keine namhaften
Ánderungen vorauszusehen.

Die oben erwáhnten 370 Arten fossiler Pflanzen sind zumeist
auf Blátter, Fruchtstánde etc. gegriindet ; fiinf Arten aber gehoren
verkieselten Hólzern an, und wurden von Prof. Knowlton auf Grund

*) Laramie ist eine Ůbergangsgruppe zwischen Kreideformation und Tertiár.
**) Diese sind noch nicht gedruckt; hier konnte L. Ward das Manuscript
beniitzen.

Die áltesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 263

der inneren Holzstruktur errichtet*) ; lignitisches Holz, das auch háufig
vorkomnit, konnte nicht mit Sicherheit der Gattung oder Art nach
bestimmt werden.

Die verkieselten Holzer sind alle Coniferen und gehoren zwei
Gattungen und fiinf Arten an, nemlich :

Cupressinoxylon pulchellum; Čupr. Wardi, Čupr. McGeei, Čupr.
Columbianum.

Araucarioxylon virginianum.

Von den dikotyledonen Bldttern selbst, fuhrt L. Ward keine an,
da es sich ihm nur darům handelte, den allgemeinen Charakter der
Potomacflora zu schildern und darauf seine Folgerungen betreffend
des Alters zu griinden.

Fiir mich war es aber dennoch von Interesse diese alten Diko-
tyledonen dem Namen nach, wenigstens theilweise, zu kennen.

Ich wandte mich daher, durch Vermittelung des Prof. L. Ward
an Herrn Prof. Wm. M. Fontaine, mit der Bitte mir giitigst, bevor
sein grosses Werk gedruckt sein wird, einige Notizen uber die Di-
kotyledonen der Potomac-Formation zukommen zu lassen.

Dieses hat Prof. Fontaine in einer brieflichen Mittheilung voní
12. Márz d. J. in uberaus freundlicher Weise gethan; die darin ge-
machten Angaben sind von einem solchen Interesse, dass ich sie in
originali wiedergebe, ohne dadurch dem grossen Werke des Herrn
Prof. Fontaine in irgend welcher Weise vorgreifen zu wollen.

„The signiíicance of the dicotyledonous element of the Potomac
flora cannot be properly estimated by simply taking into considera-
tion the oceurrence in it of certain forms. The relative abundance,
the variety of character, and the extent of distribution must be re-
garded. The Potomac plants in these respects show much diíFerence.
The series of beds grouped as lower Potomac and which contain
nearly all the plants, cannot by any indications now perceptible, be
separated, but still some diference is seen in the assemblage of
plants shown at different localities. At most points where plants háve
been found the predominating elements of the flora are Jurassic in
type, and consist mainly of what may be regarded as surviving Ju-
rassic forms with many species peculiar to the Potomac.

By the phrase, Jurassic in type, is meant the type of flora cha-
racteristic of the Jurassic or Mesozoic age, that is a flora composed
of Fems, Cycads, Equiseta and Conifers. Where this type prevails

*) Vergl. Knowlton: The fossil Wood and Lignites of the Potomac-Formation
The American Geologist. Vol. III. N. 2. February 1889.

264 O- Feistmantel

Dicotyledons occur usually quite rarely, and are mostly archaic in
character. At other localities, however, the Jurassic feature is much
diminished, the proportions of Ferns, Cycads, Conifers and Equiseta
is much smaller, and Dicotyledons are more abundant. At these loca-
lities the Dicotyledons with the most modern aspect occur.

Notwithstanding this difference in the flora, the conformability
of the beds, and the number of plants common to all, forbid a se-
paration into distinct members.

The archaic character of some of the Dicotyledons has been al-
luded to. By this is meant a character including the following fea-
tures. The nervation is lax and irregular. It is noteworthy for the
slenderness of the priinary lateral nerveš, or ribs and for the com-
parative strength and fern-like character of the ultimate reticulation ;
in a number the petiole, which seems to háve been rather succulent,
splits up into a number of nearly equal nerveš. These characters
are independent of the comprehensiveness of type possessed by so
many of the Potomac Dicotyledons. This latter is indicated by the
outline of the leaf, its mode of division, etc.

The following are the genera of Dicotyledons. Most of them are
so vaguely characterized, or so complex in type that it is very dif-
ficult to refer them to any single living relatives.

List of genera.

Conospermites

Species.*)

Acaciaephyllum

gen.

nov.

Proteaephyllum

Rogersia

Sassafras

Ficophyllum

Ficus

Sapindopsis

Salicipnyllum

Celastrophyllum

Querciphyllum

Vitiphyllum

Myrica

") Lester Ward giebt in seinem Aufsatze die Žahl der Arten als 76; hier er-
geben sich nur 73, was jedoch an dem Interesse des Gegenstandes gar
nichts ándert. Die ZaH 73 ist immerhin hoch genug.

Die áltesten dikotyledonen Pflanzeu der Potoraac-Formation. 265

JBombax

Species.

Populophylhim

gen.

nov.

Ulmophyllum

Sterculia

Aralia

Juglandophyllum

Myricaephyllum

Platanophyllum

Araliaephyllum

Hymenaea

Aceriphyllum

Menispermites

Aristolochiaephyllum

Hederaephyllum

Eucalyptophyllum

PhylUtes

Acaciaephyllum. — This is a peculiar genus with sinali spatu-
late elliptical leaves, which much resemble those of some of the
Australian Acacias, in which phyllodes act the part of leaves. The
species are rare, but occur with the older elements of the flora at
a number of localities.

Proteaephyllum. — This is a widely diťfused genus, the species
occuring both with the older and newer elements at many localities.
They, howerer, nowhere show a great abundance of specimens. Most
of the species are markedly archaic in type and remind one most
of some of the forms of Prótea.

Rogersia. — This genus named in honor of Prof. Wra. B. Eo-
gers, although nevěr abundant, is one of the more common forms
associated with the older elements of the flora. It is decidedly ar-
chaic, with a lax irregular nervation reminding one of some ferns.
The leaves are long and narrow, resembling in outline those of some
Eucalyptus.

Sassafras. — This belongs decidedly with the younger elements,
and has nevěr been found where the older types predominate. One
of the species can hardly be distinguished from the living one. This
plant has been found at very few localities and is one of the rarest
genera.

The still living genera Ficus, Bombax, Myrica, Sterculia, Aralia,
Hymenaea, are among the greatest rarities, being exceedingly re-
stricted in distribution, and possessing only a very few specimens

206 O. Feistmantel

They are found mostly at only one locality, and by their occurrence
there, impart a newer aspect to the flora of that point. They, hence,
do not play any important part in the flora of the Potomac and
suggest the idea that they are new comers, not yet well established.

The sarne rarity and restriction in distribution is found in the
new genera Querciphyllum, Popidophyllum, Aceriphyllum, Aristolochiae-
phyllum, Hederaephyllum, Eucalyptophyllum. They with Menispermites
occur almost entirely where the older elements are sparingly repre-
sented. They are so rarely found, and the specimens, when occur-
ring, are so scarce that these fornis cannot be regarded as characte-
ristic and developed elements in the Potomac flora. Most of them
excepting Menispermites, are rather vaguely defined and comprehens-
ivel types. They are named from the living genera that they most
resemble. The complexity of type is strikingly shown in Araliaephyllum.
One of the species of Hederaephyllum, showing only two or three
specimens, has a leaf of very peculiar form whose entire outline
is formed of nearly straight lineš meeting under large angles.

Aceriphyllum is found only at one locality and in three or four
specimens at most. The single species has a remarkable leaf which shows
some of the features of Acer, Aralia and Liriodendron all combined.
These examples may suffice to give some idea of these rare genera.
The genera named next are more important on account either of
the greater abundance of specimens, or of their wider diffusion.

Ficophyllum — This is a widely diífused genus, although nevěr
very abundant. It occurs mostly where the older Jurassic types pre-
dominate. The leaves háve mostly thick midribs, slencler primary
nerveš, and a coarse irregular ultimate areolation. Fragments of le-
aves of one species of this genus, were the first of the fossils resem-
bling dicotyledons that were found, but the nervation was so like
that of some ferns that it was not until better specimens were found,
that the dicotyledonous nátuře could be certainly made out.

Sapindopsis. — Most of the species of this genus occur in
company with the more recent looking plants of the Potomac flora
and at one locality leaves of one species are very numerous. The
leaves of this species, although much like those of Sapindus, show
in the uppermost pair and terminál leaflet remarkable variations.
Celastrophyllum and Saliciphyllum are not íound where the older
types are abundant. The former is rather abundant at one locality.

Vitiphyllum. — Includes forms near fossils hitherto described as Cis-
sites but the incising of the leaves and toothing are more complex.

Die altesten dikotyledonen Pflanzen der Potomac-Formation. 267

Two of the species were found at only one locality, that mentioned
above as showing some abundance of Celastrophyllum. They occur very
rarely with predominating older types." —

Noch auf einen Umstand ist aber hinzuweisen. In jíingster Zeit
sind nemlich in der Potomac-Formation auch Wirbelthierreste vorge-
funden worden, die von hochster Bedeutung sind und die Prof. Marsh
als von jurassischem Alter ansieht. Es werden sich dann zur Entschei-
dung iiber das Alter der genannten Formation beiderlei Arten von
Petrefakten zu vereinigen haben, und in dieser Hinsicht ist Lester
Ward der Ansieht, dass, wenn die Thierreste die endgiltige Zuweisung
der Potomac-Formation zum Jura erfordem wiirden, auch die Pflanzen
trotz der darin enthaltenen Dikotyledonen wohl kein ernstes Hindernis
bieten wiirden.

Und so stehen wir hier vor dem wichtigen Ergebnisse. — Die
Potomac-Formation in Nord-Amerika, die allem Anscheine nach nicht
jilnger ist als Wealden, enthdlt die bis jetzt geologisch altesten Diko-
tyledonen, worunter zumeist sogenannte archaische Typen, die wohl
als die Stammformen der spáter entwickelten , hoher organisierten
Formen angesehen werden konnen, mit modernen Formen, die aber zu
den Seltenheiten gehoren, zusammen vorkommen. Eine prácise Sonde-
rung nach geologischen Horizonton, scheint nach Herrn Fontaine
nicht durchfuhrbar zu sein, indem viele der Formen von unten bis
hinauf durchgehen.

Ůbrigens scheinen nach brieflichen Mittheilungen, die der Mar-
quis de Saporta mir neulich zukommen liess, in den erwáhnten Ab-
lagerungen in Portugal ganz áhnliche Verháltnisse vorhanden zu sein.

Herr Saporta schrieb mir dariiber folgendermassen:

„Je reviens sur la question interessante des premiěres Dico-
tylées parceque je l'ai étudiée pendant toute 1'année derniěre et si
mon travail est demeuré en suspens, cest que j'ai été obligé de m'ap-
pliquer a terminer avant tout ma floře jurassique dont il ne reste
a paraítre qu'un dernier supplément."

„Je voulais vous dire aujourdhui que mon étude sur la floře
infracrétacée de Portugal est cependant trěs avancée ..."

„Ce qui me frappe c'est que les choses se trouvent lá disposées
absolument comme dans le Potomac, et qu'á la base qui est incon-
testablement wealdienne avec des formes encore jurassiques, telles
que le type par exemple de Pecopteris ligata du Philips et ďautres
encore, il n'y a pas encore des Dicotylées. — Les Dicotylées arrivent
un peu plus haut, ďabord en minoritě bientót aprěs plus nom-

2G8 O- Feistmantel: Die áltest. dikotýl. Pflanzen d. Potomac-Formatioo.

breuses, mais ďabord associées incontestablement a des formes
soit jurassiques soit wealdiennes et entr'autres a des Brachy phyllum.
Moi qui viens de dessiner toute une série des Fougěres coralliennes
je les retrouve représentées en Portugal par des formes trěs peu dif-
ferentes et en outre plusieures des especěs qui figureut dans la no-
tice de Lester Ward se montrent ici tel que par exemple le Sphe-
nopteridium, les Sequoia gracilis et subulata." —

„Mais ce qui me frappe encore plus c'est de voir apparaitre en
ménie temps et associées aux espěces wealdiennes caractéristiques
tels que Sphenopteris Mantelli ici trěs abondantes des Dicotylées
dont les uns sont prototypiques et les autres trěs voisins des formes
actuelles et en méme temps des formes identiques ou trěs peu diffe-
rentes des celles de Cénomanien de Bohéme." —

Hierauf nennt Herr de Saporta noch die einzelnen in der inte-
ressanten Kreideflora vertretenen Gattungen, doch will ich nicht weiter
seinen in Publikation befindlichen Aufzeichnungen vorgreifen.

Jedenfalls werden beide Werke, von Prof. Wm. M. Fontaine
und vom Marquis de Saporta interessante Aufschliisse iiber die Vor-
fahren der Dikotylenfioren bringen und es wird sich dann náher er-
geben, in welchem Verháltnisse die Floren der beiden angefiihrten
Lánder zu einander stehen.

Einige Zusátze und Correcturen zum Aufsatze „Uber

die geolog-, und palaeontolog. Verháltnisse des Gond-

wána-Systems in Tasmanien" *).

Wegen der ausnahmsweisen Beschleunigung, mit welcher mein
obiger Aufsatz diessmal durch die Presse zu gehen hatte, ist es
geschehen, dass ich der Besorgung der Correcturen nicht die hinrei-
chende Musse widmen konnte, weswegen ich mehrere Mángel und
Ungereimtheiten zu verzeichnen hábe. Ich hebe hervor:

*)_ Sitzungsb. d. k. bohm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag. 1888.

O. Feistmantel: Einige Zusátze und Correcturen. 269

Auf Seiten 610—612 ist iiberall Dr. A. Schenck anstatt Dr. A.
Schenk zu lesen.

Auf Seite 612, zweite Zeile von unten ist vier anstatt drei zu
lesen.

Im systematischen Verzeichniss der Pflanzenpetrefakte aus Au-
stralien etc. ist auf Seite 638 bei der Gattung Noeggerathiopsis Fstm.
folgende Art ausgelassen:

Noeggerathiopsis prisca Feistm.

1879. Pal. & mesoz. Fl. Austr. p. 158, Taf. VIII, F. 3,

Vorkommen: Palaeoz. Kohlenschichten (Karbon) bei Greta, N.
S. Wales.

Bei der Lokalitát Bobímtungen, Seite 641 ist Cydostigma
australe Fstm. nicht angefůhrt;

bei Ipswicll, Seite 640 fehlt Ginkgo antarctica Sap. und bei

Wyatt Mt., Seite 647 Cydostigma sp.

Eine besondere Berichtigung bedarf meine Notiz (unter der Li-
nie), 651 — 652. Dort hábe ich nemlich eine kleine Correctur einer
Mittheilung des Herm Direktor Stur in seinem Aufsatze Verhandlg.
der k. k. geol. Reichsanstalt 1888, Nr. 10 p. 11 vorgenommen. Bei
seiner Mittheilung (betreffend das Vorkommen von flotzfuhrenden
Schichten, deren fossile Pflanzen ganz normalen Habitus zeigen etc.)
berief sich Herr Director Stur auf Prof. Neumayr^s Erdgeschichte II,
p. 191. Im Vertrauen auf Herrn Dir. Stur's richtige Berufung hábe
ich Prof. Neumayťs Werk nicht weiter nachgeschlagen. Erst nach-
dem mir mein Aufsatz in Separatabdriicken vorlag, hábe ich bei der
Durchsicht derselben Gelegenheit genommen, Prof. Neumayťs Werk
nachzusehen. Zu meiner Ůberraschung finde ich, dass Prof. Neumayr
etwas anderes behauptet, als ivorauf sich Dir. Stur beruft. Prof. Neumayr
fiihrt fiotzfuhrende Schichten rn.it Culmpflanzen richtig nur aus Austra-
lien an, wáhrend bei Indien korrekt mitgetheilt wird, dass keinerlei
Ablagerungen mit einer typischen Karbonflora vorhanden sind; bei
Afrika wird dann auch die Karbonflora erwáhnt, wáhrend von Afghá-
nistán in dieser Abtheikmg weiter nicht eingehender gesprochen wird-

Die oheň erwahnte kleine Correctur in meinem Aufsatze (Notiz,
Seite 651 — 652) hat daher in diesem Falle einzig und allein Beziehung
auf Herrn Dir. Stur' 8 Mittheilung (1. c, 1888, Nr. 10, p. 11).

Ebenso gewinnt mein letzter Punkt d) Seite 654, wo ich mich
gegen den Gebrauch des Ausdruckes „Glossopteris Flora11 ausspreche,
auch in Herrn Prof. Neurnayťs Werk volle Bestátigung; denn Prof.
Neumayr handelt von dieser Flora besonders in der Abtheilung Roh-

270 O- Feistmantel : Einige Zusátze und Correcturen.

lenformation (Seiten 191 — 198), fíihrt aber Glieder derselben auch
noch bei Perm (Seite 211), und ebenso bei Trias (Seite 237) an;
denn die bei der letzteren Formation angefiihrten Dicynodontschichten
iiber den Koonapschichten sind die Beauforťbeds, die auch Glossopteris
fiihren; nur anhangsweise mochte ich noch zufligen, dass auf Seite 211
iiber den Talchirschichten vorerst die Karharbári-Kohlenschichten anzu-
fiihren wáren, wáhrend die Damudaschichten (wenigstens theilweise)
den Beaufortschichten in Afrika gleichzustellen sein dúrften.

18.
Příspěvek k theorii krystalisace.

Napsal F. Wald. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889.

Ve svých pojednáních o druhé větě mechanické theorie tepla*)
dovodil jsem, že žádný druhé větě podléhající zjev dle povahy své
nemůže býti dokonale zvratný, tak že dokonale zvratné změny stavu
jsou jen ideálními, nedostižnými limitami zjevů obyčejných. Jelikož
zjevy takové vždy vedou ku stavu konečné rovnováhy, nazval jsem
je končivými, na rozdíl od zjevů ryze mechanických, trvacích.

V uvedených pracích dokázal jsem, že zjevy tíhnoucí ku koneč-
nému stavu rovnováhy (tedy zjevy končivé), lze opáčit jen nákladem
zevní mechanické práce, a přeměnou její v energii méně působivou,
že tudíž nutně spojeny jsou se ztrátou energie mechanické. Na zá-
kladě těchto názorů (které ovšem jsou jen zvláštním pojetím známé
druhé věty theorie tepla) došel jsem mimo jiné k následujícím vý-
sledkům, které zdají se mi dosti zajímavými, ač částečně odporují
názorům posud platným. Úvahy moje týkají se kohaese. Kohaesí
zoveme síly, které podmiňují souvislost částic tělesa pevného, síly,
které staví se nám na odpor, chceme-li těleso takové rozdělit na
menší části. Běžné názory, čerpané z atomistické hypothesy, vedou
k náhledu, že kohaese jest silou ryze mechanickou, podobnou tíži.
Názor ten zdá se mi však býti nesprávným, neboť kohaesi lze pře-
moci z pravidla nejen vynaložením zevní práce, nýbrž i zvýšením
temperatury (tavením) nebo pomocí přilínavosti, totiž rozpouštěním
v tekutinách. Zjevy ty jsou bez odporu končivé, neboť dějí se za
daných poměrů vždy jen ve směru určitém a vedou ku stavu rovno-
vážnému, tak že oprávněn jsem tvrditi, že původní stav pevného tě-
lesa (a po případě užitého rozpustidla) lze dosáhnouti jen vynalože-
ním zevní práce a proměnou její v energii tepelnou. Z okolnosti té

*) Zeitschrift fur physikalische Chemie I. 408—415, II. 523—530. Listy Che-
mické, XII. 169—179.

272 F. Wald

vyplývají podobné důsledky, jaké osvědčily se vzhledem k dissociaci
sloučenin při vyšší temperatuře ; lze-li za vysoké teinperatury přemoci
teplem affinitu kyslíku k vodíku, nelze při nižší temperatuře tuto
affinitu přemoci pouhým teplem, ovšem ale současným vlivem men-
šího množství tepla a jisté energie mechanické; téhož účinku docíliti
lze vždy pouhou energií mechanickou, avšak pouhou energií tepelnou
jen při temperatuře dostatečně vysoké.

Při temperatuře 0° C přemoci lze kohaesi ledu pouhým vlivem
tepla, z čehož soudím, že při temperatuře nižší přemoci lze kohaesi
ledu současným vlivem tepla a mechanické práce. Nemíním tím známý
vliv zevního tlaku na bod tání, nýbrž myslím si tím zjev podobný
galvanickému rozkladu lučebnin, ač ovšem neznám okolností, za nichž
dal by se zjev takový uskutečnit. Chci-li pevné těleso rozděliti na dva
díly, musím k cíli tomu vynaložit jistou práci; domnívám se pak, že
jednostranné přemožení kohaese mechanickým dělením jest zjevem po-
dobným jako úplné její přemožení táním nebo rozpuštěním, a soudím
dále, že také mechanická práce k zjevu tomu nutná má určitou limitu
a že práci zbývající vykonati lze pomocí tepla. Z náhledu toho vy-
plývá dále, že energie vybavená mechanickým sloučením dvou kusů
téže látky, nedá se vybaviti úplně ve formě mechanické práce, nýbrž
že určitá část její musí se vybaviti ve formě tepla. Kdyby kohaese
byla síla ryze potentialní, jak jeví se ze stanoviska obecných názorů,
dala by se zmíněná energie vždy vybaviti úplně co práce mechanická,
a nemusila by nikdy proměniti se v teplo ; pak dala by se však i při
tuhnutí látky roztavené vybaviti co práce, změna skupenství děla by
se bez zjevů tepelných a nezávisela by tudíž na temperatuře. Z dů-
vodu toho zdá se mi, že názor můj jest správným. Ostatně jest
názor můj obecnější než názor běžný, a zasluhuje již z této příčiny
uvážení. Mám tedy kohaesi za sílu podobnou chemické affinitě a do-
mnívám se, že energii změnou kohaese zabavenou neb vybavenou
rozeznávati sluší na dvě části: na energii vázanou, tepelnou a tudíž
závislou na temperatuře, a na energii volnou, ryze mechanickou.,

Mechanické dělení neb slučování částic téže hmoty považuji
tudíž za zjevy končivé.

Dle (známých, v. Helmholtzem podaných vzorců, závisí vázaná
energie též na specifickém teple látek před a po reakci ; jelikož však
pouhým mechanickým rozdělením pevného tělesa se specifické teplo
nemění, odpadl by při zjevech takových zmíněný vliv, a názor můj
dá se vyjádřiti následujícím vzorcem:

Příspěvek k theorii krystalisace. 273

V značí energii, která zabaví se přemožením kohaese na prů-
řezu rovném jedničce plochy; L jest mechanická práce, jíž k účeli
tomu nejméně jest zapotřebí; TS jest teplo, které při temperatuře
T k cíli tomu nejvýše přispěti může.

Veličina S jest změna entropie a jest v našem případě na tem-
peratuře nezávislou.

Vybaví-li se působením kohaese energie U, sloučí -li se tedy dvě
částice pevné hmoty plochou jedničky, vybaví se zjevem tím nejméně
teplo TS, a jen energie L dá se v případu nejpříznivějším užíti k pra-
cím mechanickým. Rozumí se samo sebou, že veličiny Č7, L a S vy-
jádřeny jsou v stejných jednotkách, bud kaloriích nebo metrkilogra-
mech. Dle obecného názoru bylo by S rovno nule a U rovno L.

Z hoření rovnice neplyne ještě, že při bodu tání jest L rovno
nule a U rovno TS, neboť tání jest úplné rozrušení kohaese ve všech
směrech, kdežto zde uvažuji jen přemožení kohaese dle jistých ploch.
Naopak známo, že i při bodu tání hmota neroztavená má ještě z pra-
vidla určitou pevnost, a soudím z toho, že při temperatuře té má L
ještě hodnotu konečnou, a že zjev příslušný hořením vztahům dal
by se uskutečnit až nad bodem tání, kdyby roztavením látky nestal
se nemožným.

Energii L, která dá se při sloučení dvou kusů téže hmoty vy-
baviti za každou jedničku plochy co práce mechanická, můžeme pova-
žovati za energii potentialní v obecném smyslu. Částice pevné hmoty,
uložené na povrchu, mají dle toho jisté množství energie potentialní,
mají schopnost sloučením s podobnými částicemi vybaviti práci, a názor
můj liší se od běžného jen potud, že domnívám se, že při zjevu tom
vybavuje se mimo tuto energii potentialní také ještě energie tepelná,
a že tudíž ona energie potentialní závisí také na absolutní tempera-
tuře, při níž se zjev ten děje.

Jelikož v dalších úvahách obmezím se zatím na zjevy o skoro
stálé temperatuře, odpadne téměř úplně ohled na tuto závislost, a byl
bych tedy úvahy ty mohl snad potlačiti, kdybych si byl nepřál předem
již zaujmouti stanovisko obecnější. Nechybím však zajisté, vezmu-li
za základ dalších úvah větu, že v povrchu každého pevného tělesa
uloženo jest jisté množství energie mechanické, která dá se zmenše-
ním povrchu vybaviti. Z věty právě vyslovené dá se vyvoditi zají-
mavý důsledek. Víme, že při tuhnutí hmoty roztavené i při vypařo-
vání roztoků z pravidla téměř vylučují se krystaly, a že podobně i při
srážení chemickými reakcemi zhusta vylučuje se látka pevná ve tva-
rech krystalograficky určených.

Tř. matkeniaticko-přírodovědecká. 18

274 F- Wald

Jelikož pak na utvoření povrchu útvarů těch vynaložiti jest práci,
která se pak jeví co zmíněná potentialní energie povrchu, soudím,
že vyloučené útvary mají za daných poměrů možné minimum práce
na utvoření povrchu. Jinými slovy tvrdím, že povrch krystalu obsa-
huje částice hmoty v neúplném sice, ale přece pokud možno největším
nasycení kohaese.

Krystaly lze tedy považovati za útvary, které při dané rozsá-
hlosti a jakosti povrchu mají největší obsah, nejvíce látky co do ko-
haese úplně nasycené. Na první pohled zdá se správnost závěrky
této samozřejmou, blíže-li však přihlédneme, lehce seznáme, že platí
jen tehdy, pakli kohaese jest silou nikoliv ryze mechanickou, nýbrž
thermodynamickou v tom smyslu, jak z hora jsem dovodil. Síly ryze
mechanické nemohou nikterak způsobiti zjevy končivé, neboť majíce
potential závislý jen na vzdálenostech a hmotě, ale nezávislý na čase,
temperatuře i slouČenství hmoty, nemohou způsobiti trvalé změny
stavu. Z toho čerpám zvláštní posilu pro správnost líčených názorů
o kohaesi.

Povrchu látky pevné musíme přisouditi jisté množství energie
potentialní, ať si již vycházíme od náhledů jakýchkoli, a musíme
tudíž připustiti, že na utvoření povrchu jejího vždy zapotřebí jest
mechanické práce, musíme tedy hledati zdroje práce té při tvoření
se krystalů.

Mysleme si ku příkladu vodu za obyčejného tlaku a za tempe-
ratury 0° C, a v ní úplný krystal ledu. Někde uvnitř krystalu my-
sleme si malinký prostor, do něhož schází ještě molekula vody,
a dejme tomu, že dovedli bychom z věnčí molekulu tu vpraviti na
patřičné místo. V prostoře té podléhala by zmíněná molekula přitaž-
livosti všech vůkolních, a považuj eme-li přitažlivost tu za příčinu tu-
hnutí, musíme připustit, že bude pro zmíněnou molekulu vody možnost
sloučení se s ostatní hmotou co možno největší.

Myslíme-li si však, že některá molekula vody má sloučiti se
pouze s povrchem krystalu, budou podmínky ztuhnutí pro ni mnohem
nepříznivější, neboť kohaese působí na ni jen z jedné strany; nejméně
příznivý byl by případ, kdy první zárodek krystalku ledového měl by
se vyloučiti uprostřed pouhé vody, neboť proti tomu působila by celá
vzájemná přitažlivost molekul tekutých, ve prospěch zjevu toho pak
jen přitažlivost malého počtu molekul snažících se sloučiti.

Úvahu tuto lze jak zřejmo téměř doslovně rozšířiti i na kry-
stalisaci při ochlazení neb vypaření roztoku látky rozpuštěné, a vy-
plývá z toho obecně, že vyloučení prvního zárodku krystalového buďsi

Příspěvek k theorii krystalisace. 275

z roztoku nebo z látky roztavené spojeno jest s jistými obtížemi, tak
že krystalisace nastane spíše, vneseme-li do tekutiny hotový prvek
krystalu. Tím zdá se mi, že podáno jest nejjednodušší vysvětlení
známých zjevů přechlazení a přesycení tekutin.

Označil jsem shora potentialní energii povrchu pro jedničku
plochy veličinou L; při tvoření se krystalu z tekutiny vykonati musí
tekutina práci L za každou jedničku plochy. Máme-li však v teku-
tině již hotový krystal, bude při vzrůstu jeho patrně vykonati jen
práci na zvětšení povrchu spojené se vzrůstem krystalu; vyplývá to
z úvahy, že usadí-li se na krystalu nová vrstva téže látky, vybaví se
z každé jedničky původního povrchu práce L, a dá se užíti na utvo-
ření nového povrchu o stejné ploše. Vzrůstem krystalu vzrůstají
však i plochy na povrchu, a bude tudíž nutno vynaložiti ještě práci
na vzrůst jejich. Naskýtá se nám tu domněnka, že snad práce na
utvoření povrchu krystalu nezávisí na rozměrech krystalu, a že tedy
snad L počítané na jedničku povrchu tím jest menší, Čím větší po-
vrch, tak že součin obou zůstává stálým.

Pak neměl by roztok zapotřebí vykonávati žádné práce více,
jakmile by utvořen byl první zárodek krystalu, a práce ta jednou
daná přenášela by se hladce na nový povrch. Domněnka ta nezdá
se mi správnou, neboť pak rostla by patrně kohaese povrchu s veli-
kostí krystalu, a to jest jistě pravdě nepodobno.

Pokud mi známo, nezávisí fysikální vlastnosti povrchu na roz-
měrech krystalu, a proto kladu na dále L za veličinu stálou. Tvoření
i vzrůst krystalu spojen jest tedy s vykonáváním mechanické práce;
jinými slovy, při vzrůstu krystalu i při tvoření prvního krystalového
prvku vybavuje se méně energie tepelné i mechanické, než kdyby
látka z tekutiny se vylučující mohla se usazovati uvnitř hotového
povrchu. Kde jest zdroj na uhrazení této energie?

Aby mohl krystal růsti, musíme částicím se vylučujícím zděliti
jisté množství energie tepelné a dále jisté množství energie mecha-
nické. Zvětšením povrchu spojeným se vzrůstem krystalu nevybavuje
se totiž celá energie kohaese, jíž bylo by zapotřebí k roztržení pout
vížících částice rozpuštěné k rozpustidlu, a tento úbytek energie
musíme uhraditi, aby krystalisace pokračovati mohla. O energii te-
pelnou k zjevu tomu nutnou patrně není nouze, neboť teplo svou
všudypřítomností zbavuje nás starostí o uhrazení. Jinak jest s energií
mechanickou, kterou částicím těm sděliti musíme; netřeba nám na
dále než píditi se po zdroji energie mechanické, jíž jest ku vzrůstu

18*

27 G F- Wald

neb prvnímu utvoření krystalu vynaložiti; ten-li nalezneme, pak se
teplo k zjevu tomu nutné dostaví samo.

Mysleme si předem, že máme tekutinu ve stavu takovém, že
byla by schopna vylučovati hmotu pevnou jen v onom 'stavu úplné
kohaese, který přísluší částicím uloženým uvnitř krystalu, aniž mohla
by zastati práci s tvořením povrchu spojenou. Budiž to na příklad
voda o temperatuře tak vyměřené, aby tvořiti mohla jen led ve zmí-
něném nasycení kohaese, a temperaturu příslušnou považujeme za
pravý bod mrazu. V přírodě nikde neděje se produkce energie ryze
potentialní na úkor energie méně působivé, a proto voda při tempe-
ratuře té není schopna vylučování ledu, jejž bez povrchu nelze sobě
mysleti. Tuhnutí při této temperatuře nebylo by tudíž možno bez
vynaložení zevní energie; položíme-li za teplo vybavené při tvoření
se ledu o úplně nasycené kohaesi veličinu Qx pro kilogram ztuhlé
vody, a označíme-li absolutní temperaturu pravého bodu mrazu (jak
shora byl definován) T1? poznáme, že při nižší temperatuře T bude
limita tepla, jež při téže temperatuře vybaviti se musí, patrně menší,
jak plyne z následující úvahy.

Dle druhé věty mechanické theorie tepla jest

= T + f(c*-cM

kdež C2 a C1 značí spec. teploty ledu a vody, či obecně látky pevné
a roztavené. Veličiny ty smíme velmi přibližně považovati za stálé,
z čehož plyne

-řp = y + . Ki ~ ^i) loS nat ~T

Temperatury Tx a T neliší se přílišně, tak že poměr jejich
blíží se jedničce, a logarithmus jeho nule. Jak z příkladů v tabulce
následující uvedených zřejmo, jest mimo to absolutní hodnota veličin
C2 a (?! (a tím více rozdílu jejich) v porovnání s veličinou Qx vždy
dosti malá a někdy nepatrná*).

*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie. I. 2. pag. 477 a 491. (Horstmann
1885). Data pro veličinu Q na str. 491. udaná vztahují se na atomovou
resp. molekularnou váhu v gramech, a musil jsem je tedy k porovnání
s prvnějšími přepočítati násobením tisícem a dělením atomovou (moleku-
larnou) váhou, aby udávala latentní teplo jednoho kilogramu.

Příspěvek k theorii krystalisace.

277

Látka

Br .
J .

Hg .
Pb .
H20

0-084
0-054
0-031
0-031
0-504

0-106
0-108
0-033
0-040
1-000

c2-q

0022
0-054
0-002
0-009
0-496

1-62
11-7
2-8
5-1

80-0

Smíine tedy přibližně položiti

(Q — C{) log nat — ^ rovno nule, tak že bude

a limita tepla k tavení nutného menší se s absolutní temperaturou.
Mám tu stále ještě na mysli tuhnutí bez tvoření povrchu, tedy bez
nákladu práce.

Z hořeních příkladů však spolu zřejmo, že energie U vůbec vy-
bavená při rozdílných temperaturách závisí jen nepatrně na tempera-
tuře, neboť jest

U=Q^Jr{C,-Cl){Tx-T)

tak že vybaví se i při nižší temperatuře skoro celá energie Qv Z ener-
gie té jen Q musí se vybaviti co teplo, a zbytek Qx — Q může se
vybaviti co mechanická práce, co volná energie.

Sníží-li se temperatura tekutiny pod pravý bod tuhnutí, objevuje
se (hlavně na účet tepla Qt přicházejícího z vyšší temp. Ty na T)
zdroj volné energie, energie schopné vykonání práce s tvořením povrchu
krystalů spojené.

Správnost závěrky této vyplývá ostatně a priori ze samozřejmé
věty, že tuhne-li za daných poměrů látka nějaká již při vyšší tempe-
ratuře Z1,, musí za těchže poměrů tím spíše tuhnouti při tempera-
tuře nižší, a na opak, taví-li se za jistých daných okolností teprve
při vyšší temperatuře Tx, nemůže nikterak taviti se za těchže poměrů
již při nižší temperatuře T. Závěrka moje vyplývá tudíž obecně
z definice, že bod tuhnutí za daných poměrů jest nejvyšší tempera-
tura, při níž látka přejíti může ze skupenství tekutého do pevného,
a nejnižší, při níž díti se může opačný zjev. Pak jest přechod ze
stavu tekutého do pevného při všech temperaturách pod bodem tu-

278 F- Wald

hnutí příslušného temže podmínkám zjeveni nejen možným, ale nut-
ným, tudíž zjevem, při němž se objevuje nadbytek energie mechanické,
ku zjevu tomu nutné.

Máme-li tudíž směs látky pevné a roztavené o temperatuře Tx
tak vymezené, aby tání neb tuhnutí záviselo za daných podmínek jen
na vyšší neb nižší temperatuře okolí (jsou-li tedy obě ta skupenství
při temperatuře té ve vnitřní rovnováze), nebudou více v rovnováze
při temperatuře nižší, a tání neb tuhnutí za těchže okolností nebude
záviseti na zevním spádu tepla, nýbrž nastane tuhnutí bez ohledu na
spád temperatury k zevním tělesům.

Směs má tedy při nižší temperatuře volnou energii a tato může
skutečně konati práce mechanické, ač může se také zmařiti na pro-
spěch energie tepelné, není-li jí ku zjevu zapotřebí (pak ovšem
urychlí průběh zjevu, o nějž se jedná).

Jelikož tuhnutí spojeno jest s nákladem mechanické energie na
utvoření povrchu, nemůže na př. voda bez prvků krystalových tu-
hnouti za temperatury, při níž ještě není schopna konati takové práce,
ovšem ale při temperatuře dostatečně nízké.

Tytéž závěrky platí o každé tuhnoucí látce, a v jiné formě
i o nasycených roztocích, při nichž vylučování látky rozpuštěné díti
se může jen současně s vypařováním rozpustidla. Mysleme si, že
máme vodný roztok některé soli o takovém shuštění, aby při vypa-
řování mohl vylučovati sůl o úplné kohaesi, tedy bez práce nutné na
tvoření povrchu ; jelikož sůl pevnou bez povrchu nelze sobě mysleti,
nedá roztok ten při vypařování vody žádných krystalů, leda by se
v něm nalézal již hotový krystal, a ten kdyby mohl růsti, aniž by se
povrch jeho zvětšoval.

Vypařováním roztoku toho za stálé temperatury nabudeme tedy
roztoku přesyceného. Z obecné lučby jest známo, že zhuštěním roz-
toku snižuje se bod varu, že tedy jinými slovy snižuje se napjetí
vodních par z roztoku se vyvinujících; lehce také nahlédneme, že
tomu tak býti musí.

Postavíme-li roztok o jistém shuštění pod zvon, tedy budou se
z něho vyvinovati páry vodní potud, až napjetí jejich dostoupí jistého
maxima, závislého na temperatuře, povaze a zhuštění roztoku. Dá-
me-li pod týž zvon roztok o menším napjetí par, bude se pára pod
zvonem obsažená do něho srážeti, kdežto původní roztok stále vysílati
bude nové a nové páry, tak že nastane samočinná destilace z roztoku
o větším napjetí par do roztoku o menším, a potrvá potud, až nastane
rovnováha v napjetí obou roztoků.

Příspěvek k theorii krystalisace. 279

Nyní dejme tomu, že napjetí vodních par ubývá za stálé tempe-
ratury se shuštěním, tedy dojdeme k výsledku, že v líčeném zjevu
pod zvonem rozpadl by se hustší roztok v ještě hustší o větším na-
pjetí par a v páru vodní. Původní řidčí roztok nabyl by však ab-
sorpcí par ještě menšího napjetí a tak dále, tak že roztok hustší
rozpadl by se úplně a rovnováha by vůbec nenastala, dokud by v hust-
ším roztoku bylo vody. Smísením obou roztoků musili bychom dojiti
k témuž výsledku, neboť síly, které snaží se stav obou látek změ-
niti, zajisté nezávisí na tom, zda obě látky působí na sebe prostřed-
nictvím páry vodní či přímo. Hustší roztok nemohl by tedy vedle
slabšího ani existovati, ten neobstál by vedle ještě slabšího, zkrátka
nemohl by vůbec existovati. Kdyby pak napjetí par z roztoku bylo
zcela nezávislé na shuštění jeho, musilo by napjetí jeho rovnati se
napjetí par z roztoku o shuštění nula, tedy napjetí čistého rozpu-
stidla. Pod zvonem ve shora líčeném pokusu obstál by vedle roztoku
slabšího roztok hustší, i třeba pouhé rozpustidlo ; nejevila by se žádná
snaha po zjevu končivém, nebylo by žádné příčiny k slučování se
roztoku s vodou, a tudíž také žádné příčiny k rozpouštění vůbec.
Z toho plyne tedy, že napjetí vodných par z roztoku musí uhývati se
shuštěním jeho.

Vyšli jsme od roztoku tak zhuštěného, aby dovedl vylučovati
jen sůl o kohaesi úplně nasycené. Roztok ten bude patrně v dokonalé
rovnováze se solí, již sám při vypaření vyloučiti může, bude tedy
sám nasycen vzhledem k soli o kohaesi úplně nasycené. Jiná jest
otázka, v jakém poměru jest roztok takový vzhledem onomu stavu
soli, jaký přísluší částicím na povrchu uloženým, jichž kohaese není
nasycena úplně, které tedy mají ještě potentialní energii.

Vzhledem k nim roztok patrně není ani nasycen ani přesycen,
neboť nemůže částice takové vylučovati; jest tedy nedosycen vzhledem
k nim, a stal by se nasyceným jen dalším vypařováním vody, a tudíž
zvětšením koncentrace. Zřejmo, že takým shušťováním roztoku nabý-
váme podobně zdroj mechanické energie, nutné k utvoření nového
povrchu, jako přechlazením tekutiny pod bod tání. Množství této
volné energie dá se také určiti z napjetí par příslušného roztoku.
Dejme tomu, že buď známe souvislost koncentrace jistého roztoku
s jeho napjetím, nebo že si ji určíme; pak mysleme si, že ve válci
s pístem bez tření pohyblivým máme roztok o normálním nasycení,
a že píst zatížen jest tak, aby byl s tlakem par z roztoku vystupu-
jících v rovnováze. Snížením tlaku na pístu docílíme vypaření vody
a zhuštění roztoku, a získáme na pístu jistou práci, jejíž limita dala

280 F- Walcl

by se vypočítati ze souvislosti napjetí par s koncentrace. Pro nás
nemá té chvíle počet ten zajímavosti, pročež se jím zabývati nebu-
deme. Když došli jsme postupem vypařování jisté libovolné koncen-
trace, mysleme si, že počneme z roztoku vylučovati sůl, avšak ve
stavu úplné kohaese, tedy bez práce povrchové. Mysleme si tudíž, že
pomocí zevní práce uhrazujeme spotřebu volné energie na tvoření po-
vrchu, a že za to v náhradu dovedeme vyzískati práci v roztoku
přesycením nashromážděnou.

Když vodu úplně vypaříme (a sice za stálého tlaku příslušného
dosažené větší koncentraci), získáme současně na pístu další práci,
neboť zvedne se za stálého tlaku, až pod ním ve válci nabude místa
všecka voda z roztoku se vypařující. Pak oddělme páru od soli
a shušťujme isothermicky páru tu do tlaku páry normálně nasyceného
roztoku, a při tlaku tom dejme jí v opětný styk se solí, tak aby se
sůl rozpouštěla ; mysleme si, že lze nám při tom vyzískati opět práci,
kterou jsme prve vynaložili na utvoření povrchu, což jest dovoleno,
neboť práce ta jest ryze potentialní a nemusí se zmařiti na prospěch
energie tepelné, ovšem ale múze. Tepelné zjevy s tvořením neb
zničením povrchu souvisící v limitě také nevyžadují žádné ztráty
volné energie, tak že zbývá nám uvážiti jen práci na pístu získanou
neb vynaloženou a práci získanou vyloučením soli z přesyceného roz-
toku. Líčený kruh proměn děje se za stálé temperatury, tak že limity
tepla při něm vybaveného a zabaveného jsou si rovny. Limita práce
vyloučením soli z přesyceného roztoku dobytá rovná se tudíž přesně
limitě práce na pístu válce vynaložené, či správněji řečeno algebrai-
ckému součtu limit prací na pístu vykonaných.

Na výkresu vedlejším byla by to plo-
cha ABCDA, značí-li abscisy objem páry
ve válci a ordinaty tlak na jedničku plo-
chy. Z A do B vypařuje se voda a roz-
tok se zhušťuje, z B do G vypařuje se za
stálého tlaku a vylučování soli, z C do D
zhušťujeme páru a z D do A za stálého
tlaku tvoříme ze soli a vody původní roz-
tok. Plocha ABCDA dává práci, kterou jsme při změně stavu z B
do G získali.

Tutéž práci můžeme ovšem i přímo vynaložiti na tvoření se
povrchu. Zřejmo tedy, že přesycením roztoku skutečně dán jest zdroj
práce nutné na utvoření povrchu, a že obnos práce k cíli tomu se
naskytující roste s přesycením roztoku. Mysleme si , že líčeným

Příspěvek k theorii krystalisace. 281

změnám podrobili jsme roztok obsahující jedničku soli; práce daná
plochou ABCDA jest funkcí přesycení, tedy i funkcí vody při změně
AB vypařené. Označíme-li množství to znaménkem ř, bude práce ta
rovna f(r). Vyloučíme-li z roztoku přesyceného jen menší část soli
ku př. ds, rozložíme-li tedy vypařením jen nekonečně malou část
roztoku, bude limita práce, již možno vynaložiti na utvoření povrchu,
rovna f(r) ds.

Mysleme si nyní, že máme v roztoku hotový krystal, jehož
plochy jsou v krystalografickém smyslu stejnorodé a mají tudíž vesměs
stejnou kohaesi. Práce nutná k utvoření jedničky takové plochy budiž
L. Povrch krystalu měj plochu O, tak že potentialní energie jeho
jest OL. Kolmá vzdálenost libovolné plochy krystalové od středu kry-
stalu budiž x, a mysleme si, že vypařováním roztoku vzroste krystal
na x -j- dx.

Z důvodů stereometrických jest povrch krystalu úměrný a?2,
obsah krystalu úměrný x3. Položíme-li O = ax2, bude volum krystalu

v aa?3

~ 3~*

Bude tedy dO = 2ax .dx a dV ■=. ax1 . dx. Značí-li h hutnost
soli bude hdV váha soli na krystalu vyloučené. Práce na zvětšení
povrchu nutná jest tudíž LdO = 2Lax . dx, práce vybavená vyloučením
soli z přesyceného roztoku f(r) .h ,dV. Rovnovážný stav nastoupí jen
tehdy, jsou-li obě ty veličiny rovny, tak že bude

2Laxdx — f(r) . hax2 . dx

¥ = w«

V rovnici té jsou L a h veličiny stálé, z čehož plyne, že shu-
štení nasyceného roztoku mění se s rozměry krystalu, a sice bude pa-
trně f(r) a tedy i r tím menší, čím větší x; shustění roztoku blíží
se tedy tím více nasycení normalnému, čím vetší krystaly. Důsledek
ten zajisté překvapuje, neboť posud platí rozpustnost soli za neod-
vislou od rozměrů krystalů. Podobně stoupati by musila temperatura
tuhnutí roztaveného pevného tělesa.

Není-li v tekutině ani sledu pevné látky, bude L dle x téměř
nekonečně veliké, a krystalisace bude naprosto nemožná. Libovolnou
tekutinu lze však sotva chovati jinak než v nádobě z nějaké látky,
a jelikož všecky látky chovají k sobě jistou přilínavost, mají tedy na
vzájem též jistou energii potentialní jako částice látky stejnorodé,
a tato může zastupovati místo energie dané povrchem hotového kry-

282 F- Wald

stalu ; tekutina z nedostatku styku s krystaly stejnorodými může tudíž
krystalovati zajisté i na stěnách nádoby. Nalezá-li se v tekutině látka
o značné přilínavosti k látce rozpuštěné neb roztavené, počne krysta-
lisace přirozeně na jejím povrchu, a tu máme jednoduché vysvětlení
známých zjevů , že na isomorfních látkách postupuje krystalisace
zrovna tak, jako na látce stejnorodé. Nevyčerpali jsme posud dů-
sledky podaných náhledů vzhledem k přesycení a přechlazení. Mysleme
si, že do roztoku v? obecném smyslu silně přesyceného vložíme malin-
kou částici schopnou spůsobiti krystalování, a dejme tomu, že krysta-
lisace počala, že tedy roztok jest s důstatek nasycen, aby bez vypa-
řování zastati mohl práci vzhledem k rozměrům vloženého krystalku
se vzrůstem povrchu jeho spojenou. Vzroste-li průměr krystalku z x
na x -}- dx, zmenší se nasycení, jehož by bylo zapotřebí k dalšímu
růstu krystalu. Máme-li však větší množství roztoku, zmenší se shu-
štění jeho vyloučením malinké částice vyloučené soli hdVzz: hax* . dx
jen tak nepatrně, že lze to úplně zanedbati; pak má roztok přebytek
potenciální energie, a krystalisace bude bez přetržení pokračovati tak
dlouho, až vyloučí se z roztoku tolik soli, aby shuštění jeho kleslo
na míru nutné koncentrace při dané velikosti povstalých krystalů.
Další krystalisace postupuje tedy, aniž by bylo třeba roztok vypařo-
vati, a teprve po delší době nastane rovnováha. Zjev ten jest obecně
známý. Podobně při přechlazené tekutině vybaví se vyloučením pev-
ných částic na zárodku krystalovém tak málo tepla, že tekutina vzhle-
dem k rostoucím krystalkům zůstává potud přechlazenou , pokud
značná část její nestuhne.

Rovnováha nastane tedy až tehdy, když nové krystaly dosáhnou
rozměrů makroskopických, a temperatura, potažmo shuštění roztoku
dostoupí mezí obyčejného tuhnutí, tedy obyčejného bodu tavení neb

2L
obyčejné koncentrace. V rovnici — — h.f(r) možno přibližně pólo-

žiti f(r) — br, kde b jest přibližně stálé, a považovati tedy potenciál
přesyceného roztoku za úměrný úbytku vody r z roztoku normálně
nasyceného. Pak jest zřejmo, že největší rozdíly v nasycení roztoku
hledati jest při rozměrech krystalů co nejmenších, tedy při co nej-
menším x; tu však musilo by i množství tekutiny býti obmezeno na
míru nejmenší, a pokusy takové daly by se s nadějí na výsledek
podniknouti jen pod drobnohledem. Přiznati musím, že za takých
okolností bude as velice obtížno vystihnouti pokusem zde předpově-
děnou závislost koncentrace na rozměrech krystalků. Předem jest
patrno, že pod drobnohledem nelze pomýšleti na přímé určování kon-

Příspěvek k theorii krystalisace. 283

centrace* snad stačilo by na přesyceném roztoku určit souvislost kon-
centrace s některou optickou vlastností, na př. barvou, neb lomivostí
světla resp. úhlem totálního odrazu, a touto cestou pak zjistit kon-
centraci malinkého množství roztoku pod drobnohledem kry stalují čího.

Ze známé okolnosti, že pevné látky vylučují se z tekutin z pra-
vidla v krystalech, soudím (jak shora již dovozeno), že plochy kry-
stalografické mají poměrné maximum kohaese, tedy minimum práce
L; alespoň platí věta zde vyslovená pro látky při vylučování se sku-
tečně krystalující. Každá plocha povstalá spůsobem jiným, ku př. ro-
zlomením krystalu, musí míti kohaesi menší, a má tudíž potentialní
energii stačící na přeměnu v plochu krystalografickou. Úlomky kry-
stalů v roztoku dostatečně nasyceném mohou tedy přeměniti se v kry-
staly úplné.

Uvažovali jsme shora rozpustnost krystalu, a nalezli ji závislou
na rozměrech jeho.

Úvahu tu lze v jistém ohledu gene-

ralisovati. Budiž AB kolmý průřez nějaké

plochy krystalu, a C bod té vlastnosti, že

vzrůst či ubývání plochy krystalové děje

se té chvíle ve směrech paprsků vedených

z bodu toho. Kolmá vzdálenost bodu C

od plochy AB budiž x ; pak bude podobně

2L
jako dříve práce za jedničku soli získaná neb vynaložená rovna —

a ta jest měřítkem koncentrace, již k vyloučení soli nejméně jest
zapotřebí, když roztok vypařujeme, neb měřítkem koncentrace, již
smí roztok na nejvýše míti, aby mohl povrch ještě rozpouštěti, sdělí-
me-li roztoku příslušnou částici vody. Výraz ten jest tedy krátce
měřítkem rozpustnosti, a ta závisí tudíž nejen na povaze plochy kry-
stalové, nýbrž i na kolmé vzdálenosti x bodu C od plochy. Pozoru-
hodno jest, že zmíněná práce bude negativní, leží-li bod C mimo
krystal, že tudíž nasycení vzhledem k ploše takové jest menší než
normální nasycení shora definované. Užil jsem theorie své také
k rozboru zákonů, jevících se při kombinacích krystalografických
ploch. Kostou-li všecky plochy kombinace tak, aby tvar celku zůstal
geometricky podobným, tedy leží střed vzrůstu (bod C v hořejší úvaze)
pro všecky plochy společně v geometrickém středu krystalu, a jelikož
pak za normálních poměrů rozpustnost veškerých ploch musí býti
rovnou, plyne z toho, že platí

284 F. Wald

L>\ -^2 L^

rp /yi /y>

tA/1 *Ajft tAy/y

z čehož následuje, že každé krystalografické ploše na určité látce
přísluší určitá poměrná vzdálenost od středu, závislá pouze na kohaesi
její. Vzájemné vyvinutí určitých ploch na kombinaci nepodléhá tedy
náhodě, nýbrž každé kombinaci na určité sloučenině přísluší určitý
habitus, jisté poměrné vyvinutí jednotlivých ploch, a sice závisí poměr
ten na kohaesi těch kterých ploch.

Čím menší kohaese, Čím větší tedy práce L s utvořením jejím
spojená, tím dále od středu octne se příslušná plocha. Kdyby byl
vzájemný poměr obou prací Lx a Z2 přílišně veliký, nebude kombi-
nace možná, neboť pak objímaly by plochy s větší povrchovou prací
druhé plochy tak, že nikde nenastal by vzájemný průsek. Lehce se
domyslíme, že v případě tom mají plochy s menší povrchovou prací
vetší pravděpodobnost vzniku, neboť plochy ty mají větší nasycení
kohaese, a povstanou tedy přirozeně spíše než plochy s kohaesi menší.

Pro kombinace teserální plyne z toho na př. pro oktaedr O
s prací LL a coOco s prací L2

podobně pro kombinaci O s prací Lx acoOs prací L3

Každá skutečně možná kombinace má větší pravděpodobnost vzniku
než jednotlivé tvary, z nichž se skládá, neboť při stejném obsahu
vykazuje vždy menší povrchovou práci než tvary ryzé.

Krystalografie jak známo nezná těchto ohledů; jí platí jen po-
měr os téhož tvaru, kdežto poměr os tvarů rozdílných na témže
krystalu zanedbává, a udává nejvýše, který tvar převládá. Myslím, že
při pozorování skutečných krystalů nedá se upříti, že poměrné vyvi-
nutí jednotlivých složek určité kombinace podléhá jistým pravidlům,
která shodují se shora dovozenou větou. Ovšem nelze také upříti,
že na krystalech větších často pozorovati značných nepravidelností,
které dají se však z theorie mé dobře vysvětliti tím, že nasycení
roztoků mění se již jen pranepatrně, jakmile krystaly dosáhly makro-
skopických rozměrů, tak že pak další vzrůst krystalu velice podléhá
nahodilým vlivům.

Známé jsou však příklady, že tatáž látka dává ku př. buď kry-
staly lupenkovité, povstalé převládáním pinakoidu neb hranolovité,
na nichž pinakoid vyvinut jen velmi nepatrně. Podobné zjevy nelze

Příspěvek k theorii krystalisace. 285

asi přičítati více náhodě, a tu naskytla se mi domněnka, která by
i případy takové vysvětlila. Z krystalografie známo, že jen takové
tvary jsou možné, které dají se ze základního tvaru vyvoditi dle zá-
kona o racionálních úsecích os. Máme-li tudíž na př. oktaedr, který
protíná osy ve vzdálenostech 1:1:1, jest možný i tvar 2:1:2.

Z toho soudím, že na př. možný jest i oktaedr 2:2:2, jemuž
dle theorie shora líčené pak přísluší povrchová práce dvojnásob
větší než oktaedru prvnímu. Domnívám se tedy, že tatáž krystalo-
grafická plocha existovati může v rozličných stavech kohaese, a že
jí pak přísluší jiná poměrná vzdálenost od středu krystalu, že však
vzdálenosti jakož i příslušné práce ty mezi sebou rovněž podléhají
zákonu, že poměr jejich jest racionálny a jednoduchý. — Z vyložené
theorie krystalisace plyne dále, že kombinace sestávající pouze ze
dvou jednoduchých tvarů, tíhnou vždy k takovému složení, aby vzdá-
lenosti ploch od středu stály v poměru jejich energie potentialní.
Kombinace, složené z většího počtu ploch, zákonu tomu nepodléhají
přísně, neboť lze z ploch jejich sestaviti nekonečný počet tvarů, které
při stejném obsahu ale rozličném vyvinutí jednotlivých složek, mají
celkem totéž minimum povrchové práce, tedy tutéž povrchovou ko-
haesi. Ale při vzrůstu mění se tvar jejich tím způsobem, že blíží se
tvaru normálnímu ; tvar ten tedy není jediný možný, ale jediný, který
se dalším vzrůstem nemění, a proto jest nejstálejší.

Vyložil jsem z předu důvody, z kterých považuji kohaesi ploch
za sílu nikoliv ryze potentialní, nýbrž za thermodynamickou, složenou
z energie tepelné a volné. Mnohé úsudky shora pronesené tratí velice
na přesvědčivosti, považujeme-li kohaesi za energii ryze mechanickou,
spolu však nastávají obtíže, které každou rozpravu o tomto předmětu
činí nemožnou. Nikdo zajisté neubrání se přesvědčení, že krystal,
nalézající se v roztoku nasyceném, působí jistou přitažlivostí na Čá-
stice rozpuštěné, a že tudíž předpokládané mnou síly na povrchu kry-
stalu skutečně existují. Kdyby však síla ta byla ryze mechanická,
nikdy nedonutila by částici rozpuštěnou, aby ku krystalu přilnula,
neboť neměla by na ni jiný účinek než tíže, působící na dokonale
elastický míč; dovede jej přitáhnouti, nikdy však udržeti. Aby nastal
zjev končivý, aby se tedy částice rozpuštěná s povrchem skutečně
sloučila, musí se alespoň jistá část vybavené energie nutně objeviti
ve formě tepla, jinými slovy, energie vybavená musí míti limitu tepla
a spadati tudíž pod vládu zákonů thermodynamických.

Poznamenávám ještě dále, že dle theorie zde vyložené nemusí
na tomže krystalu vyvinouti se všechny plochy téhož krystalograf!-

286 F. Wald

ckého útvaru, neboť vztahy pro plochy ty vyvozené platí pro každou
zvláště bez ohledu na to, kolikrát se na krystalu vyskytuje. Jest to
okolnost, která snad mohla by nabýti jisté váhy při rozboru heiniae-
drie a tetartoedrie krystalů. Konečně připomínám, že touže cestou,
jakou v hydrodynamice dovozuje se povrchové napjetí tekutiny, do-
spěti musíme z náhledů vyložených k důsledku, že každá plocha kry-
stalu způsobuje určitý tlak na krystal; myslím, že z okolnosti té
dala by se snad vysvětliti cirkulární polarisace krystalů, na nichž
objevují se plochy tetartoedrické bez stejné plochy na opačné straně
krystalu, neboť pak podléhá krystal jednostrannému tlaku, pocházejí-
címu z ojedinělé plochy tetartoedrické.

Nejnápadnější důsledek rozvinuté theorie jest zajisté předpově-
děná závislost rozpustnosti či bodu tuhnutí na rozin ěrech krystalových
a bylo by tudíž zajímavo nabýti alespoň přibližného číselného obrazu
této závislosti. Není jej ovšem lehko získati, an neznáme limitu L
povrchové práce, a pokusím se tudíž alespoň o hrubý odhad.

Máme-li kostku ledu v jednom kubickém metru, zajisté dá se
rozštěpiti pomocí dláta, do něhož uhodíme kladivem jeden kgm těž-
kým z výše 10 metrů padajícím. Na utvoření 1 m2 povrchu stačí
tedy as 5 metrkilogramů, a veličina i, která jest limitou, a sice
minimum práce k cíli tomu nutné, bude daleko menší.

K podobnému odhadu dospěti lze také jinou cestou.

Průměrná vzdálenost molekul udává se při plynech asi na
0*0001 millimetrů*). Myslíme-li si tedy, že kubický decimetr ledu
rozdělíme kolmými řezy na malé kostky tím způsobem, aby na délku
jednoho millimetrů přišlo tisíc dílů, obdržíme 3000 m2 nových řezů,
a smíme s bezpečností tvrditi, že jsme tím kohaesi ledu daleko nevy-
čerpali, neboť na kostku takovou přijde v plynu ještě as tisíc molekul,
a v látce tuhé as dva tisícekráte tolik. Na roztavení jednoho kub.
decimetru ledu potřebí as 72 cal =: 30600 metr. kilogramům.

Dejme tomu, že na utvoření oněch 3000 m2 nových řezů po-
třebí jest celá tato práce (což patrně jest odhad ještě' přes příliš vy-
soký), dostaneme pro L na čtvereční metr rovněž as 5 metrkilogram-
mů práce.

Nalezli jsme přibližně y—^zyp

a jest tudíž volná energie R za kilogram vody R — A (Qx — Q)

*) Graham-Otto's Lehrbuch der Chemie, I. 2. pag. 625 (vydání z roku 1885).

Příspěvek k theorii krystalisace. 287

T T

čili B — A.QX l

kdež A jest mechanická rovnomocnina tepla.

Hledáme veličinu x ledového krystalu, jemuž přísluší bod tání,
ležící na př. 1° C pod pravým bodem mrazu, za nějž položiti smíme
obyčejný údaj 0° C, tedy í\ = 274 ;

pak bude R =z —=±

a jelikož Qt = 80 cal., bude E == 125.

Měříme L v metrkilogrammech na čtvereční metr, pročež mu-
síme nejen x ale také h měřiti v příslušných jednotkách, a položíme
za váhu kubického metra ledu h = 9100 kgm. Na místě rovnice

2L
položíme — —h.R

tudíž xz=.- — 5^zz metru či ^r-A millimetru.

h.R 114000 114

Aby dalo se postihnouti snížení bodu mrazu o jeden stupeň Cel-
sia, nesměl by ve vodě nalézati se žádný krystalek ledu dosahující
jednu sedmapadesátinu millimetru průměru.

Podotýkám ještě jednou, že odhad veličiny L na pět metrkilo-
grammů za čtvereční metr jest bezpečně příliš vysoký, tak že x pro
jeden stupeň Celsia musí býti daleko menší. Zajisté dlužno uznati,
že za takových okolností může zjev tuto z theorie vyvozený existo-
vati, aniž byl posud vystižen. Mohl bych připojiti podobnou úvahu
vzhledem k roztokům, která sice vede k podobným výsledkům, ale
z nedostatku dát pro / (r) jest mnohem méně spolehlivou.

Ku konci podotýkám, že ve výtečné učebnici obecné chemie od
Ostwalda nalezl jsem v kapitole o přesycení roztoků krátkou úvahu,
která rovněž vysvětluje přesycení povrchovou prací*).

Na Kladně, dne 3. dubna 1889.

*) Lehrbuch der allgemeinen Chemie, Ostwald I. pag. 731.

19.
O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu.

Sděluje Julius Stoklasa. Předložil prof. K. Preis dne 12. dubna 1889.

Čásť první.

Studia o povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu jsou důležitá
pro poznání komplikované povahy superfosfatů ; dosavadní výzkumy
chovají velice různé nálezy a právě tato okolnost mne přiměla k opět-
nému studiu této zajímavé soli.

Příprava monocalciumfosfatu. Chemicky čistý dicalciumfosfat
rozpuštěn byl v čisté kyselině fosforečné (sp. váhy T28, tajil 31'20/0
P305) až do úplného nasycení. Získaná sůl sušena nad konc. kyse-
linou sírovou, rozpuštěna ve vodě a roztok na vodní lázni odpařen
až ku krystalisaci. Krystaly již dosti Čistého fosforečnanu rozpuštěny
na novo ve vodě, roztok sfiltrován, odpařen při 40° G na vodní lázni
(odpařování trvalo 6 dnů). Vykrystalovaný monocalciumfosfat sušen
na hliněné desce, pak filtračním papírem a konečně v sušárně při
50° C po 6 hodin. Pak promýván preparát absolutním alkoholem
a konečně etherem *), sušen předem nad kyselinou sírovou, pak v su-
šárně při 70° C. Podobně počínali si pp. Erlenmeyer, „Ueber Bildung
und Zusammensetzung des sogen. sauren phosphorsaurenKalks", Hei-
delberg 1857., Bimbaum, „Zeitschrift fůr Chemie" 1871. S. 138.
a Wattenberg, „Journal fůr Landwirthschaft" 1879, až ke konečnému
promývání. Jmenovaní autoři promývali za účelem odstranění volné
kyseliny fosforečné preparát pouze etherem; přesvědčil jsem se však,
že pouhým etherem se nám nepodaří zbaviti monocalciumfosfat volné
kyseliny fosforečné stejně dokonale jako alkoholem. Tím si vysvět-
líme též různé výsledky, k jakým dospěli jednotliví badatelé; praco-
vali, jak dále ukážu, s preparáty, které tajily menší neb větší podíl
volné kyseliny fosforečné a tato má značný vliv na povahu mono-

*) Prodajný absolutní alkohol byl destilován s páleným vápnem.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 289

calciumfosfatu. Krystalovaný*), mnou analysovaný monocalciumfosfat
byl sušen v proudu vzduchu ve zvláštním přístroji k váze konstantní.

Preparát číslo I. 5 gr rozpuštěno při teplotě 15 — 20° C vodou
ve 2000 cm3. Roztok byl úplně čirý. 50 cm3 oky seleno kyselinou dusi-
čnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Získáno: 0111 gr Mg2P207 ■=.
\ =56'8°j0 P205. Dalších 100 cm3 okyseleno slabě kyselinou octovou
a sraženo ammoniumoxalatem ; získáno: 0*0554 CaO = 22. 16°l0 CaO.
Jiných 100 cm3 sraženo kyselinou sírovou a alkoholem i získáno:
0135 gr CaS04 = 22'25°jQ CaO. Jelikož, jak Birnbaum konstatoval,
monocalciumfosfat žíháním za bubření v metafosforečňan vápenatý
se mění a kyselina fosforečná částečně prchá**), nelze vodu jinak
stanoviti, než za přidání žíhaného, úplně čistého kysličníku vápena-
tého anebo olovnatého. 1 gr monocalciumfosfatu úplně vysušeného
v proudu vzduchu, žíháno bylo s CaO k váze konstantní (na 1 gr látky
2 gr CaO). Nalezeno: 21-52°jQ H20 — (průměrné číslo 3 analys).

Stanovení volné kyseliny fosforečné. Erlenmeyer a Heinrich
(Liebig's Annalen Bd. 190., dále Sitzungsberichte d. k. B. Akademie
der Wissenschaften zu Miinchen 1872), Birnbaum i Wattenberg neur-
čili volné kyseliny fosforečné, ač zajisté v jejich preparátech se nalé-
zala, ve množství třeba jen skrovném.

Volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu lze
stanoviti dvojím spůsobem:

a) použitím indikátoru methyl-oranže,

bj vyloužením pomocí absolutního alkoholu.

Roztok methyl - oranže se kyselým fosforečnanem vápenatým
nemění, ale již 0-0015 gr volné kyseliny fosforečné ve 100 cm3 roz-
toku zbarví žlutý roztok cibulově, 0*003 gr krásně červeně. Použitý
roztok indikátoru jsem si připravil následovně: V jednom litru desti-
lované vody rozpustí se 0*5 gr methyl-oranže, a roztok se po 24 ho-
dinách sfiltruje. K titraci užíval jsem přesně Vio n- l°unu draselnatého.

Prvé, nežli jsem přikročil ke zkoumání monocalciumfosfatu, vy-
šetřeno bylo, jak správné výsledky methoda ta poskytuje.

5*682 gr kyseliny orthofosforečné chemicky čisté, specifické váhy
1*280, zředěno bylo vodou v 500 cm3.

*) Soustavy kosočtverečné. Dle Haushofera (Zeitschrift f. Kryst. 7. 265.) kry-
Btaluje nejvíce ve coPoo, ooPoo, OP!.

**) V kelímku platinovém zjeví se nám sklovitá hmota metafosforečnanu vá-
penatého, která dále žíhána propálí i kelímek.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 19

290 Julius Stoklasa

100 cm3 toho roztoku titrováno za studena ; spotřebováno 50 cm3
V10 n. KOH: . . . 31-2% P205.

25 cm3 roztoku titrováno uranacetatem (1 cm3 = 0*0025 gr
P205); spotřeba 35'8 cm3 = 31-4% P205.

25 cm3 roztoku sraženo solucí molybdenovou, získáno 0*140 gr
Mg2 P207 : . . . 31-47% P205.

Nyní smíšen byl výše poznamenaný roztok kyseliny orthofosfo-
rečné s roztokem monocalciumfosfatu (preparát Číslo Z, obsahující
pouze 0-35%).

50 cm3 roztoku monocalciumfosfatu (5 gr ve 2000 cm3 vody)
nejevilo žádné reakce s indikátorem, neboť při tomto zředění obsa-
ženo bylo ve zkoumaném roztoku volné kyseliny fosforečné 0-0002 gr.
Přičiněno nyní 50 cm3 roztoku kyseliny orthofosforečné ; spotřebováno
25 cms x/10 n. KOH=z31-2°l0 P205. K přesnějšímu zkoušení a k patr-
nější reakci rozpustil jsem monocalciumfosfat v menším množství vody.

2 gr monocalciumfosfatu rozpuštěno ve 200 cm3 vody. V upo-
třebených 100 cm3 roztoku se nalézalo 0-0035 gr volné kyseliny fos-
forečné. 100 cm3 tohoto roztoku smíšeno s 50 cm3 roztoku kyseliny
orthofosforečné. Spotřeba Vio n. KOH:2£-2 cm3 = 31'2 +0-35°/o P20s.

Správnost methody dále dokázána byla analysemi prodajného

kyselého fosforečnanu vápenatého, který vždy značnější množství volné

kyseliny fosforečné tají. Preparát, koupený od firmy Merck z Darm-

štatu, obsahoval dle úplné analyse části ve vodě rozpustné:

P205 (ve formě CaH4(P04)2 . H20) .... 50'8°/0

P205 (ve způsobe volné kys. fosforečné)*) . 7*3 „

CaO 19-6%

S03 sledy

Cl sledy

10 gr tohoto preparátu rozpuštěno ve 2000 cm3 vody.

Na 100 cm3 roztoku spotřebováno: 5*1 cm3 xj10 n. KOH = 7-2%
P205 ve způsobe volné kys. fosforečné.

Na 200 cm3 roztoku spotřebováno : 10*2 cm3 a/io n- K°H = 7*2°/0
P205 ve způsobe volné kys. fosforečné.

Na 50 cm3 roztoku spotřebováno: 2'6 cm3 Vio n- KOH=:7-30/o
P205 ve způsobe volné kys. fosforečné.

50 cm3 roztoku kyseliny fosforečné smíšeno se 100 cm3 pozna-
menaného právě roztoku a hned titrováno. Spotřebováno Vio norm.
KOH : 30-2 cm3 = 31-2 + 7-3% volné kyseliny fosforečné. Vidno

*) Stanovena též absolutním alkoholem.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 291

z výsledků zde poznamenaných, že titrací za upotřebení methyloranže
lze volnou kyselinu fosforečnou vedle kyselého fosforečnanu vápena-
tého správně stanoviti.

Druhý způsob, kterým lze určovati volnou kyselinu fosforečnou
vedle monocalciumfosfatu, zakládá se v loužení absolutním alkoholem
(předestilovaným se žíhaným kysličníkem vápenatým); i takto lze zí-
skati správných výsledků, pak-li přesně vyhovíme veškerým nutným
v té příčině podmínkám.

Monocalciumfosfat vysušíme v proudu suchého vzduchu k váze
konstantní, pak jej třepáme s čerstvě destilovaným absolutním alko-
hoholem při maximální teplotě 20° C asi dvě hodiny (2*5 gr monocal-
ciumfosfatu s 500 cm3 alkoholu). Čirý roztok sfiltrujeme a filtrát
odpařujeme za přidávání vody, až veškerý alkohol prchne.

Připomínám zřejmě, že absolutní alkohol monocalciumfosfat ne-
rozkládá, ač mnozí badatelé tvrdí opak. Pracovali buď s vodnatým
alkoholem a s nevysušeným monocalciumfosfatem anebo digerovali
teplým alkoholem a možná též, že upotřebili monocalciumfosfat sušený
při 100° C, při které teplotě ztrácí monocalciumfosfat pouze jednu
molekulu vody*). Uvedené doklady přesvědčí dostatečně, že absolut-
ním alkoholem získáme resultaty spolehlivé.

A. Monocalciumfosfat tajil 0'072°/o volné kyseliny fosforečné.

5 gr digerováno s 500 cm3 absolutního alkoholu. 400 cm3 roz-
toku odpařeno a vodný roztok titrován x/io n- KOH. Spotřebováno
0*4 cm3 = 0*071°/0 volné kyseliny fosforečné.

5 gr digerováno s 500 cm3 absolutního alkoholu. 400 cm3 alko-
holu odpařeno, vodný roztok okyselen kyselinou dusičnou, kyselina
fosforečná vyloučena solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0*0046 gr
Mg2 P207 z= 0'0724°/0 P205 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

Zbylý monocalciumfosfat po loužení absolutním alkoholem, po-
zorně byl vysušen v sušárně při 60° C, pak uschován pod exikato-
rem; odváženo 2*5 gr a zředěno vodou na 500 cm3. V roztoku ne-
bylo lze dopátrati ani stopy volné kyseliny fosforečné.

B. Monocalciumfosfat tajil 0-35°/0 volné kyseliny fosforečné.
Odváženo 3*1115 gr monocalciumfosfatu, digerováno s 500 cm3

absolutního alkoholu atd. 250 cm3 odpařeno, okyseleno kyselinou

*) O vlastnostech uvedených pojednám ve druhé stati.

19*

292 Julius Stoklasa

dusičnou, sraženo solucí molybdenovou atd. Nalezeno 0*0091 gr Mg2
P20, = 0'35°/0 P2 05 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

250 cm3 odpařeno a titrováno. Zpotřebováno 1/10 norm. KOH =
= 0*8 cm3 =z 0*36°/0 P205 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

C. Jiný preparát mnou připraveného monocalciumfosfatu. Odvá-
ženo 6*308 gr, digerováno s 500 cm3 absolutního alkoholu atd. 250
cm3 odpařeno, nakyseleno, sraženo solucí molybdenovou atd. Nale-
zeno: 0*0205 gr Mg2 P207 = 0*41°/0 P205 ve způsobe volné kyseliny
fosforečné.

Dalších 250 cm3 odpařeno a titrováno; spotřebováno */,„ n.
KOH=: 1*9 cm3 = 0*43°/0 P200 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

Zbylý monocalciumfosfat po loužení, vysušen byl při 60° C a za
nepřístupu vlhkého vzduchu vpraven byl ve váze 5*107 gr ve 1000 cm3
vody. Volnou kyselinu fosforečnou jsem v roztoku více nekonstatoval.

D. Jiný monocalciumfosfat, opět mnou připravený, tajil 0*037°/0
P205 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

2*5365 gr digerováno s 500 cm3 absolutního alkoholu, tekutina
sfiltrována a za uvedeného postupu titrována 1/10 n. KOH. Monocal-
ciumfosfat zbylý po loužení velmi pozorně sušen při 60° C a ve váze
2*486 gr na novo digerován 500 cm3 absolutního alkoholu po 6 ho-
din. Filtrát odpařen a nenalezeny ani sledy kyseliny fosforečné. Mo-
nocalciumfosfat opět vysušen a rozpuštěno 2*103 gr v 500 cm3 vody.
Volná kyselina fosforečná nalezena nebyla.

E. 5 gr monocalciumfosfatu od firmy Merck v Darmštatu dige-
rováno s 500 cm3 absolutního alkoholu a postupováno jak právě
poznamenáno. 100 cm3 roztoku odpařeno a titrováno Vio n- KOH.
Spotřeba 10*2 cm3 = 7*24% P205 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

100 cm3 odpařeno, okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos-
forečná vyloučena solucí molybdenovou. Nalezeno 0*115 gr Mg2 P207 =
7*35°/o P2O5 ve způsobe volné kyseliny fosforečné.

2*5 gr vylouženého absolutním alkoholem monocalciumfosfatu
rozpuštěn ve 500 cm3 vody. V roztoku volná kyselina fosforečná
dopátrána nebyla.

Monocalciumfosfat vyloužený absolutním alkoholem obsahoval
po okamžitém vysušení a rozpouštění ve vodě jen tak skrovné množ-
ství volné kyseliny fosforečné, že nebylo lze ji kvantitativně stanoviti

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. qoq

Pak-li ale ponechán byl v ucpané láhvi, vždy po několika dnech,
jevilo se skrovné množství volné kyseliny fosforečné.

Preparát číslo II. vyloužen byl absolutním alkoholem , pak
zvolna sušen při 60° C a uschován v exikatoru po 2 hodiny. Jeden
gram rozpuštěn ve 200 cm3 vody. Volná kyselina fosforečná dopá-
trána nebyla. 5 gr preparátu skoumáno poznovu po 6ti dnech a sice
2*5 gr třepáno s 500 cm3 alkoholu; nalezeno volné kyseliny fosfo-
rečné 0-046%.

Po 30 dnech skoumán opět preparát týž na volnou kyselinu
fosforečnou a nalezeno 0'050°/0 P205 ve způsobe volné kyseliny fos-
forečné.

Preparát čís. III. Monocalciumfosfat vyloužen absolutním alko-
holem, pak zvolna sušen při 60° C a uschován v exikatoru 2 hodiny.
Jeden gram rozpuštěn ve 200 cm3 vody. Volná kyselina fosforečná
dopátrána nebyla. 2*5 gr louženo poznovu absolutním alkoholem;
takézde volná kyselina fosforečná nalezena nebyla. Po 10 dnech opět
skoumán monocalciumfosfat, a shledáno: 0'06°/0 volné kyseliny fosfo-
rečné, po 60 dnech shledáno totéž množství. Monocalciumfosfat se
tedy více nerozložil.

Nemálo zajímavé jest další pozorování, rozkládá-li absolutní
alkohol monocalciumfosfat průběhem delšího působení.

Preparát číslo II. 2*5 gr monocalciumfosfatu třepáno bylo občas
po 24 hodin s 500 cm3 absolutního alkoholu; nalezeno 0'420/0 P205
ve způsobe volné kyseliny fosforečné. Rozklad se tudíž nezjevil.

2-5 gr téhož preparátu třepáno bylo častěji po 10 dnů s 500 cm3
absolutního alkoholu v dobře ucpané láhvi; nalezeno 0-46% P205
ve způsobe volné kyseliny fosforečné. I zde tudíž nenastal rozklad.

2'5 gr téhož fosforečnanu třepáno s 500 cm3 absolutního alko-
holu po 30 dnů za teploty 15—20° C v dobře ucpané láhvi ; nalezeno
0-40% P205 ve způsobe volné kyseliny fosforečné. Opět žádný rozklad.

Ve všech případech, kdy loužen byl monocalciumfosfat absolut-
ním alkoholem čerstvě připraveným za teploty 15 — 20° C v dobře
ucpané láhvi, zachoval preparát svůj lesk a nebylo lze pozorovati
ani nejmenších sledů vyloučeného snad dicalciumfosfatu. Výsledky
získané dokazují, že alkohol monocalciumfosfat nerozkládá, šetří-li
se udaná pravidla. Sušený toliko při 100° C monocalciumfosfat se
alkoholem rozkládá, též teplý alkohol rozštěpuje kyselý fosforečnan
vápenatý v dicalciumfosfat a volnou kyselinu fosforečnou. Vodnatý

294 Julius Stoklasa

alkohol rozkládá jej okamžitě, jak již pozorovali Erlenmeyer a Birn-
baum. —

Úplný rozbor preparátu č. II. Volné kyseliny fosforečné nale-
zeno 0*42°/0 í^Os- Dále rozpuštěno 5 gr při 15° C vodou v 1000 cm3.
Roztok byl po dvouhodinném třepáni úplně čirý i nalezeno v něm
56'8°/0 P2°5) 22*18°/0 CaO (sráženo z octového roztoku šťovanem
amonatým, vážen CaO) resp. 22'290/0 CaO (srážen ve způsobe síranu
vápenatého). Vody shledáno 21*70%.

Preparát číslo III. 10 gr rozpuštěno, jako za poměrů dřívěj-
ších, při teplotě 15 — 20° C ve 2000 cm3 vody. Po půlhodinném tře-
páni jevil roztok slabounké zakalení. Jelikož volné kyseliny fosfo-
rečné nalezeno bylo OW0/,,, jest na snadě se domnívati, že vznikl
rozklad a zákal pochází od vyloučeného dicalciumfosfatu : CaH8P2010
= CaH5P06 -f- H3P04. Sedlinka sebrána na sušeném při 110° C
a váženém filtru, promyta studenou vodou a sušena při 110° C 33
hodin.

Nalezeno 0-006 gr sedliny, čili 0*060/o« Sedlina byla jemně práš-
kovitá, pod mikroskopem jevila se složená z drobných hranolků sou-
stavy kosočtverečné. Soudím, že to dicalciumfosfat, vzniklý již při
přípravě preparátu (loužením vodnatého ještě monocalcium fosfátu
absolutním alkoholem) a zachycený velmi spoře na krystalech kyse-
lého fosforečnanu. Dicalciumfosfat jest těžko rozpustný ve vodě
a sice dle Birnbauma rozpouští 1000 dílů vody 0*135 dílů dicalcium-
fosfatu *).

Konal jsem též pokusy o rozpustnosti dicalciumfosfatu ve vodě
a shledal jsem čísla mnohem menší než-li Birnbaum. Pro nás má
zajímavosti následující experiment. 1 litr filtrovaného roztoku mono-
calciumfosfatu (10 gr ve 2000 cm3 vody) smíšen se 0*3 gr chemicky
čistého dicalciumfosfatu, mnou připraveného. Váženým filtrem kalný
roztok zfiltrován a sedlina promyta, až nebylo lze dokázati monocal-
ciumfosfatu. Po vysušení vážen opět filtr a nalezeno 0*275 gr dical-
ciumfosfatu. Rozpustilo se tedy 0*025 gr. Pokusy tyto byly opako-
vány a nalezeno, že z 0*3 gr dicalciumfosfatu zbylo nerozpuštěno
0*272, 0*276, 0*274. Uvážíme-li tato fakta, musíme připočítati k nale-
zenému kvantu 0*006 gr ještě 0.026 gr, tedy celkem 0*032 gr.

Množství toto ovšem žádného vlivu nemá při analysi monocal-
ciumfosfatu, ale významné jest při studiu o rozpustnosti monocal-

*) Jahresbericht 1858.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 295

ciumfosfatu ve vodě. Absolutním alkoholem určeno 0*07% P205 ve
způsobe volné kyseliny fosforečné.

Úplný rozbor preparátu č. III. 5 gr rozpuštěno ve 1000 cm3
vody. 50 cm3 roztoku okyseleno kyselinou dusičnou a kyselina fos-
forečná vytoužena solucí molybdenovou. Nalezeno 0'22 gr Mg2P207
= 56-32°/0 P205. Dále nalezeno 22*31% CaO a 21-13% H20.

Preparát číslo IV. Absolutním alkoholem určeno 0*037% P205
ve způsobe volné kyseliny fosforečné. 5 gr rozpuštěno vodou v 1000
cm3. Roztok nezjevil nejmenšího zakalení. Nalezeno 56*56% P205,
22*34% CaO a 21-24% H20.

Tento preparát, jak vidno, choval pramalé množství volné kyse-
liny fosforečné, která v drobných krystalech zadržena byla.

Preparát číslo V. Absolutním alkoholem nalezeno 0*014% P205
ve formě volné kyseliny fosforečné. Dále rozpuštěno 5 gr vodou
v 1000 cm3 a nalezeno 56-68% P205, 22-36% CaO a 21-53% H30,

Stopujme nyní celková složení jednotlivých preparátů.

Z předchozího vysvítá, že monocalciumfosfat vždy v sobě obsa-
huje skrovné množství volné kyseliny fosforečné, ku které na počátku
úvahy vytknutí badatelé nepřihlíželi. V některých případech pak pre-
parát v sobě obsahovati může též skrovný podíl dicalciumfosfatu (č.
III. 0-5 %).

Analyso váné mnou preparáty vykazovaly následující složení:

Preparát číslo I. II. III. IV. V.

CaO 22-25 22'14 22*31 22*34 22*36

P405 56*80-0*35 Toln.P205 56*80-0*42 56*32-0*07 56*56-0*03 56*68-0*014
H20 21*52-0*13 21-70-0-16 21*23-0*02 21*24-0*01 21*53-0*00

100*57 100*64 99*86 100*14 100*57

Odečtením volné kyseliny fosforečné dospějeme k analytickým
výsledkům, sestaveným v následující tabuli vedle analytických resul-
tatů jiných badatelů a theoretického složení čistého kyselého fosfo-
rečnanu vápenatého CaH4(P04)2 . H20. (Viz tabulku I. na str. 296.)

Další bádání o povaze monocalciumfosfatu rozděleno v tyto statě :
I. Hygroskopická vlastnost monokalciumfosfatu. II. Rozpustnost mono-
calciumfosfatu ve vodě. III. Působení tepla. IV. Působení alkoholu
a etheru. V. Působení tricalcium- a dicalciumfosfatu ve monocal-
ciumfosfat. VI. Působení síranu a uhličitanu vápenatého ve mono-
calciumfosfat. VIL Působení solí hlinitých, železnatých a železitých.

296

Julius Stoklasa

Tabulka I

i N

ď 5j

E3
e3

00 F1

-*> O
eS ,£2

Vlastní rozbory

Preparát Preparát
čís. I. čís. II.

Preparát
čís. ni.

Preparát
čís. IV.

Preparát
čís. V.

CaO
P,05
H20

22-22
56-35
21-43

22-19

55-82
2200

22-3
56-8
21-6

22*29
56-70
21-51

22-25

56-45
21-39

22-14
56-38
21-54

22-31
56-25
21-21

22-34
56-53
21-23

22-36
56-67
21-53

I. Hygroskopická vlastnost moiiocalciumfosfatu.

K. Birnbaum a A. Packard*) tvrdili, že monocalciumfosfat jest
velice hygroskopickým a odvodili z nálezu svého časté diference při
analysích superfosfatů. Erlenmeyer **), opakovav experimenty K. Birn-
bauma, shledal, že nálezy obou poznamenaných chemiků spočívají na
pochybném pozorování a prohlásil, že monocalciumfosfat hygroskopi-
ckým není. V uzavřeném prostoru, nasyceném vodními parami, na
váze sice přibývá, ale na obyčejném vzduchu opét původní váhy nabyde.
Výrok Erlenmeyerův povzbudil K. Birnbauma***) k opětným rozsá-
hlejším pozorováním, která stvrzují dříve nalezená fakta v míře pře-
kvapující. Tak udává autor, že 1*339 gr monocalciumfosfatu (prý
chemicky čistého, obsahujícího dle analyse Birnbama 56-4° f0 P205)f)
během 7 dnů absorbovalo 0-2 gr vody = 14'9°/0 v obyčejném vzduchu
březnovém. Dalšími výzkumy shledal, že kyselina fosforečná klesne
ze 56*4 procent na 47-6°jQ v monocalciumfosfatu, vystaveném působení
vzduchu v měsíci březnu a dubnu i tvrdil tudíž opětně, že chemicky
čistý monocalciumfosfat jest sloučeninou velice hygroskopickou. Náhled
páně Bimbauinův byl všeobecně přijat a monocalciumfosfat čítán byl
mezi sloučeniny hygroskopické.

Moje výzkumy nesouhlasí s pozorováním Birnbauma a Packarda,
neboť shledal jsem, že chemicky čistý monocalciumfosfat není hygro-
skopickým.

4*258 gr chemicky čistého preparátu číslo V. postaveno byla
meziokna a poklopeno 21itrovou kádinkou s výlevkou, by vzduch
dostatečného přístupu měl. Od 1. února t. r. do 9. března byla
každého dne váha vyšetřována a současně temperatura a vlhkost

*) Zeitschr. Chem. 1871—137. Jahresbericht 1872.
**) Verhandlungen der math. phys. Classe d. k. bayer. Academie 1872.
***) Berichte der deutschen chem. Gesellschaft zu Berlin 1873. 898.
t) Volnou fosforečnou neurčil.

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 297

vzduchu zaznamenány. Průběhem celé té doby, kdy kolísala teplota
vzduchu mezi okny od 4° do -\- 5*3° C a vlhkost mezi 75 — 94, kon-
statován byl maximalný přírůstek na váze 0-19°/0 (0*06 — 0 19).

Pozorování rozšířeno bylo i na monocalciumfosfat, obsahující
v sobě volnou kyselinu fosforečnou a sice s 9-9°/0 volné H3P04. Tento
preparát položen byl vedle poznamenaného preparátu číslo V. a vážen
každého dne od 1. února až do 9. března 1889. Odváženo bylo pů-
vodního preparátu 5-055 gr.

vláhy

i 2.

naváženo 5-100 gr.,

přibral tudíž 0-89%

Dne 18.

naváženi

5-399 gr.,

přibral tudíž 6'8°/0

5-118 „

1-2

19.

5-409 „

7-0 „

5-250 „

3-8

22.

5-409 „

„

7-0 „

5255 „

3-9

23.

5-409 „

7-0 ,

5-353 „

5-8

24.

5-410 „

7-0 „

5*355 „

5-9

28.

5-423 „

7*2 „

5-360 „

6-0

odváženo 5-430 „

7-4 „

5-362 „

6-0

))

5-439 „

7-5 „

11.

5-363 „

6-0

5-444 „

7-6 „

12.

5-368 „

5-505 „

8-9 „

13.

5-369 „

6-1

))

5-511 „

9-0 „

15.

5-384 „

6-5

5-520 „

))

9-1 „

16.

5-398 „

6-7

))

5-528 „

9-3 „

Preparát přijímal vzdušnou vláhu, až počal se rozplývati.

Z vytknutých čísel zračí se, že ve vlhkém vzduchu březnovém
a únorovém absorboval chem. preparát čistý maximálně as 0'2°jQ vláhy,
kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou absorboval za těchže
poměrů velmi značné množství vláhy, a sice za 37 dnů 5'3°/0.

Data tato skýtají zajímavá objasnění různých povah superfos-
fatů. Jest známo, že některé superfosfaty zůstávají velmi suché, jiné
opět snadno ve vlhkém vzduchu vlhnou. Vytknutá pozorování nás
poučují, že toto rozdílné chování závisí na množství volné kyseliny
fosforečné. Superfosfaty, vyrobené kyselinou sírovou 50° Baumé, tají
čtyř- až pětkráte více volné kyseliny fosforečné než superfosfaty, při-
pravené rozkladem kyselinou sírovou 60° B. Tato vlastnost, která
jest velevýznamnou při analysi vzorků superfosfatů, byla dosud úplně
nepovšimnuta. Nápadné v té příčině chování jeví disuperfosfaty (ob-
sahující v sobě 30 — 40°/0 rozpustné kyseliny fosforečné), vyrobené
kyselinou fosforečnou, 50 — 55° Baumé (obsahuje 45—47% rozpustné
P2O5); tyto obsahují pranepatrné jen množství volné kyseliny fosfo-
rečné a skutečně zůstávají velmi suché v každé povětrnosti.

298 Julius Stoklasa

Dále bylo vyšetřováno, kterak se chová monocalciumfosfat ve
vytopené místnosti laboratoria; průměrná teplota vzduchu byla tu
15 — 20° C. Během 14 dnů monocalciumfosfat neabsorboval nižádné
vláhy. Odváženo bylo 5-3695 gr původního preparátu; od 16. do
30. ledna kolísala váha mezi 5*3695 — 5*3684 gr. Vidno, že mono-
calciumfosfatu nejen na váze nepřibylo, ale že pranepatrné množství
(0-0006 gr) vody prchlo. Dále vložen byl monocalciumfosfat pod
skleněný zvon nad misku s vodou.

Během 24 hodin přibral preparát vláhy 0-8°/0

13 **" H n » » ■*■ -l »

» *" 5) " » JJ IV 5)

M "" )5 » )) 13 *■ '" n

» 120 „ „ „ „ 1*2 „

Za 10 dnů určeno vláhy: l*35°/0, za 20 dnů: 2*43°/0 a za 30 dnů:
4-0°/o. Není tudíž chemicky čistý monocalciumfosfat tak hygrosko-
pickým, jak Erlenmeyer i Birnbaum udávají. Za podmínek právě
poznamenaných (pod zvonem nad vodou) choval se monocalciumfosfat,
obsahující 9'9°/0 volné kyseliny fosforečné, následovně:

Během 24 hodin přibral vláhy 2-4°/0
» 4o „ „ „ ó'b „

n *" n n n ***"« »

» "o „ „ „ 5*8 „

. 120 „ „ „ 7-9 ,

Za io dnů určeno vláhy 9-7°/0
. 20 „ „ ■ 12-3,,

,, 30 „ „ ,, 15*4 „

Monocalciumfosfat, obsahující volnou kyselinu fosforečnou, jest
tudíž velice hygroskopickým ; absorboval za stejných okolností téměř
4kráte více vláhy než preparát úplně čistý.

Oba preparáty, jimiž právě poznamenané pokusy byly prove-
deny, přeneseny v místnost chráněnou před prachem, ve které teplota
kolísala mezi 15 a 20° C, aby poznáno bylo, kterak opět vláhy ztrá-
cejí. Chemicky čistý preparát (číslo V.) po 3 dnech nabyl původní
váhy, kdežto preparát s volnou kyselinou fosforečnou ztrácel vláhu
velmi zvolna i tajil ještě po 10 dnech 8*89%, po 15 dnech 8*43°/0
a po 20 dnech 8*14°/0 vláhy.

Zajímavé jest, že přítomnost vody ze vzduchu přijaté nezavdá
podnět k rozkladu monocalciumfosfatu. Oba preparáty vysušeny byly
pozorně v sušárně při 80° C k původní váze a pak uschovány v exsi-

O povaze a vlastnostech monocalciumfosfatu. 299

katoru. Po vypuzení vláhy a loužení absolutním alkoholem nezjevily
více volné kyseliny fosforečné než-li původně obsahovaly a sice

monocalciumfosfat chemicky čistý O014°/0 P205

monocalciumfosfat s volnou kyselinou fosforečnou 9-9 „ „

a) Vliv páry vodní v monocalciumfosfat.

Přes 2*507 gr monocalciumfosfatu, na loďce ve skleněné rouře
uloženého, veden byl proud horké (80 — 85° C) páry vodní. Po 30
minutách byla loďka osušena a vážením nalezeno : 2"713 gr = 8*2°/0
vláhy. Po vysušení při 80° C, vychladnutí v exsikkatoru a loužení
absolutním alkoholem nalezeno 0*75°/0 volné kyseliny fosforečné, což
nasvědčuje, ze se monocalciumfosfat za těchto pomerův rozkládá.

Na základě vlastních výzkumů o hygroskopické povaze monocal-
ciumfosfatu soudím, že p. Birnbaum nepracoval s čistými preparáty
a že preparát jeho obsahoval nejméně 2°/0 volné kyseliny fosforečné.

Preparát číslo V. tajil pouze 0'014°/0 volné kyseliny fosforečné,
— ale quantum tak nepatrné nemá žádného vlivu. Monocalciumfosfat,
jak z pokusů jsme zřeli, jest stálým na vzduchu. Provedený s pre-
parátem č. III. (0*07 °/0 volné kyseliny fosforečné) výzkum skýtal data
souhlasná s výsledky výzkumu preparátu číslo V.

Pouze preparáty číslo I. a II. absorbovaly větší měrou páry
vodní ze vzduchu. Když dostoupila vlhkost hygroskopická u prepa-
rátu číslo V. 0-19°/0, nalezeno u preparátu číslo III. 0-28°/0» u I. a II.
(tajily Q'á°lQ volné kyseliny fosforečné) 0*99%. Obsahuje-li tudíž mo-
nocalciumfosfat více než 0*1 °/0 volné kyseliny fosforečné, jest již
patrně dosti hygroskopickým.

20.
Molekulárná váha rhamnosy.

Předložil Otakar Sulc, dne 12. dubna 1889.

Molekulárná váha rhamnosy stanovena methodou Raoult-ovou ve
vodném roztoku. Za příčinou orientace v methodě stanovena dříve
molekulárná váha dextrosy. Pokusy daly tato čísla:

Dextrosa :

Rhamnosa :

C6E

C&HuO& = 182

0-482

0-065

141

0542

0°-071

145

0-841

0-102

157

0070

147

0-113

141

1-019

0-130

149

1-512

0-185

156

2-157

0-244

168

0-174

165

4-945

0-503

187

1-975

0-200

187

0-473

198

P značí procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí
rozpustidla a roztoku, M molekulárnou váhu.

Jest tedy molekulárná v^ha rhamnosy C6H1205.H20.=: 182.

Laboratoř chemie org. vys. školy technické.

21.
Molekulárná váha kyselin řady CnH2n_202.

Předložil Otak. Šulc, dne 12. dubna 1889,

Jest zvláště nápadné, že kyseliny řady olejové vrou sice asi při
týchž teplotách, jako kyseliny řady mastné o stejném počtu atomů
uhlíka, tají však teprve mnohem výše než korespondující kyseliny
řady mastné. Příčinou rozdílů v bodech tání bývá zhusta nestejná
molekulárná veličina látek ve stavu pevném. Dalo by se tedy souditi,
že příčina uvedeného zjevu spočívá ve větších fysikálních molekulách
členů řady CnH2n_202, kteří majíce dvojnásobné vazby, snadno sepo-
lymerisovati mohou.*).

Pokud tato domněnka jest oprávněna, mělo rozhodnouti stano-
vení molekulárných veličin methodou Raoult-ovou.

Váha molekulárná dána jest tu vzorcem:

kde P jest procentové složení roztoku, D rozdíl mezi body tuhnutí
rozpustidla a roztoku. Hodnota konstanty užita jest pro kyselinu
octovou 43, pro vodu 19, pro benzol 49.

Zkoušeny byly kyselina krotonová, chlorokrotonová a chloriso-
krotonová.

I. Rozpustidlo kyselina octová**).

1. Kyselina krotonová CH3 . CH = CH . C02H ; M=z86.
P D M

0-595 0%02 85

0-290 88 .

0-330 78

*) Viz o tom B. Raýman, Chemie theoretická str. 87.

**) Kyselina octová užitá ku pokusům, č. 1. a 3. tuhla asi při 14°, kyselina
užitá ku pokusu č. 2. tuhla při 15-9°.

Otakar Šulc

0-961

0-510
0-515

81
81

1-282

0-700
0-702

79
79

1-617

0-970

0-872

72
80

2-920

1'540
1-680

82
75

2. Kys.

chlorokrotonovd.

3. Kys. chloroisokn

ytonová

CH9.CH=CCLC02H

CH2=:

CCLCH2

.C02H

M— 120-4

D M

0-364

0°-130 120

0-312

0*105

128

0-135 116

o-ioo

134

1085

0*380 123

0-624

0-205

131

0-380 123

0-195

138

1-885

0-660 123

1-217

0-480

109

0-632 129

0-386

136

2-481

0-900 119

1-622

0-645

108

0-880 121

0-645

108

II. Eozpustidlo voda. ni. Eozpustidlo benzol.

Kys. krotonová M=z86. Kys. hrotonová Mzz86.

P D M

0-508

0?112

0-112

1001

0-246

0-228

3-262

0-698

0-703

5.811

roztok *

přesycen

0-607

0-200

149

1-01

0-320

154

0-330

149

2-21

0-680

159

0-750

145

3-31

1-020

159

1.040

156

4-24

1-350

154

1-360

153

Kyselina chlorokrotonová pro svou skrovnou rozpustnost ve vodě
zkoušena býti nemohla.

Molekulárna váha kyselin řady CnH2n-202. 303

Z provedených pokusů jde na jevo, že kyselina krotonová exi-
stuje rozpuštěná ve vodě neb kyselině octové jakožto molekuly C4H602
kdežto v roztoku benzolovém má molekuly dvojnásob tak velké. Pří-
činu toho hledati jest v tom, že voda a kys. octová štěpí svým vlivem
chemickým molekuly kys. krotonové, které benzol chemicky ku kyse-
lině krotonově úplně netečný nechává neporušeny.

Můžeme tedy míti za to, že kyselina krotonová ne-li též ve
stavu pevném, tož aspoň rozpuštěna jsouc v benzolu má molekuly
(C4H602)2.

Kyselinu angelikovou, tyglinovou a akrylovou podrobíme zkoušce,
jakmile nám budou v čisté formě k disposici.

Laboratoř chemie org. při c. k. vys. škole technické,

22.
Písecký Bertrandit.

Předložil Karel Vrba dne 12. dubna 1889.
(S 1 dřevorytem,.)

Na bertranditu pozorována byla několikerá dvojčata. Na krystalech
z Barbin, které jsou dle plochy gl (010) coPáo (nebo dle postavy
mnou navržené c (001) oP*) tence tabulkovité, pozoroval Des Cloi-
zeaux dvojčata, vytvořená dle plochy #2(130) ooPS (plocha/ (101) Pqď
dle postavy mé). Úhly dvojčatné Des Cloizeauxem měřené jakož
i z mého poměru parametrů počítané jsou tyto:

Postava Des Cloizeaux-ova Postava Vrbová

počítáno : měřeno :

gl (010) : (gl) (010) 119°21V3' H9°54 c(001) : (c) (001)

h* (100) : (h1) (100) 60 382/3' 60 6 a (100) : (a)(100)

gx (010) : {h\) (100) 150 382/3' 150 6 c (001) : (a) (100)

g* (010) : (g*) (130) 149 402/3' 149 57 c (001) : (f) (101)

Bertrand uvádí z téhož naleziště dvojčata se zapuklým úhlem
as 60°, jimž patří rovina dvojčatná 6^(031) 3 Po6**) (dle mé postavy
d(043) 4/3 Pó6). Nelze o tom pochybovati, že i v tomto případě byla
individua dvojčatná dle plochy g1 (010) 00P06 (c (001) oP dle postavy
mé) tabulko vitě vyvinuta, kterýž typus jest na krystalech z Barbin
nejobyčejnějším, kdežto krystaly, které jsou habitu Petit Port-ského,
Píseckého a Mt. Antero-ského jsou velikou vzácností.

Majíce tuto okolnost na mysli obdržíme počtem pro zmíněné
dvojče

Bertrand Vrba

gl (010) : (gl)(010) 12L°26' c (001) : (c)(001)
p(001): (p)(001) 58 34' b (010) : (b)(010)

*) Viz tento věstník 1888. 557.
**) Bulletin de la Société minéralogique de France 6. 1882. 252.

Písecký Bertrandit. 305

Penfield pozoroval na jednom dvojčeti bertranditu z Mt. Antero
zapuklý — skutečný — úhel ploch spodových

c(001):(c)(001) 61°52'

a uvádí za plochu dvoj čatnou Bertrandovo ells(031)3Pob, což však
není možné, neboť obdržíme počtem pro Bertrandův dvojčatný
zákon skutečný úhel

p (001) : (p) (001) 121 °26'.*)

Z úhlu dvojčatného, Penfieldem měřeného plyne srůst dvoj-
čatný dle plochy el(011)P&> (dle mé postavy e(041)4Pó&) a zapuklý
úhel ploše této odpovídající obnáší

e(001):(c)(001) éiW/,' U> (010): (6) (010) dle mé postavy].

Já pozoroval jsem jen třikrát na četných kusech Píseckých dvoj-
čata, bohužel však tvořena byla z lupénků jako papír tenkých, tak že
se mi nepodařilo z podkladu je vyprostiti. Pročež jsem zavázán k dí-
kům tím větším panu G. Seligmannovi v Coblenci, který mi za-
půjčil ku prozkoumání krásnou drůzu bertranditu Píseckého, na kry-
staly dvojčatné neobyčejně bohatou. Také laskavostí pana inspektora
Dra. H. Mache v Praze obdržel jsem krásné dvojče bertranditu
z téhož naleziště.

Tato dvojčata jsou dle mé po-
stavy směrem plochy b (010) 00P60
tence tabulkovitá a omezená vedle
této ještě plochami g (301) 3 Poo ;
v\ (021) 2 Po& ; (pouze jednostranně vy-
vinuto) jakož i a (100) oo Poo. Rovina
dvofčatná i rovina srůstu jest táž,
jako na dvojčeti Penfieldově, to-
tiž e (041)4 Póo. Na připojeném dře-
vorytu možno pozorovati obyčejný

*) American Journal of Science 1888. 36. 53. Do výpočtu osy c z c: (c) — 118°8'
vloudila se chyba ; Penfieldův poměr poloos jest a : & : c — 0-5723 : 1 : 0-5997,
což se přepočte na parametry dle postavy mé a : 5 : c =z 0*71626 : 1 : 0'41717.
Podobně jest cbybně udán úhel z: z. = (130): (130) = 129°34' místo 58°422/3'
v práci Penfieldově. Des Cloizeaux ostatně úhel z:(z) neměřil a zdá
se, že zaměnil s ním měřený úhel g1 : (g1) =: 119°30', jehož počítaná hodnota
obnáší 119°2173'.

Tř.f Hutliematicko-přírodovědecká, 20

306 Karel Vrba: Písecký Bertrandit.

vývoj dvojčat Píseckého bertranditu, které bývají narostlé negativním
koncem brachydiagonaly. Bovina dvojčatná stojí vertikálně a oba
jedinci jsou souměrně vzhledem k ní rýsováni, jak též i skutečně !
vyvinuti bývají. Krystaly Písecké liší se od krystalů Penfieldem í
pozorovaných v tom, že tvoří plošné pásmo [rj b ^] , které odpovídá
oblé, analogně elektrické ploše, úhel vypuklý, kdežto antilogní rovná
plocha bl(0!0) tvoří dvojčatný úhel zapuklý*). Na dvojčeti bertran-
ditu z Mt. Antero jest tento poměr obrácený.

Úhly měřené jakož i úhly z mého poměru parametrů počítané
jeví spolu značnou shodu, ačkoli plochy nebyly ku měření valně spů-
sobilé.

počítáno :

6(010) : (6)(010) 118°328/3'

12(021) : fa)(021) 141 36

c(001) : (c)(001)**) 61 27»/3

0(301) : (0(301) 29 18%
(&)(010) : ($(021) 68°37

6(010) : n (o21) 49 552/3

a(100) : g (301) 29 402/3

Jest to věru velmi nápadné, že pozorovány byly tři zákony dvoj-
čatné na minerálu, který takřka nedávno objeven byl, dosti vzácným
jest a vyznačuje se toliko jen sporým počtem tvarů. Při tom překva-
puje velmi ta věc, že krystalky dvojčatné dle těchto tří různých zá-
konů mají zapuklý úhel, jenž měří ve všech as 60°. Údaje B e r tr a n d o v y,
které se týkají dvojčete dle cž(043)4/3Pá6(e1/3(031)3Pá6) jsou příliš
neúplné, než aby se o nich mluviti mohlo. Des Cloizeaux mohl
na krystalech z Barbinu měřiti pouze pásmo vertikální, kdežto brachy-
domata nebyla tak vyvinuta, aby se mohl stanoviti jejich vzájemný
sklon. Avšak právě plochy pásma vertikálního velmi se blíží ve sklo-
nech svých plochám pásma brachydiagonalního a nelze-li provésti měření
dosti přesné, snadno se může státi, že se jedno pásmo s druhým za-
mění. Aby se ještě stanovilo, že se na dvojčatných krystalech ber-
tranditu také zákon Bertrandem a Des Cloizeauxem stano-
vený skutečně vyškytá, bylo by záhodno, zkoumati ony krystalky dvoj-
čatné také opticky nebo aspoň pro kontrolu při orientaci ploch vy-
voditi plochy štěpné a určiti jejich sklon.

mereno :

118° 9'

(3)

141 12

(3)

6151

(3)

29 43

(1)

67 55

(1)

50 5

29 4378

*) American Journal of Science 37. 215.
**) Měřeno na plochách štěpných.

23.
O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Sepsal Čeněk Zahálka. Předložil K. Vrba dne 12. dubna 1889.
(8 tab. VIU.)

I. O hranatých valounech vůbec.

Slovem „hranatý valoun" (trojhran, Dreikanter, Geschiebe-Drei-
kanter, Kantengerólle, Pyramidalgeschiebe, sandcuttings, pyramidal-
stenar, sandcarwings) rozumí se valoun rozmanité velikosti a rozma-
nité petrografické povahy, který má obyčejně na jedné straně ten za-
kulacený tvar, jaký se u valounu vyskytuje, avšak na druhé straně
objevuje se dvé nebo více ploch hladkých, vybroušených, mírně vy-
puklých nebo vydutých anebo rovných, jež se často v ostrých hranách
protínají. Vyskytují-li se na valounu pouze dvě řečené plochy, pak se
protínají pouze v jedné hraně; vyskytují-li se však tři, protínají se
ve třech hranách a šlovou „trojhrany" (Dreikanter, Geschiebe-Drei-
kanter u většiny německých geologů). Poněvadž se však sbíhají tyto
tři hrany v jednom rohu jako ve vrcholu trojbokého jehlance, nazval
F. Meyn valouny takové „jehlancovými valouny" (Pyramidalgeschiebe).
Jsou také hranaté valouny, které mají více než tři plochy a hrany,
pročež navrhl F. E. Geinitz pro všecky hranaté valouny vůbec
název „hranaté valouny" (Kantengerólle). Dosti často naleznou se hra-
naté valouny, které mají na obou stranách trojhrany, tak zv. „dvoj-
násobné trojhrany" (Doppeldreikanter).

U trojhranů bývají obyčejně dvě plochy větší, třetí menší. Tato
třetí plocha bývá obyčejně původní plocha valounu. Obě hrany, které
ku této menší ploše přináleží, bývají všelijak zohýbané nebo zlomené
podle toho, jaký je tvar původní plochy. Také nebývají řečené dvě
hrany tak ostré, poněvadž jsou jen z jedné strany přibroušené. Plochy
hranatých valounů bývají někdy rýhované, jamkovité a hrbolkovité.

Horniny, z nichž hranaté valouny sestávají, jsou tak rozmanité,
jako horniny diluvialních štěrků, v nichž se hlavně vyskytují. Nejčet-
nější a nejkrásnější jsou z křemence.

20*

308 Čeněk Zahálka

Velikosť je též velmi rozmanitá. Nejobyčejnější jsou velikosti
pěsti až hlavy. Však sbírky kr. prus. geologického ústavu v Berlíně
chovají též kusy až půl metru délky. Ještě delší nalezl E. F. Geinitz
v Meklenburku 1). Theile2) vyobrazuje dva kusy 1*6 m a 1*7 m
délky.

Vyskytování se hranatých valounů je známo hlavně v oboru se-
veroněmecké planiny na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer
Diluvialsand = Geschiebesand = Decksand). Tak G. Berendt3) na-
lezl je v okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen. V týchž místech
a v sousedních krajinách3): Laufer, Dulk, Wahnschaffe,
Scholz, Gruner, Keilhack a Klockmann. Gottsche a Jenč
nalezli je u Hamburku a ve Šlesvíku i Holštýnsku 3) ; Kayser v okolí
Connern3) ; F. E. Geinitz4) v celém Meklenburksku, na Lůneburkské
pustě, u Drážďan, Pirny, Lipska, Fischbachu, Moritzburku, Stolpen
a Zschorna v Sasku; Torell sDe Geeremv okolí Striegau ve
Slezsku pruském a u Schonen a Kristianstadtu ve Švédsku 5). K. K e i 1-
hack6) nalezl je v písčitých vrstvách islandských rovin, „sandr"
zvaných. V údolí Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem7) na-
lézají se často hranaté valouny u paty a na stráních kopců, jež jsou
korunovány písky a štěrky vyššího pliocenu8). Vyskytují se též na
písečných náspech diluvialních při Baltickém moři blíže Nomme u Re-
valu (v Estlandu) v Rusku 9). V Horním Rakousku byly nalezeny troj-
hrany mezi t. zv. „Scheuersteiny" v obrovských nádobách v žule vy-

1) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklen-
burg. 1886. Str. 37.

2) Uber Berg u. Thal. Organ des,Gebirgvereins f. d. sáchs.— bóhm. Schweiz.
Vin. 1885. Str. 22.

3) Geschiebe-Dreikanter oder Pyramidal-Geschiele. Jahrb. d. k. preuss. ge-
olog. Landesanstalt f. 1884. Berlin 1885. S. 201.

4) Die Bildung d. Kantengerólle etc. S. 33.

5) Om vindnótta stenar. Geol. Fóren. i Stockholm Forh. Bd. VIII. Hft. 7.

e) Vergleichende Beobachtungen an island. Gletscher u. norddeutsch. Dilu-
vial - Ablagerungen. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landesanst. f. 1883. Berlin
1884. S. 160.

7) F. Fontannes: Sur la cause de la production de facettes sur les quartzites
des alluvions pliocěnes de la vallée du Rhone. Bull. Soc. géol. 1885 — 86.
p. 246.

8) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport alluvial et glaciaire des
vallées du Rhóne et de 1' Ain aux environs de Meximieux. Bull. Soc. géol.
1885 — 86. p. 122.

9) A. Mickvič: ÍJber Dreikanter im Diluvium bei Reval. Neues Jahrbuch fur
Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 309

hotovených u Steyreggu a). Také v usazeninách starých řek mezi Nilem
a Červeným mořem v Africe2) se vyskytly. Konečně byly objeveny
v Mainu a Coloradu v Sev. Americe na povrchu glacialního štěrku 3),

Již A. v. Gutbier popsal trojhrany z okolí Drážďan v létech
1858 a 1865 4). Originály Gutbierovy nalézají se ve sbírkách po-
lytechniky v Drážďanech. Tento vykládal si vývoj trojhranů tak, jak
to připouštěla tehdy všeobecně uznávaná Lyellova „Drifttheorie" 5).
Valoun, na spodní straně ledovce v moři plovoucího přimrzlý, třel se
při pohybu svém o kamení pod ním ležící a tím se vyleštil. Jestli
se z původní polohy své zviklal, nabyl jiné polohy, a přimrznul-li,
dřel se opěť po kamení a tím způsobem vyleštilo se na něm více
ploch.

Dříve nežli bylo známo rozšíření hranatých valounů v německém
diluviu, myslilo se, že jsou to díla rukou lidskou vytvořená, poněvadž
se poblíže staropohanských hrobů v Lužici nalezly 6) a později ve
hrobech Fláminžských 7). Tento náhled podporoval s počátku též R.
Virchow 7).

Braun8) poukazuje na výzkumy Schimprovy o stěrkách
řeky Rýnu, vykládal vývoj trojhranů r. 1871. tím způsobem, že se
třely o kameny vedle ležící, jež se vodou sem a tam na témže místě
pohybovaly.

F. Meyn9), poukázal r. 1872. na jehlancové tvary trojhranů
křemenných v Holštýnsku a nazval je jehlancovými valouny (Pyrami-
dalgeschiebe). Veškeré originály Meynovy z bílého křemene (pů-
vodně třetihorního) nalézají se ve sbírce německé geolog, společnosti.

G. Berendt10) předložil r. 1876. sbírku hranatých valounů
z okolí Berlína, Stendalu a Gardelegen německé geolog, společnosti,
čímž zavdán byl podnět k rozmanitým výkladům o jejich povstání,

J) H. Commenda: Riesentópfe bei Steyregg in Oberósterreich. Verhandl. d. k.
geolog. Reichsanstalt. Wien 1884. S. 308.

2) Sdělení J. Walthera král. společ. nauk v Lipsku. V listopadu 1887.

3) G. H. Stone v American Journal of Science XXXI. 1886. p. 135.

4) Geognost. Skizzen aus d. sáchs. Schweiz. S. 71. a Sitzungsb. d. Ges. Isis.
1865. S. 47.

5) Viz J. Krejčího: Geologie. Praha 1877. Str. 996.

') Sitzungsb. d. Berliner Anthropolog. Ges. v. 11. Juni u. 9. Juli 1870.

7) Tamtéž: 13. Juni 1874.

8) Zeitschriftf.Ethnologie. Verhandl. d. Berl. Ges. f. Anthrop. El. 1871. S. 103.

9) Protokoll d. Februar-Sitzung 1872, Zeitschr. d. Deutsch. geol. Ges. XXIV.

S. 414.

10) Zeitschr. d. Deutsch. geolog. Gesellschaft. Sitz. v. 5. April 1876.

310 Čeněk Zahálka

aniž bylo uspokojivé vysvětlení zjevů těchto podáno. Hlavně bylo po-
ukazováno na plochy vrstevnatosti nebo na plochy rozsedlin, dle nichž
oddělování hornin se děje. Avšak týž tvar trojhranů na rozmanitých
horninách trojhranů odporoval tomu. Také zde byl pronesen náhled,
že lze troj hrany považovati za produkt hnaného větrem písku na va-
louny (sandcuttings). Od té doby často byly nalezeny hranaté valouny
na severoněmecké planině na povrchu tainějšího Geschiebesandu.

Podle nové t. zv. glacialní theorie švédského geologa Otty To-
rella x) (od r. 1875.) rozprostíraly se ledovce za doby diluvialní ze
Skandinávie přes celé Severní Německo, a usazeniny diluvialní v Sev.
Německu považují se za morény z oněch ledovců. Berendt, jenž
vedle jiných učenců tuto theorii dle svých zkušeností za pravou uznal,
vyvinul na základě jejím t. zv. „Packungstheorii" o povstání hranatých
valounů2). Berendt poukázal na to, že na každé hromadě valounů
spočívá nejčastěji jeden valoun na třech valounech. Tak mohlo býti
i u valounů, z nichž trojhrany se utvořily. Voda z roztátých tuzem-
ských ledovců měla pak uvésti svou hybnou silou kamení na sobě
nahromaděné v takový třesavý pohyb, že se o sebe třelo a trojhrany
spůsobilo 3).

Všecky předcházející theorie o povstání hranatých valounů byly
novějšími výzkumy za nepravé uznány. Theorie Gutbierova byla
vyvrácena tím, že Lyellova „Drifttheorie", na níž je založena, no-
vějšími výzkumy za nepravou byla uznána. Proti Braunově theorii
a Berendtově „Packungstheorii" svědčí ta okolnost, jak Wahn-
schaffe uvádí)4, že posud nikdy nebyl nalezen mezi valouny takový
tvar, jenž by se s trojhranem shodoval; kromě toho nedá se vysvět-
liti touto theorii rýhování a hrbolky na povrchu vybroušených ploch
hranatých valounů, jež by se třením valounů o sebe následkem po-
hybující se vody vytvořiti nemohly.

V novější době vysvětluje se povstání hranatých valounů zcela
jiným způsobem.

C. Gottsche5) projevil již r. 1883., že hranaté valouny lze
nalézti v každé takové vrstvě diluvialní písčito stěrko vité, kde písek

20) F. Wahnschaffe : Die Entwickelung der Glacialtheorie in Norddeutschland
Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 5.

21) Geschiebe-Dreikanter etc. Jahrb. d. k. preuss. geol. Landesanstalt u. Berg-
akademie zu Berlin, f. d. J. 1884. Berlin. 1885. S. 207.

") Srovnej obraz Berendtův v témže díle str. 207., v němž znázorněno uložení

valounů pro vznik trojhranů.
2s) Naturwissensch. Wochenschrift. S. 146.
24) Die Sedimentár-Geschiebe der Provinz Schleswig-Holstein. S. 6.

O nálezu hranatých valonnů v Čechách. 311

větrem odváti se může, pročež je dlužno považovati za „sandcuttings",
za produkt pohybujícího se větrem písku, jenž na valouny narážeje,
obrousí je.

Také švédský geolog D e G e e r ') předložil geologické společ-
nosti ve Stokholmu r. 1883. kameny vanoucím pískem vybroušené
s povrchu písčité krajiny Schonenské. Zvláště důležitý byl nález jeho
u Kristianstadtu, kde nalezl kameny s vybroušenými plochami, při
čemž hrany obroušených ploch byly kolmé ku směru vanoucího větru.
De Geer připisoval též jako Gottsche pohybujícímu se větrem písku
vybroušení ploch kamenů.

Švédský geolog G. Holm2), nalezl sice r. 1884. vanoucím
pískem ohlazené štěrky na písčitých náspech blíže Nómme u Kevalu
(v Estlandu) v Rusku, avšak teprve A. Mi c kvič z Revalu objevil
pravé hranaté valouny tamž, a podal o nich velmi zajímavé zprávy 3)
r. 1885. a 1886. Mickvič shledal na mnoha kamenech, které na
povrchu ležely, větší nebo menší přiostření hran podle toho, jestli
z jemnějšího nebo hrubšího zrna se skládaly ; kromě toho nalezl
kusy, na nichž rozmanité fáse vývoje bylo pozorovati. Plochy vyleštěné
leskly se zvláště na slunci. Trojstranný jehlancový výbrus ploch sho-
doval se v poloze své s třemi směry větrů, jež v této krajině panují,
a objevuje se zvláště u jemnozrných valounů. Ony trojhrany vysky-
tovaly se na místech odvátých, kdežto na těch místech, kde se písek
teprv odvívá, valouny se sice mnohem více lesknou, ale nejsou ještě
v trojhranné jehlance zaostřeny. Veškery kameny byly jen v těch
místech vybroušeny větrem poletujícím pískem, pokud ze země vy-
stupovaly.

Také A. G. Nathorst ve Stokholmu4) vyslovil se r. 1885.
pro vytvoření se trojhranů pískem pohybovaným od větru, čím se
plochy na valounech vybrousily; a zvláště znamenitý byl jeho nález
dvojitých trojhranů v kambrickém eophytonovém písku z Lugnasu.
Předpokládá-li se, že trojhrany pouze vanoucím pískem se utvořily,
dá se z toho souditi, že tam již během kambrické periody souš byla.
Tvoření se těchto trojhranů dvojitých vysvětluje F. Wahnschaffe5)

*) Om vindnótta stenar. Geol. Foren. i Stockholm. Bd. VIII. Hffc. 7.

2) Bericht iiber geolog. Reisen in Estland, Nordlivland u. im St. Peterburgachen
Gouvernement in d. J. 1883 u. 1884.

3) Die Dreikanter, ein Produkt des Flugsandschliffes eine Entgegung etc.
Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1885. II. Str. 177—179.

4) Neues Jahrbuch f. Mineralogie etc. 1886. I. S. 179.

5) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147.

312 Čeněk Zaháika

takto: Tím, že vítr narážel na písek, na kterém trojhran spočíval,
mohlo býti v některých případech tolik písku u troj hranu odvanuto,
že těžiště jeho nenalézalo se svisle nad podporou, takže se svalil,
obrátil, a pak spodní strana opět mohla býti na trojhran vyhlazena.

F. Wahnschaffe1) oznámil r. 1887., že veliké množství hra-
natých valounů nalezl na vysočině diluvialní jz. od Gráningen nedaleko
Rathenova. Ty byly různé velikosti, od lískového ořechu až po velikost
hlavy. Tvar jejich byl velmi rozmanitý. Velmi často měly jen jednu
hranu; také nalezl mnoho trojhranů jakož i dvojitých trojhranů. Vy-
skytovaly se pouze na povrchu vyššího diluvialního písku (Oberer
Diluvialsand, Geschiebesand). Wahnschaffe se přesvědčil, že se
písek za mocného větru silně pohybuje. Dva nalezené trojhrany
z křemenco vitého pískovce byly zvláště tím pozoruhodný, že jen v oné
části byly vybroušeny, která z písku nad povrch vystupovala; čásť
v písku vězící byla oblá jako u jiných valounů, které ve vodě se
pohybují. F. Wahnschaffe myslí, že jedině působením větru troj-
hrany tam se vyskytující povstaly.

G. H. Stone2) uvádí větší nebo menší balvany z Maine a Co-
lorada v Sev. Americe. Nalézají se na povrchu mezi glacialním štěrkem
v údolí Androscogginu. Vespod mají původní zachovalý povrch, kdežto
nahoře jsou plochy vybroušeny. Plochy ty stýkají se ve hranách a mají
někdy rýhy. Povstání těchto „Sandcarvings" připisuje působení písku
větrem poletujícího.

W. Dam es3) (r. 1887.,) jest toho náhledu, že trojhrany po-
vstaly tím, že je obrousil písek větrem pohybovaný. Shledal, že pod
Regensteinem na Harzu nalézá se půda se sypkým pískem, na němž
vyskytuje se více méně diluvialního štěrku, jehož původ je ponejvíce
z Harzu. Tyto jsou skorém bez výminky hranaté valouny. Vybroušené
plochy jeví se jen na té části valounu, která z písku vystupuje. Cásť
valounu v písku vězící jest oblá. Strany kamenů těch k jihu obrácené
jsou větším dílem neobroušeny, poněvadž Regenstein chrání valouny
ty ob jižních větrů.

F. Wahnschaffe4) navštívil r. 1887. naleziště hranatých va-
lounů u Revalu a přesvědčil se o správnosti výzkumů Mickvičových.
V tamějším průřezu dráhy shledal, že valouny vyskytující se uvnitř
písku diluvialního nemají hran ni lesku. Avšak ony valouny, které

1) Zeitschrift d. Deutsch. geolog. Geselisch. XXXIX. 1. S. 226—7.

2) American Journal of tícience XXXI. 1886. p. 135.

3) Zeitsch. d. Deutsch. geolog. Geselisch. XXXIX. S. 229.

4) Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 147.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 313

na povrchu se nalézají a kde písek již jest odvát, jsou valouny v oné
Části, která nad povrch vystupuje vybroušeny, a vyskytují se zde roz-
manité tvary obroušených valounů. Často nalézají se na jich vybrou-
šených plochách bradavičné hrbolky nebo jamky. Vybroušené plochy
kolmo ku hranám trojhranu ležící zcela pravidelně směřovaly vždy
ku straně severní, jihovýchodní a jihozápadní. Wahnschaffe ne-
souhlasí s náhledem Mickvičovým, jakoby ku povstání trojhranu
tré v různém směru působících větrů bylo potřebí, nýbrž připouští,
že stačí dva převládající směry větrů, aby průsekem povstalých ploch
tři hrany trojhranu se vytvořily.

J. Walter oznámil r. 1887. kr. společnosti nauk v Lipsku nález
trojhranu v poušti mezi Nilem a Červeným mořem v Africe. Tam na-
lezl obroušené štěrky jen v té části, která z písku vyčnívala. Troj-
hrany nalézaly se na povrchu starších usazenin říčních. Plochy vy-
broušené měly ten lesk, jaký spůsobuje vanoucí písek Chamzinu (hor-
ký vítr v Egyptě z pouště přicházející) skorém všem kamenům pouště.

Sluší však také uvésti hlasy proti theorii uvedené.

Byl to především K. Keilhack1) r. 1883. Ten nalezl četné
trojhrany v recentních mořenách Islandu, a proto tvrdil, že jsou pra-
vými výtvory ledovců. Nalezl trojhrany jen z tvrdých hornin, doleritů
a čedičů složené a nikdy z měkkých hornin. Z toho soudí, že první
příčina ku vytvoření jich tvaru bylo ztroskotání kamenů, čím nabyly
tvaru poněkud rovnými plochami omezeného, potom posouváním se
ledovce vyleštily se a nabyly ostrých hran. Wahnschaffe sDe
Geerem2) však myslí, že ony trojhrany, které až posud velmi
zřídka v mořenách se pozorovaly, vytvořily se v předkraji ledovce
a při pošinování jeho ku předu byly do mořen pojaty. Ostatně praví
Keilhack, že v popředí ledovců působí mocné vichry na tamější
lysé písčiny, že odnášejí oblaka písku, jehož zrna velikosti prosa do-
sahují 3).

F. Theile4) vykládal r. 1885., že trojhrany povstaly tlakem
ledovců na hromadu valounů vesměs kulovitých neb ellipsoidických,
stejně tvrdých. Náhled Theilův vyvrátil již E. F. Geinitz.5)

x) Vergleichende Beobachtungen an island. Gletschern etc. Jahrb. d. k. preuss.
geolog. Landesanstalt f. 1883. Berlin 1884. S. 172.

2) Naturw. Wochenschrift. 1888. Str. 146.

3) Vergleichende Beobachtungen etc. S. 175.

4) Geschliffene Geschiebe (Dreikanter), ihre Normaltypen und ihre Entstehung.
In „Uber Berg u. Thal.u Dresden 1885. VIII. S. 374. a 382 ; jakož i 1886.
S. 19.

5) Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg 1886. Str. 43.

314 Čeněk Zahálka

F. Fontannes1) pojednal r. 1885. o trojhranech z údolí
Rhony mezi Lyonem a Středozemním mořem. Ty vyskytovaly se u paty
a na stráních kopců, jež jsou korunovány písky a štěrky vyššího
pliocenu2) s význačným Elephas meridionalis. Již před ním pozoro-
val Cazalés de Fondouce takové valouny vyleštěné u St. Lau-
rent-du-Arbres mezi Orangí a Avignonem a připisoval vývoj těchto
jejich ploch vyleštěných leštivému působení písku větrem hnaného,
při čemž zvláště poukázal na „mistral" (vítr v Provencii, který s vel-
kou prudkostí věje). F. Fontannes vylíčil okolnosti, které se mu
zdají svědčiti proti náhledu Fondouceově, zvláště: 1. Že vyleštěné
valouny nalézají se výhradně v určitém geologickém niveau, totiž ve
svrchním pliocenu, a to po celém údolí Rhony, kdežto mistral přece
jen na Provenci jest omezen. Jednotlivé trojhrany nalézají se nejen
na povrchu, nýbrž i v hloubce mezi ostatními obyčejnými valouny.
2. Na Provenci, ač je suchá, jest vanoucí písek ve větších rozměrech
neznámý. 3. Staré budovy, v krajině kde trojhrany se vyskytují, vy-
stavené působení mistralu, neposkytují nikde známky účinků vanou-
cího písku. — Lapparent3) vyvrátil však námitky Fontannovy
poukázav na to, že námitky Fontannovy jen k tomu směřují, že
ony vybroušené plochy se „nyní mistralem netvoří", nic však nesvědčí
proti tomu, že by se nebyly mohly v dřívější geologické periodě vy-
brousiti poletujícím pískem.

E. F. Geinitz4), který souhlasil s Berendtovou „Packungs-
theorií", vyslovil se r. 1886. rozhodně proti povstání trojhranů pů-
sobením vanoucího písku. Jeho námitky nebudeme tu uváděti, po-
něvadž již pozdější práce Mickvičovy, De Geerovy a Nathor-
s t o v y přesvědčily jej, že hranaté valouny povstaly působením vanoucího
písku 5).

II. O českých hranatých valounech zvláště.

R. 1884. objevil se mi poprvé hranatý valoun, a sice pravý
trojhran na povrchu písčitoštěrkovitého diluvia mezi Horními Pod-

*) Sur la cause de la production de facettes sur les quartzites des alluvions
Bull. Soc. géol. 1885—86. p. 246.

2) Ch. Depéret: Notes sur les terrains de transport etc. Bull. Soc. géol.
1885—86. p. 122.

3) Bull. Soc. géol. 1885—6. v téže schůzi.

4) Die Bildung der Kantengerólle. Archiv d. Ver. d. Fr. d. Nat. in Mecklenburg
1886. Str. 39 a 41.

8) Ueber Kantengerólle: Neues Jahrb. f. Minerál, etc. Str. 78-79.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 315

čaply a Předonínem u Koudnice (ve výši asi 205 m. n. m.). Byl
velikosti hlavy a měl tři ostré hrany a tři vyhlazené plochy v podobě
trojbokého jehlanu sestavené. Spodní plocha byla zakulacená, jako to
u jiných valounů bývá. Tomuto prvému nálezu jsem nedůvěřoval, ač
se srovnával s těmi troj hrany, které mi bylo téhož roku poznati
v geologických sbírkách v Drážďanech a v Berlíně. Předsevzal jsem
si od té doby věnovati písčitoštěrkovitým vrstvám diluvialním v okolí
Ripu větší pozornost, i podařilo se mi objeviti pravé trojhrany i jiné
hranaté valouny na několika místech, které tuto uvádím: Na výšině
polabské nad Kyškovicemi na tak z v. „Hamráčku" (asi 200 m. n. m.)
na povrchu písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní ; na písčitoštěrkovité vý-
šině diluvialní jižně od Podlusk zvané „Na vrchách", opět na povrchu
(ve výši 210 m. n. m.); na povrchu mocných písčito stěrko vitých vrstev
diluvialních „Na Šibeníku" nad Hracholusky (as 215 m. n. m.); na
povrchu týchž diluvialních vrstev mezi Hracholusky a Račiněvsí (210
až 220 m. n. m.) a mezi Hracholusky a Vescem (220 až 224 m. n.
m.). Jinde jsem až posud nehledal hranatých valounů, ale doufám,
že budu moci větší počet nalezišť vytknouti, ba, že i v jiných kraji-
nách Čech, kde podobné poměry se vyškytají, jako na vysočině řip-
ské, zjištěny budou.

Roku 1886. vzal jsem nalezené trojhrany české do Drážďan
a Berlína a srovnával jsem je s trojhrany v tamějších geologických
sbírkách v Německu nalezených. Shledal jsem, že se s nimi shodují.
Také výtečný odborník, král. zems. geolog Dr. F. Wahnschaffe,
který mé trojhrany viděl, potvrdil můj náhled, že jsou české troj-
hrany z okolí řipského shodné s německými trojhrany.

Každý z našich hranatých valounů jest na jedné straně oblý,
avšak na druhé straně má dvě nebo tři plochy vyhlazené. Vyhlazené
plochy stýkají se v ostrých hranách, které jsou někdy přímé, někdy
obloukovité i vlnité. Tvar hrany i plochy vyhlazené i jejich uspořá-
dání vzájemné závisí vůbec na původním tvaru valounu, z něhož
hranatý valoun povstal, jak již A. Heim1) dobře poznamenal. Na
plochách trojhranu od Podlusk nalézá se rýhování kolmé ku hranám
trojhranu. Malé jamky okrouhlé nalézáme někdy na našich vyhlaze-
ných plochách též. Na každém hranatém valounu našem pozorujeme
hlavně dvě plochy obroušeny; je-li kromě těchto dvou ještě více
ploch, pak jsou to plochy původní valounu, a ty bývají vyhlazeny
málo nebo zcela nic. I v tom souhlasí naše hranaté valouny s něme-

l) Uber Kantengeschiebe aus dem norddeutschen Diluvium.

316 Čeněk Zahálka

ckými. Plochy vyhlazené jsou buď úplně rovné, nebo vypouklé nebo
vyduté. Jeden exemplár z Hamráčku má po obou stranách vytvořené
trojhrany s velmi ostrými hranami. Jest to tedy „dvojitý trojhran".

Celkový tvar našich hranatých valounů jest kulovitý, vejčitý,
ellipsoidický a deskovitý. Velikost je rozmanitá: od velikosti holubího
vejce až po velikost hlavy. Jeden kulovitý, z bílého, místy prosvita-
vého bezbarvého křemene měl délku 36 cm. To byl největší, který
jsem až posud u nás viděl. Měl na horní straně tak ostré tři hrany
a vybroušené plochy, že z ostatního dokonale kulovitého tvaru va-
lounu nápadně vynikaly. Kolemjdoucí z Hracholusk do Vesce, poně-
vadž při pěšině ležel, valně otloukli ostré a nápadné tyto hrany.

Co se týče petrografického složení našich hranatých valounů,
nalezl jsem až posud všecky z jemnozrného křemence nebo křemene
složené *). Křemenec byl barvy šedé, šedožluté nebo šedé s hnědými
skvrnami. Křemen byl žlutavý, šedý nebo do bělá. Ve štěrku diluvi-
alním, vysočinu řipskou pokrývajícím, jest křemenec a křemen pře-
vládajícím kamenem. Jest zajímavo, že křemenec českých hranatých
valounů co do barvy i co do zrna srovnává se s křemencem hrana-
tých valounů německých, ač je známo, že původ našich štěrků zcela
jiný jest, nežli štěrků v Německu. V severním Německu vyskytují
se hranaté valouny nejvíce z křemence 2), mimo to z rohovce, křemene,
buližníku, žuly, ruly, dioritu, diabasu, porfýru a j. Snad se mi též
podaří nalézti hranaté valouny z jiných hornin nežli z křemence
a křemene.

Na vysočině řipské, kde mocné štěrky a písky diluvialní 3) po -
krývají útvar křídový, vyskytují se, jak již v předu uvedeno, hranaté
valouny pouze v nejvyšší části, kde všude plochy pískem pokryté se
vyskytují. Hledal jsem též hranaté valouny ve hlubších polohách štěrku
jako na Šibeníku u Hracholusk, v zářezu silnice k RaČiněvsi, „Na
vrchách" u Podlusk, ale nikde nepodařilo se mi valouny nalézti-

') Viz dodatek ku konci této zprávy.

2) G. Berendt: Geschiebe-Dreikanter. Jahrb. d. k. preuss. geolog. Landes-
anst. f. 1884. Berlin 1885. S. 204.

E. F. Geinitz: Die Bildung der Kantengerólle. Arch. d. V. d. Fr. d.
Nat. in Meklenburg. 1886. S. 37.

s) Ve svých publikacích: „První zpráva o geolog, porn. výšiny Brozanské etc.
1884," „Geologie výšiny Eohatecké etc. 1885," „Druhá zpráva o geolog,
porn. výšiny Brozanské. 1887", (Ve spisech král. čes. spol. nauk) nevěděl
jsem ještě s určitostí, zdali štěrky tyto k útvaru křídovému neb diluvial-
nímu počítati mám. V posledních dvou letech nabyl jsem však přesvědčení,
že štěrky ty jsou diluvialní a podám o nich později zprávu podrobnou.

O nálezu hranatých valounů v Čechách. 317

Myslím, že spůsob vyskytování se našich českých hranatých valounů
podporuje též theorii dnešním dnem na jisto l) postavenou, že vy-
leštěné plochy hranatých valounů českých povstaly působením pohy-
bujícího se větrem písku na valouny, které z povrchu zemského
v krajině písečnaté vyčnívaly. Poletování písku na vysočině řipské
děje se podnes tam, kde povrch písčitoštěrkovité vrstvy diluvialní
jest holý. Letošního roku, kdy v suchých zimních měsících prudké
vichry řádily, naskytla se mi ve třech dnech: 9., 10. a 11. února
příležitost pozorovati účinky větru na písek na vrcholu Šibeníka. Na
místě jodnom, kde větší prostranství písku a štěrku jest, odfukoval
vítr písek a navál jej na stráň proti větru stojící, i utvořila se ve
třech dnech vrstvička 3 cm mocná; největší zrnka písku toho měla
v průměru 1 mm2). Kultura pozemků na celé pláni vysočiny řipské
valně omezila poletování písku větrem. Písčité vrstvy vrchní staly se
následkem kultury spojitější a přilnavější. Naše hranaté valouny ne-
vybrousily se za doby dnešní, neboť hladké plochy jejich nemají
toho mastného lesku, jaký se spatřuje na hranatých valounech, které
se ještě za dnešního dne na př. u Revalu v Rusku aneb u Rathenova
v Německu pískem leští. Jest-li však některé naše hranaté valouny
na plochách vyhlazených dost málo šátkem otřeme, již se plochy ty
zalesknou týmž mastným leskem, jako ty kusy Rathenovské, které
se dnes ještě leští pískem větrem hnaným. Jinak shodují se nelesklé
plochy našich hranatých valounů s těmi hranatými valouny rathenov-
skými, které již lesku pozbyly. Poněvadž jsem až posud našel hranaté
valouny v takových místech, kde nedalo se s určitostí tvrditi, že po-
loha jejich jest původní, nemohl jsem přistoupiti ku měření směru
hran kompasem, jak to A. Mickvič a F. Wahnschaffe učinili.
Dodatek. Po sepsání této zprávy podařilo se mi nalézti krásný
dvojitý trojhran z tmavého lyditu červeně skvrnitého na vrcholu
Šibeníku. Na jedné straně jest četnými důlky opatřen a tvaru obláz-
kovitého jako to na stěrkách lyditových v diluviu spatřujeme, na
druhé straně má však dva vyvinuté trojhrany s ostrými hranami a vy-
broušenými plochami rovnými a vydutými.

*) F. Wahnschaffe: Ueber die Einwirkung des vom Winde getriebenen

Sandes etc. Naturw. Wochenschrift. 1888. S. 145.
2) Č. Zahálka: O geologickém, petrografick ém a fysikalním výzkumu půdy

v okolí Řípu. G. II. str. 11. Koudnice 1889.

318 Čeněk Zahálka: O nálezu hranatých valounů v Čechách.

Vysvětlení obrazců na tabulce VIII.

Obr. 1. Hranatý valoun s jednou hranou. Levá i pravá plocha
vyhlazená. Levá plocha skoro rovná, pravá mírně vypuklá. Z křemence
žlutavého, jemnozrného. Přirozená velikost. Pohled shora. Z výšiny
jižně nad Hracholusky. S povrchu píscitoštěrkovité vrstvy diluvialní.

Obr. 2. Trojhran. Levá, horní a pravá plocha jsou vyhlazeny.
Spodní vydutá plocha jest původní plocha valounu. Levá plocha skoro
rovná s malými hrbolky a jamkami. Plocha horní a pravá jsou rovné.
Z křemence žlutavého, jemnozrného. f přirozené velikosti. Pohled
s hora. Severně od Kačiněvsi. S povrchu píscitoštěrkovité vrstvy di-
luvialní.

Obr. 3. Trojhran. Všecky tři plochy vyhlazené. Levá plocha má
rýhy kolmé ku střední hraně. Pravá a dolní plocha rýh nemají. Spodní
zlomená plocha (zlomení je staré, původní) má mělké jamky. Z kře-
mence šedého do hnědá, jemnozrného. f přirozené velikosti. Pohled
shora. Naleziště: Na vrchách u Podlusk. S povrchu písčité vrstvy
diluvialní.

Obr. 4. Dvojitý trojhran. Tvar deskovitý celkem. Levá horní
plocha vypuklá, dolní levá vydutá, pravá rovná. Všecky tři vyhlazené.
Na spodní straně druhý trojhran. Z křemence žlutavého, jemnozrného.
Přirozená velikost. Pohled od levé strany shora. Z Hamráčku. S po-
vrchu písčité vrstvy diluvialní.

Č. Zahálka: O nalezu hranatých valounů.

Tab. VDI.

.. ... .... .■ . ■■. -...-...

■... >■ ■.

Kreslil C. Zahálka.

L iíh. Farský vPraze_

"Věstník král. české společnosti nauk. Třída mathemat- přírodověd. 1889.

24.
O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých.

Předložil dr. Ladislav Gelakovský dne 10. května 1889.
(S tab. IX.)

Jehnědokvěté rostliny mne již v mém mládí zvláště zajímaly,
takže jsem o nich již r. 1857, jsa ještě studentem, uveřejnil v Živě
větší pojednání, plod to mých mladistvých studií. Zvláště též mne za-
jímala otázka, v jakém poměru různé čeledi toho velkého řádu k sobě
stojí, a jak možná uvésti v soulad a souvislost velmi rozmanité jejich
architektonické uspořádání. Jediný pohled na schematické obrazce
přiložené tabulky poučuje o tom, jak veliká panuje rozmanitost v celé
úpravě os vegetativních a květných. Buk má samicí dvoukvěté, v číšce
uzavřené květenství přímo v paždí lupenu, květenství samčí pak
v úžlabích listů dolejších, kaštan nese totéž číškou obdané květenství
na dolejšku klasů, hořeji samčích, v paždí hořeních lupenů, dub
chová v úžlabí hořeních listů klasy chudokvěté, však pouze samicí,
Číškonosné. U všech těchto kupulifer jest listnatý kvetoucí výhonek
neobmezený, u břízovitých a u většiny habrovitých jest obmezený
jehnědou konečnou, kteráž jest na konci prodloužených víceletých
prýtů a jednoletých krátkých prýtů (brachyblastů) co do pohlaví roz-
dílná způsobem určitým, však pro rozličné rody rozličným a t. d.

V naší době, kdy descendenční theorie (základ to Darwinismu)
v biologických vědách (botanice a zoologii) na pevno opanovala pole
a za pravdivou uznána, má otázka po vnitřní ladné souvislosti mezi
všelikými různostmi příbuzných shluků tím větší význam, že se při
ní nejedná toliko o vymyšlenou souvislost, nýbrž o skutečné genetické
odvození, o vývoj, kterýmž rozličnosti rodové se vytvořily ze spo-
lečného jednorodého základu.

Tento vývoj fylogenetický, jehož poznáním rozlévá se jasno do
záhadné zmotaniny všelikých růzností, možná sestrojiti se značnou
přesvědčivou pravděpodobností bedlivým porovnáním rozmanitých,

320 Ladislav Čelakovský

v nynějších rodech se vtělivších stadií toho vývoje, ovšem ne bez
znalosti hlavních zákonů možného vývoje, které musí na cestě fylo-
genetické konstrukce sloužiti za vodítko.

Od poznání fylogenetického vývoje a tudíž od poznání příbu-
zenské souvislosti a odvoditelnosti v jednotlivých oddílech rostlinstva
jsou však dosud botanikové dosti vzdáleni. Největší pokrok učinil
v tom ohledu nejdůmyslnější ze všech nyní žijících německých botaniků
Nágeli ve své „Mechanisch-physiologischeTheorie der Abstammungs-
lehre", ve které vytkl poprvé hlavní zásady fylogenetického skoumání
v říši rostlinné. Kdyby botanikové těchto pokynů více si všímali a na
základech těchto dále stavěly, nebyly by možnými leckteré nejapné
domysly fylogenetické, jen tak na zdař bůh do světa posýlané.

Co se týče fylogenetické souvislosti čeledí a rodů v obšírném
řádu Jehnědokvětých (Amentaceí), tedy i tuto posud postrádáme hlub-
šího vniknutí do této souvislosti. Nejnověji pojednal o ní K. Prán ti
ve svých „Beitráge zur Kenntniss der Cupuliferen" §. 2. a 3. Avšak
i tu jest mnoho pochybeného a především nedostává se tam vodících
myšlének. Eichler svým originálním výkladem číšky kupulifer (jakožto
srostlé ze čtyř sekundárních listenů) provedl sice žádoucí homologii
samčích a samicích květů u kupulifer a sblížil spolu Corylacey s Cu-
puliferami, avšak jeho výklad číšky neobstál před kritikou na nových
pozorováních spočívající, jakož jsem ukázal v těchto zprávách (12. list.
1886) v pojednání „o morfologickém významu kupuly u pravých ku-
pulifer". Též Prantl o rok později (1887) v Englerových Jahr-
bůcher a sice ve článku již citovaném dospěl na základě jiných prae-
missí (porovnáním s rodem Pasania) k témuž výsledku, že totiž číška
kupulifer jest útvarem osním a nikoli ze srostlých listů povstalým.

Pokusil jsem se tuto vyvoditi fylogenetické homologie a pochod
fylogenetického vývoje Amentaceí podobným způsobem, jakým jsem
v sezení společn. nauk ze dne 25. ledna t. r. pojednal o fylogene-
tických homologiích, které se jeví ve květenstvích Ostřicovitých (Uber
die Bliithenstánde der Cariceen).

K tomu cíli vyšetřil jsem srovnáváním hlavní vzor nejvyššího
vývoje a nejúplnějšího složení u Jehnědokvětých (tab. IX. obr. 1.),
ze kteréhož největší díl různých nyní žijících typů rozličnou redukcí
odvoditi možná. Třebas vzor tento v úplnosti své toliko v ořešáko-
vitém rodu Platycarya uskutečněn se nachází, spočívá předce v tom
povšechnější význam jeho, že dle něho poznati můžeme, jakými pře-
měnami, najmě redukcemi povstaly sebe různější typy ze staršího
pratvaru. Ovšem třeba uvážiti, jakými pochody z nejprvotnějších po-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 32 L

čátků, z dávných pramateřských forem mohl povstati vzor tak vysoce
zrůzněný a složitý, jaký viděti na obr. 1. K tomu pak třeba uvědo-
miti se hlavními zákony fylogenetického vývoje. Zákony takové,
o kteréž zde běží, jsou tyto:

1. Zákon zrůznění (differencování) prýtů ohledně me-
tám orf osy. Původně jsou postranní prýty stejnorodé (opakovači)
s prýtem mateřským, co se týče jich tvaru, jich formací listových
a jich výkonů životních Postup záleží v tom, že se různé formace
a různé výkony rozdělí na rozličné posloupné generace prýtové, což
se děje redukcí. Kdežto původní prýty měly všecky formace tomu
druhu vlastní, jak vegetativní tak rozplozovací na sobě vyvinuty, tedy
od šupin a lupenů až do květních formací ve květu konečném : redu-
kují se postupem dalším pozdější výše stojící prýty na pouhé osy
reproduktivní, opakujíce květní formace původního květu konečného,
pozbyvše však úplně doleji formací vegetativních. Zrůznění to dochází
vrchole svého zdokonalení, když zároveň prvnější prýty opět se re-
dukují v hoření části, to jest ztrácejí vrcholek reproduktivní. Tak
povstávají z rostlin jednoosých (monokaulických) rostliny dvouosé
(diplokaulické) a z těch opakováním toho pochodu rostliny troj-
i víceosé.

Abych toto zrůznění objasnil příkladem vzatým právě z jehnědo-
květých, poukazuji na dub (tab. IX. obr. 12.). První osa jest vege-
tativní, pouze pupenové šupiny a lupeny vytvořující, druhá osa jest
osa jehnědová, pouze listeny nesoucí, třetí osa teprva jest osa květní.
Původně, u předků dávnějších, musila již osa první docházeti do
květu, končiti květem, pod nímž redukcí prýtů vznikaly květy po-
stranní a tím klas (jehněda) květem ukončený. Pak přestala jehněda
konečná vyvinovati svého konečného květu; květy zbyly tudíž toliko
v generací druhé. Avšak též postranní prýty v paždí lupenů redu-
kovány na pouhé jehnědy ztrátou lupenů v dolejší své části, a ko-
nečně pozbyla osa první i schopnosti vytvořovati jehnědu konečnou,
stanouc se výhradně prýtem vegetativním ročně se dále prodlužujícím,
formacemi rozplozovacími nikdy neukončeným.

S redukcemi prýtů bývá pak spojen úkaz předčas-
ného vývoje čiliprolepse prýtů. Pro rostliny stromovité (jaké
jsou rostliny jehnědokvěté), jakož i pro podzemní oddenkové prýty
mnoholetých rostlin platí zákon, že se každoročně toliko jedna gene-
race prýtů úplných čili smíšených (doleji vegetativních, na konci re-
produktivních) aneb toliko vegetativních vyvinuje. Nové prýty roční
vznikají tudíž normálně z Iónského letorostu svého mateřského prýtu.

Tř. mathematicko-příro do vědecká, 21

322 Ladislav Čelakovský

Výjimkou však mohou takové prýty předčasně v témž roce jak ma-
teřský prýt se vyvinouti, tedy o rok dříve. Pro úkaz ten možno po-
užiti názvu „Prolepis" od Linnéa zavedeného, a prýty o rok (neb
potom i o více let) předčasně vytvořené možno nazývati p r o 1 e p t i-
ckými. Prýty na formace reproduktivní redukované bývají zpravidla
též proleptické a jen tím jsou možná celá květenství, ze dvou až
mnohých generací os se skládající a současně kvetoucí.

Zrůznění posloupných os (jedno- až víceosost) bývá z pravidla
spojeno s prolepsí; tak na př. vyvinují se troje různé osy dubu
(tab. IX. obr. 12.) současně v jednom roce, druhé a třetí osy pro-
lepticky. Jak zrůznění metamoríické tak i prolepsis jsou však vý-
sledkem fylogenetického vývoje.

Ovšem není prolepsis příčinou zrůznění čili metamorfosy, jak
si to Linné představoval, třebas oboje nejčastěji pospolu bývají, neboť
zrůznění může býti též bez prolepse (na př. Daphne Mezereum, jejíž
květy na loňských letorostech z paždí opadalých listů se vyvinují).
O všem tom šíře jedná mé pojednání o metamorfosi rostlin*).

2. Zákon zrůznění pohlavního. Jednopohlavní květy, jaké
u jehnědokvětých vůbec nalézáme, nejsou nikdy původní, nýbrž vznikly
redukcí jednoho neb druhého pohlaví, tudíž pozdějším differencováním
pohlavním, z květů obojakých.

Též ve zrůznění pohlavním jsou stupně a sice hlavně dva. Zpo-
čátku jsou květy pohlavně zrůzněné pospolu v jednom květenství
(u jehnědokvětých v též jehnědě), obyčejně určitým spůsobem seřa-
děny, na př. květy samčí v hoření, samicí v dolení části téhož kvě-
tenství (jakož také ponejvíce u Jehnědokvětých spatřujeme).

Na druhém stupni zrůznění pohlavního stávají se celá květen-
ství jednopohlavnými : na jedněch prýtech pouze samčími, na druhých
výhradně samičími, tím že se na jedněch redukuje samčí hoření, na
druhých samicí dolení čásť. Zde třeba rozeznávati několikero případů.
Bylo-li původní obojpohlavné květenství na prýtu výhradně konečné,
tedy se může rozdělení pohlaví na různá květenství díti jen v tom
způsobu, že se rozličné letošní letorosty stanou různopohlavnými.
Obyčejně konečný letorost makroblastu má pohlaví jiné než brachy-
blasty postranní na loňském letorostu téhož makroblastu. Buď pak
jest konečný letorost samicí a postranní samčí jako u habru (tab. IX.
obr. 3.) neb ořešáku (obr. 7.), aneb naopak konečný letorost samčí
a postranní samicí, jako u břízy (obr. 5.). Při tom však může ně-

*) V „Osvětě" ročn. XIV. 1884.

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 323

který postranní brachyblast, blíže pod konečným letorostem stojící,
opakovati co do pohlaví letorost konečný (obr. 3., 5.). Jestliže však
letorost konečný nedochází do květu, nýbrž pouze ve vegetativním
stavu dále roste, stává se tím, že oboje různopohlavní květenství na
postranní brachyblasty z loňského letorostu se podělují, jako u lísky
(obr. 4.).

Vytvořila-li se květenství postranní prolepticky na letošních
letorostech, tedy se zrůzní květenství hoření od dolejších ve svém
pohlaví, též dle určitého zákona, takže na př. hoření květenství stá-
vají se čistě sami čími, dolení čistě samčími, jako u dubu (tab. IX.
obr. 12.). V tom případě jest týž letorost obojpohlavní, ač pohlaví
na rozličná květenství rozděleno se spatřuje. Ale i tu jest možnost
pohlavního zrůznění celých letorostu, když totiž na konečném letorostu
květenství jednoho pohlaví se nevyvinou a na postranních brachy-
blastech opět pohlaví druhé se potlačí, čehož příklad viděti na oře-
šákovité Engelhardtii (obr. 8.). Přechod do tohoto zrůznění celých
letorostu znázorňuje nezřídka i dub, když totiž postranní brachyblast
pouze samčí jehnědy nese (obr. 12.). Třeba jen, aby samčí jehnědy
a na konečném letorostu se nezaložily a tím aby se týž stal pouze
samicím, což se také skutečně sem tam přiházívá.

Nejvyšších stupňů dochází zrůznění pohlavní, když se celé sou-
stavy os a konečně celé rostliny obmezí na jedno pohlaví potlačením
pohlaví druhého, což se u Amentaceí přihází zhusta mezi Myricaceami,
mezi Cupuliferami v rodu Nothofagus se to udává.

Myslím, že všeobecnou platnost obou fylogenetických zákonů
zrůznění, totiž z ohledu metamorfose i z ohledu pohlavnosti, netřeba
obšírně dokazovati. Jestiť samozřejmo, že všecko zrůznění vzejíti může
toliko ze stejného, jednotného, kteréžto předcházeti musí. Ta věta
platí o všelikém vývoji, též o vývoji buněk a pletiv buněčných. Ne-
méně všeobecnou platnost má též ve vývoji fylogenetickém. Dříve
než se vyvinuly prýty různé tvarem (metamorfosí) svých listů, musely
býti prýty stejnotvárné, před rostlinami dvoj- a trojosými musely býti
rostliny jednoosé. Též musely květy obojaké ve všech skupinách
rostlinstva býti dříve nežli květy různopohlavné a rozdělení jich na
různé osy a soustavy osní, posléze na celé rostliny muselo se díti
postupně jak výše naznačeno.

Kečený rozvoj fylogenetický, záležející ve zrůzňování stejno-
rodých údů a ústrojů rostlin, vyhovuje jednak již logickému poža-

21*

324 Ladislav Čelakovský

dávku, jednak dochází ve větších příbuzenstvech rostlinných dosti
stvrzujících dokladů; mezi jinými zvláště však se k průkazu takému
výborně hodí skupina jehnědokvětých pro rozmanitost v poměrech
metamorfosních a v poměrech rozdělení pohlavního.

Hlavní období ve vývoji fylogenetickém rostlin jehnědokvětých
dle výše vyjádřených zákonů zrůznění jsou tato :

1. První období. Prýty do květu docházející jsou všecky
vespolek stejné, ve všech tuto obvyklých útvarech listů úplné: každý
prýt, rovněž i vrcholní letorost prýtu loni pouze vegetativního, za-
číná listy šupinovitými (šupinami pupenovými), nese potom nějaký
počet lupenů, výše listenů a končí květem. Příštím rokem se tytéž
prýty opakují, proleptické prýty se ještě netvoří. V tomto prvním
období byly květy ještě obojaké, poněvadž všecky prýty byly stejné.
Období toto odbylo se již před vystoupením jehnědokvětých, u předků
dávnějších, tudíž mezi nynějšími jehnědokvětými nikdež více předsta-
veno není.

2. Období druhé. Nastává prolepsis a redukce prýtů v prvním
stadiu. Prolepticky totiž tvoří se po celém letorostu letošním roz-
troušeny, neb jen hořeji, též jednokvěté opakovači prýty postranní
v paždí lupenů letorostu a v témž roce se vyvinují. Avšak k výživě
tolika prýtů úplných v jednom roce látky výživné, dovážené k tomu
místu nestačí, pročež nastává redukce prýtů postranních, tím že lupeny
se na nich buď spoře bud naprosto více netvoří, takže po šupinách
a šupinovitých listenech ihned květ následuje. Tím způsobem postranní
prýty hlavnímu letošnímu letorostu neodpovídají více úplně, liší se od
něho tím, že ztratily funkci vegetativní, stavše se prýty výhradně re-
produktivními.

Zrůznění těchto dvojích prýtů v jednom roce se vyvinujících
zvětšilo se pak ještě a zdokonalilo tím, že prýt hlavní pozbyl schop-
nosti vyvinovati květ konečný, stal se čistě vegetativním, tak jako
zase postranní prýty staly se čistě reproduktivními. Toto stadium ve
druhém období zastoupeno jest rodem k buku příbuzným Nothofagus.

Zrůznění pohlavní udalo se již hned v tomto druhém období
vývoje, neboť Nothofagus má již květy různopohlavní, a sice již tak
daleko dospělé zrůznění pohlavní, že již celé soustavy osní, anobrž
i celé rostliny jednopohlavní květy nesou, takže se v posledním pří-
padě rostliny staly dvojdomými. Tak daleko jdoucí zrůznění, jaké
v rodu Nothofagus se zračí, předpokládá však nutně přechodní stav
původnější, ve kterém oboje květy na témž prýtu se nalézaly, a sice
hoření květy (v paždí hořeních listů) samčí, dole ní pak sa-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 325

m i č í. Takovéto rozdělení květů obojích na témž prýtu u předků
rodu Nothofagus musí se proto předpokládati, poněvadž také u jiných
kupulifer a u většiny jehnědokvětých vůbec (vyjímaje toliko Myricacey),
kdekoliv květy oboje na témž prýtu pospolu se nalézají (v jehnědách
androgynických), tedy v rodech Castanea, Pasania, též u ořešákovité
Platycarya samčí květy nad samičími postaveny bývají; též i z té
příčiny, že květy samicí u Cupulifer se svou číškou hojné šupiny ne-
soucí méně redukovány jsou než samčí, kterýmž kupula schází,
pročež dle zákona, dle něhož přibývá redukce prýtů postranních
k vrcholku hlavního prýtu, musí silněji redukované samčí květy býti
výše než samicí.

Kedukované prýty poboční, které v tomto druhém období v paždí
lupenů se nalézají, zůstávají buďto jednokvěté anebo vyvinují z paždí
svých listenovitých dvou prvolistů květy třetiřadé, tvoříce 3květé vrcho-
líčky (dichasie). Oba případy vyskytují se v rodu Nothofagus. Tab. IX.
obr. 9. představuje větévku z toho rodu, předpokládaje oboje květy
na ní vyvinuté, což ovšem při nynějších druzích toho rodu, při nichž
oboje pohlaví na rozličné větve anobrž i rozličné rostliny roztříděno
bývá, více se nenachází.

3. Období třetí. Tato třetí fase vývoje fylogenetického vy-
značuje se vytvořováním jehněd. Z vegetativní části větve s postran-
ními květy neb vrcholíčky různopohlavními, jaká v obr. 9. vyobrazena,
povstává jehněda tím, že lupeny přeměňují se v listeny (obr. 2.).
Prvotní jehněda jest tudíž konečná k prýtu, jenž doleji má neplodné
listy vegetativní. Jakož se v prvním období ukončuje prýt jedním
květem, tak se na tomto třetím stupni vývoje ukončuje celou jehně-
dou (viz tab. IX. obr. 3). A jak v druhém období buď jednotlivé
květy neb 3květé vrcholíčky v paždí lupenů, tak i tuto sedí v paždí
listenů nově povstalé jehnědy. Dalším rozvětvením z listenců květů
třetiřadých mohou pak povstati i vrcholíčky 5 — 7květé; někdy jako
u buku v pohlaví samicím stávají se nevyvinutím (ablastem) primárního
květu vrcholíčky dvoukvětými (viz obr. 10 c).

Konečná jehněda jest dle odvození svého původně obojpohlavná,
totiž v dolejší části samicí, v hořejší části samčí, toliko u Myriceí
opačně uspořádána. V stavu obojpohlavním však se jehněda konečná
jen velmi zřídka zachovala, totiž pouze někdy v rodě Platycarya mezi
Ořešáko vitými, ačkoli vlastně příklad ten již do následujícího období
přechází, poněvadž se tu vedle konečné také poboční úžlabní jehnědy
vyvinují. Záhy stal se však konečný klas jednopohlavním, buď samčím

32fi Ladislav Čelakovský

nebo samicím, a druhé pohlaví obmezuje se pak na postranní letorosty,
jak o tom ještě siřeji bude jednáno.

4. Období čtvrté. Další postup ve složitosti letošních leto-
rostů spočívá v tom, že se mimo jehnědu konečnou vyvinují prolepticky
též jehnědy poboční, buďto v úžlabí lupenův neb šupin na nejdolejší
části letorostu. Tyto poboční jehnědy opakují prostě jehnědu ko-
nečnou, a jak tato jsou původně též obojpohlavní, nahoře samčí, dole
samicí, a jak tato buďto z jednotlivých květů neb 3květých dichasií
složeny. Poněvadž jsou prýty jehnědové proleptické, jsou opět a to
na pouhou jehnědu redukovány, ježto by jinak, vznikajíce z letorostu
loňského (jako L v obr. 1. a 3.) vyvinovaly prvé šupiny a listy,
nežliby do květenství dospěly.

Touto opětovnou prolepsí povstává povšechné květenství složi-
tější, totiž lata ovšem listnatá z jehněd se skládající.

Obr. 1. představuje takové prýty složité ; z nejdolejší části, která
značí kus loňského letorostu, vychází konečný letorost letošní T a jemu
zcela se rovnající letorost pobočný L; každý z nich se skládá nejho-
řeji z dichasií ze samčích d, doleji samicích c, které dohromady tvoří
jehnědu konečnou (samicí jsou tu méně redukovány, nesouce větší
počet šupinovitých listů); nížeji pak z jehněd pobočních, z nichž
hořejší b též obojpohlavná, dolení a představena již jakožto reduko-
vána na pohlaví toliko samčí.

Jest to nejdokonalejší typus, jaký u jehnědokvětých vyskytovati
se může, ale ovšem typus ideální, který by jen tehdy v té úplnosti
skutečně se vyvíjel, kdyby nebyly nastaly rozličné redukce, zrůzněním
pohlavním podmíněné. Avšak redukce se udaly všude u jehnědokvětých,
v rozličné míře a rozličných částí této dokonalé laty se týkajíce, a to
jak ve třetím, tak i ve čtvrtém období vývoje, poněvadž vývoj fylo-
genetický směřuje k většímu a dokonalejšímu zrůzňování a k úplněj-
šímu rozdělení prací fysiologických. I bude dále úkolem mým, tyto
redukce podrobněji sledovati.

Poněvadž se při tom jedná o pohlavní differencování jehněd na
prýtech a letorostech, a poněvadž tyto prýty jehnědotvorné jsou buďto
proleptické na témže letorostu anebo normální z letorostu předcho-
zího, rozdělíme nejvhodněji úkazy sem patřící na dva oddíly.

1. Pohlavně zrůzněné (jednopohla vní) jehnědy na
témže letorostu. Takovéto zrůznění bylo možné toliko ve čtvrtém
období vývoje fylogenetického, ve kterém kromě jehnědy konečné
(kteráž potom i vymizeti může) také jehnědy poboční, úžlabní, na
témž letorostu se nalézají. Konečná jehněda však se zachovala v tom

O fylogen etickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 327

případě pouze u některých Juglandeí, najmě v rodu Carya a Platy-
carya.

Dle toho, co Siebold a Zuccarini, pak Cas. de Can-
dolle o japonsko-čínském rodu Platycarya, mně z autopsie neznámém,
na jevo vynesli, vyskytují se zde ještě všecky přechody z jehněd ne-
zrůzněných (obojpohlavníeh) do jehněd úplně různopohlavních. Veškeré
květenství na konci krátkých listnatých větviček skládá se v tom rodu
z jehnědy konečné a z několika (2 — 8) jehněd postranních, jejichž
podpůrné listy dílem lupenovité, dílem na listeny redukované bývají.
Jehnědy jsou buď všecky obojpohlavní, nahoře samčí, doleji samicí,
aneb jest pouze jehněda konečná obojpohlavná, postranní již pouze
samicí. Myslíme-li si v typu obr. 1. místo 3květých dichasií jednot-
livé květy (samicí jen se 2 listenci, samčí dokonce bez listenců), tedy
představuje tento typus zcela správně květenství Platycarie. Dle
Englera („Pflanzenfamilien") může se konečný klas státi také pouze
samicím, a v tom případě jest rozdělení obou pohlaví nejdále po-
kročilé.

V rodu Carya jsou již vždy jehnědy jednopohlavné, a sice ko-
nečné jehnědy vždy samicí; poboční samčí vycházejí (u Carya alba)
z paždí doleních šupin na letorostu, avšak ponejvíce ne jednotlivě,
nýbrž po třech, totiž jedna na stopce jehnědové konečná a 2 z paždí
šupinovitých prvolistů jejích postranní. Přistupují tudíž tyto 2
jehnědy jakožto proleptické výhonky dalšího stupně.

Jiné Juglandey, Ptero carya a Engelhardtia, toliko z části neb
výjimkou vyvinují také proleptické samčí prýty na letorostu- konečném,
jinak ale normálně na letorostu loňském, bude tedy přiměřeněji
v druhém oddílu o nich pojednáno.

Ostatně vyvinují jenom ještě pravé kupulifery (mimo Nothofagus)
samčí i samicí jehnědy na témže letorostu. U těchto pak se jehněda
konečná nikdy nevyvinuje, hlavní prýt neb letorost stal se tudíž čistě
vegetativním, pouze šupiny a lupeny vyvinujícím, tedy neobmezeným ;
on se každoročně uzavřeným pupenem lupenotvorným ohraničuje, ale
příštím rokem opět z něho vyhání. Zde dostoupilo zrůznění prýtů
svého vrchole, ježto letorosty nyní jsou trojosé : první osu tvoří vege-
tativní letorost sám, druhou osu poboční jehněda, třetí teprve osa
květní.

Dle zákona fylogenetického výše uvedeného není však nejmenší
pochybnosti, že vegetativní prýt byl původněji obdařen jehnědou ko-
nečnou, nebot jehnědy poboční mohly vzniknouti toliko opakováním
konečné jehnědy na redukovaném prýtu proleptickém. Prán ti se po-

328 Ladislav Čelakovský

zastavuje nad tím, že u kupulifer konečná jehněda nikde se více ne-
vyskytuje, a proto pochybuje, zdali kdy u nich bývala vyvinuta, avšak
v této pochybnosti zračí se neuvědomělost možného fylogenetického
vývoje.

Že též u kupulifer původně musely býti jehnědy konečné, a sice
nejprve androgynické, potom samicí, o tom poučuje nás i rozhled po
příbuzných Juglandeích, u kterých se tato konečná jehněda ještě ve
většině rodů zachovala, vyjímaje pouze tropické rody Engelhardtia a
Oreamunoa, u nichž pravidelně tak jako u kupulifer schází, takže
samicí jehnědy jako u kupulifer pouze pobočně z paždí lupenů ho-
řeních se vyvinují. Jest patrno, že tyto rody s pouze postranními
jehnědami povstaly z formy konečnou jehnědou nadané, což u Engel-
hardtie jest tím více dosvědčeno tím, že se v řídkých výjimkách tato
konečná jehněda, jak dále ještě uvidíme, dokonce i vyvinouti může.
Jestliže u kupulifer, kde poměry jsou v podstatě tytéž, tato konečná
jehněda ve všech nynějších rodech naprosto se ztratila, spočívá v tom
ovšem charakteristický znak nynější čeledi kupulifer, avšak nemůže
se to bráti za důkaz, že nikdy ani u dávnějších předků nebývala.

Z typu v obr. 1. odvodíme tudíž většinu nynějších kupulifer
tím způsobem, že celou konečnou jehnědu, totiž dichasie samicí
i samčí c i d, jakož skutečně se stalo, zredukujeme, takže zbudou
pouze jehnědy poboční a na místě samčích a samicích prýtů vyvi-
nou se pupeny vegetativní pro příští rok. Postranní jehnědy byly
původně, tak jako vymizelá konečná jehněda obojpohlavní, nahoře
samčí dole samicí. Jich zrůznění dělo se tak, že v nejhořejších po-
bočních jehnědách (tak jako kdysi snad i v konečné jehnědě kupu-
lifer a jako zajisté v konečné jehnědě nejmnožších ořešákovitých) od-
padlo vytvořování se hořeních květů samčích a v dolejších jehnědách
opět odpadlo vytvořování se květů samicích v dolejší části jehněd.
Staly se tedy hoření jehnědy čistě samičími a dolení
pouze samčími.

U kaštanů (Castanea) a u mnohých druhů rodu Pasania (s duby
nejblíže příbuzného a od mnohých autorů také od rodu Quercus
nelišeného) jest toto zrůznění ještě nedokonalé, jelikož hoření jehnědy
zůstaly ještě androgynickými, a toliko při doleních vymíceno druhé,
totiž samicí pohlaví. Z typu v obr. 1. odstraněním konečné jehnědy
povstává tedy bez další změny prýt květonosný svrchu jmenovaných
rodů. Avšak již v těchto rodech redukcí hoření samčí části jehně-
dové na hořejších jehnědách povstávají někdy jehnědy čistě samicí,
a to jest pak již u vlastních dubů (z rodu Quercus) všeobecným pra-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 329

vidlem. U dubů jsou oboje jehnědy nad to ještě ostřeji lišeny růz-
nějším místem svého vzniku, ježto jehnědy samicí jak u předešlých
v paždí hořejších lupenů, samčí však v paždí hořeních šupin na zpodu
letorostu vznikají, takže zde oboje jehnědy dvěma různým formacím
toho letorostu přiděleny jsou (obr. 12).

Letorosty postranní na loňském letorostu ovšem opakují letorost
konečný v jeho morfologickém složení, bývají však z hustá mnohem
slabší a redukované , tak že jen nemnohé lupeny bez úžlabních
jehněd samicích, tudíž toliko jehnědy samčí z paždí svých šupin
vyvinují, jak obr. 12. též ukazuje. Když zároveň konečný letorost,
jakož se někdy děje, samčí jehnědy nevytvoří, pak nastává u dubu
již i pohlavní zrůznění konečného a pobočních letorostu, kterýmž
dub do druhého oddělení, o němž dále řeč bude, přechází. Avšak toto
zrůznění pro duby ještě není typické a stálé, nýbrž jen sem tam po-
různu se namanuje. Právě proto však jest úkaz ten zajímavý, že
velmi patrně ukazuje cestu, kterou z letorostu původně stejných (zde
ovšem s jehnědami vesměs pobočními) může se vyvinouti zrůznění
těchto celých letorostu v ohledu pohlavnosti.

Jiná odchylka od obyčejného složení vyskytuje se u některých
druhů z rodů Castanea (§ Castanopsis) a Pasania (Castanea chryso-
phylla, Pasania Beccariana), totiž rozvětvenost postranních samčích
jehněd. Z paždí doleních listenů primární jehnědy nevynikají hned
samé květy neb dichasie květů, nýbrž postranní jehnědy vyššího
stupně, tedy proleptické jehnědu opakující prýty další (obr. 1. B).
Prán ti z toho soudí, že fylogeneticky z vrcholíčku 3květého, pro-
dloužením osy, potlačením konečného květu a přeložením dichasií na
osy postranní, povstati mohla jehněda, poněvadž u Pasania Beccariana
„rozvětvením jehnědy skutečně na místě dichasia jehněda vzniknouti
může." Tak též si představuje jmenovaný autor zejména vznik samčí
jehnědy u buku.

Buk totiž se od dubovitých a kaštanovitých kupulifer nápadně
tím liší, že nese v paždí hořeních lupenů toliko 2květé dichasie
samicí (v číšce uzavřené), nevšak jehnědy samicí. Jest ovšem otázka,
kterak tento rozdíl fylogeneticky správně vysvětliti možná?

Logicky možným byl by trojí způsob vysvětlení. Bud! totiž jsou
vrcholíčky 3květé (potom i 2květé) v úžlabí listů u buku (i u Notho-
fagus) původnější a z nich vyvinuly se, tak jak se Prán ti domnívá,
jehnědy ostatních kupulifer, anebo jsou původnější jehnědy těchto,
z nichž redukcí povstaly dichasie bukovitých kupulifer. Tato dvojí
možnost předpokládá však ohledně dichasií a celých jehněd direktní

330 Ladislav Celakovský

vývoj jedněch z druhých ; naproti čemuž stojí třetí možnost, že dichasie
a jehnědy z nich složené nepřeměnily se vůbec nikdy jedny v druhé,
nýbrž že jehněda povstala souborem četnějších postranních dichasií
v jeden celek.

Proti té možnosti, žeby dichasie bukovitých byly povstaly re-
dukcí z jehněd, P r a n 1 1 právem se vyslovuje, neboť jehnědy nemohly
hned hotové se objeviti, ony předpokládají, jak již vyloženo, před-
běžné stupně vývoje fylogenetického, a ty vedou k stadiu, kde jsou
jednotlivé květy neb dichasie v paždí lupenův, jejichž souborem a meta-
morfosou lupenů v listeny právě jehnědy vznikají. Diehasium 3květé
(a pak i vícekvěté) má zcela jiný původ, povstávajíc rozvětvením
proleptickým původní jednoduché osy květné ve vyšší stupně. Není
tudíž ani také možná, aby z dichasia povstati mohla jehněda, tedy kvě-
tenství botrytické, samo jsouc z dichasií složené.

Rod Fagus jest velice příbuzný k rodu Nothofagus, u kterého
(dle obr. 9.) jak samčí tak samicí květy neb dichasie v úžlabí
lupenů se nalézají. Také v rodu Fagus sedí v úžlabí lupenů
přímo dichasie samicí, mohlo by se tudíž dle analogie za to míti,
že i květenství samčí u buku jsou dichasie aneb že z takových di-
chasií povstaly. Mínění tomuto zdálo by se nasvědčovati to, že jest
samčí květenství buku opravdu velmi skrácené, strboulku podobné
a že možná zhusta mezi květy jeho rozeznati jeden dloužeji stopkatý
větší květ, jenž v prodlouženém směru hlavní osy stojí a tudíž zdá
se býti vskutku konečným, což nejprve vytknul Prán ti pro Fagus
ferruginea, a což jsem já nejenom při tomto americkém buku, nýbrž
také při našem domácím buku rovněž tak shledal. Castěji pod tímto
květem konečným shledáváme dvě skupiny květů, v nichž také vždy
jeden květ centrální zvláště vyniká. Z toho soudí Prantl, že jest
květenství buku též diehasium, jenže v obou postranních skupinách
do vyšších stupňů bohatěji rozvětvené. Ovšem nemůže ani týž autor
upříti, že též pozoroval místo dvou i tři poboční skupiny, tedy 3
květy sekundární v tom květenství, což si on vykládá tak, že tím na-
značen přechod z dichasia do hroznovitého květenství, kteréž tuto
jehnědou se zove. Já jsem též v strboulko vitém květenství buku
mohl rozeznati někdy tři a nemýlím-li se i čtyři postranní skupiny
květů ; ovšem že analyse toho květenství do podrobná jest znesnadněna
tím, že listeny a listence v něm vesměs potlačeny či zhola nevyvinuty
zůstaly, takže ani Eichlerovi ani Prantlovi podrobné rozebrání
květenství toho' se nepoštěstilo. Eichler však jest spíše nakloněn,

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 331

považovati květenství to „za aggregat dichasických klubíček jako
u kaštanu".

Zajisté pojal Eichler samčí květenství bukové správně, mnohem
správněji než Prán ti, neboť pro jeho výklad možná uvésti některé
přesvědčivé důvody. Předně se ono skládá začasté z více nežli dvou
postranních skupin květních, což nasvědčuje botrytickému, ačkoli nej-
spíše konečným květem obmezenému květenství, za druhé nalézají
se na stopce toho „strboulku" 1 — 3 prázdné listeny, což se neshoduje
s povahou dichasia, kteréž vždy u Amentaceí (u kupulifer i v pohlaví
samicím, ač tu veliký počet lístků na kupule se nalézá) právě z paždí
prvních dvou listenů se rozvětvuje, kdežto jehněda může míti dolejší
listeny své prázdné; za třetí nesnáší se s povahou dichasií též po-
stavení samčího květenství. Toto vyniká totiž z paždí dolejších
listů pod číškou samicí (obr. 10.), tedy zrovna tak jako jehnědy
samčí u kaštanu pod jehnědami gynandrickými neb samičími u ka-
štanu a pod jehnědami samičími u dubů. Kdyby to bylo dichasium,
musilo by po způsobu ostatních kupulifer vynikati nad samičími
dichasiemi (d nad c v obr. 1., neb d nad c v androgynické poboční
jehnědě kaštanu v obr. 11.). Prýt bukový (obr. 10.) však odvodíme
z typu obr. 1. redukcí samčích květů neb dichasií d, takže zbudou
samicí dichasie c, pod nimi pak opakovači jehnědy a, 6, které
jsouce vesměs, tak jako a, na pohlaví samčí uvedené zaujímají právě
to postavení, které květenství samčí u buku má.

Kdyby samčí květenství buku byla dichasie, bylo by jich po-
stavení v poměru k dichasiím samicím právě opačné než u kaštano-
vitých a dubovitých kupulifer, z čehož by následovalo, že se zrůznění
květů původně obojakých u buko vitých udalo zvláště a rozdílně od
zrůznění u ostatních kupulifer, což jest vzhledem k blízké příbuznosti
těchto skupin mezi sebou a zvláště vzhledem k velké shodě v úpravě
číšky bukové a kaštanové supposice velmi málo pravdě podobná.
Škoda jen, že v rodu Nothofagus, jenž s buky (Fagus) v číšce úplně
se srovnává, nenacházejí se nikde již oboje květy na témže prýtu
pospolu. Nepochybuji, že by se v tom případě samčí květy neb troj-
květé dichasie objevily nad samičími, jak to v theoretickém výkresu
obr. 9. vyjádřeno bylo.

Konečně uvážiti třeba, že jsou dichasie samicí, číškou mnoho-
listou obdané, méně redukované prýty nežli dichasie samčí, které
toliko podpůrné listeny květů a žádné další listy nevytvořují. Dle
pravidla vůbec platného pak přibývá k vrcholku mateřského prýtu
redukovanosti jeho pobočných prýtů, a tedy i z této příčiny vyplývá

332 Ladislav Čelakovský

vyšší postavení dichasií samčích u kupulifer, kteréž u kaštanu a Pa-
sanií také vskutku shledáváme.

Jestliže tedy samčí květenství buku pod číškami samicích di-
chasií se nalézá, nemůže to býti dichasium, nýbrž jehněda, z dichasií
složená, samčím jehnědám dubů a kaštanů se rovnající. Ovšem liší
se tato jehněda u buku tím, že osa její, jak se zdá, květem se končí.
Tomu však se nelze diviti, uvážíme-li, že původně dle fylogenetických
zásad i jehnědy Amentaceí konečným květem opatřeny býti musily,
jak to i v typu obr. 1. naznačeno, takže u buku toliko původní
konečný květ jehnědy se zachoval, nejspíše pro krátkost a strboulo-
vitou směstnanost té jehnědy, kdežto na velmi prodloužených jehně-
dách ostatních rodů vymizel.

Dle toho, co zde seznáno, tvoří rod Fagus přechod mezi rodem
Nothofagus a ostatními Kupuliferami, ježto má, jak Nothofagus samicí
dichasie přímo v paždí lupenů, dichasie samčí však v jehnědách níže
stojících jako u ostatních Kupulifer.

Ohledně číšky Kupulifer odkazuji k tomu, co jsem ve Zprávách
naší společnosti v r. 1886] uveřejnil a o čemž siřeji v Pringsheimo-
vých Jahrbůcher pojednám. Dovodil jsem tam (a Prán ti pak přišel
k témuž výsledku), že jest číška vyzdvižená část osy květní, posázená
četnými šupinovitými neb (u kaštanů) v rozvětvené kolce přeměně-
nými listy. Kozeznávati se musí číška dubovitých (Quercineae), k nimž
patří Quercus a Pasania a číška kaštanovitých a bukovitých (Casta-
neae, Fageae). Prvnější jest jednoduchá (cupula simplex), poslednější
složitá (cupula composita). Jednoduchá číška obsahuje vždy jen jeden
konečný květ a jest právě vyzdviženou osou tohoto květu tvořena,
složitá číška z pravidla a původně obsahuje květy 3 a více (dichasium),
které však mohou býti též na dva až i na jeden květ redukovány,
a tvořena jest z největší části osami čtyřmi, úžlabními k čtyřem liste-
nům obou květů sekundárních. U dubů a u části Pasanií jest číška
v úžlabí listenů jehnědy toliko jednotlivá, u Pasanií" ze sekce Eupa-
sania Prantl jest 3 — 5 číšek pospolu,! ježto se osa květu primárního
z paždí nejdolejších dvou šupin rozvětvuje ; jak primární květ tak
i sekundární (a po případě i terciární) mají každý svou zvláštní
číšku. To jest představeno schematicky v obr. 1. Číška složitá u buků
a kaštanů povstává tímtéž rozvětvením, z paždí dvou prvorodých
listenů, avšak primární a sekundární květy jiných šupin nevyvinují,
toliko terciární čtyři osy, obyčejně již bezkvěté, tvoří četné lístky
Číškové a všecky jsou sloučeny v jedinou, proto právě složenou číšku
(tab. IX. obr. 10. a 11.). V číšce kaštanové jsou osy terciární

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 333

úplně srostlé, toliko při uzrání v sekci Eucastanea se jakožto čtyři
chlopně od sebe oddělujíce, kdežto u bukovitých (Fagus a Notho-
fagus) jsou hořeji z největší části volné, tvoříce chlopně hned od po-
čátku oddělené.

2. Pohlavní zrůznění jehněd na rozličných koneč-
ných a postranních letorostech.

V tomto případě zrůznění jest mezi rozličnými letorosty, oby-
čejně mezi letorostem konečným a jednoročními prýty pobočními, ten
rozdíl, že jedny pouze samčí, druhé pouze samicí jehnědy nesou. Toto
zrůznění nastalo toliko v ořešákovitých rodech Engelhardtia a Orea-
munoa v období Čtvrtém, jak dále uvidíme ; namnoze však již ve třetím
období vývoje fylogenetického, kdy konečný letorost i postranní měly
vyvinutou toliko jehnědu konečnou, obojpohlavní, která pak na všech
letorostech potlačením jednoho pohlaví stala se pouze jednopohlavní
a sice na konečném letorostu jiného pohlaví než na postranních. Jsou
pak dva případy možné, že totiž buďto jehněda konečného letorostu
stala se samicí, postranních pak samčí, anebo naopak. V prvnějším
jest jehněda samčí na ose vyšší generace nežli samicí, ve druhém
pak opačně.

Po tomto differencování letorostu vznikly pak ještě častěji po-
stranní opakovači jehnědy proleptické téhož pohlaví pod kone-
čnou jehnědou letorostu (tab. IX. obr. 4., 6.).

Samčí letorosty, jak postranní tak konečné, bývají více méně
redukovány, častěji až na jehnědy a leda některé předchozí šupiny;
samicí bývají úplněji zachovalé, vegetativními listy assimilačními opa-
třené (obr. 4., 5., 8.).

Mezi Amentacey, u kterých letorost konečný stal se samicím
a postranní prýty jednoroční z loňského letorostu samčími, náležejí
především skoro veškeré Juglandacey. Samčí prýty jsou tu vždy
toliko na samé jehnědy neb pod jehnědou na několik předchozích
šupin redukovány.

Nejjednodušší a nejpravidelnější uspořádání jeví sám rod Ju-
glans (obr. 7.). Jehnědy samčí vznikají tu vždy z paždí hořejších
(v čas květu ovšem již opadalých) listů na loňském letorostu ;
letošní konečný letorost pak se končí chudokvětým klasem samicím.
Též tak se chová asijská Pterocarya; toliko že některá ze samčích
jehněd také v paždí letošních listů, tedy na letošním letorostu
prolepticky vzniká, čímž naznačen přechod do předešlého prvního
skupení.

334 Ladislav Čelakovský

Kódy Carya, Engelhardtia a Oreainunoa velmi zřetelně objasňují
pochod, kterým se udává pohlavní zrůznění letorostů období čtvr-
tého, to jest tedy letorostů s proleptickými jehnědami pobočními,
a kterak zrůznění to co nejdále možno pokračuje.

V rodu Carya jsou totiž jehnědy samčí, dloužeji stopkaté a oby-
čejně z paždí dvou předchozích listenů dvě postranní jehnědy vysýla-
jící (tedy dichasiálně rozvětvené) proleptické, na letošním (konečném
neb postranním) letorostů z paždí dolejších jeho šupin povstalé; je-
hněda samicí jest jako u Juglans na letorostech konečná. U někte-
rých druhů, jako Carya alba, vznikají na témže letorostů konečném,
kterýž samicím klasem se končí, nejdolejší též zpomenuté jehnědo-
nosné prýty samčí; tyto druhy patří tedy do předešlého prvního od-
dělení jako Kupulifery (kdež o nich zmínka se již stala), shodují se
co do vzniku samčích prýtů s rodem Quercus, od tohoto se lišíce
zachováním samicí jehnědy konečné, kteráž u dubů hořeními jehně-
dami pobočními nahrazena jest. Jiné druhy rodu Carya, jako Carya
amara, ukazují již pohlavní zrůznění letorostů konečného a postran-
ních, nastalé tím, že na zpodu konečného letorostů netvoří se více
jehnědy samčí, a letorost poboční (z loňského letorostů se vyvinující)
nevytvoří více samicí jehnědu konečnou, nýbrž nad dvěma basilár-
ními dichasiemi samčích jehněd toliko vegetativní listy. Carya amara
ukazuje tedy normálně a stále totéž zrůznění původně obojpohlavních
letorostů postranních a konečného, které u dubů, jak výše toho spo-
menuto, toliko někdy a výminečně se přiházívá.

Ještě větší shodu s duby jeví rody : jihoasijská Engelhardtia
a středoamerická Oreamunoa. U těch totiž vymizela jak u kupu-
lifer zpravidla samicí jehněda konečná a jest nahrazena postranními
proleptickými jehnědami samičími b z paždí lupenů konečného le-
torostů (obr. 8. T). Samčí jehnědy sedí po straně zhusta neobine-
zeného, bezlistého pobočního letorostů (obr. 8. Ll). Tážeme-li se,
kterak toto neobyčejné uspořádání povstalo , obdržíme správnou
a bezpečnou odpověď jen tehdáž, víme-li, že samčí poboční letorost
Zbývá někdy zakončen jehnědou samicí, a že, ovšem ještě řidčeji,
i listnatý letorost samicí jehnědou ukončiti se může. Z toho již
možná učiniti si zcela správnou představu fylogenetickou. Jako u rodu
Carya měl původně každý letorost samicí jehnědu konečnou a na
zpodu jehnědy samčí; avšak na letorostů konečném vymizely jak
u Carya amara jehnědy samčí, a samčí jehněda konečná obyčejně
též, jsouc opakovacími jehnědami pobočními nahrazena, na letorostů
postranním však zůstaly pouze jehnědy samčí, celá hoření čásť lupeno-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědobvětých. 335

tvorná a zpravidla i jehněda samicí byla potlačena. Ostatně prýt
s jehnědami samčími nevzniká vždy na letorostu loňském, nýbrž i (dle
Eichlera) prolepticky na konečném letorostu letošním, takže v tom
případě tento obojpohlavním se jeví. Kdežto pak u Pterocarye někdy,
u Kupulifer normálně, proleptické prýty opakují pouze konečnou je-
hnědu, tož u Engelhardtia a Oreamunoa opakují, ovšem v reduko-
vaném bezlistém tvaru, celý konečný prýt s konečnou (ač nevždy
vyvinutou) jehnědou samicí a postranními jehnědami samčími.

Z Betulaceí má Carpinus (habr) samicí letorost konečný a slabší,
více méně redukované, chudolisté neb bezlisté, však na zpodu šupi-
nami pupenovými opatřené poboční letorosty samčí, oba s konečnou
pouze jehnědou, tedy z období třetího pocházející. Arciť není po-
hlavní různost mezi konečným a pobočními letorosty tak přísná jako
u Juglandeí, poněvadž častěji 1 — 2 nejhořejší poboční letorosty jakožto
opakovači samicí prýty se vyvinují (tab. IX. obr. 3. Z), takže tyto
poboční letorosty pohlavně od letorostu konečného se nerůzní. Jako
Carpinus má se i mongolská Ostryopsis.

U všech ostatních Betulaceí letorosty zrůznily se pohlavně na-
opak v tom způsobu, že se konečný letorost stal samčím, krátké
jednoroční prýty poboční samičími. Leč i tehdy nebývá zrůznění
to zcela ostře vyvinuto, tak sice že vedle konečného letorostu též
postranní brachyblasty se samčím pohlavím vyrůsti mohou, načež
opět samčí i samicí brachyblasty na loňském letorostu souřaděné se
spatřují.

Samčí výhonky konečné liší se od samicích pobočných, náležitě
olistěných letorostu vždy silnou redukcí, jevící se v krátkosti jich
a v úplném nedostatku lupenů, a s redukcí pojívá se nezcela úplná
prolepsis, t. j. letorost konečný a jeho jehnědy netoliko že se v roce
před květní dobou (jarní) zakládá, nýbrž jehnědy samčí dorostou
v témž roce do té míry, že nemají zapotřebí ochrany šupin pupenových
přes zimu, pročež se tyto ani nevyvinují, čímž konečný výhonek
pouze na krátkostopečnou jehnědu, anebo častěji, ježto se hroznovitě
rozvětvuje, na krátký, volně přezimující hrozen jehněd redukovaným
se stává.

Mezi Betulacey právě vylíčené patří Ostrya, Corylus, Betula
i Alnus ; avšak i tyto rody a jich sekce mezi sebou v jednotlivostech
ještě poskytují značnější rozdílnosti. Předně činí Ostrya jakýs přechod
k rodu Carpinus tím, že její samicí jehněda rovněž tak jako samčí
na konci víceletých makroblastů se nalézají, takže zde již makro-
blasty pohlavně zrůzněné nacházíme. Rod Corylus, přísně vzato,

336 Ladislav Čelakovský

nezdá se žeby do této skupiny (s konečným letorostem samčím) ná-
ležel, poněvadž jeho samčí prýty vedle samicích souřaděně po stra-
nách loňského létorostu stojí, anižby také konečný letošní letorost,
jakožto pokračování loňského, jehnědou se končil, ježto makroblasty zde
pouze vegetativní formace vyvinují, tab. IX, obr. 4. Zajisté však
i makroblast býval původně obmezený, jehnědou se končící, a že
tato byla pohlaví samčího, možná dosti bezpečně dle toho souditi,
že samčí jehnědonosné prýty na loňském létorostu nahoře vznikají,
a jako opakovači prýty původního konečného létorostu se jeví. Též
i ta okolnost, že na samčích větvičkách z nejdolejší šupiny časem
(u Corylus tubulosa z pravidla) proleptický samicí prýtek vypučí,
svědčí tomu, že vůbec v rodu Corylus vlastně a původně samicí prýty
k prýtu samčí jehnědou ukončenému postranně se rodí, a že na ma-
kroblastech samčí konečný letorost teprve později zvegetativněním
celého makroblastu odstraněn byl.

Většina bříz má dle pravidla pro tuto skupinu platícího samčí
jehnědy poloproleptické jednotlivě neb několik na konci celého ma-
kroblastu, někdy (sekce Humiles, Costatae) krom toho na krátkých
bezlistých brachyblastech poboční; samicí jehnědy pak na dolejších
dosti chudolistých brachyblastech konečné (obr. 5.) Některé břízy (z hi-
malajsko-japanské sekce Acuminatae) a mnohé olše vytvořují na sa-
micích těch létorostech krom konečné jehnědy ještě i proleptické po-
stranní jehnědy. Z olší shoduje se pouze sekce Alnaster (Alnus viridis)
s břízami v tom ohledu, že tyto samicí brachyblasty její normálně
(nikoli proleptický) na loňském létorostu, tedy v roce po svém zalo-
žení se vyvinují. Avšak v sekcích Alnus § Gymnothyrsus (Clethra)
a § Clethropsis vyvinuje se samicí brachyblast (brzy o jedné, brzy
o více hroznovitě sestavených jehnědách), přímo pod samčími jehně-
dami v paždí nejhořejšího lupenu založený, zároveň se samčím ko-
nečným výhonem předčasně v témže roce a jak tento bez lupenů
a šupin pupenových, tudíž volně přezimujíc (obr. 6.). V sekci Cle-
thropsis pak ten předčasný vývoj až tam dostoupil, že i doba rozkvětu
aopyleníjižnapodzim téhož roku, v němž oboje květy založeny byly,
připadává, takže jak samčí konečný výhonek tak i postranní samicí
úplně proleptickými se stávají, pročež vlastně obojí výhonky nejsou
více zvláštními létorosty; stalyť se z nich konečné součásti vegeta-
tivního, původně o rok staršího létorostu.

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 337

Výklad tabulky IX.

Ve všech obrazcích jest T letorost konečný, L stejnopohlavný
letorost postranní, Ll jinopohlavný letorost poboční; a jehnědy na
letorostu poboční pouze samčí, b jehnědy výše stojící obojpohlavní
neb redukcí samčí části pouze samicí, c květy neb 3květé dichasie
(vrcholíčky) samicí, d květy neb vrcholíčky samčí. Stíněné listy
a osy patří ročníku (letorostu) loňskému.

Obr. 1. Nejdokonalejší a nejzachovalejší typus Amentaceí, bez
redukcí (jemuž nejblíže stojí Platycarya). Osy samicích květních prýtů
představeny jak u Cupulifer s četnějšími šupinovitě redukovanými
lístky.

Obr. 1. B. Složitá rozvětvená jehněda samčí na místě jehnědy
jednoduché a v obr. 1., jak se nalézá u některých kaštanů (Castanea
chrysophylla Hook. etc.) a dubů (Pasania Beccariana Prantl).

Obr. 2. Jehněda obojpohlavná, nahoře samčí dole samicí, z květů
jednotlivých.

Obr. 3. Schéma pro habr (Carpinus) platné. Konečný letorost
T s jehnědou konečnou, kteráž redukcí hořeních samčích květů stala
se pouze samicí ; postranní letorost L jest opakovači prýt též pouze
samicí; tleorost postranní L1 zredukován z původního obojpohlav-
ního na letorost pouze samčí.

Obr. 4. Schéma pro lísku (Corylus). Konečný letošní letorost
stal se výhradně vegetativním; pohlavní letorosty jsou pouze po-
stranní, a sice hořeji samčí i, doleji samicí L1. Bezlistý letorost
samčí, silněji proleptický, rozvětvil se z paždí nej dolejších šupinovitých
lístků.

Obr. 5. Schéma pro břízu (Betula alba). Konečný letorost re-
dukovaný a proleptický T jest samčí, pod ním opakovači též samčí
(pouhá jehněda) L, dole letorost pouze samicí L\

Obr. 6. Schéma pro břízu (Alnus glutinosa). Samicí letorost
L1 rozvětvený vícejehnědý, proleptický (na rozdíl od obr. 5). Jinak
jako v obr. 5.

Obr. 7. Schéma pro ořešák (Juglans). Konečný letorost T se
samicí jehnědou na konci; postranní Z1, zredukovaný na pouhou je-
hnědu, jest pouze samčí. Srovnej s habrem obr. 3.

Obr. 8. Schéma pro Engelhardtii. Konečná jehněda na ko-
nečném letošním výhonku ořešáku tuto se nevyvíjí, za to opakovači
poboční jehnědy samicí. Též postranní zredukovaný samčí letorost Ll

Tř. mathematicko-jjřírodoYČdecká. 22

338 Ladislav Celakovský

pozbyl konečné jehnědy (samicí) a nese toliko poboční jehnědy
samčí.

Obr. 9. Schéma od Nothofagus; samčí i samicí 3květé vrcho-
líčky na též větvi postranními supponovány, ačkoli u druhů známých
bývají na různé větve neb i jedno tníky rostlinné rozděleny.

Obr. 10. Schéma buku (Fagus). Pod 2květými samičími vrcho-
líčky (číškou 41aločnou, složenou objatými) c vznikají z paždí lupenů
jehnědy samčí, krátké, husté, konečným květem (jak se zdá) obmezené.
Vrcholek d v obr. 1. zde se nevyvíjí.

Obr. 11. Schéma kaštanu (Castanea). V paždí lupenů letorostu
poboční jehnědy, hoření b obojpohlavné, dole samicí, nahoře samčí,
dolení a pouze samčí. Vrcholek c d v obr. 1. redukován (více ne-
vyvinut).

Obr. 12. Schéma dubu (Quercus). Hoření poboční jehnědy re-
dukcí samčí hoření části d (v obr. 11.) staly se čistě samičími;
samčí jehnědy vznikají v paždí šupin na zpodu letorostu T. Postranní
letorost L vyvinul toliko samčí jehnědy. Jak samčí tak i samicí je-
hnědy toliko z jednotlivých květů složeny.

Resumé.
Uber die phylogenetische Entwickelung der Amentaceen.

Das Grundaxiom der phylogenetischen Entwickelung iiberhaupt
ist dieses, dass alles Differenzirte aus Gleichartigen, Nichtdifferenzirten
entstanden ist. Um den Entwickelungsgang z. b. der Grnppe der
Amentaceen recht zu verstehen, muss man vor Allem zwei phylo-
genetische Differenzirungsgesetze beachten.

1. G-esetz der Differenzirung der Sprosse in Betreff
der Metamorphose. Die Sprosse mussten nach obigem Axiom
zuerst alle gleichartig sein, d. h. alle dem allgemeinen Typus zu-
kommenden Blattformationen besitzen, mithin alle Seitensprosse
mussten ursprunglich gleichartige Wiederholungssprosse ihres Mutter-
sprosses sein. Die Differenzirung geschieht durch Reductionen : zunáchst
wird an den Seitensprossen der vegetative untere Theil reducirt, es
entstehen reine Reproductionssprosse. Die Differenzirung erreicht
einen hóheren Grád und wird schárfer, wenn am Hauptspross wiederum
der reproductive obere Theil reducirt wird. So werden zunáchst ein-
achsige (monokaulische) Pflanzen zweiachsig (diplokaulisch) ; durch

L. Čelakovský: Amentaceae.

Tab.IX.

Yěstnikl<rál. české společnosti nauk. Třída maťhemat přírodověd. 1889.

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých: 339

verschiedene Reductionen von drei und mehr Achsengenerationen ent-
stehen drei- und mehrachsige Pflanzen.

Eeducirte und differenzirte Sprossgenerationen bilden sich ge-
wóhnlich proleptisch (beschleunigt, verfrúht) in derselben Vegetations-
periode, wáhrend als Nora, zunial fiir Holzgewáchse dies gilt, dass
vollstándige, vegetativreproductive oder auch rein vegetative Sprosse
in jeder Vegetationsperiode nur in einer Generation entfaltet werden.
Bei niehrachsigen Pflanzen sind also die Sprosse zweiter Generation
um ein Jahr, die der dritten um zwei Jahre u. s. w. anticipirt.

2. Gesetz der geschlechtlichen Differenzirung. Ein-
geschlechtige, also rein mánnlich und rein weiblich differenzirte
Bluthen sind iiberall aus hermaphroditen Bluthen durch Reduction
des anderen Geschlechtes hervorgegangen. Sie sind zunáchst im ge-
meinsamen Blůtlienstande vereinigt, gewóhnlich in bestimmter Anord-
nung, z. B. an derselben Inflorescenzachse die niannlichen oben, die
weiblichen unten (so bei den Amentaceen zumeist), oder umgekehrt
(so unter den Amentaceen nur bei den Myriqeen). Spáter werden
auch die ganzen Bliithenstánde, welche verschiedene Achsen beschlies-
sen, differenzirt, die einen werden mánnlich durch Reduction des weib-
lichen Theils, die anderen weiblich durch Reduction des mánnlichen.
Entstehen die Sprosse mit differenzirter Inflorescenz proleptisch auf
demselben Jahrestriebe, so erscheinen noch die ganzen Jahrestriebe
gleichartig, doppelgeschlechtig, sind aber die geschlechtlich differen-
zirten Sprosse ebensoviele (theils terminále, theils seitliche) Jahres-
triebe am vorjáhrigen Triebe, so erscheint das Geschlecht auf ver-
schiedene Jahrestriebe vertheilt. Noch weiter schreitet die sexuelle
Differenzirung vor, indem ganze Sprosssysteme oder sogar ganze
Pflanzenstocke eingeschlechtig werden (wie bei Nothofagus und vielen
Myricaceen).

Als Phasen der phylogenetischen Entwickelung resp. Differen-
zirung der Amentaceen sind folgende vier zu unterscheiden :

1. Phase. Die mit Bluthe abschliessenden Sprosse sind alle
gleichartig, darům auch die Bluthen zwitterig, in den Blattformationen
vollstándig. Prolepsis keine. Diese Phase ist fůr die Amentaceen prá-
historisch, bei ihrem Auftritte bereits absolvirt.

2. Phase. Beginnende Reduction und Prolepsis. Proleptisch
bilden sich, uber den ganzen Jahrestrieb zerstreut oder nur ober-
wárts lbliithige reducirte Wiederholungssprosse in den Achseln der
Laubblátter. Die Reduction besteht darin, dass Laubblátter auf den
proleptischen Seitensprossen gar nicht oder nur rudimentar und

22*

340 Ladislav Čelakovský

kiiinmerlich gebildet werden, die Seitensprosse also ganz oder vor-
herrschend zu Reproductivsprossen werden. Die Differenzirung wird
noch schárfer, indem der Hauptspross seine Endbliithe einbůsst und
rein vegetativ (und unbegránzt) wird. Die axilláren einbluthigen
Sprosse konnen durch weitere proleptische Sprossung aus den Vor-
bláttern zu 3bluthigen Cymen oder Dichasien werden. Diese Ent-
wickelungsphase reprásentirt Nothofagus.

Die Geschlechtsdifferenzirung trat bereits in dieser zweiten
Phase auf. Bevor aber bei Nothofagus die ganzen Sprosssysteme ge-
schlechtlich differenzirt wurden, muSiSten die Hauptsprosse doppel-
geschlechtig sein, und zwar, wie es sonst fur die Cupuliferen Norm
(Pasania, Castanea), die mannlichen Bliithen oben, die weiblichen
unten auf demselben Hauptsprosse stehen (Fig. 9.).

3. Phase. Ist charakterisirt durch das Auftreten der Kátzchen-
bildung, námlich Metamorphose der die Bluthensprosse stiitzenden
Laubblatter in Hochblátter. Der kátzchenartige racemose Bliithenstand
musste daher zuerst zum Jahrestrieb terminál sein (wie noch oft,
bei Betulaceen, Juglandaceen), und zwar zunáchst noch androgyn,
oben mánnlich, unten weiblich (Platycarya, welche aber wegen Vor-
handenseins seitlicher Kátzchen in die folgende Phase ubergeht). Viel
háufiger ist die Trennung der Geschlechter soweit vorgeschritten,
dass das Gipfelkátzchen eingeschlechtig wurde, am Gipfeltrieb und
den Seitentrieben oder auch an verschiedenen Seitentrieben unter sich
(Corylus) verschiedenen Geschlechts. So bei den Betulaceen, den meisten
Juglandeen.

4. Phase. Dieselbe beginnt mit der proleptischen Entwickelung
seitlicher Wiederholungskátzchen unter dem Gipfelkátzchen, welche
ebenso wie letzteres ursprunglich wieder androgyn sind. Fig. 1. stellt
diesen vollkommensten Idealtypus (dem Platycarya zunáchst steht)
schematisch dar. Durch verschiedene Reductionen behufs schárferer
Differenzirung ist dieser Typus verschiedentlich abgeándert worden.
Bei den Cupuliferen (abgesehen von den Fageen) ist das ganze an-
drogyne Terniinalkátzchen total reducirt, indem der Trieb rein vege-
tativ wurde. Es entfielen also die Zweige c d als Reproductions-
sprosse und wurden durch vegetative ruhende Knospen ersetzt. Dadurch
ging zunáchst Castanea Fig. 11. hervor, wo nur noch die weitere
Veránderung eintrat, dass die unteren Kátzchen aus androgynen rein
mánnlich geworden sind. Quercus Fig. 12. entstand sodann, indem
an den oberen androgynen Kátzchen der mánnliche obere Theil re-
ducirt wurde, die unteren rein mannlichen aber bereits den Schuppen-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 341

blátteru am Anfange des Triebes zugetheilt wurden. Bei Fagus Fig. 10.
ist von der Terminalinflorescenz in Fig. 1. nur der rnánnliche obere
Theil (Sprosse d) vóllig reducirt, die weiblichen dichasialen Sprosse c
blieben, noch zu Laubbláttern axillár ; die mánnlichen Inflorescenzen a
sind, als gleichwerthig mit den Kátzchen a bei Castanea und Quercus,
gedrungene Kátzchen, wahrscheinlich noch mit erhaltener Gipfel-
blůthe (den mánnlichen Cymen von Nothofagus konnen sie nicht
entsprechen, weil solche uber den weiblichen Dichasien c stehen
miissten).

Auch in dieser vierten Entwickelungsphase konnen sich die
ganzen Jahrestriebe mit ihren lateralen Kátzchen geschlechtlich diffe-
renziren, so gelegentlich schon bei Quercus, wenn am Endtrieb die
Bildung der mánnlichen Kátzchen unterbleibt, dagegen am schwachen
Seitentrieb wiederum die Bildung der oberen weiblichen Kátzchen.
Bei Engelhardtia und Oreamunoa (Fig. 8.) ist dies typisch der Fall,
nur ist der rnánnliche Seitentrieb (der manchmal noch von einem
weiblichen Kátzchen begránzt wird!) laubblattlos geworden.

Erklárung der Tafel IX.

In allen Figuren ist T der Endtrieb, L der Seitentrieb gleichen
Geschlechts, Lx Seitentrieb des anderen Geschlechts; a zum Jah-
restrieb seitliche Kátzchen rein mánnlichen Geschlechts, h hóher-
stehende androgyne oder durch Eeduction des oberen mánnlichen
Theils rein weibliche Kátzchen , c weibliche Einzelbliithen oder
Dichasien, d rnánnliche Einzelbliithen oder Dichasien. Die schraf-
firten Blátter und Achsen gehoren dem vergangenen Jahre an.

Fig. 1. Vollkommenster, wohlerhaltenster Amentaceentypus, ohne
stattgehabte Reductionen (zunáchst steht demselben Platycarya).
Achsen der weiblichen Bliithensprosse mit zahlreichen Bláttchen be-
setzt, wie bei den Cupuliferen, dargestellt*

Fig. 1 B. Verzweigtes mánnliches Kátzchen an Stelle des ein-
fachen Kátzchens a in Fig. 1., wie es bei manchen Kastanien (Ca-
stanea chrysophylla Hook. u. a.) und Eichen (Pasania Beccariana
Prantl) vorkommt. Die Seitenkátzchen sind nicht etwa aus Dichasien
hervorgegangen und diesen homolog, sondern sind Wiederholungssprosse
des Terminalkátzchens aus den Achseln der unteren Deckblátter und
dem ganzen Terminalkátzchen homolog.

342 Ladislav Celakovský

Fig. 2. Androgynes Kátzchen aus Einzelbliithen, unten weiblich,
oben mánnlich.

Fig. 3. Schéma von Carpinus. Endtrieb T mit terminálem, in
Folge Keduktion des oberen mánnlichen Theils d rein weiblich ge-
wordenen Kátzchen. Der Seitentrieb L ebenfalls weiblicher Wiederho-
lungsspross des Terminaltriebes, L1 mánnlicher Seitenspross, durch
Eeduction (Ausfall) des weiblichen Geschlechts aus dem urspriinglichen
androgynen entstanden.

Fig. 4. Schéma fiir Corylus. Der heurige Terminaltrieb ist rein
vegetativ geworden; nur die Seitentriebe sind geschlechtlich, die
oberen L mánnlich und proleptisch verzweigt, die unteren L1 weib-
lich und einfach.

Fig. 5. Schéma der Betula alba. Der proleptische reducierte
Endtrieb T und darunter stehende ihm gleiche Seitentriebe L rein
mánnlich, tiefer aus der Achsel eines vorjáhrigen Laubblattes ein
rein weiblicher Seitentrieb.

Fig. 6. Schéma fiir Alnus § Gymnothyrsus (Alnus glutinosa
etc). Die oberen mánnlichen Kátzchen wie in Fig. 5, aber der wei-
bliche Seitentrieb ebenfalls proleptisch, reducirt (laubblattlos) und
verzweigt.

Fig. 7. Schéma fiir Juglans. Terminaltrieb mit weiblichem End-
kátzchen wie in Fig. 3, aber die mánnlichen Seitentriebe L1 auf
blosse Kátzchen reducirt.

Fig. 8. Schéma fiir Engelhardtia. Endkátzchen von Juglans ist
hier reducirt (in Wegfall gerathen), damit der Endtrieb rein vegetativ
geworden; dafiir axilláre weibliche Wiederholungskátzchen b entwickelt.
Auch der stark reducirte (laubblatt- und endkátzchenlose) Seitentrieb
Ll trágt nur seitliche, jedoch mánnliche Kátzchen. Geschlechtliche
Diíferenzirung von Endtrieb und Seitentrieben, durch die stattgehabten
Reductionen (am Seitentrieb L1 ist ein weibliches Terminalkátzchen,
welches sich manchmal noch entwickelt, reducirt) ebenso vollkommen
wie bei Juglans.

Fig. 9. Schéma fůr Nothofagus, den Trieb als androgyn sup-
ponirt (obzwar bei den gegenwártig existirenden Arten die Ge-
schlechter auf verschiedene Zweigsysteme oder dioecisch auf ganze Indi-
viduen (Stócke) vertheilt sind). Der androgyne unten weibliche, oben
mánnliche Theil des Triebes ist homolog dem androgynen Kátzchen
c d in Fig. 1.

Fig. 10. Schéma von Fagus. Unter den weiblichen 2bliithigen,
von einer Cupula composita umgebenen axilláren Dichasien c ent-

O fylogenetickém vývoji rostlin jehnědokvětých. 343

springen mánnliche, gestauchte, mit Endblúthe (wie es scheint) ver-
sehene Kátzchen a. Der mánnliche Endtheil d (in Fig. 1, Fig. 9)
ist reducirt.

Fig. 11. Schéma von Castanea. In den Achseln der oberen
Laubblátter androgyne proleptische Seitenkátzchen 6, oben mánnlich
unten weiblich ; die unteren Seitenkátzchen a wieder nur aufs mánn-
liche Geschlecht reducirt. Der ganze androgyne Endtheil (c d in
Fig. 1) ist hier reducirt, da der Langtrieb, wie bei den Cupuliferen
iiberhaupt, rein vegetativ geworden ist.

Fig. 12. Schéma far Quercus. Die oberen Seitenkátzchen durch
Keduction des oberen mánnlichen Theils (von b in Fig. 11) rein weiblich
geworden; mánnliche untere Kátzchen aus den Achseln der oberen
Knospenschuppen. Der Seitentrieb L hat nur mánnliche Kátzchen
entwickelt. Vergleiche damit Engelhardtia Fig. 8.

25.

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných,
okolí Vysočan, Vinoře a Ouval.

Předložil Fr. Kovář, dne 10. května 1889.

Delvauxit a diadochit jsou karakteristické minerály pro okolí
Vysočan, Vinoře a Ouval. Objevují se tam pospolu v podobě hliz
v diluvialných hlinách na rozhraní vrstev silurských, prvý však
mnohem řidčeji, než tento.

Loňského roku udělena mi byla slavným musejním, sborem pří-
rodovědeckým vzácná podpora na chemické prozkoumání těchto za-
jímavých hliz, jež v Čechách byly dříve výhradně známy z ložisk
rud železných okolí Nučického *) a pak z „Bázový rokle" u Mezihoří
blíže Benešova, kde provázejí ložiska limonitu, uložená v proměněných
břidlích prahorních. **)

I. Delvauxit.

A) Výsledky vyšetření předběžného.

Delvauxit z hlin diluvialných jeví se v nepravidelně zakulacených
tvarech hlizovitých, povrchu ledvinitého, nebo hroznovitého. Potažen
jest slabou vrstvou zemitou, barvy žlutavé, žlutozelené, až šedé.
Střed jeho jest obyčejně hnědá, kompaktnější hmota, mnohdy svě-
tlejšími žilkami protkaná, jež od vnitřku ku obvodu směřují.

Barva delvauxitu, obzvláště na okraji jest hnědá, kaštanově
hnědá, až hnědočervená. Lom jest lasturnatý, lesk smolný. Střed

*) J. Vála und B. HelmhacJcer : Das Eisensteinvorkommen in der Gegend von
Prag und Beraun. (Archiv fůr die naturw. Landesdurchforschung v. Bóhmen
H. Bd. 1877).
**) B. Helmhacker: Geognostische Beschreibung eines Theiles der Gegend
zwichen Benešov und der Sázava. (Archiv, f. d. naturw. Landesdurchf. v.
B. II. Bd. 1877 p. 433.)

Chemický výzkum fosforečnanů z hlin diluvialných. 345

bývá směs delvauxitu s diadochitem, jest poněkud kompaktnější, lomu
nerovného, lesku poněkud mdlého.

Čistý delvauxit rozpadá se na vzduchu velmi snadno. Takové
rozdrobování jeví se nejprve na povrchu a následuje povlovně do-
vnitř, čím více znečištěn jest diadochitem, tím děje se to po-
vlovněji. Delvauxity, mající jádro diadochitové, nerozpadávají se tak
snadno; tu a tam toliko okraj se drobí.

Příčina, proč minerál na vzduchu se drobí, záleží patrně ve
vysýchání. Původně byl asi delvauxit v zemi pevný, jsa dokonale
vodou prostoupen. *) Teprve, když na povrch se dostal a vlivu vzduchu
byl podroben, pouští povlovně vodu, postupně vysýchá, při čemž se
drobí. Však i minerál na vzduchu vysušený obsahuje ještě značné
množství hygroskopické vody.

Hutnota na vzduchu vysušeného minerálu jest velmi měnivá,
závislá asi na množství hygroscopické vody. Jelikož tají v sobě
delvauxit mnoho vzdušných bublinek, třeba vzorek při určování hu-
tnoty předem dobře vyvařiti. Určuje-li se hutnota v kouscích, nebo
v prášku, vždy jsou výsledky shodný. Vzorky nad J?2/S'04 zprvu vy-
sušené, mají dle různých hliz hutnotu od 1*98 — 2*38**).

Pálen v pinsetě přímým plamenem plynovým, delvauxit svítí
a třeští; po vychladnutí bývá mnohem temněji zbarven, ba místy
i nabíhá do modra. Světle červený nebo oranžov�

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Zprávy o zasedání královské ceske spolecnosti nauk"

See other formats